Orientační běh 2014/3

Partneři ČSOS pro rok 2014

Ni zisk, ni slávu?

„Pro takové závody děláme orientační běh!“ pronesl prý mapař Honza Picek na adresu letošního Saxba ve Fojtce. A my mu dáváme za pravdu. Doznívající zážitek z fantastic kého terénu, který byl „oceněn“ závody béčkového žebříčku a kam se příští rok vrátíme na jednu etapu Saxba, však postupem času přerůstá do jisté morální kocoviny, při níž do spánků neodbytně buší otázka: Proč sakra ten orienťák neděláme občas i pro něco jiného?

Už si to konečně přiznejme, orienťák není levný sport. Přinejmenším pro pořadatele. Vyrobit kvalitní mapu stojí spoustu peněz, vyběhat všechna povolení zase spoustu času. Jenže říct si o adekvátní odměnu se dnes rovná podobné společenské sebevraždě jako přiznat, že jste celý závod odviseli. Čím dál víc se logicky prohýbá hyperbola nepřímé úměrnosti mezi kvalitou a důležitostí závodů, nejnáročnější prostory se zhodnotí jen slušně navštívenými vícedenními závody. Na nich se dá nějaká koruna vydělat, dva roky starou mapu účastníci rádi odpustí. Hlavně, že je v cíli pivo a párek.

Pivo a párek – pořádat orienťák za tyhle dvě komodity je ohromně fajn. Jenže z pozice největšího neolympijského sportu je to přístup poněkud zbabělý a sebedestruktivní. Počet účastníků nemůžete šroubovat donekonečna, proč tedy nepožádat o pár korun navíc výměnou za neopakovatelný zážitek?

Pořadatelé, bojíte se, že vám na dražší závody žádní lidé nepřijedou? Zkuste z rozpočtu vyčlenit pár korun pro jednoho mladého nadšence, který by se věnoval propagaci a atraktivitě závodu. A to systematicky, ne jenom rozesíláním facebookových pozvánek při svačině mezi příchodem z jiné brigády a odchodem na štítkování.

Ne, nevolám po profesionalizaci našeho sportu, ani po úplné deregulaci cen. Ale uplatnit čas od času trochu tržní logiky by nebylo úplně od věci. Jinak si časem to svoje pivo a párek ani nebudeme mít kde dát.

Od čísla k číslu

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Proti požívání alkoholických nápojů na závodech bojují někteří pořadatelé vskutku svérázně. Mezi cenami pro vítěze na middlovém mistrovství se údajně objevilo několik prošlých piv. Pít se prý ovšem dala, tak teď jen doufat, že to projde i přes dopingovku.

Kdysi jsme si se soupeři po závodě vyčítali hodinky, později v hospodě předčítali papírky s mezičasy. Internetová doba a programátor Aleš Kozumplík však přinesli další pokrok porovnávání mezičasů dvou závodníků přímo na webu. Aplikaci s genderově poněkud nekorektním názvem Hoň ho, hoň ho naleznete na adrese http://mezicasy.finisher.cz.

Pokud se vám v červenci na sociálních sítích objevovalo nebývalé množství kýčovitých obrázků, zachovejte klid. To jen švýcarské šestidenní Swiss O-Week opět po letech zavítaly do Zermattu na úpatí Matterhornu a jako obvykle to bylo úchvatné. Uchvátila i místní „důchodkyně“ Simone Niggli, která ani tentokrát nedala mladším závodnicím šanci.

Na zářijové premiéře MČR sprintových štafet se na start postaví 32 čtyřčlenných smíšených týmů. Sedm jich vysílají Žabovřesky Brno a Lokomotiva Pardubice, pro 3 týmy má právo startu OK99 Hradec Králové a pražská Pragovka. V dorostu bude početně dominovat OK99 Hradec Králové s pěti týmy. Jen se nám při nasazování kamsi vytratili ti skutečně nejlepší sprinteři třeba pánové ze Severky Šumperk nebo dámy z UP Olomouc.

Někdo jezdí do Bulharska chytat bronz, někdo i stříbro. Na juniorském mistrovství světa vybojovala naše reprezentace dva cenné kovy: štafeta juniorů doběhla druhá, Marek Minář přidal třetí místo na klasice. Na velkou reportáž se můžete těšit v příštím čísle časopisu Orientační běh.

Orientační běh – časopis orientačních sportů

Vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6-Strahov

Tel./fax: 220 513 295, E-mail: csob@cstv.cz

Redakce a příjem inzerce: Žaket, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6, www.casopisob.cz

Jiří Krejčík – editor, 1krysy@gmail.com

Lenka Klimplová – redaktorka, lenka.klimplova@gmail.com

Petr Žaloudek – redaktor, zhaly@seznam.cz

Jan Exner – redaktor, jenda.ex@seznam.cz

Radek Laciga – redaktor, rala@volny.cz

Na obálce: Anna Štičková, foto: Jan Polášek

4 Petr Žaloudek, Lenka Klimplová Šest, sedm, osm, deset, Bet Mistrovství světa v OB, Itálie

18 Lenka Klimplová Konec s harcováním po závodech a soustředěních Rozhovor s Martinou Zvěřinovou

20 Jiří Krejčík Pohlceni Mordorem Mistrovství ČR na krátké trati, Teplice nad Metují, Adršpach

24 Jan Polášek EYOC Makedonský Mistrovství Evropy dorostu, Makedonie

28 Jan Exner Na Olomouc! Český tým míří na domácí AMS ve velmi silné sestavě

30 Petr Kadeřávek Jak se rodila medaile Výroba medailí pro AMS

32 Katka Kašková Fojtka Nejlepší orientační terény

33 Karel Rambousek st. Šindelová Nejlepší orientační terény

34 Libor Forst I trailové ME s problémy Mistrovství Evropy v Trail-O

36 Libor Forst Trail-o kviz

37 Tomáš Babický, Jiří Krejčík 63 % diskvalifikovaných v jednom závodě Litoměřický tulipán

38 Radek Laciga, Jirka Vraný Bike-Ringen SP v MTBO, Švédsko

41 Radek Laciga Letem MTBO-světem

42 Zdenka Kozáková Klasická Vysočina u O-drance

44 Markéta Urbanová Jak jsme znovu vyhráli republiku aneb orienťák ve 35 °C

Finále Přeboru škol, Turnov

44 Jarmila Němečková Jak postoupit do finále Přeboru škol bez „kovaných“ orienťáků

47 Jiří Šubrt Zprávy ze Strahova

48 Výsledkový servis

číslo 3/2014

Jarmila Němečková – inzerce a marketing, jarmila.nemeckova@zaket.cz, tel.: 603 157 803

Předplatné: Marie Dvorská, marie.dvorska@zaket.cz

Grafika, DTP: Jitka Štraitová – Žaket

Tisk: Žaket, www.zaket.cz, info@zaket.cz

Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy, apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí.

Registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vychází: 18. 8. 2014. Uzávěrka příštího čísla: 30. 8. 2014

Šest, sedm, osm, deset, Bet

Foto: Lars-Åke Dickfors, Jan Kocbach – worldofo.com

Mistrovství světa v OB, 5.–13. července 2014, Trentino-Veneto, Itálie

V cíli štafet se fotí vítězní Švédové, když do cíle dobíhá Jan Procházka. Právě uzavřel českou kapi tolu na mistrovství světa v Itálii a nevypadá spokojeně. Měl by ale být – to on v Benátkách, Trentu i na náhorní plošině u Asiaga držel český tým. Čtyři umístění v nejlepší desítce ve všech čtyřech závo dech jsou toho nejlepším důkazem. K naprosté výsledkové bombě chyběl jen krůček. Jak se jeho postupka zrodila a kdo další potěšil řadu českých fanoušků, kteří na sever Itálie dorazili?

Sprintová premiéra se našim debutantkám příliš nevydařila

spustí odpoledne. Brzy se objevují kulisy pro kvalifikační boje: malebný ostrov s křik lavými pestrobarevnými domky, kterému dominuje věž nakloněná jako Ital po dvou sedmičkách vína, a který dělí tři vodní kanály. Na první pohled vypadá síť uliček a průchodů úchvatně. Když ale doběhne do cíle pod místní šikmou mucholapku na turisty první Češka Jana Knapová, je jasné, že to žádný O-rgasmus nebude. „Je to strašný běžák,“ povídá, ale tváří se spo kojeně. Není divu, na rozdíl od loňska se jí semifinále sprintu povedlo. A postupně září i debutantka na šampionátu Vendula Horčičková, Iveta Šístková, Miloš Nykodým, Honza Procházka a Vojta Král. „Bene!“ Tahle kvalifikace se pro český tým obešla bez ztrát. Nejvíc namále má Dým, který právo nalodit se na člun směr finále uhájil o šest vteřin. Masér týmu Lalla tak má mezi udivenými turisty přímo na Piazza Baldassarre Galuppi plné ruce práce, aby v krátké pauze před odplutím do další karan tény připravil nohy sprinterů na odpolední boje o medaile.

Sprint Je půl osmé ráno a vlny laguny Veneta lehce šplouchají o břeh přístavu Punta Sabbioni. Trojice českých reprezentantek právě míří po molu k člunu, aby pro ně půlhodinovou plavbou na ostrov Burano začalo mistrovství světa. Za třicet minut projdou tímto hodně netradičním vstupem do karantény semifi nále sprintu i jejich tři kolegové. Kolíbavá cesta bárky je příjemná – v podání slunce to je zatím jen mírná ouvertura výhně, kterou

Ty se odehrávají už v samotných Benátkách. Na úzkém nábřeží Sedmera mučedníků, kam se musela vtěsnat cílová aréna i s prů během, mučí závodníky hodně rychlá trať v kombinaci s žhnoucím koláčem na nebi, který smaží všechno ve městě do podoby sardinek podávaných v každé zdejší restau raci. Občasný závan chladnějšího vzduchu od moře je jako dar od benátského patrona svatého Marka. Na běžce nečeká nic pře kvapivého. Místní uličky jsou z tradičních listopadových závodů hodně oběhané, navíc se jde v méně zábavné, ale také méně lidmi přeplněné, východní části ostrova. „Tady jsme zvonili na zvonky a utíkali,“ vzpomíná dokonce někdo nad starou mapou prostoru pro finále. Příprava byla opravdu důkladná a vyplatila se – trefujeme místo startu i delší mužský postup na trojku. Rozhodování je

pak otázkou zlomku vteřiny, výrazně snazší je i realizace. První vyráží do boje Ivetka. Mapově jde dobrý závod, ale její tempo na nejlepší nestačí – nakonec je z toho 20. místo, tedy takový její standard na MS. „Chtělo to jít rychleji, ale na víc asi nemám. Úplně ideálně se mi neběželo a kdybych měla lepší den, stáhla bych to o dvacet vteřin. Ale ty necelé dvě minuty, co jsem dostala, to ne. Holt jsem se za ten tréninkový život nepropracovala tam, kam nejlepší,“ konstatuje pardubická závodnice. Vendula s Janou prožívají pre miéru ve finále šampionátu a bohužel na ni nebudou vzpomínat jako na vydařený závod. Končí na přelomu čtvrté a páté desítky, když draze platí za několik nepozorností. „Byly tam nějaké chyby, ale napoprvé to je těžké, je to fakt stres. Na trojku jsem udělala velkou chybu a nechala tam půl minuty. Pak už se to v tom vedru těžko dohánělo. Fyzicky jsem se cítila špatně, ale to asi každý,“ přiznává Venda, kterou rozhodily i zástupy českých fanoušků hned za startem. „Člověk slyší, jak mu fandí a ví, že má podat nějaký výkon. To není úplně příjemné,“ seznamuje se český benjamínek s faktorem, který na českých závodech nepotkáte – s davy diváků na trati. I Jana vystřihává jednu půlminutovku a další nepřesnosti a dobíhá dvě místa za Vendulou na 41. místě. „Chyby, velké chyby. Bohužel. Hlava se trošku přivařila, určitou roli hrály i nervy. Jsem spokojená s kvalifikací a velmi velmi nespokojená s finále,“ povídá. Uličkami nejrychleji letí Švédka Tove Alexandersson a Dánka Maja Alm – na zlato jim to ale nestačí. Obě totiž kupí hromadu špatných voleb i menších chybiček. Medaile přesto získávají, a to díky nevídané atle tické forsáži. To Švýcarka Judith Wyder běží o poznání pomaleji. Jenže chyby téměř nedělá a její rychlost je stále nadprů měrná. Cílovou čáru protíná s náskokem 11 vteřin na Alexandersson. „Dneska jsem se

soustředila na techniku. Jednou jsem měla pocit, že jsem se špatně rozhodla. Byla jsem naštvaná, ale pak jsem okamžitě přepnula zpět a zaměřila se na zbytek závodu,“ hod notí závod nová mistryně světa.

Judith snad ještě visí ve vzduchu při vítěz ném výskoku, když se na trať pouští muži. V českém dresu je první k vidění Miloš Nykodým, který však s nejlepšími krok držet nedokáže. Na každém postupu ztrácí po jed notkách vteřin, manko postupně naskakuje, až je z toho v cíli 33. místo. „Bylo to strašně rychlé, s úplně atletickými pasážemi, takže nic moc pro mě. Udělal jsem pár kliček, pár krát zaběhl do špatné uličky. Spokojený nej sem, ale aspoň tam je zlepšení o čtyři místa

Obhájce ze hry

V Benátkách měl obhajovat loňský titul z Vuokatti, ale nakonec si mohl finále objet leda na gondole. Fin Mårten Boström totiž skončil už v kvalifikaci na Buranu, když

Bet v plotě

Závod rozběhl perfektně, na páté kontrole ztrácel na prvního jen devět vteřin. Pak se ale Honza Procházka chytil do pasti. Od pětky vyrazil ulicí přímo k šestce a než si to uvědo mil a vrátil se, 10 vteřin bylo v čudu. Bylo to těch 10 vteřin, které mu nakonec v cíli chyběly na velkou bednu. Když se člověk v klidu koukne do mapy, nelze se Betovi ani divit, že do umělé bariéry naběhl. Černá čárka přehrazující ulici je jednak necitlivě překrytá spojnicí kontrol, ale hlavně její šířka neodpovídá pravidlům klíče ISSOM. Stačí se podívat na plot u cíle, aby si člověk ověřil, jak široce mají být nakresleny nepřekonatelné bariéry. Tady jeden milimetr chyběl.

oproti loňsku,“ líčí Dým a běží povzbudit Beta s Vojtou. Ti jdou až ke konci a oba vědí, že když jim to sedne, mohla by z toho být i medaile. První se na průběhu objevuje Vojta Král, který sahal po sprintové placce už na Evropě. Tehdy ho o ni připravila chyba v pytlíku, tentokrát se projevuje výpadek z tréninku způsobený nemocí a studiem a tím pádem i horší psychika. „Na divác kém přeběhu jsem zjistil, že na tom nejsem dobře fyzicky. Nebyl jsem schopný ani vybíhat mostky, hrozně jsem se trápil,“ říká, ale mezi časy ukazují, že dlouhý a vyloženě atletický průběh zvládl v pátém nejrychlejším čase. Cenné vteřiny i několik příček pak ztrácí špat ným odbočením na předposlední kontrolu

se jako sedmnáctý nevešel do postupové patnáctky. K postupu mu nepomohla rolnička na noze plašící turisty, ani protest na nepřesnou mapu. „Udělal jsem pár špatných voleb a zřejmě běžel moc defen zivně, ale největší časová ztráta přišla na postupu, kde neseděla mapa. Jako záchytný bod jsem si vybral uličku, která byla zmapovaná jako otevřená, ačkoliv ve skutečnosti byla zavřená. To vedle k tomu, že jsem přeběhl ulici, po které jsem chtěl jít. Věřím, že by mi finále v Benátkách sedělo a je frustrující, že jsem nemohl běžet závod, na který jsem se při pravoval celý rok,“ postěžoval si Boström, který sice na postupu nechal 15 vteřin, ale na předchozí kontrole ztrácel na prvního už skoro půl minuty. Na finále mu nakonec chybělo 7 sekund, ale vzhledem k jeho tempu není stoprocentní, že by se do něj při otevřené brance dostal. K protestu se připojily i další týmy, které chtěly protlačit své lidi do finále, nicméně byl zamítnut.

a finišuje na 17. místě. „Jsem absolutně nespo kojený. Nebylo to vůbec plynulé jako dopo ledne. Nemohl jsem přes jaro trénovat a teď je to znát,“ souká ze sebe hodně zklamaný Vojcek. A tak poslední nadějí zůstává Honza Procházka. Arénou ale probíhá s dvaceti vteřinovou ztrátou – chytil se totiž do necit livé a neviditelné pasti z umělého plotu (viz box). V druhé náročnější části se prokousává pořadím vzhůru a snaží se procpat aspoň na velkou bednu. Chybí mu však 10 vteřin a končí osmý. Půl minuty za zlatem. I tak je to vyrovnání Betova druhého nejlepšího individuálního výsledku na MS. Lepší už byl jen na sprintu v Olomouci, kde skončil sedmý. „Jsem nadšený. Ti kluci jsou rychlí, já

už jsem starej a pomalej. Udělal jsem jednu desetivteřinovou chybu a taky bylo děsné vedro. Kdyby bylo lepší počasí a všimnul jsem si jednoho plotu, tak ta šestka mohla být. Možná i medaile, protože tam byli kluci, se kterými běhám vyrovnaně,“ myslí si Honza a připouští, že ho Benátky moc nezaskočily. „Překvapilo mě jen to, že nás poslali mimo embargo, že se tu nedá koupat a že když jsem hodně řval, tak turisti uhýbali.“ Souboj o titul mistra světa nakonec rozho duje až předposlední kontrola. Švýcar Daniel Hubmann volí delší variantu zleva, na které je ještě špatně zakreslená lávka. Nakupuje zde 14 vteřin a překvapivé zlato slaví Dán Søren Bobach. I on měl na trati jednu slabší chvilku, když špatnou volbou na jedenáctku ztratil 11 vteřin. Nakonec mu je ale tahle zby tečná klička odpuštěna. „Ten pocit vítězství je pro mě hodně výjimečný. Poslední tři roky jsem měl dost zdravotních problémů s nohama, minulý šampionát jsem musel vynechat kvůli únavové zlomenině. Chtěl bych zlato věnovat dědovi, který byl mým největším fanouškem. Bohužel letos zemřel,“ líčí Søren. Tisíce neče kaných diváků projíždějících kolem arény na lodi velké jako panelák tak slyší vítězný dánský ryk, který ještě přiživuje bronzový Tue Lassen. „Škoda, medaile dneska visely celkem nízko,“ zní při plavbě z Benátek z čes kého tábora.

Volba o zlato

Sprintové štafety

Moře i moře z lehátek v letovisku Lido di Jesolo necháváme za sebou a míříme do hor. Po volném dni vyplněném slavnostním zahájením jsou na programu smíšené sprin tové štafety. Tedy disciplína, která si na MS odbývá premiéru – stejně jako bezdotykové ražení, které je nasazeno pouze dnes a nutno říct, že funguje naprosto bezproblémově. Technologie vůbec hrají prim. Běžci jsou před startem osazováni vychytávkami, jako když Q vybavuje před akcí Jamese Bonda. SI čip, záložní SI čip, čip na noze kvůli měření času, GPS jednotka na zádech. Tuhle výbavu si v centru Trenta, které štafety hostí, obléká

Dánové slaví – Søren Bobach je nečekaným mistrem světa ve sprintu

O titulu mistra světa rozhodl tento postup na předposlední kontrolu. Daniel Hubmann vede na 18. kontrole o devět vteřin před Sørenem Bobachem a dělá osudovou chybu – volí variantu zleva (červeně). Ta je nejen delší (328 metrů oproti 286 metrům zprava), ale ještě na mostě přes kanál je rampa o trochu delší, než jak je esíčko nakreslené v mapě, a tudíž zde Švýcar ztrácí další cenné vteřiny. Bobach jde zprava (modře), je na postupu o rychlejší a stává se mistrem světa. Na chybuje i Vojta Král (zeleně). Ten sice volí správný postup, ale i přes křičící davy na předsběrce zabíhá do Stojí ho to 15 vteřin, které by ho posunuly ze 17. místa na 12. příčku.

český kvartet Martina Zvěřinová, Vojta Král, Honza Procházka a Iveta Šístková. Jejich snem je umístění do 6. místa, cílem nejlepší osmička. Mraky se nad Trentem stahují celé odpole dne, ale pršet začíná až ve chvíli, kdy první ženy vybíhají na trať. Normální ulice se tak proměňují v namydlené „strady“, na těch s mramorovým povrchem se ze závodníků stávají nezastavitelné curlingové kameny. Bohužel to je skoro to nejzajímavější, co se dá o novince v programu říct. Rovinatý terén a stavba tratí ignorující zajímavé far stování i volby postupů mažou ze spojení orientační běh přívlastek orientační. Je to

pouhopouhá atletika. A to bohužel nesedí Martině Zvěřinové. „Bylo to hrozně rychlé, strašný běžák. Vyběhnout na jednu cestu a pak valit, valit, valit a zahnout na kontrolu. Postupně jsem ztrácela, těm nejlepším jsem v orientačně jednodušším závodě běžecky nestačila,“ říká po předávce na 13. místě se ztrátou 47 vteřin. Že Trento přeje hlavně bavlnářům, potvrzuje na druhém úseku Belgičan Yannick Michiels. Borec, který si devět dní před šampionátem zaběhl parádní osobák na 3 000 metrů v hodnotě 8:06, proklouzává jako lasička z 12. místa až do čela. Ale výborně jde i Vojta Král, který si chce po Benátkách spravit chuť

Nuda v Trentu a chybička Ivety

Sprintové štafety byly nafarstované zvlášť pro mužské a zvlášť pro ženské úseky. Byly tak jen dvě varianty (na pod zimní premiéře MČR smíšených štafet by měly být úseky farstované nehledě na pohlaví). Na první pohled je evidentní, že v Trentu nebylo moc co řešit. Chybu, které Iveta Šístková tak litovala, udělala na 2. kontrolu a Britka Taylor tam na ni stáhla 11 vteřin (rozdíl v cíli byl osm). Iveta přibíhala po náměstíčku severně od kontroly a přehlédla průchod vedoucí k lampionu. Musela tedy oběhnout celý ten malý blok. Za pozornost pak ještě stojí postup na 12. kontrolu, na kterém se běhalo po hlavní ulici mezi auty.

Jen s jednou botou!

Sprintové štafety nebyly jedi nou premiérou, která se na mis trovství světa v italském Trentu v pondělí 7. července odehrála. Asi poprvé v historii dokončila jedna z účastnic závod světo vého šampionátu jen s jednou botou. A i přes tento handi cap doběhla Švédka Helena Jansson z 3,9 km dlouhého prvního úseku čtrnáctá a ztra tila na nejlepší jen 50 sekund. Heroický výkon!

A co se vlastně stalo? „Jen deset metrů po startu mi jedna

ze závodnic šlápla na levou patu a zula patu boty z nohy. Měla jsem tkaničky hodně těsně zavázané a zatejpované, takže když jsem se pokoušela botu znovu nazout, nešlo to, a místo toho jsem skončila tak, že jsem běžela s botou nazutou na špičku a s volnou patou. Přemýšlela jsem, co dělat, zda zastavit, zda zkusit získat jinou botu, ale nakonec jsem se rozhodla běžet dál, protože jsem si říkala, že tím ztratím nejméně času. Po průběhu arénou jsem botu zcela ztratila a běžela druhou půlku závodu naboso. Celý závod byl jako zlý sen,“ líčila Helena po doběhu se slzami v očích svou patálii s botou.

„Po závodě chodidlo nesku tečně bolelo, další den jsem

vůbec nemohla chodit. Ploska nohy byla modrá a pokryta puchýři naplněnými krví. Pata byla taky modrá a bolela jako modřina. Nebyla jsem si jista, zda budu schopna startovat na middle a ve štafetách, ale opravdu jsem moc chtěla,“ říká dvojnásobná mistryně světa (z MS 2011 na middle a z MS 2009 ve sprintu). Nakonec v italském horském středisku Campomulo na trať middle i první úsek štafet Jansson vystartovala. „Při middle to dost bolelo, musela jsem si v kopcích dávat pozor, abych se v kamenitém prostoru do paty nepraštila. Při štafe tách to bylo lepší. Samozřejmě to mé výkony v těchto závo dech ovlivnilo, ale nemůžu sva lovat vinu za technické chyby,

které jsem při middle udělala, na bolest v noze,“ přiznává osmadvacetiletá závodnice, která na middle nakonec skon čila osmá a z prvního úseku štafet doběhla třetí, stejně jako švédská finišmanka. Jansson se tak i přes zranění chodidla nakonec v posledním závodě šampionátu radovala z bronzu. A mimochodem, pokud byste se chystali na výlet do Trenta, porozhlédněte se, prosím, po Helenině botě. Ta se totiž po závodě nenašla. „Kamarádi ji šli hned po závodě hledat a kouč se pak ptal i organi zátorů, ale nic. Takže jsem se domů vrátila jen s jednou botou. A to to byly úplně nové boty,“ posteskne si na závěr svého vyprávění úspěšná švéd ská reprezentantka.

i sebevědomí. Věší se na záda švédského specialisty na sprinty Jerkera Lysella a i když ho ke konci trochu ztrácí, je z toho čtvrtý čas na úseku, posun na 11. místo a udržení ztráty na čelo. „Zvedl jsem si sebevědomí, dokázal jsem si, že na to stále mám. Dlouho jsem dokázal stínovat Lysella. Orientačně to bylo velmi jednoduché, volby takové pofi derní,“ hodnotí Vojcek, který vysílá na trať Honzu Procházku. Ještě před předávkou však probíhá menší drama. Při fasování věcí dochází k záměně čipů na nohu, a když Bet nastupuje do cílové arény, dozvídá se, že je Iveta Šístková. Pořadatelé záložní variantu nemají a naše finišmanka se už rozbíhá kdesi po Trentu. Naštěstí ji kouč včas nachází, a tak Honza může do závodu vyrazit tak, jak ho všichni známe: Z Piazza Duomo vystřeluje jako guma od trenek a předbíhá jednu šta fetu za druhou. Nerozhodí ho ani podrobné seznámení s místní dlažbou a postupně míjí Australana, Brita, Litevce, Ukrajince a Belgičana. Na předávce je s druhým nej lepším časem na úseku jako šestý v pořadí a všichni nadšeně a uznale pokyvují hlavou. Je to zvíře. „Na začátku jsem asi volil špatně na farstách, takže jsem se moc neposunoval, ale na konci jsem už šel dobře, takže jsem se začal prodrávat dopředu. Tak snad jsem něco stáhnul,“ povídá Bet se skromností, která není zcela na místě. V součtu času s Vojtou totiž na pánských úsecích předvedli druhý nejlepší výkon dne. Jenže sprintové štafety jsou hlavně o holkách. Všechno tak visí na Ivetce. Dokáže udržet vysněné šesté místo? Na průběhu arénou to vypadá dobře – sice se před ní dostala Ukrajinka Volynská, ale zase předběhla Rakušanku Eistner. Zezadu se však blíží velké nebezpečí. Britka Taylor už stáhla ze ztráty 41 vteřin na pře dávce polovinu. Napětí sílí, stejně jako déšť, který bičuje okolí katedrály svatého Vigilia. První se v cílové rovince objevuje Švýcarka Wyder, která jen těsně hájí zlatý náskok před mocně stahující Dánkou Alm. Bronz získávají překvapivě Rusové, smutní jsou bramboroví v jedné botě běhající Švédové, naopak slaví pátí Ukrajinci. A jako šestá žena se zpoza budovy diecézního muzea vynořuje…Britka Taylor. Až osm vteřin za ní přibíhá Iveta. „Přeběhla jsem jeden průchod a tam ztratila. Na Britku jsem holt nestačila,“ lituje a odebírá se do péče dopingové komisařky, kvůli které se její pobyt v Trentu o několik hodin neplá novaně protáhne. Ačkoliv velká bedna těsně unikla, v týmu panuje spokojenost. „Nebyli jsme favorité, přesto jsme po těžkém boji až do konce bojovali o TOP6. Byl to náš sen a k jeho splnění nám chybělo trochu štěstí,“ hodnotí Bet a připomíná, že i tak na české lopatě skončilo několik věhlasných týmů. Finové, Norové, Francouzi,… Zamyšlení nad premiérou smíšených štafet už tak pozitivní reakce nepřináší. Disciplína proklamovaná jako divácká v Trentu zase

tak divácká nebyla – těsná aréna, špatný výhled na obrazovky a nakonec i déšť způ sobily trochu zmatečný průběh celého klání. K tomu se přidala ještě tragická stavba, která nevyužila ani to minimum, jež město posky tovalo, a poslala běžce třeba přímo do pro vozu na hlavní silnici. „Tady jsem měl kliku, zrovna jsem chytil zelenou vlnu,“ zaznívaly pak v cíli možná úsměvné, leč světového šampionátu nehodné, hlasy. A těžko říct, jestli je vedení IOF ve své omezenosti vůbec slyšelo, protože si na rozdíl od samotných běžců po sprintových štafetách spokojeně chrochtalo.

Long

Ranní slunce občas prosvitne skrz mraky nad Lavarone a osvítí fabii s českou pozná vací značkou, která si to šněruje po místních klikatých horských silničkách. Do startu krá lovské klasiky zbývají tři hodiny a posádka vozu předpokládá, že by u silnice mohla objevit předstart a tím pádem se i utvrdit v tom, odkud budou vedeny tratě. Není to nic nelegálního, ani nezvyklého – cesty obe pínají embargovaný prostor a na výzvědy se takto vydává více týmů. „Pamatuju si, jak jsem takhle před rokem ve Finsku našel start middlu. Pořadatel na mě řval: Fucking Procházka! Ale pak ho našli třeba i Francouzi,“

„Karlovarská“ losovačka

Jednou z největších novinek pro letošní MS byly zrušené kvalifikace lesních disciplín. Záměrem IOF bylo dostat na trať finále i závodníky z rozvojových zemí a zároveň udělat v programu místo pro sprintové štafety. Startovní listiny pro long a middle se tak tvořily na základě světového rankingu, podle kterého byli závodníci rozděleni do pěti skupin, ve kterých se pak losovali. Zde si ale pořadatelé a IOF advisor vzali k ruce jako manuál Orwellovu Farmu zvířat a řídili se heslem: „Všichni si jsou rovni, ale někteří jsou si rovnější.“ V první verzi startovky se tak někteří běžci, kteří nemají dosta tečný ranking (to, že ho budou potřebo vat, přitom věděli dlouho dopředu) ocitli v mnohem lepší skupině, než na jakou měli nárok. Týkalo se to třeba Francouze Gonona, ale i dalších. Organizátoři to vysvětlovali jednoduše tím, že jim připa dalo, že nepatří do skupiny mezi běžce z Jižní Ameriky, což je samozřejmě pravda, ale ve chvíli, kdy nebylo možné o přesun oficiálně zažádat, byl takový přístup naprosto nelegitimní a nespravedlivý. Listiny se tak musely přelosovávat.

vzpomíná s úsměvem Bet. Tentokrát se to ale nedaří – nic nenapovídá tomu, že by se běželo ze západní, či námi očekávané východní strany prostoru. A tak zbývá jediná varianta: Start bude uprostřed mapy u horní stanice lanovky. „Během dvou tří kontrol budete doma. Tedy na postupech, které jsme si připravovali,“ zní na závěrečné poradě těsně před odjezdem do karantény. A přesně tak to také nakonec je. Existence jen dvanáct let staré mapy celého prostoru navíc dělá z longu hru na to, kdo si postaví přesnější trať. Přiblížit se realitě je nakonec podobné, jako kdyby se snažil Picasso namalovat obraz od Františka Ringa Čecha – pořada telé totiž opět z terénu nedostávají maximum, i když to není tak tristní jako v Trentu. Na tra tích třeba úplně chybí „králík“ čili královský postup a se stavbou si v cíli nebere servítky ani Thierry Gueorgiou. „Vymyslel jsem mno hem víc zajímavějších tratí, než byla tato. I s opravdu krásným dlouhým postupem, nad kterým jsme včera strávili hodinu,“ říká bez obalu místo frází jako „byla to velká výzva.“ Až mu musí domlouvat IOF advisor, podle kterého jsou tratě svázány mnoha restrik cemi, jako jsou třeba ploty, či zakázané pro story. Ale ke Králi se ještě dostaneme. Nejdříve běží ženy a první Češkou, která se od rybníčku brodí bahnem do cíle, je Martina Zvěřinová. A perou se v ní smíšené pocity. Až na pár myšek v úvodu šla pěkně, ale pak při šel závěrečný pytlík. „Bylo to o tom se soustře dit a hlavně neodletět víš kam. Kontroly tam nejsou těžké, ale jak toho máš plné zuby… Já se ke konci už moc necítila a nechala tam tak dvě minuty. Chtěla jsem to vylézt svahem, ale hrozně jsem se zasekala. Měla jsem to oběh nout po louce,“ hubuje si Martina a na roz díl od mnoha jiných si závod pochvaluje. „Fyzicky to bylo těžké jako svině. Mně se to hrozně líbilo, fakt hezká klasika. Myslím, že se to povedlo a bylo to odpovídající mistrov ství světa,“ bilancuje na 23. místě. Chvilku po Mado přibíhá i Míša Omová a jeden má skoro pocit, že se ocitl v nějaké časové smyčce. „V pytlíku jsem nechala tři minuty. Už mi to vůbec nepřemýšlelo a jak jsem se do toho ledabyle koukla, tak jsem si spletla skály s ces tou. Pak tam lézt bylo hrozné,“ vykládá Míša, která tak přišla o 17. místo a končí dvacátá. „ Celkově jsem spokojená, ale mrzí mě ta volba na konci. Nepřišlo mi to těžké. Myslím, že jsme postavili lepší varianty a povedlo se nám vymyslet lepší volby,“ říká a je na ní vidět, že z výsledku má opravdu radost. Tu ještě zvyšuje finiš Evy Juřeníkové, která se zařa zuje dvě vteřiny a jedno místo za Míšu. Té pro změnu nevyšel začátek klasiky a ztráta se pak už špatně doháněla. „Dvakrát jsem ulítla na postupu, jednou udělala chybu. Nějak mi to netáhne. Nepodařilo se mi úplně dobře vyladit,“ lituje Eva, pro kterou to byl na její dvanácté mistrovské klasice nejhorší výsle dek od roku 2001.

Prokletý pytlík

I při správné realizaci to byla vražedná část závodu. Nejdříve nekonečný půlkilometrový průběh arénou, jehož notná část byla do kopce, a když už se člověk dostal konečně na jeho konec, musel nějak zdolat 85 výškových metrů na 18. kontrolu, což pro ženy po hodině ostrého tempa není zrovna med. Ideální bylo ke stoupání využít sjezdovku, tak jak to předvedla mis tryně světa Mironova (modře). Té cesta od konce povinného postupu až k lampionu trvala necelých sedm minut. Ani jedna z čes kých reprezentantek bohužel tuto variantu neodhalila. Nejvíc se jí přiblížila Eva Juřeníková (žlutě), ale i ona ztratila 50 vteřin. Míša Omová (fialově) si spletla srázy jižně od spojnice s cestou a musela lézt pod nimi. Byla z toho téměř dvouminutová ztráta, která ji stála 17. místo. Martina Zvěřinová (zeleně) se hodně zasekala ve svahu a nabrala ještě o půl minuty větší manko než Míša. Mimochodem, v závodě mužů šel přímo jako Martina Olav Lundanes a od Thierryho zde dostal přes minutu, čímž si prohrál stříbro.

Ve chvíli, kdy jsou v cíli všechny tři Češky, je ve vedení Ruska Světlana Mironova. Na to, že se kudrnatá rodačka z Nižného Novgorodu stane mistryní světa, by si nikdo ani teď nevsadil. Jenže pak postupně při bíhají všechny favoritky a jen zírají, kdože to stále sedí na židličce pro lídra závodu.

A i když s žaludečními problémy (pomaleji) běžící Alexandersson i v úvodu chybující Wyder na posledních kontrolách náskok sta hují, Světlanu už o zlato nedokážou připravit. „ Je to nečekané a překvapující. Trénovala jsem tu jen týden loni v říjnu a teď týden před šampionátem. Byl to hodně fyzicky náročný

Světlana Mironova, překvapivá mistryně na klasice

závod, “ vykládá nečekaná vítězka, která o sobě dala vědět už letos na Evropě stříb rem na longu a která úspěch přičítá tomu, že přestala pracovat jako manažerka ve spor tovním obchodě a vrhla se stoprocentně na orienťák.

Do cíle už ale dobíhají první muži. Ráno masér Lalla mluvil o tom, že Honza Šedivý má nohy v neuvěřitelné kondici, a tak jsme dost zvědaví, jak se popasují s 16kilometro vou tratí. Jako první se ale v aréně objevuje Štěpán Kodeda. Je zklamaný a má sto chutí si to oběhnout ještě jednou. Prý by na to fyzicky měl. Jak je to možné? „Mapově mi přišlo, že jsem šel čistě, i když nějaké chybky jsem udělal. Ale hlavně mi to nějak netáhlo. Nebyl jsem unavený, ale nemohl jsem zrych lit. Jako bych běžel s brzdou, možná za to mohla nadmořská výška,“ hledal Kody pří činy až 33. příčky – jeho vůbec nejhorší na MS. Zato výkon Honzy Petržely, to je jiná kávička. Na průběhu má skvělý čas a vypadá hodně dobře. „Říkal jsem si, že by to mohlo být dobré, protože chyby jsem nedělal. I tak mě to ale překvapilo,“ říká později o postupu arénou. „Jenže pak jsem si dal 300 metrů po sjezdovce a hlava šla totálně do pryč. Nebyl jsem schopný dočítat dohledávky, chodil jsem kolem kontroly, byly to tak dvě minuty. I když jsem se na kontrolách zastavil a snažil se to dočíst, už to nešlo. Tam jsem se fakt trápil, fyzicky ten závod byl brutální,“ souká ze sebe podobnou story, jakou jsme už slyšeli od Martiny a Míši. Nádherné 12. místo, které držel na divácké, je fuč. Musí vzít zavděk umístěním o deset příček horším. Ve dva advaceti letech má ale ještě pár longů před sebou. Pozornost se tak přesouvá k Šéďovi. Jenže zprávy z lesa nejsou takové, jaké jsme si přáli a průběh je jen potvrzuje – je až 50 vteřin za Petrželou. Pytlík však zvládá lépe a dobíhá sedmnáctý. Slovo spokojenost ale ani nemá cenu vyslovovat. Pro takový výsle dek si do Itálie nepřijel. „Doufal jsem, že to bude lepší, protože fyzicky se mi zdálo, že to

Hlasujeme pro mír a lásku

Nejdříve s protestem proti ruské invazi na Ukrajinu vystoupila Ukrajinka Nadja Volynská, když si šla v Asiagu na stupně pro bramborovou medaili. „Bylo to spontánní, napadlo mě to cestou na vyhlášení. Zeptala jsem se Oleksandra (Kratova), že bych si to mohla napsat na dlaně. Chceme mír a chceme to ukázat na pódiu. Řekl, že to je moje rozhodnutí. Tak jsem to udělala. Když Per Forsberg vyslovil mé jméno, já udělala krok vpřed a zvedla ruce, měla jsem slzy v očích a byla jsem hrdá na svou zemi. Z toho gesta jsem byla víc šťastná než ze čtvrtého místa,“ vysvětlila Nadja. Nový rozměr toho gesto dostalo, když se k němu po vítězství na klasice připojila i překvapivá mistryně světa Ruska Světlana Mironova. I ona si na dlaně napsala „Chceme mír na Ukrajině“ a nechala se vyfotit se svou ukrajinskou kamarádkou. Teď jen, aby si z nich někdo vzal příklad.

Kyperský hrdina

Možná znáte ty obrázky z olympiád, jak se v bazénu „topí“ africký reprezen tant, popřípadě na lyžích se sotva drží rastaman z Karibiku. IOF se rozhodla, že chce také své kokosy na sněhu a umožnila všem členům federace vyslat do finále MS aspoň jednoho zástupce. Nekorunovaným králem exotických závodníků se stal na longu Kypřan Andrea Georgios. Postup na první kontrolu vzdálenou 450 metrů za startovním lampionem mu trval 56 minut. Než ji našel, provedl 3,4 kilometru dlouhý průzkum terénu. Z GPS záznamu je jasně vidět, jak moc se bál opustit cestu. Ve chvíli, kdy jedničku konečně našel, byl Thierry Gueorgiou už těsně před 18. kontrolou. Obdivuhodné je, že to kyperský hrdina nezabalil a bojoval další více než tři hodiny, než to po obří chybě na 21. kont rolu vzdal. Video s nahraným záznamem GPS najdete na facebookovém profilu časopisu Orientační běh.

(Zdroj foto: worldofo.com)

docela jde. V půlce byl dlouhý postup a trochu jsem ztratil kontakt, pak se to tak nějak vleklo, dělal jsem drobné chyby a nebyl jsem vůbec v mapě. Asi jsem šel rychleji, než na co jsem měl a nepřečetl jsem si to dopředu. Možná jsem si to měl víc přečíst a pak teprve přidat a nedělat to obráceně,“ analyzuje Honza bez prostředně závod.

Kdo rozhodně nemá v plné palbě problémy číst všechny detaily, je Thierry Gueorgiou. Závod, ve kterém se nerozhoduje na volbách, ale v preciznosti realizace postupů, mu je jako šitý na míru. Drží stabilní (a brutálně rychlé) tempo, trhá všechny, co za ním chtějí viset, a v drsném pytlíku, kde mnozí zpoma lují, nebo chybují, naopak upevňuje svůj náskok. Závod, který původně ani nechtěl běžet a na jehož start ho vyslalo i to, že mu Francouzi nedali sprint, opanuje s násko kem minuty a půl. „Je snazší vyhrát klasiku než middle, protože na ní můžete udělat chyby a stále vyhrát,“ říká muž, který tímto triumfem získal jako první v historii zlatý hattrick na královské trati. „Teď mi konečně přestanou říkat Král middlu,“ zlehčuje situaci nepřemožitelný veterán. Ze stupňů vítězů se mu uctivě klaní stříbrný Daniel Hubmann a smutný Olav Lundanes. Tomu k titulu nepomohl ani speciální mentální trénink, při kterém 97 minut seděl v sofa a v hlavě si v reálném čase dopředu představoval, jak běží tento závod. Holt měl vysedávat o tři minuty méně.

Middle

Zatímco část týmu míří do Trenta nakoupit sexy ohoz na banket, šestice vyvolených pro middle bádá nad mapou části prostoru pro páteční finále. Jestli některý ze závodů při náší hromadu otazníků, pak to je krátká trať. Ať se kouč snaží sebevíc, na tratích mu nešty muje převýšení. Chybí mu metry. Hodně metrů. S téměř kacířskou myšlenkou pak přichází Bet: „Co když se půjde na východ přes hřeben, za kterým je jen hodně stará a téměř nepoužitelná mapa?“ Najednou to začíná zapadat do sebe. Konečně vidíme terasy, o kterých se píše v popisu terénu. Jen nikdo netuší, jak to za hřebenem bude vypadat – pořadatelé v rámci modelu takový prostor neukázali. Prudké brutálně kame nité seběhy ano. Stejně tak louky, kde se vám ihned po zastavení zhmotní nad hlavou obří afro z much. I zákopy z první světové války. Ale široká patra mezi skalami se sní ženou viditelností nikoliv. Je jasné, že snad poprvé během šampionátu bude opravdu prověřena flexibilita závodníků. Tady jak se dokážou popasovat s neznámým a překva pivým terénem.

Jako první tuhle šanci dostávají opět ženy, z českých reprezentantek pak Iveta Šístková. A nebyla by to Ivetka, kdyby zase nebojovala o umístění na konci druhé desítky. „Nechala jsem tam na dvou kontrolách po půl minutce. Ale tvář vyjasněná, jsem hodně spokojená. Běželo se mi dobře, líbilo mi to. Bylo to těžké

mapově i fyzicky,“ vykládá v cíli, kde dlouhé minuty tráví na křesílcích pro tři vedoucí závodnice. „Ale jen dokud nepřiběhne čer vená skupina,“ ví moc dobře, jak dlouho bude její chvilka slávy trvat. Nakonec je z toho 18. místo – na lepší výsledek to prostě zatím není. Jana Knapová si na startu píše červeným fixem na ruku hesla jako „sou středím se“ či „have fun“. Není to neobvyklá taktika, v cíli můžete vidět hodně „poteto vaných“ závodníků, kteří si tím zdůrazňují to, co je pro ně v závodě nejdůležitější. Otázkou je, jak se pak tím dokážou řídit. Jana dělá první chybu v těžké uzavřenější pasáži mezi skalnatými patry. „Byla to taková paralelní chybička. Nebylo tam tolik vidět,“ říká. Pořád ale jde docela pěkně. „Na prů běhu mě to překvapilo. A přestože jsem se pak koukla na svou ruku, tak to nepomohlo a hned další kontrolu jsem podělala,“ mrzí ji. Lampion v otevřenějším lese a hlavně po těžkém výběhu na diváckém úseku není opravdu zadarmo. Pro Janu to znamená pád na konečné 36. místo. I Eva Juřeníková věnuje ladění mysli na startu hodně času. „Radovan mi na tréninkové mapě nakreslil tak deset postupů. Patnáct minut jsem do toho koukala a plánovala to,“ popisuje svou pří pravu Eva. Jenže bohužel příliš nezabírá. „Stejně jsem se do toho od začátku vůbec nedo stala,“ štve zkušenou závodnici, která v Itálii běhá kvůli bolestem pod prášky. Na trati pak kupí další chyby, nechává tam tři čtyři

minuty a dobíhá na 27. příčce. „Tenhle terén, to je to, co umím nejméně z kopce v šutrech. A ještě mimo formu. Takhle nemůžu skončit, s takovým kanálem,“ hodnotí Eva své indivi duální výkony, a pokud prý zdraví dá, zkusí je za rok ve Skotsku vylepšit. Boj o mistrovský titul probíhá mezi Švédkami Alexandersson s Billstam a Dánkou Idou Bobach. Na průběhu arénou do závěrečné části, která je z celého závodu vůbec nej rychlejší a nejlehčí, je pořadí Bobach, Alexandersson, Billstam, když je dělí 31 vte řin. Jenže hned na další kontrole – té, kde se vychybovala Jana – přichází o naději na zlato Alexandersson. Tove jde moc doleva, kontrolu míjí a nadbíhá. Ztrácí tím 50 vte řin a k šesti stříbrům z MS přidává druhý bronz. Titul jí prostě není přán. O vítězce se rozhoduje o dva postupy dál. Ačkoliv má Bobach na Billstam už skoro minutu náskok, zcela ho chybou na dohledávce 14. kontroly promrhává a osmatřicetiletá švédská vete ránka si finišuje pro překvapivé zlato. „Je to naprosto neuvěřitelné. Jsem trochu pře kvapená, protože na začátku jsem udělala nějaké chyby a před závodem jsem si myslela, že budu muset jít technicky absolutně čistě. Je to velká úleva, že jsem nakonec mohla získat

medaili na jediné trati, ze které mi z MS ještě chyběla,“ raduje se šťastná Annika. Krásnou sluncem zalitou arénou na lyžař ském stadionu Campomulo se ještě rozléhají dvojnásobné švédské oslavy, když na svůj middle vybíhají muži. První z českých běžců na startu je Vojta Král a zprávy z lesa nejsou bohužel nijak pozitivní. Do cíle dobíhá až na 35. místě, hodně zklamaný a ještě s lehce pochroumaným kotníkem. „Co k tomu říct, posral jsem to. Hned na první těžké kontrole v zeleném jsem zvolil špatný attack point, hle dal ji trochu dřív, pak jsem tam začal běhat bez plánu a musel jsem se vrátit k výraznému hřebenu, abych se našel, “ popisuje nera dostně Vojcek. „Doběhl mě tam Krepsta, já mu chtěl utéct, ale minul jsem tu kontrolu a stál 50 metrů za ní. Když pak kolem mě probíhal, říkal: Hele, je za tebou. Snažil jsem se pak zmátořit, ale dělal jsem chybky a hlavně to nešlo fyzicky. Hrozně jsem klo pýtal, nebyl jsem schopný číst mapu za běhu. Škoda, byl to pěkný terén, a kdybych na to měl, tak bych tu vrněl blahem,“ líčí sklesle. Mezitím přichází první informace o Miloši Nykodýmovi a vypadají hodně nadějně. Není úplně nejrychlejší, ale je jasné, že jde fantastický závod a může bojovat i o první

Prokletá smyčka na mužském middle

Doběhl do cíle v nejlepším čase, ale radost z mistrovského titulu dlouho netrvala. Francouz Thierry Gueorgiou kouknul do mezičasů, svěsil hlavu a rychle cílový prostor opustil. Na lístečku stálo, že mu chybí šestá kontrola. Král je mrtev, ať žije král! Sedminásobný mistr světa na této trati musel tento krát přenechat svůj trůn krále middle svému nástupci Noru Olavu Lundanesovi.

desítku. Finišuje jako průběžně druhý a pak už v totálním výsledkově-informačním embargu čeká, na co to dá. Nakonec je z toho dělené 12. místo, kterým překvapuje všechny včetně sebe i kouče. Ten se dokonce neudrží a spontánně vlepí Dýmovi pusu. „Na čtyřku jsem seběhl do špatného údolí, tam jsem nechal půl minuty. Pak jsem cestou na pětku orazil devítku, ale těžké kontroly v zeleném jsem si pohlídal. Škoda, že jsem pak v závěru pokazil tři kontroly, to byla zbytečná minuta. Takže to nebyl perfektní výkon, ale hlavně že jsem neudělal žádnou velkou botu,“ je Miloš poměrně kritický ke svému výkonu. Štěstím ale září tak, že o tom ví celá aréna. Na trati v tu chvíli máme ještě jednoho koně –Honzu Procházku. A obrázky z první tele vizní kontroly nejsou úplně povzbuzující. Bet po kilometru závodu ztrácí už minutu. „Na jedničku jsem udělal půlminutu v dohle dávce a na trojce jsem šel asi špatně volbu,“ objasňuje později, co stálo za nevalným začátkem. Pak se ale Honza rychle dostává do laufu a stoupá pořadím. Na průběhu je dvě vteřiny za Milošem a bezchybný výkon v pytlíku ho katapultuje na samý konec první desítky. Po osmém místě na sprintu končí i druhý individuální závod v TOP10.

„

Na startu jsem se necítil příliš dobře, protože jsem byl pořád ještě dost unavený z longu, který se běžel o dva dny dříve. Proto mě stálo mnohem víc energie než normálně, abych

udržel slušné tempo. Na prvním dlouhém úseku (K4–5) jsem do toho hodně šlápnul. A když jsem razil pětku, mapoval jsem omylem postup ze šestky na sedmičku místo z pětky na šestku. Na postupu mě to nijak nepřekvapilo, protože oba postupy byly ve stejném, těžkém terénu. Jen ten postup mi přišel o dost delší, než jsem čekal, ale protože to bylo v tomhle náročném rozbitém terénu, tak jsem tomu nepřiklá dal pozornost,“ popisuje Thierry, co se na trati stalo. Ač někteří novináři hned po doběhu poukazovali na to, že to není poprvé, co se tohle létajícímu Francouzovi přihodilo, on sám říká: „Bylo to poprvé, co jsem při závodě tento typ chyby udělal. Při štafetách na MS 2011 to bylo trochu něco jiného, tam jsem přeskočil jednu kontrolu, protože jsem ji neviděl,“ připomíná smolný finiš z norského Trondheimu, kde to

vypadalo na suverénní vítězství francouzského týmu, který ale nakonec kvůli této chybě Gueorgioua skončil až osmý. I v Itálii by bylo jeho vítězství suverénní. Lundanesův čas byl o minutu a půl horší…

Smyčka v zeleném na trati mužského middle (kontroly 5 až 9) vzala kromě Thierryho naději na lepší umístění i dalšímu žhavému kandidátovi na medai lové posty Švýcaru Danielu Hubmannovi, ale zavařila třeba i českému reprezentantovi Miloši Nykodýmovi. Zatímco Nykodým málem celý pytlík vynechal, když našel devítku a jen v poslední chvíli si uvědomil, že čára od čtyřky pokračuje dál, Hubmann zas při postupu na pětku našel ženskou kontrolu č. 7, která byla na kupce severovýchodně od mužské devítky. A právě tam si Hubmann myslel, že je. Pětku sice nějak našel, ale při postupu

z osmičky nabíhal popaměti na kontrolu, kterou už předtím našel a o které si myslel, že je jeho devítka. Orazil ji a pokra čoval dál, ale po chvíli mu to nějak přestalo sedět. Zastavil, mapoval, kus se vrátil. Svoji devítku našel, ale medailový sen rozplynul. Čtyřnásobný mistr světa, kterému však titul z middle do jeho sbírky zlatých stále chybí, ztratil na této kontrole 2 minuty a propadl se až na šestatřicáté místo. I přes rychlý závěr to sympatickému Švýcarovi na lepší než jede náctou příčku – jen místo před naším Nykodýmem – nestačilo.

Český souboj

Že bude v cíli middlu dělit Honzu Procházku a Miloše Nykodýma 31 vteřin, na to by si před závodem nevsadil asi nikdo. A na to, že jeden bude desátý a druhý dvanáctý, už vůbec ne. Kluci šli vzájemně hodně vyrovnaný závod, který ve svůj prospěch zvrátil Honza v závěreč ném pytlíku. Ale pojďme pěkně od začátku (pro vysvětlení: čísla ukazují, jak běžel Miloš v porovnání s Honzou – zelená ukazují, kde Dým na něj získával, červená kde ztrácel). Na jedničku bohužel Dýmovi vypadává GPS, takže není úplně vidět Betovo půlminutové zaváhání. A to přitom šel Bet první půlku postupu lépe než Dým a naběhl tam na něj 15 vteřin. Na trojku jdou kluci stejně. Bohužel stejně špatně. Vykroužit více svah bylo o 30 vteřin rychlejší. Na čtyřku Dým špatně sbíhá a dostává od Beta 20 vteřin (a dalších 20 od Kratova). Cestou na pětku se Dým zastavuje na devítce, což ho zdržuje na dalších 20 vte řin. Krátké postupy jdou kluci podobně. Na devítku Dým využívá toho, že už na ní byl a bere si zpět ztracených 20 vteřin. Když pak na desítku volí o něco rychlejší postup vrchem, jsou na jedenácté televizní kontrole oba ve stejném čase. Pak se na průběhu dostává poprvé od 4. kontroly Dým před Beta, ale to je naposled. Jak je dobře vidět, půlminutový odstup v cíli vzniká na patnáctce a Pak ještě oba ztrácejí na i když každý v jiné části postupu.

„Nádherný, úplně super, akorát to bylo fyzicky hrozně náročné,“ rozplývá se nad závodem a ke svému výkonu říká: „Brutálně jsem si to hlídal, ale ono to tam bylo fakt těžké. Kontroly byly schované, takže jsem běžel tak, abych to zvládl. Udělal jsem pár drobných zaváhání, ale musím být spokojený.“ Se zkušenostmi z osmi světových šampionátů pak Bet ten hle závod v náročnosti zařazuje za middle ve Francii. „Neměli jsme šanci v tom trénovat, ale dalo se to pochopit. Bylo to o zkušenostech, o flexibilitě, protože to na žádné tréninkové mapě nebylo,“ říká o části závodu v terasách, která se už na první pohled lišila od zbytku prostoru.

V českém týmu tak zavládá spokojenost a pozornost se přesouvá k boji o zlato. Pro to si od poloviny závodu jasně běží teď už král všech lesních disciplín Thierry Gueorgiou. V závěru téměř dobíhá před ním startujícího Olava Lundanese, který přitom finišuje na vedoucím místě. Za cílo vou branou Francouz vítězoslavně zvedá ruce, slaví i před chvíli pozlacená přítelkyně Annika Billstam. Jenže radost z osmého zlata z krátké trati trvá jen do chvíle, než

komentátor Per Forsberg pronese šokující větu: „Thierry Gueorgiou je diskvalifikovaný!“ (více v samostatném textu). Zklamanému Lundanesovi tak díky Thierryho vynechané kontrole padá do klína zlatá medaile, druhý

Proklatě krátký interval

končí Švýcar Hertner a bronz po precizním výkonu připadl Ukrajinci Kratovovi, což těší nejednoho fanouška v Campomulu. „Cítil jsem se trošku unavený a udělal jsem proto i tři menší chyby. Zlato je tak pro mě trochu

Zrušení kvalifikací a přizvání běžců z celého světa se samozřejmě promítlo do počtu startujících. Do bojů o medaile jich tak už nevybíhá pětačtyřicet, ale čtyřiaosmdesát v pří padě mužů. Žen běželo sedmdesát. Proto bylo nutné upravit startovní interval. Klasika se tak běhá po dvou minutách, krátká trať po minutě a půl. S dobrým losem a rychlýma nohama je tak k hodnotnému výsledku dosaženému prostým visením zase o něco blíž. Ukázalo se to i na middlu. Zatímco Jan Procházka s Milošem Nykodýmem si museli 10. a 12. místo vyběhnout vlastními silami, před nimi byli hned 3 běžci, kteří se tam vyvezli na něčích zádech. Švýcar Andreas Kyburz běžel podobně jako Bet, dokud se nepřilepil na Lundanese, který ho vytáhl na 5. místo. Navíc Kyburz ještě před tím sebral Nora Carla Godagera Kaase a toho spolupráce v tříčlenném vláčku poháněném novým mistrem světa vystřelila z 15. místa na 8. kontrole na konečné 7. místo. Osmý Leonid Novikov zase dlouho běžel na záda bronzového Kratova, který ho nicméně dokázal urvat. Jaké z toho plyne ponaučení? Pořešit los, čili dostat se ve světovém rankingu co nejvýš a být losován do desetičlenné červené skupiny. Anebo být ve 2. skupině, mít štěstí a být nalosován těsně před největší favority.

překvapením a bylo poněkud zvláštní ho vyhrát tímto způsobem,“ povídá Lundanes po zisku svého třetího titulu mistra světa –každý si přitom vyběhl vždy v sudém roce.

Štafety

Ani sedmý den šampionátu nepřinesl Česku umístění na velké bedně, a tak se poslední naděje upírají ke štafetě, kde by to při ideální konstelaci hvězd mohlo i cinknout. Věnovat se jim začínáme bezprostředně po návratu z middlu. Zatímco část týmu vyplavuje únavu z nohou v přilehlém Lagu di Lavarone, musí padnout rozhodnutí, kdo poběží. V hol kách je to jasné. Mírná diskuze probíhá jen o pořadí, ale nakonec podle očekávání budou obhajovat loňské 5. místo z Vuokatti ve složení Zvěřinová–Juřeníková–Šístková. Zato u kluků je situace složitější. Nakonec si je šéftrenér Radek Novotný bere stranou a oznamuje jim, že poběží tři Honzové –Petržela, Šedivý a Procházka. Mimo sestavu tak zůstává Miloš Nykodým a hlavně Vojta Král, se kterým se dlouho dopředu počí talo. „Vojta měl v nohách nevydařený middle a navíc měl trochu hnutý kotník, takže se nám potvrdilo, že tréninkový výpadek se nepoda řilo úplně dohnat. Do štafety se musí postavit závodník, který je stoprocentně v pořádku a připravený,“ vysvětluje kouč. Následuje taktická příprava a po krátké diskuzi je jasné, že se poběží v úplně stejném prostoru, kde byl před pár hodinami middle. Mapy jsou k dispozici, takže začíná poslední kolo závodu ve stavění tratí. Nutno říct, že i ten tokrát budeme v této disciplíně dost úspěšní. Druhý den se nad Campomulem honí mraky a po včerejší vysokohorské spalovačce (jsme ve výšce 1 500 m n.m.) je jasné, že z tohohle mráčku zaprší. Co pršet nebude, je bohu žel české štěstí v závodu žen. Martina hned

Stáhnuta davem

Martina Zvěřinová (modře) dělá ve stej ném prostoru úplně stejnou chybu jako později Honza Šedivý. Uprostřed farsty nejde autonomně a i když jde správně, nechává se strhnout okolo probíhají cím balíkem soupeřek (červeně) na jinou kontrolu a musí se vracet.

Rozhozená informací

Když Iveta Šístková probíhala na 3. úseku do druhé části, dostala informaci, že ještě může bojovat o šesté místo. Dvě holky vidí před sebou, chybující Ukrajince se také přibližuje. Jenže ji tahle zpráva motivuje až moc a hned na další kontrole nechává dvě minuty. Není sama, kdo v této rozplizlé pasáži nechává cenný čas. Honza Petržela by mohl vyprávět.

Šedivý vs. Ikonen

Šestou televizní kontrolu razí Honza Šedivý spolu s Finem Ikonenem, kolem nich jsou další štafety včetně Norů. Sedmičku mají jinou, ale na osmičku se Šéďa nechává strhnout davem. I když ví, že cestu křižuje u výrazného stromu a musí lézt nahoru, běží za Ikonenem. Pak ztrácí i cestou na devítku a ve chvíli, kdy už má Ikonen za sebou skoro celý divácký postup, teprve vybíhá z lesa na louku.

na jedničku schytává nejdelší farstu, jde sama a uprostřed druhé farsty dělá zásadní omyl.

„Dostala jsem se do špatného balíku a svezla jsem se na špatnou kontrolu,“ popisuje, co se stalo. Už na průběhu, který je v půlce trati, hodinky ukazují čtyřminutovou ztrátu a den blbec bohužel nekončí. „Nebyla jsem si jistá v mapě a možná jsem moc tlačila na pilu, jak jsem se to snažila doběhnout. Nešlo to a byla to chyba za chybou,“ líčí Martina se slzami v očích v cíli. Patnáctým místem a ztrátou sedmi minut na prvním úseku se se svým posledním mistrovstvím světa určitě loučit nechtěla. Na čele se usazuje předpokládaná trojice favoritek Švýcarsko, Dánsko, Švédsko, které ještě překvapivě sekundují Lotyšky. Úkol dotáhnout českou štafetu do desítky dostává Eva Juřeníková. A plní ho už na diváckém úseku. První část jde téměř bez chyby a probíhá na 9. místě. O to ale při chází hned v zápětí, když chybuje na dohle dávce. V cíli je nakonec jako desátá. „Postupy jsem zvolila dobře, škoda dvou dohledávek. Fyzicky to ale bylo trápení,“ potvrzuje, že forma, v jaké ji zastihl šampionát, má k ideálu daleko. Na čele se to v průběhu úseku dost míchá a nejvíc z toho má hlavu zatočenou Švýcarka Hauswirth. Po sérii chyb v okolí kontrol ztrácí vedení a za duem Švédsko a Dánsko přibíhá s dvouminutovým odstu pem. Další týmy jsou už mimo boje o medaile. Iveta Šístková tedy vyráží z pozice v závěru první desítky, když za 6. místem zaostává o 4:41. V úvodní části sice dělá chybu na dohledávce v obtížné pasáži, ale na prů běhu to vypadá docela hratelně. „Máš už jen 2:41 na šesté místo,“ dostává informace. Ty se ale po chvíli ukazují jako kontraproduktivní. „Když jsem se dozvěděla, že to je na dosah, tak začaly pracovat nervy a hned po průběhu jsem se vychybovala. Netrefila jsem kontrolu

Betův první pokus

Po skvělé stíhačce dotáhnete Fina Boströma a Nora Lundanese, který se o den dříve stal mistrem světa na middlu, a co uděláte? Normální člověk by šel na jistotu s nimi. Ale závodník, který patří mezi nejlepší orienťáky na světě, je zkusí urvat. Tady to Honzovi Procházkovi bohužel nevyšlo – varianta vrchem byla stejně rychlá jako traverz.

Risk nebyl zisk

Poprvé to Betovi v boji o 4. místo nevyšlo, tak to zkusil ještě jednou na předposlední kontrolu. Jenže před kolečkem byla ještě jedna nezmapovaná skála, kterou si v té rychlosti zaměnil za skálu jihovýchodně od kontroly, vystoupal nad ni a nadběhl kontrolu. Lundanes s Boströmem byli vmžiku pryč.

a začala jsem tam lítat,“ smutní Iveta. Utíká ji Litevka, která ještě téměř doběhne v cíli šestou Britku, v napínavém finiši, do kterého česká závodnice dává úplně vše, ji poráží i Ukrajinka. Je z toho 9. místo se ztrátou 17 minut na nové mistryně světa. Souboj o titul je ale pořádný nervák. Švýcarka Wyder rychle stahuje dvouminutové manko, ale jen co se dostane do vedení, tak dělá chybu a aré nou probíhá minutu za Dánkou Bobach a půl minuty za Švédkou Alexandersson. Jenže na další kontrole jsou už všechny tři dámy zase pěkně pohromadě. O medailích nako nec rozhoduje dlouhý postup, kde se jejich cesty překvapivě rozdělují. Alexandersson na něm ztrácí nejvíce a dobíhá pro bronz. Wyder s Bobach se ještě seběhnou, ale Švýcarka má evidentně více sil a finišuje pro zlato. Judith Wyder tak korunuje svůj fantastický týden v Itálii, během kterého zís kala tři zlaté medaile a jeden bronz a stala se jasnou královnou MS. „Jsem moc spokojená se svými výkony. Byl to neuvěřitelný týden a titul ve štafetách je jeho perfektním vyvrcho lením. Je těžké pro to najít ta správná slova. Teď se cítím hrozně šťastná, a to nejen kvůli medailím. Tak jako obvykle jsem měla své dobré i špatné chvilky, ale vždycky jsem se s tím dokázala vyrovnat. Na to jsem hrdá,“ zalyká se štěstím nástupkyně Simone Niggli. První tři štafety žen sotva stihly přiběh nout do cíle a už startují muži. Neozývá

se startovní výstřel, nýbrž startovní hrom a postupně se spouští slušný slejvák. Jím se prodírá i Honza Petržela na prvním úseku. Jak už bylo řečeno, to, že bude rozbíhat, se dozvěděl až včera večer. „Na to, že pobě žíme, jsme se připravovali všichni čtyři, takže to nebylo nic nepříjemného. Věděl jsem, že jsem spíš v pozici náhradníka, ale počítal jsem s tím,“ odmítá Ňuf, že by ho nominace zaskočila. To potvrzuje i úvodní část závodu –Honza sice není v prvním kvartetu, které se utrhlo, ale na průběhu vede druhou skupinu 50 vteřin za čelem. Jenže pak opět přichází semiopen za arénou. „Zůstal jsem tam minutu a půl. Pobíhal jsem v takových plytkých tvarech, chvíli jsem se tam motal s Číňanem. Pak jsem se dostal do skupinky s Finem a Norem, kteří byli hrozně pasivní, takže jsem musel jít z čela a trošku pomaleji, protože to bylo těžký. Takže do divácké to bylo dobré, ale ta chyba to celé kazí,“ hod notí svůj výkon. Na předávce je jedenáctý tři minuty za Francií, Švýcarskem a Švédskem. Tahle trojka odskakuje takovým způsobem, že už je nikdo dnes nedohoní. Na trať po Ňufovi vybíhá specialista na druhý úsek Honza Šedivý. Kolikrát už dokázal v této části závodu udělat rozhodující práci pro celý výsledek! Jenže dnešek tímto dnem není, což se ukazuje už po pár kontrolách. „Začátek jsem šel s Norem a uchlácholil se tím, že to bude podobné. Pak se tam objevil

Pasi Ikonen a i když jsem úplně přesně věděl, kde jsem, tak jsem s ním šel na jeho kontrolu jako absolutní idiot. Prostě jsem si nevěřil. Místo abych šel nahoru, tak jsem to podběhl a vracel se,“ nadává si Šéďa. Arénou probíhá jedenáctý a hlavně úplně sám – více než minutu za předchozí skupinou a dvě minuty za 4. místem. „Věděl jsem, že to je špatné a že musím jít svůj maximální výkon,“ prozrazuje, co se mu v tu chvíli honilo hlavou. Naštěstí se to daří a kousek před cílem je odměněn za to, že ještě zabojoval – před ním se zjevuje Estonec, Brit, Ital a Rakušan. „Uviděl jsem je až támhle, jak jsou teď ty krávy,“ ukazuje na stračeny na louce a v hodnocení svého výkonu je hodně kritický: „Bylo to špatné, velké zklamání. Podělal jsem to a možná to byla moje štafetová derniéra,“ říká sklíčeně Šéďa. Na čele se během druhého úseku osamostatnil Švýcar Daniel Hubmann a pře dává s náskokem 50 vteřin před Francií a Švédskem.

Na finiši se brzy ukazuje, jak klíčové bylo, že Honza Šedivý v závěru doběhl zmíně nou čtyřčlennou skupinu. Honza Procházka se na ni bleskurychle dotahuje, a když míjí šestou kontrolu, ještě ho zachraňují před většími problémy. „Po farstách jsem tušil, že už jsem před nimi a chtěl jsem se tam udržet. Najednou jsem před sebou viděl Lundanese a Boströma. Na průběhu mi zařvali, že už tam nejsou farsty, tak jsem tři čtyři kontroly zkusil

jít Lundanesovi na záda, abych je docvakl,“ popisuje Bet, jak se během úvodní části prokousal z 11. místa na 6. plac jen kousek za štafety Norska a Finska. Teď to bude o tom, zvolit správnou taktiku. Lundanese Honza porazil na posledních kontrolách zlatých štafet na MS ve Švýcarsku 2012, Boströma si letos namazal na chleba na závěrečném úseku Tiomily. „Věřil jsem si na ně, ale včera jsem se necítil moc dobře fyzicky, tak jsem to nechtěl nechávat až na doběh, “ objas ňuje. Poprvé to zkouší na dlouhém postupu. Zatímco Nor s Finem jdou traverzem, Bet zkouší na ně získat volbou po hřebenu. Vychází to ale úplně stejně a na kontrole jsou zase všichni tři pohromadě. Přichází drsný seběh a předposlední kontrola. „Tam jsem to zkusil ještě jednou. Bohužel jsem neměl čas pořádně číst mapu a byla tam skála, která nebyla zmapovaná. Já na to v té rychlosti nepřišel a nechal jsem to tam. Byl to takový smutný závěr pěkného výkonu,“ vrací se Honza k rozhodujícímu momentu. Aréna tak vidí jen sprinterský souboj Lundanese s Boströmem o čtvrté místo, ve kterém je úspěšnější Nor. Honza po hrdinském výkonu přibíhá šestý a rozčarovaný. „Věděl jsem, že z toho medaile už nebude, ale stejně jsem je chtěl porazit. Nemůžu být spokojený, mohli jsme být čtvrtí,“ říká. V bitvě o titul Francouz Gueorgiou se Švédem Bergmanem rychle likvidují náskok Švýcara Kyburze a běží pohromadě. Ještě před diváckým úsekem má ale Bergman výhod nější farstu a jde do vedení. Francouzskošvýcarský tandem se ho snaží stáhnout, ale marně. Bergman, jenž o den dříve došel middle, který se mu nepovedl, teatrálně téměř krokem a porazil Honzu Procházku o tři vteřiny, běží jako ďábel a svým pro následovatelům nedává sebemenší šanci.

Na doběhu si může v klidu nasadit vikin skou čepici a doběhnout Švédsku po boku s parťáky Leanderssonem a Johanssonem pro zlato. Není divu, že za chvíli už létá nad hlavy radujících se Seveřanů – to on byl hvězdou dne. „Na 7. kontrole vypadal Thierry trochu nejistě. Já šel přímo ke kont role, orazil ji jako první a pak už tuhle pozici neopustil. Na farstě na 9. a 10. kontrole jsem získal svůj náskok částečně to bylo díky kratší variantě, ale hlavně jsem svoji větev oběhl prostě lépe. Poslední kontroly jsem už běžel se širokým úsměvem na tváři a těšil se na kluky na sběrce. Byl to nádherný pocit,“ rozplýval se Bergman. Souboj o stříbro

pro sebe na finiši rozhodl Švýcar Matthias Kyburz a pokořený Thierry Gueorgiou nevy padal vůbec vesele.

Arrideverci Auto naložené těstovinami, sýry, olivovým olejem a dalšími italskými delikatesami stoupá od Bolzana do Brennerského prů smyku. Letos už počtvrté a také naposled. Italská mise je za námi a už brzy se český tým vydá na cestu novou. Lago di Lavarone vymění za jezero Loch Ness, těstoviny za haggis, náhorní plošinu kolem Asiaga za skotskou vysočinu. Příští rok hostí mis trovství světa sever Británie.

Česká stopa na pořádání MS v Dolomitech

Zítra se běží long. V aréně parta chlapíků natahuje kabely. „Vezmeme to tudy,“ volají na sebe. Češi? Ano. Parta kolem producenta a režiséra TV přenosů Karla Jonáka připra vuje zítřejší vysílání. A v tom je jednou z hlavních „hvězd“ Lukáš König. Je to ten, co každému závodníkovi po doběhu bere čip a nosí ho na vyčítání. A za počí tačem v cílovém stanu sedí další Češi – Richard Pátek a Mirek Chmelař. Jak se česká trojka dostala na jednu z klíčových pozic celého šampionátu? „Italové někoho sháněli a obrátili

se na pořadatele loňského JWOC s dotazem, kdo jim dělal výpočetku, a tak dostali tip na nás. Někdy v únoru nám zavolali a slovo dalo slovo a jsme tady,“ vysvětluje Kenia. Češi ale nebyli prvními oslovenými. Těmi byli Švýcaři, jenže ti za to chtěli moc. A tak se v cílovém stanu mluví česky. „Ale není to tu jako u nás, kde jsou lidi zvyklí pořádat a chtějí. Přípravy na závod probíhají trošku jinak, protože vlastně neprobíhají. Domluva o tom, co budou radiokontroly a TV kon troly, je taková podivná. Je to

i kvůli rozházenému ubytování. My jsme na jednom baráku a náš šéf ze Sportidentu a další lidi bydlí úplně jinde, my nevíme vůbec kde. Když chceme večer něco projednat, tak po skype, který jakž takž jede. Na telefonu totiž nemáme v místě ubytování signál, ani čárku. Naštěstí se startuje vždy až odpoledne, tak ráno máme čas to dořešit,“ líčí pořadatel z Brna. „Většinu se ale snažíme ohlídat si sami, takže to celkem funguje. Přeci jen dvě třetiny výpočetky, včetně televize, včetně grafiky do televize, jsou Češi, takže bez

problémů,“ dodává s úsměvem na tváři Kenia.

Snad jen při sprintových štafe tách výpočetce trochu trnulo. „Pět lidí nám nějak vypadlo z mezičasů, asi tam bylo nějaké velké rušení. A při middle na chvíli vypadl jediný generátor, takže nešla televize,“ prozrazuje ostřílený pořadatel.

A ještě na jednom důležitém postu jste mohli najít české zástupce – přenosy z radiokon trol zajišťoval Racom. Česká stopa v italském pořada telském týmu byla prostě nezanedbatelná.

Konec s harcováním po závodech a soustředěních

Lenka Klimplová lenka.klimplova@gmail.com

Foto: Lars-Åke Dickfors

Po doběhu štafet, kdy vznikl tento rozhovor, byla česká reprezentantka Martina Zvěřinová hodně zklamaná. Ale své rozhodnutí, že po světovém šampionátu v Itálii končí svou úspěšnou reprezentační kariéru, v níž dosáhla na titul juniorské mistryně světa i na stříbrnou medaili ve štafetách na MS 2011 ve Francii, už nehodlá měnit. „ Končím,“ říká rozhodně.

Martino, jak hodnotíš právě skončené mistrovství světa? Po dnešních štafetách se těžko něco říká, ale neberu to jako neúspěch. Holt je to sport a nemůže to vyjít pokaždé. Musím se na to pak podívat zpětně, co a proč jsem při štafetách udělala špatně. Asi to bylo tím, že jsem se nedostala do mapy. Rozhodila mě delší farsta na jedničku a chyba na čtyřku, nějak jsem se s tím nesrovnala. Ale jinak sedmé místo při sprintových štafetách je dobré a třiadvacáté na kla sice taky nehodnotím jako neúspěch.

Ještě aby, vždyť je to tvoje nejlepší umístění na klasice na MS… (smích) Jo, je. Nejlepší, které se mi započítalo. Koupila jsem si kvůli tomu i hodinky bez GPSky… (Na MS 2011 ve Francii doběhla Martina v 11. nejlepším čase, ale byla diskvalifikována jen proto, že běžela s GPS hodinkami, což je podle mezi národních pravidel zakázané.) Fyzicky to bylo slušné. Když jsem se zpětně dívala do mezi časů, tak se mi podařilo jít pár mezičasů kolem desítky, což beru jako dobré. Škoda jedné volby, kterou jsem měla jít jinak, a hlavně škoda chyby na konci, to byla blbost největší. Místo abych oběhla kopec jednoduše po sjezdovce a po cestě, jsem šla rovně přes kopec a ještě to pro jistotu vzala pod srázem

v zeleném, kudy se nedalo skoro vylézt.

Co sprintové štafety?

Z těch jsem měla největší strach. Furt jsem to šrotovala, říkala jsem si, je čas se na to připravit. A pak jsem z toho byla dost nervózní. Před startem už to bylo v pohodě, uklidnila jsem se. Ale pak, když jsem viděla mapu, tak jsem si říkala, to snad ne! Byl to fakt běžák. Ale to, že jsem dostala jen 45 sekund od nejlepších, je pro mě fakt super. Kdybych to dostala v normálním sprintu, tak jsem šťastná. Holt kluci jsou dobří a potřebovali by k sobě nějaké rychlé holky, aby to bylo na placku.

Sprintové štafety měly jeden velký příběh Švédky Heleny Jansson běžící část závodu bez jedné boty. Ty jsi běžela kolem ní…

To mi ani neříkej… když vedle tebe běží někdo, kdo nemá botu a běží stejně rychle…

Všimla sis toho při závodě?

Všimla jsem si, že běží s polo nazutou botou (neměla nazu tou patu), protože to bylo občas dost nebezpečné běžet za ní, hlavně do zatáček… Asi tři kontroly před cílem jsem si všimla, že už botu vůbec nemá. Ale kde ji ztratila, nevím. Zpětně si říkám, že jsem se asi nechala moc ukolébat tím jejím tempem. Že kdybych chtěla, že jsem ji dokázala

předběhnout, protože pak jsem volila jiný postup, že mi cukly, ale doběhla jsem je. To asi při sprintových štafetách taky hraje roli, že běžíš za někým a řekneš si „jo, dobrý, běžím“. Sice běžíš rychle, máš toho plné zuby, ale ono to možná jde ještě o trochu rychleji.

Bylo to na startu opravdu takové „maso“, že člověk mohl přijít o botu? Já to nemůžu říct, protože já stála v první lajně, a to

si myslím, že byla opravdu velká výhoda. Příští rok to díky tomu, že jsme to zvládli na sedmé místo, zase bude první lajna. Myslím, že je to fakt výhoda, že se nemusíš s nikým strkat.

Bylo to tvé páté mistrov ství světa. Asi nejvýš bude MS 2011 ve Francii, kde jsi ve štafetě získala stříbrnou medaili. Jak bys hodnotila letošní MS ve srovnání s těmi předešlými?

Při sprintových štafetách i na klasice jsem měla pocit, že jsem na tom fyzicky srov natelně s Francií. Možná ve Francii to bylo ještě o stu peň výš, ale fyzicky to bylo dost podobné. Byla jsem ráda, že se forma neztratila, že to vydrželo. Takže tohle mistrov ství světa hodnotím hodně vysoko. Když se ohlédnu zpátky, tak na MS 2009 v Maďarsku to fyzicky nebylo dobré. MS ve Švýcarsku 2003 –to už bylo dááávno, ale asi to taky nebylo špatné, ale to už si moc nepamatuji (úsměv). A MS 2005 v Japonsku? To byl život sám pro sebe. Živě si pamatuju hrozné vlhko a teplo, pavučiny nalepené na obličeji a hady pod nohama.

Z Japonska zpět do Itálie. Middle a štafety se běžely ve výšce více než 1 500 m n.m. Mělo to na tebe při štafetách nějaký vliv?

Já jsem se cítila po průběhu arénou dost zatavená, ale to asi cítil každý, že je una vený a že mu to netáhne. U mě dnes spíš roli hrála ta mapa… Nedokázala jsem se do ní dostat. Na začátku ještě v pohodě, tam jsem detaily četla dobře, ale nechala jsem se vycukat. Ta chyba na čtyřku, to byl spíš psychický problém než mapový. (Martina se nechala ostatními závodni cemi stáhnout na jejich farstu

a musela se pak vracet na tu svoji.) Ale po tom průběhu… My se o tom i včera bavili, že nám přijde, že je to úplně jiný styl mapování na jedné a na druhé straně. A já jsem z toho takový pocit taky měla, že najednou tady po tom průběhu jsem to nedokázala dočítat. Že jsem vždycky stála kousek od kontroly a nebyla schopna dočíst přesně, který kámen to je. A kontroly nebyly vidět…

Vypadáš hrozně zklamaně, ale vždyť jsi tu dosáhla pěk ných výsledků!

Já to neberu špatně. Ale asi je to tím, že je to naposled, a je takové blbé končit takhle… Když jsem to řekla v týmu, tak Evička (Juřeníková) řekla, že takhle skončit nemůžem, a jestli si to ještě nerozmyslím. Ale já když se pro něco roz hodnu, tak to platí. Já jsem se chtěla po mateřské vrátit, zku sit to. Ono to šlo, ale vidím, že je to strašně náročné. Neživí mě to. V pondělí jdu do práce a myslíš, že někdo bude vědět, že jsem byla na mistrovství světa? Nebude. Mně to pak přijde, že si tady hrajem na nějaké borce a pak se vrátíš do reality a prostě nic. Nikoho to nezajímá. Nepřestanu běhat úplně, budu běhat v Čechách, ale další rok ježdění po sou středěních… Ostatní přijedou domů, lehnou si, ale já jedu

dál – jdu do práce, starám se o Ninu… To není, že si po sou středění odpočinu s nohama nahoře. I když mám zázemí velmi dobré, babička i děda se starají, tak tohle harcování dál nejde. Na jaře jsme z toho byli oba s manželem Petrem už dost unavení. Bylo to hodně náročné. Všechen volný čas

byl jen o běhání. Žádné kino, večeře, ani výlet. Prosila jsem ho, aby to se mnou do mist rovství světa ještě vydržel, ale oba se těšíme, že to teď skončí. Těším se na běžný život, i když vím, že v našem podání rozhodně klidný nebude (úsměv).

Pohlceni Mordorem

Mistrovství ČR na krátké trati, 21.–22. června 2014, Teplice nad Metují, Adršpach

1krysy@gmail.com

Foto: Jiří Aleš, Petr Kadeřávek

„ Nejtěžší skály, v jakých jsme kdy běželi,“ pějí (nebo úpějí?) unisono závodníci, kteří se právě vrátili z trati českého mistrovského middlu. Pořadatelům z Magnus Orienteering se na vrchol jarní sezóny podařilo vyhmátnout jeden z nejobtížnějších terénů u nás, který přitom ale přes třicet let ležel ladem. Terén tak úchvatný a zároveň drsný, že se pro jeho část vžila přezdívka Mordor.

Skalní stěny a věže, neprostupná údolí plná klacků a kmenů, vrstevnice zakroucené tak, že člověk občas z mapy na první pohled nepozná, kde je nahoře a kde dole. A jako bonus Adršpašsko-teplické skály na dohled. Jak se do tak luxusního terénu dostanete? „Prostor objevil Tomáš Leštínský a už jsme s ním kandidovali v minulosti dvakrát, napo třetí to konečně vyšlo,“ usmívá se stavitel tratí Štěpán Hrobař. „Terén nás uchvátil nás neskutečnou členitostí skal a skalek, fyzickou náročností a taky tím, že to jsou vlastně úplně jiné skály, než na které jsme zvyklí například z Kokořínska nebo Českého ráje.“ Kvalitní pro spektorská práce je však jen začátek. „Prostor jsme měli vybrán už před třemi lety a vrcholný závod jsme tu chtěli uspořádat už dlouho vždyť terén byl naposledy použit v roce 1981,“ popisuje genezi majstršaftu ředitel závodu David Aleš. „Museli jsme ovšem najít vhodný termín a typ závodu, aby to vyhovovalo správě CHKO Broumovsko i ČSOS,“ vysvětluje. Ale nepředbíhejme. Aby se závodníci na tuhle mapovou lahůdku dostali, museli se nejprve porvat se sobotní kvalifikací. Ta se běžela na okraji Teplic nad Metují a pohled na starou mapu závodního prostoru sliboval spíš nezá živný běžák, ale opak byl pravdou. Sklad sýrů (tak se semifinálová mapa jmenovala) nabídl zážitek sice ne úplně gurmánský, ale dosta tečně sytý. Servírovaly se kopce, kamení, zvlněná údolíčka i nepřehledné hustníky na udržení směru. Terén připomínal spíš okraj Lužických hor, některé pasáže byly skoro až švédské. „Čekali jsme, že semifinálový prostor bude hrozná nuda, ale nakonec nebyl a chyb se tam dělalo až až,“ podivoval se stavitel Štěpán Hrobař nad obtížností sobotních roz běhů, které poslaly do pralesní ligy třeba Petra Losmana, Michala Smolu nebo Lenku Poklopovou. To ovšem nebylo nic proti tomu, co závodníky čekalo v neděli.

Věřte nebo ne, Honza Šedivý získal v Adršpachu svůj první middlový titu

Klidná síla Nejdelší den roku začal už před několika hodi nami, sluníčko se dávno opírá do Adršpaš ských skal a první závodníci se z lesa vracejí

jen velmi pomalu. Zato však odsud nosí neu věřitelné zkazky. „Skoro celou trať jsem lezla po čtyřech.“ – „To už bylo spíš horolezectví než orienťák.“ – „To se skoro nedá umapovat.“ –„Jak v tom může někdo běhat? Vždyť to nejde!“ kroutí v cíli hlavou závodníci veteránských kategorií a slabších finále. „Dá se ten terén k něčemu přirovnat?“ chytají se taktického stébla vylekaní finalisté, které jejich závod teprve čeká. Ne, nedá. Můžeme si však být jisti, že ti nejlepší to zvládnou i tentokrát. „Duchová nepřijela, tak je to otevřené,“ komen tuje okruh favoritek Iveta Šístková. Tohle nové jméno s registračním číslem LPU8654 se ve startovce objevilo teprve v předvečer mistrov ského víkendu – to když se Iveta na Kunětické hoře provdala za Danyho Šístka. O otevřeném závodě sice naše reprezentační jednička spíše vtipkovala, ale po dvouminutové chybě na 14. kontrole se legrácka stává skutečností. Iveta špatně uhýbá do jiného údolíčka, a protože na stejném místě chybuje i dosud vedoucí Adélka Indráková, pořadí se náhle přesy pává ve prospěch Venduly Horčičkové. Ta už navíc na trati o interval doběhla Martinu Zvěřinovou a je takřka jisté, že s takovými kartami už vítězství pustí jen těžko. Martina sice v závěru nasazuje k nevídanému trháku, ale na lepší než na druhé místo jí to nestačí a mistrovský titul putuje do Olomouce. „Nemůžu říct, že bych to čekala, jsem opravdu překvapená. Běžecky jsme na tom všechny zhruba podobně, ale dnes bylo důležité udržet chladnou hlavu a to jsem zvládla,“ raduje se Venda, která při svém debutu mezi dospě lými prožívá sezónu snů – stříbro ze sprintu, zlato z middlu a účast na mistrovství světa i Evropy. Mimochodem, v závodě vyhrála jen dva postupy – když dobíhala Martinu, a když ji vyhecovala divácká kulisa na doběhu. Jinak se však vyvarovala větších chyb a klidným výkonem naložila soupeřkám více než minutu. Bronzovou medaili (a svou první mezi dospě lými) pak vybojovala Eva Kabáthová.

Kyslík do mozku

V mužích obhajuje titul Miloš Nykodým, ale ještě na startu semifinále se tváří, jako kdyby si místo do lesa pro kontroly měl jít pro poznámku do žákovské knížky. „Přes týden jsem nemohl trénovat kvůli puchýři na patě, ale naštěstí už mě to dnes nebolí,“ svěřuje se soupeřům i České televizi. Alibi? Po suverén ním vítězství v rozběhu je jasné, že výmluvy jsou zbytečné a s Milošem se musí počítat jako s jedním z hlavních favoritů. Ti největší adepti na titul však v neděli startují před ním. Velký otazník visí přede vším nad výkonem Honzy Procházky, který na trať vybíhá se zašitou a zalepenou bradou. „Minulý pátek večer jsem náhle omdlel, spadl na zem a rozsekl si bradu. Místo na Jukole jsem tak skončil v nemocnici,“ vysvětluje náš aktuálně nejlepší závodník svůj nový módní doplněk. Těžko říct, zda se kuriózní

indispozice na jeho výkonu podepsala, v kaž dém případě však Betovi ke špičkovému výkonu tentokrát něco chybí. „Jakž takž jsem to ustál, ale spokojený nejsem,“ hodnotí závod, v němž se po tradičně pomalejším začátku neprokouše výše než na třetí místo. „Middlaře“ Procházku tak musí zastoupit jiný Honza z Pragovky. Jan Šedivý sice platí spíše za specialistu na klasické tratě, těžký skalní middle mu však sedl náramně. „Bylo to tak fyzicky náročné, že člověk nestíhal myslet,“ svěřuje se sice v cíli, jemu samotnému však hlava nevynechávala. Jediné větší zaváhání si vybírá na televizní patnáctce, jinak ovšem celou trať bezpečně vede a míří za svým prv ním mistrovským titulem z middlu. Nic na tom nemění ani drtivý závěr Miloše Nykodýma. „Na začátku jsem se do toho nemohl dostat, trvalo mi dlouho, než jsem se sžil s mapou,“ vysvětluje poražený obhájce titulu. „Navíc

Proč se vlastně nejvzdálenější části lesa říká Mordor?

„Uvažovali jsme, že tak pojmenujeme finá lovou mapu,“ vysvětluje tolkienovský název Štěpán Hrobař. „Část prostoru v severní části mapy (oblast kontrol 9–11 tratě H21A) má nejprudší svahy, je to nejvíc zarostlá pasáž, nejhůře průběžná. Nakonec jsme zvolili jiný název, ale označení Mordor se tak nějak vžilo.“

jsem špatně volil delší postupy chodil jsem rovně, ale obíhačky byly rychlejší.“

Fantazie na pětníku Finálový prostor s trochu zavádějícím názvem mapy Ježek na žábě byl nakonec velkou výzvou nejen pro závodníky, ale i pro stavitele tratí. „Strašná členitost, navíc na tak malém prostoru,“ charakterizoval jej Štěpán Hrobař v jedné větě. „Když jsme v listopadu dostali mapu, báli jsme se, že bude složité namotat v lese delší tratě. Nakonec jsme viděli, že jsme klidně ještě mohli na délkách ubrat.“ Slabší závodníci jistě dají staviteli za pravdu –směrné časy pro vítěze sice trefil, ale méně úspěšní dospělí i veteráni atakovali na trati hodinovou hranici. I tak se však vesměs shodli, že letošní krátká trať byla fantastický zážitek. Příští rok v Krušných horách bude nač navazovat.

Čechy Čechům?

Při procházení kolem sobotní výsledkové listiny si jeden musel připadat jako na dostaveníčku Dělnické strany. O co šlo?

Inu, na startu mistrovství se objevilo až příliš mnoho kvalitních zahraničních borců, kteří zabrali až příliš mnoho postupových míst do áčkového finále, na něž si brousili zuby domácí. Celá aférka by se dala odbýt jako drobný xenofobní výlev několika neúspěšných závodníků, jenže situace byla poněkud komplikovanější.

V čem byl problém? Někteří z těch, kdo nastoupili jako cizinci, měli zároveň platnou českou registraci. Jenže cizincem je podle soutěžního řádu občan cizí státní příslušnosti, který není v daném roce registrován v Česku. Cizincem je tedy třeba Michal Krajčík, který vždy závodí za Košice a svůj český klub nemá. Cizincem naopak není například Wojciech Dwojak, který běžel za „svou“ hradeckou Slavii. Mezi cizince ovšem podle tohoto pravidla nepa tří ani reprezentanti Spojených arabských emirátů, kteří už letos běhali za Haná Orienteering a musí tak splnit česká pravi dla pro účast na mistrovství. A právě to vadilo Ondřeji Syslovi, který oka mžitě po závodě podal protest. „Přestože byl pořadatel na daný problém několikrát upozorněn, je celá záležitost zatím bez jakékoliv odezvy,“ napsal ve své stížnosti na hlavního rozhodčího. Jury protest uznala a k reprezentaci Emirátů přihodila ještě pár slovenských, polských a německých závodníků a závodnic s použitou českou registrací. Všechny tyto výtečníky poslala mimo soutěž, vykázala do nejslabšího nedělního finále a doporučila soutěžní komisi, aby se problémem zabývala. Vztek ovšem neměli jen vyřazení závod níci, ale i samotní pořadatelé. „Protože se zároveň jednalo o závod světového rankingu (WRE), tak jsme ze sebe udělali šašky,“ povzdechl si ředitel závodu David Aleš. „Na jednu stranu sem zahraniční závodníky zveme, ale kvůli jednomu zamindrákovanému protestu je musíme dát mimo soutěž, čímž jim bráníme závodit ve WRE. Co si o nás ti závodníci pomyslí?

To je moc špatná reklama českého OB,“ dodal na závěr. Nás může uklidňovat fakt, že nikdo z vyřazených si stejně postup do áčkového finále nevybojoval, a naděje, že se v brzké budoucnosti dočkáme nějakého systémovějšího řešení, aby se podobné situace neopakovaly.

EYOC Makedonský

Foto: Jan Polášek

Letošní dorostenecké mistrovství Evropy se konalo v tradičním termínu na konci června ve městě Strumica v Makedonii. Po loňském podzimním mistrovství v Portugalsku, pro české barvy nepříliš vydařeném, se jednalo o další spíše exotickou zemi, nejen co se orientačního běhu týče.

místo na začátku startovního pole běžící Terka Janošíková, třetí příčka potom patřila Terce Čechové i přes oražení dvou kontrol navíc. Bára Vyhnálková se zařadila po chybě v poslední třetině trati na čtvrtou příčku pouhé 3 vteřiny za bronzovou Terkou (17. Anička Kopecká). V mladších dorostencích se větších chyb vyvaroval Vojta Sýkora a s kva litním fyzickým výkonem se mu podařilo obsadit krásné třetí místo. O devět vteřin zpět se na děleném čtvrtém místě umístil Ondra Vystavěl (16. Dan Vandas, 19. Ota Hirš). Ve starších dorosteneckých kategoriích už byla tradičně kompletní konkurence skandi návských závodníků (z nich jen Finové nasa zují i mladší dorostence) a naši opět byli vidět. To především zásluhou Simony Chládkové v D18, která obsadila skvělé 6. místo, necelou půlminutu za Polkou Weronikou Cych, běha jící v Čechách za Hradecký OK99. Solidně běžela i Gabriela Hiršová na 12. místě. Více pak chybovaly Anička Štičková a Eliška Kulhavá (29. resp. 30. místo). Ve starších dorostencích své vítězné tažení započal Fin Olli Ojanaho, který vyhrál o 21 vteřin před druhým Florianem Attingerem. V první dva cítce pak byly minimální rozdíly – nejlépe

Česká výprava vyrazila do místa dění přímo z mistrovství na krátké trati v Adršpachu. Částečně i z obav z dopravy zajišťované pořadateli s jistými předsudky (které se ovšem ukázaly jako docela neoprávněné) byla zvolena doprava auty. Dorostence čekaly dva dny tréninků v modelových terénech – jeden den v režii českého týmu, druhý pak v rámci oficiálních modelových tréninků od pořadatelů. Samotné centrum závodů se nacházelo v asi třicetitisícovém městě na jihovýchodě Makedonie, jen 30 kilometrů od hranic s Řeckem a okolo 100 kilometrů od pobřeží Středozemního moře. Cesta tedy byla poměrně dlouhá a počasí značně středomořské.

Prostor pro lesní disciplíny se nacházel kousek za horským sedlem směrem k ves ničce Suvi Laki v nadmořské výšce přes tisíc metrů. Les byl převážně bukový, dobře průběžný, s četnými údolími a především velmi velmi kopcovatý. Modelové tréninky sprintu a samozřejmě i sprint samotný se pak konaly v samotném srdci města, které,

ač sice historicky údajně s dlouhou tradicí, disponovalo pouze betonovou zástavbou v centru a přilehlým svahem s rodinnými domy. Lehké obavy přivodil oficiální trénink, kdy ze šesti kontrol se u jedné místo domu s kontrolou nacházela pouze díra v zemi, u další pak alespoň dům, nikoli však kontrola.

Návrat na výsluní Ve čtvrtek pak vypuknuly samotné závody. Začínalo se sprintem. Z karantény ve staré škole, která to, co ztrácela na hygienických standardech a novosti, doháněla minimálně na atmosféře, vybíhali závodníci do svahu se zástavbou rodinných domů, která nebyla příliš členitá, aby se následně přes diváckou kontrolu na náměstí přenesli přes divácký úsek do novější zástavby a parčíku v centru města. Pořadatelé avizovali umělé překážky kvůli ztížení voleb postupů, nicméně ty byly využity jen v minimální míře. A českým barvám se po hubenějších sprin tových letech ve vyprahlé Strumici dařilo. V D16 vybojovala stabilním výkonem druhé

Trenér Marek Cahel mohl být se svými svěřenci spokojen

Vojta Sýkora v obležení medailistek

z našich zaběhnul Štěpán Mudrák na 16. místě se ztrátou 13 s na velkou bednu. O 15 vteřin za Štěpánem pak skončil a na 23. místě se umístil Vojta Kettner (30. Šimon Navrátil). Matouš Fürst po poranění kolene na MČR na krátké trati toto sice vcelku solidně roz běhal, ale bohužel v koncové části trati vyne chal kontrolu.

Večer následovalo na stejném místě, jako bylo centrum sprintu, tedy na náměstí, slav nostní zahájení mistrovství, na kterém nechy bělo nic, co si každý správný funkcionář pod adekvátním zahájením představuje. Tedy po pořadě: dlouhý pochod za dechovkou a ma žoretkami, dechovka, mažoretky, dechovka, výstupy tanečních dětských souborů pře strojených jako: obří alobalové mušle a moř ské panny, indiáni a amazonky, růžoví pan teři (vše 2 x), následně moderní tanec, místní rocková kapela, winampový umělec s elek trohouslistkou. Celé zakončeno opulentním ohňostrojem. Večer ukončovalo slavnostní vyhlášení sprintu.

Ach, ta technika… Páteční klasická trať již podle parametrů (značné převýšení, velmi málo kontrol) slibovala zajímavé volby postupů, což se také potvrdilo. Stavitel pro karanténu a start vybral místo v nejvyšším bodě mapy, cca 200 výškových metrů nad cílem a tak získal o něco více prostoru k dlouhým postupům v rámci zachování relativně krátkých směr ných časů dorosteneckých kategorií. V D16 potvrdila skvělou formu Terka Jano šíková, když opět po vyrovnaném výkonu doběhla na 3. místě, zbylé tři závodnice se pak seřadily na 9. až 11. místě (Kopecká, Čechová, Vyhnálková) když se nevyhnuly větším chybám. V H16 předvedl skvělý výkon Dan Vandas, když se na čtvrté kon trole ujal vedení a i přes špatnou volbu na předposledním postupu dokázal zvítězit o necelé dvě a půl minuty. Česká republika tak mohla jeho zásluhou slavit první zlatou medaili. Vojtu Sýkoru doběhl na druhé kon trole o 2 minuty čerstvý mistr Evropy ze sprintu, Portugalec Richardo Estevez, který však jeho tempo neudržel a zaostal za ním nakonec o více než 4 minuty. Vojtovi pak solidní výkon po zbytku trati vynesl 6. místo, se ztrátou necelé minuty na medaili. Dru hou desítku pak uzavřel Ondra Vystavěl. Ani na klasice se nepodařilo, aby všichni čeští závodníci v lese sebrali všechny správné kontorly. Tentokrát se o to postaral Ota Hirš, jehož výkon by býval mohl být na bronz. Ve starších dorostenkách se Aničce Štičkové podařilo spravit chuť po sprintu, když se jí i přes přílišnou volbu na jistotu na dru hou kontrolu, která se ukázala jako ztrá tová o cca 2 minuty, podařilo po následně téměř bezchybném výkonu zaslouženě získat velmi cennou bronzovou medaili se

ztrátou 49 s na vítěznou švýcarku Hannu Müller a 12 s na finskou Annu Haataju, medai listku z JWOC 2013. I přes nevýhodné volby zaběhla kvalitní výkon na 16. místě Eliška Kulhavá. (25. Hiršová, 51. Chládková). V H18 opět dominoval Fin Olli Ojanaho, který zví tězil o 4 minuty, když přes jedno zaváhání na začátku trati své vedení vybudoval pře devším na obou dlouhých postupech. Na to, že jeho vrcholem sezóny není EYOC, ukazo valo mimo jiné to, že po klasice odložil čip a buzolu a místo výklusu vypadal, že se jal dobíhat objem, který mu po dorostenecké klasice patrně chyběl do tréninkového plánu. S nejlepšími držel nejlépe krok Matouš Fürst, který se se ztrátou přes 7 minut na vítěze ale pod 1 minutu na velkou bednu umístil na 10. místě (20. Kettner, 50. Mudrák, 81. Navrátil). Těžký závod ukázal velkou tech nickou nevyrovnanost závodníků – chybo vali téměř všichni a ani špatná volba v řádu minut neznamenala ztrátu šance na medaile. Rozhodovalo především fyzické nasazení a dobře realizované dohledávky.

Dívčí double

Totéž potom platilo i pro sobotní štafety, kde se chybovalo snad ještě více. Závod hostilo stejné shromaždiště jako na klasiku, tratě však byly pouze v údolí, v polootevřeném terénu a hustnících. Stavitel zvolil dvojná sobné ražení divácké kontroly, což lehce znepřehlednilo závod, nicméně i tak byl divácky velmi atraktivní. V D16 rozbíhala Terka Čechová, hned v první smyčce udělala asi tříminutovou chybu, kterou po zbytek trati stahovala. A úspěšně. Terka Janošíková tak vybíhala na čele spolu s Ruskou a nejlep ším časem v kategorii připravila pro Báru Vyhnálkovou náskok 2 minuty na druhé Finky. Bára potom do závěrečného pytlíku vybíhala s luxusním náskokem a i přes chybu v závěru dokázala náskok ještě zvýšit, tedy první zlato pro český tým. Mladší dorostenci začali velmi podobně –Vojta Sýkora v první smyčce vyrobil rovněž tříminutovou ztrátu, ovšem nakonec předá val z prvního místa. Ota Hirš se rovněž nevy varoval chyb a předával společně s Finem s minutovou ztrátou na vedoucí Švýcary. Dan na třetím úseku vyrobil paralelní chybu s výběhem jiným údolím na okraj mapy. I přes devítiminutovou ztrátu na nejlepší čas na úseku však při velkém náskoku na čtvrté Francouze toto stačilo na krásnou bronzovou medaili za Finy a Švýcary.

V D18 na prvním úseku Eliška Kulhavá pře dávala ve skupině na 4. místě se ztrátou 4 minuty na vedoucí Polky, na druhém úseku Gabča Hiršová vyrovnaným výkonem ukro jila z náskoku Polek a spolu spolu se Švédkou předávala na druhém místě. Anička Štičková následně při prvním ražení divácké ztenčila náskok polské Cych na jednu minutu, poté však, již společně, vyrobily 4 minutovou

chybu a tak Švédka probíhala diváckým úsekem s bezpečným náskokem na prvním místě. Tento se však ukázal v tomto závodě plném zvratů jako nepříliš dostatečný, když Anička dokázala chybující Švédku předběh nout a vychutnat si klidný doběh pro zlato. O druhé místo se pak rozhodovalo v dra matickém finiši mezi Švédkou Pettersson a Polkou Cych. Zvítězila Švédka, jež odolala náporu mohutně stahující Cych. Ve starších dorostencích se rozbíhající Štěpán Mudrák nevyhnul sérii chyb a tak předával se ztrátou 6,5 minuty na 13. místě. Na druhém úseku Matouš Fürst posunul český tým na 7. místo, nicméně s prohlou bením ztráty na vedoucí týmy. Vojta Kettner pak také chyboval a bylo z toho bohužel až 10. místo. Ani o 4 minuty na úseku nejlepší čas fenomenálního Olliho Ojanaha na půlho dinové trati tentokrát nestačil Finům k vítěz ství, když na druhém úseku ztratil Topias Ahola 5 minut. I tak však vytáhl finskou štafetu na druhé místo za Nory po finiši se švédským Leinonenem.

Za rok v Rumunsku

V poháru národů český tým obsadil druhé místo za Finskem. I přes značné množství mapových chyb českých závodníků lze celkové hodnocení uzavřít velmi pozitivně. Na druhou stranu je třeba přiznat, že na me dailové bilanci se především podílí dorost mladší a že v plné skandinávské konkurenci ve starším dorostu – která je již však prak ticky srovnatelná s juniorskou – již ani solidní fyzické výkony při průměrném výkonu ma povém na špičku nestačí. Další věcí je potom zjevná korelace mezi kvalitou výsledků a po dobností terénů terénům domácím, která sice letos hrála v náš prospěch (a je pravdě podobně hlavní příčinou slabších výsledků z loňského Portugalska), nicméně cílem je jistě připravovat závodníky na kvalitní výkony v jakémkoli terénu. Závodníci každo pádně získali cenné zkušenosti z vrcholných závodů, které budou mít někteří možnost zúročit již na konci července na juniorském mistrovství světa, další snad pak za rok v ru munské Kluži.

Nutno ještě zmínit, že z celých závodů si drtivá většina účastníků odnesla pozitivní dojem co do celkového průběhu. V pod statě veškerá organizace pod taktovkou míst ního propagátora OB a technického ředitele závodů Toniho Kostova klapala – podstatně lépe než loni v Portugalsku. Zpoždění startu štafet o 15 minut, což byla snad jediná organi zační věc, která nešla podle plánu, pak bylo opravdu jen drobností („promiňte za zpož dění, štafety jsme v Makedonii ještě nikdy nepořádali “), kterou pořadatelům snad všichni odpustili.

Na Olomouc!

Český tým míří na domácí AMS ve velmi silné sestavě

Olomouc je město orientačnímu běhu zaslíbené. Po mistrovství světa 2008 se letos v okolí hanácké metropole uskuteční 19. akademické mistrovství světa. Do České republiky přijedou opět po deseti letech bojovat o medaile nejlepší světoví studenti, včetně mnoha medailistů ze světových šampionátů. Čeští závodníci bývají na domácí půdě ve srovnání s mezinárodní konkurencí velmi úspěšní a v této tradici chtějí nadále pokračovat.

Složení týmu ČR pro AMS 2014 v Olomouci

Ženy: Vendula Horčičková, Adélka Indráková, Eva Kabáthová, Jana Knapová, Denisa Kosová, Iveta Šístková

Muži: Adam Chromý, Štěpán Kodeda, Vojtěch Král, Pavel Kubát, Miloš Nykodým, Jan Petržela Rozdělení na jednotlivé tratě

Sprintové štafety: Horčičková, Šístková, Král, Nykodým

Klasická trať: Indráková, Kabáthová, Knapová, Kosová – Chromý, Kodeda, Kubát, Petržela

Československo poprvé hostilo akademické mistrovství světa v orientačním běhu v 1982, kdy se závodilo v okolí České Lípy. V roce 2004 se uskutečnil pro naše barvy veleúspěšný šampionát v Plzni. Po deseti letech budou mít čeští reprezentanti opět možnost představit se před domácími fanoušky. Do Olomouce míří velmi silný tým dvanácti závodníků. „V našem student ském týmu máme řadu závodníků širší světové špičky, včetně dvou letošních medailistů z ME (Král, Petržela). Určitě bychom rádi navázali na veleúspěšnou bilanci českých závodníků ze světových závodů v domácím prostředí. Silná jména se ale objevují i v ostatních výpravách se o ty případné medaile poběží v hodně svižném rytmu, “ říká šéftrenér českého reprezentačního družstva Radek Novotný. V loňském roce se v Hradci Králové stala juniorskou mistryní světa ve štafetách. V letošní první sezóně mezi dospělými vyhrála titul na krátké trati a díky svým výkonům si vysloužila místo v českém týmu pro MS v Itálii. O motivaci pro letošní AMS

Sprint: Horčičková, Indráková, Kosová, Šístková – Kodeda, Král, Kubát, Nykodým

Krátká trať: Horčičková, Kabáthová, Knapová, Šístková – Chromý, Král, Nykodým, Petržela Štafety: Dle aktuální formy

Vendula Horčičková postaráno. Vždyť bydlí v Přerově, jen kousek od centra AMS Olomouci. „Bude super zase po roce závo důležité světové akci doma. Ráda bych, abychom se porvali o přední místa ve sprin tových štafetách. V individuálním závodě budu nadšená z umístění v TOP10, spoko jená s TOP15 a štafety se uvidí, jaké bude vůbec složení. Celkově se na celý týden moc těším a doufám, že přijede velká fanouškov ská podpora.“ Doslova jako doma se v Olomouci bude cítit i Adélka Indráková. „Na AMS v České republice se moc těším o to víc, že centrum v Olomouci a já tak budu běhat v domácím prostředí na mapách, na kterých jsem se ori enťák učila. Na druhou stranu se toho domá cího prostředí trošku bojím, takže se poctivě připravuji, abych mohla podat co nejlepší

výkon. Kontrolovaný závod od začátku do konce s pořádným fyzickým nasazením je můj cíl!“

V českém dresu poběží na AMS i brněnská Eva Kabáthová. Na krátké a klasické trati se v okolí Olomouce dále představí fina listka sprintu v rámci letošního MS v Jana Knapová z Pardubic. „ Na těším. Nějak mi stále pořádně nedochází, je domácí, protože poslední dobou trochu jako takový světoběžník. se těším na tu atmosféru, s českými fanoušky to bude určitě super. Cílem podat kvalitní výkony, se kterými budu spokojená. Zní to jako klišé, ale pokud v cíli řeknu: ‚Jo, to byl povedený závod,‘ věřím, že z toho může být velmi umístění.“

S pokorou a skromnými cíli vstoupí do domácího AMS dvojnásobná stříbrná medailistka z juniorských světových šam pionátů Denisa Kosová. „Na AMS bude to pro mě první větší závod na půdě. Cíle vysoké nemám, ale desítka hodně potěšila. Po loňském výpadku ráda, že jsem se nominovala a díky se otevírá možnost znovu se začlenit do reprezentace.“

Největší naděje na výborný výsledek budou čeští fanoušci vkládat do Ivety Šístkové . Pardubická zkušená repre zentantka převzala po Daně Brožkové žezlo královny českého orientačního běhu a po dvou umístěních v nejlepší dvacítce na letošním MS v Itálii bude chtít svou letošní dobrou formu jistě potvrdit i v Olomouci.

Stejně jako ženská část týmu je i ta muž ská kombinací zkušeností a dravého mládí. České barvy budou v Olomouci hájit Adam Chromý, dvojnásobný bronzový medailista z posledního AMS ve Španělsku v roce 2012, a Štěpán Kodeda, který je dvojnásobným juniorským mistrem světa. Letošní MS v Itálii mu v důsledku zdravot ních problémů v jarní přípravě nevyšlo úplně podle představ. O to větší chuť před vést se před domácími fanoušky v co nej lepším světle bude mít Vojta Král na AMS. „ Malé cíle rozhodně nemám. V každé dis ciplíně, ve které nastoupím, chci bojovat o medaile.“

Dvaadvacetiletý závodník z Hradce Králové Pavel Kubát vypálil v roce 2010 rybník všem favoritům, když se stal juniorským mistrem světa na klasické trati. V letošním roce bojuje se zdravotními problémy, ale myšlenka účasti na AMS na domácí půdě ho neustále motivuje. „Na domácí AMS se těším již od konce minulé sezóny. Byla to také jedna z hlavních motivací pro trénink během zimy. Na jaře po ME v Portugalsku mě však začaly trápit zdravotní potíže, nej dříve motání hlavy a nyní ostruhy na patách.

AMS se světovou konkurencí

Příprava tudíž není ideální. Mým cílem je zaběhnout především solidní mapové výkony. Na co to bude výsledkově sta čit, uvidím, vypadá to, že konkurence se sejde kvalitní.“

Pro některé bylo jeho 12. místo na krátké trati při MS velkým překvapením, pro jiné potvrzením výborné formy, kterou si do Itálie přivezl. Miloš Nykodým před vádí v letošním roce vyrovnané výkony vysoké úrovni. V této tendenci by chtěl pokračovat i na AMS. „Česká republika už pořádala několik světových akcí, ale mně se zatím všechny vyhnuly jako čert kříži. Takže opravdu hodně natěšený na domácí šampionát. Doufám, že se sejde velká divácká kulisa, která nás na doběhu vyhecuje odevzdání veškerých zbytků energie. Moje ambice jsou po vydařeném MS vysoké. Chtěl bych se alespoň dvakrát podívat na velkou bednu. S medailí bych hodně spokojený, protože co vím, tak přijede opravdu vysoká konkurence. navíc nebude lehké porazit ani naše protože do boje posíláme skutečně mužský tým. Taky jsem dost zvědavý, nám podaří sprintová štafeta, ve které pravděpodobně šoupnu druhý úsek.“ své druhé sezóně mezi dospělými se výborně prezentuje i Jan Petržela . dubnu získal s českou štafetou stříbro ME v Portugalsku a při letošním MS Itálii dlouho útočil na klasické trati umístění v nejlepší dvacítce, které mu nakonec jen těsně uniklo. I on patří mezi běžce, do kterých budou čeští fanoušci vkládat medailové naděje.

vy fandit českým závodníkům. Akademické mistrovství světa 2014 startuje pondělí 11. srpna večerním slavnostním zahájením. O den později se již bude bojo medaile ve sprintových štafetách.

Konkurence se na letošním AMS sejde opravdu velmi kvalitní. V obou kategoriích budou jistě mířit na nejvyšší příčky závodnici ze Skandinávie. Švédsko posílá do boje například juniorskou mistryni světa na klasické trati z loňského šampionátu v České republice Lisu Risby. Přijede i Lina Strand, která má na svém kontě individuální umístění v nejlepší světové dvanáctce ve všech disciplínách MS. Finsko bude v Olomouci reprezentovat mimo jiné juniorská mistryně světa na klasické trati z roku 2012 Kirsi Nurmi. O překvapení se bude snažit Francouzka Isia Basset, která si z loňského mistrovství světa juniorů v ČR odvezla jedno čtvrté a jedno páté místo.

Mužské startovní listině vévodí velmi silný švýcarský tým v čele s mistrem světa ve sprintu 2012 a ve sprintových štafetách 2014 Matthiasem Kyburzem, kterého doplní jeho o dva roky starší bratr Andreas Kyburz. Rodinu Hubmannových bude reprezentovat Martin Hubmann, mladší bratr prozatím slavnějšího Daniela. Ve sprintu a na klasické trati bude patřit mezi favority na titul Scott Fraser reprezentující Velkou Británii. Pozornost francouzských diváků se jistě bude upínat na dvojnásobného bronzového medailistu z MS Frédericka Tranchanda

Jak se rodila medaile

Foto: Petr Kadeřávek

Jak dnes i díky AMS ví o něco více sportovních fanoušků, naše populární biatlonová hvězda Gabriela Soukalová má k medailím blízko nejen jako jejich aktivní sběratelka. Je totiž absolventkou oboru Ražená medaile a mince vyšší odborné školy při Střední uměleckoprůmyslové škole v jejím rodném a domácím Jablonci nad Nisou. Není tedy divu, že byla již mnohokrát oslovena se žádostí o grafický návrh medaile. Na jaře 2013 to zkusili i pořadatelé AMS v OB 2014 – a měli štěstí.

„Ze všech nabídek jsem si vybrala akademické mistrovství sport je prostě moje srdeční záležitost“, vysvětlovala Gábina. Produkce medailí totiž zdaleka není jen o sportovní tématice – tento obor čítá například i pamětní medaile a vyznamenání pro různé obory nebo služební odznaky. Nadto má zkušenost i s orien tačním během, naštěstí prý i celkem pozitivní, a to i přesto,

že při ní to na medaili tak úplně nebylo: „…běhala jsem jej na škole celkem rychle, ale vždycky jsem se ztratila“.

Na podzim 2013 se tak Gábina dala do práce, příprava medaile od prvních představ po sádrový model trvá několik měsíců. V jejím případě se jednalo většinou o večery na soustředěních: „Bylo to pro mě příjemné odreagování po

náročných trénincích. Já nej sem ten typ, který by volný čas trávil u plejstejšny J“. Návrh lícní, tedy stěžejní strany, při jejíž tvorbě měla volnou ruku, se tak začal rodit v Oberhofu, kam se jezdí točit do tunelu, a v zásadě pak vznikl hlavně pod dachsteinským ledovcem, tedy pro změnu obvyklou destinací pro mimosezónní přírodní sníh. Již s představe ním sádrového modelu, který je zhruba třikrát větší nežli výsledný originál, jsme pak mohli v druhém newsletteru AMS v závěru roku 2013 vidět konečnou podobu návrhu, který je postaven na orienťác kých symbolech – se střelkou a mapovými symboly, vrstev nicemi, pěšinou a rozhraním. Nápis po vnějším obvodu navíc vyšel tak, že písmena tradičně znázorňující pro nás zásadní světové strany, tedy N a S, jsou přesně tam, kde mají být, při hrotech střelky. Jsou proto i barevně zvýrazněna, stejně jako na kolečku buzoly. „Nechtěla jsem na přední straně použít obvyklý motiv běžce. Ráda dělám věci netradičně, snažila jsem se spíše o jedno duchost a čistotu“. Sekretariát Mezinárodní federace univer zitního sportu (FISU) se totiž na tento návrh příliš nadšeně netvářil. Představoval si, že – v souladu se svými směr nicemi – bude na lícní straně jak jeho logo, tak logo závodů, jemuž nakročený běžec domi nuje. Nakonec bylo dovoleno přemístit logo závodů na rub a pro logo FISU bylo uznáno

jako dostačující umístění na stuze hned nad medailí – ta se navíc díky neobvyklému (dále popsanému) způsobu uchycení nemůže u zavěšené medaile přetočit tak, že by logo na stuze nebylo vidět při pohledu na její čelní stranu. Pro Gábinu je uplatnění vlastní myšlenky o to cennější, že se jedná od školy o její první návrh realizovaný od začátku až po hotový kus. Částečně se příležitostně podílí i na jiných projektech, na víc prostě není čas.

Po zimní olympiádě – a roz šíření vlastní sbírky o dva stříbrné exempláře – tedy už došlo jen na návrh zadní části, takže už bylo pozdě se inspirovat, i když by v jednom aspektu strašně ráda: „Někdy bych chtěla navrhnout tak veliké medaile, jaké dávali v Soči, člověk měl pocit, že drží v ruce opravdu poctivý kus cenného kovu“. Nicméně to by beztak nebylo v možnostech rozpočtu AMS – medaile má standardní průměr sedmi centimetrů a i tak nás výrobce podpořil částečně sponzor ským plněním místo plné úhrady.

Rub dával už jen minimální prostor pro vlastní invenci, na něm šlo jen o uspořádání zmí něných symbolů AMS a FISU a zadaných obrysů dominant Olomouce a kraje: sousoší Nejsvětější Trojice, baziliky Nanebevstoupení Panny Marie na Svatém Kopečku a vysílače z nejvyšší moravské hory

Pradědu. Mimochodem monu mentální sousoší na olomouc kém Horním náměstí bylo svědkem medailových cere moniálů MS 2008 a přímo na jeho úpatí vznikla i řada spo lečných fotek Dany a Radky Brožkových s Michalem Smolou a jejich cennými kovy.

Pak už následovalo převedení návrhu do reality v dílně, která se i přes název nalézá v Železném Brodě (v Malé Skále má závod na výrobky méně uměleckého charakteru).

Podnik s celým názvem „ZNAK MALÁ SKÁLA, družstvo hodi nářské a umělecké výroby“ si Gábina sama vybrala. Kromě toho, že jej má skoro hned za kopcem, realizovala zde svoji absolventskou práci. Od té doby zde má výborné vztahy, mezi zaměstnanci, jejichž rukami prošly i naše medaile, má i svoji spolužačku. Dílna je zárukou kvalitní práce, lec které vojenské řády a vyzna menání, policejní odznaky nebo univerzitní pamětní medaile pocházejí právě odtud a i vstřícná spolupráce v procesu tvorby medailí AMS potvrdila, že to byla dobrá volba.

I příprava samotné ražby se počítá na měsíce. Během nich je ze sádrového modelu vytvo řena negativní sádrová forma, na níž jsou ještě vychytány nedostatky, z ní pryskyřicový model a až poté se vzor spe ciálním strojem přenese na negativní razidlo konečné veli kosti, které ještě rytec doladí. Razidla rubu a líce se vloží do mohutného lisu, jehož úderem se výsledný reliéf vytvaruje do vloženého kovového polo tovaru, zvaného střížek, tedy prostě hladkého plochého kovového kolečka. V dalších dílnách následuje odsoustru žení přebytečného okraje, povrchová úprava, dobarvení na stříbrnou nebo zlatou a pří padné další barvené úpravy, jako v našem případě červené zvýraznění střelky a světových stran, což je mezi medailemi také poměrně originální počin. Nedílnou součástí celého umě leckého díla je i stuha, jejíž

vzor a barevné provedení na první pohled vychází z barev šampionátu. Nejenže byla věnována náležitá pozornost jejímu vzhledu, ale unikátní je i její uchycení, které Gábina navrhla ve své školní absol ventské práci a nyní jej mohla konečně uplatnit v praxi. Je totiž uchycena ve výřezu uvnitř medaile, takže zacho vává čistý tvar jak medaile, bez nutnosti přidání vnějšího oka, tak široké stuhy, která nemusí být pro uchycení zúžena či vícekrát zpřehýbána.

I když může doba přípravy z laického pohledu vypadat jako poměrně rozvleklá, byl ve skutečnosti termín realizace naopak šibeniční, jak se nám to holt v orien ťáku, pořádaného zejména z nadšení ve svém volném čase, stává. Díky vstřícnosti výrobce a ředitelky podniku, Daně Plíhalové se podařilo první medaili vložením stuhy zcela zkompletovat doslova až během reportérsko-fotogra fické návštěvy. Aby při ní byla i Gábina – jež si samozřejmě ráda prohlédla další stádium realizace vlastního návrhu –byl termín v období konečné fáze výroby totiž naprosto bez volby variant, pátek 11. čer vence, při jejím jednodenním domácím mezipřistání mezi Oberhofem a tréninkovým kempem v Letohradě. Smůlu měl tak i hlavní tahoun AMS, Dušan Vystavěl, který tou dobou musel plnit bafícké a divácké povinnosti během mistrovství světa v Itálii. Dočkal se ale i on a 1. srpna si mohl pro kompletní sadu 66 medailí osobně přijet. Většina z nich se samozřejmě rozdá závodníkům, kteří je vybojují (3 x 6 v individuálních disciplí nách a 12 + 18 ve štafetových), nutná je i záloha pro případ umístění více závodníků na jedné medailové pozici, další exempláře poputují do archivů FISU a dalších sportovních organizací. Teď už zbývá jen držet palce, ať těch rozdaných při vyhlašovacích ceremoniá lech zůstane co nejvíce v zemi původu!

Fojtka

čemu se sem v budoucnu budeme rádi vracet. Jeden takový prostor se nachází v Ještědské oblasti na svazích Jizerských hor u obce Fojtka, cca 13 km severně od Liberce.

Řidiči zajisté ocení snadný a rychlý příjezd po nově otevřené silnici R13. Ani ti, kteří nemají možnost zajet si sem autem, nemusí být smutní, neboť do Fojtky je možné se dostat i vlakem. A opravdu je nač se těšit. Poprvé, když jsme do této oblasti zavítali, nevěřili jsme svým očím. Přivítal nás ostrý hřeben pokrytý žulovými srázy a plotnami, které na první pohled působily neprostupně. Záhy jsme však zjistili, že je možné po nich projít. Jako bonus jsme si ještě užili krásné výhledy na Ještěd a jeho okolí. Svahy kopců jsou posety různě velkými balvany, které v mnoha místech vytváří úplné bludiště. Každá další návštěva v lese přinášela nové zážitky a zkušenosti, jež rozhodly o tom, že necháme prostor zmapovat. Jednou nás překvapila pole tvořená žulovými balvany s obrovskými dírami, které by pohltily snad i slona. Jindy jsme sušili boty z bažin při pomínajících Skandinávii, prodírali se mezi kameny v hustnících, klopýtali v kamenné

stráni nebo obdivovali lomy, většinou zato pené, a jámy po těžbě kamene. V prostoru se také nachází obora pro vysokou zvěř, která bývá většinu roku průchodná, jen na zimu se zavírá, protože zde nachází útočiště několik desítek jelenů stahujících se z vrchních částí Jizerských hor. Prostě jsme se nikdy nenu dili. Náročnost tohoto terénu ještě několikrát znásobilo obrovské převýšení (prostor se rozkládá severně od obce Fojtka a sahá až ke křižovatce Červená ruka nacházející se ve výšce 723 m). První kroky mapařů (J. Barták, L. Bednařík) sem vedly v roce 1985, kdy byla zmapována malá část v okolí Fojtky (mapa Štír, měřítko 1 : 10 000, e 10 m) sloužící jako účelová po můcka pro orientační běh ČSTV. Na podzim roku 2013 na sebe Roman Horký a Petr Uher vzali náročný úkol a pustili se do mapování zcela nového prostoru. Během přibývají cích zmapovaných částí vyšlo najevo, že i po nutné generalizaci bude čtení mapy za běhu obtížné. Proto byla na Soutěžní ko misi zaslána žádost o změnu měřítka pro klasiku, která však byla zamítnuta. V květnu 2014 vyšly z jilemnické tiskárny mapy s názvem Červená ruka (A3 – 1 : 10 000, A4 – 1 : 15 000) a Zaječí důl (A4 – 1 : 10 000, výřez Červené ruky). Mapy byly poprvé pou žity pro závody žebříčku B Čechy, tradičního Saxba a žebříčku Ještědské oblasti. Velmi kvalitní mapa, nádherný terén a náročné tratě připravily závodníkům nezapomenutelné

Stav: 2013–2014

Plocha: 5,44 km2

Měřítko: 1 : 15 000 (Červená ruka), 1 : 10 000 (Červená ruka, Zaječí důl)

zážitky, což dokazují i následující citace převzaté z webu. Lucka Janatová: „Bylo to naprosto luxusní, v některých místech mi přišlo, že nejsem v Čechách…“ Petr Fodor (Jockey): „Byly to závody roku, tohle letos těžko něco trumfne. Když jsem to rozbalil na kláse, hned po startu mě chytly podobný mdloby jako při švédských klasikách. Tak jak tohle dám? Vždyť už na tu jedničku to je postup jak na Jukole…“ O tom, že se jedná opravdu o jedinečný terén, který prověří jak mapové, tak fyzické schopnosti, svědčí nejen uvedené komentáře, ale i dosažené časy vítězů. V kategorii H21B všechny porazil Michal Horáček za 99:21 (12,2 km, 560 m) a v D21B zvítězila Iva Ruffe rová za 80:45 (7,8 km, 390 m). Ne náhodou se jedná o dva zkušené závodníky zvyklé běhat v náročných jizerskohorských terénech. Pokud vše dobře dopadne, budete si moci otestovat své mapové a fyzické schopnosti v červnu 2015 na klasické trati jednoho ze závodů tradičního Saxba.

Mapovali: Roman Horký, Petr Uher Typ terénu: Proměnlivý jizerskohorský terén (balvanová žulová pole, hustníky, bažiny), středně hustá síť komunikací, velké převýšení

Závody: Žebříček B Čechy (Saxbo, OŽ) 2014

Průměr H21B a D21B: 8:13/km (Michal Horáček) a 10:30/km (Iva Rufferová)

Klub: OK Chrastava (OK CHA)

Upozornění: Prostor se nachází v CHKO Jizerské hory!

Šindelová

Karel.Rambousek@sb-sokolov.cz

V podhůří Krušných hor leží zvláštní obec – Šindelová. Je zvláštní zejména tím, že i v čase horkého léta zde najednou naměří místní klimatolog přízemní mrazíky. A kdo zde byl na vícedenních závodech, tak si jistě pamatuje, že se stalo, že ráno měl před stanem zamrzlou vodu v ešusu. A tak jako je zde zvláštní klima, tak je tomu i se zdejším terénem.

Na první pohled nic neobvyklého. Ale jak mile vběhnete do lesa, pohled se změní. Není zde sice až tak mnoho kopců, ačkoli i ty se najdou. Les je však nepřehledný, až dá se říci zabušený, cesty neudržované, plné výmolů, louky zarostlé, a navíc jsou zde neobvykle velké plochy silně podmáčené s množstvím bažin a vodotečí. Stačí, aby trochu zapršelo, a les natáhne vodu, z potůčků jsou rázem nepřekonatelné řeky, a i z malých bažin neprostupná rašeliniště.

Poprvé byl tento terén zmapován již na začátku 70. let minulého století. Konaly se zde sice závody pouze regionální úrovně, ale přesto se tato první mapa stala v orienťácké obci velmi známou. Proslavil ji onen velký zelený otazník. Tak se tehdy mapaři vypo řádali s absolutně nepřehlednou zarostlou

loukou plnou křovin, bažin a vodotečí. Za tehdejších podmínek a podkladů byla prakticky nezmapovatelná. První opravdu kvalitní zmapování tohoto terénu se konalo v roce 1999, kdy zde náš oddíl ve spolupráci s Loko Mariánské Lázně připravil a uspořádal žebříček B-Čechy. Les se sice za dobu od první mapy dost změ nil, ale vše, co dělalo tento terén zajímavým a jedinečným, zůstalo prakticky zachováno. Zelený trojúhelník zmizel a nahradila ho perfektně zpracovaná mapa s tradičním názvem Favorit. Závody měly velmi pozitivní ohlas. Líbily se prakticky všem, a díky tomu západní Čechy najednou „objevili“ i orie nťáci z jiných částí republiky. A začali se sem k nám vracet. Terén byl dokonce uznán za vhodný a dostatečně technicky náročný

Stav: 2010

Měřítko: 1 : 15 000 i 1 : 10 000

Mapaři: Zdeněk Švec, Zdeněk Sokolář, Martin Lejsek; revize: Zdeněk Švec, Roman Horký, Milan Bílý, Oldřich Kohoutek

Typ terénu: Podhorský, velmi podmáčený terén

Závody: Přebor ČR na dlouhé trati 2011, vícedenní, oblastní žebříčky

Průměr H21L: 7:07/km (Jan Procházka PGP8206 na dlouhé trati v roce 2011)

Klub: KOB Baník Sokolov

i pro reprezentaci, a proběhl zde jeden kva lifikační závod pro nominaci na mistrovství světa.

A protože o závody v tomto terénu byl stále zájem, došlo k poslednímu přemapování pro storu v roce 2010. Jako první závod na nové mapě Poušť jsme zde uspořádali poslední (bohužel již pouze neoficiální) přebor ČR na dlouhé trati. Na další „velké závody“ si náš klub už netroufá, ale oblastní „třídenky“ na Šindelové si vždycky našly svůj okruh závodníků. Zejména těch, kteří se chtějí řádně potrápit, protože zde opravdu není ani krok zadarmo.

I trailové ME s problémy

Libor Forst forst@trailo.cz

Foto: Lenka Forstová, Pavel Kurfürst, Joaquim Margarido, Miroslav Slovák

O problémech letošního EOC v Portugalsku se toho už napsalo dost. Ani trailovému ME (ETOC) pořá danému ve stejném čase na stejném místě se nevyhnuly nedostatky, i když v daleko menší míře. Naše reprezentace s několika nováčky nezopakovala slušný týmový výsledek z roku 2012, ale polepšila si v jednotlivcích.

Když velký světový podnik pořádá méně zkušená země, zárukou kvality by měl být Event Adviser delegovaný IOF. My i pěšáci jsme věřili, že tomu tak bude i v Portugalsku. Ale věřili jsme asi trochu moc.

Terén

Když jsme si po příletu udělali výlet na nejzá padnější mys kontinentální Evropy (viz foto), našli jsme v okolí nádherné, „skandinávské“ terény a doufali jsme, že alespoň jeden den

nás něco takového čeká. Marně. Namísto toho, abychom se správně orienťácky vyřá dili na identifikaci kamenů, skal, nosíků, kup a údolíček, nás čekalo jen pár keřů a milión pochopitelně často ne zcela přesně sedících záměrných linií…

Směrnice Dalším překvapením bylo, v kolika aspek tech se pořadatelé nedrželi platné Směrnice IOF pro stavbu závodů trail-o. Např. v pří padě A–Z klastru (skupina kontrol blízko sebe, přičemž pro každou přichází v úvahu pouze jeden správný lampion „A“ anebo chybějící lampion „Z“) musí stát v lese přesně tolik lampionů, kolik je kontrol, což zde neplatilo. Navíc by tyto kontroly měly mít společné kleště – tady byla po cestě naopak stanoviště s kleštěmi pro každou kontrolu zvlášť, a pokud se závodník po vyře šení problému vrátil odpověď cvaknout, ale došel ke špatným kleštím, odpověď nebyla uznána (letošní ME mělo asi světový rekord v počtu těchto „mispunchů“). A to nemluvím o naprosto zbytečně ztraceném času díky těmto návratům, zvláště pro vozíčkáře. První den také pořadatelé špatně spočítali délku trati a stanovili časový limit asi o 10 minut kratší, na což také někteří závod níci v závěru doplatili nedostatkem času na řešení úloh. Druhý den zase pořadatelům „utekl“ špatný popis kontroly (použili cíp lesa místo louky)…

Kvalifikace TempO

Premiéru si na ME odbyla po loňské premiéře na MS také disciplína TempO. Pořadatele zde zaskočila mlha, která se odmítala zvednout, a start musel být několikrát posouván. Závod byl ale korektní, i když poměrně těžký, jelikož terénní tvary na golfovém hřišti dost splý valy a stavitel občas volil poměrně přísná Zetka (odpovědi „Zero“ = žádný lampion není správně), kdy např. lampion stál v mírné terénní prohlubni o pár metrů dál, než by měl. Zato se zpracováním výsledků byly problémy, do hry vstoupily i diskvalifikace (mobilní telefon na trati), takže do posledních chvil

nebylo jasné, kdo se kvalifikuje. Nakonec to klaplo čtyřem Čechům, což byl vynikající výsledek, více zástupců měli ve finále jen Švédové a Finové!

Den prvý

Hned první kontrola klasiky byla asi nej problematičtější, co jsem na MS a ME zažil. Nevýrazná rýha v louce ve svahu, v ní tři lampiony. Bylo jasné, že k řešení bude třeba použít odhad výšky vůči objektům v okolí a záměrné linie. Výška vyloučila nejnižší lampion „A“, ale mezi „B“ a „C“ byl výškový rozdíl 1 m, na což jsem si pomocí vrstevnic netroufl. Tak nastoupily záměrné linie, které se ale ve výsledku dost rozcházely, takže člo věk musel dlouho zvažovat jejich relevanci, ale nakonec si nějakou vybral. A většinou špatně. Teď nehovořím jen o sobě, ale o abso lutní světové špičce – z prvních 20 závodníků mělo „správnou“ odpověď „C“ jen 5 a 14 (!) zvolilo odpověď „B“. Podle mého názoru zde měli zasáhnout sami pořadatelé a kontrolu prohlásit za unfair a z výsledků zrušit, jak jim to ukládá Směrnice. A tato sporná kon trola nakonec také rozhodla o titulu mistra Evropy…!

Zbytek závodu už tak problematický nebyl, typy úloh se ale bohužel příliš nelišily. A tak jen záviselo na tom, kdo si dokázal dobře kontrolovat kleště a čas, což se mně příliš nevedlo. Ale nebyl jsem sám a v nelichoti vém závěru výsledkové listiny mě doprovázel např. mistr světa z r. 2011 Lauri Kontkanen…

Den druhý

Na trať druhého dne jsem vyrážel v klidu a pohodě, jelikož možnost odlepit se od dna byla mizivá. A potvrdil to i průběh závodu. Problémy byly opět stejného charakteru, ale navíc byly o dost jednodušší než první den, takže šlo jen o to, kdo se více „vycuká“ a na nějaké jednoduché úloze „vymyslí“ nějaké složité špatné řešení. Mně se to povedlo jen na trojce, kde sice pocitově správný lampion opravdu polohou souhlasil, ale porosty kolem něj nikoliv, takže jsem si vymyslel, že nesedí ani ten lampion… Navíc bylo na trati nesmyslně mnoho Zetek, což nahrávalo šťastným omylům, kdy se člo věk špatně zorientuje, dívá se „do jiného lesa“ a odpoví „Zero“, aniž tuší, že získal bod díky tomu, že ve správném kusu lesa sice lampiony stojí, ale jsou mírně posunuté od správné polohy. Zato mně se dík absolutní relaxaci v závěru povedlo dokonce zdvojnásobit počet mispunchů. I přesto nám naše dvojička s Laurim vydržela a dokonce jsem ho porazil.

Finále TempO

Na závěr se peloton vrátil opět na golfové hři ště na finále disciplíny TempO, kde si spravili chuť někteří méně úspěšní reproši z klasiky a rozhodně se neztratili. Jana Kosťová jako

Poměrně těžká úloha z modelu –všechny tři lampiony stojí o pár metrů dál (od pozorovatele), než kudy vede osa nevýrazného údolíčka, v níž by měl správný lampion ve skutečnosti stát.

jediný vozíčkář ve finále skončila na krásném 20. místě. Zajímavým nápadem bylo dopro vázení závodníků ke stanovišti s deštníkem, který zakrýval předčasný výhled do terénu. Zřejmě i díky tomu se mezi obvyklé „stříleče“ vměstnali i starší zkušení závodníci.

Cenné zkušenosti pro Jeseník

Na ME se přijeli podívat také pořadatelé příš tího EOC/ETOC v čele s Davidem Alešem a myslím, že by pro ně měla tato návštěva být velkým ponaučením, co v Jeseníku nezo pakovat…

Srovnání krásných, orientačně zajímavých terénů nepříliš vzdálených od centra ME a nezáživného údolí, kde ME probíhalo.

Trail-o kviz

Libor Forst forst@trailo.cz

Foto: Libor Forst, digitální úprava Lenka Forstová

Kvizová otázka je tentokrát ze závodu Ďáblické TempO, který se konal jako doprovodný program pražského PPŽ. Pokud jste tam nevyužili příležitosti si TempO vyzkoušet, můžete to napravit. V disciplíně TempO jsou jen časovky, na obrázku je šest lampionů, kterým odpovídají zleva doprava písmenka A až F, ovšem také nemusí být správný žádný (a odpověď zní „Zero“). Mapičky jsou orientované ve směru pohledu z rozho dovacího stanoviště, které se nachází v prostoru zachyceném na mapě, ale není na ní vyznačeno. Důležité je rovněž dodržení pravidla, že úlohy musíte řešit postupně a pro řešení používat jen mapu pro konkrétní úlohu (nesmíte si pomáhat pohledem na předchozí nebo následující mapu). Takže si připravte jen něco na zakrývání mapiček a stopky…

63 % diskvalifikovaných v jednom závodě

Tomáš Babický babickyt@gmail.com

Jiří Krejčík 1krysy@gmail.com

Litoměřický tulipán se od samého počátku snažil být „něco trochu jiného“ než ostatní orientační závody. Za již pět ročníků existence si našel své příznivce, možná i odpůrce, svůj termín i svoji formu. Letos si připsal ještě další zajímavost, když většina závodníků objevila za svým jménem ve výsledcích písmenka. Na další podrobnosti jsme se zeptali Tomáše Babického.

ten nejkrajnější a v podstatě zaká zaný prostředek…

Je to s těmi diskoboly pravda? Je! V 2. etapě letošního Litoměřic kého tulipánu, konaného v krás ném prostředí zámeckého parku a centra města v Libochovicích, bylo disk 213 z 339 startujících, tedy přibližně 63 %.

Je to rekord?

To nevím, asi ne. Říkali mi přátelé z Roudnice, že jednou diskli 80 % startujících, ale byly to prý nějaké neoficiální závody. Možná se ně kdo přihlásí s lepším výsledkem.

Jaké z toho máš pocity? Smíšené. Pořádáme tři prodlou žené sprinty v jeden den, vždy v atraktivních prostorech, kam se noha orienťáka zase tak často ne dostane. Letos třeba Hazmburk, zá mek Libochovice, minulý rok Tere zín a předtím třeba zámecký park v Ploskovicích i parkány v Litomě řicích. Jenže i kdyby byl závod per fektní, prostory ty nejatraktivnější a pořadatelé ti nejlepší, pokud je závodník disk, tak vždy odjíždí s určitou chmurou, nespokoje ností, trochu zklamán.

Kde se stala chyba?

Asi nejvíc u mne. Čekal jsem, že se pár lidí nachytá, ale tolik? Nejvíc mě to však mrzí u dětí. Co dělám orienťák, učím se, že u dětí je disk

Je pravdou, že to bylo asi dost ob tížné, možná snad až záludné. Ně které kontroly na opačných stra nách zdi byly od sebe horizontálně třeba jen 1 metr, ale vertikálně 2–4 metry a nebyly vzájemně vidět. Uvědomit si to při běhu, vyřešit postupy a pořadí kontrol a dodr žet i povinné úseky, to opravdu nebylo jednoduché. Asi bych se jako závodník taky nachytal.

Viděl bych však i určitý klad. Pro kázalo se, že orienťáci na sprintu moc nekontrolují popisy. Akce jako mikrosprint tedy vnášejí do běžné rutiny jiskřičku změny a doufám, že se trenéři nad tímto výsledkem zamyslí a poučí své svěřence. Já jsem to u naší Katky, která byla také disk, udělal. Snad si to zapamatovala do budoucna.

Nebojíte se, že to účastníky odradí?

Ano i ne. Většina účastníků pocho pila, že se jedná zejména o zábavu a změnu a kvůli tomu k nám i jezdí. Ale z ohlasů na webu to vypadá, že zatímco v minulých ročnících se vždy něco minusového našlo, reakce na letošní Tulipán jsou hlavně kladné. Již řadu let k nám jezdí i přátelé z Polska a Německa a na posledních závodech se mě ptali, zda další ročník bude a kde.

Bude?

Již jej připravujeme, jednáme s CHKO, obcemi i mapaři. Termín bude zachován, 1. května, opět tři etapy a chceme nabídnout další velmi atraktivní kout Litoměřicka, orienťákům však již ne tak neznámý: „Koljův“ Úštěk s krásným historic kým centrem (sprint), přilehlé okolí jezera Chmelař (opět mikrosprint)

a Sedlo, druhý nejvyšší vrh Čes kého středohoří a asi nejhezčí OB terén Litoměřicka (middle).

Jak myšlenka Tulipánu vlastně vznikla?

Za to mohou výukové mapy! V rámci tohoto projektu se nám podařilo udělat 3 mapičky (díky Pavlu Simrovi z Roudnice), a pak přišla ta hříšná myšlenka: proč by si na nich nemohli zaběhat i pra vověrní orienťáci? Vždyť dobrých terénů pro OB je na Litoměřicku jako šafránu.

Pak šlo už jen o formu a termín. Mapy limitovaly sprint, zvolili jsme svátek uprostřed týdne, a protože na jeden sprint nikdo nepřijede, udělali jsme hned tři. Oslovili jsme s nabídkou spřízněné kluby v okolí a na první ročník přijelo skoro 90 závodníků. Za to, že se konaly ještě další ročníky, však může jen a pouze velký fanda sprintů Pavel Kříž. Ukecal nás do dalšího pořá dání, a pak už se to rozjelo. Letošní pátý ročník už měl na 340 závodníků.

Máte volný start, volné pořadí kontrol i jiné orienťácké nezvyk losti. Schválně?

Ne, z donucení a logiky. Pokud se mají zvládnout za jeden den tři starty a třeba i s přesunem, musí trvat jednotlivý závod co nejkratší dobu. Musíme tedy odstartovat co nejvíce závodníků v co nej kratším čase, což je při intervalo vém závodě problém. Proto jsme vytvořili celou řadu variant a vo leb, jak trať proběhnout. Proto start na krabičku, proto i limit na účast. Máme odzkoušeno, že dokážeme odstartovat na 300 zá vodníků do 40 minut bez výrazné újmy na porušení pravidel. I vy bírání map ztratilo smysl, v jedno duchosti je krása a účelnost. A to vše směřuje i k tomu, aby si účast níci vedle běhání mohli zaskočit na jídlo, podívat se do okolí…

A že se za rok u Úštěku bude na co dívat.

To tedy bude. Navíc na závěreč nou krátkou trať zřejmě nebudeme mít účastnický limit, protože hned následující dva dny se koná u Par dubic víkendový žebříček B. Není to zase tak daleko, a tak by delší orienťácký víkend mohl nalákat více účastníků i z ciziny. Už teď se na všechny těšíme.

Bike-Ringen

SP v MTBO, Kristianstad/Äspet, Švédsko, 17.–20. července 2014

Radek Laciga, Jirka Vraný rala@volny.cz

Foto: Jan.Svoboda©CykloDres.cz

Švédsko je země, kde se posledních 5 let MTBO velice slibně rozvíjí. A to nejen pokud jde o závodníky, ale i po pořadatelské stránce. Počet závodů konajících se v této severské zemi je rok od roku větší. Již se stává tradicí, že se jeden takový pořádá v rámci zřejmě největší o-akce na této planetě: O-Ringenu. Když už se ty závody konají, a letos navíc „dole na jihu“ v oblasti Skåne, kam to máme celkem blízko i my z kontinentální Evropy, tak proč by to nemohl být rovnou světový pohár? A tak se druhé kolo letošního SP konalo po 3 letech opět právě ve Švédsku.

No tak jednoduché to zase není. O-ringen, jak všichni velmi dobře vědí, je skutečně monstr akce. Takže když vedle něj pořádáte relativně malý závod (co je to 130 účastníků oproti 17 000?) logicky vám zkanibalizuje pořadatelské kapacity. Pořadatelé svěťáku se ale docela snažili, aby to nebylo poznat. A docela se jim to i povedlo. Mapy všech tří tratí byly na velmi dobré úrovni a jejich jediným autorem byl Anton Persson z pořá dajícího OK Pan-Kristianstad. Ten byl také zároveň stavitelem všech tratí. Takže asi nemusíme moc přemýšlet o tom, co dělal ve volném čase během minulého roku. Žádný totiž neměl.

V pátečním middlu přichystal na úvod závodníkům opravdu náročný rébus v pobřežním lese jižně od města Ahus. Terén tvoří písečné duny porostlé boro vým lesem, který je protkaný neuvěřitelně spletitou sítí cest a cestiček, vyšlapaných od parkovišt a chat k pláži, do města, k sil nici, kam si jen vzpomenete. Hned po startu několik kontrol v členitém terénu, ve kte rém je sice vidět na 500 m daleko, ale pro cesty v jehličí a trávě to tak docela neplatí. Následovala střední pasáž v chatové oblasti – takové Kersko, kde to bylo naposledy tro chu snadné. Pak průjezd diváckou kontro lou rovnou do pekla. Nebo do ráje. Jak se to vezme. Když si v tom lese jdete jezdit jen tak, je to ráj plný singltreků a teréních vln. Když v tom máte mapovat, je to spíš to peklo neuvěřitelně zamotaných pěšinek, které navíc nejsou v podkladu vždycky dobře vidět. Po opravdu dlouhé době bylo slyšet nejen naše reprezentanty v cíli říkat, že to bylo mapově opravdu hodně těžké. Žádný odpočinkový postup, kde si namapujete

6 kontrol dopředu. Pořád jen mapovat a mapovat. Kdo udržel tempo na uzdě a neu dělal chybu, vyhrál. V mužích to byl Anton Foliforov z Ruska, v ženách Emily Benham, která je sice z Velké Británie, ale už druhý rok žije v Norsku se svým přítelem Hansem Jørgenem Kvålem (ten byl mimochodem v tomto závodě pátý). Emily si pak pochva lovala, že to byl konečně závod, při kterém se ani chvíli nenudila. A také, že poslední roky na sobě tvrdě pracovala a dle trénin kových testů je ve své životní fyzické formě. No, to jsme si také všimli. Z našich nejlépe zajela Martina Tichovská, která se dostala až na velkou bednu – 6. místo. Výborně jeli také Vojta Stránský na sedmém místě a Jirka Hradil, jenž uzavíral první desítku. Pořadatelé při vyhlášení bohužel nějak zapomněli na diskvalifikaci domácí závod nice Cecilie Thomasson, a tak se Martina na tu bednu nepodívala. Trochu zmatek, ale naštěstí poslední, co by stál za zmínku. No, i když… Sprintu také předcházelo něko lik podstatných událostí. Tak předně a tro chu na poslední chvíli museli pořadatelé změnit prostor závodu. Původně plánovaný dojezd do městského parku, ve kterém bylo zahájení O-ringenu, byl zrušen a záložní cílový prostor poskytla místní univerzita. V jejím areálu byla také část kontrol a zbytek ukryli pořadatelé na přilehlá pole a louky. Díky tomu, že původně měl být závod ve městě, ve kterém je těžko uhlídat, kdo je turista a kdo závodník v embargovaném prostoru, bylo povoleno město navštívit, samozřejmě bez mapy. Bohužel v bulletinu nebylo napsané úplně jasně, kam se smí a kam už ne, a tak si to některé týmy vysvět lily způsobem, že se může všude a vesele jezdily na kole po polích za univerzitou. Francouzům se dokonce podařilo vidět jed noho domorodce. Bohužel pro ně to nebyl zemědělec na kontrole úrody, ale Anton Persson s foťákem, kontrolující poslední

detaily. Následkem byla diskvalifikace týmu Francie, následný protest, zasedání jury a v konečném důsledku diskvalifikace těch, kteří v prostoru byli přistižení. Část týmu tedy startovat mohla. Naši startovali všichni a opět velmi úspěšně. V ženách se tentokrát lépe dařilo Renatě Paulíčkové (8.) ale i Martina na 10. místě zajela dobrý závod. Vyhrála, jak jinak, Emily Benham. Muži se do první desítky vešli hned tři – Jirka Hradil obsadil výborné 3. místo, 7. skončil čerstvý mistr ČR v této disciplíně Honza Svoboda a 10. Martin Ševčík. Vyhrál poslední startu jící – Estonec Lauri Marsloos, jako by snad závodníci této země měli na tuto disciplínu patent.

Klasika, která program zakončovala, měla hodně zajímavý dojezd na golfovém hři šti. Závodníci museli přelézt obvodovou zídku a pak přímo po fairway na sběrku a do cíle. Dokonce i přes green se mohlo jezdit. Umíte si to představit v ČR? Já moc ne. A nejen na dojezdu se muselo pořádně šlapat, ale celý závod byl pěkně letecký. Jak univerzální závodnicí je, přesvědčila zcela unikátním zlatým hattrickem Emily. Ta si však na takto rychlém závodu tolik nevěřila. Musela se prý hodně nutit, aby na dlouhých asfaltových přejezdech udr žela maximální rychlost, dost to bolelo a zpočátku také lehce ztrácela na Finku Susannu Laurilu, pak ale přišel mnohem techničtější motýlek, kde Emily ukázala svojí dominanci a vytvořila si náskok, který dovezla až do cíle. Závod výborně sedl také naší Martině Tichovské, která se po 4 letech opět prodrala na stupně vítězů v závodě SP. Opět na severu (v roce 2010 to bylo jen na druhé straně Baltu v Gdaňsku), opět na klasice a opět na bronzové pozici. Tak doufejme, že to bude schopná zopakovat o něco dříve, a třeba hned na letošním MS, kde jinde než na severu Polska. Skvěle se zadařilo také Honzovi Svobodovi, který si druhým místem dojel pro osobní maximum v závodech SP. Náladu si po dvou nevydařených dnech spravil i Marek Pospíšek na sedmém místě. To Vojta Stránský byl na sebe v cíli hodně rozzlobený, čekal asi víc než jinak velmi pěkné 9. místo. Smutným hrdinou byl výborně jedoucí Rakušan Kevin Haselsberger. Nejprve se drobně zdržel při pomoci dvojici Hans Jørgen Kvåle (NOR) a Davide Machado (POR), kteří po kontaktu řídítky skončili na zemi, a to tak, že závod pro oba skončil. Naštěstí nedaleko uzlové kontroly, takže pomoc byla blízko a karambol bez trvalých následků. I tak dorazil Kevin do cíle s výbor ným časem, ale špatnou první kontrolou, takže se vlastně dřel nadarmo.

Celkově lze hodnotit vystoupení našeho týmu ve Švédsku jako úspěšné. Doufám, že v podobných terénech v Polsku se to

na konci srpna povede minimálně zopa kovat. A také jsme zvědavi, zdali se podaří zlatý hattrick zopakovat Emily, která v dobí mezi SP a ském Livignu, což by jí podle propočtů nor ského lyžařského týmu mělo zajistit zvýšení fyzičky o 3 %. Tak uvidíme…

Druhá půlka middlu byla opravdu pekelná mapařinka a vítězka Emily Benham zde ukázala, kde je její dominance

Našim holkám to letos jezdí velmi pěkně, možná i díky tomu, že osedlaly nové oře J

Ani v červnu biková reprezentace nezahálela a vyrazila najíždět vysokohorské kilometry do rakouských Alp. Týdenní soustře dění bylo zakončeno závody WRE (závody světového rankingu) a zároveň Mistrovstvím Rakouska v Rauchwartu, vesnici neda leko slovinských a maďarských hranic. Zatímco v mužích útočili Češi na domácího Kevina Haselsbergera marně (ačkoliv v nedělním longu si to museli pořadatelé „pojistit“ poněkud diskutabilní diskvalifikací našeho Martina Ševčíka), v ženách se tentokrát vytáhlo duo Renata Paulíčková s Martinou Tichovskou, které se o vítězství z obou dnů spravedlivě podělilo. Ačkoliv zde nebyla zcela top konkurence, holky určitě naznačily, že by po pár letech, kdy se medailově prosazovali především muži, mohly opět úto čit na mety nejvyšší.

Začátkem července pak pro změnu vyvr cholila jarní část domácí sezóny, a to ve Skelné Huti nedaleko Mimoně. Jely se zde během tří dnů dohromady 4 závody. Den D pak byl především v sobotu, kdy se jel sprint a štafety, oboje jako mistrovství ČR. Sprint spolu s nedělním mid dlem se navíc počítaly také do WRE, což sem přivedlo poměrně kvalitní meziná rodní osazenstvo v čele s kompletním rakouským a italským týmem a řadou špičkových bikerů z Finska, Slovenska, Litvy, Švédska, Dánska či Německa. Ten tokrát si to naši borci pohlídali a všechna prvenství v hlavních kategoriích zůstaly v domácích rukou. Nejvíce se líbil sprint, který dal vzpomenout na sprint z roku 2012. Tenkrát se závodilo stejně jako letos na bývalém vojenském letišti v Hradča nech, a to v jeho západní části, zatímco letos se prostor přesunul na východní konec. Rozdíl byl také v tom, že se tento krát nesmělo jezdit mimo cesty a kontroly nebyly postavené na protiatomových bun krech. Šlo tedy o doslova letecký závod s asfaltovou podložkou a minimálním pře výšením, ostatně jak jinak, když na letišti. Zatímco se sprintem byli vesměs všichni spokojení, to závod štafet nabídl větší drama, a nejenom při závodě, ale hlavně po něm. Honza Svoboda ze Smržovky, zřejmě nabuzen vítězstvím z dopoled ního sprintu, to na prvním úseku štafet s rychlostí trochu přehnal a hned první kontrolu (která zřejmě nebyla nastarto vaná) neměl zaznamenanou v čipu. Smr žovka tedy navzdory protestům i faktu, že s nimi morálně všichni soucítili, titul neobhájila, a když se navíc kombinovaná finská štafeta počítala mimo pořadí, vypa dalo to na stupních vítězů jak na Ukrajině během oranžové revoluce. Zvítězila totiž očekávaně Tesla Brno A, avšak neočeká vaně před Teslou B.

Pro pořadatele z Liberce to měla být gene rálka pro MS, které se pod Ještědem usku teční příští rok. A bylo to také velké varo vání, neb se zde vyskytla řada menších i větších chybiček, zaviněných do značné míry znatelným nedostatkem pořadatelů. Vědomi si této slabiny, už začali verbo vat dobrovolníky z řad o-veřejnosti, aby to za rok, jak všichni doufáme, proběhlo v nejlepším pořádku. Ostatně MS 2007 v Novém Městě je dodnes hodnoceno jako jedna z nejlepších světových MTBO akcí, tak by byla škoda si pokazit repu taci. Pokud tedy nemáte na 15.–23. 8. 2015 zatím žádné plány, můžete se zapojit.

Největší domácí cykloorientační akce, alespoň co do počtu účastníků – Supe rior Bike Adventure 2014 – se po letech vrátila k Česko-německému pohraničí, a to rovnou do jedné z nejméně osídle ných a navštěvovaných oblastí, které lze v naší malé zemi nalézt. Okolí zříceniny hradu Přimda, nejstaršího kamenného hradu v Čechách, se nalézá v centrální části vrchoviny Český les a nabídlo sku tečně pestré terény. Od rychlých asfal tek po úzké technické „singlíky“, od pra mene Radbuzy či barokního mostu, který nad ní stojí, po zarůstající tankodrom či průseky lemující plynovod Gazela, od rovin nivních lesů a potoků s množ stvím bobřích hrází po strmé svahy s nej vyšším bodem na 894 metrů vysokém kopci Ebene, který se nacházel stejně jako část tratí již na německém území. Pestré bylo také počasí s páteční bouř kou, prosluněnou sobotou a nedělní pře háňkou, po které se závodníci vraceli do cíle řádně „obahněni“. Přesto závod níci odjížděli domů spokojeni, hlavně díky dobré organizaci a tradičně velmi kvalitní mapě, a především obohaceni o spoustu silných zážitků. Vždyť i nejen celkoví vítězové letošního ročníku si ze závodu kromě hodnotných cen odná šejí hlavně silné zážitky. „Špinavý stan, špinavé auto (zvenku i uvnitř), ucpaná pračka po vypraných dresech, sjeté des tičky, odřená ruka od hodinek… Jenže… diskomfort zvyšuje sílu prožitku! Navíc perfektně zajištěné jídlo a pití. Letošní BA bude asi to nejlepší, co jsem letos odjel,“ hodnotí zpětně víkend strávený v Čes kém lese Martin Štěňha z vítězného týmu Partner Elit, který se s krocením této zdi vočelé země vypořádal nejlépe, hlavně zásluhou skvěle zvládnuté sobotní etapy. Závod tedy opět udělal čest svému jménu, zkrátka Bike Adventure.

Nominováno. Letos se všechny velké akce konají společně v polském Bialystoku, a zatímco dorostenci a junioři mají o své nominaci jasno už od závodů ve Skelné Huti, dospělí si na konečný verdikt museli počkat až po SP ve Švédsku. Kdo nás tedy bude reprezentovat? V dorostencích Andrea Kameníková, Matyáš Ludvík a Jan Horák. V juniorech Kateřina Nováková (ta už má zkušenosti i ze seniorské repre, ale pro MS dává přednost juniorkám), Veronika Kubínová, Ewa Haltof, Tomáš Staněk, Michael Német a Václav Šňupárek. V dospělých zůstala ženská sestava stejná jako loni, čili Martina Tichovská, Renata Paulíčková, Marie Březinová a Naděžda Skácelová. Zato v mužích máme proti loňsku změny a ne ledajaké. Hned dva úřadující mistři světa se o obhajobu nebudou moci poprat. Kryštof Bogar se letos naplno věnuje cross country, už stihl získat titul mistra ČR v disciplíně sprint eliminator, a jeho absence se očekávala. To Kryštofův bratr František poté, co vyměnil studia za pracovní proces, zažívá prostě jen pokles formy. Může si však vzít příklad z Martina Ševčíka, který se naopak po loň- ské pauze do týmu vrací – už po jede čtveřice

Klasická

Typický vysočinský les mezi Odrancem a Studnicemi (nejvýše položenou vesnicí na Vysočině) byl pro závod v orientačním běhu použit vůbec poprvé. Relativně čistý, průběžný les protkaný množstvím cest a melioračních rýh na první pohled nevy padá jako vhodný terén pro stavbu klasické trati. Přesto se stavitelé pokusili postavit tra diční klasickou trať s větším množstvím del ších postupů a důrazem na zajímavé volby.

DE 4–5

Traverzovat terénem či seběhnout na asfalt? V ženách vyrovnaná volba. Přesnou realizací přímého postupu dosáhla Lenka Knapová (5:28) v podstatě stejného času jako Martina Spurná (5:29) jistotou zleva po silničce. Většina žen z první desítky volila traverz, přičemž se srovnaly do půlminuty v závis losti na tom, jak se jim podařilo vyhnout se oplocence.

Chromý +0:37, Poklop +1:09, Chloupek +1:53, Nykodým +2:46, Losman +3:35).

DE 7 Ženy si naopak vybíraly svou slabší chvilku na první rádiovce umístěné na světlince v hustníku. Postup vyhrála o půlminutový parník Eva Kabáthová, přičemž celková vítězka Jana Knapová s pátým časem ztratila již téměř minutu (Zvěřinová +1:35, Spurná +2:15, Poklopová +2:28).

DE 8–9

Tentokrát zvítězila přímá varianta s oběhnu tím druhé oplocenky zleva (Poklopová 6:37). Oběhnout druhou oplocenku zprava zna menalo minutové manko (sestry Knapovy 7:36 a 7:42), stejně tak obíhačka zleva přes sedýlko (Zvěřinová 7:36). Postup na jistotu

zprava kolem pastvin již byl o 1,5 minuty pomalejší (Spurná 8:03). Předčasným seběh nutím z cesty na levé variantě ztratila Denisa Kosová 2 minuty (8:38).

HE 14–15

Tento dlouhý postup přes Pohledeckou skálu měli pouze muži a junioři. Podle očekávání jej chodili s drobnými obměnami přímo, na pra vou obíhačku se jich ale také nechalo pár zlákat, pravděpodobně s vidinou občerstvení. Postupem pod čarou zaletěl o půl minuty nejrychlejší čas celkový vítěz Adam Chromý (11:32). Prakticky stejnou stopou běželi i další, nicméně na Chrobáka ztratili 50 vteřin (Hájek 12:21) a více (Nykodým 12:32, Poklop 12:39, Lučan 12:50). Přímou variantu zakončenou oběhnutím vysílače a nepříjemného hustníku před kontrolou zleva realizoval ve druhém čase Bouchal (12:00). Kolmý výběh průsekem

HE 4

Muži měli za začátku postupy bez zásadní volby, rozhodovala realizace terénem a přes ná dohledávka. S pořa dím poprvé výrazně zamíchala dohledávka kupky (čtvrtá kont rola), která přibrzdila většinu rozběhlých eliťáků z první desítky o půl až tři a půl mi nuty (Bouchal +0:32,

a mezi hustníky na sousední vrchol s násled ným pokračováním po hřebeni stál Tomáše Kubelku 1,5 minuty (12:59).

DE 10–11, HE 17–18

Tuto stěžejní volbu přes Paseckou skálu měla v drobných obměnách většina delších kate gorií. Zařazení postupu za půlku trati spolu s vedrem ovlivnilo rozhodování, zdali běžet rovně přes kopec, obíhačkou zleva po zpev něnce, případně elegantně zprava mezi oplo cenky a okolo vysílače. Z žen byla nejrychlejší Kamila Gregorová obí hačkou zleva (11:39). Druhý čas na postupu zaběhla Lenka Poklopová přímou variantou, přičemž na fyzicky výborně disponovanou Kamilu ztratila pouhých 11 vteřin. Přímo se vydala i Martina Zvěřinová (12:08), která ale ztratila cenné vteřiny kličkou na začátku postupu, či Jana Knapová (12:11). Obíhačce daly přednost Martina Spurná (12:08), Lenka Knapová (12:17) a Denisa Kosová (12:46). Z bojů o umístění na stupních vítězů se zde vyřadila Eva Kabáthová, která se nejprve vydala přímou variantou, na cestě pod kop cem ale záměr změnila na levou obíhačkou (13:45). Ztráta dvou minut znamenala propad z průběžně druhého na sedmé místo. U mužů opět zabodoval Adam Chromý pří mou variantou (10:02) a jeho čas byl o více než padesát vteřin rychlejší než na obíhačce

zleva (Hájek 10:55 s chybkou v dohledávce, Bouchal a Poklop 10:57). Ostatní, co se vydali přímo přes kopec, ztratili na výborně běží cího Adama přes minutu (Kubelka 11:08, Nykodým 11:18, Lučan 11:46).

DE 11–12, HE 18–19

Tento postup nabízel dvě základní vari anty – zprava s různými možnostmi volby stopy mezi hustníky a pasekami nebo zleva obíhačkou po cestě. Precizní realizací pravé varianty utekla Jana Knapová ostatním o půl minutu (4:46) a její čas byl dokonce srov natelný s předními časy mužů. Další ženy na pravé variantě dosáhly podobných časů jako varianta zleva (zprava Zvěřinová 5:23, zleva Kabáthová 5:26), což ale bylo o 40 vteřin

pomalejší než vítězný mezičas. Ztrátový byl přímý postup Denisy Kosové (+1:20), při němž se nakonec stejně ocitla na levé obíhačce. Stejný postup jako u žen zvítězil i u mužů (Chromý 4:23), nicméně o pouhou sekundu oproti levé obíhačce (Kubelka 4:24). Varianty tedy byly srovnatelné a záleželo na preciz nosti realizace. Další možné realizace pravé varianty předvedli Hájek (4:41) a Lučan (4:48).

DE 14–15, HE 21–22

Závěrečný postup na předsběrku, kde se ještě dalo něco málo ztratit. Získal ten, kdo se nebál smrčků na pasekách a šel přímo. V ženách pasekami nejrychleji proklič kovala Denisa Koso vá (2:49). Časy žen, které se po proběh nutí první pasekou rozhodly pro obí hačku hustníků zle va, byly o 20 vteřin pomalejší (Kabátho vá 3:12). Jana Knapová se vydala obíhat zle va hned od kontroly, v závěru se ale nechala stáhnout do bažiny s cizí kontrolou – chyba 40 vteřin ale na jejím celkovém náskoku pří liš neubrala.

Muži měli výchozí kontrolu umístěnou dále do světlezeleného hustníku, na volbu po stupu to ale zásadní vliv nemělo. I u nich zví tězila přímá varianta (Hájek 2:52). Obíhačky v různém provedení znamenaly ztrátu přes půl minuty (Nykodým 3:27, Poklop 3:39, Ma tějů 3:45). Smolařem se stal Tomáš Kubelka, který dobře rozběhnutý závod pohřbil delší obíhačkou pasek zleva, na níž dostal 1:19 a propadl se z medailo vých pozic na 5. místo.

Přestože terén nena bízel drama ticky rozdílné volby postupů, stavitelům se snad podařilo naservírovat tratě, na kterých měli závodníci o čem přemýšlet. Z analýzy postupů lze vyčíst, že při výběru varianty záleželo na dispozicích jednotlivých závod níků. Přímé postupy byly výhodnější pro ty, co se umí dobře popasovat s obtížnou vysočinskou podložkou. Obíhačky po ces tách se zase vyplatily běžecky dobře dispo novaným závodníkům. Svou roli také sehrálo na Vysočinu neobvykle teplé počasí. Stupně vítězů obsadili ti nejlepší. V dámské elitě zvítězila Jana Knapová (71:40), v mužích Adam Chromý (90:32). Druhá místa obsadili Martina Zvěřinová (74:09) a Daniel Hájek (91:51), třetí byli Martina Spurná (74:30) a Vladimír Lučan (98:42). Doufáme, že jsme očekávání závodníků nezklamali a závody se všem líbily.

Jak jsme znovu vyhráli republiku aneb orienťák ve 35 °C

Výsledky družstev v kategorii starších žáků: 1. ZŠ Studenec 280 bodů 2. ZŠ Luhačovice 224 bodů 3. Gymnázium Turnov 209 bodů

Díky suverénnímu vítězství v krajském kole, které se v Libereckém kraji konalo v náročných terénech v okolí Jablonce nad Nisou, jsme postoupili do celostátního finále. Jeho pořadatelem byl 11. 6. 2014 SOK Turnov, který připravil pro závodníky mapu Šetřilovsko v měřítku 1 : 5 000. Ráno jsme se celí nažhavení sešli u školy, nastoupili jsme do aut a odjeli jsme. Shromaždiště bylo na atletickém stadionu Ludvíka Daňka, nacházel se zde i cíl a start byl vzdálen 1600 m. Měli jsme k dispozici tribunu, což bylo super, protože tu byl stín. Byl totiž jeden z nejteplejších dnů celého června, a tak teploty v době startu prvního závodníka (11:30) dosahovaly velice vyso kých hodnot.

Jeden po druhém jsme se vydávali na start. Už to bylo velice vyčerpávající, protože téměř celá cesta vedla mezi domy a nebyl zde žádný stín. Byli jsme proto velice rádi, když jsme se na startu mohli občerstvit kelímkem vody. Postupně jsme vcházeli do koridorů podle startovního času, minutu před startem jsme dostali mapu a mohli jsme vyrazit.

Jak postoupit do finále Přeboru škol bez „kovaných“ orienťáků

Jak a kdy se na Novém PORGu objevil orientační běh?

Již třikrát za sebou vyhrálo družstvo školy Nový PORG krajské kolo Prahy v Přeboru škol v OB v kategorii DH7 + DH9. V týmu je v současnosti pouze jeden registrovaný běžec (licence C). Žáci a studenti totiž začínají s OB až ve škole. O zařazení této aktivity do učebních osnov se posta ral učitel Nového PORGu Matěj Soukup. Odpověděl nám na pár otázek.

Poprvé byl zařazen v rámci sportovního odpoledne na škole v přírodě u Lipna nad Vltavou v roce 2009 jako můj projekt pro skupinu studentů. Ta měla za úkol uspořádat pro ostatní studenty (cca 40 dvojic) scorelauf s časovým limitem. Akce se tehdy vydařila a stala se každoroční součástí programu škol v přírodě.

A jak jste se dostal k OB vy?

Setkal jsem se s ním během svého studia na PedF UK u Ivana Přibyla. Po studiu jsem učil společně na jedné škole s Tomášem

Zakouřilem a ten mě inspiroval ohledně samotné realizace na škole.

Jeden závod pro studenty za rok na škole v přírodě by asi k vítězství v Praze nesta čil. Jak ještě OB zařazujete? Od prvního vítězství mezi pražskými ško lami v roce 2012 se s dobrovolníky účastníme série běhů „Dny s mapou v pražských leso parcích“ na tréninkových tratích (T3 a T5). Pro naše žáky i pro mě je to ideální mož nost tréninku, protože se starám jen o pro pagaci běhů ve škole a pak žáky doprovázím. Nejsem žádný super běžec, a tak na T5 občas se staršími gymnazisty soupeříme, komu se

Trať byla poměrně krátká (ta naše asi 3 km) s velkým množstvím kontrol (v naší kate gorii 19), ale bylo to náročnější o teplo, které bylo po celý den. Běželo se částečně v lese, na ostrůvku, chvílemi i městskou zástavbou, sběrka a cíl byly na atletickém stadionu. Po doběhu jsme všichni skočili pod proud vody, který zavlažoval trávník. Byli jsme celí mokří, ale vůbec nám to nevadilo, moc jsme si to užívali. Také jsme fandili našim týmovým kolegům, kteří ještě dobíhali. Pak jsme už napjatě čekali na vyhlášení výsledků. Když konečně nastalo, shro máždili se všichni závodníci poblíž stupňů vítězů. Nejprve se vyhlašovaly celkové výsledky škol a pak jednotlivých kategorií. Na prvním místě se umístila naše škola ZŠ a MŠ Studenec (ve složení: Terka Chrástová, Janča Kejmarová, Magda Hrnčířová, Denča Zahradníková, Domča Kalenská, Natka Jezdinská, Marky Urbanová, Viťa Štefan, Domča Urban, Tomáš Exner, Aleš Mühlbach, Aleš Kalenský a Martin Vydra) a měli jsme z toho obrovskou radost. Následovalo hro madné objetí. Pak vyhlásili i jednotlivce, kde se z naší školy v kategorii D9 na 1. místě umístila Domča Kalenská. Po vyhlášení jsme si sbalili věci a jeli jsme naše vítězství oslavit do cukrárny. Myslím si, že jsme si tento den všichni moc užili a ať už orienťák běháme závodně či ne, podali jsme všichni velice dobré výkony. Poděkování za tak dobrý výsledek patří našim trenérům, kteří se o nás celý rok starají, učí nás stále nové věci, připravují tréninky a soustředění, jezdí s námi na závody… Děkujeme! Výsledky a fotografie můžete najít na strán kách http://www.prebor-ob.mzf.cz/ lépe povede trať. Kromě toho se snažíme objíždět i závody v OB kolem Prahy, které jsou dostupné pomocí MHD. Dále jsme se již dvakrát podíleli na organizaci obvodního kola Prahy 4 ve spolupráci s DDM (Hobby centrem), resp. s Kamilem Janouškovcem. Vzhledem k množství volnočasových aktivit našich žáků není zatím reálné zařazovat pra videlné tréninky po celý rok. Po závodech tedy rozebíráme hlavně mapování. Rozvoj kondice pak zůstává na žácích při jejich dal ších sportovních aktivitách. Mnoho běžců hraje zároveň v našem klubu Basket PORG pražský přebor, takže základna sportovců je u nás poměrně slušná. Od tohoto školního roku je do výuky TV zařazena i seznamo vací hodina s OB pro primy a sekundy (6. a 7. třída ZŠ). Samotné vedení školy tedy podporuje tento sport zařazením do výuky, odpoledních aktivit a v neposlední řadě máme dobré materiální podmínky.

Kdo je v Praze vaší největší konkurencí? Od roku 2011, kdy jsme se začali účastnit kraj ského kola, soupeříme hlavně s libeňským PORGem (naše sesterská škola). Každý rok byly bodové součty za družstva velmi těsné.

Jak se běžcům líbily tratě v Turnově? Většinou se jim běželo velmi dobře, ale menší zkušenost v mapování připravila skoro polovinu družstva o lepší čas. Vždy se našla nějaká kontrola, kterou jsme hledali déle než ostatní (výkony stačily týmu na zisk 17. místa a 125 bodů, pozn. red.).

Co by vám pomohlo v dalším rozvoji?

Již nyní využíváme mapového serveru a dohledáváme přes něj potřebné mapy na školy v přírodě. Všichni oslovení správci map nám vždy vyšli vstříc a poskytli nám aktuální verze. Nejvíce by tedy pomohlo nějaké školení o tréninku OB, ale koukal

jsem, že dlouho nebyl žádný kurz vypsán, tak snad se nějaký brzy objeví.

Tak to je pro nás další impuls zlepšit metodickou práci v oblasti – díky za něj i za rozhovor!

Trail-o kviz

U první úlohy bylo třeba se nenechat zmást lampionem A a podle cestičky odhadnout, že u správného kusu zeleného lesa stojí lampiony B a C. Kupka sice v hustníku vidět není, ale je zřejmé, že lampion C stojí příliš daleko od hustníku a jistě tedy není u paty kupky. A pak už šlo jen o váhání, zda pata kupky, jejíž bodová značka je celá uvnitř hustníku, může zasahovat natolik k okraji hustníku, aby správnou odpovědí byl lampion B, přestože už stojí skoro mimo hustník. A protože pro odpověď Zero zde není dostatek důkazů, závodník by měl zvolit B. U druhé úlohy šlo pouze o rychlost, s jakou závodník pozná, že všechny lampiony stojí výrazně blíž, než je zadní část bílého lesa s kupkou. Odpověď je Zero Polohové kontroly (problémy založené na správné poloze lampionu vůči objektu) jsou na časovkách vždycky svízelné – závodník nesmí poodejít, aby získal lepší pohled, a tlačí ho čas. U třetí úlohy byl lampion D pocitově příliš daleko, prakticky už na rozhraní se sousedícím bílým lesem. Lampion E byl pod okrajem větví a rozhodně byl na západní straně, jak požadoval popis kontroly. V úvahu by přicházelo ještě Zero s tím, že by lampion měl být ještě více nalevo po obvodu koruny stromu, ale to už by zase byl příliš daleko od sousedního lesa. Odpověď byla E

No a na závěr klasická stavitelská finta – zopakování správné odpovědi z první úlohy (B) – okořeněná navíc tím, že kolečko v mapě bylo jinde, než u první úlohy, přestože měly obě stejnou odpověď. Podstata triku spočívá v tom, že u bodového objektu (kupka) se podle mapového klíče střed kolečka v mapě centruje na těžiště symbolu a nikoliv na skutečné umístění (neboli SZ patu), zatímco v případě okraje hustníku se centruje na přesný bod, kde má kontrola stát. Pokud se Vám fotokviz nezadařil, pak vězte, že v reálu je to snazší (člověk ví, kudy na stanoviště přišel, a při sledování scény může využít hloubku), a přijďte si to někde vyzkoušet (např. 3. 8. na Grand Prix Silesia, 1. 10. na Strahově v Praze, 18. 10. MMČR na Kunětické hoře).

Zprávy ze Strahova

IOF XXVII Kongres IOF a další jednání při MS v OB 2014 v Lavarone (ITA). Jednání XXVII. Kongresu IOF předcházel seminář (Pre-Ge neral Assemly Seminar), kde členové předsednictva IOF představili zástupcům člen ských federací návrhy změn stanov IOF a plán rozvoje IOF do roku 2016. Předseda IOF Brian Porteous představil mimo jiné i posun v televizních přenosech z MS v OB (televizní produkci z MS v OB 2014 zajiš ťoval mezinárodní tým pod vedením Karla Jonáka a stejný model se předpokládá i v roce 2015 při MS v OB ve Skotsku), a také IOF’s Olympic Project. Po zvolení nového předsedy MOV Thomase Bacha (GER) se otevřela reálná možnost na při jetí nových sportů na program olympijských her (především zimních). IOF proto zintenzivnil jednání s MOV na zařazení LOB na program ZOH od roku 2022. Potvrdil rovněž zařazení OB na program Světových her 2017 ve Wroclavi (POL). Místopřed seda IOF Leho Haldna prezen toval „IT Service Project“, který mimo mnoha jiných funkcí umožňuje i přihlašovací servis na závody IOF včetně WRE. Poté byly prezentovány a dis kutovány návrhy členských federací o zařazení rogainingu (RUS) a „adventure“ sportů (ESP) jako další disciplíny IOF. V závěru semináře došlo i na představení nových (resp. staronových) členů, kteří kan didovali do nového Předsednic tva IOF.

Samotný 27. Kongres IOF proběhl za účasti 36 federací s volebním hlasem. ČSOS zastupovali Petr Klimpl, Dušan Vystavěl a Jiří Šubrt. K hlavním bodům jednání patřilo schvá lení přechodu od dvouletého ke čtyřletému volebnímu období Předsednictva IOF. Neprošel návrh, aby o všech MS rozhodovalo jen vedení IOF

(o pořadatelích MS v sudých letech tak dále bude rozhodo vat Kongres a o ostatních MS Předsednictvo IOF). Dále nebyl schválen návrh RUS na zařa zení rogainingu mezi disciplíny IOF a návrh ESP o zařazení tzv. „adventure“ sportů pod hlavičku IOF. Byl schválen plán rozvoje a rozpočet IOF do roku 2016. Poplatky členských fede rací IOF byly zvýšeny pouze o inflaci (např. pro CZE je členský poplatek IOF 2680 EUR na rok 2015). Bylo potvrzeno příjetí nových členských fede rací IOF (Ázerbajdžán, Kame run, Írán, Uganda a Nepál) a počet členských federací tak dosáhl celkového počtu 78. Pořadatelství MS v OB a MS v trail-o 2018 bylo přiděleno Lotyšsku (Riga, Sigulda) a MS v MTBO 2017 uspořádá Litva (Vilnius). Předsedou IOF byl aklamací opět zvolen Brian Porteous (GBR) a i celé vedení IOF zůstalo stejné. Jedinou výjimkou je změna ve finském obsazení, když T. Ritakallia nahradil M. Salonen. Další IOF Kongres se uskuteční v srpnu 2016 ve Švédsku (Strömstad).

Den po IOF Kongresu proběhlo v Lavarone jednání zástupců evropských federací. ČSOS zastupovali Petr Klimpl, Ivan Matějů a Jiří Šubrt a zástup cem pořadatele ME v OB 2016 v Jeseníku byl David Aleš. Pod vedením Dušana Vystavěla (předsedy evropské pracovní skupiny – EWG) a Lenky Klimplové (EWG secretary) projednali delegáti návrhy EWG a evropských federací IOF: Pro gram ME v OB 2016 v Jeseníku zůstává stejný jako při ME 2014 (může ale ještě dojit ke změně vzhledem k tomu, že ME v OB je zároveň i světový pohár, který pořádá IOF). Na ME v OB budou od roku 2018 zařazeny sprintové štafety. O pořádání ME v OB 2018 projevilo zájem Švýcarsko, přihlášky se ale podávají až do konce roku 2014.

Bylo schváleno pořádání ME juniorů v MTBO (jednou za dva roky společně s ME v MTBO a MED v MTBO od roku 2015). Pořadatelem MED v OB 2016 bude Polsko a MED v MTBO 2016 Portugalsko a o MED v LOB 2017 projevilo zájem Finsko.

Bylo zvoleno nové vedení evropské skupiny (EWG): před seda Dušan Vystavěl, sekre tářka komise Lenka Klimplová, členové – V. Frey (FRA), A. Kuzmin (RUS), J. Němec (SVK), P. Patejko (POL).

Dlouholetá vedoucí sekretariátu IOF Barbro Ronneberg (FIN) oznámila, že ke konci roku 2014 odchází do důchodu. Ve funkci generální sekretářky IOF je od roku 1996. Předsednictvo IOF vypsalo na toto uvolněné místo v kanceláři IOF výběrové řízení.

Nové předsednictvo IOF při dělilo pořádání MSJ v OB 2017 Finsku.

Novým předsedou IOF Foot-o komise se stal Aron Less (HUN) a nahradil Mikko Salonena (FIN), který se stal členem Před sednictva IOF.

Zástupci ČSOS projednali během MS v OB s předsedou IOF Brianem Porteousem mož nosti televizních přenosů z MS v MTBO 2015 v Liberci a ME v OB 2016 v Jeseníku. Z obou těchto vrcholných akcí IOF v Česku se plánují uskutečnit 2 přímé přenosy a souhrnný pře hled ze všech závodů.

Český olympijský výbor. Z iniciativy ČOV se v úterý 5. srpna uskuteční v tělocvičně Tyršova domu veřejná rozprava k návrhu zákona o podpoře sportu za účasti ministra škol ství mládeže a tělovýchovy Mar cela Chládka a předsedy ČOV Jiřího Kejvala.

Jiří Šubrt generální sekretář ČSOS csos@cstv.cz

ČSOS. Předsednictvo ČSOS na svém zasedání 18. června mimo jiné: „ vzalo na vědomí rozhodnutí VV ČOV, že pořadatelem ZODM 2016 bude Ústecký kraj, který nepočítá se zařa zením LOB do programu soutěží, „ doporučilo pokračovat ve vydávání časopisu Orien tační běh i v dalších letech, „ schválilo práce na novém software pro pořádání závodů pod vedením před sedy rady IT L. Königa, „ schválilo rozdělení 1 mil. Kč na sport mládeže v ČSOS v roce 2014, „ stanovilo termín VH ČSOS na sobotu 6. prosince 2014

MŠMT. V polovině července Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy vyhlásilo pro gramy na poskytnutí státních dotací pro rok 2015. Dotační programy i přes drobné změny kopírují programy z předcháze jících let. ČSOS tak bude v září opět žádat o dotace v těchto programech:

Program I – Sportovní repre zentace ČR

Program II – Sportovně talento vaná mládež

Program IV – Údržba a provoz sportovních zařízení TJ/SK (dle podkladů od TJ/SK sdružených v ČSOS)

Program V – Činnost sportov ních svazů

Program VI – Významné spor tovní akce 2015

ČUS. Vedení České Unie Sportu svolalo na sobotu 27. září „mimořádnou“ Valnou hromadu ČUS. Na programu bude pouze jeden zásadní bod, a to schválení směny pozemků a staveb v oblasti Strahova mezi Magistrátem hlavního města Prahy, Fotbalovou asociací ČR a Českou unií Sportu. Na Magis trátu hlavního města Prahy již byla tato směna majetku zastu pitelstvem schválena.

Mistrovství Evropy dorostu v OB 2014

Sprint – 26. 6. 2014 / MKD – Strumica W16 (1,6 km, přev. 25 m, 13 K, 94 záv.)

1. Aebersold Simona SUI 11:51

2. Janošíková Tereza CZE 12:07

3. Čechová Tereza CZE 12:21

4. Vyhnálková Barbora CZE 12:24

5. Klemettinen Veera FIN 12:29

6. Termansen Lise DEN 12:55

7. Pezzati Elena SUI 13:09

8. Friedrichs Birte GER 13:13

9. Deininger Eliane SUI 13:15

10. Haanp Anni FIN 13:18

17. Kopecká Anna CZE 13:52 W18 (1,8 km, přev. 65 m, 14 K, 102 záv.)

1. Cych Weronika POL 13:29

2. Postelniak Olena UKR 13:37

3. Lundanes Ingrid NOR 13:42

4. Haataja Anna FIN 13:47

5. Ukskoski Karoliina FIN 13:56

6. Chládková Simona CZE 13:58

7. Müller Dorothea GER 14:09

8. Arnesen Emma NOR 14:11

9. Gassner Anika AUT 14:16 10. Weiler Virág HUN 14:21 12. Hiršová Gabriela CZE 14:26 29. Kulhavá Eliška CZE 15:14 30. Štičková Anna CZE 15:15

M16 (1,8 km, přev. 60 m, 14 K, 100 záv.)

1. Esteves Ricardo POR 11:51 2. Heikkilä Tuomas FIN 12:21 3. Sýkora Vojtěch CZE 12:25 4= Guenin Antonie FRA 12:34 4= Vystavěl Ondřej CZE 12:34 6. Banfi Nicola SUI 12:41 7. Eerola Teemu FIN 12:45 8. Perrin Mathieu FRA 12:47 9. Biederman Marcin POL 12:56 10. Gründler Andrin SUI 12:57 16. Vandas Daniel CZE 13:12 19. Hirš Otakar CZE 13:19 M18 (1,8 km, přev. 65 m, 17 K, 109 záv.) 1. Ojanaho Olli FIN 12:15 2. Attinger Florian SUI 12:36 3. Rzenca Krzysztof POL 12:39 4. Johansson Ville SWE 12:44 5. Forsberg Anton SWE 12:46 6. Jeliazkov Dimitar BUL 12:54 7. Molnvik Elias NOR 12:57 8. Scalet Riccardo ITA 12:58 9. Rancan Riccardo SUI 13:00 10= Pavlenko Aleksandr RUS 13:02 10= Dalos Máté HUN 13:02

3. Štičková Anna CZE 51:10

4. Hornik Aleksandra POL 52:25

5. Gassner Anika AUT 52:38

6. Droin Solčne FRA 52:43 7. Pettersson Elin SWE 52:46 8. Postelniak Olena UKR 53:15 9. Müller Dorothea GER 53:39

10. Bachmann Sofie SUI 54:48

16. Kulhavá Eliška CZE 56:38

25= Hiršová Gabriela CZE 59:15

51. Chládková Simona CZE 70:41 M16 (4,8 km, přev. 265 m, 13 K, 100 záv.)

1. Vandas Daniel CZE 45:43

2. Gründler Andrin SUI 48:11

3. Heikkilä Tuomas FIN 51:09

4. Biederman Marcin POL 51:28

5. Suter Timo SUI 51:32

6. Sýkora Vojtěch CZE 51:58

7. Sláma Dušan SVK 52:38

8. Chupek Jakub SVK 53:40

9. Döhler Erik GER 54:26

10= Rigby Aidan GBR 54:43

10= Pryjma Fryderyk POL 54:43

20. Vystavěl Ondřej CZE 58:33

–. Hirš Otakar CZE mp M18 (5,5 km, přev. 375 m, 12 K, 108 záv.)

1. Ojanaho Olli FIN 46:32

2. Malyshev Vladislav RUS 50:32

3. Raitanen Topi FIN 51:06

4. Stensland Lillevold Olai NOR 51:35

5= Šmelík Martin SVK 53:05

5= Perrin Arnaud FRA 53:05

7. Scalet Riccardo ITA 53:11

8. Rzenca Krzysztof POL 53:32

9. Pavlenko Aleksandr RUS 53:45

10. Fürst Matouš CZE 53:52

21. Kettner Vojtěch CZE 57:25

50. Mudrák Štěpán CZE 67:09

81. Navrátil Šimon CZE 76:54

Mistrovství Evropy dorostu v OB 2014 Štafety – 28. 6. 2014 / MKD – Suvi Laki D16 (23 štafet)

1. Česká republika CZE 79:36 (Čechová, Janošíkova, Vyhnálková)

2. Finsko FIN 82:36 (Haanpáá, Nymalm, Klemettinen)

3. Rusko RUS 84:26 (Chestova, Tsybulnik, Godunova)

4. Maďarsko HUN 86:48 (Pataki, Vekony, Szuromi)

5. Švýcarsko SUI 87:00 (Pezzati, Caprari, Aebersold)

6. Velká Británie GBR 91:10 (Dakin, Wilson, Bunn)

7. Francie FRA 99:54 (Vuitton, Basset, Hanauer)

8. Litva LTU 106:05 (Motiejunaite, Sakalauskaite, Juodagalvyte)

9. Rakousko AUT 106:56 (Erhart, Trummer, Gassner)

10. Bulharsko BUL 107:27 (Cenkova, Ineva, Dyaksova) D18 (28 štafet)

1. Česká republika CZE 106:36 (Kulhavá, Hiršová, Štičková)

2. Švédsko SWE 107:51 (Golsäter, Hedberg, Pettersson)

3. Polsko POL 107:52 (Homik, Wanczyk, Cych)

6. Rusko RUS 114:12 (Kostina, Mediantceva, Malysheva)

7. Maďarsko HUN 114:17 (Virag, Szuromi, Csenge)

8. Ukrajina UKR 117:57 (Daria, Kobets, Postelniak)

9. Velká Británie GBR 119:05 (Davies, Rigby, Jones)

10. Francie FRA 120:10 (Haberkorn, Girard, Droin) H16 (23 štafet)

1. Finsko FIN 95:58 (Eerola, Julkunen, Heikkila)

2. Švýcarsko SUI 98:30 (Suter, Banfi, Grundler)

3. Česká republika CZE 105:04 (Sýkora, Hirs, Vandas)

4. Francie FRA 114:12 (Leduc, Erbland, Perrin)

5. Litva LTU 116:27 (Germanavicius, Kuke, Vaitikus)

6. Dánsko DEN 116:35 (Ostergaard, Damgaard Nielsen, Bidstrup Moller)

7. Německo GER 119:48 (Sladowski, Hennseler, Dóhler)

8. Rakousko AUT 120:08 (Groll, Wolfram, Bonek)

9. Maďarsko HUN 122:03 (Marton, Patrik, Szuromi)

10. Velká Británie GBR 122:09 (Carcas, McCartney, Rigby) H18 (29 štafet)

1. Norsko NOR 111:47 (Raadal Bjorlo, Molnvik, Lillevold)

2. Finsko FIN 113:45 (Raitanen, Ahola, Ojanaho)

3. Švédsko SWE 113:54 (Johansson, Grahn, Leinonen)

4. Švýcarsko SUI 117:46 (Hadorn, Attinger, Rancan)

5. Polsko POL 123:23 (Piotrovski, Biederman, Rzenca)

6. Francie FRA 123:36 (Delenne, Rauturier, Perrin)

7. Rusko RUS 124:09 (Malyshev, Gurevich, Pavlenko)

8. Itálie ITA 128:44 (Debertolis, Tait, Scalet)

9. Rakousko AUT 129:37 (Dobnik, Peter, Kurz)

10. Česká republika CZE 129:56 (Mudrák, Fürst, Kettner)

Mistrovství světa v OB 2014

Sprint (finále) – 5. 7. 2014 / ITA – Venezia Ženy (4.05 km, přev. 0m, 18 K, 45 záv. Finále)

1. Wyder Judith SUI 15:32.0 2. Alexandersson Tove SWE 15:43.9 3. Møller Alm Maja DEN 15:45.7 4. Volynska Nadiya UKR 15:46.9 5. Eliasson Lena SWE 15:59.1 6. Friederich Rahel SUI 16:06.9 7. Vinogradova Galina RUS 16:11.5

Ronning Sund Goril NOR 16:29.9

Niemi Venla FIN 16:31.4

Vyhnálková Barbora CZE 45:18 W18 (4,4 km, přev. 250 m, 10 K, 101 záv.) 1. Müller Hanna SUI 50:21 2. Haataja Anna FIN 50:58

4. Finsko FIN 108:57 (Ukskoski, Koskinen, Jokela)

5. Švýcarsko SUI 111:06 (Bachmann, Wälti, Müller)

Klingenberg Emma DEN 16:35.6 20. Šístková Iveta CZE 17:27.7 39. Horčičková Vendula CZE 18:36.2 41. Knapová Jana CZE 18:53.1 Muži (4.40 km, přev. 0m, 20 K, 45 záv. Finále) 1. Bobach Søren DEN 15:37.2 2. Hubmann Daniel SUI 15:39.3 3. Lassen Tue DEN 15:41.4 4. Lysell Jerker SWE 15:48.1 5. Kyburz Matthias SUI 15:52.4

6. Leandersson Jonas SWE 15:58.0

7. Michiels Yannick BEL 16:04.7 8. Procházka Jan CZE 16:08.0 9. Gvildys Jonas Vytautas LTU 16:09.4 10. Hubmann Martin SUI 16:10.7 17. Král Vojtěch CZE 16:34.8 33. Nykodým Miloš CZE 17:21.6

Mistrovství světa v OB 2014 Klasická trať – 9. 7. 2014 / ITA – Lavarone Ženy (11.00 km, přev. 495 m, 23 K, 68 záv.)

1. Mironova Svetlana RUS 79:44 2. Alexandersson Tove SWE 80:15 3. Wyder Judith SUI 80:34 4. Fasting Mari NOR 82:06 5. Ronning Sund Goril NOR 82:38 6. Billstam Annika SWE 82:40 7. Wigemyr Tone NOR 82:41

8. Jenzer Sarina SUI 82:43 9. Haajanen Sofia FIN 84:29 10. Bobach Ida DEN 85:05 20. Omová Michaela CZE 88:48 21. Juřeníková Eva CZE 88:50 23. Zvěřinová Martina CZE 89:55 Muži (16.36 km, přev. 820 m, 33 K, 84 záv.)

1. Gueorgiou Thierry FRA 94:45

2. Hubmann Daniel SUI 96:12 3. Lundanes Olav NOR 97:09 4. Hertner Fabian SUI 98:39 5. Kyburz Matthias SUI 100:12 6. Johansson Fredrik SWE 100:16 7. Rollier Baptiste SUI 101:19 8. Kerschbaumer Gernot AUT 101:40 9. Nikolov Kiril BUL 101:59 10. Dahlgren Filip SWE 102:15 17. Šedivý Jan CZE 105:16 22. Petržela Jan CZE 106:07 33. Kodeda Štěpán CZE 109:20

Mistrovství světa v OB 2014

Krátká trať – 11. 7. 2014 / ITA – Campomulo Ženy (4.96 km, přev. 230 m, 16 K, 70 záv.)

1. Billstam Annika SWE 37:03 2. Bobach Ida DEN 37:25 3. Alexandersson Tove SWE 37:27 4. Lüscher Sara SUI 38:37 5. Fasting Mari NOR 38:53 6. Møller Alm Maja DEN 39:00 7. Kinni Saila FIN 39:29 8. Jansson Helena SWE 39:37 9. Jenzer Sarina SUI 39:42 10. Bagstevold Heidi NOR 40:01 18. Šístková Iveta CZE 42:42 27. Juřeníková Eva CZE 44:28 36. Knapová Jana CZE 47:42 Muži (5.86 km, přev. 290 m, 19 K, 83 záv.) 1. Lundanes Olav NOR 38:12 2. Hertner Fabian SUI 38:30 3. Kratov Oleksandr UKR 38:46 4. Rollier Baptiste SUI 39:45 5. Kyburz Andreas SUI 40:05 6. Sild Lauri EST 40:39 7. Kaas Carl Godager NOR 41:28 8. Novikov Leonid RUS 41:29

41:54

3. Rusko RUS 59:15 (Tikhonova, Tikhonov, Khramov, Vinogradova)

4. Švédsko SWE 59:25 (Jansson, Lysell, Leandersson, Eliasson)

5. Ukrajina UKR 60:16 (Panchenko, Ushkvarok, Glibov, Volynska)

6. Velká Británie GBR 60:24 (Hill, Strain, Jones, Taylor)

7. Česká republika CZE 60:32 (Zvěřinová, Král, Procházka, Šístková)

8. Finsko FIN 61:29 (Niemi, Kymalainen, Bostrom, Teini)

9. Litva LTU 61:44 (Razaityte, Gvildys, Aleliunas, Gvildyte)

10. Austrálie AUS 61:45 (Effeney, Dent, Uppill, Allston)

Mistrovství světa v OB 2014 Štafety – 12. 7. 2014 / ITA – Campomulo–Gallio Ženy (28 štafet)

1. Švýcarsko SUI 111:21 (Lüscher, Hauswirth, Wyder)

2. Dánsko DEN 111:32 (Klingenberg, Bobach, Møller Alm)

3. Švédsko SWE 113:56 (Jansson, Billstam, Alexandersson)

4. Norsko NOR 115:45 (Bagstevold, Wigemyr, Fasting)

5. Finsko FIN 119:03 (Haajanen, Kinni, Kauppi)

6. Velká Británie GBR 126:31 (Hill, Ward, Taylor)

7. Litva LTU 127:04 (Rybakovaite, Pauzaite, Razaityte)

8. Ukrajina UKR 128:32 (Panchenko, Volynska, Pitirimova)

9. Česká republika CZE 128:34 (Zvěřinová, Juřeníková, Šístková)

10. Francie FRA 130:42 (Vercellotti, Basset, Chataing) Muži (34 štafet)

1. Švédsko SWE 116:49 (Leandersson, Johansson, Bergman)

2. Švýcarsko SUI 117:58 (Hertner, Hubmann, Kyburz)

3. Francie FRA 118:03 (Tranchand, Gonon, Gueorgiou)

4. Norsko NOR 123:48 (Kvaal Østerbø, Godager Kaas, Lundanes)

5. Finsko FIN 123:49 (Siren, Ikonen, Bostrom)

6. Česká republika CZE 124:35 (Petržela, Šedivý, Procházka)

7. Velká Británie GBR 125:07 (Fraser, Haines, Gristwood) 8. Rakousko AUT 125:08 (Kerschbaumer, Gremmel, Merl) 9. Estonsko EST 126:54 (Vaher, Sild, Sild)

10. Dánsko DEN 128:00 (Schwartz Sørensen, Lassen, Bobach)

Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB na krátké trati 21.–22. 6. 2014 / ASU – Teplice n.M. Ženy (celk. 102 záv., FA: 3.22 km, přev. 290m, 20 K)

Muži (celk. 148 záv., FA: 4.04 km, přev. 395m, 24 K)

1. Šedivý Jan PGP 37:13 2. Nykodým Miloš ZBM 37:22 3. Procházka Jan PGP 38:38 4. Kodeda Štěpán SJC 38:44

5. Petržela Jan PHK 38:48

6. Král Vojtěch SSU 39:00

7. Ridefelt Albin 14S 39:20

8. Chromý Adam ZBM 39:49

9. Chloupek Adam ZBM 40:46

10. Dwojak Wojciech SHK 41:01 D16 (celk. 70 záv., FA: 2.21 km, přev. 160m, 13 K)

1. Sieglová Eliška PGP 28:21

2. Staňová Karolína BOR 30:11

3. Janošíkova Tereza UOL 30:27

4. Janovská Kateřina PGP 30:40

5. Vyhnálková Barbora RIC 31:43

6. Waňková Martina VRL 33:05 D18 (celk. 53 záv., FA: 2.4 km, přev. 185m, 14 K)

1. Štičková Anna LLI 28:28

2. Hančová Petra VRL 30:00

3. Nováková Tereza DKP 30:27

4. Odehnalová Tereza ABM 31:31

5. Kožinová Zuzana PGP 31:38

6. Hiršová Gabriela VBM 31:46 D20 (celk. 43 záv., FA: 2.54km, přev. 200m, 15 K)

1. Novotná Markéta PHK 33:03

2. Tesařová Markéta ZBM 34:19

3. Svobodová Lenka PHK 35:02

4. Bořánková Karolína KAM 38:16

5. Nieke Patricia TUR 38:51

6. Doleželová Kateřina LPU 39:00 H16 (celk. 66 záv., FA: 2.4 km, přev. 185m, 17 K)

1. Sýkora Vojtěch LCE 31:12

2. Koštejn Vít DOK 32:33

3. Gebrt Jan SHK 33:00

4. Hirš Otakar ZBM 33:23

5. Jirka Mikuláš ZPV 37:57

6. Černocký Libor LCE 38:38 H18 (celk. 54 záv., FA: 2.79 km, přev. 230m, 19 K)

1. Kettner Vojtěch KAM 29:10

2. Mudrák Štěpán LCE 31:01

3. Netuka Vojtěch SHK 33:42 4. Wolf Filip TUR 34:35 5. Navrátil Šimon PGP 36:48

6. Glonek Jakub AOP 36:53 H20 (celk. 44 záv., FA: 3.19 km, přev. 300m, 19 K)

1. BERGER Xander ZBM 30:02

2. Minář Marek ASU 31:25 3. Semík Ondřej KAM 32:25 4. Hubáček Jonáš LCE 32:32 5. Wolowczyk Krzysztof 28P 32:43

6. Dzioba Mateusz PHK 35:34

D35 (celk. 28 záv., FA: 2.84 km, přev. 215m, 20 K)

1. Kašková Kateřina CHA 46:01

2. Malá Věra JIL 47:08

3. Gajdová Kristina VSP 47:36

D40 (celk. 40 záv., FA: 2.79 km, přev. 195m, 18 K)

1. Chaloupská Pavlína PHK 45:30

2. Podmolíková Dagmar TZL 46:41

3. Podrábská Marie VLI 47:25

D45 (celk. 52 záv., FA: 2.55 km, přev. 185m, 18 K)

1. Kovaříková Mária TRI 37:28

2. Novotná Petra PHK 38:16

3. Pilcová Petra ZPV 39:35

D50 (celk. 35 záv., FA: 2.43 km, přev. 175m, 18 K)

1. Smutná Jana VAM 42:11

2. Klapalová Jana VAM 46:23

3. Voltrová Svatava ROZ 50:34 D55 (celk. 26 záv., FA: 2.22 km, přev. 160m, 17 K)

1. Rosecká Alena PZR 40:29

2. Zelená Markéta PGP 44:35

1. Švýcarsko SUI 59:04 (Friederich, Hubmann, Kyburz, Wyder)

2. Dánsko DEN 59:07 (Klingenberg, Lassen, Bobach, Møller Alm)

3. Víchová Ladislava LPU 47:07 D60 (celk. 14 záv., FA: 2.16 km, přev. 150m, 16 K)

1. Horová Magda VSP 33:16

2. Šaffková Zuzana CHA 43:49

3. Procházková Miluše DCE 55:28 D65 (celk. 12 záv., FA: 2.07 km, přev. 150m, 15 K)

1. Horáčková Stanislava VLI 56:24

2. Kohoutová Jitřenka UVP 59:12

3. Haňkovská Jana PGP 69:23 D70 (celk. 3 záv., FA: 1.92 km, přev. 130m, 13 K)

1. Stará Pavla BOV 58:48

2. Liščinská Eva TBM 88:45

3. Zmeková Míla SLP 111:47 H35 (celk. 43 záv., FA: 3.65 km, přev. 260m, 23 K)

1. Štěpánek Martin TBM 41:21

2. Polák Vlastimil VRL 41:55

3. Holas Tomáš AOP 43:44 H40 (celk. 57 záv., FA: 3.31 km, přev. 230m, 24 K)

1. Kučera Jan VSP 41:55

2. Pekárek Evžen TZL 43:14

3. Šidla Jan TZL 44:36 H45 (celk. 58 záv., FA: 3.19 km, přev. 245m, 22 K)

1. Pollák Jozef 25S 42:45

2. Petřivalský Marek STE 43:06

3. Hadač Miroslav AOP 45:30 H50 (celk. 65 záv., FA: 3.07 km, přev. 260m, 23 K)

1. Hubáček Josef LCE 41:25

2. Krejčí Jaroslav BOR 43:26

3. Hlaváč Jiří TBM 44:11 H55 (celk. 49 záv., FA: 2.94 km, přev. 260m, 21 K)

1. Leibiger Jens 18D 41:41

2. Václavek Tomáš STE 42:27

3. Folprecht Miroslav TUR 44:19 H60 (celk. 45 záv., FA: 2.72 km, přev. 230m, 18 K)

1. Uher Petr VSP 43:35

2. Škoda Přemek VLI 45:51

3. Hickethier Manfred VLI 48:06 H65 (celk. 37 záv., FA: 2.62 km, přev. 200m, 18 K)

1. Knobloch Jindřich VRL 46:52

2. Švadlena Jiří CHC 47:43

3. Peterka František TJP 48:35 H70 (celk. 12 záv., FA: 2.34 km, přev. 170m, 18 K)

1. Vlach Oldřich BOV 53:17

2. Fišák Jan MLA 55:12

3. Šmelík Ľudo 47S 55:21 H75 (celk. 11 záv., FA: 2.05 km, přev. 145m, 15 K)

1. Havlík Jaroslav SJC 44:42

2. Attl Vladimír PGP 47:49

3. Láznička Alois TZL 49:37

Mistrovství ČR a Veteraniáda v MTBO ve sprintu 5. 7. 2014 / VLI – Skelná Huť Ženy (6.4 km, 24 K, 26 záv.)

1. Tichovská Martina VSP 26:11 2. Paulíčková Renata SJI 26:45 3. Arlauskiene Ramune LTU 27:18 4. Scaravonati Laura ITA 27:27 5. Skácelová Naděžda TSU 28:39 6. Březinová Marie TSU 28:46 7. Fajtová Stanislava VBA 28:50 8. Drobníková Markéta ZUP 29:13 9. Nováková Kateřina OKP 29:14 10. Lacigová Michaela VSP 29:37 Muži (8.1 km, 27 K, 48 záv.)

1. Svoboda Honza SMR 26:44 2. Niemi Pekka FIN 26:56 3. Stránský Vojtěch KPY 26:58 4. Hradil Jiří TZL 27:15 5. Laciga Radek VSP 27:35 6. Dallavalle Luca ITA 27:36 7. Tišnovský Martin TBM 27:46 8. Ševčík Martin TBM 27:56 9. Bogar František BOR 27:57 10. Lauerman Jan SJI 28:02 W17 (4.7 km, 16 K, 6 záv.) 1. Králová Vilma TZL 21:47 2. Michnovic Viktorija LTU 21:58 3. Grycová Veronika TBM 22:23 4. Kiacová Veronika XPU 24:34

5. Svobodová Alexandra NNN 24:56

6. Čiháková Barbora KNC 25:12 W20 (4.6 km, 16 K, 5 záv.)

1. Zaliauskaite Algirda LTU 18:09

2. Babrauskaite Patricija LTU 19:24

3. Kohoutová Barbora BOR 20:25

4. Haltof Ewa ABR 20:39

5. Staňová Karolína BOR 22:27 M17 (5.6 km, 21 K, 9 záv.)

1. Petrovas Daumantas Jurgis LTU 23:30

2. Hašek Jan VPM 24:09

3. Kalvaitis Nojus LTU 24:22

4. Osti Dante ITA 24:31

5. Osti Piero ITA 26:28

6. Hlavatý Jan BUL 26:52 M20 (6.7 km, 24 K, 14 záv.)

1. Staněk Tomáš TSU 25:58

2. Jaroszek radosław POL 26:12

3. Charvát Jan VRL 26:29

4. Žigilejus Aidas LTU 26:44

5. Nemet Michal BOR 27:51

6. Kanta Martin XPU 28:20 W40 (4.6 km, 16 K, 10 záv.)

1. Geldesman Marquita NZL 18:57

2. Rejholcová Andrea BOR 21:02

3. Schwabová Kateřina TBM 22:34

4. Abelová Ivana STB 23:30

5. Teplá Hana XHK 23:55

6. Čiháková Lenka KNC 24:27 W50 (4.7 km, 16 K, 8 záv.)

1. Dohnalová Jindra VIP 19:46

2. Králová Dana TSU 21:22

3. Engstrom Annika SWE 21:53

4. Lacigová Ivana VSP 22:17

5. Janská Iva LBM 24:15

6. Pospíšková Luisa TBM 27:12 M40 Long (8.1 km, 27 K, 34 záv.)

1. Chaloupský David XHK 32:15

2. Toloch Alexandr VIV 32:18

3. Král Jan XBM 32:31

4. Malátek Rastislav VBA 32:55

5. Svoboda Petr SLA 33:06

6. Gasperotti Ivan ITA 33:08 M50 (6.4 km, 20 K, 18 záv.)

1. Garden Rob NZL 28:35

2. Kroupa Václav VIP 28:47

3. Fajtl Jaroslav VPM 29:17

4. Hejna Jiří KNC 29:27

5. Vávra Martin HOR 29:37

6. Kiac Jiří XPU 29:39 M60 (6.4 km, 20 K, 4 záv.)

1. Muller Petr JEP 33:08

2. Lukavec Míla SMR 39:18

3. Němec Vladimír SLA 42:44

4. Nosál Stanislav LBE 43:16

Mistrovství ČR a Veteraniáda v MTBO štafet

5. 7. 2014 / VLI – Skelná Huť Ženy (26 štafet)

1. OK Jihlava SJI 85:12 (Chudíková, Tomečková, Paulíčková)

2. Lithuania MTBO LT 85:39 (Michnovic, Babrauskaite, Zaliauskaite)

3. USK Praha1 VSP 86:20 (Lacigová, Hrdinová, Tichovská)

4. TJ Slovan Karlovy Vary SKV 86:29 (Nováková, Kubínová, Kubínová)

5. SK SNS Smržovka1 SMR 88:39 (Prchalová, Pařízková, Fólová)

6. VŠTJ Ekonom Praha1 EKP 90:25 (Karochová, Tučková, Kolínová)

7. GHOST RUBENA racing team1 XHK 91:29 (Lamichová, Jedličková, Chaloupská)

8. KOS Slavia VŠ Plzeň VPM 92:52 (Honnerová, Hladká, Hašková)

9. PARDUBICE BIKERS1 XPU 94:53 (Faltejsková, Odvodyová Š., Odvodyová D.)

10. LKT 80 Šumperk TSU 96:12 (Staňková, Skácelová, Březinová)

Muži (50 štafet)

1. KOS Tesla Brno1 TBM 107:51 (Ševčík, Tišnovský, Pospíšek M.)

2. Finland FIN 108:48 (Niemi, Saarela, Škoda J.)

3. KOS Tesla Brno2 TBM 111:36 (Rygl J., Schwab, Štěpánek)

4. USK Praha1 VSP 112:13 (Laciga R., Hora V., Sommer)

5. Austria national team AT 112:23 (Exler, Waldan, Haselsberger)

6. VŠTJ Ekonom Praha1 EKP 112:29 (Vojtěch, Štěňha, Sajal)

7. Italy team1 IT 113:55 (Turra, Rossetto, Dalavalle)

8. SKOB Zlín TZL 115:04 (Šňupárek, Graubner, Hradil)

9. LKT 80 Šumperk TSU 120:56 (Staněk, Král, Sedláček)

10. GHOST RUBENA racing team1 XHK 121:04 (Husák, Chaloupský, Vaněk) M120 (13 štafet)

1. Post SV Dresden DE 100:01 (Dannowski, Mannel, Huster)

2. PELL’S MTBO TEAM XBM 100:43 (Šňupárek, Horák, Král)

3. SK OK 24 Praha OKP 100:54 (Mach, Novák L., Vanka)

4. GIGANT Orienteering 1 VIV 101:07 (Zrník, Kroc, Toloch)

5. KOS Tesla Brno1 TBM 101:36 (Gryc, Tišnovský, Rygl M.)

6. GIGANT Orienteering 2 VIV 110:02 (Kunz, Valík, Skoupý)

Mistrovství Evropy v Trail-O 11.–16. 4. 2014 / POR – Palmela

Open: 1. Jari Turto (FIN) 40 b 29 sec. 2. Antti Rusanen (FIN) 40 b 47 sec. 3. Marit Wiksell (SWE) 39 b 21 sec. 13. Miroslav Slovák (CZE) 38 b 123 sec. 26. Jiří Kalousek (CZE) 37 b 193 sec. 39. Petr Dudík (CZE) 35 b 134 sec. 50. Pavel Kurfürst (CZE) 34 b 129 sec. 62. Lenka Forstová (CZE) 33 b 151 sec. 68. Libor Forst (CZE) 32 b 65 sec.

Para: 1. Michael Johansson (SWE) 39 b 41.5 sec. 2. Ola Jansson (SWE) 38 b 39 sec. 3. Peka Seppä (FIN) 37 b 133.5 sec. 16. Pavel Dudík (CZE) 33 b 83 sec. 20. Jana Kosťová (CZE) 32 b 181 sec. 22. Hanka Doležalová (CZE) 32 b 200 sec. 25. Boris Dvorský (CZE) 29 b 211.5 sec. 26. Bohuslav Hůlka (CZE) 29 b 230 sec.

Miroslav Špidlen (CZE) 26 b 250 sec.

Družstva:

Finsko 59 b 46 sec.

Švédsko 59 b 52.5 sec.

Rusko 57 b 64 sec.

Česká rep. 54 b 65 sec.

TempO: 1. Antti Rusanen (FIN) 258 sec. 2. Lennart Wahlgren (SWE) 293 sec.

Marit Wiksell (SWE) 314 sec.

Jana Kosťová (CZE) 456.5 sec.

Pavel Kurfürst (CZE) 486.5 sec. 33. Miroslav Slovák (CZE) 595 sec. 34. Jiří Kalousek (CZE) 605 sec.

Dny orientace v přírodě 2014

Pronájem a servis mobilních WC, pisoárů, mycích žlabů a stání, toaletních karavanů, odpadkových košů, velkoplošných stanů a ochrany povrchu. Pronajímáme a prodáváme mobilní oplocení, obytné, kancelářské, skladové a sanitární kontejnery. Nabízíme kompletní hygienické zabezpečení hromadných společenských, sportovních a kulturních akcí.

Slaný, České Budějovice, Hradec Králové, Plzeň, Olomouc, Brno