TH Auto 12 2022 (prosinec)

L – čistič vzduchu

Spl – plnicí ventil Spz – plnicí válec Lk – plnicí píst Q – příčné vahadlo Es – vstupní kanály oK – horní píst uK – spodní píst D – vstřikovací tryska Ep – vstřikovací čerpadlo Kp – palivové čerpadlo N – vačka vstřikování Kw – chladicí kapalina Al – výfukové potrubí

As – výfukový kanál

Lm – dynamo

Ku – klikový hřídel A – spouštěč

V – ventilátor

Pl – dlouhá ojnice Sch – setrvačník

R – regulátor O – čerpadlo mazání

SLAVNÉ MOTORY

JUNKERS DIESEL (LKW)

Dvoudobý vznětový motor s protiběžnými písty má pro vozidla jediný klikový hřídel, s nímž je horní píst spojen dvěma dlouhými ojnicemi, uloženými na výkyvném vahadlu (letecké verze mají dva klikové hřídele a plnění dmychadlem). Vzduch se stlačuje přídavným pístem nahoře, přes komoru vstupuje do válce. Vyplachování je souproudové. Nevýhodou velká výška a více zalomení klikového hřídele (šest pro dvouválec).

Výroba od 1927 v německém Dessau se 2, 3 a 4 válci, typy SA9/19 (45/55 k), SA12 (80 k) a SA20 (105 k), od 1938 vylepšená řada značená podle objemu válců 2,7/4,1/5,4 (výkony 60/90/120 k). Licenční výroba Walter Jinonice 1935 1936 pro nákladní vozy D2V/D3V (3,0/5,0 tuny, 55/80 k) a francouzská CLM (Compagnie Lilloise de Moteurs).

Dvoudobý ventilový vznětový dvouválec (tříválec) Protiběžné písty, horní zdvih 96 mm a spodní 144 mm Objem 2723 (4087) cm3 (ø 85 x 240 mm) Kompresní poměr 18:1, přímý vstřik nafty Výkon 40/59 kW (55/80 k)/1500 min‑1

uplynul další rok, všichni jsme o dvanáct měsíců starší a možná opravdu nevíme, co nás čeká. Vánoční svátky však jsou solidní jistotou, patří k nej krásnějším obdobím roku, a proto si je užijme ve zdraví a dobré pohodě se svými blízkými. Nic se nejí tak horké, jak se uvaří, každá situace má nějaké řešení, většinou takové, jaké si přejeme. Jen se musíme trochu snažit... Otevíráte poslední číslo sedmého ročníku, do kterého jsme pečlivě vybírali co zařadit, a co počká do příštího roku. Trochu jsme upřednostnili historii motoristického sportu, kterou tvoří nejen formule 1, ale také závod níci a automobily z České republiky. Stali jsme se velmocí ve výrobě sou těžních vozů, Škoda Fabia Rally2 evo trhá rekordy a naše automobilky navzdory všem přetrvávajícím problémům vykazují úctyhodné výsledky. Návštěva centra bezpečnosti Škoda Auto v Úhelnici by měla být povinná pro všechny kritiky dnešních vozů, aby pochopili, co vše musí konstruktéři splnit, než je nový automobil zaveden do výroby! Českými úspěchy nejsou jen automobily. Koho by kdy napadlo, že Česká zbrojovka z Uherského Brodu pohltí americkou Colt, jejíž výrobky zná každý příznivec westernů? Je to jen jeden z mnoha příkladů, že nejsme žádnou montovnou, jak se nám snaží vnutit škarohlídi. Buďme více hrdí, pak překážky zmizí.

Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy i v roce 2023!

SEDMÝ ROČNÍK

číslo 12 (80), prosinec 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia

šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom hyan@caroftheyear cz +420 603 725 139

fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek net art director: Mgr. Helena Hyanová helena hyanova@gmail com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022

redakční spolupráce: MUDr Jiří Nezdařil sr , MUDr Jiří Nezdařil jr , Ing Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH

Formule 1 – závěr sezony 2022 2

BMW i4 M50 Gran Coupé (G26) 6

HYUNDAI Kona N (OS) 12

BENTLEY Bentayga (2015 2022) 16

DACIA Sandero Stepway 20

E-Salon Praha 2022 22

ŠKODA Auto polygon Úhelnice 26

Novinky ze světa automobilů 30

Deutsche Tourenwagen Masters 2022 32

ŠKODA Motorsport v rally 34

Mauro Forghieri (1935 2022) 36

Denny Hulme (1936 1992) 38

Legendy okruhů 41

Legendy formule 1 42

Legendy okruhů 43

Naše legendy 44

Oldřich Horsák – devadesátiny 45

Legendy formule 1 46

MORETTI Automobili (1925 1989) 48

Nadace Elišky Junkové: NW Typ 2 (Rennzweier) 1900 54 Prague Car Festival 2022 58

DRUHÝ TITUL

Suverénní obhajobou titulu přesvědčil Max Verstappen,

že

je opravdu nejlepší a nejrychlejší...

Mistrovství světa 2022 přineslo především návrat Ferrari mezi vítěze Grand Prix a naopak problémy týmu Mercedes-AMG, takže Lewis Hamilton poprvé ve své ka riéře v celé sezoně nevyhrál ani jednu Velkou cenu! Do kalendáře se vrátily Velké ceny Aus trálie, Kanady, Singapúru a Japonska, premiéru měla Miami Grand Prix na Floridě a zmizely náhradní podniky v Portugalsku, Turecku, Kataru a Velká cena Štýrska (loni se jela coby druhý závod na Red Bull Ringu), zařa zené kvůli koronavirové krizi v roce 2021, ale také Velká cena Ruska v Soči, zrušená z důvodů ruské agrese vůči Ukrajině (a to i na další léta, takže se na novém okruhu v Petrohradu nedočkají). Přesto šampionát tvořilo dvacet dva závodů Grand Prix, což je dvojnásobek proti klasické

1 Carlos Sainz a Charles Leclerc v čele skupiny na Hungaroringu, kde sice nevyhráli, ale letos vrátili Ferrari na stupínek nejvyšší ve čtyřech závodech

2 Max Verstappen (Red Bull RB18) na Monze porazil Leclerca o 2,5 sekundy

3 Max Verstappen v deštivém Japonsku oslavován místními příznivci

éře, započaté s třílitrovými motory v roce 1966. A zá jemci o pořádání Grand Prix se stále hlásí... Kontroverzní závěr minulé sezony znamenal, že po analýze využité procedury Safety Car v Abu Dhabi 2021 za velkého přispění Toto Wolffa a jeho týmu Mer cedes-AMG byl Michael Masi likvidován z funkce ředi tele závodů FIA F1, kterou zastával v letech 2019 2021, když nahradil nezapomenutelného Charlie Whitinga (1952 2019). Rodák ze Sydney (narodil se tam 8. červ na 1978) se vrátil domů a znovu se zapojil do organizace svých oblíbených závodů Supercars V8. Jeho místo v roce 2022 zaujali Němec Niels Wittich a Portugalec Eduardo Freitas, kteří se na závodech F1 pravidelně střídali (což vzbudilo kritiku jezdců), zatímco Herbie Blash se zkušenostmi z týmů RRC Walker, Lotus, Wil

DIETRICH MATESCHITZ (1944 2022)

Oznámení o úmrtí zakladatele Red Bullu přišlo dvakrát. Poprvé 2. října, když Sergio Pérez vyhrál v Singapúru, ale nebylo potvrzeno. Podruhé v sobotu 22. října, kdy následující den se na Velké ceně USA objevil nápis DANKE DIDI (díky!) a Max Verstappen věnoval vítězství Didiho památce. Dietrich se narodil 20. května 1944 ve Štýrsku (Sankt Marein in Mürztal), jeho otec byl původem ze slovinského Mariboru, ale rodiče žili v Rakousku. Jako obchodní cestující se dostal do Thajska, kde objevil energetický nápoj a spolu s thajskými partnery založil Red Bull GmbH ve Fuschl am See. Rakouská firma se stala výrobcem nápojů, ale také sponzorem adrenalinových sportů, a to nejen formule 1. Mark Mateschitz (syn) a Christian Horner (šéf Red Bull Racing) oznámili, že Dietrich zabezpečil budoucnost týmu ještě před svou smrtí.

liams a Brabham byl jmenován jejich stálým poradcem. Wittich přišel z DTM a elektrické formule FIA, už 2021 asistoval Masimu vedle dalších funkcí ve FIA F2 a F3, zatímco Freitas byl především ředitelem vytrvalostních závodů WEC, ELMS, ALMS a FIA GT. Po Velké ceně Japonska (ředitelem závodu Freitas) byla jejich střídavá činnost ukončena a po zbytek sezo ny se stal výhradním ředitelem Niels Wittich. Stalo se tak po nebezpečném vyjetí odtahového jeřábu v dešti na trať, kdy jezdci nebyli po havárii Carlose Sainze bez

4 Sergio Pérez a Max Verstappen (třetí) na stupních vítězů v Monaku (vklínil se mezi ně Sainz)

5 Loučení Red Bullu se Sebastianem Vettelem v Abu Dhabi (zleva Verstappen, šéf týmu Horner a Vettel)

6 Po vítězství v Monaku skončil Sergio Pérez v bazénu

7 Max Verstappen si jede pro vítězství v USA (porazil Hamiltona a Leclerca)

pečně seřazeni za zaváděcím vozem. Zejména George Russell, předseda GPDA (Grand Prix Drivers Associa tion), a Pierre Gasly si stěžovali, navíc toto téma je na okruhu v Suzuce velmi ožehavé, protože v roce 2014 se tam smrtelně zranil Jules Bianchi po kolizi s vyproš ťovacím jeřábem (z bezvědomí se nikdy neprobral a ze mřel o devět měsíců později). Freitas byl ředitelem osmi Grand Prix 2022. Další aférou sezony bylo překročení rozpočtových stropů týmy Red Bull Racing a Aston Martin po rozboru výsledků 2021 (ovšem zveřejněno FIA až koncem října 2022)! První překročil povolených 145 milionů dolarů na rok 2021 údajně o půl milionu, a tak mu FIA Cost Cap Administration udělila pokutu ve výši sedmi milionů a redukovala povolený čas v aero dynamickém tunelu o dalších deset procent. K jiným sankcím, po nichž nesportovně volali konkurenti, ►►►

ovšem FIA nepřistoupila, protože převýšení nákladů nepřekročilo hranici pěti procent. Kuriozitou je krácení délky vývoje v aerodynamickém tunelu podle umístění týmu v Poháru konstruktérů F1, Red Bull měl nárok na 70 a klesl na 63 procent, druhý Ferrari smí 75 a třetí Mercedes-AMG 80 procent z cel kového povoleného času. Restrikce platí jak pro větrné tunely RWTT (Restricted Wind Tunnel Testing), tak pro simulaci proudění kapalin RCFD (Restricted Computa tional Fluid Dynamics). Tato omezení v nejvyšší kate gorii motoristického sportu, údajně pro snížení nákladů, jsou ovšem velmi problematická. Formule 1 byla vždy vrcholem, nyní navzdory různým značkám si jsou zá vodní monoposty podobné jako vejce vejci a to nehovo říme o tom, jak sešněrovaná je konstrukce zážehových motorů (ICE), které musí mít výhradně šest válců, pouze 2+2 ventily na válec, jednotné vrtání 80 mm, limit otáček 15 000 min 1, kompresní poměr nikoli vyšší než 18:1, přímý vstřik paliva (max. 50 MPa) a úhel rozevření válců 90 stupňů! Samozřejmě, elektrické systémy s rekuperací energie mohou být jednotné, nicméně v oblasti vývoje ICE je to velký krok zpátky. Pokud jde o podvozky, tak připomeňme, že největšími změnami pro sezonu 2022 byly osmnáctipalcové pneumatiky a zjednodušení aerodynamických prostředků. Startovní pole tvoří jen deset týmů a jeho rozšíření naráží na odpor aktérů, kteří mají jediný argument, totiž příchodem dalšího by se finanční prostředky po sezoně nedělily na deset, ale na jedenáct dílů, byť podle dosažených výsledků. Velmi nevhodné bylo vy jádření Toto Wolffa (Mercedes-AMG Petronas), který označil zájem Andretti Autosport o vstup do formule 1 za něco, co by mistrovství světa nepřineslo žádnou další prestiž. Zřejmě si nevidí na špičku vlastního

1 Carlos Sainz v dešti na Suzuce záhy havaroval, což vedlo k přerušení závodu

2 Charles Leclerc (Ferrari F1-75) na krásném okruhu v Imole před domácími příznivci neuspěl

3 Výkony Charlese Leclerca a Carlose Sainze byly na domácí trati v Monze zklamáním

nosu, ostatně jeho loňskou neschopnost přijmout sportovní porážku viděli televizní diváci na celém svě tě, a tak se profesionál nechová. Michael Andretti dokázal ve světě motorsportu mnohem více než ne úspěšný amatérský závodník Toto Wolff, který jen byl ve správný čas na správném místě, v roce 2013 získal vedoucí funkci u jednoho z nejlepších týmů (ten vytvo řili jiní!) a posléze odkoupil jeho třetinu. Suverénní obhajobou titulu přesvědčil Max Verstappen (Red Bull Racing), že je opravdu nejlepší a nejrychlejší. Do prvních závodů sezony 2022 nastupovali s Charle sem Leclercem (Ferrari) jako rovnocenní soupeři. Hned v prvním závodě v Bahrainu spolu bojovali o vítězství, Leclerc měl navrch, ale Verstappen se ho držel téměř celý závod, než pro ztrátu výkonu vzdal. V Saúdské

Arábii už to bylo obráceně, vyhrál Verstappen před Leclercem; v Austrálii opět bojovali, než Verstappenovi explodoval motor. V Imole se jezdci Ferrari moc ne předvedli, byť Leclerc dlouho vedl v prvním kvalifikač ním závodě sezony, ale pak Maxovi podlehl, stejně jako v hlavním závodě. Následovalo pět triumfů Red Bullu, přičemž Sergio Pérez přerušil Verstappenovu sérii v Monaku a stal se tak nejúspěšnějším mexickým zá vodníkem formule 1 (celkově třetím vítězstvím tehdy překonal Pedra Rodrigueze). Ferrari nalezly rychlost znovu v létě, Carlos Sainz si dojel pro svůj vůbec první triumf v britské Grand Prix a Charles Leclerc vládl v Ra kousku, kde porazil Verstappena o 1,5 sekundy. Tím však vítězství Ferrari v sezoně 2022 skončila, druhé polovině šampionátu vládly už jen Red Bully s jedinou

4 Carlos Sainz (Ferrari F1-75) při zastávce v boxech v Zandvoortu

5 Charles Leclerc před Carlosem Sainzem na trati Velké ceny Mexika

6 Carlos Sainz (Ferrari F1-75) odpadl také v Austinu po střetu s George Russellem

► VÍTĚZOVÉ VELKÝCH CEN MS 2022

Grand Prix Okruh Vítězný jezdec Vítězný tým

Bahrain Sakhir Charles Leclerc Ferrari

Saúdská Arábie Jeddah Max Verstappen Red Bull Racing

Austrálie Melbourne Charles Leclerc Ferrari

Emilia Romagna (I) Imola Max Verstappen Red Bull Racing

Miami (USA) Miami Max Verstappen Red Bull Racing

Španělsko Barcelona Max Verstappen Red Bull Racing

Monako Monte Carlo Sergio Pérez Red Bull Racing

Ázerbajdžán Baku Max Verstappen Red Bull Racing

Kanada Montreal Max Verstappen Red Bull Racing

Británie Silverstone Carlos Sainz Ferrari

Rakousko Red Bull Ring Charles Leclerc Ferrari

Francie Le Castellet Max Verstappen Red Bull Racing

Maďarsko Hungaroring Max Verstappen Red Bull Racing

Belgie Spa-Francorchamps Max Verstappen Red Bull Racing

Nizozemsko Zandvoort Max Verstappen Red Bull Racing

Itálie Monza Max Verstappen Red Bull Racing

Singapúr Singapúr Sergio Pérez Red Bull Racing

Japonsko Suzuka Max Verstappen Red Bull Racing

USA Austin (Texas) Max Verstappen Red Bull Racing

Mexico Mexico City Max Verstappen Red Bull Racing

São Paulo/Brazílie Interlagos George Russell Mercedes-AMG Abu Dhabi Yas Marina Max Verstappen Red Bull Racing

7

výjimkou, když se také George Russell (Mercedes -AMG) v Brazílii zařadil mezi nové vítěze Velkých cen. Padaly rekordy. Max Verstappen vyhrál patnáct závodů v jediné sezoně, čímž překonal Michaela Schumachera a Sebastiana Vettela (po 13). Lewis Hamilton, jemuž se letos nepodařilo ani jednou vyhrát, se stal na Velké ceně Francie šestým jezdcem, jenž dosáhl 300 startů ve for muli 1. Z těch, kteří již skončili, vede Kimi Räikkönen (349) před Rubensem Barrichellem (322), Michaelem Schumacherem (306) a Jensonem Buttonem (rovněž na 306 se dostal v Monaku 2017, kde zaskočil za Fernanda Alonsa, který jel Indy 500). Rekordmanem je ovšem Fer nando Alonso (do konce poslední sezony 355 Grand Prix), když překonal Räikkönena 350. startem už na Velké ceně Singapúru; kuriozitou je skutečnost, že oba mohli mít více, ale každý si dobrovolně dal dvouletou přestávku od formule 1, aby se věnoval jiným motoristic kým disciplínám! Verstappen dobyl pětatřicáté vítězství v Abu Dhabi, dosud absolvoval 163 Grand Prix. Věřme, že jeho letošní obdivuhodná dominance byla jen dočas ná a formule 1 neupadne znovu do stereotypu, jako tomu bylo za vlády Lewise Hamiltona. Zdravá konkurence ve stylu americké formule Indy Car, kdy má šanci na vítěz ství více jezdců, by jistě byla vítaná i ve formuli 1. Doby, kdy do formule 1 mohly vstupovat nové týmy, dávno patří minulosti, dnes je to uzavřený cirkus, do ně hož současní aktéři nechtějí nikoho pustit, protože jde především o business a nikoli ryzí sport. Posledním, který se do formule 1 prosadil, je Gene Haas (v roce 2016). Přihlášky jiných byly odmítnuty, většinou s tím, že nemají dostatečné finanční zázemí, což ostatně po tvrdily krátké kariéry týmů HRT/Hispania Racing Team (Campos Meta), Virgin/Marussia/Manor a Caterham/ Lotus Racing v minulém desetiletí. Pokud se

7 Rubens Barrichello a Felipe Massa, bývalí jezdci Ferrari, jako hosté na okruhu Interlagos ►►►

objevila nová jména, tak šlo o přejmenování stávajících týmů, k nimž patří například AlphaTauri/Toro Rosso/ Minardi, Aston Martin/Racing Point/Force India/Spyker/ Midland/Jordan a další (včetně Red Bull Racing), za tímco vůbec nenastoupily US F1 Team, Stefan GP a jiné. Skutečným chameleonem formule 1 (kromě Aston Martinu) je také švýcarský Sauber, který se po vstupu do Grand Prix v devadesátých letech těšil tovární podpoře Mercedes-Benz a Ford, od 2006 se změnil na BMW Sauber, po 2010 vrátil k původnímu Sauberu a od 2019 podle automobilového sponzora přejmenoval na Alfa Romeo Racing. V loňském roce byla na spad nutí dohoda o prodeji týmu Michaelu Andrettimu, odřek nutá na poslední chvíli, a 26. října 2022 oznámeno, že s novými předpisy vyjede Sauber do sezony 2026 jako tovární tým Audi s motorem této značky. Michael Andretti se ovšem nadále chce pod hlavičkou Andretti Global zúčastnit mistrovství světa F1 od roku 2024 s vlastním týmem, vše závisí na požehnání FIA včetně souhlasu stávajících týmů a složení nemalého vstupního poplatku. Připomeňme, že Michael sám jez dil F1 na McLarenu v sezoně 1993 a jeho tým Andretti Autosport vyhrál čtyřikrát mistrovství Indy Car a pětkrát 500 mil Indianapolisu, jeho otec Mario Andretti je mis trem světa F1 1978 na Lotusu. Podle prohlášení Stefana Domenicaliho, generálního ředitele (CEO) organizace

Formula One Group, ovšem Andretti Global není jedi ným žadatelem o vstup do formule 1 a nová konkurence se nelíbí především Toto Wolffovi (Mercedes-AMG). Podle Wolffova názoru je třeba zvážit, zda nový tým nesníží příjmy stávajících (prize fund) a zda se mu coby

1 George Russell (Mercedes-AMG W13 E Performance) v první sezoně u německé značky překonal Lewise Hamiltona

2 Po startu v Zandvoortu v čele Leclerc a Sainz (oba Ferrari), za nimi Hamilton (Mercedes), Pérez (Red Bull), Russell (Mercedes), Norris (McLaren) a další

3 George Russell (Mercedes-AMG) v Abu Dhabi pečetil čtvrté místo v mistrovství světa

4 Noví týmoví kolegové Hamilton a Russell na stupních vítězů v São Paulu

5 George Russell (Mercedes-AMG) poprvé vyhrál v São Paulu

6 Pierre Gasly (AlphaTauri AT03) v souboji s Mickem Schumacherem (Haas VF-22)

7 Sir Lewis Hamilton (Mercedes-AMG) poprvé v sezoně nevyhrál ani jeden závod

americkému podaří zvýšit zájem o formuli 1 v USA, aby se schodek při dělení peněz vyrovnal! Závodů v USA však přibývá (COTA Austin, Miami a příští rok Las Vegas), přičemž ve startovním poli dosud chyběl i ame rický jezdec. To změní Logan Sargeant, kterému se podařilo získat superlicenci za úspěchy ve FIA F2 a tým Williams potvrdil jeho angažmá pro příští sezonu, zatímco Colton Herta byl odmítnut s tím, že ani sedm vítězství Indy Car podle FIA na superlicenci nestačí (zájem o Hertu projevili u AlphaTauri).

Max Verstappen vyhrál Velkou cenu Japonska, která se po koronavirových restrikcích vrátila na okruh Su zuka, jenž patří automobilce Honda (stejně jako ovál Twin Ring Motegi). Zvítězil s pohonnou jednotkou RBPT (Red Bull PowerTrains), za jejíž konstrukcí stojí Honda, ovšem po loňském oficiálním odstoupení Hondy z formule 1 je tato skutečnost utajena, přestože vzhle dem k úspěchům Japonci vývoj motoru dále podporují.

Zisk mistrovského titulu změnil jejich rozhodnutí, moto ry RBPT budou nadále z Japonska, až na sezonu 2026 se představí RBPT coby nová pohonná jednotka (jed nání Red Bull/Porsche však byla ukončena). U pohon ných jednotek jsou zatím karty rozdány, jejich výběr se snížil na čtyři, a to Ferrari, Mercedes-AMG, Renault a RBPT (Honda). Plánuje se však dlouho dopředu, a tak i když nejsou pravidla pro změnu na rok 2026 zcela určena, Audi už ohlásila nástup. Limit tří motorů 1,6 litru V6 na sezonu zůstane, budou ovšem na nová ekologická paliva, jaká vyvíjí partner ARAMCO, s výko nem přes 736 kW (1000 koní), ale s nižší spotřebou (návrh 70 kg na závod, od 2020 je 100 kg a od 2013

bylo 160 kilogramů). Změní se hybridní systém, jediná jednotka MGU-K dostane větší výkon až 350 kW, zatímco druhá MGU-H (na turbodmychadle) bude zrušena. Mike Krack, šéf Aston Martinu F1, uvedl už letos, že zvažují vývoj vlastního motoru na sezonu 2026. Formule 1 však nadále trvá na v roce 2019 vyhlášené strategii Net Zero Carbon by 2030, jak vyjadřuje už dnes le tošní nové logo Net Zero 2030.

Problémem formule 1 je také malá obměna jezdeckého pole, ani vítězové FIA F2 se do týmů F1 nedostanou. Loňský mistr Oscar Piastri čekal celý rok jako testovací jezdec Alpine, než se pro něho uvolnilo mís to u McLarenu (nahradil Daniela Ricciarda), když odchod od francouzského týmu umož nila špatně definovaná smlouva, což stálo právničku týmu její místo (u Alpine si přáli, aby Piastri pro 2023 nahradil Alonsa). Dvaadvacetiletý Brazilec Felipe Drugovich, mistr F2 2022, má jen smlouvu testovacího a náhradního jezdce Aston Martin 2023. Sebastian Vettel po 299 startech a čtyřech mistrovských titulech skončil se závoděním, když v posledním závodě v Abu Dhabi za přítomnosti svého otce Norberta bodoval desátým místem. Za volantem Aston Martinu ho v příštím roce nahradí další veterán Fernando Alonso, jehož pozici u Al pine převezme Pierre Gasly, kterému se na

MISTROVSTVÍ SVĚTA F1 2022

JEZDCI (tým,

Max Verstappen (Red Bull-RBPT) 454

Charles Leclerc (Ferrari-Ferrari) 308

Sergio Pérez (Red Bull-RBPT) 305

George Russell (Mercedes-AMG Mercedes) 275

Carlos Sainz (Ferrari-Ferrari) 246

Lewis Hamilton (Mercedes-AMG Mercedes) 240

Lando Norris (McLaren-Mercedes) 122

Esteban Ocon (Alpine-Renault) 92

Fernando Alonso (Alpine-Renault) 81

Valtteri Bottas (Alfa Romeo-Ferrari) 49

Daniel Ricciardo (McLaren-Mercedes) 37

Sebastian Vettel (Aston Martin-Mercedes) 37

Kevin Magnussen (Haas-Ferrari) 25

Pierre Gasly (AlphaTauri-RBPT) 23

Lance Stroll (Aston Martin-Mercedes) 18

Mick Schumacher (Haas-Ferrari) 12

Yuki Tsunoda (AlphaTauri-RBPT) 12

Guanyu Zhou (Alfa Romeo-Ferrari) 6

Alexander Albon (Williams-Mercedes) 4 20. Nicholas Latifi (Williams-Mercedes) 2 21. Nyck De Vries (Williams-Mercedesi) 2 22. Nico Hulkenberg (Aston Martin-Mercedes) 0

Bull-RBPT 759

Mercedes-AMG Mercedes 515

Alfa Romeo-Ferrari 55

Aston Martin-Mercedes 55

AlphaTauri vůbec nedařilo. Změny v tý mech jsou minimální, Nico Hülkenberg (Haas) se vrací na plnou sezonu (dvakrát letos zaskočil za Vettela, kterého dostihl čínský vir), Nick De Vries (AlphaTauri) se dočkal (blýskl se devátým místem při de butu na Monze, když Albon musel na ope raci slepého střeva) a Logan Sargeant z Floridy, jehož kariéru zachránil Charouzův tým ve FIA F3 v roce 2021, nahradí pomalé ho Latifiho u Williamsu. Propuštěni byli Mick Schumacher (Haas), Daniel Ricciardo (McLaren) a Nicholas Latifi (Williams). Pro sezonu 2023 vyhlásila FIA rekordní ka lendář 24 závodů, když znovu přidala Čínu a Katar, zrušila Francii a uvedla městský okruh Las Vegas v Nevadě. Bude to asi náročná logistika, nestačíme žasnout nad tím, že musí být čtyři závody v arabském světě, zatímco Německo je zrušeno dávno a Francie opět upadla v nemilost (mimocho dem, vůbec první Grand Prix se jela právě tam v roce 1906). Návratu krásné trati v italské Imole vděčíme za obnovení v době koronavirové krize, naštěstí se závod po dařilo udržet i nadále. Každý jezdec má na čtyřiadvacet závodů pouze tři pohonné jed notky, neboť je třeba šetřit, ale vedení for mule 1 uvádí, že nejvíce emisí vzniká při přepravě na závodní okruhy. Proto asi při bývá nepřehledný počet závodů. ■

Smaltovaná nádhera poslední době se pořadatelé několika veteránských akcí mohli pochlubit nádhernými smaltovanými plaketami. Téměř zapomenu tému umění se věnuje Veronika Šeďová, která své výrobky ozna čuje značkou Pravý smalt.

tě ke smaltování přivedlo? Se smaltem přišel táta, když jsem se po mateřské rozhlížela, co budu ělat. Kdysi chtěl sám se smalty začít, když měl tehdy na mysli spíš smaltované cedule, tedy ech nický smalt. Mě odjakživa bavily ruční práce, když přišel tím, že bychom mohli zkusit smaltovat znaky plakety, zaujalo mne to. Začali jsme společně zjišťovat nějaké informace. Mnoho lidí to dnes již

nedělá, tak jsme je sháněli, kde dalo, po známých a částečně literatury. Potom jsme koupili pec, smalty pak jsem asi rok seděla pracovního stolu učila meto dou pokus–omyl, protože těch informací jsme nezískali tolik, kolik bych do začátku potřebovala. Poznala jsem jen několik lidí, kteří umí jamkový smalt, tj. metodu, kterou používám Navíc zde platí stejně jako každého jiného řemesla, že nejvíc se člověk naučí praxí. Co je to vlastně smalt? Pod pojmem smalt dé většinou před staví smaltovaný hrnec nebo ceduli, což je podstatě technický smalt. Existuje řada materiálů, které se tváří jako smalt, ale jso tonějaképolymery.Pravýsmaltjevždysklo

vypálený peci

kovový

vysoké teploty. Technický smalt má svůj vlastnípostupvýrobyapoužívanémateriály. Hlavním cílem technického ní ochrana kovu. Technický smalt je také potravinářskynezávadný,aledostupná barev je omezená. Pro medaile, pamětní plakety podobné okrasné předměty se proto používá šperkařský smalt. Tradice šperkařského smaltu je dlouhá tisíce let objevoval již mnoha starověkých kulturách. Materiál pro šperkařský smaltseodtechnickéhosmaltulišísvýmsložení Nabízí mnohem krásnější jasnější barvy, ale také křehčí nanášení je složitější. některých šperkařských smaltech jsou těžké kovy, proto by neměly přijít do styku potravinami. Proč používáš jamkovou metodu smaltování? Znaky, medaile plakety se vždy dělaly metodou jamkového smaltu. Do kovo vého podkladu se rytím nebo při sériové výrobě ražbou vytvoří jamky, do kterých nanáší ten vypálí v peci. Oba tyto způsoby jsou však poměrně drahé, proto já dnes používám leptání. Místa, která zůstanou nevyleptaná, slouží jako přepážky mezi jednotlivými barvami. Kdyby tam ty přepážky nebyly, nešlo by vytvořit ostrou linii, barvy by slily

jejich těžko léčitelnou závislost na starých vehiklech a navíc zcela legální cestou infikovat veterán‑ ským virem další zdánlivě zdravé jedince. A právě to se koncem roku 1972 v Plzni přihodilo a začala se psát dnes již padesátiletá historie Veteran Car Clubu Plzeň. Jak mohl někdo propadnout veteránismu v době, kdy se naše země dlouhodobě potýkala s nedostatečným přísunem nových automobilů, a tím pádem vozy stáří tří a více dekád byly stále ceně‑ ným artiklem pro každodenní přepravu? Nestalo se tak ze dne na den, mělo to postupný vývoj.

nadání jej svádělo ke koupi nepojízdného auta následné opravě vlast‑ ními silami. V roce 1968 si pořídil předvá‑ lečnou Škodu 430, která mu po renovaci plnila každodenní službu včetně role dříče stavbě domu zároveň se stala veterán‑

ELEKTRICKY...

Mezi elektromobily BMW má i4 výsadní postavení, je totiž přestavbou

klasické řady 4 Gran Coupé na elektrický

Na základě sedmé generace řady 3 (G20) vznikly sportovní varianty řady 4, a to jak ve dvoudveřovém provedení Cabrio a Coupé, tak ve čtyřdveřovém Gran Coupé. Je to už druhá generace čtyřky, která však prvně rozvinula nový design přední části, naznačený studií Concept 4 Series, jež zářila na posledním Frankfurtském autosalonu IAA 2019. Nejprve vyjelo kupé (codename G22), po něm kabriolet (G23, nyní znovu s plátěnou skládací střechou) a nakonec 4 Gran Coupé (G26), v loňském roce doplněné o čistě elektrickou verzi i4 ve dvou variantách eDrive40 a M50, u nichž konstrukční spřízněnost potvrzuje shodné kódové označení G26. Všechny zmíněné vozy mají novou roz šířenou mřížku přídě (tzv. ledvinky). Vyzkoušeli jsme krátce oba modely, první s pohonem pouze zadních kol a druhý se systémem pohonu všech kol xDrive, přičemž pro delší test jsme vybrali silnější BMW i4 M50. Poprvé v historii ankety Auto roku v České republice se stal vítězem elektromobil, v obnoveném hlasování roč níku 2021/2022 zvítězil BMW i4 Gran Coupé, který zaujal porotce především užitnými vlastnostmi srovna

pohon...

Vyzkoušeli jsme silnější dvoumotorovou verzi

BMW i4 M50, která patří mezi vozy BMW M Performance (celkový výkon 400 kW); přestože lze vypnout stabilizaci, tak vzhledem ke hmotnosti přes dvě tuny je BMW i4 M50 vhodný spíše na rychlou komfortní jízdu

telnými s klasickými vozy, poháněnými spalovacími motory. Samozřejmě, v otázce dojezdu na jedno nabití akumulátorů při cestování na delší vzdálenosti nevýho da dobíjení zůstává, nicméně na běžné cestování je praktický dojezd přes 350 km zcela dostačující, jak jsme se přesvědčili. Výhodou BMW i4 jsou jízdní vlastnosti skutečně ve stylu bavorských sourozenců na benzin či naftu, a to byl jeden z hlavních důvodů potvrzení volby. V hierarchii modelů řady 4 Gran Coupé patří i4 k nejvýkonnějším, překonává je pouze zážehový šestiválec M440i xDrive o výkonu 275 kW (374 k), a to jen verzi i4 eDrive40, která s pohonem zadních kol a jedním elektromotorem nabízí 250 kW (340 k), protože dvou motorová i4 M50 je absolutně nejsilnější s celkovým výkonem 400 kW (544 k), ale nikoli nejdražší (zhruba o 22 tisíc levnější než jediný šestiválec nabídky). Zákla dem vozu je pouze 110 mm vysoký trakční akumulátor Li Ion, uložený mezi nápravami, což snižuje světlou výšku na 125 milimetrů, a elektrický systém pohonu BMW eDrive Technology už páté generace. Málo je známé, že BMW patří k průkopníkům elektrického po honu, BMW 1602 Electric (projekt E7) vyjel už před

padesáti lety, konvenční olověné akumulá tory Varta a velký elektromotor byly zabudo vány vpředu do karoserie sériového dvou dveřového sedanu, takže vzadu zůstal obvyklý prostor na zavazadla. Další pře stavbou byl elektrický BMW 700 (projekt E29) z roku 1975, tentokrát s motorem vza du, následovaný speciálními konstrukcemi minivozů BMW E1 a E2 (1991). Sériová výroba začala v divizi BMW i známým ty pem i3 (i01), který procházel průběžným vylepšováním a jeho dojezd se zvětšoval.

Vedle speciálních typů iX a nového MX se nadále bavorská značka soustředí na elek trické verze známých modelů, jejichž exis tenci zahájil iX3 v roce 2020, následovaný i4, i7 a iX1, které budou mít pokračování (například i5). Pro zástavbu elektropohonu musí být karoserie příslušně upravena, pře devším s novou podlahou tvořenou zástav bou akumulátoru a dalšími výztuhami, jež zaručují potřebnou tuhost celku a tedy vyni kající jízdní vlastnosti, na jaké jsme u vozů bavorské značky zvyklí. BMW i4 Gran

1, 2 Interér je prostorově shodný s klasickým BMW 4 Gran Coupé

3, 4 Po ujetí 207 km klesl udávaný dojezd o 182 km, kapacita akumulátoru se snížila z 90 na 37 procent

5, 6 V režimu Sport Boost se sníží zrychlení 0 100 km/h na 3,9 sekundy, ale výrazně vzroste spotřeba elektrické energie

7 Palubní deska s dvojicí propojených digitálních displejů o úhlopříčkách 12,3 a 14,9 palce

Coupé je přijatelnou alternativou i pro ty, kteří holdují klasickým bavorákům, na první pohled se totiž příliš neliší, má shodné ovlá dání i jízdní vlastnosti a dokonce lepší dy namiku při vyšším výkonu. Interiér samo zřejmě přináší specifickou palubní desku s rozšířeným digitálním displejem (dva spo jené 12,3“ a 14,9“) a novým operačním sys témem osmé generace (klasika má ještě sedmou). Elektromobilitu vyjadřují modře zabarvené díly včetně volicí páky a tlačítka spouštěče, rozměry interiéru se ►►►

I pohled pod kapotu se u obou verzí liší, buď s označením i, anebo M na plastovém krytu

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazené synchronní elektromotory BMW eDrive Technology Gen 5 s funkcí generátoru pro rekuperaci, uložené vpředu i vzadu napříč v bloku s jednostupňovým redukčním převodem a výkonovou elektronikou; a) i4 eDrive40: pouze jeden motor vzadu; 250 kW (340 k)/8000 17 000 min‑1 a 430 N.m/0 5000 min‑1; rekuperace do 116 kW; redukční převod 11,115:1; pohon zadních kol; b) i4 M50: motor vpředu 190 kW (258 k)/8000 17 000 min‑1 a 430 N.m/0 5000 min‑1; redukční převod 8,774:1; motor vzadu 230 kW (313 k)/8000 17 000 min‑1 a 365 N.m/0 5000 min‑1; redukční převod 9,374:1; kombinovaný výkon 400 kW (544 k) a točivý moment 795 N.m; rekuperace do 195 kW; pohon všech kol.

AKUMULÁTORY – ploché v bloku pod podlahou uprostřed mezi nápravami; Li Ion 398,5 V; 210,6 A.h; celková/využitelná kapacita 83,9/80,7 kWh; nabíjení třífázové AC 11 kW (16 A/380 W) z 0 na 100 % za 8,25 h; resp. rychlonabíjení DC 200 kW z 10 na 80 % za 31 minut. Zabudovaná nabíječka CCU s transformátorem 4 kW pro palubní systém 12 V; AC max. a) 7,4/11 kW, b) 11 kW; resp. pro oba DC max. 205 kW.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu pružinové vzpěry a příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, pro b) standardně aktivními, pro a) na přání; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS, DTC, CBC, DBC); hřebenové řízení Sport (pro b) variabilní převod, pro a) na přání) s elektrickým posilovačem EPS a funkcí Servotronic, převod a/b) 15,5/14,1:1; kola z lehkých slitin; základní pneumatiky a) 225/55 R 17, b) 245/45 R 18 vpředu a 255/45 R 18 vzadu.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2856 mm, rozchod kol a) 1601/1630 mm, b) 1589/1606 mm; d/š/v 4783/1852/1448 mm; světlá výška 125 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,24/0,25; objem zavazadlového prostoru 470/1290 l; pohotovostní hmotnost DIN a/b) od 2050/2215 kg, celková 2605/2735 kg; brzděný (nebrzděný) přívěs do 1600 (750) kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost omezena na 190/225 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 5,7/3,9 s; spotřeba elektrické energie WLTP 16,1 19,1/18,0 22,5 kWh/100 km; dojezd WLTP 493 590/416 521 km.

VÝROBCE – BMW AG; Werk München, Am Olympiapark 2, 80809 München, Německo

však nemění. Potěší přímá volba jízdních režimů Sport, Comfort a EcoPro tlačítky na středové konzole, v režimu Sport je k dispozici rovněž nejdyna mičtější Sport Boost a vlastní nastavení Individual.

Fyzikální zákony však stále platí, a tak je třeba počí tat s pohotovostní hmotností vozu přes dvě tuny, což klade větší nároky na brzdy i pneumatiky.

Při testu jsme přebírali vůz s dojezdem 346 km a sta vem nabití akumulátoru 90 %, na prvních kilometrech nám udávaný dojezd o něco vzrostl, ale to závisí na kalkulaci stylu jízdy (předchozí i současné). Uváděných 18,0 až 22,5 kWh/100 km jsme nedosáhli, nejníže jsme se dostali na 25 kWh, ale při běžné sviž nější jízdě jsme měli 31 kWh/100 km. Spotřeba odpo vídá profilu trati, dobíjení rekuperací je však velmi pozvolné (1 % na dálničním klesání před Dobříší), kontrastující se ztrátou čtyř procent kapacity na krátké trati do vrchu Řevnice Mníšek. O tom, že styl jízdy je rozhodující, svědčí zvětšení udávaného dojezdu ze 346 na 373 km při poklesu kapacity z 90 na 72 % na trase 90 km (jízda v režimu Comfort s částečným využitím dálnice). Po ujetí skutečných 207 kilometrů klesl udávaný dojezd o 182 km, kapacita akumulátoru se snížila z 90 na 37 %. Ani pak nebylo problémem ujet dalších 150 km, takže 350 km může být v pohodě, pokud nevyužíváte Sport Boost. Výrobce u BMW i4 M50 uvádí dojezd podle WLTP 416 až 521 km. Základní cenu vozu 1 797 900 Kč zvýšila příplatková výbava na 2 352 354 Kč včetně DPH, z čehož 14 898 Kč pohltila audiosoustava Harman Kardon, 26 832 Kč přední sedadla M Sport, 75 868 Kč exteriérový paket úprav M Carbon, 52 832 Kč aerodyna mická kola BMW Individual Bicolour 20“ a další. Ceny BMW i4 v době testu začínaly od 1 453 400 Kč (více a podrobněji na www.bmw.cz).

SPORT A UŽITEK

Ofenzíva Hyundai je opravdu mohutná, během čtvrtstoletí se z automobilů se zoufalými jízdními vlastnostmi staly vozy, jež jsou etalonem svého segmentu. Je to právě Kona, která patří k nejlepším a ve verzi N nás nadchla více než malý i20 N. Označení N znamená pro Hyundai totéž, co M pro BMW, kuriozitou zůstává, že se na vývoji sportovních vozů u obou zna ček podílel jistý Albert Biermann, který zakončil svou bohatou kariéru přechodem od bavorské k jihokorejské značce (nyní už je v důchodu). V Evropě se verze N objevily na vozech i30 z Nošovic a Kona z Ulsanu, ale i na zmíněné i20 z turecké výroby. Další budou přibývat, pokud emisní předpisy dovolí...

1 Kona N

V roce 2017 poprvé rozšířil nabídku kompaktní crossover Kona (codename OS), pojmenovaný po oblasti v západní Havaji, proslulé kvalitní kávou. Hyundai Mo tor Co. tradičně volí zeměpisná jména pro vybrané mo dely SUV, k nimž patřily a patří třeba Veracruz, Tucson, Santa Fe, Palisade, Creta a další včetně Kauai, což je alternativní jméno Kony pro portugalský trh. Výběr ná zvů podle výrobce zdůrazňuje životní styl moderních klientů, kteří upřednostňují atraktivní design. Základní Kona sice vystačí s litrovým tříválcem či čtyřválcem 1,6 litru, ale špičková N sází na dvoulitrový čtyřválec podle hesla objem ničím nenahradíš. První Kona se představila v červnu 2017 v Hyundai Motorstudiu u Soulu, kde ji novinářům přiblížili designeři Luc Donckerwolke

Kompaktní crossover SUV se loni představil ve sportovní verzi N, čímž se naplnil význam zkratky sportovně-užitkové vozidlo...

a Sangyup Lee. Později Peter Schreyer, nejvyšší šéf designu Hyundai Motor Group, v létě 2017 vystoupil na uvedení Kony v Miláně, aby o týden později v Amsterdamu představoval příbuzný, ale ve skuteč nosti vlastně odlišný Stonic od Kia Motors. Na rozdíl od Kony totiž má Stonic mnohem usedlejší vzhled, slabší motor nejvyšší verze a ani se nevyrábí s poho nem všech kol. Podle Schreyera dostala Kona nejatraktivnější design ze všech tehdejších vozů Hyun dai, což ještě podtrhl facelift na podzim 2020, kterým prošly jak standardní modely, tak Kona Electric a vý bavy N Line (optické). V dubnu 2021 k nim přibyla sportovní Kona N, uvedená na Hyundai N Day. V hierarchii evropských modelů SUV se Kona řadí pod Tucson a Santa Fe. Technicky je spřízněna se třetí generací i30, ale jde o zcela nový vůz, jenž prvky designu převzal z konceptu Intrado (Ženeva 2014). Předností proti většině konkurentů je verze s pohonem všech kol, ale také inovativní čistě elek trická Kona Electric (uvedena 2018, dosud více než sto tisíc vozů z Ulsanu a Nošovic) a nyní samozřejmě sportovní Kona N. Novinka dále rozvíjí ostré tvary s úzkými hlavními světlomety i dynamickou linii se vzad stoupající křivkou boků pod zužujícími se okny. Kona N dostala verzi N jako první ze všech vozů SUV Hyundai, vsadila na přeplňovaný čtyřválec 2.0 T GDI, který potěší větším výkonem 206 kW

3, 4 Sportovní charakter podtrhují spoiler nad zadním oknem, spodní difuzor a zdvojené koncovky výfukového potrubí

5 Přehledná přístrojová deska s centrálním dotykovým displejem 10,25 palce

6, 7 Sportovní sedadla vpředu mají velmi dobré boční vedení, vzadu je prostřední sedadlo jen nouzové, velikost interiéru plní všechny obvyklé nároky

8 Vedle standardních režimů jsou k dispozici unikátní N a NGS (tlačítka na volantu)

9 Indikace zvýšeného výkonu N Grin Shift (NGS)

10 13 Možnosti Drive/Traction (ovladač na středové konzole) a různé jízdní režimy, zobrazené na displeji

14 16 Displej před řidičem lze měnit, ve sportovním režimu udává např. využitý výkon a točivý moment, časy na kolo, přetížení a další ►►►

Foto

3 4 ► HYUNDAI KONA N (OS)

1, 2 Kovaná litá kola vpředu i vzadu mají posílenou brzdovou soustavu a nesou devatenáctipalcové pneumatiky Pirelli

3 Základní objem zavazadlového prostoru 361 litrů lze zvětšit až na 1143 litrů sklopením opěradel zadních sedadel

4 Dvoulitrový čtyřválec nabízí 280 koní (206 kW)!

► TECHNICKÉ ÚDAJE

Hyundai Kona N se představila v loňském roce až po faceliftu celé řady Kona

(280 k), ochotně se vytáčí a svádí k rychlé jízdě, což ale zaplatíte zvýšenou spotřebou benzinu (dosáhli jsme 9,9 l/100 km místo 8,5 l, jak uvádí výrobce). Písmeno N je také symbolem dvojité zatáčky, spor tovní dojem z jízdy umocňuje ve voze upozornění na dvojitou zatáčku vpředu a tedy na vhodnost akti vace režimu N, není li již zvolen! Řidič může otoč ným ovladačem na středové konzole volit silniční režim Drive nebo terénní Traction, v prvním případě pak má k dispozici obvyklé jízdní charakteristiky Eco, Normal a Sport, ve druhém Snow, Deep Snow, Mud nebo Sand. Další možností, charakteristickou

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Hyundai 2.0 T-GDI (Theta II), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; 1998 cm3 (ø 86 x 86 mm); 9,5:1; Dual-CVVT a DOHC 4V; přímé vstřikování, Stop/Start, EU6d; 206 kW (280 k)/5500 6000 min 1 a 392 N.m/2100 4700 min 1. Elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná osmistupňová převodovka N DCT s dvojicí spojek v olejové lázni (3,714 – 2,261 – 2,174 – 1,621 – 0,927 – 0,767 – 0,878 – 0,698 – Z 3,697); stálý převod 3,933 (I-II, V-VI, Z) a 2,810 (III-IV, VII-VIII); e-LSD (Limited Slip Differential); Launch Control; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechny kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; vinuté pružiny a teleskopické aktivní tlumiče; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 360/314 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VSM (ESC); hřebenové řízení 12,5:1 s elektrickým posilovačem R-MDPS, 2,14 otáčky volantu na plný rejd; kola N Performance 8,0J x 19 z lehké slitiny, pneumatiky 235/40 R 19, Pirelli P Zero.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2600 mm; rozchod kol 1579/1575 mm; d/š/v 4215/1800/1550 (se střešními ližinami 1565) mm; přední převis 880 mm; světlá výška 173 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 361/1143 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní/celková hmotnost (DIN) 1553/2010 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 700/1600 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 240 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 5,5 s; spotřeba paliva WLTP 8,5 l/100 km; emise CO2 194 g/km.

VÝROBCE – Hyundai Motor Company, Ulsan Plant No.1, 700, Yangjeong-dong, Buk-go, Ulsan-si, Korea

pro modely N, je extrémní sportovní režim N, jehož rychlé přepínání stejně jako u sourozenců i30 N a i20 N umožňují tlačítka na volantu, kde je navíc červené NGS (N Grin Shift) pro krátkodobý overboost a optimalizované řazení N DCT. Pro track days je určen Performance Driving Data System, tedy monitorování jízdních výkonů (zrychlení, čas na kolo). Na displeji lze sledovat i průběh výkonu motoru, točivého momentu a plnicího tlaku turbodmychadla, či pozorovat přetížení g ve všech smě rech. Prostě radost z jízdy!

Zážehový čtyřválec 2.0 T GDI vychází z osvědčené řady Theta II a nabízí točivý moment až 392 N.m (u šestnáctistovky i20 N to je 304 N.m), ale osmi stupňová automatizovaná převodovka s dvojicí spo jek v olejové lázni je standardní výbavou (převodové poměry shodné s i30 N, ale jiný stálý), stejně jako elektronicky řízený diferenciál e LSD s omeze nou svorností pro pohon předních kol. Také v tomto případě nechybí Launch Control, tedy systém co nejrychlejšího rozjezdu z místa s optimální trakcí bez zbytečného prokluzu pneumatik. Kovaná kola z lehké slitiny jsou pro Konu N specifická, obutá do nízkoprofilových pneumatik 235/40 R 19. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle, vzadu je víceprvkový závěs jako u Hyundai i30 N, nikoli torzní příčka jako u i20 N, tedy záruka lepších jízdních vlastností. Dlužno říci, že právě jisté chování vozu a přiměřeně tuhé odpružení patří k nejlepším.

Výbava Kony je bohatá, jak se na špičkový model této řady sluší. Patří do ní nabídka jízdních asistentů Hyundai Smart Sense, která zahrnuje vedení vozu v jízdním pruhu LKA, detekci mrtvých úhlů BCA, ak tivní udržování ve středu jízdního pruhu LFA, sledo vání únavy řidiče DAW, hlídání příčného provozu při couvání z parkovacího místa RCCA, kontroly rozjez du HAC a sjezdu ze svahu DBC, upozornění na roz jezd vozidla vpředu, hlídání cestujících vzadu a další. Kona N se vyrábí v korejském Ulsanu v největší automobilce světa na jedné lokalitě, složené z pěti závodů, vyjíždí z toho prvního, založeného roku 1968. V době testu byla akční cena vozu 979 990 Kč v provedení N Performance, základní Kona 1.0 T GDI je ovšem od 439 990 Kč (více a podrobněji na www.hyundai.cz). Tradicí Hyundai se už stala pětiletá záruka bez omezení počtu ujetých kilometrů. ■

DVANÁCTIVÁLEC

Kontroverzní nápad zkonstruovat první SUV značky Bentley vzbudil u puritánů stejné rozhořčení jako letošní uvedení crossoveru Ferrari Purosangue. Nakonec se však uká zalo, že nejen čínští komunisté a ruští podni katelé jsou králi nevkusu, protože odsuzovaná Bentayga se záhy stala nejprodávanějším modelem britské značky (v roce 2016 tvořila 47 % prodejů), když překonala klasické sedany, kupé i kabriolety Bentley, ale těší se znač né popularitě také u Američanů a Evropanů, včetně českých. Do konce roku 2021 bylo vyrobeno 29 619 vozů ve všech variantách (rekordních 5838 v posledním roce 2021, produkce začala 96 kusy první rok 2015).

1 Bentley Bentayga v pětimístném uspořádání ve špičkové verzi se šestilitrovým dvanáctiválcem

2 Bentayga vyjíždí z britského závodu v Crewe, karoserie vznikají v německém Zwickau (stejně jako pro Lamborghini Urus)

V roce 2012 slavila na Ženevském autosalonu premiéru studie Bentley EXP 9F (Falcon), která vzbudila kritiku pro svůj design (dílo Dirka van Braeckela), jenž podle mnohých hodnotitelů vypadal jako londýnské taxi, či čínský pokus o luxusní SUV. Interiér byl ovšem na vysoké úrovni ve stylu Bentley, a to včetně piknikové sestavy s keramickými sklenkami a nádobím, ukryté v zádi, jejíž dvoudílné víko lze proměnit v lavici či stůl pro hodování v přírodě. Po stylistických retuších (ze jména přídě) se nový sériový vůz Bentayga (codename 4V) představil na IAA 2015 ve Frankfurtu s unikátním dvanáctiválcem 6.0 W12. V Paříži 2016 následoval čtyřlitrový Diesel V8 (EA898; první vznětový motor v sé

riovém Bentley) a v Detroitu 2018 úspornější zážehový osmiválec 4.0 V8 (EA825). V Ženevě 2018 zářil Plug In Hybrid, jejich produkce se zážehovým šestiválcem 3.0 V6 byla zahájena v červenci 2019. Mezitím se zrodila Bentayga Speed se zvýšeným výko nem dvanáctiválce na 467 kW (635 k) a pak všechny vozy prošly pro modelový rok 2021 faceliftem, jenž přinesl rozšířenou masku přídě, jiné zadní víko s menšími oválnými koncovými svítilnami a novou přístrojovou desku. Samozřejmě, jde o první Bentley na koncernové platformě VW Group (MLB),

takže navzdory odlišnému designu a výbavě je to produkt badge engineering, spřízněný s vozy VW Touareg, Audi Q7/Q8, Porsche Cayenne a Lamborghini Urus. Karoserie se zprvu vyráběly v bratislavském Volks wagenu (spolu s Audi Q7), než byla jejich výroba hned ve druhém roce převedena do Cvikova (Zwickau), odkud putují do lakovny v Banbury (Paintbox Editions) a na finální montáž do Crewe (Cheshire). Zapomenutou epizodou je rekord vozů kate gorie SUV na Pikes Peaku 2018, kdy Rhys Millen s odlehčenou Bentaygou (ušetřilo se

3 Šestilitrový dvanáctiválec do W je mezi prestižními vozy výjimečný

4 Zavazadlový prostor lze zvětšit sklopením opěradel zadních sedadel až na 1774 litrů

5 Přístrojová deska v originálním designu Bentley ovšem využívá prvky z koncernových sourozenců

6, 7 Pohodlná křesla spolu se vzduchovým odpružením zajišťují dobrý komfort i na rozbitých českých silnicích

300 kg demontáží zbytečností z interiéru) zajel čas 10:49,902 min, což na dvacetikilo metrové trase závodu do oblak s převýšením téměř 1,5 kilometru znamenalo prů měrnou rychlost 97 km/h. Vyhrál svou kategorii a pokořil čtyři roky starý rekord Range Roveru Sport 12:35,610 min. Šlo o produkční vůz, připravený oddělením Bentley Motorsport v Crewe, kdy největší změnou byla montáž ochranného rámu.

K dalším úpravám patřily uhlíkovo keramic ké brzdy (výbava na přání u standardní Ben taygy), výfukové potrubí Akrapović

1 Od roku 2015 se vyrobilo více než třicet tisíc vozů Bentayga

2 Vyzkoušeli jsme pětimístné provedení, na přání můžete mít čtyřmístné, či naopak sedmimístné

3 Navzdory hmotnosti přes 2,4 tuny je Bentayga nejrychlejším automobilem kategorie SUV

► TECHNICKÉ ÚDAJE

a upravené přívody vzduchu v předním nárazníku pro zlepšení chlazení dvanáctiválce. Výkon motoru 608 koní (447 kW), silniční pneumatiky 22 palců ani hodnoty převodových poměrů se neměnily. Vykoušeli jsme automobil před faceliftem, a to z pros tého důvodu, že je to poslední Bentayga s dvanácti válcem pro evropské klienty. Originální pohonná jed notka, složená ze dvou vidlicových šestiválců s válci do úzkého V/15°, které zase mezi sebou svírají úhel 72° (proto W), se uplatnila také v největším sedanu VW Phaeton (do 2016) a v Audi A8 (od 2000), ale největší proslulosti dobyla právě v řadě Bentley. Legenda praví, že duchovním otcem motoru 6.0 W12 je Ferdinand Piëch, který jeho koncepci načrtl u ve čeře na ubrousek. Údajně se inspiroval jakýmsi italským osmnáctiválcem 18W pro vojenské fregaty a motoráři z Wolfsburgu se pod vedením Karl Heinze Neumanna pustili do realizace. Do té doby byl pohon nou jednotkou Bentley legendární, ale zastaralý osmiválec 6 ¾ Litre (původně 6 ¼ Litre) konstrukce Rolls Royce, jehož počátky sahají do roku 1954 (tzv. L engine), aby od 1959 poháněl sesterské modely obou značek z Crewe. Po rozchodu s Rolls Royce (1998) potřeboval Bentley novou identitu, a tak využil W12, přestože firmě Bentley Motors zůstala nejen

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec do W/72° (2x VR6/15°) s vypínáním válců, přeplňovaný dvěma turbodmychadly Twin-Scroll s chladiči stlačovaného vzduchu, uložený podélně vpředu; hliníkové hlavy a blok válců; elektronické kombinované vstřikování paliva (přímé do válců i nepřímé do sacího potrubí), EU6d; DOHC 4V Dual-VVT (řetězy); 5950 cm3 (ø 84 x 89,5 mm); 10,5:1; 447 kW (608 k)/5000 6000 min 1 a 900 N.m/1350 4500 min 1. Elektrická výzbroj 12 V a 48 V (Li-Ion). Osmistupňová samočinná převodovka ZF 8HP s kapalinovým měničem momentu (4,71 – 3,14 – 2,10 – 1, 67 – 1,29 – 1,00 – 0,84 – 0,67 – Z 3,32). Stálý převod 2,85; trvalý pohon všech kol.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu horní a spodní příčná ramena, vzadu víceprvkové zavěšení; příčné zkrutné stabilizátory (aktivní 48 V); pérování vzduchovými pružinami s elektronicky řízenými tlumiči; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, na přání keramicko-kompozitové, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky vpředu 265/40 R 21, vzadu 305/35 R 22.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (pětimístný) – rozvor náprav 2992 mm, rozchod kol 1689/1707 mm; d/š/v 5141/1998/1742 mm; objem zavazadlového prostoru 431 484/1774 l; objem palivové nádrže 85 l; pohotovostní/celková hmotnost 2460/3250 kg, hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 750/3500 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 301 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 4,1 s; spotřeba paliva EU 19,0/9,6/13,1 l/100 km; emise CO2 296 g/km.

VÝROBCE – Bentley Motors, Ltd., Pyms Lane, Crewe, Cheshire CW1 3PL, Velká Británie

továrna v Crewe, ale i práva na původní osmiválec L engine (Rolls Royce si odnesl jen svoje jméno, továrnu si musel postavit v Goodwoodu).

Byli jsme samozřejmě zvědavi, jak se točí tento dva náctiválec v porovnání s klasickými typy, jejichž dvě řady válců (po šesti) zpravidla svírají úhel šedesáti stupňů. Dlužno říci, že běh stroje je doslova sametový a v normálním provozu žádný rozdíl nepostřeh nete, motor je také pečlivě utlumen, jak se na luxusní kočár Bentayga opravdu sluší. Přesazené válce 3+3 na každé straně hliníkového bloku využívají čtyřven tilový rozvod DOHC pro každou řadu VR6, samo zřejmě s proměnným časováním, což optimalizuje zejména průběh točivého momentu, jenž u základní verze W12 vzrostl na úctyhodných 900 N.m v rozsahu 1350 až 4500 min 1! Největší výkon je 447 kW (608 k), osmistupňovou samočinnou převodovku můžete ovládat přímo páčkami pod volantem. Výroba dvanáctiválců byla už v roce 2014 převedena z německého Salzgitteru do britského Crewe. Para doxem je, že se montují na Pyms Lane, kde za války vznikaly letecké motory Rolls Royce Merlin, jež významně přispěly k porážce německých agresorů v Bitvě o Británii. Nyní jde o druhou generaci motoru W12 s objemem sníženým z 5998 na 5950 cm3 (kratší zdvih), kromě řady jiných úprav. Provedení interiéru se 4, 5 nebo 7 sedadly odpovídá zvyklostem Bentley, mezi atraktivní doplňky patří na příklad hodiny Breitling, či kvalitní audioaparatura Naim (ta je za 6730 eur). Současnou nabídku tvoří faceliftované modely, k nimž letos přibyl prodloužený EWB (rozvor 3175 mm a délka 5322 mm). Turbodiesel se v Evropě nenabízí od podzimu 2018 (ještě nějaký čas pokračoval pro vybrané trhy včetně Aus trálie, Jižní Afriky a Ruska); základní motorem je nyní zážehový 4.0 V8 Twin Turbo o výkonu 404 kW (550 k), zatímco dvanáctiválec se prodává dále mimo evropské trhy (a v modelu Bentayga Speed). Ceny se různí podle motoru a výbavy, začínají kolem 170 tisíc eur (přes 4,2 milionu Kč), ale zejména v personalizovaných verzích Mulliner dosahují mno hem výše. Jsou však klienti, kterým se to líbí. ■

Sandero třetí generace přichází po 2,1 milionu vyrobených vozů (bestseller v historii Dacie), a to i ve zvýšené verzi Stepway

PROSTĚ JEDU...

Cenově dostupných vozů, navíc s přijatelnými rozměry, je jako šafránu. Dacia k nim patří...

Původně rumunská značka, která začínala li cencí Renaultu 8 a k nám dorazila přesně před padesáti lety coby Dacia 1300 (licence Re nault 12), když v roce 1972 přišlo do Mototechny prvních 4500 vozů z výrobního závodu v Pitesti, prožila znovuzrození a dnes je integrální součástí Groupe Renault. Vyrábí praktické automobily, nyní už několika typových řad s využitím mechanických skupin Renault, z nichž největší oblibě se těší Sandero (od 289 900 Kč), Duster (od 367 500 Kč) a nový Jogger (od 411 000 Kč).

Sandero je rodinný pětidveřový hatchback, dostatečně prostorný, ale s kompaktními vnějšími rozměry a za přijatelnou cenu, což jsou vlastnosti, jaké vítá většina běžných uživatelů, kteří chtějí přejít na nový vůz třeba z vysloužilých ojetin. Pokud si chcete

TOM HYAN

► MOTORY PRO DACIA SANDERO STEPWAY

tříválcový motor převodovka výkon spotřeba WLTP zážehový (turbo) [kW/k] [l/100 km] 1.0 TCe 90 6M 67/91 5,7 1.0 TCe 90 CVT 67/91 6,2 1.0 TCe 110 6M 81/110 5,5 1.0 TCe 100 LPG 6M B: 67/91 B: 5,8 – 6,0 LPG: 74/100 LPG: 7,4 – 7,7

Sandero vylepšit, můžete mít verzi Stepway ve stylu módních SUV, kterou na první pohled odlišují větší svět lá výška (o 39 mm), plastové lemy blatníků a podélné střešní ližiny. Vyzkoušeli jsme Stepway v provedení se samočinnou převodovkou, která zvýšila cenu o 68 tisíc korun českých (je ovšem ve vyšší výbavě Expression), ale pro některé klienty je tato varianta nutná (např. pro zdravotně postižené), přičemž u jiných značek buď vů bec není, či je ještě dražší. Současná na bídka pro Sandero Stepway čítá čtyři alter nativní pohonné jednotky, z nichž tři jsou shodné i pro základní Sandero (TCe 90, 90 CVT a 100 Eco G), které však může mít také hospodárný tříválec SCe 65 bez pře plňování, zatímco naopak Stepway ještě výkonnější verzi TCe 110 (všechny motory jsou tříválce 999 cm3, viz obvyklá tabulka).

Okusili jsme Sandero s nejdůležitějším typem mo toru TCe 90, tedy s litrovým zážehovým tříválcem, jenž může být alternativně spojen jak s plynulou samočinnou převodovkou CVT (testovaný vůz), která nahrazuje automatizovanou Easy R s elektromecha nickým řazením, tak s manuální šestistupňovou. Možná překvapí, že Sandero přichází už ve třetí ge neraci, jež přešla na modulární platformu CMF B, uvedenou nejprve na páté generaci Renaultu Clio. Předností je větší tuhost při nižší hmotnosti (větší podíl vysokopevnostních ocelí), což se odráží také v lepších jízdních vlastnostech, které směle mohou soupeřit i s tou největší konkurencí. Obě předcháze jící Sandera (2008 a 2012) ještě vycházela z první alianční platformy Nissan/Renault B. Vnější rozměry nového Sandera se proti předchůdci změnily jen málo, ale nový design činí vůz moder

nější, opticky jej rozšiřuje a snižuje. Kvalita provedení i velikost interiéru vyhoví všem běžným nárokům. Výška stropu vpředu/vzadu nad sedáky činí 898/878 milimetrů, šířka ve výšce loktů 1410/1406 mm a ob jem zavazadlového prostoru 410/1455 litrů, resp. základní 328 litrů podle metodiky VDA. Výkon motoru 67 kW (91 k) je pro běžnou jízdu naprosto dosta čující, byť bezestupňová převodovka CVT proti ma nuální prodlužuje zrychlení na sto ze 12,0 na 14,2 sekundy a snižuje největší rychlost ze 172 na 163 km/h. Při testu jsme dosáhli spotřeby 7,6 l/100 km (výrobce udává o 1,4 litru méně).

K dalším novinkám patří multimediální systém Media Display s dotykovým displejem 8“ vetknutým nahoře do středu přístrojové desky včetně Media Nav (navigace), tři verze infotainmentu Media Control (nechybí Android Auto, Apple CarPlay), volant stavi telný v obou směrech, elektrická parkovací brzda, elektrický posilovač řízení, denní a potkávací světlo mety LED (dálkové zůstávají halogenové), automa tická klimatizace, vyhřívaná přední sedadla, čidla a parkovací kamera, samočinné nouzové brzdění AEBS, kontrola mrtvých úhlů atd. Ve standardní výbavě je šest airbagů. Od doby, kdy jsme vůz před téměř dvěma lety prvně okusili na mezinárodní pre zentaci v Praze a pak otestovali v několika verzích, došlo k další změně, kterou dokumentuje nastupující řešení čelní masky s novým logem (popíšeme poz ději), jaké bude poznávacím znakem všech vozů Dacia. Základní cena Sandero Stepway TCe 90 za číná od 350 900 Kč ve výbavě Essential; testovaný vůz s CVT je od 418 900 Kč, ovšem ve vyšší výbavě Expression (více na www.dacia.cz). ■

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec Renault 1.0 TCe 90 (typ H4D), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz); nepřímé vstřikování paliva MPI, Stop/Start, EU6d; 999 cm3 (ø 72,2 x 81,4 mm); 67 kW (91 k)/4600 5000 min‑1; a) 160 N.m/ 2100 3750 min‑1; b) 142 N.m/ 1750 4500 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka, b) samočinná CVT s plynulým převodem. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 258 x 22 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 203 mm; ABS/EBD/EBA, ESC/HSA; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 3,25 otáčky mezi krajními rejdy; kola ocelová, za příplatek z lehké slitiny; pneumatiky 205/60 R 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2604 mm, rozchod kol 1520/1509 mm; d/š/v 4099/1848 (se zrcátky 2007)/1535 mm; přední převis 830 mm; světlá výška 201 mm; objem zavazadlového prostoru 410/1455 l (metoda VDA 328 l); objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1077/1122 kg, celková do 1561/1601 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1100 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 172/163 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 12,0/14,2 s; spotřeba paliva WLTP od 5,7/6,2 l/100 km; emise CO2 od 127/140 g/km.

5 Vyzkoušeli jsme nové Sandero Stepway TCe 90 se samočinnou bezestupňovou převodovkou CVT

6 Známý tříválec o výkonu 67 kW (91 k) má objem válců jen 999 cm3

7 Objem zavazadlového prostoru činí 410 litrů (metoda objemu kapaliny), resp. 328 litrů (metoda VDA)

KOSTKY VRŽENY...

Přesvědčili jsme se o tom na čtvrtém ročníku veletrhu e-Salon 2022, uspořádaném na výstavišti PVA EXPO Praha v Letňanech počátkem listopadu. Loni jsme na stejném místě navštívili také ubohou Autoshow 2021 (pouze jedna hala), kde prakticky nevystavoval nikdo, protože bylo levnější postavit ve stejný čas několik automobilů na pražskou Náplavku (letos byla i tato akce pražskými vládci znemožněna), nicméně na podzim se téměř všichni zase sešli na e-Salonu v Let ňanech. Letos byla situace poněkud jednodušší, nebyla ani Náplavka, ani Autoshow, takže se vysta vovalo jen na dalším e-Salonu. Podle tiskové zprávy pořadatele přišlo celkem 20 573 lidí. Kostky jsou přece

1, 2 Škoda Vision 7S, nová vize rodinného elektromobilu a designového stylu bez historického loga

3, 4 Ve futuristickém interiéru Vision 7S se uplatnilo i nové řešení dětské sedačky

vrženy, za předsednictví České republiky v Radě Evropské unie byl schválen zákaz prodeje nových osobních a lehkých užitkových vozů se spalovacími motory už od roku 2035!

Bohužel velké automobilky investovaly obrovské pro středky do vývoje nových elektromobilů a tento trend nechtějí zvrátit, podlehly demagogii EU a vlastně ji tak podpořily, stejně jako Česká republika. Zdravý rozum se vytratil. Výhody a nevýhody elektromobilů jsou dobře známé, není vůbec jisté, zda nulové lokální emise vyváží celkové z výroby těchto vozidel a elektrické energie, jakož i stavby nabíjecích stanic, když vodní a větrné elektrárny nikdy nebudou z principu stačit (a funkční jaderné se na rozkaz ekologů zavírají). Vynucená elek

tromobilita má smysl jen pro určité účely, zejména u malých vozů pro krátké vzdálenosti, nikoli pro luxusní dvaapůltunová monstra, jež se rodí jako houby po dešti pro exhibice konstruktérů, a nákladní vozy dálkové do pravy (klasická souprava se vznětovým motorem ujede i pět tisíc kilometrů na jedno tankování). Významné značky zaujaly prakticky stejné pozice v let ňanské hale číslo 4 jako loni, po pravé straně to byly Škoda, Renault, Mitsubishi a Ford, po levé Volkswagen Group, Kia a Hyundai. Poprvé jsme si prohlédli kon cepční vůz Škoda Vision 7S, ale museli jsme se na výstaviště vrátit, o tiskovém dnu totiž byla na stánku jen hliněná maketa bez interiéru, před víkendem pak dovezli z Německa skutečný vůz. Podle výrobce lze akumulátor 89 kWh dobít za pouhých 25 minut (z 0 na 80 procent při 200 kW AC), až sedmimístný SUV na platformě MEB má dojezd WLTP přes 600 km a repre zentuje nový designový styl značky (bez tradičního loga). Konkrétní technické údaje chyběly, jak je nyní zvykem. Premiéru slavil také Enyaq RS iV, tedy Enyaq se dvěma elektromotory (celkem 221 kW/300 k) jako

5 Škoda Enyaq RS iV, transplantace poháněcí soustavy z Coupé i do karoserie SUV

6 Cupra Born E-Boost, nová verze osobního elektrického vozu s možností zvýšení výkonu

7 Nový Citroën ë-C4 X má trakční elektromotor 100 kW (136 k), akumulátor 50 kWh a dojezd 360 km (WLTP)

8 Volkswagen ID.Space Vizzion, předobraz sériového kombi ID.7 Shooting Brake

9 Hyundai Ioniq 6 (codename CE), sériový sedan, odvozený z konceptu Prophecy (2020)

v Enyaq Coupé RS iV, se součinitelem odporu vzduchu cx = 0,265 a dojezdem WLTP přes 500 kilometrů. První den se nepředstavil ani slibovaný ID.Aero (ID.7), Volkswagen místo fastbacku přivezl verzi kombi ID.Space Vizzion, která má podobné prvky jako Škoda Vision 7S (nabíjení AC 200 kW, kola 22“, středový dis plej 15“ a dojezd až 700 kilometrů) a je předobrazem elektromobilu ID.7 Shooting Brake. Na trhu už jsou elektrické minibusy ID.Buzz a ID.Buzz Cargo (užitková skříňová verze), podobně jako ID.3 s pohonem zadních kol, akumulátorem 77 A.h a dojezdem 425 km. Ze stej ného základu MEB vychází osobní Cupra Born, nyní v nové verzi s krátkodobým zvýšením výkonu E-Boost na 170 kW (akumulátor 58 nebo 77 kWh), jsou to prostě stavebnice s využitím shodných mechanických skupin. S vozem Audi Q8/SQ8 e-tron jsme se seznámili jen virtuálně, byl totiž uveden ve stejný den 9. listopadu. Přijde v klasické verzi SUV i jako Sportback ve třech výkonových stupních, nahrazuje Audi e-tron (první typ bez dalšího označení). Pár dní po e-Salonu uvedl Volkswagen, že dosáhl mety 500 000 prodaných elek trických vozů řady ID. (typy 3, 4, 5 a čínský 6).

Kupodivu na e-Salonu 2022 nebyla jen čistě elektrická vozidla, ale i ta, která zachovávají zážehový motor, byť s elektrickou asistencí. Národní premiéru měl Renault Austral, nový C-SUV coby nástupce Kadjaru, a to dokonce i v prestižní výbavě Esprit Alpine.

V nabídce jsou systémy Mild-Hybrid TCe 140 a 160, oba se čtyřválcem 1333 cm3 a výkonem 103, resp. 116 kW (140/158 k), první také s převodovkou 6M, dru hý jen s bezestupňovou CVT. Ve druhé fázi přibude Austral Full-Hybrid E Tech 200 s novým tříválcem 1199 cm3 a kombinovaným výkonem 146 kW (199 k). Hybridní verze jsme viděli i na stánku Kia, šlo o PHEV Sportage a Sorento, kromě čistých elektromobilů, jimž vévodila nejsilnější verze EV6 GT. Velkou premiérou byl čistě elektrický Hyundai Ioniq 6, aerodynamický sedan, který krátce po výstavě obdržel pětihvězdičkové ocenění bezpečnosti EuroNCAP. Velký vůz s délkou 4855 mm při rozvoru náprav 2950 mm veze akumulátory 53 nebo 77 kWh a podle verze disponuje výkonem 111 až 239 kW (151 až 325 k) s pohonem zad ních nebo všech kol (další EM 74 kW vpředu). Podle WLTP ujede až 614 km na jedno nabití, ceny začínají od 1 159 990 Kč. Poprvé jsme viděli rovněž Citroën ë-C4 X (další z řady vozů s označením C4), elektrickou verzi nového C4 X, která přijde v prvním čtvrtletí 2023 na náš trh společně se sourozenci poháněnými zážehovými a vznětovými motory. Už dříve známé typy na e-Salonu

2022 vystavovaly sesterské značky Peugeot, DS Auto mobiles a Opel, avšak po Fiatu nebo Jeepu nebylo ani památky. Elektrická paleta Opelu nyní čítá vozy Corsa-e, Mokka-e a Zafira-e, nechyběl ani Grandland PHEV. Mitsubishi ASX byl poprvé vystaven v nové generaci, spřízněné s Renaultem Captur jako výsledek posílené Alliance Renault-Nissan-Mitsubishi s výrobou ve španěl ském Valladolidu, následovat bude znovuzrozený Mitsu bishi Colt na základě Renaultu Clio. Slavná britská značka MG, jejíž jméno převzala čínská společnost SAIC, vstoupila v létě na náš trh. V Letňanech předsta vila novinku MG5 EV Luxury Long Range, elektrické pětimístné kombi s akumulátorem 52,5 kWh, dojezdem až 400 km a výkonem 115 kW (156 k). V expozici Ford Motor Company, s.r.o., zářil plně elektrický Mustang Mach-E ve špičkovém provedení GT se zvýšeným výko nem na 358 kW (487 k) a dojezdem až 490 km, ale také praktický e-Transit s akumulátorem 68 kWh, užitečnou hmotností 1,7 tuny a dojezdem až 311 km. Tím ovšem nabídka velkých značek v Letňanech končila, mnozí propagátoři elektromobility jako třeba Volvo Cars, BMW a Mercedes-Benz výstavu prostě ignorovaly.

Š

SAFETY FIRST!

Safety First, neboli Bezpečnost především, to bylo heslo dnes už zaniklé automobilky. Výzkum

koda Auto není žádnou výjimkou, testovací polygon v Úhelnici u Husí Lhoty za Mladou Boleslaví se neustále rozšiřuje a také získal ocenění Crash Test Laboratory roku 2020 od odborného časopisu Automotive Testing Laboratory. Poprvé od koronavirových restrikcí jsme se tam opět účastnili zajímavých workshopů, uspořáda ných u příležitosti 50 let nárazových testů na území České republiky. První zdokumentovaný crash test se totiž uskutečnil v roce 1972 pod taktovkou ÚVMV (Ústav pro výzkum motorových vozidel) na pražském letišti v Ruzyni. Sériová Škoda 100 L podle legislativy západoevrop ských zemí (konkrétně šlo o export do Francie) musela projít nárazovým testem, přestože to u nás povinné nebylo. Podle norem EHK OSN vytvořili pracovníci ÚVMV Praha nejen testovací dráhu, ale také parní raketu, která urychlila vůz směrem do překážky. Zákla dem systému byla tlaková nádoba na 300 litrů vody, ohřáté topnými spirálami, parní tryska s nádobou na vo zíku pak urychlila testovaný vůz na vodicí kolejnici, když byla zabrzděna těsně před nárazem a vůz pokra čoval rychlostí cca 50 km/h do bariéry. Průběh nárazu a deformací snímala vysokorychlostní kamera (tisíc snímků za sekundu). Od tohoto prvního nárazového

Zkušebna v Úhelnici byla více než dvojnásobně rozšířena a umožňuje testy v jednom směru, ale i dvojic protijedoucích vozidel

testu Škody 100 L před padesáti lety vývoj a technika velmi pokročily, srovnání tehdejšího parního urychlovače ÚVMV (repliku jsme viděli na workshopu) s dnešními metodami je nejlepší ukázkou obrovského pokroku.

Ještě do roku 1996 se však testy dělaly na Ruzyni paralelně se zkušebnou ÚVMV v letňanské Avii (sys tém urychlení lanovodem s padacím závažím z věže).

Po převzetí ÚVMV Praha v roce 1996 německou TÜV se testy přestěhovaly do Úhelnice, kde se pak zkušebna od roku 2011 stala integrální součástí Škoda Auto.

pro bezpečnou jízdu však nyní má každá...

1, 2 V dnešních automobilech nalezneme soustavu čelních, bočních, hlavových i kolenních airbagů

3 Dětská figurína Q6 (šestiletý) pro nárazové testy se sedačkou Britax Römer

Od roku 2008 dosáhly všechny typy vozů Škoda nej vyššího pětihvězdičkového hodnocení Euro NCAP a Global NCAP v nárazových testech (celkem patnáct modelů), přičemž Fabia čtvrté generace a elektrický Enyaq iV byly označeny za nejbezpečnější automobily ve své třídě. V současné době patří Škoda Auto k těm výrobcům, kteří provozují vlastní nárazovou zkušebnu. Crash testy vyhodnocují pasivní bezpečnost vozu podle předem definovaných druhů nárazu, zkušebna Škoda Auto v Úhelnici s prodlouženou dráhou umožňuje testy

dvou automobilů jedoucích proti sobě rychlostí až 65 km/h (využívá se nyní 50 km/h), či samotného vozidla nárazem do překážky rychlostí až 120 km/h. Testy Euro NCAP (European New Car Assessment Programme) se vyhodnocují od roku 1997. Nová nárazová zkušebna v Úhelnici, rozšířená a přestavěná, je více než dvakrát větší než ta dřívější. Vozidla urychluje výkonný elektro motor. K vyhodnocení slouží měřicí stěna, zaznamenávající síly a jejich rozložení při nárazu, a samozřejmě dvacet statických a třicet palubních vysokorych ►►►

lostních kamer. V oddělené hale Škoda Auto je zařízení pro zaplavení vozů, využívané u nárazových testů elektrických automobilů nové generace. Nadále se používají figuríny crash test dummies, konkrétně deseti dospělých typů a čtyř dětí, různých konstrukcí a velikosti, které však musí přesně simulovat hmotnost a její rozložení v lidském těle, a proto je vývoj náročný a figuríny velmi drahé (ceny ve statisících eur). Nezničí se ale při jediném testu, znovu se kalibrují, pří padně se nahradí poškozené díly. Rovněž se utvářejí předpisy, a tak se mění i generace figurín, na jejichž vý robu má zatím monopol firma Humanetics, jejíž výrobky jsme si v Úhelnici prohlédli. Nové THOR a WorldSID reprezentují 50 % mužské populace, mají 116, resp. 94 měřicích kanálů, WorldSID reprezentuje 76 % biologické podobnosti s lidským tělem a jeho cena činí 312 500 eur za kus bez DPH. Podobně jako u dospělých cestujících fungují i zkušební dětské figuríny v dětských sedačkách, používají se typy Q1,5; Q3; Q6 a Q10, kdy číslo odpovídá věku dítěte. V Euro NCAP dosáhly nové vozy Enyaq a Kushaq absolutně nejlepších výsledků s dětskými figu rínami a pokořily konkurenty. Dětské sedačky jsou ho mologované příslušným výrobcem. Kromě figurín různých velikostí, které se zkoumají při nárazu v interiéru, řeší zkušebna také problematiku vnějšího střetu automobilu s chodci, cyklisty, motocyklisty a přibývajícími jezdci na koloběžkách, segwa jích a jiných pohyblivých nesmyslech. Testy aktivní bez pečnosti se odehrávají na venkovní zkušební dráze, kde jsou automobilu postaveny do cesty nejrůznější

1 Výlet do historie, parní raketa pro urychlení testovaného vozidla (replika modelu 1972)

2 Schéma nárazového testu střetu s chodcem (používají se torza figurín pro spodní a horní část nohy, či hlavy dětské a dospělé)

3 Nárazový test nohy Leg Impactor aPLI Hardware Unit (24,5 kg) pro výzkum ochrany neopatrných chodů

4 Nárazový test hlavy Impactor Headform do čelního skla automobilu

5 Nárazový test nohy Lower Legform Flex PLI GTR (13,4 kg)

překážky. Také v tomto případě jde o velmi sofistikované výrobky, schopné vlastního pohybu na základové elektrické platformě (maketa druhého automobilu, mo tocyklisty či cyklisty), eventuálně se simulací pohybů lanovými převody a roztáčením jednotlivých kol (chodci, koloběžkáři, cyklisté). Maketa polystyrenového auto mobilu se používá do rychlosti 100 km/h, elektrická plat forma řízená dálkově je vysoká jen 100 mm, ale váží 315 kilogramů. Všechny modely mají pružný povrch, pro řízení vozů se využívají roboty, ceny modelů jdou do desítek tisíc eur, platforem do statisíců. Výzkum aktivní bezpečnosti slouží předcházení kolizí a vyvoji systémů jako jsou AEB (autonomní nouzové brzdění), LSS (udržování jízdy v pruhu), SAS (samočinné změny rychlosti podle trasy či předpisů) a další, zatímco pasivní bezpečnost tvoří konstrukce vozidla a jeho provedení (mimo jiné absorpce nárazové energie).

V roce 2011 bylo v Úhelnici zavedeno testování ochrany chodců (dříve se jezdilo zkoušet do Německa), a tam se využívají torza figurín, simulující části lidského těla. Patří k nim hlavy Impactor Headform dospělé (4 kg) i dětské (3 kg), které narážejí do čelního skla vozu, či horní nebo spodní část nohy Upper/Lower Leg Impactor s hmotností 10,5 kg, resp. u dolní 13,4 kg či u nové aPLI Hardware Unit 24,5 kg včetně horní části, jež se střetávají přímo s přední části narážejícího vozu. Vývoj nového automobilu ve světle dnešních bezpečnostních předpisů totiž není vůbec jednoduchý, ale i pořádně drahý, a to nepočítáme další legislativní překážky, kte rým nyní tvůrci automobilů musí čelit. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy, zdůrazňující bezpečnost vozu SAAB 9000 (1990)

Návraty starých značek jsou velkou módou, česká Praga mezi nimi zásluhou Petra Ptáčka nechybí, už přes deset let nabízí supersport Praga R1 s dvoulitrovým motorem Renault, ale nyní překvapila ještě výkonnějším typem Praga Bohemo. Dvoumístný kompozitový vůz bude schválen i pro silniční provoz, posílil s motorem Nissan GT-R 3.8 V6 Twin-Turbo v britské úpravě Litchfield Engineering na 515 kW (700 k)/6800 min 1 a 725 N.m/3000 6000 min 1 , což je při hmotnosti 982 kg zárukou neobyčejných výkonů (0 100 km/h za 2,5 sekundy, rychlost přes 300 km/h).

Ve spolupráci s firmou Romana Kresty vznikne 89 vozů za pět let (kus za 1,3 milionu dolarů), především pro zahraniční zájemce. K vývoji vozu přispěli závodníci Romain Grosjean, Ben Collins a Josef Král.

Padesát

oslaví padesátikusová série BMW 3.0 CSL (Coupé, Sport, Leichtbau) s novou verzí řadového šestiválce 3.0 M Twin-Power Turbo s výkonem zvýšeným na 412 kW (560 k) ze 375 kW (510 k) dnešních modelů M3/M4 Competition. Největší točivý moment činí 550 N.m, limit otáček je 7200 min 1 a vůz s pohotovostní hmotností 1270 kg má výhradně šestistupňo vou manuální převodovku a pohon zadních kol (Active M Differential). Nové 3.0 CSL budou smontovány v Moosthenningu (Dingolfing) s využitím ručně vyráběných speciálních kompozitových dílů z Mnichova a Landshutu. Jejich jméno je vzpomínkou na závodní kupé, která vítězila v mistrovství Evropy cestovních vozů v sedmdesátých letech (včetně Velké ceny Brna).

Kalifornská společnost

Hyperion Motors s výrobním závodem v Clevelandu (Ohio) slibuje 300 supersportovních vozů Hyperion XP-1 s vodíko vými palivovými články, pro něž vyvinula také Hyper:Fuel Mobile Stations, tedy nezávislé plnicí stanice s výrobou vodíku za využití solární energie. Stanice lze přemisťovat podle potřeby, dvoumístné vozy XP-1 ujedou 1600 km na jednu náplň, mají hmotnost jen 1032 kg, zrychlení 0 96 km/h za 2,2 sekundy a největší rychlost 356 km/h.

(ovšem na benzin Super), MGU-H 90 kW na turbu, MGU-K 120 kW na šestiválci vzadu, dva elektromotory po 120 kW vpředu a akumulátory Li-Ion 8,4 kWh (dojezd BEV 18,1 km).

Lamborghini Huracán Tecnica je nový model mezi základním Huracán Evo RWD a silniční verzí Huracán STO (Super Trofeo Omologata), další varianta italského supersportu s desetiválcovým motorem 5204 cm3 o zvýšeném výkonu na 470 kW (640 k)/8000 min 1 jako STO, sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pohonem zadních kol.

Nový ředitel Volvo Cars, jistý Jim Rowan, je zvláštní člověk, placený čínskými komunisty, kteří by rádi ovládli průmysl v Evropě. Podpora elektromobility je k tomu jednou z cest, a proto na summitu COP27 v Egyptě vyhlásil: „Spalovací motory představují technologii minulosti, a pokud se chceme postavit největší hrozbě, které nyní lidstvo čelí, tedy klimatické změně, je třeba tuto technologii opustit,“ (doslovný citát z tiskové zprávy Volvo Cars). Zřejmě netuší, že klimatické změny probíhají po celou existenci Země, natož aby slyšel o jiných hrozbách. Nedlouho před výrokem uvedl elektrické Volvo EX90, samozřejmě větší a těžší než dosud největší XC90, prostě 2,8 tuny za 2,8 milionu Kč! Ano, čtete správně, provozní hmotnost

Motorsport

Cesta k poslednímu závodnímu víkendu (cel kem šestnáct závodů) začala koncem dubna v portugalském Portimau. Gerhard Berger, šéf DTM, tam sice s majiteli okruhu vyjednal výhodnou smlouvu, ale jelo se před prázdnými tribunami. První závod vyhrál Bergerův synovec Lucas Auer z týmu Winward před Lukou Stolzem (HRT, oba Merce des-AMG) a Mirko Bortolottim (Lamborghini coby nová značka DTM). V neděli byl první Nico Müller (Rosberg/ Audi) před Felipe Fragou (AF Corse/Ferrari). Druhý podnik na Lausitzringu se stal prvním a posledním v sezoně, kdy oba závody vyhrál stejný jezdec, a to Sheldon van der Linde (Schubert/BMW), čímž položil základy k zisku titulu. Pokud byla kulisa závodu v Porti

ROMAN KLEMM

1, 2 Sheldon van der Linde, první jihoafrický závodník, který se stal mistrem DTM (jezdec týmu BMW Schubert Motorsport)

3 Ricardo Feller (Audi), švýcarský nováček, jenž vyhrál druhý závod v Imole

mau šokem, tak se situace v Imole opakovala. Vozy Audi vyhrály před prázdnými tribunami, nejprve starý mistr René Rast a v neděli nováček Ricardo Feller. O Norisringu jsme psali, kolem osmdesáti tisíc diváků bylo vítanou kulisou jako vždy, o vítězství se podělili Thomas Preining (Porsche) a Felipe Fraga (Ferrari). Tím skončila polovina šampionátu. Po letní přestávce se jelo na Nürburgringu. Sheldon van der Linde vyhrál v sobotu, přičemž se na pódiu přivítal s bratrem Kelvinem (Audi), v neděli poprvé zvítězil Luke Stolz (Mercedes-AMG), přeběhlík z ADAC GT Masters. V belgickém Spa se radovali další debu tanti Dennis Olsen (Porsche) a Nick Cassidy (Ferrari). Úzká spolupráce Gerharda Bergera s Red Bullem zna

menala návrat do Spielbergu, radost byla o to větší, že vyhrál Cassidy v barvách AlphaTauri a v neděli Preining v přílbě v barvách svého bývalého šéfa, zesnulého Wal tera Lechnera, známého u nás z Interserie a rakouské invaze formule Ford na české okruhy. Stejně jako na Norisringu předvedl šampionát i při finále v Hockenheimu skutečné sobotní rodeo a poté relativně ukázněnou jízdu v neděli. Z pěti favoritů na titul (Sheldon van der Linde, Auer, Rast, Bortolotti a Preining) vykročil do víkendu nejlépe Lucas Auer, když vyjel pole position, čím snížil ztrátu za Sheldonem na 8 bodů. Sobotní závod se již během úvodní čtvrt hodinky proměnil v opravdové vyřazovací derby se spektakulárními nehodami. Brzy po startu Kelvinovi van der Lindemu praskla pneumatika a trefila BMW jeho bratra Sheldona. Po restartu, při němž Marco Wittmann (BMW) předjel Auera, havarovali Schmid, Ineichen, Zug a Grenier v Severní zatáčce. Ředitelství ještě nestačilo reagovat novou neutralizací, když došlo k další vážné nehodě při nájezdu do zatáčky před tribunou Mercedes-Benz. Střetli se tam David Schu macher s Thomasem Preiningem, narazili do svodi del a odrazili se zpět na trať, kde s nimi kolidovali Cassidy, Olsen a Feller. Po odklizení vraků, úklidu dráhy a opravě svodidel se jelo již jen na třicet minut. Auer nejdříve šikovně držel Wittmanna v šachu, za nimi se ale rychle blížil Sheldon van der Linde. Mladý Jiho afričan nakonec vybojoval druhou pozici a před ne

DTM 2022 jezdec tým počet bodů

Sheldon van der Linde (ZA) BMW Schubert Motorsport 164

Lucas Auer (A) Mercedes-AMG Team Winward 153

René Rast (D) Audi Team Abt 149

Mirko Bortolotti (I) Lamborghini GRT 121

Thomas Preining (A) Porsche Küs Team Bernhard 116

Luca Stolz (D) Mercedes-AMG Team HRT 108

Nico Müller (CH) Audi Team Rosberg 105

Marco Wittmann (D) BMW Walkenhorst Motorsport 98

Kelvin van der Linde (ZA) Audi Team Abt 90

Dennis Olsen (N) Porsche SSR Performance 89

dělním finále tak udržel náskok dvou bodů na Auera. René Rast skončil jen pátý a s bojem o titul se tak prakticky rozloučil, stejně jako sedmý Bortolotti a Preining s rozbitým vozem. Nedělní kvalifikaci předčasně ukončila Fragova ne hoda, aniž by Auer a Sheldon van der Linde vyjeli do posledního ostrého kola. Zatímco číhali hned za polemanem Rastem outsideři jako Schmid, Zug a Gore, zbyly na Rakušana Auera jedenáctá a na Sheldona pátá pozice. Nejlépe odstartoval Wittmann, Rast ho ale nenechal ujet. Další vývoj závodu ovšem ukázal, že se z titulu budou radovat v Oscherslebenu u týmu BMW Schubert Motorsport. Sheldon van der Linde totiž dokázal postupovat kupředu a nakonec dojel třetí, zatímco Auerovi chyběla na jakýkoliv útok potřebná rychlost. O vítězi posledního závodu DTM 2022 se rozhodlo mezi Wittmannem (BMW) a Ras tem (Audi), který se nakrátko dostal do vedení, ale brzy je ztratil chybou v zatáčce a ve druhé polovině závodu již nebyl Wittmannovi soupeřem. Marco Wittmann tak zvítězil v neděli, zatímco v sobotu závodu vládl Lucas Auer.

Do budoucna mohou Gerhard Berger a jeho pravá ruka Martin Tomczyk hledět s klidem. Smlouva s te levizní společností Pro7 byla totiž prodloužena, o účast projevilo zájem několik nových týmů, jen s kalendářem na rok 2023 si DTM tak trochu dává na čas. Asi jde o snahu vyvarovat se minulých chyb. ■

Věk

šestašedesátiletý

WRC2

jezdce přes 50

z Varese, ročník 1956, byl dlouho jen úspěšným amatérem, mezi hvězdy se vyšvihl na Japonské rally 2022, kde vyhrál závěrečnou Power Stage a dobyl vůbec první titul mistra světa WRC2 Masters! V mládí byl úspěšným motokrosa řem, ale už v roce 1986 přešel na čtyři kola, ale hned s legendárním vozem Lancia 037 Rally, než ho změna předpisů donutila přesedlat na BMW M3 (E30)! Vyhrál několik menších soutěží, pak podpořil syna Simona v rally, vrátil se s Fiestou RS WRC, aby se později na DS3 WRC střídal se Simonem! V roce 2018 majitel autodílny Officina Miele z Verony vyrazil na větší rally do zahraničí (spolujezdec Luca Beltrame). S vozem Škoda Fabia Rally2 evo jeli plnou sezonu WRC2 Masters 2022 a vyhráli titul!

1, 2 Po Japonské rally patří všechny tituly WRC2 značce Škoda (Emil Lindholm/ Reeta Hämäläinen, Toksport WRT)

3 Emil Lindholm na trati Japonské rally, závěrečné soutěže mistrovství FIA WRC 2022

4 Miele se spolujezdcem Beltramem po triumfu v Japonské rally 2022

5 Mauro Miele (Škoda Fabia Rally2 evo), první mistr světa WRC2 Masters

Mistrovský titul FIA WRC2 v soutěžích dobyl mladý Fin Emil Lindholm na voze Škoda Fabia Rally2 evo až při finálním startu v Japonské rally! Při absenci vedoucího Andrease Mikkelsena (byl nasazen na Lausitz Rally) měli ještě šanci pouze Lindholm a Polák Kajetan Kajetanowicz, jenže ten havaroval hned v úvodu soutěže. Šestadvacetiletý Emil Lindholm z Helsinek, syn osminásobného finského mistra Sebastiana Lindholma, spolupracuje se Škoda Motorsport už třetí sezonu. Ve špičkovém týmu Toksport WRT sice se spolujezdkyní Reetou Hämäläinen mířil na vítězství WRC2 i v Japonsku, ale v závěrečné fázi ho předjeli Gregoire Munster a Teemu Suninen (oba Hyundai i20 N Rally2), takže jel raději na jistotu, protože věděl, že pro titul mistra stačí dojet do pátého místa. Obsadili třetí, na dalších místech dojeli s vozy Škoda Kovalainen a Pajari. Celkově byl Lindholm v Japonsku devátý, když soutěž skončila absolutním vítězstvím Thierry Neuvilla před Ott Tanakem (oba Hyundai i20 N Rally1) a Takamoto Katsutou (Toyota GR Yaris Rally1). Celkové pořadí WRC2 je Lindholm (116 bodů), Mikkelsen (109) a Kajetanowicz (104); hodnocení týmů vyhrál Toksport WRT.

6 Finský mistr japonských soutěží Heikki Kovalainen (Škoda Fabia Rally2 evo) na trati Japonské rally 2022

7 Heikki Kovalainen ve své poslední plné sezoně formule 1 (2012 Caterham CT01 Renault)

8 Kovalainen na první Velké ceně Abu Dhabi (2009)

Na Safari rallye vyhrál Kajetan Kajetanowicz kategorii WRC2, samozřejmě s vozem Škoda Fabia Rally2 evo, a navázal tak na slavné krajany, kteří v této soutěži startovali, zejména na Sobieslawa Zasadu a Andrzeje Jaroszewicze! Celkově byl se spolujezdcem Maciejem Szczepaniakem devátý jako jediná Škoda v první desítce. Třiačtyřicetiletý Polák z Těšína na česko-polské hranici jezdí rally od roku 2000 (Fiat 126p); 2020 přesedlal z Fiesty a Pola na Fabii a letos mu patří celkově třetí místo ve WRC2.

Bývalý jezdec formule 1 Heikki Kovalainen, vítěz jediné Grand Prix ze 111 startů (na Hungaroringu 2008 s McLarenem), přesedlal na soutěže! Při debutu ve WRC obsadil celkově desáté místo v Japonské rally 2022 (čtvrté ve WRC2) na voze Škoda Fabia Rally2 evo japonského týmu Aicello (spolujezdkyně Sae Kitagawa). Po 2013 na něho ve formuli 1 nezbylo místo, a tak od roku 2015 působí v Japonsku, kde ve druhé sezoně Super GT 500 vyhrál titul (Lexus Team SARD). Pokračoval dalších pět sezon, ale pak loni Toyotu GR Supra opustil a podle vzoru krajanů Leo Kinnunena a Kimi Räikkönena se také zaměřil na soutěže. Premiéru měl v sezoně 2016 s Toyotou GT86, už tehdy ho navigovala Sae Kitagawa. Další starty poznamenaly koronavirové restrikce, přesto v roce 2020 vyhrál Chubu-Kinki Rally, než získal dva tituly japonského mistra soutěží pro Rally Team Aicello, a to loni v kategorii JN1 (s Toyotou GT86) a letos v JN2 (s Fabií Rally2 evo).

► KRÁTCE

► Závod 1000 km Bathurst se stal posledním vítězstvím značky Holden, kterou General Motors pro rok 2023 definitivně zrušil a nahradil Chevroletem. První místo dobyli Shane van Gisbergen a Garth Tander s vozem Holden Commodore ZB týmu Red Bull/Triple Eight před dalším Holdenem dvojice Mostert/ Coulthard (Fabian, vzdálený bratranec Davida) z týmu Walkin shaw Andretti United; teprve třetí byl nejlepší z vozů Ford Mustang GT (Waters/Moffat). Van Gisbergen vyhrál podruhé, Tander popáté.

► Největší australský závod cestovních vozů se jezdí na okruhu Mount Panorama v Bathurstu od roku 1963 (nejprve na 500 mil), od 1973 se jede na 1000 km. Největší počet vítězství má legendární Peter Brock (1945 až 2006), vždy s vozy australské značky Holden (typy Torana a Commodore). Šestkrát zvítězil bývalý jezdec formule 1 Larry Perkins (vždy Holden Commodore, naposledy 1997); jeho syn Jack byl nejlépe třetí 2019, letos dojel desátý (Holden Commodore). V roce 1988 tam vyhrál československý emigrant Tomáš Mezera (Ford Sierra RS500 s Tony Longhurstem). Tomáš Enge jel v Bathurstu pouze závody na 12 h ve třídě GT4 (2017 KTM) a GT3 (2018 Lamborghini Gallardo).

► Kanaďan Robert Wickens (narozen 1989) obsadil šesté místo v IMSA Michelin Pilot Challenge TCR 2022, kde titul dobyla dvojice Michael Lewis/Taylor Hagler (žena), jeho týmoví kolegové z Bryan Herta Autosport/Hyundai Motorsport. Jelo se na okruzích v USA od Daytony po Lime Rock, o titul bojovalo 36 posádek na Hyundai Elantra N, Alfa Romeo Giulietta, Honda Civic R a Audi RS3 LMS. Wickens je mistr 2011 FR 3.5, 2009 druhý ve FIA F2 a 2010 druhý v GP3 Series, vítěz šesti závodů DTM, ale při čtrnáctém startu Indy Car havaroval v Poconu 2018 a od té doby je paraplegikem. V květnu 2021 poprvé testoval Velostera N TCR s ručním řízením a v lednu se vrátil k závodům s Elantrou.

Premiéra nového vozu Škoda Fabia RS Rally2 se vydařila, norský jezdec Andreas Mikkelsen s týmem Toksport WRT vyhrál při prvním startu německou ADAC Lausitz-Rally 7. listopadu 2022, kde porazil švédského jezdce Toma Kristenssona (Hyundai i20 N Rally2) a německého veterána Matthiase Kahleho (Škoda Fabia Rally2 evo; vítěze 2021). Na čtvrtém a pátém místě skončily také Fabie Rally2 evo v pořadí Adam Březík a Estonec Raul Jeets. Soutěž byla závěrečným podnikem European Rally Trophy (ER) 2022, titul dobyla posádka Tom Kristensson/Andreas Johansson z týmu Kowax 2BRally Racing.

► Škoda vítězí také ve Francii! Mistrem v automobilových soutěžích na šotolině se tam stal třiadvacetiletý Mathieu Franceschi s vozem Fabia Rally2 evo (spolujezdkyně Lucie Baud), když v Rally Terre des Cardabelles získal páté letošní vítězství v nepřetržité řadě!

Následoval tak svého o tři roky staršího bratra Jean-Baptistu, který dobyl titul 2020 na Citroënu C3 Rally5, pak vyhrál ERC3 Junior 2021 (Toksport/Renault Clio Rally4, byl první ve třídě i na Barum Rally), než jeho kariéru zbrzdila vážná nehoda v Rally du Var. Letos se vrátil. Jejich otec Jean-Charles (narozen 1973) jezdil francouzské regionální soutěže.

KRÁL KONSTRUKTÉRŮ

Mauro Forghieri patří k posledním, kteří navrhli vůz formule 1 celý,

od podvozku po poháněcí ústrojí

Smutná zpráva přišla z Itálie, dne 2. listopadu 2022 zemřel v Modeně konstruktér Mauro Forghieri, který zasvětil přes 28 let života závodnímu týmu a společnosti Ferrari. Pod jeho vedením vznikly vozy, které vyhrály čtyřikrát mistrovství světa v hodnocení jezdců a sedmkrát v hodnocení konstruktérů, přičemž v roce 1982 to byl vůbec první triumf motorů přeplňovaných turbodmychadlem. Mauro nastoupil k Ferrarimu po ukončení studií (strojní inženýr) na Università di Bologna, pracoval na motorech (a Gian Paolo Dallara krátce na podvozcích) pod vedením Carlo Chitiho, jenže po palácové revoluci a odchodu vedoucích pracovníků po sezoně 1961 převzal na žádost Enza Ferrariho technické vedení, přestože mu bylo pouhých šestadvacet let! Mauro Forghieri se narodil 13. ledna 1935 v Modeně jako jediné dítě svých rodičů, za války otec Reclus pra

a aerodynamiku...

coval u Ansalda v Neapoli, po válce se vrátil ke spolu práci s Ferrarim, pro něhož pracoval už v letech 1937 až 1938 v Miláně (Alfa Romeo), aby pak u Ferrari zůstal do roku 1973. Mauro chvíli působil jako asistent na univerzitě, ale zvažoval emigraci do USA, protože ho zajímala letadla s turbínovými motory, dokonce se ucházel o práci u Northrop Corporation v Kalifornii. Jeho otec záhy zařídil, aby dostal nabídku od Ferrariho, nastoupil 1959 a zbytek už je historie! Mauro obdivoval konstrukci Auto Unionu GP, přestože jeho diplomová práce byla o dvouválci boxer, studoval dílo Roberta Eberana von Eberhorsta, konstruktéra Auto Unionu a spolupracovníka Ferdinanda Porscheho. Nyní patří k posledním konstruktérům, kteří vytvořili kompletní automobil F1 od motoru přes podvozek až po karoserii. U Ferrari zažil především přerod na koncepci s motorem

vzadu, začínal se šestiválci Dino 156, vyvíjel vstřikování místo karburátorů, uplatnil samonosnou konstrukci na Ferrari 158, s nímž John Surtees dobyl titul mistra světa (na osmiválci 158 spolupracoval Angelo Bellei ještě pod dohledem Vittoria Jana), zatímco Mauro připravil dva náctiválcovou alternativu 1,5 litru (typ 512, později zvaný 1512). Kromě toho se podílel na vývoji sportovních pro totypů a závodních úprav GT, věnoval se vývoji 250 GTO, 275 GTB Competizione, 330 LMB, ale především úžasné sérii P (Prototipo), která vyvrcholila vítězstvím Ferrari 330 P4 ve 24 h Daytona 1967 (Amon/Bandini). Od sezony 1966 nastoupily ve formuli 1 třílitrové motory, rozjela se série Ferrari 312 a skvělá spolupráce s výtečnými závodníky Johnem Surteesem a Chrisem Amonem, jejichž schopnosti testovacích jezdců si Mauro nesmírně cenil. Bohužel v sezoně 1968 přišel Amon o titul mistra světa pro časté poruchy vozu, když suve rénně vedl, na novém typu 312 B (boxer) o dva roky později Jacky Ickx podlehl Jochenu Rindtovi. Vynikajících úspěchů dosáhly odvozené Ferrari 312 PB, ale 24 h Le Mans už se vyhrát nepodařilo. Forghieri si kromě klasických typů 312 s vidlicovými dvanáctiválci a jejich nástupců s plochými motory boxer nejvíce cení verzí T (trasversale), tedy s příčným uspořádáním převodovky, které přinesly nejen mistrovské tituly 1975 a 1977 (Niki Lauda), ale také poslední titul pro jezdce Forghieriho éry v roce 1979 (Jody Scheckter na 312 T5).

Forghieri na

Day Imola (2019)

Chris Amon (Ferrari 312), nový tovární jezdec pro sezonu 1967

Ferrari 312P před startem

h Le Mans 1969 (Chris Amon/Peter Schetty nedojeli) 6 Dvanáctiválec Chrysler Lamborghini 3,5 litru pro formuli 1 (1991) 7 Lorenzo Bandini (Ferrari 1512) v Monte Carlu 1965

Přechod na přeplňované motory vynesl další dva tituly v Poháru konstruktérů 1982 a 1983, přestože jezdce Gillese Villeneuva a Didiera Pironiho vyřadily tragické nehody (Pironi přežil, ovšem do formule 1 se už nevrátil). Pak se přestalo Ferrarimu dařit, vedoucí úlohu převzal šéfkonstruktér Harvey Postlethwaite, Forghieri byl v lednu 1985 jmenován ředitelem oddělení Richerche e Studi Avanzati, takže v rámci vývoje řešil silniční typ 408 4RM, první Ferrari s pohonem všech kol. V roce 1987 odešel k Lamborghini, kde zkonstruoval dvanáctiválec 3,5 litru, který se v devadesátých letech uplatnil u dalších týmů F1 (včetně Lambo 291 Teamu Modena 1991).

V roce 1992 navrhl elektrický minivan ENEL, pro Roma na Artioliho dále vyvíjel Bugatti EB110 a 112, než v lednu 1995 založil vlastní firmu Oral Engineering v Modeně, která pracovala pro externí klienty (také na nepřeplňova ném motoru BMW formule 1). Otec tří dětí zemřel doma ve spánku, posledního rozloučení v pátek 4. listopadu v kostele San Pietro v Modeně se zúčastnili představitelé Modeny, Maranella a Formigine, vedení firem a závodníci. Nechyběli Piero Ferrari se synovcem Enzem, Mattia Binotto, Mario Vecchi (za Lamborghini), Franco Antoniazzi (spoluzakladatel Oralu), Gian Paolo Dallara, Brenda Vernor, Renata Nosetto, Jean Claude Migeot, Gabriele Tredozi, Pierluigi Martini, Bruno Giacomelli, René Arnoux a další. Jodyho Schecktera bohužel zadr želi na letišti v Londýně pro prošlý cestovní pas. ■

THE BEAR

Gentlemanská

dohoda vynesla Dennyho Hulma k titulu

mistra světa. Letos uplynulo třicet let od jeho smrti...

2

Novozélanďan Denny Hulme byl mistrem světa F1 v roce 1967, když závěrem roku bo joval o titul jen s týmo vým šéfem Jackem Brabhamem, tehdy už trojnásobným mistrem světa. Jack rozhodl, že nebude týmová režie, a tak Denny vyhrál. Po sezoně 1974 odstoupil z formule 1, bylo mu jen osmatřicet, ale už toho měl dost. Hodně jeho ka marádů zahynulo. V roce 1986 při jel do Brna, když se vrátil k závo dům cestovních vozů. Tehdy dostal Amos Krejčí, legendární brněnský novinář, skvělý nápad, že s ním uděláme rozhovor. Denny Hulme nás přijal a povídal si s námi téměř dvě hodiny. Tenkrát jsem zcela změnil názor, který jsem si vytvořil jen podle článků z novin. Denny byl skvělý chlapík... V neděli 4. října 1992 jsem byl na závodech Indy Cars v pensylvánském Nazarethu. Přespal jsem ve svém Camaru a hned ráno zamířil k tiskovému středisku, abych si přečetl nejnovější zprávy na vývěsce. Tak jsem se dozvěděl, že Denny zemřel za volantem BMW M3 Evo v australském Bathurstu, kde po zástavě srdce ještě stačil zastavit...

Denny Hulme se narodil 18. června 1936 v Nelsonu na špičce Jižního ostrova Nového Zélandu jako syn hrdiny, držitele vyznamenání válečným křížem Victoria Cross. Seržant Clive Hulme je dostal za úspěšný boj s němec kou přesilou za druhé světové války na Krétě, ale jeho bratr v bojích zahynul. Syn byl na otce hrdý, po více než třiceti letech s ním navštívil Krétu, aby viděl místa, kde Hulme senior bojoval proti německým fašistům. Denny

vyrůstal na rodinné farmě a jeho nezdolná povaha mu vynesla pře zdívku The Bear (medvěd). Když se přestěhovali na Severní ostrov, bylo Dennymu šest a jeho sestře Anitě pouhé tři roky. Jeli rodinným Morrisem 8, jenž se stal prvním au tem, které Denny řídil, i když před tím už jezdil na traktoru. V Pon gakawě, deset mil od Te Puke, založil otec autodopravu, koupil dva Fordy V8 a ještě dva vysloužilé vojenské Chevrolety. Denny s nimi jezdil ilegálně, než v patnácti mohl mít řidičák. V roce 1954 si koupil britský sportovní roadster MG TF a začal závodit do vrchu, zatímco Anita na starém Morrisu 8 jezdila slalomy. Denny postupoval, v roce 1960 už měl dvoulitrového Coope ra po Bruce McLarenovi.

Novozélanďané vždy drželi spolu. Denny Hulme a George Lawton přijeli do Anglie, založili New Zealand International Grand Prix Racing Team, před cestou je podpořil Clive Hulme, v Anglii pomohl Bruce McLaren, z Nového Zélandu si dovezli své dva Coopery F2. V prvním závodě v Goodwoodu byl Denny sedmý a George desátý, ve druhém ve Snettertonu vyhrál Lawton a Hulme byl druhý. Začalo se o nich hovořit, dostali nové šance i ve formuli Junior (Denny jel i za Kena Tyrrella). Závody to byly tehdy nebezpečné, jedenadvacetiletý Lawton v dánském Roskilde udělal několik přemetů už v tréninku, ale vyvázl, v závodě však havaroval znovu. Denny zastavil, aby kamarádovi pomohl, jenže bylo pozdě. Následující víkend nahradil Lawtona při debutu ve formuli 1 na Cooperu (mimo MS). Dojel pátý v Lombank Trophy ve Snettertonu.

3 Denny Hulme (McLaren M8B Chevy) vítězí v Riverside a celém seriálu CanAm (porazil Bruce McLarena při skóre 165:160)

Kariéru jezdce F1 končil Denny Hulme na McLarenu M23 (1973 1974)

Denny Hulme v poslední sezoně formule 1 (1974 McLaren)

Snímek s autogramem, který Denny Hulme poslal autorovi článku (1967)

Denny Hulme v brněnském depu (1986)

Ve Velké ceně Brna jel Denny Hulme na Roveru 3500 Vitesse (1986)

Na debut MS F1 si však musel počkat do roku 1965, kdy ho Jack Brabham na tři sezony vzal do týmu, dále však vítězil ve formuli Junior, F2 a s cestovními vozy. První dvě vítězství Grand Prix F1 dobyl v roce 1967, ale hned na nejnáročnějších okruzích v Monaku a na Nürburgringu. V poslední sezoně pro Brabhama s aus tralskými motory Repco V8 nechal šéf závodům volný průběh, šanci na titul měli jak Jack, tak Denny, když Jima Clarka stíhaly problémy, protože motory Ford Cosworth DFV vyjely až během sezony. V posledním závodě v Mexiku vyhrál Clark (Lotus), Brabham byl druhý a Hulme třetí, ale počet bodů mu stačil na titul (skóre 51:46). Jako novopečený šampion 1967 pak za mířil ke krajanu Bruce McLarenovi, zatímco Brabham pro sezonu 1968 najal Jochena Rindta. Denny se sice mistrem světa už nestal, po McLarenově tragické

nehodě v červnu 1970 v Goodwoodu uva žoval o ukončení závodnické kariéry, ale pak pokračoval ještě čtyři sezony na McLa renu, když nahradil Bruce McLarena také v seriálu CanAm (mistr 1970, druhý 1971 a třetí 1972). Ze 112 startů Grand Prix F1 vyhrál osmkrát, pětkrát pro Brabhama (ještě Itálie a Kanada 1968, Mexiko 1969) a třikrát pro McLarena (1972 Jižní Afrika, 1973 Švédsko a 1974 Argentina). „Spal jsem,“ odpověděl Denny na naši prv ní otázku, co dělal po odchodu z formule 1. Prostě odpočíval, ale po třech letech ho to přestalo bavit a objevil se na Fordu Escor tu. Vůz nebyl dobře připraven, a tak na

Novém Zélandu neudělal žádný dobrý výsledek. Vzal tedy závody opět vážně, vystřídal VW Golf GTI, kdy jel dokonce i se Stirlingem Mossem, doma uspěl na Holdenu Commodore a v sezoně 1986 se vrátil do Evropy na Roveru 3500 Vitesse v týmu Toma Walkinshawa. Vyhrál RAC Tourist Trophy v Silverstone, v Brně obsadil páté místo, když ho v závěru předjel týmový kolega Gianfranco Brancatelli. V Brně nám Denny prozradil další zajíma vosti ze své kariéry. Ve 24 h Le Mans jel roku 1961 poprvé, s Angusem Hyslopem na malém Fiatu Abarth dosáhli průměru jen 127 km/h, ale o pět let později tam byl druhý

1 Denny Hulme a jeho týmový kolega Peter Revson (McLaren) na závodech CanAm 1972

2 Za volantem McLarenu M14A v sezoně 1970

3 Denny Hulme, mistr světa formule 1 v roce 1967 (Repco-Brabham)

v cíli s Kenem Milesem na Fordu GT Mk.II a v ročníku 1967 zajel na GT Mk.IV nejrych lejší kolo průměrem 238 km/h, jenže kolega Lloyd Ruby vyjel z dráhy a zapadl do písku.

V 500 mil Indianapolisu byl šestkrát, ale jen čtyřikrát startoval (nejlépe čtvrtý a Nováček roku), v roce 1970 mu McLaren vzplanul a utrpěl ošklivé popáleniny rukou. Litoval jen, že se nestihl zúčastnit Targa Florio.

Po návratu z mistrovství Evropy 1986 po kračoval v závodech cestovních vozů, ale i tahačů (Scania) na Novém Zélandu. K jeho přátelům patřili novinář Eoin Young, autor knih o Amonovi, McLarenovi a Hulmovi, manažer Phil Kerr, zesnulí závodníci George Lawton a Bruce McLaren, ale také Australané Frank Gardner a Paul Hawkins, kteří začínali se závody v Evropě ve stejnou dobu. Pro Gardnerův tým pak jezdil na BMW M3 Evo (E30), ale Dennyho a jeho ženu Greetu, se kterou se seznámil ještě před první cestou do Anglie, potkalo velké neštěstí. Na Štědrý den 1988 se rodina a příbuzní sešli k vánočnímu obědu v láz ních Manupirua Springs, dostupných jen motorovým člunem. Jedenadvacetiletý Mar tin, jediný syn Dennyho a Greety, úspěšný student Waikato University, tam byl na bri gádě a staral se o hosty. Po obědě odešel s dětmi k bazénu, ale za záhadných okol ností utonul. Oslava se změnila v tragédii. Ostatní už znáte. Denny objevil závodní tahače a pokračoval v závodech cestov ních vozů. V říjnu 1992 jel v Bathurstu s mladým Paulem Morrisem. Pršelo, šéf týmu Frank Gardner vzpomínal, že Denny hlásil vysílačkou, že nevidí. Nebyl to však déšť, ale zástava srdce. Lehce se otřel o svodidla na levé straně dráhy, přejel vpravo a zastavil na trávě. Když komisaři otevřeli dveře, byl už mrtev. ■

JOHNCOCK (USA)

Úspěšný jezdec Indy Car (mistr USAC 1976) a dvojnásobný vítěz 500 Indy 1973 (Eagle 72 Offy, zkráceno pro déšť, Swede Savage a Salt Walther zahynuli) a 1982 (Wildcat 8B Cosworth DFX), jenž se po odchodu ze závodů zaměřil na dřevozpracující firmu Quigley Lumber, Inc., kterou v Michiganu koupil 200 mil od Detroitu, a kde jeho zaměstnanci vůbec netuší, že závodil. Zúčastnil se charitativního závodu motokrár 1994 v Omaha (NE) a lidé se divili, kdo je ten starý pán!

Nyní mám jinou práci, prohlásil, zatímco jeho třetí žena Sue (dohromady sedm dětí, žádné spolu) potvrdila, že o závodech nemluví. Začínal u jejího otce na farmě nedaleko rodného Hastingsu (MI), narodil se 25. srpna 1936, s první ženou Lyndou má pět dětí, k ní putovala výhra z 500 Indy 1973. Debutoval ve stock cars v Michiganu, vyhrál 25 závodů Indy Car a jel čtyřiadvacetkrát 500 Indy (osmkrát v Top 5, vedl 339 kol). Po zlomeninách žeber ze závodů se mu těžko dýchá, ale dál vede pilu s dvaceti zaměstnanci a Sue její účetnictví.

GERALD (JERRY) GRANT (USA)

Všestranný závodník (NASCAR, F5000), desetinásobný účastník 500 Indy (nejlépe sedmý 1970 na Eagle-Offy), který jako první pokořil průměr 200 mph (320 km/h). Bylo to v kvalifikaci 500 California 1972 v Ontariu, ale v závodě neuspěl. Byl penalizován v 500 Indy 1972 a klesl ze druhého místa za Donohuem na dvanácté (mechanici doplnili palivo omylem ze zásobníku Bobbyho Unsera, když Jerry vedl před Donohuem, ale měnil pneu a tankoval).

Narodil se 23. ledna 1935 v Santa Ana (CA), v Seattle vystudoval Queen Anne High School, sloužil ve Vietnamu, začal hot rods a midgety, pro Gurneye jel Eagle a společně absolvovali 24 h Le Mans (vedli, odpadli) a 12 h Sebring 1966 (vedli, v posledním kole selhal motor, Gurney vůz dotlačil, ale diskvalifikovali je). Grant končil po 1977, byl manažerem Champion Spark Plugs a PR Honda. Zemřel 12. srpna 2012 v Orange (CA), o měsíc dříve se naposledy projel na svém motocyklu BMW R 1200R. Miloval motorové čluny a byl akrobatickým pilotem.

BOBBY MARSHMAN (USA)

Bobbyho, označeného za Amerického Jima Clarka, stihl na Lotusu také tragický osud. Narodil se 24. září 1936 v Pottstownu (PA) jako syn závodníka (George Marshman), v 18 debutoval ve Sprint Car, 1961 v Indy Car (USAC) a byl velmi rychlý. Zajel mnoho pole position, nejrychlejších kol a často vedl, ale při 49 startech vyhrál jen v Phoenixu 1962. Byl pětadvacetkrát v Top Ten, sedmé místo v 500 Indy 1961 (Epperly-Offy) vyneslo titul Nováčka roku (společně

s Parnelli Jonesem). V sezoně 1964 jel na Lotusu s podporou Pure Oil, v Phoenixu byl sedmý (kolize), v Trentonu třetí, v Indy 500 zajel nejlepší čas, než ho překonal Clark, ale vedl 33 kol (porucha řazení), znovu v Trentonu suverénně vedl (praskl závěs), byl druhý ve Springfieldu na šotolině, vedl Milwaukee 200 (porucha), vládl Trentonu a Phoenixu, než odpadl z vedoucích pozic. V předposledním kole testu 28. listopadu 1964 v Phoenixu praskl závěs a vrazil do zdi. Zemřel 4. prosince 1964 v nemocnici v San Antoniu (TX) na následky popálenin.

Synovec trojnásobného mistra světa

Senny (syn jeho starší sestry Viviane) absolvoval 46 Grand Prix formule 1 v letech 2010 až 2012. Působil postupně v týmech HRT (bez bodů), Renault GP (dva body za deváté místo na Monze 2011) a Williams (jedenatřicet bodů a nejlépe šestý v Sepangu 2012). Narodil se 15. října 1983 v São Paulo a začínal na motokárách pod dohledem dědečka Miltona da Silvy, jenže když zahynuli strýc (Imola 1994) a otec Flávio Lalli

(na motocyklu 1996), tak se jeho kariéra pozastavila, nicméně nakonec pokračoval. V britské F-BMW 2004 byl šestý pro Carlin, postoupil do F3 (Räikkönen Robertson Racing) a ve druhé sezoně GP2 Series už byl druhý pro iSport International (2008). Cesta vedla do 24 h Le Mans a Grand Prix F1, od roku 2014 se stal hvězdou závodů sportovních prototypů, vítězil pro Rebellion Racing a ve 24 h Le Mans byl nejlépe druhý (2020). Vyzkoušel rovněž brazilské stock cars a elektrickou formuli FIA (2014 2016 Mahindra Racing).

GIEDO VAN DER GARDE (NL)

Úspěšný závodník se sportovními vozy, který absolvoval devatenáct startů v týmu Caterham formule 1 v sezoně 2013 (nebodoval), aby se v roce 2014 stal testovacím jezdcem Sauberu s příslibem, že pojede v sezoně 2015. Sauber se však rozhodl pro jiné jezdce (Marcus Ericsson a Felipe Nasr) a záležitost řešil soud (Giedo nakonec dostal odstupné). Narodil se 25. dubna 1985 ve Rhenen (NL) a prošel klasickou cestu do formule 1 od motokár (nizozemský mistr 1998, mistr světa

FR3.5 (mistr 2008 pro P1

a GP2 series (od

STÉPHANE SARRAZIN (F)

V roce 1999 jel druhou sezonu ve formuli 3000 (Gauloises Formula/ Prost), když dostal šanci coby náhradník za Lucu Badoera u Minardi (vedl si dobře, ale po defektu závěsu havaroval). Byl to jeho jediný start F1. Narodil se 2. listopadu 1974 v Alès (Gard), otec René jezdil rally, on začal na motokárách. Po pěti letech postoupil do F-Renault, 1992 vyhrál Volant Elf, 1994 titul a šel do F3 (1995) a F3000 (1998). Zvítězil v Oscherslebenu 1998 a na Hungaroringu 1999,

celkově byl šestý a čtvrtý, 2000 jel v juniorském týmu McLaren F3000, pokračoval jako testovací jezdec Prostu F1 a při debutu v soutěžích vyhrál Gr.N v Rally du Var (Lancer EVO VI). O rok později Rally du Var ovládl (Impreza WRC) a debutoval ve 24 h Le Mans; 2002 byl testovacím jezdcem Toyoty, ale tím ve F1 skončil. Zaměřil se na rally (mistr Francie 2004 na Subaru), LMS (mistr 2007 a 2010), 24 h Le Mans (čtyřikrát druhý na Peugeotu 908 HDi a Toyotě TS030/050 Hybrid), vstoupil do elektrické formule FIA a založil Sarrazin Motorsport.

J. Foyta, se toho moc neví, podobiznu jsme hledali dlouho, ale nalezli v presskitu Foyt Racing 1989. Narodil se 30. listopadu 1931 v Keokuku (IA), byl mistrem IMCA (Int. Motor Contest Association) 1963 a 1964, v NASCAR 1964 1967 vyhrál 14 závodů (9 v sezoně 1965)

ze 103 startů (čtyřiašedesát Top 5) a celkově byl druhý 1965 a třetí 1967. Do 24 h Le Mans se vrátil 1976 (Ford Torino, ale odpadl). Byl významným tvůrcem stock cars (1989 tvořily 80 % startovního pole) ve své firmě Hutcherson-Pagan Enterprises, kterou v roce 1971 založil s Eddie Paganem (1918 1986), jezdcem stock cars z Texasu. Před tím jako šéf Holman Moody dovedl Davida Pearsona k titulům NASCAR 1968 a 1969. Otec tří dětí zemřel 6. listopadu 2005. Bratr Ron, narozený 24. dubna 1943 v Keokuku, také závodil.

RICHARD LLOYD RUBY (USA)

The Greatest Driver Never to Win the Indy 500 (nejlepší, který nikdy Indy nevyhrál) je název biografie, napsané Tedem Bussem. Lloyd Ruby z osmnácti startů pětkrát vedl (celkem 126 kol), byl nejlépe třetí 1964, pátý 1968 a šestý 1972; jedenáctkrát dojel v Top 11, po ročníku 1977 se rozloučil se závody. Narodil se 12. ledna 1928 ve Wichita Falls (TX), kde také 23. března 2009 zemřel. Závodit začal s midgety (1946), v Indy Cars debutoval 1958, ze 176 startů sedmkrát zvítězil

(třikrát na Milwaukee Mile), prvně v Indy 500 dojel sedmý (1960 pro Agajaniana). Vyzkoušel stock cars, byl jezdcem formule 1 (1961 odpadl ve Watkins Glen pro poruchu na Lotusu 18 Climax) a vyhrál 2000 km Daytona 1965, 24 h Daytona a 12 h Sebringu 1966 (vždy s Kenem Milesem na Fordu GT). V roce 1966 ho pro zranění při letecké nehodě v Le Mans nahradil Denny Hulme (druhý s Milesem). S manželkou Peggy Harris (1930 2017) se seznámil polibkem, byla trophy girl na okruhu Wichita Falls, žili spolu 54 let a mají dvě děti.

KENNETH HENRY MILES (GB/USA)

Úspěšná postava amerických závodů, proslavená kontroverzním filmem Ford v Ferrari (u nás Le Mans ’66) z roku 2019, který je založen na pověsti, že týmová režie připravila Kena o vítězství. Ve skutečnosti McLaren projel cílem před Milesem, takže o výsledku nemůže být pochyb, ostatně Amon byl už při testech rychlejší než Miles. Ken Miles se narodil 1. listopadu 1918 v britském Sutton Coldfield, začal jezdit motocyklové soutěže, vyučil se automechanikem

u Wolseley, za války byl velitelem tanku a po ní jezdil závody do vrchu (Frazer-Nash, do něhož dal motor Ford V8). V roce 1952 na druhý pokus emigroval do USA, pracoval pro dealera MG a začal v závodech produkčních vozů, 1955 debutoval v Le Mans (MG), 1965 1966 se tam vrátil s Fordem, když od roku 1962 jezdil s Cobrou a Shelby ho povolal coby testovacího jezdce. Byl druhý ve 24 h Le Mans 1966 na Fordu GT 40 Mk.II, ale zahynul 17. srpna 1966 v Riverside při testování upraveného prototypu Ford J-Car, když o dva dny dříve zajel rekord dráhy.

OLDŘICH BRUNCLÍK (CS)

Jeden z jezdců AZNP (Škoda) začínal v pobočném závodě AZV Vrchlabí, a proto vyrazil od roku 1962 na soutěže s vozem Škoda 1202 STW! Narodil se 19. července 1932 v Jičíně, zkusil motoskijöring (tři starty proměnil ve tři vítězství), se stejšnem vítězil i na okruzích (1965 na výstavišti v Brně), a tak mu dali tovární Š 1000 MB (první start v Rally Bohemia Sedlčany 1965 skončil vítězstvím). Přešel do vývoje v Česaně a jako tovární jezdec jel okruhy, vrchy i soutěže (je devítinásobným

mistrem Československa v letech 1967 1977), další titul přidal v autokrosu (1971 ve třídě přes 1000 cm3). V roce 1972 jel 6 h Nürburgringu, ale havaroval, se Š 130 RS si vedl lépe (1975 pátý v Brně s Jaroslavem Bobkem, 1977 mistr PMP před Milanem Židem). Vazby na Vrchlabí znamenaly starty ve formuli 3, když tam postavili monopost AZV Lucia, Brunclík s ním startoval v letech 1967 a 1969 (1968 jel Jiří Srnský). Jeho kariéru ukončily operace zad a odchod do invalidního důchodu. Zemřel 6. ledna 2003 v Mladé Boleslavi.

MIROSLAV FOUSEK (CS)

šestkrát Alpskou (jednou vyhrál), dále Foto

MILAN ŽID (CS)

V továrním týmu AZNP Škoda působil v letech 1966 až 1977, po vítězství v Rally Vltava 1971 (soutěž ME) se stal prvním Čechoslovákem, zařazeným do oficiálního seznamu prioritních jezdců FIA. Na rozdíl od svých kolegů jezdil jen s cestovními vozy, jedinou výjimkou byla účast v prvním ročníku autokrosového mistrovství 1971, který na Škoda Buggy ve třídě do 1000 cm3 vyhrál. Devět mistrovských titulů dobyl v rally, na okruzích a do vrchu v rozpětí

Viking, Tulip

a

Rally, Marathon de la Route a Tour d’Europe. Vítězil i na okruzích, 1950 vyhrál s Antonínem Komárem ve třídě 1100 cm3 brněnskou dvanáctihodinovku (celkově třetí za Tatraplany Sport), ještě 1967 tam byl třetí ve formuli 3 a na monopostu Škoda F3 typu 992/II dobyl také Pohár míru a přátelství socialistických zemí 1968. Startoval snad se všemi typy automobilů Škoda až po Š 100 A1, než skončil. Narodil se v Mladé Boleslavi 24. června 1923, kde také 22. srpna 1993 zemřel.

let 1967 1976. S vozem Škoda 130 RS startoval v mistrovství Evropy cestovních vozů, 1975 dojeli s Horsákem čtvrtí v Brně a vyhráli svou třídu, naposledy se objevil v Brands Hatch 1978, kde s Jaroslavem Bobkem odpadli pro poruchu motoru. V sezoně 1975 vyhrál Pohár míru a přátelství před Brunclíkem a Horsákem; 1976 to zopakoval před Brunclíkem a Vojtěchem; 1977 byl druhý za Brunclíkem (všichni Š 130 RS). Narodil se 28. ledna 1933 v Bezně, po 45 letech v AZNP šel do důchodu a zemřel 9. listopadu 2006 v Mladé Boleslavi.

DEVADESÁTINY

O

ldřich Horsák patří k nejvýznamnějším a nejúspěšnějším továrním jezdcům mladoboleslav ské automobilky. Narodil se 20. září 1932 v Debři, letos oslavil devadesáté narozeniny a na Prague Car Festivalu 2022 v Letňanech koncem října převzal ocenění pro Legendy motorsportu spolu s Mirosla vem Adámkem a Miranem Velkoborským. V roce 1947 nastoupil do učení v mladoboleslavské automobilce Škoda, pak ho přijali do vývojového oddělení, kde závodili Václav Bobek st., Jaroslav Netušil a Miroslav Fousek. Pracoval v Česaně, tam vznikaly nové vozy, které zprvu jen testoval, ale od roku 1960 už začal sbírat úspěchy na okruzích i soutěžích. Přestože přispěl také vývoji formulových vozů, tak s nimi nezávodil. Byl zastáncem klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních

kol, nakonec však největších úspěchů dosáhl právě na vozech s motory vzadu, jež vzešly ze Škody 1000 MB, uvedené v roce 1964. Nejprve se prosadil za volantem Octavie, 1963 vy hrál závod cestovních vozů v Brně, když porazil Treybala na Saabu 96, a kariéru tam končil triumfem v první divizi ME cestovních vozů 1977, tehdy s Ja roslavem Bobkem na Škodě 130 RS pokořili národní argentinský tým s vozy Alfasud Sprint. Rád vzpomíná na tři starty v šestihodinovce na Nürburgringu (jel s Václavem Bobkem ml. v letech 1970 1972), ale i na premiéru soutěžního speciálu Škoda 200 RS (1974), či na starty v Rally Monte Carlo, Tour d’Euro pe a dalších soutěžích, kde sbíral pěkná umístění ve své třídě. Na jaře 1994 odešel do důchodu a nyní žije v milované přírodě a věnuje se myslivosti. ■

1 Tovární jezdec AZNP v sedmdesátých letech

2 Se speciálem Škoda 130 RS A5 se vrátil v Záskalí 1979

3 V červnu 2021 s motoristickým novinářem Ing. Jindřichem Lasíkem (dohromady mají přes 180 let)

4 Zleva Brunclík, Vojtěch a Horsák na starém okruhu v Mostě (1976)

5 S Jaroslavem Bobkem vyhrál první divizi v Brně 1977 (Škoda 130 RS)

6 S vozem Škoda 200 RS na Barum Rally 1974

u příležitosti

Invitational v říjnu 2022. Na pozvání Zaka Browna, šéfa týmu McLaren Racing, řídil MP4/28A, tedy monopost F1 z roku 2013, s nímž jezdili Jenson Button a Sergio Pérez (vůz byl ovšem v dnešních barvách týmu). Mistr světa 1978 nikdy nezávodil na McLarenu ve formuli 1, ale monoposty této značky okusil v mistrovství Indy Car 1976 a 1977, kdy startoval za Rogera Penskeho. Po opatrném prvním kole pak přidával plyn jako v dobách své největší závodnické slávy. Jeho syn Michael jezdil formuli 1 na McLarenu v sezoně 1993, ale pak se soustředil na Indy Car, zatímco loni chtěl koupit tým Alfa Romeo (Sauber). Když to nevyšlo, dohodl spolupráci s Renaultem. Podal přihlášku Andretti Autosport do formule 1 na sezonu 2024, takže uvidíme!

1 Autoclásica byla oslavou nedožitých osmdesátin Carlose Reutemanna

2 S italským monopostem BWA T322 (motor Fiat 1,5 litru) vyhrál argentinskou formuli 2 (1969)

3 Argentinské závody jezdil Reutemann na domácím prototypu Huayra s pětilitrovým motorem Ford V8 (1969)

4 Reutemannův soutěžní Peugeot 205 T 16 (třetí místo na Rally Argentina 1985)

Dvacátý ročník pětidenní říjnové výstavy Autoclásica na hipodromu v argentinském San Isidro byl především poctou Carlosu Reutemannovi, který by se letos dožil osmdesátky. Byly vystaveny různé vozy s nimiž jezdil, včetně Brabhamu F2 a Williamsu F1, ale i argentinské speciály. Carlos Reutemann jel 146 Velkých cen F1 a dvanáctkrát zvítězil, bodoval i v MS Rally (dvakrát třetí, na Rally Codasur 1980 s Fiatem 131 Abarth a v Argentinské 1985 na Peugeotu 206 T 16). Na výstavě se slavilo také 75 let Ferrari, 50 let BMW Motorsport, 60 let Jaguaru E-Type, 100 let Lancie Lambda a 50 let Hondy CBX. Nechyběla ani expozice věnovaná největšímu argentinskému tvůrci závodních vozů, dnes čtyřiaosmdesátiletému Oreste Bertovi z Alta Gracia (Cordoba). K vidění bylo 600 automobilů a 400 motocyklů.

Gilles Villeneuve zahynul při tréninku na Velkou cenu Belgie, kde se střetl s vozem Jochena Masse; třicetiletý Kanaďan byl na místě mrtev. Ze 67 startů vyhrál šest Velkých cen na Ferrari, nejlépe byl druhý v mistrovství světa 1979. O účast ve formuli 1 se pokusil také jeho bratr Jacques, ale uspěl až syn Jacques, jemuž patřil titul mistra světa 1997 (Williams -Renault). Didier Pironi byl o dva měsíce mladší než Gilles, v týmu Ferrari mezi nimi panovala rivalita, chtěl být francouzským mistrem světa. Ze 70 startů vyhrál tři Velké ceny, ale v tréninku na Hockenheimu 1982 havaroval a utrpěl komplikované zlomeniny nohou. Do formule 1 se už nevrátil, zahynul v srpnu 1987 v závodě silných motorových člunů.

Švédský závodník Jo Bonnier z rodiny úspěšných vydavatelů (Bonnier Group ve Stockholmu) byl zakladatelem organizace jezdců GPDA, kde bojoval za větší bezpečnost závodů, ale start ve 24 h Le Mans 1972 se mu stal osudným. Po kolizi s jedním z amatérských jezdců jeho třílitrová Lola T280 vylétla do lesa. Bylo mu 42 let a nehodu nepřežil. Absolvoval 102 závodů MS formule 1 v letech 1957 1971, většinou jako soukromník, ale i v továrních týmech BRM, Lotus a Honda. Dobyl jediné vítězství F1 v Zandvoortu 1959, první pro BRM. Svůj vysloužilý McLaren M5A s motorem BRM V12 ze sezony 1968 použil jako dekoraci v interéru své vily v Ženevě. Ecurie Bonnier pokračovala v závodech i po jeho smrti.

► KRÁTCE

► Sestava Toyota Gazoo Racing opět ovládla vytrvalostní závody, mistry světa FIA WEC 2022 se stali Novozélanďan Brendon Hartley a Švýcar Sébastien Buemi, propuštění z F1, ale také jejich debutující spolujezdec Ryo Hirakawa, který do WEC přišel z japonské série Super GT 500.

S vozem Toyota GR010 Hybrid (LMP1 H) vyhráli 24 h Le Mans a 6 h Fuji, druhá posádka Conway/ Kobayashi/López zvítězila v 6 h Spa a 8 h Bahrainu (v MS třetí) a překvapením byly dva triumfy z celkem šesti závodů pro Alpine A480 Gibson v 1000 mil Sebringu a 6 h Monza (Negrao/Lapierre/ Vaxiviere celkově druzí).

MS značek skončilo pořadím Toyota (186 bodů), Alpine (144), Glickenhaus (70) a Peugeot (42).

► Dvaatřicetiletý Joey Logano (Ford Mustang) v Phoenixu pečetil druhý titul mistra stock cars po ročníku 2018, když sezonu začal triumfem (v únoru v LA Coliseum). Ve finále zajel pole, vedl 187 ze 312 kol a zvítězil. Je to nejlepší dárek pro Rogera Penskeho (snažili jsme se o to 31 let!), který letos oslavil 85. narozeniny a Team Penske vyhrál jak Indy Car (Will Power), tak NASCAR Cup Series, navíc v první sezoně s Next Gen Car! Šanci na titul měli jen Joey Logano, Ross Chastain, Christopher Bell a Chase Elliott.

► Dvacetiletý Ty Gibbs dobyl titul druhé ligy NASCAR Xfinity 2022 v týmu svého dědečka Joe Gibbse (Toyota Camry). Bohužel těsně po úspěchu zemřel jeho otec Coy Gibbs ve věku 49 let, jen tři roky po smrti svého bratra JD Gibbse, fotbalisty a také jezdce stock cars, kterému bylo rovněž 49 let. Tři generace se ještě stačily vyfotografovat na Phoenix Raceway. Coy byl bývalým jezdcem NASCAR, pak působil v NFL (s Joem), motocyklovém týmu JGRMX a Joe Gibbs Racing.

► Třiadvacetiletý Zane Smith z Kalifornie (Ford F-150) je mistrem NASCAR Camping World Truck Series 2022, když šanci měli jen čtyři finalisté, kromě Smitha ještě Ty Majeski, Ben Rhodes (mistr 2021) a Chandler Smith (všichni Toyota Tundra). Třetí kategorie NASCAR s vozy na základě pick-upů vznikla pro sezonu 1995 (prvním mistrem byl Mike Skinner na Chevroletu).

► Mistrovství TransAm 2022 vyhrál Chris Dyson stejně jako v sezoně 2021, letos dosáhl šesti vítězství. V jeho týmu s vozy Ford Mustang startuje také Matthew Brabham, syn Geoffa a vnuk trojnásobného mistra světa F1 Jacka Brabhama, který v říjnu vyhrál na Virginia Raceway, kde po startu z posledního místa (porucha v tréninku) všechny předjel.

ELEGANZA DEL STILE

K posledním italským firmám, jež vyráběly dostupné sportovní vozy

s mechanickými skupinami Fiat, patří turínská Moretti…

Elegantní sportovní automobily ze šedesá tých až sedmdesátých let byly vyvrcholením celoživotního díla Giovanniho Morettiho, který rozhodně neměl v životě na růžích ustláno. Přestože u jeho kreací nelze nevi dět inspiraci slavnými vzory, k nimž patřila mnohá díla Bertoneho i Pininfariny, z dnešního pohledu je téměř neuvěřitelné, kolik rozmanitých konstrukcí pod jeho značkou vzniklo. Vyráběly se jen v malých sériích, přesto však nezanedbatelných, vždyť například ještě v roce 1973 opustilo továrnu na Via Monginevro v Tu rínu přesně 3292 osobních vozů Moretti. Jejich pro dukce zanikla až v osmdesátých letech, kdy podnik převzali synové zakladatele Sergio a Gianni Moretti. Poslední Moretti vznikly na základě moderních auto mobilů Fiat (Panda a Uno).

1 Moretti 125 Coupé Special, čtyřválec 1608 cm3

o výkonu 100 k, dosahoval při pohotovostní hmotnosti 980 kg největší rychlosti 185 km/h (1970)

2 Eleganza del Stile –Moretti 128 Coupé na prospektu belgického dovozce Ets. Fr. Pierreux z Huizingenu (1970)

Ještě dříve než Giovanni Moretti uzavřel smlouvu o spolupráci s Fiatem, vyráběl kompletní automobily včetně vlastních motorů! Cesta k nim však nebyla snadná. Od mládí se musel sám živit, narodil se roku 1904 v Reggio Emilia, v osmi mu zemřel otec, v šest nácti osiřel úplně. Prodal svůj bicykl a vyrazil na zku šenou do Turína. Nastoupil v továrně na motocykly Elettra firmy Ladetto & Blatto, stal se šéfmechanikem a dokonce závodníkem, za vydělané peníze si otevřel svou první dílnu v Turíně (1925), pracoval tam v noci a ve dne u Elettry, než se definitivně osamostatnil a v roce 1926 postavil svůj první motocykl 175 cm3, později vyrobil sérii tříkolek, kterých se prodala tisícovka po celé Itálii, 1928 vyjel první automobil Moretti 500 (dvouválcový roadster) a pak vyvinul řadu elektro mobilů SAMEM (Societá Anonima Motocarri Elettrici

3, 4 Moretti 124 Coupé Special, čtyřválec 1438 cm3 o výkonu 80 k, dosahoval při pohotovostní hmotnosti 895 kg největší rychlosti 165 km/h (1970)

5 Moretti 128 Coupé, přechod na přední pohon se čtyřválcem 1116 cm3/55 k DIN, hmotnost 785 kg a největší rychlost přes 145 km/h (1971)

6 Moretti 128 Roadster s vyjímatelnými střešními panely Targa a mohutným ochranným obloukem, technické údaje shodné jako kupé (1971)

7 Moretti 850 Special S2 s motorem 843 cm3 o výkonu 47 k vzadu (na přání 982 cm3/62 k) měl hmotnost pouhých 660 kg, ale uháněl rychlostí přes 145 km/h (1970)

Moretti). Jenže přišla válka a jeho malá továrna byla vybombardována. Po roce 1945 si pořídil novou a stal se výrobcem automobilů.

V chudé poválečné době byl hlad po jakýchkoli doprav ních prostředcích, a tak Moretti vsadil na malý automobil, který pod označením La Cita vystavil poprvé na Milánském veletrhu 1946 (prototyp měl vzduchem chlazený dvouválec boxer 250 cm3). O rok později už byla na světě produkční verze s vlastním čtyřdobým dvouválcem 350 cm3 chlazeným kapalinou, a to jako dvoumístný vůz s karoserií kupé, kabriolet nebo kombi, výkon 14 k/4500 min 1 umožňoval největší rychlost 90 km/h. La Cita v piemontském nářečí ovšem neznačí město, ale piccola (malá) či bambino (děcko). V roce 1949 přišla prodloužená verze pro čtyři cestující, ozna čená Moretti 600. Zadní kola čtyřmístného

tudoru poháněl čtyřválec 592 cm3 OHC o výkonu 18 až 20 k; vozík uháněl rychlostí 105 km/h a spotřeboval pět litrů benzinu na stovku kilometrů; stal se alternativou nepoměrně rozšířenější pětistovky Fiat Topolino. Další vlastní tvorba pak zahrnovala první sportovní varianty pro třídu 750 cm3, jež vítězily nejen na okruzích, ale i ve své třídě na Mille Miglia a dokonce v Rally Alžír Kapské Město 1954! Výkon motoru až 58 k/7000 min 1 byl tehdy obdivuhodný, malý kapalinou chlazený čtyřválec 748 cm3 však byl překonstruován na dva vačkové hřídele v hlavě válců, čímž byl položen základ pro zvýšení z vý konu 27 k/4250 min 1 u základní verze OHC. Karoserie různých modelů se více či méně lišily a Moretti získal označení nejmenší značka s největším sortimentem. Ještě se objevil větší čtyřválec 1204 cm3 DOHC a další varianty vlastních motorů, ale už bylo zřejmé, že konku rovat velkým automobilkám není finančně únosné. Giovanni Moretti se tedy soustředil na karosářské aktivity, po dohodě s největší italskou automobilkou zahájil výrobu automobilů na základě mechanických skupin Fiat, které se těšily také rozšířenému servisnímu zázemí. Ve druhé polovině šedesátých let zcela přešel z vlast ních konstrukcí pohonných jednotek na motory Fiat, pro své automobily je však dále upravoval. Mnohé jeho sportovní vozy pro chudé muže si designem nezadaly s kreacemi, jež vytvářely karosárny Pininfarina, Bertone nebo Ghia pro prestižní italské značky; výjimkou bylo jistě kuriozní čtyřmístné kupé 850 S4 na podlahové plo šině Fiat 850, samozřejmě omezené jejími proporcemi. Vyráběl však i elegantní dvoumístné 850 Sportiva (S2). Jeden z těchto vozů na základě Fiatu 850 s drátovým výpletem kol v sedmdesátých letech jezdil v Praze s čes kou SPZ, stával často ve Vítkově ulici v Karlíně.

Giovanni Moretti podobně jako Maserati za druhé světové války vyvinul elektromobily z důvodů nedostatku benzinu, a to jak v nákladní verzi 30 q, tak i sedmi

1 Závodní verze Moretti 750 DOHC vyhrála svou třídu na okruzích Montlhéry, Monza, Vallelunga i v americkém Palm Springs (na snímku typ z roku 1956)

2 Moretti 850 S Coupé v exportní verzi s pozměněnou přídí (1970)

3, 4 Verze Week-End, hatchback z roku 1963 na základě Fiatu 1300/1500 (vyráběl se sériově)

5 Moretti 850 Special S4, čtyřmístné kupé na platformě sériového Fiatu 850 s motorem 843 nebo 982 cm3 uloženým vzadu; hmotnost 740 kg (model 1970)

místné osobní Moretti Elettrocarro. Žádný z vozů se však nedochoval. Na Turínském autosalonu 1967 pře kvapil veřejnost elektrickou verzí pětistovky Fiat, nazvanou Moretti Elettrica, která si zachovala klasickou převodovku, což sice pro elektromotor nebylo třeba, ale přispělo k prodloužení dojezdu na 100 km při největší rychlosti 55 km/h. Kromě osobní verze s karoserií Fiat Nuova 500 navrhl i futuristickou velkoprostorovou (mo novolume), ale po autosalonu se vrátil k realitě a na elektromobilitu zapomněl.

V roce 1967 přišel k Morettimu tehdy třiatřicetiletý švý carský designer Dany Brawand (1934 2012) a řada vozů představených na těchto stránkách nese právě jeho rukopis, vycházející z bohaté šestnáctileté praxe u italské karosářské hvězdy Giovanniho Michelottiho. Brawand se rozhodl opustit Michelottiho tehdy, kdy se jeho studio příliš zvětšilo a přešlo na více průmyslové metody. U Morettiho však mohl dále kreslit, připravil kupé na základě vozů Fiat 850, 124, 125 a 128, varianty Mini maxi (500, 126) a Midimaxi (127) ve stylu Jeepu,

►►►

1 Moretti 500 Giardiniera (verze Furgone), ale s motorem vpředu a pohonem předních kol (1958)

2 Moretti 600 Berlina, čtyřdveřový sedan na základě Fiatu 600 (1957)

3 Moretti 1200 Spider z Turínského autosalonu 1959

4 Moretti 600 Elaborata Lusso, luxusní verze sériové šestistovky Fiat (1957)

ovšem stále s jednou poháněnou nápravou, a také sedan 850. Později se dokonce jako Moretti Sporting 4x4 objevil upravený Fiat Campagnola druhé generace. Nástup lidových vozů Fiat 600 a 500 byl pro Morettiho nepříjemný, v roce 1955 stála jeho 750 TDM téměř 1,2 milionu lir, zatímco první šestistovka od Fiatu jen 590 tisíc. Vzal to sportovně a dohodl se s Fiatem o spolupráci, karosářskou divizi ostatně založil už v roce 1954, a s Giannim Agnellim byli přátelé. V roce 1957 tak vznikly první čtyřdveřové sedany Moretti 600 na podvozku Fiatu 600, kupé 500/600 s motorem Fiat vzadu a do konce vlastní modely 750 TDM nyní na chassis Fiat 600, ale i vylepšené Fiaty 600 (500) jako Moretti 750 S (500 S)! Paleta pro dukce byla nepřehledná, mnohé sportovní verze, kupé i kabriolety, navrhoval Giovanni Michelotti (než ho nahradil jeho žák), postupně typy s motory vzadu přešly na me chanické skupiny z Fiatu 850. Dobrým vtipem koncem padesátých let byla kombi Moretti 500 Giardiniera, sice na plošině Fiat 500, ale její motor přemístili dopředu, takže dvouválec poháněl přední kola místo zad ních a vzadu zbyl větší prostor pro náklad či zavazadla! Vozy byly dlouhé 3270 mm s pro sklenou karoserií kombi (Giardiniera), nepro sklenou Furgon a dokonce coby malé pick upy s užitečnou hmotností 250 kg. Giovanni Moretti si bez problémů díky Agnellimu zajis til dodávky kompletních podvozkových sku pin. Svůj přední pohon Moretti Trasmissione Anteriore si dokonce nechal patentovat, ale pak se vrátil k originální koncepci s motorem vzadu pro kupé, spidery a berliny Moretti.

Úpravám Moretti v té době neunikly ani další typy Fiat včetně původní Multiply, 1100/103, 1300/1500 a šestiválců 1800/ 2300; v menší míře rovněž automobily Alfa Romeo, Lancia a Maserati. V roce 1964 zaměstnával Moretti celkem 145 lidí. Z Multiply odvodil větší vozy se skříňovou karoserií, ale také pick upy ve stylu Volks wagenu Transporter (rovněž motor vzadu) a pokračoval úpravami vozů Fiat 600T, z nichž odvodil dokonce turistický osmi místný minibus bez střechy, pojmenovaný Moretti Turistcapri. V roce 1963 předběhl dobu, když na Turínském autosalonu před stavil vozy Week End na základě Fiatu 1100 D a 1300/1500, dvoudveřové s vel kou výklopnou stěnou v zádi, tedy první hatchbacky! Jejich výroba se rozběhla v roce 1964. Moretti Special, monopost formule Junior s motorem Fiat 1100, se

zrodil ze spolupráce s Aquilinem Brancou v roce 1959, závodník Domenico Lo Coco s ním pak v této kategorii vyhrál mistrovství Itálie 1960 v jízdě do vrchu.

Poslední slavná éra Moretti přišla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se sortiment zúžil na vybrané sportovní typy, postavené na základě nové generace automobilů Fiat, označených 124, 125, 126, 127, 128 a 132. Nebyl to však ještě konec, značka Moretti nějaký čas pokračovala v úpravách sériových Fiatů, ale už nesta věla vlastní karoserie. Tak vznikly třeba kabriolety Fiat Uno, či personalizované verze 127 Vip, Ritmo Gold, Panda Rock, Uno Folk a další. Byla to však už labutí píseň značky; brány továrny na Via Mongi nevro se zavřely v roce 1989, tedy těsně před pětašedesátým výročím otevření první dílny Giovanniho Morettiho v Turíně. ■

K nejvzácnějším exponátům Národního technického muzea v Praze patří první závodní Nesselsdorfer Automobile...

První závodní vůz z Kopřivnice, vyrobený na objednávku Theodora von Liebiga, je nyní vzácným exponátem Národního technického muzea v Praze

Kopřivnická vozovka vznikla jako továrna na kočáry, založená Ignácem Šustalou (1822 1891). V roce 1897 tam z iniciativy technického ředitele Ing. Hugo Fischera a pod vedením mistra Leopolda Svitáka začala stavba prvního automobilu NW Präsident, pro jehož pohon zakoupili německý dvouválec Benz. První kopřivnický automobil NW (Nesselsdorfer Wagenbau) pak proslul jízdou z Prahy do Vídně v květnu 1898, v témže roce se zrodil i první nákladní vůz. Podnik záhy přešel na vlastní konstrukce motorů a zahájil výrobu automobilů značky Nesselsdorf (Kopřivnice) anebo Nesselsdorfer (Kopřivnický). Záhy po zkušebních jízdách ve slovenských Tatrách se na nákladním voze typu TL 4 objevil nápis Tatra a toto jméno bylo v Československu přijato za novou značku kopřivnických vozů. Ještě dříve však vznikl první závodní automobil NW Typ 2 Rennwagen, zvaný Rennzweier, který si ob jednal průmyslník Theodor von Liebig (1872 1939) z Liberce, aby se s ním zúčastňoval sportovních podniků. Vůz zbavený všech zbytečností, vlastně šlo

jen o podvozek s motorem bez karoserie, prošel během své existence řadou změn, které zapříčinily domněnky o existenci dvou exemplářů. To však ne byla pravda, jediný vyrobený exemplář byl ve sbírce Theodora von Liebiga (Liebiega) až do konce druhé světové války (1945), než nalezl cestu do Národního technického muzea v Praze na Letné. Nejvýraznější změny doznal automobil úpravou na zavazadlový vůz pro svatební cestu Theodora (jeho chotí se stala Marie Ida Blaschka) v roce 1901, kdy se na zádi ob jevil nosič zavazadel a na přídi acetylenový světlo met Blériot. Není jisté, zda vůz pro cestu nedostal menší motor z Präsidenta, údaje o použitém dvou válci ve voze se totiž různí.

Odpočátku bylo uvedeno, že Rennzweier měl výkon 12 koní (8,8 kW), což je na původní dvouválec Benz 2714 cm3 (ø 120 x 120 mm) z Präsidenta poněkud vysoká hodnota. Samotný Karel Rosenkranz, velký znalec kopřivnických vozů a jejich historie, ještě v roce 1981 uváděl možnost dvouválce 12 HP o ob jemu 3188 cm3 (ø 125 x 130 mm), ale nakonec také vsadil na hodnotu 4250 cm3 (ø 130 x 160 mm), ►►►

MOTOR – zážehový plochý dvouválec Benz s protilehlými válci, uložený napříč vzadu nad nápravou; SV 3V, dva samočinné sací a jeden výfukový ventil ovládaný vačkou; 4250 cm3 (ø 130 x 160 mm); 8,8 kW (12 k)/1360 min‑1; zapalování nízkonapěťovým odtrhovacím magnetem Bosch M4 s regulací předstihu; odpařovací karburátor jako součást palivové nádrže, ovládání mísícího ventilu a škrticí klapky ručními táhly; chlazení kapalinou s nuceným oběhem zubovým čerpadlem, uloženým v potrubí za chladičem směrem k motoru, a nádrží na 15 l za řidičem; mazání motoru s centrálním mazacím přístrojem a kapacími maznicemi. Spouštění ruční klikou na zádi vozu.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – primární převod řetězem; třecí spojka na setrvačníku (ovládání ruční páčkou i pedálem); čtyřstupňová manuální převodovka s diferenciálem a zpátečkou; sekundární převod řetězem na každé kolo po straně rámu (celkem dva řetězy). Pohon zadních kol.

PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; tuhé nápravy, odpružené podélnými listovými pery; řízení předních kol volantem a táhly; mechanické brzdy na zadní kola, ruční pásová na hřídeli převodovky a pásové na každém zadním kole, ovládané pedálem. Pneumatiky Continental 800 x 90 vpředu a 880 x 120 (původně 920 x 120) vzadu.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 1850 mm, rozchod kol 1375/1375 mm (nebo 1400/1350 mm?); délka 2850 mm, výška 1530 mm; světlá výška 250 mm; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní hmotnost 975 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 14 – 24 – 57 – 82 km/h; spotřeba paliva neuvedena.

VÝROBCE – Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks Gesellschaft, vormals Schustala & Co., Nesselsdorf (Kopřivnice) na Moravě, Rakousko Uhersko; v květnu 1900 dokončen jediný vyrobený kus (číslo zakázky 63).

1 První kopřivnický automobil NW Präsident před cestou do Vídně v květnu 1898 (zleva ředitel Ing. Hugo Fischer, hrabě Gustav Pötting-Persing, William E. Hardy a baron Theodor von Liebig)

2 Theodor von Liebig převzal svůj NW Typ 2 Rennwagen v Kopřivnici v květnu 1900

3 NW Typ 2 po úpravě na zavazadlový vůz pro Liebigovu svatební cestu (1901)

4 Závodní vůz v původním provedení na továrním snímku (1900)

5 Pohádka o největší rychlosti 112 km/h, zveřejněná mnohokrát v tisku, se Rennzweieru nevyplnila, není to totiž technicky možné (skutečná je o 30 km/h nižší)

2, 3 Vůz byl dvoumístný, sedadlo spolujezdce však uloženo níže než řidičovo pro lepší výhled a snížení polohy těžiště

4, 5 Příčně uložený plochý dvouválec a pohon zadních kol řetězy na obou stranách rámu

6 Trubkový kapalinový chladič pocházel od francouzského

kterou přeměřením potvrdili v NTM Praha a uvádějí ji rovněž známí odborníci Prof. Ing. Dr. Boleslav Hanzelka a Ing. Ladislav Mergl. Dvouválec s proti lehlými válci byl v podvozku uložen vzadu s osou klikového hřídele napříč vzhledem k rámu, rovněž převodovka byla příčného uspořádání, již s diferen ciálem, poháněná primárním řetězem od motoru a dále přenášející točivý moment na obě zadní kola řetězy. Vůz byl dvoumístný, se sedadlem spolu jezdce uloženým níže po boku řidičova. Baron Theodor von Liebig si motor osobně zajistil u Karla Benze v Mannheimu. S vozem, převzatým 22. května 1900 v Kopřivnici, odjel domů do Liberce a pak se s ním zúčastňoval závodů. Hned první dva dny v červnu 1900 startoval na trase 324 km ze Salzburku přes Linec do Vídně a obsadil druhé místo průměrnou rychlostí 39,158 km/h za vítězem Richar dem von Sternem (Daimler 24 HP). Po této premiéře jsou známé jen dva další starty, na okruhu ve Frank furtu nad Mohanem byl znovu druhý za dvakrát silnějšími Daimlery, ale ještě v roce 1902 se s vozem zúčastnil Gordon Bennetova poháru na trase Paříž Vídeň. Kromě toho startoval v závodech úspěšně i s jiným typy NW. Dostupná data prvního závodního vozu z Kopřivnice přinášíme v obvyklé tabulce. Kuriozitou jistě zůstává, že závodní vůz využil pro téměř dva tisíce kilometrů dlouhou svatební cestu. Tu manželé Liebigovi sice vykonali v typu B Dreier, převzatým 12. dubna 1901, kdy pod stejným číslem zakázky 85 odebrali i svůj závodní automobil, upra vený pro přepravu zavazadel s plošinou nad moto rem. S tímto vozem je na cestě do Itálie, Francie, Švýcarska, Rakouska a zpět provázel rodinný přítel

Fritz Haban, baronův spolujezdec v závodech. Liebig byl nejen prvním automobilistou a prvním držitelem řidičského průkazu v Čechách (1893 si přivezl Benz Victoria, nyní též ve sbírkách NTM Praha, a na úřadech si vyžádal neobvyklý průkaz), ale také maji telem rodinného impéria textilních továren, které v Čechách založili jeho předci. Po válce byly znárod něny a přeměněny na Textilanu, ta ovšem nepřežila společenskou změnu devadesátých let a do roku 2003 definitivně zkrachovala. V době největší slávy zaměstnávala osm tisíc lidí (vlněné látky pod heslem Textilana obléká moderního člověka), ovšem v le tech 2003 2005 byl skoro celý areál zbořen a zů stává nevyužit. Zbyla jen etážová tkalcovna z roku 1908, zvaná Blaupunkt podle průkopnické elektro technické firmy, která tam působila za druhé světové války, ale už v roce 1932 představila první autorádio. Od Liebigova narození uplynulo letos 150 let. Byl vnukem zakladatele rodinné firmy Johann Liebieg & Co., kterou po smrti svého otce Theodora v roce 1891 převzal, rozšířil a později specializoval pouze na textilní výrobu, když se dříve podílel také na zalo žení liberecké automobilky RAF (1907) a podnikal i v jiných oborech. Byl ovšem německé národnosti, a tak bohužel uvítal rozpad Československa po spolupráci se Sudetoněmeckou stranou. Zemřel však nedlouho po okupaci Československa němec kou armádou (dne 24. května 1939 v Liberci). Man želé Liebigovi měli pět dětí, Marie Ida přežila Theo dora o čtyřicet let a zemřela v květnu 1979 v Německu. Jejich děti, dnes už zesnulé, byly odsu nuty do Německa, kde se pokusily dále podnikat, ale už nedosáhly velkých úspěchů. ■

DOBRÝ POČIN

Mezinárodní autosalony mizí, regionální výstavy přibývají

a

mohou příjemně překvapit...

1 Marcos 1600 GT, podle majitele jediný kus s nestandardním motorem Lotus Twin Cam (1968)

2 Sportovní prototyp Norma M30 s pětilitrovým osmiválcem Nissan pro LMP3

3 Jiří Rameš, náš dobrý spolupracovník z AutoTipu a Automobilu, se svými obrazy

Minulý ročník jsme prostě minuli, k praž skému výstavišti v Letňanech nebylo možné pro dopravní zácpu vůbec přijet, a tak jsme to vzdali. Tyto okolnosti zoufa lého stavu dopravní dostupnosti, neustálého omezo vání a restrikcí dopravy nejen v Praze však byly zapomenuty letos po vstupu na Prague Car Festival, který byl spolu s Legendami 2022 nejlepší českou motoristickou show posledních let. Pořadatelé totiž spojili tři výstavy do jednoho festivalu, a tak se haly zaplnily množstvím zajímavých exponátů. Poslední říjnový víkend viděli návštěvníci závodní, historické i upravené vozy (tuning). Velká návštěv nost ukázala, že je nadále dost milovníků spalovacích motorů a motoristického sportu, který si bez vůně benzinu nelze představit. V sekci OK Group

Racing Expo se také udělovala ocenění významným osobnostem. Patřilo k nim uvedení Elišky Junkové do Síně slávy FIVA (Mezinárodní federace historických automobilů), přičemž oficiální jmenování převzali Mgr. Markéta Šonková a Ing. Jiří Junek, děti nedávno zesnulého Ing. Vladimíra Junka, adoptivního syna paní Elišky (byl vlastně jejím synov cem, jehož výchovu převzala po předčasné smrti svého bratra Vojtěcha). Eliška Junková dodnes patří k vůbec nejvýznamnějším závodnicím auto mobilové historie. Další ocenění Osobnost motor sportu převzali Josef Kalina (specialista na Dakar), Radovan Novák (sportovní komisař, jehož kariéra na formuli 1 začala v Imole 1994) a Petr Ondrašík (plochodrážní legenda a organizátor závodů včetně Grand Prix na Markétě v Praze).

Výstavy jsou nejen přehlídkou exponátů, ale také řadou osobních setkání. Život ve virtuální realitě totiž žádným životem není. Proto vítám všechny výstavy a hlavně autosalony, protože vidět věci na vlastní oči a hovořit s jejich tvůrci nelze ničím nahradit. Úžasné byly třeba představení Azubi Cars, žákovských vozů ze spolupráce Škoda Auto se Středním odborným učilištěm strojírenským, či sbírka italských automobilů Fiat od Engine Prague, které sice u nás jezdily, ale dnes už jsou téměř zapomenuté. Zmínku za slouží také americké vozy od Chrom & Plameny, závodní stroje Buggyra Racing, nové BMW M4 od Roberta Šenkýře, tři vozy českých účastníků Le Mans Classic, expozice Jawy včetně argentinských modelů, závodní motorový člun Davida Loukotky a tak dále. Zkrátka opravdu hezká přehlídka. ■

► KRÁTCE

4 Wikov 35 z roku 1931, nabídnutý v aukci

5 Škoda Mountiaq 2.0 TSI

z projektu Azubi Cars, pick-up odvozený z Kodiaqu (2019)

6 Aero Minor Sport 1949, s nímž Jaroslav Větvička plánuje účast na Le Mans Classic 2023

7 Zleva Karel Jílek, Jiří Maršíček, Tom Hyan a Jaroslav Větvička, prostě setkání petrolheadů

► Počátkem listopadu zemřel Dr.h.c. Ing. Štefan Rosina Sr., zakladatel Matador Group, a to krátce po svých devadesátinách. Nastoupil v padesátých letech do Gumáren Púchov (tehdy Gumárne 1. mája), vypracoval se do vedení společnosti a přeměnil ji na rodinný holding. Po odprodeji výroby pneumatik Matador v roce 2007 Continentalu (nesměl pokračovat se značkou Barum po roce 1990) přeměnil firmu na strojírenský koncern, který je dodavatelem dílů a výrobních zařízení pro automobilový průmysl. Podnik vedou jeho synové. Štefan Rosina Jr. je také automobilovým závodníkem (nyní na KTM X-Bow GT2 pro Reiter Engineering).

► Na výstavě Expo 2020 v Dubaji, odložené pro koronavirové restrikce o celý rok na říjen 2021 až březen 2022, se představila studie prvního slovenského vodíkového super sportovního kupé MH2, které vzniklo ve spolupráci Aufeer Design (Matador Group) a Technické univerzity v Košicích. Technické údaje jsou samozřejmě teoretické, uvedeny jen výkon 441 kW (600 k), zrychlení 0 100 km/h za 3,9 sekundy a největší rychlost 250 km/h. Novinkou jsou nádrže vodíku, v nichž je vázán v metal hydridu, což údajně zvětšuje zásobu a elektrický dojezd (600 kilometrů). Vozidlo zatím jezdí jen ve vizuálních animacích.

► K dalším slovenským snům patří AirCar konstruktéra Štefana Kleina, který v roce 2016 opustil AeroMobil, aby pokračoval v projektu létajícího vozu v nové firmě Klein Vision, s.r.o., v Nitře. Jeho AirCar polosamonosné konstrukce pohání zážehový čtyřválec BMW 1,6 litru o výkonu 103 kW (140 k); prvně vzlétl v říjnu 2020 a v červnu 2021 absolvoval let mezi Nitrou a Bratislavou. Ve vývoji je plně samonosný typ s větším výkonem motoru 221 kW (300 k).

Také původní AeroMobil, konstrukce Štefana Kleina vyvíjená od roku 1990, se připravuje v nejnovější páté generaci AM4.0, když do společnosti vstoupili zahraniční partneři a odborníci. Patří k nim náš starý známý Antony Sheriff (ex-Fiat a McLaren Automotive).

► Naproti tomu výrobce malých (a oblíbených) vrtulníků Enstrom vyhlásil bankrot. Americká společnost Enstrom Helicopter Corp. byla založena Rudy Enstromem v roce 1959 a letos v lednu zavřela továrnu v Menominee (MI) po vážných finančních problémech. Celkem vyrobila přes 1300 vrtulníků pro klienty ve více než 50 zemích světa. V sedmdesátých letech dosáhla rekordu přes 100 ročně, ale podnik v roce 2012 padl do čínských rukou (Chongqing Helicopter Investment Corp.) a letos skončil.

později získali QR kód (bez něho se nesmí nikam) a mohli vůbec na trať! Není divu, že 54. ročník Macau Motorcycle Grand Prix 2022 absolvovalo jen čtrnáct jezdců, první závod byl zrušen a ve druhém se Fin Erno Kostamo (BMW S 1000RR) stal první vítězem od roku 1997, který nepochází z Velké Británie. Na start letos přijeli jen čtyři Britové, v roce 2019 jich bylo čtrnáct, pak byly závody zrušeny a vrátily se až letos. Kamil Holán jel na Kawasaki ZX10R, odpadl v šestém z osmi kol, ale stal se první českým motocyklovým jezdcem na závodech v Macau. Kamil Holán (Kawasaki) za Belgičanem Laurentem Hoffmannem (BMW) ►

Závodník Martin Prokop (Orlen/MP Sports) představil koncem listopadu v Praze svůj nový vůz pro Dakar 2023. Je to zcela přepracovaný Ford Raptor V8, zvaný Shrek, který dostal novou karoserii, upravený podvozek a další zlepšení. Po loňském pětadvacátém místě, kdy je zradila technika a nestačili maximální rychlostí, opět se spolujezdcem Viktorem Chytkou touží dojet v první desítce (loni se v ní drželi než přišly problémy s převodovkou). Ve spolupráci s firmou TechSoft Engineering po počítačových simulacích upravili karoserii, ale zůstali věrni atmosférickému osmiválci z pětilitrového Mustangu (EcoBoost 3.5 V6 Twin-Turbo sice už také mají, ale vývoj není dokončen). Vůz vyzkoušeli v říjnu v Marocké rallye, kde mezi osobními vozy FIA dojeli pátí (za Al Rajhim, Al Attiyahem, Terranovou a vítězným Chicheritem).

▲ Všestranný Maro Engel jezdil vše od formule 3 po rally (s Fabií)

Raffaele Marciello (Mercedes-AMG GT3) byl druhý, ale v dalším závodě odpadl ►

Velká cena Macau v někdejší portugalské kolonii, v roce 1999 převzaté komunistickou Čínou coby zvláštní správní oblast, má více než sedmdesátiletou historii, automobilová Grand Prix byla už 69. ročníkem, když se v letech 2020 2021 nezávodilo. Koronavirové restrikce ale s významem Grand Prix značně zamávaly, prestižní závod formule 3 nebyl obnoven, na trati se konalo jen čínské mistrovství formule 4. Vyvrcholením byly závody Macau GT Cup, kde sedmatřicetiletý Maro Engel z Mnichova dobyl své třetí vítězství po letech 2014 a 2015 (vždy Mercedes-AMG SLS GT3, letos na AMG GT3) a vyhrál první i druhou jízdu, když největší soupeř Švýcar Raffaele Marciello odpadl. Někdejší čínští uchazeči o formuli 1 Cong Fu Cheng a Adderly Fong vzdali pro havárie (oba Audi R8 LMS). Závody cestovních vozů vyhrál britský veterán Robert Huff (čínský tovární MG Power/MG5 TCR).

Ještě před Vánocemi vyjde sedmá kniha našeho spolupracovníka Romana Klemma, opět zaměřená na jezdce formule 1 Autor se tentokrát věnuje osudům Petera Revsona, Tony Briseho, Ronnie Petersona, Patricka Depaillera, Lelly Lombardi, Vittoria Brambilly, Carlose Reutemanna a Jean-Pierra Jariera pod titulkem Osm nesplněných snů Polovina z těchto závodníků odešla předčasně z tohoto světa, nejvýše se vypracovali Peterson a Reutemann. Zajímavé příběhy vesměs pocházejí ze sedmdesátých let minulého století. Více informací na www.albatrosmedia.cz

► KRÁTCE

► Porota COTY 2023 zveřejnila 24. listopadu sedm finalistů pro volbu evropského Vozu roku 2023. Jsou mezi nimi tři vozy se spalovacími motory (Peugeot 408, Renault Austral a Kia Niro) a čtyři čisté elektromobily (Jeep Avenger, Nissan Ariya, Toyota bZ4X/Subaru Solterra a Volkswagen ID.Buzz). Kia Niro nabízí obě alternativy pohonu. Bohužel, jak se stalo už dnes zvykem, žádný z těchto automobilů nepřináší nic převrat ného, a tak rozhodnou především preference porotců.

► Za devět měsíců 2022 dodala Škoda Auto celkem 544 500 vozů (proti 700 700 o rok dříve, tedy o 22,3 % méně), z toho 281 100 do západní (- 13,9 %), 106 300 do střední (- 19,9 %) a 23 300 do východní Evropy (- 20,9 %).

Výroba Škoda Auto v České republice však vzrostla ze 578 200 na 647 200 vozů (včetně typů koncernových značek VW Group, ale bez montážních sad). Novou identitu reprezentuje nové logo, kdy slovní nápis Škoda bude ve srovnání s klasickým logem používán mnohem častěji; důvodem je lepší viditelnost na digitálních komunikačních kanálech.

► Nejprodávanější je Octavia se 106 800 vozy na celém světě v období leden až září 2022. Následují modely Kamiq 73 100, Kodiaq 71 300, Fabia 69 800, Karoq 61 400, Superb 45 200, Enyaq 36 900, Scala 29 700, Kushaq 19 500, Slavia 15 400 a Rapid 15 300, přičemž poslední tři jmenované nejsou určeny pro český trh. Ve spolupráci s TC Motor (Thanh Cong Motor) chce Škoda Auto vstoupit do Vietnamu už v roce 2023 s evropskými modely a 2024 tam zahájit montáž (Kushaq, Slavia).

► Škoda Auto Group zahrnuje společnosti Škoda Auto, a.s.; Škoda Auto Slovensko, s.r.o.; Škoda Auto Deutschland GmbH; Škoda Auto Volkswagen India Private, Ltd.; a od počátku letošního roku OOO Volkswagen Group Rus, nově začleněnou firmu pod Škoda Auto, a.s., vzhledem k utlumení aktivit na území Ruska. Škoda Auto chce do roku 2026 uvést tři nové elektromobily, sedmimístný naznačený studií Vision S, malý vůz a kompaktní SUV. Do roku 2030 chce dosáhnout v Evropě podílu BEV přes 70 % z celkových prodejů.

► Hyundai Motor Manufacturing Czech (HMMC) v Nošovicích vyrobila 14. listopadu 2022 čtyřmiliontý vůz. Jubilantem se stal Tucson N Line 1.6 T-GDI Mild-Hybrid, určený pro klientku z Olomouce. Elektrifikovaná vozidla se v Nošovicích vyrábějí od roku 2020, a to hned ve třech verzích Tucson HEV a PHEV i čistě elektrická Kona Electric.

► Společnost Valeo provozuje v Praze výzkumné a vývojové středisko především pro ADAS (Advanced Driver Assistance Systems). Zaměstnává 700 lidí, v České republice působí dvacet let, v areálu v pražské Hostivaři má čtyři provozní budovy a v Milovi cích zkušební polygon. Každý třetí vůz na světě je vybaven asistenty jízdy Valeo, společnost je jediným výrobcem laserového skeneru LiDAR pro automobily (dosud 170 tisíc), určeného pro autonomní jízdu až do stupně 3.

► Skupina BMW letos začala v maďarském Debrecínu stavbu automobilky, jejíž součástí bude montážní závod i Factory pro vysokonapěťové akumulátory plně elektrických vozů Neue Klasse s větší kapacitou o 30 procent i rychlejším nabíjením rovněž o 30 procent. Nové modely řady Neue Klasse se v Maďarsku začnou vyrábět v roce 2025, investice přesáhnou dvě miliardy eur. Továrna v Debrecíně s kapacitou 150 tisíc vozů ročně bude podle Milana Nedeljkoviće, člena představenstva BMW Group pro výrobu, jedním z nejdůležitějších článků přechodu k elektromobilitě.

► Před čtvrtstoletím byla zahájena výroba vozů Mercedes-Benz v americké Tuscaloose (AL), a to prvním SUV třídy M (v dalších generacích přeznačeném na GLE). V srpnu 2022 závod zahájil výrobu luxusního elektrického EQS SUV, který se bude z Alabamy vyvážet do celého světa. Dalším typem z Tuscaloosy je EQE SUV, přičemž výroba akumulátorů se rozběhla v březnu 2022 v Mercedes-Benz Battery Factory v Bibb County (AL). Kromě toho se v Alabamě vyrábějí klasické vozy třídy GLE, GLE Coupé, GLS a Maybach GLS.

► Čínský BBAC (Beijing Benz Automobile Co., Ltd.) už také vyrábí čtyři elektrické modely Mercedes-EQ pro místní trh (nejnovější EQE od 2022 ve Shunyi Plant, EQA a EQB od 2021 a EQC od 2019). Kuriozitou jsou prodloužené čínské verze klasických tříd C, E, A a GLC, které se vyrábějí v Beijingu společně s GLA, GLB a AMG A 35 L na základě joint-venture na čínském trhu. BBAC tam má také vlastní výrobu akumulátorů.

► Společnost Munro Vehicles, založená v roce 2019 Russell Petersonem a Ross Andersonem, hodlá vyrábět elektrický terénní vůz Munro Mk.1 (4x4) nedaleko Glasgowa jako první skotský vůz ze skotské produkce po 40 letech.

Vůz ve stylu Land Roveru Defender má vyjet v příštím roce (50 prvních, pak 250 ročně), ale s finálním plánem produkce 2500 ročně od 2027. Užitečná hmotnost vozu je 1000 kg, přívěs do 3500 kg.

SUBARU SOLTERRA

Předně, Solterra není zdaleka prvním elektromobilem Subaru, ale prvním ze sériové produkce, který se bude prodávat také na evropském trhu! Na vývoji nové Solterry a spřízněné Toyoty bZ4X se podílely obě značky rovným dílem, specialitou pouze pro Subaru Solterra je režim xMode a nová aplikace Subaru Care (nastavení na dálku, kontrola stavu, lokalizace).

Elektromotor má 160 kW, akumulátor 71,4 kWh s rychlodobíjením DC až 150 kW, dojezd WLTP činí 414 466 km. Vůz se dodává také s pohonem jen předních kol, pro český trh však budou výhradně 4x4 (AWD). Ceny začínají od 1 580 000 Kč včetně DPH. V loňském roce se prodalo 738 000 vozů Subaru na celém světě, když výrobní počty negativně ovlivnily koronavirové restrikce a nedostatek čipů. V ČR se loni prodalo 759 vozů, distribuční síť tvoří patnáct partnerů. Dobrou zprávou je, že importér má pro 2023 přislíbenou padesáti kusovou sérii Limited Edition sportovních Subaru BRZ druhé generace.

DS7 VE DRUHÉ FÁZI

Galerie kina Lucerna v Praze byla svědkem slavnostní premiéry nového vydání nejúspěšnějšího vozu DS Automobiles.

Paní Martina Bedrnová, ředitelka značky DS u českého dovozce P Automobil Import, se svými hosty představila DS7 Phase 2, který po pěti letech na trhu nahrazuje DS7 Crossback Phase 1 (dosud vzniklo 99 tisíc vozů). Úspěšný crossover SUV je francouzským výrobkem ze závodu PSA v Mylhúzách, ve Francii se prodává od července a podobně jako jeho sourozenci přišel o jméno Crossback, které držel až do modernizace a faceliftu. K novinkám patří osvěžený design s širší mřížkou chladiče a užšími světlomety i koncovými svítilnami, rozšířené výbavy (od Bastille po Opéra) a také špičkový model DS7 e-Tense 360 (PHEV) se zvýšeným výkonem na 265 kW (360 k). Ceny nové DS7 začínají od 1,1 milionu Kč, nejdražší e-Tense 360 je od 1,88 milionu Kč.

AUTOKROS: JAN HOVORKA

Ve věku dvaaosmdesáti let zemřel koncem listopadu autokrosový jezdec Jan Hovorka, specialista na divizi cestovních vozů, kde vystřídal VW 1303-1600, Subaru Leone 1800, Porsche 911, Hondu Civic a Fordy (od Escorta po Ka). V roce 1984 obsadil sedmé místo v mistrovství Evropy jako nejlepší Čech, a to přesto, že nemohl startovat za Železnou oponou, ale se svým broukem VW dojel druhý v Poříčí nad Sázavou za mistrem Peterem Derberem (Porsche 911), čtvrtý v maďarském Pécelu a třetí v Brně.

Nezapomenutelné jsou jeho souboje s Františkem Kačírkem (Škoda 130 RS), kterého v ME 1984 porazil (celkově desátý).

Stal se také zakladatelem autokrosové dynastie, v jeho stopách jel nejen syn Jan, ale nyní jede vnuk Lukáš Hovorka v Junior Buggy!

2022

číslo/strana

ALPINE A110 7/20

ALPINE-RENAULT (1955 1995) 7/22

AUDI A6 Allroad 50 TDI Quattro (C8) 5/14

AUDI Q4 e-tron 50 quattro 3/18

AUDI Q5 Sportback 40 TDI quattro 4/6

AUDI RS3 Sportback 2022 10/8

AUDI S8 4.0 TFSI Quattro (2022) 11/8

BENTLEY Bentayga (2015 2022) 12/16

BIZZARRINI Automobili 9/26

BMW 2 Active Tourer (U06) 4/10

BMW 2 Series Coupé (G42) 5/10

BMW 540i xDrive Touring (G31) 6/14

BMW i4 M50 Gran Coupé (G26) 12/8

BMW M3 Competition (G80) 9/8

BMW M8 Competition (F92) 3/8

BMW X1 sDrive 18i (F48) 8/16

BMW X2 M Mesh Edition (F39) 1/20

BMW Group MINI Cabrio (F57) 10/16

CITROËN C3 Aircross C-Series 2022 8/24

CITROËN C5 Aircross Hybrid 6/22

CITROËN ë-Berlingo 2022 10/22

DACIA Sandero Stepway 12/20

DACIA Spring Electric 45 2/14

FERRARI (1947–2022) 3/2

FERRARI 296 GTS 5/24

FORD Kuga 2.5 HEV (CX 482) 11/20

FORD Mustang 2024 (S650) 11/26

FORD Mustang Mach-E 4X (2022) 1/8

FORD Thunderbird (1955 2005) 5/30

FORD Thunderbird (2002 2005) 5/26

HONDA Sports 360 až 800 2/22

HYUNDAI i10 N Line (AC3) 4/20

HYUNDAI i20 N (BC3) 10/20

HYUNDAI Kona N (OS) 12/12

KIA EV6 (CV) 9/16

KIA Sorento (MQ4) 2/10

KIA Sportage (NQ5) 10/12

LEXUS NX 450h Plus (AZ26) 6/18

MAZDA 2 Hybrid 2022 (ZV) 11/16

MAZDA 2 Skyactiv-G90 (DJ) 9/20

MAZDA CX-30 e-Skyactiv-X186 (DM) 1/12

MERCEDES-BENZ A 250e (W177) 3/12

MERCEDES-BENZ C-Klasse 7/8

MERCEDES-BENZ EQA 250 (H243) 4/18

MERCEDES-BENZ S-Klasse (W223) 2/6

MERCURY (1938–2011) 6/26

MITSUBISHI Eclipse Cross PHEV 1/16

MITSUBISHI L200 Double Cab 3/22

OPEL Crossland po faceliftu 2/18

PALATOV D8 4/24

PEUGEOT 308 (EMP2 V3) 7/12

PEUGEOT 508 PSE 8/8

RANGE ROVER Sport (MY 2023) 6/10

RENAULT Arkana 2022 8/20

RENAULT Clio R.S.Line (BHA) 3/16

RENAULT Megane E-Tech Electric (BCB) 6/2

RENAULT Mégane R.S. 300 EDC 1/22

SUBARU Forester Sport (SKE) 2/20

SUBARU Forester 2022 (SKE) 8/12

ŠKODA Auto polygon Úhelnice 12/26

ŠKODA Enyaq Coupé (2022) 4/2

ŠKODA Fabia RS Rally2 (2022) 7/28

ŠKODA Karoq Sportline 2022 11/12

ŠKODA Superb/UTAC Special Vehicles 1/26 ŠKODA/VW Platform MQB-A0 Global 2/2

TERBERG Special Vehicles 11/28

TOYOTA Aygo X (KGB70L) 9/12

TOYOTA C-HR 2022 3/20

TOYOTA Hilux 2.8 D-4D (GUN 126 LD) 1/24

TOYOTA Yaris Cross (MXPJ 15H) 5/6

VOLKSWAGEN Multivan T7 7/16

VOLKSWAGEN Polo 2022 3/14

VOLKSWAGEN Taigo 2022 4/14

VOLKSWAGEN Tiguan Allspace 5/18

VOLKSWAGEN T-Roc Cabriolet (2022) 6/6

ZAGATO, CARROZZERIA (1919 2022) 3/26

NADACE ELIŠKY JUNKOVÉ

AGRO Formule Easter (1981 1986) 11/58

JAWA 50 JAWETTA (1959 1962) 3/54

JAWA Šotek & JAWAMOBIL Motorex 4/60

LAURIN & KLEMENT 333 (1991) 1/52

NW Typ 2 (Rennzweier) 1990 12/54

PRAGA A150 (1939 1951) 7/52

PRAGA RN/RND (1934 1954) 5/52

STADION S11 a S22 (1957 1965) 2/53

ŠKODA 440 (1955 1959) 8/54

ŠKODA Favorit 781 (1987 1994) 6/58

ŠKODA Popular Monte Carlo (1937) 9/48

Zbraslav Jíloviště 2022 10/36

HISTORIE

1000 mil československých 2022 7/56

ALLIS-CHALMERS (1860 2022) 10/56

ASA 1000 GT (1962 1967) 8/44

AVELING-BARFORD (1850 2010) 9/56

CISITALIA Automobili (1946 1964) 11/48

CIZETA Moroder V-16T (1988 2018) 5/44

ERA – English Racing Automobiles 3/60

FANTIC Motor (1968 1995) 5/50

OBSAH 7. ROČNÍKU VYCHÁZÍ

OD ROKU 2016

FSC ŽUK (1958 1998) 6/54

FSD/ZBNS NYSA (1957 1994) 4/56

DE LOREAN DMC-12 (1981 1982) 2/46

DE TOMASO Guarà (1993 2004) 4/50

DE TOMASO Pantera (1970 1992) 3/50

FLXIBLE Corporation (1912 1996) 1/56

GARELLI Moto (1919 2022) 11/54

CHAPARRAL Motorcycles 9/54

JAWAMOBIL Motorex (1956) 5/62

LE TOURNEAU-WESTINGHOUSE Co. (1953 1968) 3/56

MARSHALLS of Gainsborough (1846 1994) 11/60

Masarykův okruh v Brně (1930 2022) 3/34

MASERATI Khamsin (1972 1982) 10/48

MAYBACH Edition 100 7/58

MORETTI Automobili (1925 1989) 12/48

PANNONIA Motorkerékpárgyár (1954 1975) 10/52

ROBUR-WERKE Zittau (1957 1991) 2/56

ROOTES Group (1932 1977) 3/46

SIATA (1926 1970) 2/50

STADION S23 4/62

STANDARD Motor Company (1903 1963) 8/48

ŠTÍSTKO motorová koloběžka 4/62

TRIUMPH (1923 1984) 7/46

VANDEN PLAS (1960 1980) 1/48

VAUXHALL Motors (1903 2022) 6/46

MUZEA

BMW Renocar Museum (Brno-Slatina) 6/60

Donington Collection (1973 2018) 2/60

Michigan Ypsilanti Museums (Ypsilanti, MI, USA) 7/60

Musée de l’Automobile Henri Malartre (Rochetaillée, F) 9/2

Muzeum motoryzacji Topacz (Śleza/Wróclaw, PL) 10/60

Muzeum na demarkační linii (Rokycany, CZ) 9/60

Muzeum nákladních automobilů Tatra (Kopřivnice, CZ) 4/44

NTM Praha – Vavříny s vůní benzinu 1/60

NZM Praha 2022 5/58

Pištěk Theodor – Senzační realismus (Hluboká nad Vltavou, CZ) 9/52

Studebaker National Museum (South Bend, IN, USA) 8/58

číslo/strana

SALONY

E-Salon Praha 2022 12/22

IAA Transportation Hannover 2022 10/24

Legendy Praha 2022 6/52, 7/26

Los Angeles Auto Show 2021 1/2

Mondial de l’Auto Paris 2022 11/2, 11/24

New York International Auto Show 2022 5/22

Prague Car Fesival 2022 12/58

Salon International Genève 1977 4/26

SPORT

24 h Le Mans 2022 7/2

ACI Rally Monza 2021 2/43

Bondurant Bob (1933 2021) 2/44

Brooks Tony (1932 2022) 6/39

Dakar 2022 2/34

De Cadenet Alain (1945 2022) 9/36

DTM 2022 – před startem 5/34

DTM 2022 – závěr sezony 12/32

DTM Norisring 2022 8/40

Ecce Homo Šternberk 2022 7/32

EDDA Cup 2021 2022 1/36

EDDA Cup Svijany Prix 2022 9/46

Elford Victor Henry (1935 2022) 4/37

English Racing Automobiles (ERA) 4/38

Ennstal Classic 2022 10/46

FIA Formula 2 Championship 2022 9/42

FIA Formula 3 Championship 2022 9/44

FIA Presidency 2021/2022 2/38

Forghieri Mauro (1935 2022) 12/36

Formule 1 – zhodnocení sezony 2021 1/30

Formule 1 – start sezony 2022 4/30

Formule 1 – poločas sezony 2022 8/34

Formule 1 – premiéra v Miami 6/30

Formule 1 – vozy Velkých cen 2022 9/32

Formule 1 – závěr sezony 2022 12/2

Goodwood Festival of Speed 2022 8/2

Goodwood Festival of Speed – legendy 8/6

Grand Prix Brno 1987 9/34

Grand Prix de Monaco Historique 2022 7/38

Historic Minardi Day 2022 11/46

Horsák Oldřich – devadesátiny 12/45

Hulme Denny (1936 1992) 12/38

IMSA Rolex 24 Daytona 2022 3/36

IMSA + WEC Sebring 2022 5/36

Jim Clark Revival 2022 6/36

Kesjár Csaba (1962 1988) 8/43

Loprais Karel (1949 2021) 1/34

Most Classic 2022 11/45

Most Histocup 2022 11/43

NASCAR Euro, FIA Truck

a TCR Eastern Europe 2022 10/2

NASCAR Champion 2021 – Kyle Larson 2/33

NASCAR Whelen Euro Series 2021 2/32

NTT Indy Car Series 2021 2/28

NTT Indy Car Series 2022 10/32

Ongais Danny (1942 2022) 4/40

Oldtimer Grand Prix Nürburgring 10/44

Pikes Peak International Hill Climb 6/34

Pikes Peak International Hill Climb 2022 8/36

Rally Hustopeče 2022 7/36

Rally Příbram 2022 8/32

Rallye Praha Revival 2022 6/44

Read Phil (1939 2022) 11/36

Rindt Jochen (1942 1970) 11/38

Rodriguez Pedro (1940 1971) 8/43

ŠKODA Motorsport 2022/2023 11/34

ŠKODA Motorsport v rally 2022 12/34

Takahashi Kunimitsu (1940 2022) 5/43

Unser Al Sr. (1939 2021) 1/41

Walter Wolf Racing (1977 1979) 3/40

Williams Frank, Sir (1942 2021) 2/40

Wisell Reine (1941 2022) 5/40

Zasada Sobieslaw 5/38

Závodníci Bobkovi –výstava v Mnichově Hradišti 10/43

Portéty jezdců:

Albers Christijan 11/42

Anderson Bob 1/44

Andersson Leif (Conny) 1/44

Arnoux René 1/46

Ashley Ian 1/44

Bell Derek 1/46

Belmondo Paul 8/38

Belsø Tom 4/34

Biela Frank 7/45

Bourdais Sébastien 1/42

Bondurant Bob 3/44

Brandon Eric 3/43

Brown Alan 3/43

Brunclík Oldřich 12/44

Bueb Ivor 3/42

Buzzetta Joe 6/42

D’Ambrosio Jérôme 9/39

Davidson Anthony 4/43

De Villota Ruíz Emilio 8/39

Dickens Stanley 7/42

Doornbos Robert 11/42

Dumas Romain 7/43

Dumbreck Peter 7/44

Ertl Harald 8/39

Fairman Jack 3/43

Fässler Marcel 7/43

Fousek Miroslav 12/44

Friesacher Patrick 4/42

Glock Timo 1/42

Gounon Jean-Marc 8/38

Grant Gerald (Jerry) 12/41

Grouillard Olivier 1/46

Guichet Jean 7/44

Gutiérrez Esteban 9/39

Hamilton Duncan 3/42 Hansgen Walt 9/40

Haryanto Rio 9/38

Hasemi Masahiro 5/42

Hawkins Paul 5/41

Haywood Hurley 6/40

Hélary Éric 7/45

Hezemans Toine 6/42 Holbert Al 6/41

Hoshino Kazuyoshi 5/42

Hutcherson Richard (Dick) 12/43

Hutchinson Gus 9/40

Chandhok Karun 4/42 Ide Yuji 4/43

Johncock Gordon 12/41

Karthikeyan Narain 4/42

Kelleners Helmut 6/41

Klass Günther (Bobby) 6/43

Koch Gerhard 6/43

Konrad Franz 6/40

Kozarowitzky Mikko 8/39

Kristensen Tom 7/43

Leoni Lamberto 10/38

Lewis Jack 1/45

Lewis-Evans Stuart 1/45

Lins Rudi 6/43

Loos Georg 6/41

Magnussen Jan 4/34

Magnussen Kevin 4/34

Marshman Bobby 12/41

Mass Jochen 2/42

McNish Allan 4/43

Migault François 10/42

Miles Ken 12/43

Nakano Shinji 10/40

Needell Tiff 1/45

Neuhaus Jürgen 6/40

Noda Hideki 10/40

Parnell Reginald 10/42

Parnell Tim 10/42

Penske Roger 9/40

Petrov Vitalij Alexandrovič 9/38

Piquet Nelson Jr. 1/42

Purley David 2/37

Raby Ian 5/41

Raphanel Pierre-Henri 8/38

Reventlow Lance 3/44

Rolt Tony 3/42

Ruby Lloyd 12/43

Salvadori Roy 7/44

Sarrazin Stéphane 12/42

Senna Lalli Bruno 12/42

Shelby Carrol 3/44

Scheckter Ian 10/38

Schuppan Vern 11/44

Schütz Udo 6/42

Stuck Hans 11/44

Stuck Hans-Joachim 11/44

Suzuki Toshio 10/40

Takahara Noritake 5/42

Taylor Wayne 7/45

Terada Yojiro 7/42

Van der Garde Giedo 12/42

Van Lennep Gijs 11/42

Vergne Jean-Éric 9/39

Wallace Andy 7/42

Westbury Peter 5/41

Wilds Mike 2/37

Williamson Roger 2/37

Winkelhock Manfred 2/42

Winkelhock Marcus 2/42

Zhou Guanyu 9/38

Zorzi Renzo 10/38

Žid Milan 12/44

RŮZNÉ

ALCAR Bohemia 2022/2023 11/32

Auto roku v ČR 1994 2022 5/2

COTY 2022 5/64

North American COTY 2022 2/64

World Car of the Year 2022 5/64

Slavné motory:

ALFA ROMEO 3.0 V6 24V (1997) 12

AUDI Coupé GT5S (1.9 R5) 1

BMW 2000 M05 (1965) 12

BMW M06 (1968) 4

BUICK 401/425 V8 (1959 1966) 11

DEUTZ FL 413 (1969) 9

FERRARI 312B (1970) 1

FIAT Dino (1966) 9

FORD 1.8 Diesel (1988) 3

FORD 289 V8 (1964) 8

FORD V8 Flathead 2

FORD Taunus 17M (1965) 10

FORD Taunus 20M (1965) 10

HILLMAN Imp (1964 1976) 6

HONDA 1300 (1969 1972) 3

HONDA D16W1 (HR-V 1999 2006) 2

CHEVROLET 6.2 V8 LT1 (2013) 8

CHRYSLER 2.2 Turbo (1989) 1

CHRYSLER 3.0 V6 (1989) 2

CHRYSLER/DODGE VIPER (1992) 11

JUNKERS Diesel (LKW) 12

LAMBORGHINI L400 TP (MIURA) 5

LAND ROVER I (ROVER P3) 5

MASERATI 250F (1954 1958) 4

MERCEDES-BENZ M115 (1968) 6

MERCEDES-BENZ M130 (1968) 4

NORTON 500 SV/OHV 9

NORTON 500 OHC 10

OPEL 2800 CIH (1969) 8

ROOTES 1725 (1965 1977) 3

SUBARU EJ16/EJ18 (1993) 5

SUBARU EJ22 (1989) 6

TATRA 114 (1947) 7

TRIUMPH/SAAB 99 (1967) 7

VANWALL F1 (1958) 7

WILLYS L134 (GO-DEVIL) 11

SLAVNÉ MOTORY

ALFA ROMEO 3.0 V6 24V (1997)

Šestiválcová legenda Alfa Romeo, která se zrodila koncem sedmdesátých let ještě v karburátorové verzi s dvouventilovým rozvodem OHC a přežila ve čtyřventilové DOHC (od 1992) ve výrobě v Arese (Milano) až do roku 2006. Konstruktérem motoru byl Ing. Giuseppe Busso (1913 2006), proto se motoru nyní přezdívá Busso. Existovaly různé verze od 2,0 (včetně přeplňovaných) až po 3,2 litru (ta vznikla prodloužením zdvihu na 78 mm). Motory sloužily mnoha typům Alfa Romeo a Lancia (K a Thesis). Jejich nástupci jsou šestiválce 3.2 V6 JTS ze spolupráce Alfy Romeo s General Motors/Holden.

Alfa Romeo GTV V6 24V (1997)

Šestiválec do V/60°; 2959 cm3 (ø 93 x 72,6 mm) DOHC 4V (ozubený řemen) Vstřikování paliva Bosch Motronic M3.7.1 Digitální zapalování v pořadí válců 1-4-2-5-3-6 Hliníkový blok a hlavy válců (rozteč válců 133 mm) Kompresní poměr 10,0:1 Výkon 162 kW (220 k)/6300 min 1 (GTV 1997)

Točivý moment 270 N.m/5000 min 1 (GTV 1997)

BMW 2000 M05 (1965)

Největší verze zážehového čtyřválce pro sedany Neue Klasse, které jsou počátkem dnešního věhlasu bavorské značky. První se objevil coby BMW 1500 (motor M115, 59 kW/80 k) v roce 1961, následovaly další až po BMW 2000 (M121, později M05) v roce 1965. Společným znakem byla rozteč válců 100 mm, rozvod OHC 2V (řetěz) a litinový blok (ve vývoji byl i hliníkový). V roce 1969 přibyla verze s mechanickým nepřímým vstřikováním Kugelfischer (M15, 96 kW/130 k, pro BMW 2000 TII), 1973 první s turbodmychadlem (M31 pro BMW 2002 Turbo, 125 kW/170 k).

Čtyřválec 1990 cm3 (ø 89 x 80 mm)

Kompresní poměr 8,5:1 (TI: 9,3:1) Karburátor Solex 40 PDSI (dva dvojité 40 PHH)

Výkon 74/88 kW (100/120 k)/5500 min‑1 Točivý moment 157 (167) N.m/3000 (3600) min‑1 (vyšší hodnoty platí pro BMW 2000 TI)

SLAVNÉ MOTORY