What 12/19 by Whatnewscz

39 Kč 1,90 €

WHATNEWS.CZ @WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ WHATNEWSCZ

N º 1 1 , P R O S I N EC 2 0 1 9

Hravé a zdravé třpytky

1 . L I F E S T Y LOV É N OV I N Y

Ecstatic dance

Nula kusů skladem

Užijte si večírky, svátky i plesy v té nejzářivější, a zároveň nejšetrnější podobě.

Uvolňující tancovačka bez drog, alkoholu a selfies. Vyzkoušejte ji na vlastní tělo.

„Šaty nejsou věc na jedno použití, měly by se nosit, dokud slouží,“ tvrdí návrhářky z WWO.

STR ANA 12

STRANA 16

STR ANA 18

Dynastie z Letné 01_WHAT19-12-cover.indd 1

Nikdy nemuseli překonávat krizi. Shodli se na tom, jak vychovávat děti a že důležitější je mít doma obraz než drahé auto. To jsou Třeštíkovi.

STRANA 8

28/11/2019 10:38

Kuchyňský robot S FUNKCÍ VAŘENÍ

ZDARMA KUCHYŇSKÝ ROBOT

KE KAŽDÉMU ROBOTU COOKING CHEF

DÁREK V HODNOTĚ 5000 KČ

KNIHA RECEPTŮ

180 °C 20 °C Příslušenství

Intuitivní ovládání

WHAT-inzerce.indd 1 INZ KNW CookingChef 270x400 01.indd 1

INDUKCE PŘEDNASTAVENÉ

PROGRAMY

KURZ VAŘENÍ

MANUÁLNÍ SNADNÉ OVLÁDÁNÍ

Časovač 5 s – 8 h

Více na www.kenwoodworld.cz

29/05/2019 15:42 26/04/2019 09:59

Ú VO D N Í K

Solidarita, jednota, tým ředstavujeme si, že na těchto principech by měla fungovat každá rodina, ať už ta pokrevní nebo ta, se kterou trávíme podle evropského statistického úřadu Eurostat více než čtyřicet pracovních hodin týdně. Když jsme dumali nad tím, kdo pro nás takovou archetypální rodinu představuje, napadli nás Třeštíkovi – Michael, Helena, Hanka, Tomáš, Radka, Ela, Jonatán a boxerka Bais. Z rozhovoru Kláry Mandausové se dozvíte proč. Pevným poutem jsme v redakci WHAT semknutí už skoro rok. Často spolu (hlavně před tiskem) trávíme dny i noci. Jedeme na stejné vlně, ale někdy se fuckupy nevyhývají ani nám. Sepsali jsme proto něco o nás pro vás… Beata (Brand Founder): Vyzkoušela jsem si na vlastní kůži, že rčení „hlavně zdraví“ není prázdné klišé, když u mě před létem propukla mutace tropické virózy Dengue. Vzhledem k tomu, že se z tohoto onemocnění budu dostávat ještě pár měsíců, možná i celý další rok, těším se z každého malého posunu směrem k původní psychické i fyzické kondici. Můžu tak čestně prohlásit,

že žádné osudové fuckupy v mém životě nebyly, nejsou a doufám, že tento zážitek byl tím nejhorším, protože kromě pevného zdraví se vše ostatní dá vyřešit, jen to v dané chvíli problému neumíme správně vyhodnotit. Proto přeji všem hlavně pevné zdraví a jasný úsudek. Klára (redaktorka): Přecenila jsem svoje síly a nabrala si práci, kterou bych stíhala leda na úkor rodiny a odpočinku (nejde o WHAT!). Musela jsem ji v půlce stopnout. Těším se, že nebudu mít v roce 2020 velké oči a představu, že jsem pracovní superhrdinka. Tedy velké oči samozřejmě obrazně, protože ty skutečné chce asi každá ženská! Davina (produkční): Letošní rok byl pro mě takovým prozřením. Největší fuckup jsem dostala od prince, takže v roce 2020 čekám na žabáka. Pár lidí z mého života odešlo a zůstali jen opravdoví přátelé. Ničeho ale nelituji, jsem za to ráda. Ivana (redaktorka): Dostala jsem pár důrazných lekcí na téma vztahů – hýčkat si ty čisté a opravdové, důsledně čistit nefunkční a nováčkům otevírat dveře do svého srdce pomalu. Cítím, že rok

2020 bude hodně kreativní a dynamický. Že do sebe zapadnou i zdánlivě nesouvisející dílky a roztočí se vlna pozitivních změn a nových začátků. Spousta z nich se bude týkat planety, jak jinak. Ale těším se i na koncert Radiohead! Zuzka (grafička): Když se člověk začne dívat na situace bez posuzování, co je špatné a co dobré, zjistí, že fuckupy neexistují. Na rok 2020 se těším, protože přinese novou energii, možnosti a příležitosti, jak svůj život zase upgradovat. Katka (Head of Advertising): V listopadu před dvaceti lety jsem prožila nejtěžší mezník v životě. Každý rok ve stejném období bilancuji a doufám, prosím a věřím, že nic horšího už nepřijde. Letos jsem ve stejném období prožila další mezník… Tentokrát naštěstí v podobě štěstí a lásky. Věřím, že každý další rok bude jen a jen lepší. Lucie (webová redaktorka): Leže s kanylou v ruce ve sterilním prostředí špitálu si člověk vždycky zase rychle uvědomí, na co během všech těch všedních starostí a nezdarů zapomene. Když vás nakope do zadku vlastní zdraví, jsou v tu ránu nepodstatné všechny ty

fixou počmárané stěny dětského pokoje, poškrábané nové laky na autě i dvoutisícovky vypadlé z kapes od kalhot. A tak se těším na rok 2020, který mi, doufám, přinese jen spoustu takových situací, během nichž se sice bude prolínat drama s groteskou, ale budu oblečená třeba v malých černých, ne v nemocničním andělíčku. Tereza (Secret Eminence): Můj jediný kašmírový svetr vypraný omylem na šedesát je zárukou, že bude mému synovi v zimě teplo. Jediný byl proto, že byl poslední, který jsem takhle nezničila, tedy zničila. Bolavé dětské dásně, probdělé noci. Vysvětlování, proč se po ň píše měkké i. Fuckupy mě provázejí denodenně. Důležité je, se z toho n******t, jak říkávali můj děda Karel a Ivan Hlinka. Střih a rok 2020: Nový kašmírový svetr. I děti potřebují nový (jeden dohromady!). Bílé zoubky září v úsměvu. Diktát za jedna s hvězdou. Život je boj mezi radostí a starostí. Jinak by mě ani nebavil. Tým redakce WHAT

03_WHAT19-12-uvodnik.indd 3

28/11/2019 09:23

OSOBNOSTI

Můj poslední tvůrčí počin Jak naznačují nejnovější výzkumné poznatky, proces buněčné obnovy je do značné míry ovlivňován nejen tím, co děláme, ale i tím, jak se cítíme. Úplně jednoduše: když tvoříme něco, co nás naplňuje, pravděpodobně to bude mít vliv na naši fyzickou schránku. Díky čemu se drží v kondici šest osobností prosincového vydání? T Markéta Faustová, Petra Nováková, Ivana Česnek Marcinová, F Teodorik Menšl, Tino Kratochvil, Jiří Turek, Martin Kubica, unsplash.com a archiv osobností

Radůza Už bezmála dvacet let patří Radůza mezi naši písničkářskou špičku. Její pracovitost je vyhlášená: každý rok pro své posluchače připraví novinku, ať už album písniček, povídkovou knížku nebo audioknihu. V prosinci a v lednu ji čeká řada koncertů, na kterých představí svůj nový tvůrčí počin: pohádkovou audioknihu Uhlíř, princ a drak. Pohádku jsem napsala původně pro kladenské Divadlo Lampion, kde byla i několik let uváděna. Na CD se rolí ujali herci Národního divadla, jako Igor Orozovič, Lucie Polišenská nebo Anna Fialová. Své dětské projekty nejdřív zkouším na vlastních dětech, to jsou moji pokusní králíci. Pohádka Uhlíř, princ a drak je hodně rozverná, hodně jsme se s herci u natáčení nasmáli. Sama jsem jako malá desky pro děti poslouchala, mou nejoblíbenější byly Hurvínkovy Staré pověsti české. Ráda zkouším nové věci a tentokrát jsem si zkusila napsat divadelní hru. Chtěla jsem, aby byla veselá a nejlíp ve verších, aby to byla větší sranda. Přišlo mi taky, že by bylo fajn napsat pohádku, kde není žádná vyloženě negativní postava, kde by byl hodný i ten drak, který jinak musí být ve všech pohádkách přemožen. A tak ten můj pohádkový drak nakonec zachrání celé Zimní království, které Matka Příroda potrestá za to, že se v něm špatně starali o její dary…

Dita Pecháčková

Marta Kubišová

Vaří od pěti let a už roky inspiruje všechny okolo sebe láskou k vaření. Vystudovala gymnázium, maturovala v USA, čtyři roky studovala pražskou právnickou fakultu, než ji zlákala produkce amerických filmů. Nakonec ji ale dostihla rodinná anamnéza: žurnalistika, a brzy začala psát o jídle. Žije v Praze. Miluje Humpolec, svou rodinu a Adinu Mandlovou. Je matkou pětiletého syna Davida, kterého objevíte na fotografiích v její nové kuchařce DITA P. DĚTEM.

Dva roky po svém posledním koncertě, který uskutečnila v den svých 75. narozenin, se legenda české populární hudby Marta Kubišová výjimečně vrátila na pódia. V pražské Lucerně vystoupila na koncertě k třicátému výročí sametové revoluce. Nic dalšího už prý nechystá – i když, kdo ví…

Mým posledním tvůrčím počinem je album Soul, které jsem před dvěma lety sestavila z písniček, na které jsem si už dlouho myslela. Vlastně už od konce šedesátých let, kdy jsem nazpívala svůj první cover Arethy Franklin: Prove It, Proudy. S mým producentem Petrem Maláskem jsme si řekli, že když má být ta deska v mé kariéře poslední, tak musí být vymazlená! Teď po té Lucerně, do které mě teda museli hodně přemlouvat, už chci stihnout jen sepsat knížku svých pamětí, na kterou jsem se moc těšila, ale samozřejmě na to pořád nemám čas. A taky bych si ráda užila ten úplně obyčejný život v penzi, kdy bych už nemusela dávat rozhovory a nechávat se fotografovat. Ale to zatím taky nevypadá, pořád ještě dělám pro televizi ten náš pořad o zvířatech, to je taky zábavy! No, on mi to každý říkal, abych si nemyslela, že v penzi bude líp…

„Kdyby nebylo hodiny mezi psem a vlkem, třeba bych nic nevymyslela,“ říká Dita P. a vypráví, jak se skoro každý den probudí v magický čas, kdy noc už odchází a den ještě nenastal. Leží v posteli, plánuje, sní a skládá si v hlavě myšlenky tak, aby se staly skutkem. Takhle se tichounce a soustředěně zrodil i její poslední tvůrčí počin, třetí kuchařka, kterou nazvala Dita P. dětem. Kuchařka pro děti má celkem 456 stran, 365 z nich jsou jen krásné fotky – 112 jídel a také čtyř kluků, kteří prožívají celý jeden rok v přírodě. Dita do své tvorby zapojila i svou rodinu. Tentokrát kuchařku dělala se svou sestrou Marikou. „Byly jsme spolu vždycky u focení, u všeho… a bylo to skvělý, protože s námi si to užívali naši čtyři kluci a občas i další dva naší další sestry Emmy.“ A bylo to náročné? „To tedy bylo. Někdy jsme za den uvařili, nadekorovali a nafotili třeba jen tři jídla. I přesto, že jsem měla za sebou tu hodinu mezi psem a vlkem, kdy jsem všechno promýšlela. Hlavně jsem dětem chtěla ukázat, jak příroda, její chod rokem a taky různé přírodní rituály souvisí s tím, co jim vařím. Nijak moc jsem jim o tom nevyprávěla, i když jsem měla všechno důkladně nastudované, ale oni to sami pochopili.“

N° 11, prosinec 2019

Brand Founder: Beata Baníková Head of Advertising: Kateřina Davídková Autoři: Petra Nováková, Eva Karlasová, Milan Šefl, Mária Gálová, Ivana Česnek Marcinová, Soňa Hrabec Kotulková, Michala Bradová, Ondřej Lipár, Markéta Faustová, Tomáš Mrvík, Jana Krivenkaja, Klára Mandausová Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso, spol. s r. o. Produkce: Davina Duspiva Grafická úprava: Vojtěch Vavřín Foto: Michael Jan Dvořák, Lucie Robinson, Michal Ureš

Korektorka: Olga Kubešová Vydavatel: What publishing, s. r. o., Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, 120 00, spisová značka: C187803 vedená u Městského soudu v Praze, IČO: 2419770 Registrace: MK ČR E 23489 ISSN 2571-2462 Tisk: CZECH PRINT CENTER, a. s. Černokostelecká 613/145, Praha 10, 108 00, provozovna Ostrava Vychází: 6. prosince 2019

04-05_WHAT19-12-osobnosti.indd 4

28/11/2019 16:38

Lela Geislerová Pochází z umělecké rodiny, je výtvarnicí a zpěvačkou. Pracovala na plakátech a kostýmech pro řadu filmových projektů – mimo jiné třeba pro filmy Krysař nebo Nevinnost. Za ten byla dokonce nominována na cenu za nejlepší plakát v rámci Českých lvů 2011. Pro časopis Respekt tvoří komiks Zen žen. Má dvě děti – Ference a Máriu.

Beata Barros

Vojtěch Dyk Zpěvák a herec Vojtěch Dyk už na české scéně dosáhl (skoro) na všechno. Je vyhledávaným hercem, muzikálovou hvězdou i zpěvákem, jenž mívá vyprodáno jak na koncertech s B-Side Bandem, tak s nastudováním Bernsteinovy Mše. Chybělo mu jediné – sólové album. Teď už to ale neplatí. S držitelem Grammy, producentem Ondřejem Pivcem, a muzikanty kolem jedinečné americké formace Kennedy Administration natočil autorské album D.Y.K. A rovnou v New Yorku.

Jak dělám spoustu věcí najednou, pořád jsem osciloval na hraně mezi interpretací a autorstvím. Možná i vlivem stydlivosti jsem si nedokázal představit, že by moje témata někoho zajímala. Možná to byla i výmluva, ale byl jsem zkrátka sám sobě celkem dobrým cenzorem. Až teď jsem si autorství vyzkoušel a je to skvělý. Už si ani nedokážu představit, že bych v budoucnu hudbu dělal jinak. Na začátku toho všeho byl před asi devíti lety večer v jazzovém klubu Agharta, kde jsem improvizoval s Michalem Žáčkem a Borisem Urbánkem. Tenkrát jsem si řekl, že musím založit novou kapelu a natočit desku tak, jak já chci. Nakonec jsem se dostal k Ondrovi Pivcovi, který má ohromné producentské zkušenosti a zná v New Yorku spoustu muzikantů. Ještě předtím jsem si ale musel ujasnit priority a určit si, kolik toho vlastně chci dělat. Býval jsem kvůli své vytíženosti takovým mistrem republiky v nedokončování projektů, ale tentokrát jsem dospěl k tomu, že album s Ondrou prostě dokončit musím. Už kvůli tomu, abych na chvíli opustil ten český píseček, kde se všichni známe, a tak se vždycky najde někdo, kdo vás požádá o spolupráci nebo o písničku. Takže jsem se musel všem kamarádům omlouvat, abych mohl dodělat tuhle svou americkou radost, která je bohužel mnohonásobně dražší než běžné album. Ale když teď vidím, jak to celé dopadlo, tak jsem vlastně skoro dojatej…

Svou kreativitu Lela využívá při kreslení, ale také prý třeba u vaření. „Moc ráda bych byla kreativnější i u běžných činností, třeba u plánování a fungování rodiny. Zároveň mám poslední dobou pocit, že bych svoji kreativitu potřebovala spíš trochu usměrnit,“ přiznává. Jaké jsou její poslední tvůrčí počiny? „Nedávno jsem vydala se svou sestrou Aňou diář na příští rok. To jsem si přála už delší dobu zrealizovat a teď se to konečně podařilo. Diář částečně navazuje na knihu P. S., je plný mých ilustrací a Aniných krátkých citátů. Myslím, že se nám povedl, a mám z něj radost.“ Dalším Leliným tvůrčím počinem byla společná výstava krátkých komiksů, které vznikly na letním sympoziu pořádaném Laydeez do comics. „Byl to týden kreslení v létě na chalupě společně se sedmi autorkami komiksů, a pro mne velký zážitek.“

Když před pár lety založila e-shop s přírodní kosmetikou gravitas.cz a letos otevřela v Říčanech u Prahy kouzelnou kamennou prodejnu, nejenže si splnila sen, ale taky začala ukazovat světu, jak na to. Dnes je Beata Barros jednou z nejinspirativnějších a nejoblíbenějších green beauty osobností. Všichni, kdo sledují její Instagram, prožívají společně s ní příběhy značek a produktů, jež pro své zákazníky pečlivě vybírá. Věci dělá opravdově, upřímně a srdcem.

Přiznám se, že je pro mě tvůrčí každý den. Jsem kreativec a díky manželovi jsem se naučila svoje vize i uchopit a zpracovat do reálu. S Gravitas jsem měla vizi nebýt jen dalším prodejcem kosmetiky, ale dotknout se skutečných životů lidí. Každý den mi dává možnost uzpůsobit si práci tak, abych ji milovala já i moji zákazníci. Moje tvorba spočívá hlavně v naslouchání klientům. Snad by se dalo říct, že tvořím komunitu vědomých nakupujících, kteří už nekoukají na cenu, ale na kvalitu a fakt, zda je to vůbec to, co skutečně potřebují. Výsledkem je minimalistický kosmetický „šatník“, ale pro každého přesně na míru. Snažím se neustále připomínat, že každý z nás má svůj hlas, a to nejen ve volebním období. Volíme každý den tím, co kupujeme, za co platíme, a někdy stačí, když mlčíme místo to toho, abychom se ozvali – i tehdy volíme. Tvořím skrz každý post a příspěvek a vnímám dopad svých zpráv. Ohromuje mě to a zároveň motivuje snažit se ještě víc a šířit myšlenku, že na každém z nás záleží.

04-05_WHAT19-12-osobnosti.indd 5

28/11/2019 10:07

H OT N E W S

Dřevo, vůně, káva. Vánoce

Je toho tolik, co se v Česku a na Slovensku děje. Každý měsíc nám doslova trhá srdce, když máme vybrat jen pár aktuálních novinek, o kterých můžeme napsat. Nechť slouží jako inspirace pro všechny kreativní duše, které mají silnou potřebu tvořit a nevzdávat se. Dává to smysl? Nám ano.

T Ondřej Lipár, Petra Nováková F archiv značek

JSEM DŘEVO Umělecká dílna Tititi vyrábí originální dřevěné hračky a při své práci navazuje na řemeslnou tradici tvůrců jako Johann Schowanek, Minka Podhajská nebo Bohumír Čermák. Půvabné objekty se vyrábějí ručně z českého dřeva, a každý je tím pádem tak trochu unikát. Hračka je díky pečlivému zpracování a citlivé práci s materiálem zároveň povýšená na umělecký předmět, který bez potíží obstojí jak u dětí, tak i ve světě dospělých. Není se proto příliš co divit, že kolekce vystavená v Openstudiu si z letošního Designbloku – i přes velmi obstojnou konkurenci – odnesla ocenění v kategorii bytových doplňků. Dřevěné objekty,, Tititi, tititi.cz

OHLEDUPLNÝ POČIN

VYLOŽTE SI… Ve skrytu duše nás všechny láká nahlédnout do tajů budoucnosti a dostat se blíž k dosud neobjevenému. Ilustrované vykládací karty mají za cíl vzudit ve vás ženskost, ať už jste doma, nebo na večírku s kamarádkami. Když si každý den vytáhnete jednu kartu, jedno aktuální téma, měla by vás podpořit na cestě životem. Autorkou karet je Jana Štantejská, která před lety založila Království Duše, což je místo, kde můžete dočerpat ztracenou energii a něco nového se o sobě dozvědět. Vykládací karty ženství Jsi krásná, 690 Kč (plus poštovné a dobírka), kralovstviduse.cz

Novou pop-up pobočku si na Letné otevřel český concept store Freshlabels. Důraz klade na ucelenou nabídku produktů produkovaných s ohledem na životní prostředí i lidi, kteří je vyrábějí. V prodeji jsou tak například batohy a doplňky Patagonia, pinqponq nebo Qwstion, zimní bundy Embassy of Bricks and Logs a Houdini, termosky Hydro Flask, hrnky Huskee, čaje P & T nebo kosmetika Neighbourhood Botanicals. Pobočka, která bude otevřená do Vánoc, slouží i jako výdejní místo e-shopu. Po svátcích se zavře a začne rekonstrukce, která bude trvat do jara 2020. Freshlabels, Milady Horákové 11, Praha 7, freshlabels.cz

JASNÝ PROGRES Šéfkuchař Tomáš Černý dlouho působil La Finestra in Cucina a stál u počátků Bistra Kaprova. Nyní vede kuchyni v čerstvě otevřené italské restauraci Dejvická 34, kde by měly jeho zkušenosti a talent dostat odpovídající prostor. Mezi nabízenými jídly nechybí risotto cacio e pepe s bramborami, černým lanýžem a chipsy ze sýra pecorino nebo spaghetti s mačkanými rajčaty, oreganem, lardem a burratou, ale je tu také vepřová panenka marinovaná v kakaové krustě a podávaná s mrkvovým pyré. Černý má na starost i sousední podnik Aperitivo!, který by měl fungovat spíše jako bistro a take-away. Dejvická 34, Dejvická 34, Praha 6, dejvicka34.cz

ADVENTNÍ KÁVA Čím dál tím kratší dny, stále delší noci a stupňující se shon. Konec roku sice probíhá v očekávání svátků, ale neodbytně je spojený i s vypětím, které by si každý raději odpustil. Nespresso jde takové snaze naproti adventním kalendářem, který může prosincové dny výrazně zpříjemnit. V každém jeho okénku se skrývá překvapení v podobě 23 různých kávových kapslí včetně limitované edice Festive Variations Nordic. A součástí kalendáře je navíc šálek na lungo v elegantním matně bílém provedení z kolekce Origin, kterou navrhla India Mahdavi. Nespresso, k dostání je v buticích Nespresso a na nespresso.cz

06-07_WHAT19-12-hot-news.indd 6

28/11/2019 10:37

MATERIÁLY BUDOUCNOSTI

MASSIVE ATTACK

Své módní značce Soolista dává designérka Zuzana Basterrech architektonický nádech a často pracuje se značným minimalismem a špetkou futurismu. Ten se naplno projevil v projektu The Compost Collection, který je výsledkem snahy hledat a objevovat materiály, které obstojí v době klimatických změn, a tedy i způsoby jejich výroby a následné údržby, které kupříkladu nebudou tolik náročné na spotřebu vody. Experiment ji dovedl k bakteriální celulóze, kterou se jí podařilo zpracovat tak, aby se s ní dalo nakládat podobně jako s textilií. Kolekce je prototypem, který odhaluje možnosti nového materiálu.

Slovenská Javorina stoupá s každou další představenou kolekcí nábytku a nemalou roli v tom hrají čeští designéři, se kterými značka spolupracuje. Stůl XX navrhla Lucie Koldová. „Snažila jsem se naskicovat stůl jemným, ženským způsobem a zanechat na něm svůj rukopis,“ podotýká. Autory židlí Tuba a Lipa jsou Roman Vrtiška a Vladimír Žák – vznikají bez použití jediného šroubu. Všechny letošní novinky jsou charakteristické náročným 3D zpracováním masivního dřeva. Je to cesta, kterou se v průběhu posledních let Javorina ubírá a kterou se chce odlišit od konkurence i imitací. Showroom Javorina, Plynární 1617/10, Praha 7, javorina.sk

Showroom, Klimentská 3, Praha 1, soolista.cz

MOŘE DO KUCHYNĚ Flor de sal patří mezi nejkvalitnější mořské soli. Pochází z mallorského přírodního parku Salinas d’Es Trenc, kde moře patří k vůbec nejčistším v Evropě. Sběr soli má na Mallorce tradici, která se předává z generace na generaci, a tradici zde má i ekologické a dlouhodobě udržitelné hospodaření. Aktuální limitované edice obsahují oproti celoroční nabídce vyšší podíl ochucujících přísad, takže výsledkem je ještě aromatičtější sůl s ještě intenzivnější chutí. Tomato ukrývá bio sušená rajčata a mořský fenykl a dobře se hodí k těstovinám, zelenině a masu, zatímco Remolacha je ochucená bio sušenou červenou řepou a dobře doplní například saláty. Mořská sůl, Flor de Sal naturalmallorca.cz

P R O M OT I O N

KOUSEK OD MUZEA Concept store Myskino se zaměřuje především na luxusní přírodní kosmetiku a francouzské niche parfémy. Na zimní sezonu se ale jeho nabídka rozšířila také o pečlivě vybrané vonné svíčky, difuzéry a interiérové vůně, díky kterým je snadné vytvořit příjemnou, útulnou atmosféru, i když za okny vládne tma a nevlídné počasí. Ovonět a vyzkoušet si výrobky značek, jako jsou Nicolaï, Jardins d’Écrivains nebo Jovoy, lze nejlépe v nedávno otevřeném butiku Myskino. Nachází se jen pár kroků od Národního muzea přímo na Vinohradské třídě. Objednávat ale můžete také online.

Voda pro Afriku Dárky, které pomáhají již 10 let

Myskino, Vinohradská 24, Praha 2, myskino.cz

OTISK KRAJINY Karlovarské studio, za kterým stojí keramička a designérka Lenka Sárová Malíská, se běžně věnuje navrhování a výrobě citlivě zdobného porcelánového nádobí. Před nedávnem si ostatně Malíská vyzkoušela i spolupráci s legendární porcelánkou Thun 1794 a výsledkem byla kolekce šálků se zlatým a platinovým dekorem. Podobně uchopila i aktuální kolekci reliéfních porcelánových broží Paměť krajiny, ve kterých se zrcadlí autorčin vztah k přírodě a ke krajině. Každý kus je ručně vyrobený a originální. Studio Malíská, Šípková 458/7, Karlovy Vary, maliska.cz

Designové karafy na vodu ručně vyráběné v ČR již 10 let přinášejí čistou vodu lidem v Africe. Zakoupením karafy a dalších dárků s motivem projektu přispějete na budování a obnovu zdrojů vody pro obyvatele etiopského venkova. Z ceny každého předmětu jde až 73 % na konto sbírky, stejnou částkou přispěje do sbírky i náš fond. Letošní limitovaná edice s motivem surikaty je v prodeji na stránkách:

eshop.nfveolia.cz

Projekt Voda pro Afriku organizuje Nadační fond Veolia ve spolupráci s neziskovou organizací Člověk v tísni. Za celou dobu trvání projektu jsme věnovali více než 5,5 milionu korun a pomohli přímo v Africe více než 50 000 lidí. Voda nás všechny spojuje vlnou lidské solidarity.

06-07_WHAT19-12-hot-news.indd 7

28/11/2019 10:37

R OZ H OVO R

Místo topení obraz na stěně Nikdy nemuseli překonávat krizi. Shodli se na tom, jak vychovávat děti a že je důležitější mít doma obraz než drahé auto. Seznámili se v hospodě, brali se po velmi krátkém chození a jsou manželi čtyřiačtyřicet let. Seznamte se, Helena a Michael Třeštíkovi, ideální pár. T Klára Mandausová, F Lucie Robinson M Kateřina Koki Mlejnková, S Jano Kimák

ez nadsázky, režisérka, pedagožka Helena Třeštíková a spisovatel, architekt a milovník umění Michael Třeštík můžou budit závist, tu neškodnou a radostnou. Oba působí velmi skromně, až plaše, a když s nimi chvíli jste a posloucháte je, řeknete si, skvělé, oni existují! Lidi, kteří se milují, respektují a láska jim vydržela navzdory všem životním proměnám. Naděje, že to vyjde i těm druhým, žije!

Jak jste si představovali svoji lásku a budoucí rodinu, když jste byli děti? Michael Asi jsem si to nijak zvlášť neuvědomoval. Představoval jsem si zhruba stejnou rodinu, v jaké jsem žil, tedy se dvěma dětmi, s klidným tátou a mámou. Chtěl jsem opakovat model, ve kterém mi bylo dobře. Helena Naše rodina byla celkem klidná. Byla jsem jedináček, a to mě trochu deptalo, proto jsem chtěla alespoň dvě děti. Co vás deptalo na tom, že jste neměla sourozence? Helena Chtěla jsem mít nějakého parťáka. Navrhovala jsem rodičům, abychom si třeba vzali někoho z dětského domova, ale moje máma výtvarnice byla pracovně dost vytížená a říkala, že by to už nezvládla. Psala jsem si deníky a tohle bylo jedno z témat. Bylo mi to líto. Většina spolužáků sourozence měla a já vnímala, že mají doma větší legraci. Michael Možná je to tím, že ty jsi extrovertní, kdežto já jsem introvert a nevadilo mi to. Jsem ze dvou dětí, ale starší bratr zemřel, když mi bylo pět let. Takže od té doby jsem taky jedináček. Helena Takže jsme si říkali dvě až tři děti minimálně. Michael Ty jsi uvažovala o třetím? Helena Řekli jsme si, dvě až tři děti, když jsme se vzali, pamatuju si to. Když jste se poznali, byly vaše představy o společném životě podobné, nebo jste se v něčem zásadně rozcházeli? Michael Oba jsme vyrůstali v rodinách stejného typu, a ve stejné pozici jedináčků, ani jsme tedy nevěděli, že jsou jiné představy o tom, jak to má vypadat. Helena V našich původních rodinách se matky seberealizovaly a otcové to přijímali úplně bez problémů. To je totiž jeden z možných konfliktů – žena se angažuje, a muž to těžce snáší. U nás tenhle problém ale nikdy nebyl. Sešli jsme se v celkovém naladění. Pro svatbu jsme se rozhodli po hodně krátkém vztahu, a tak jsme si řekli, že děti budeme mít až za tři roky. Dali jsme si čas, abychom si ověřili, jak nám to funguje. Po třech letech se pak narodil Tomáš, po čtyřech letech po něm Hanka.

Takže zkušební čas v době, kdy bylo spíš zvykem brát se kvůli dítěti, hodně nevěst se vdávalo těhotných. Michael Dopřáli jsme si testovací provoz. Přece jen jsme byli na tehdejší dobu už docela staří, Helence bylo 26 a mně 28. Věděli jsme, že je lepší si vztah ověřit než se pak rozvádět s dětmi. Byla to láska na první pohled? Michael Bylo to rozhodně zaujetí na první pohled. Prohlubovalo se, pořád to fungovalo a pořád to bylo dobrý a mně docvaklo, že je to úplně dobrý. A tak jsem se v hospodě v Harrachově, kde jsme byli s partou a ani neseděli vedle sebe, na židli zaklonil, abych viděl na Helenku, a řekl jí: Pojď se vzít. Helena A já se taky zaklonila a řekla: Tak jo.

Byli jste, když jste se seznámili, oba volní? Michael Ano, to byla vzácná souhra okolností, aby se potkali lidi, kteří se k sobě tolik hodí a byli oba nezadaní. Helena Šílená náhoda! Opravdu jsme si sedli a bylo to bez překážek. Třeba, jak už jsem říkala, ten nastavený pozitivní vztah mužů k pracujícím ženám, který Michal má. To byla zásadní skutečnost, která nám pak hodně usnadnila život. Michael Třeba i ohledně vaření. Oběma nám nezáleželo na tom, jaký oběd se vaří, ale jak dlouho to trvá. Důležité pro nás oba bylo, aby to zabralo co nejkratší dobu. Oba jsme taky od začátku měli potřebu mít svůj vlastní psací stůl a taky jsme je měli, i když jsme zpočátku bydleli v malém pokojíčku. Helena Když jsem se v začátcích manželství chtěla předvést a ptala se, co bych mohla uvařit, on jen řekl, udělej něco, co ti zabere nejmíň času. To mě dojalo, dodnes si to pamatuju. Je to muž snů. Jídlem jsme se nijak nezabývali, snažili jsme se najíst, abychom přežili, ale co jíme, nás až zas tolik nezajímalo. To jsme si přinesli z obou původních rodin. Michael Naši mně klidně dali v neděli rendlík a poslali do automatu pro svíčkovou. A bylo to. Velmi osvobozující! Protože v některých rodinách je jídlo alfou a omegou, všechno se točí okolo něj, už jste jedli, co budeš vařit… Michael Jsem na Helenku pyšný. Na Hod Boží jsme pozvali na oběd Tomáše s rodinou a Haničku – ať přijdou v jednu. Seděl jsem u počítače a v půl jedné slyšel cvakat Helenčiny botky po schodech, sešla do kuchyně, začala vařit a v jednu bylo hotovo, oběd pro osm lidí. Helena Dělala jsem tehdy neobalované

„Jsem na Helenku pyšný. Na Hod Boží jsme pozvali děti na oběd. V půl jedné jsem slyšel cvakat její botky po schodech a v jednu už bylo vařeno.“

Jak jste se seznámili? Helena V hospodě, kde jsem točila, byl tam s kamarádem. Potřebovala jsem tehdy najít hospodu, kde se schází alkoholici, poradili mi, že dobré to bude U Glaubiců, no a právě tam jsem narazila na Michala s kamarádem. Došlo mezi námi ke konfliktu a ten jsme po natáčení řešili. Seděli jsme tehdy ve třech, vyměnili jsme si čísla a pak se znovu sešli. I na další schůzku znovu přišli oba dva. Mně se ale líbil Michal, jenže pořád s námi byl i ten druhý. Kamarádce, které jsem svěřovala své problémy, jsem tehdy řekla: Mám novej objev. Ale je v tom zase problém. Hádej, jakej. A ona na to: Je ženatej. Ne. Je moc starej. Ne. Moc mladej? Ne. Je to cizinec? Ne. Má nějaký nemanželský dítě? Ne. Je homosexuál? Ne. Pak se zarazila, lehce zbledla a zeptala se, je to komunista?! Ne! Vysvětlila jsem, že problémem je ten věčně přisátý kamarád. Bylo úsměvné, jak pro ni byl tou nejhorší variantou komunista.

kuřecí řízky, to jde rychle.

Jak jste se kamaráda zbavili? Michael Po čase pochopil, jaká je situace, tak ani nebylo třeba moc manévrovat. Helena Ale všechno v dobrém! Byl to náš svědek na svatbě.

Mnoho žen teď jistě zajásá. Hurá, konečně to někdo řekl nahlas! Říká se, že před manželstvím si má každý vyjasnit několik věcí – zásadní je vztah k volnému času, výchově dětí a penězům. Zdá se, že jste se úplně potkali.

Domácí práce, i to je téma, kvůli kterému vzniká v některých rodinách přetlak. Jak je to u vás? Helena Michalova maminka, jak jsem pochopila, byla co se týče úklidu velmi pečlivá, dělala to nerada, ale velmi důkladně. Zatímco v naší rodině se uklízelo tak, aby to, co je vidět, vypadalo uklizeně. Na to, co není vidět, se kašlalo. Takže máme dva modely, po třeštíkovsku to je pečlivě, po böhmovsku, aby to nějak bylo. Michael Ale i po třeštíkovsku by asi pro normální rodinu bylo velmi nedbalé. Po böhmovsku je to takový styling, zastrčit, co se dá. Moje máma byla taková nepříliš obratná intelektuálka. Začala s úklidem někde nahoře na skříni a po půl hodině byla vzteklá a vyčerpaná. Helena Zatímco my jsme na to, co je na skříni, úplně kašlali, protože to nebylo vidět.

Michael Ještě bych doplnil životní tempo. Helena Celkem jsme se shodli. Třecí plochy nejsou. Třeba co se týče volného času – nemusíme být všude společně, to je taky důležité. Když se mně někam chce jít, a Michalovi ne, jdu a nevyčítám mu to. A on mi nevyčítá, že jdu. V tomhle jsme svobodní. Michael Hodně se mluví o toleranci, ale on jde tolerovat jen malý rozdíl, pokud jsou lidé úplně jíní, tolerancí se to překlenout nedá. Nebo jen na chvíli. Když jste se vzali, bydleli jste s Heleninými rodiči v jednom bytě. To je věc, kterou by taky dnes mnoho lidí nedokázalo. Michael Helenka měla mimořádně tolerantní rodiče. Byla ve svém pokojíčku, já přivandroval, ale neměl jsem vůbec špatný pocit. Protože Böhmovi byli opravdu diskrétní, nepletli se nám do života. Helena Je třeba ale říct, že to byl dost velký byt a my jsme ho trochu stavebně rozdělili. Měli jsme svoji kuchyňku a koupelnu, společné byly záchod a předsíň. Michael A měli jsme se všichni navzájem rádi. Helena Celou dobu jsme ale samozřejmě sháněli svůj vlastní byt. Jenže tehdy to šlo jen formou výměny. Michael Já kvůli tomu změnil zaměstnání, ve kterém jsem dostal byt, a ten jsme pak spolu s bytem Böhmových a bytem po mé tetě vyměnili za ten v prvním patře, co v něm dnes bydlí Tomáš. Byl to takový kulový blesk. Teď bydlíte všichni v jednom domě, včetně Hanky, a každý ve vlastním. Jaké to je? Helena Má to samé výhody. Nevím, co by řekli oni, ale my se snažíme k dětem nechodit bez pozvání. Většinou nám zavolají, jestli nemůžeme hlídat děti, nebo řeknou, ať se přijdeme podívat. Že byste u nich jen tak zazvonili, jdeme na kafe… Michael To my rozhodně ne. Zatímco oni, obě party, mají klíče a přijdou k nám, kdy se jim zachce. Helena Jako rodiče jsme decentní, snažíme se nevstupovat jim do života. Myslím, že nejhorší je příliš intenzivní tchyně. Vždycky jsme drželi jazyk za zuby. Radka (Třeštíková, manželka syna Tomáše pozn. red.) nebyla první, kterou nám představil. Ale nejroztomilejší bylo, že ji přivedl jako podnikovou právničku a dnes je z ní úspěšná spisovatelka a celebrita ve StarDance. Michael Je zajímavé, že Radka snáší Helenku daleko líp než Tomáš. Helena To je pravda. Proč myslíte? Michael Tomáš v sobě nemá toleranci jako Radka. Helenka je typická svým nepřetržitým nadšením, a to Tomáš nese hůř. Radka má Helenku vysloveně ráda. Helena Já ji mám taky ráda a myslím, že má ráda i Michala. Řeší s ním věci, který by mohla řešit se svým mužem, třeba přestavbu jejich chatičky. Shodnou se a Michalovi věří. Ale aby byly vztahy dobré, platí zásada, že se dětem hlavně nesmí do ničeho kecat. Doma vám taky do věcí nemluvili? Helena Mně tedy trochu ano. Byli strašně proti, abych šla na FAMU a věnovala se filmu. Chtěli ze mě mít výtvarnici, jako byla máma. Dělala jsem výtvarnou střední školu a měla to nalajnované, jenže těsně před maturitou jsem se rozhodla jinak. Vymlouvali mi to. I některé moje známosti těžko snášeli a komentovali je.

08-11_WHAT19-12-rozhovor.indd 8

28/11/2019 09:40

Helena Třeštíková

Michael Třeštík

Režisérka a pedagožka. Proslavila se svými časosběrnými snímky, mimo jiné filmy Katka, Manželské etudy, Strnadovi nebo René, za který získala cenu Evropské filmové akademie. Natočila i dokument o herečce Lídě Baarové Zkáza krásou. Letos v létě se stala členkou americké Akademie filmového umění a věd, která uděluje ceny Oscar. V současné době dokončila natáčení tří časosběrných filmů, dva z nich se točily třicet let a sledovala osudy studentek střední zdravotnické školy, mimo jiné i moderátorky Ester Janečkové. Třetí film je věnovaný organizaci Rozkoš bez rizika, která nabízí pomoc prostitutkám.

Spisovatel, architekt, publicista a milovník umění. Napsal zatím jedenáct knih jako autor a čtyři jako spoluautor, kreslí a vystavuje, je dramaturgem filmů své ženy, některé i produkoval. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi a uměním. Je vášnivým sběratelem. V současné době píše knížku „Umění vnímat architekturu pro děti a rodiče“ a v této době právě vychází jeho publikace „Umění vnímat umění pro děti a rodiče“.

08-11_WHAT19-12-rozhovor.indd 9

28/11/2019 09:40

Děkujeme za zapůjčení oblečení značkám: Tatiana (šaty Hanky), Fade (šaty Radky), Zara (Jonatán), Next (Ela)

R OZ H OVO R

„Na Štědrý den jsme spolu. Jdeme na procházku, vždycky jsme chodili přes Pražský hrad, teď nám to tam Zeman zatarasil, tak ho vynecháváme a jdeme po Letenské pláni na Malou Stranu.“

Bais, boxerka Když mladí přišli s nápadem, že budou mít psa, snažil se jim to Michael rozmluvit, a když se to nedařilo, sepsal potvrzení, že Tomáš s Radkou berou na vědomí, že psa nikdy nebude venčit, opatrovat, hlídat, krmit a ani jinak se o něj starat. To potvrzení mu před svědky podepsali, on si ho dal do závěsných desek, ty do šanonu „Různé“ a mladí přivedli Bais. Výsledkem je, že téměř polovinu z každého roku je Michael na chalupě na Vyžlovce sám s Bais, jedí společně a spí vedle sebe. Oba jsou introverti, moc toho nenamluví a málokdo jim zřejmě úplně rozumí. Michael přiznává, že si trochu v hlavě posunul rozhraní mezi lidmi a zvířaty - jen trochu, aby Bais patřila mezi lidi. To potvrzení ale pořád má.

S odstupem času jim musím dát za pravdu, někteří byli fakt pitomci. V tomhle jsme my ale jiní. Michael U našich to bylo podobné. Moje známosti dost nelibě komentovali, ovšem kromě Helenky. Moje máma pak ale o trochu víc mluvila i do nás. Měla sice za to, že jsme úžasní a výborní, ale přece jen bychom mohli dělat líp tohle a tohle. Helena Byla prostě perfekcionistka, naštěstí jsme s ní nebydleli. Michal se ale

Helena My jsme jim věřili, že nedělají žádné kraviny. Jste hlídací prarodiče? Helena Spíš výjimečně. Michael Vždyť hlídáš každou chvíli. Helena Ale není to pravidelně, jen když jsou v nouzi. Anebo v létě na chalupě. Snažím se, ale mám svoji práci, nejsem jako babičky, které jsou v důchodu. Chci ulevit Radce, je přetížená, ale ona se chce postarat hlavně sama. A když ne-

„Já a Tomáš bychom se obešli bez dárků, když něco chceme, tak si to koupíme. Helenka je naopak strašný dárkovač.“ našim líbil od začátku. Když mi poprvé volal, zvedla to máma a říkala mi, ten má ale krásný hlas! A pokud vím, ani Michalovi mě jeho rodiče nerozmlouvali. Jak moc jste se báli o své děti? I kvůli tomu se občas v rodinách dohadují. Michael Na to mám zpětnou vazbu od Tomáše, který se diví, dokonce se cítí až dotčený, že jsme se o ně málo báli. Helena To ani nevím! Pravda je, že bylo období, kdy děti začaly chodit do klubu Roxy, kde se začínalo asi v jedenáct, my šli spát a oni vyráželi. Michael A na chalupě chodili na diskotéky. Ale Tomáš měl na mysli i ty běžné věci, koupání, úrazy, zraňování a tak.

může, chce, aby se postaral Tomáš, aby si povinnosti dělili rovnoměrně. Je pravda, že kdy tancovala ve StarDance, staral se, jako to dělají pracující matky, bral děti i na focení. Když jsem s vnoučaty já, snažím se s nimi jít třeba na dlouhou procházku a dát jí nějaké téma, taky společně něco vyrábíme, kreslíme, chodíme do kina nebo do divadla. Chovala jste se stejně ke svým dětem? Helena Ano, snažila jsem se. Michael My jsme ale na rozdíl od našich mladých měli ke každému dítěti paní na hlídání. Helenka byla zaměstnaná, já chodil do práce. To Radka nechce připustit.

Helena Radka to má nastavené jinak. Může pracovat doma, přes den je s dětmi, večer píše. Jenže já jezdila natáčet a chodila do střižny. Vánoce trávíte společně? Helena Na Štědrý den jsme spolu. Jdeme na procházku, vždycky jsme chodili přes Pražský hrad, teď nám to tam Zeman zatarasil, tak ho vynecháváme a jdeme po Letenské pláni na Malou Stranu zazpívat si koledy na Karlův most. Večeře je u Tomáše, tam dostanou děti dárky a pokračujeme u nás nahoře. Na Štěpána jezdíme na chalupu s našimi kamarády. To jsou takové naše rituály. Michael Největší fundamentalista přes rituály je Hanka. Tlačí nás, že se musí dodržet tohle a tohle. Procházka, prskavky, stromeček. Dáváte si záležet na dárcích? Michael To je až bolavé téma. Já a Tomáš bychom se obešli bez dárků, když něco chceme, tak si to koupíme. Helenka je naopak strašný dárkovač, když se pak ty taštičky s dárky tady rozloží, není kde chodit. Helena Přemýšlím, co by se komu mohlo hodit, většinou se netrefím, ale dávám si záležet. Michael No a pak se řekne, že něco z toho, co pořídila Helenka, je ode mě. Když mě napadne, co by Helence mohlo udělat radost, koupím jí to nezávisle na tom, jestli jsou Vánoce, nebo ne. Vzpomínám si, jak se člena mé rodiny ptali, co chce k narozeninám, řekl že nic. A taky nic nedostal. Michael Mám opačnou historku. Když za mnou děti přišly, co bych si přál k sedmdesátinám, řekl jsem z legrace

08-11_WHAT19-12-rozhovor.indd 10

28/11/2019 09:40

že kabinet Koh-i-noor. To jsou zásuvky plné malířských potřeb za cenu asi sto padesát tisíc korun. Takže to byl jasný fór. Helena Jenže děti ho opatřily, dokonce získaly nějakou slevu. Schovaly ho dole v obchodě a byly domluvené s kolegyněmi, ať zavolají, že tam houká alarm, že se ho asi někdo pokouší vykrást. Michal tam hned běžel a my všichni za ním. Michael Otevřel jsem dveře a nic, říkal jsem si, že asi přelezl po čidle pavouk. A pak jsem uviděl tu velkou zabalenou bednu a uvědomil si, že není normální, aby všichni šli za mnou. Helena Rozplakal se, byl dojatý. Je to opravdu něco úžasného. Michal je totiž sběratel! Mimochodem i to je jeden ze zajímavých momentů našeho manželství. Povídejte. Helena Začalo to tím, že jsme dostali jako svatební dar od grafičky dvě grafiky, byla na nich naše sluneční znamení. Michal ji šel ale pak ještě navštívit a koupil zbylých deset. Michael Znamení je přece dvanáct! Sběratelská duše těžko snáší mít jen část. Helena A tak to začalo. Opustil grafiky a začal sbírat současné umění, umělce ze 70. a 80. let, kteří byli mimo oficiální proud. Měl na to čich, po revoluci se z nich stali uznávaní malíři. Nesbíral ověřené, ale zkoumal a hledal, co je dobré. Propadla jsem tomu taky, ale jen jako podporovatel, nic jsem sama nevymyslela. Bavilo mě ale chodit po ateliérech. Michael Helenka vždycky byla moje velká podpora. Jednou jsem měl vinou

svého sběratelství těžký vnitřní morální konflikt. To bylo, když jsme rekonstruovali byt tady v prvním patře. Bylo potřeba koupit kotel a na něj jsme si půjčili od Helenčiných rodičů sedmnáct tisíc, to byly tehdy asi moje čtyři platy. Helena Je třeba ještě říct, že ten byt byl velmi zchátralý, já byla s dětmi na chalupě a Michal budoval. Michael A co čert nechtěl, ozval se

by ho někdo jiný. Během prvních osmi letech manželství, když jsme bydleli u našich, jsem natáčela dokument o Janu Zrzavém a rozhodla se, že za celý honorář něco od něj pořídíme. Tehdy to vystačilo na nějaké kresby, koupili jsme asi čtyři a mí rodiče se tvářili trochu překvapeně. Přece jen, mladá rodina, nic jsme neměli. Ale nebrblali, byli nad věcí, nebyli to žádní maloměšťáci.

„Bylo potřeba koupit kotel a na něj jsme si půjčili od Helenčiných rodičů. A co čert nechtěl, ozval se mi známý, že by měl kresbu od Tichého…“

mi známý, že by měl hezkou kresbu od Tichého. Za sedmnáct tisíc. Tak to se nedalo pustit. Vzal jsem peníze, koupil kresbu a pověsil na zeď vedle haldy cihel do pokoje, kde jsem spal na karimatce. Helenka přijela z chalupy a já na ni, ať se jde na něco podívat. Ptala se, co to je, a já že kotel. A vidíte, jsme spolu doteď. Na kotel jsme si museli znovu půjčit. Byla jste naštvaná? Helena No vůbec ne! Právě naopak, mně se to líbilo! Měla jsem pocit, že peníze na kotel se vždycky seženou, taky že jsme všechno splatili, ale kdybychom nekoupili Tichého my, koupil

Věděli, že Zrzavý je hodnota, jen si mysleli, jestli nejsme příliš lehkovážní. Ty kresby máme dodnes. Měli jste vůbec někdy nějakou krizi? Michael Ne. Helenka možná, já ne. Helena Ne, já si taky nevzpomínám na nějakou zásadní krizi. Jasně, že jsme spolu občas v něčem nesouhlasili, ale nebylo to nic závažného. Michael Možná ti trochu vadilo, že jsem byl pořád doma a trochu pasivní ve srovnání s tebou, když jsem psal svůj první román. Helena Ale ne, tomu jsem přece rozuměla.

Nelze než závidět. Možná je to i tím, že jakmile se člověk trochu povznese nad materiální věci, žije se mu nějak snáz. Helena Když jsme měli dluhy, věděli jsme, že je dokážeme zvládnout. Nikdy jsme nelpěli na tom mít bůhví jaké auto a vůbec věci, které jsou pomíjivé. Když si koupíte auto, je za deset let na odpis, obraz většinou hodnotu naopak získá. Michael Taky je v tom tvoje skromnost. Protože při významu tvé práce a společenského přijetí jsi ještě nedávno jezdila tím nejmenším autem, co existuje. Helena Tohle šlo vždycky úplně mimo mě, auta rozlišuju jen podle barvy. Po svém starém Renaultu Twingo jsem chtěla zase něco malého, ale rodina mě přesvědčila, abych měla bezpečnější auto, tak mám teď Yetiho jako velká holka. Na co se teď těšíte? Předpokládám, že chalupu máte zazimovanou… Helena V tom se lišíme. Michal je buď na chalupě, nebo tady. Jakmile ji opustí, nejede tam ani na víkend. To já jsem schopná se přesunovat. Michael Když tam chci být, musím tam s sebou mít třeba své pastely, tady to všechno okolo, a to je věcí plné auto. Tak jsme vymysleli, že si alespoň ty pastely zdvojím a koupíme ještě jeden kávovar. A pak už tam budu jezdit třeba i na víkendy. Těším se na svoje psaní a Helenka asi na svoje stříhání. Helena Děláme to, co nás baví. Těšíme se na zajímavou práci. Video z focení titulní strany s rodinou Třeštíkovou najdete na YouTube kanálu WhatNewsCZ.

Z E P TA L I J S M E S E

Hanka Třeštíková

Tomáš Třeštík

Dcera, producentka a politička

Syn, fotograf

Je pravda, jak tvrdí vaši rodiče, že máte ráda vánoční rituál? Odmalička lpím na tradicích, jejich dodržování mi přináší pocit bezpečí a jistoty. Samozřejmě některé rituály vznikají a jiné zanikají, ale dávám pozor na to, abychom se jako rodina pravidelně scházeli a trávili spolu kvalitní čas. Já si Vánoce nejraději užiju doma v Praze, je to pro mne čas zaslouženého odpočinku a užívám si klid a vánoční atmosféru. Co si neužívám, je Silvestr, ten nemám ráda a vždy se těším, až ten večer bude za mnou.

Vnímal jste jako dítě, že jsou vaši rodiče známí a uznávaní? Odráželo se to nějak na rodinném životě? Moc jsem to nevnímal. Táta napsal svůj první román, byl na volné noze, to se mi jako klukovi dost líbilo a říkal jsem si, že bych to tak jednou chtěl taky. Máma točila, občas jí něco běželo v televizi, ale nijak jsme to neprožívali, přišlo mi to normální. Ona ta mámina „sláva“ totiž přišla až o dost později. Když jsem byl malej, většina jejích slavných filmů teprve vznikala… Byli jsme a myslím, že jsme stále celkem normální, lehce prdlá rodina.

Radka Třeštíková Snacha, spisovatelka

Proč jako velmi zaměstnaná žena nevyužíváte pomoci paní na hlídání a v čem vidíte výhody svého rozhodnutí? Mám odjakživa pocit, že všechno musím zvládnout sama, a když to nezvládnu, tak jsem selhala. Mám zaměstnání, které mi dovolí přizpůsobit si svoji pracovní dobu dětem, zároveň se cítím líp, když toho mám hodně, než když nemám co na práci, proto nechávám své děti hlídat někomu jinému jen výjimečně. Každoročně děti taky přinutím, aby v předvánočním čase vytřídily hračky, se kterými si nehrají, a ty odvážíme do azylových domů.

Ela a Jonatán Vnučka a vnuk

O co budou psát Ježíkovi? Radka Obě naše děti si přejí všechno, co vidí. Z katalogu hraček se postupným vykroužkováním všeho stal rovnou seznam pro Ježíška, ačkoliv jsem jim řekla, že si oba můžou vybrat jen pět věcí. Konzum spojený s Vánocemi mě rozčiluje. Myslím, že hromady nových věcí nikdo z nás k životu nepotřebuje, ale zážitky a hezké společné chvíle ano. Tomáš Jony by chtěl samozřejmě hlavně lego, výběr již zúžil na asi jen 27 stavebnic. Hodně mluví o kejtboru (skateboardu) a ledvince. Elu víc monitoruje Radka.

08-11_WHAT19-12-rozhovor.indd 11

28/11/2019 17:31

KRÁSA

Nešlukuj. Natírej a krásni!

T Soňa Hrabec Kotulková F unsplash.com, archiv značek

Konopí toho dokáže mnoho – díky psychotropní látce THC se můžete poměrně výrazně „sjet“, ale je tu ještě jedna složka – kanabidiol –, která v kosmetické péči zažívá neuvěřitelný boom. Světové celebrity, beauty blogerky i dermatologové na ni pějí ódy. Vítejte ve světě CBD krásy. onopnou kosmetiku jsem znala už dávno a připadala mi tak trochu alternativní. Představovala jsem si „přírodní“ lidi, jak si ve sklepě vaří speciální mastičky na ekzémy a na klouby. Teď se na mě ale valí CBD přípravky ze všech stran a přísahá na ně třeba i slavná kráska topmodelka Alessandra Ambrosio. Před velmi důležitou „andílkovskou“ přehlídkou Victoria’s Sectret si ordinuje nejen osm hodin spánku, ale také se od hlavy až k patě maže olejem s CBD. Ten ji údajně rozzáří, ale také uvolní od stresu. Ke známým vyznavačkám CBD péče patří také Jeniffer Aniston, Gwyneth Paltrow nebo Kim Kardashian.

Zázrak jménem kanabidiol

CBD nebo-li cannabidiol (česky kanabidiol) je jednou z látek, která v technickém konopí tvoří asi dvě procenta a získává se z listů a z květů rostliny. Nemá psychotropní účinky a jejím obrovským benefitem je, že působí na všechny typy pleti – od problematické, suché až po stárnoucí. Jak je to možné? V lidských buňkách totiž existují dva receptory CB-1 a CB-2, na které se kanabidiol skvěle váže a dává pak povel buňkám, aby se přirozeně regenerovaly a obnovovaly. Tím dochází k omlazení a také k tomu, že se kůže dostává do rovnováhy a zdravě pak funguje. Kromě toho je kanabidiol i velmi silným antioxidantem, má protizánětlivé účinky a dokáže v kůži snižovat nadprodukci sekrece mazových žláz.

Není konopí jako konopí

Klasická konopná péče není nic nového pod sluncem, a proto je potřeba si výrobky s tím „správný konopným

Soňa Hrabec Kotulková Redaktorka a běžecká blogerka na volné noze, která, když zrovna neběží po pravoúhlé skále, testuje s nadšením kosmetické novinky z celého světa. Díky tomu vypadala skvěle a upraveně i na své svatbě – na pražském půlmaratonu, kde zároveň zaběhla 21 km. Miluje trailové běhy a náročné horské závody. Její oblíbenou destinací je indická Kerala.

extraktem“ velmi dobře vybírat. Rozdíl mezi klasikou, která je postavena hlavně na konopném oleji získaném ze semen, a CBD produkty je značný. Své o tom ví i odbornice Lenka Průšová, která je certifikovanou hodnotitelkou bezpečnosti kosmetiky a podílí se i na vývoji zdravotnických prostředků a léčiv: „Ačkoliv je konopný olej sám o sobě z hlediska kosmetického využití vynikající díky zastoupení takzvaných polynenasycených mastných kyselin (až 70 % kyseliny linolové, až 28 % kyseliny linolenové), které jsou pleti prospěšné, CBD svými účinky nikdy nemohou nahradit.“ Podle odbornice CBD jako jedna z mála látek vládne schopností nastartovat autoregenerační procesy v pokožce a ustálit fyziologickou rovnováhu. „Možná to zní trochu abstraktně, ale pokud je pleť v rovnováze a optimálně se regeneruje, poznáme to na její kráse. Hodně zjednodušeně řešeno. Dle mého osobního názoru má CBD potenciál svým kosmetickým využitím a účinky překovat kyselinu hyaluronovou, která byla v kosmetice za poslední století látkou s největším dopadem,“ míní Lenka Průšová.

W H AT T I P Y Pleťové olejové sérum CBD anti-blue light

Canneff Green

Chytré sérum si dokáže poradit s negativními účinky moderního vnějšího prostředí na pleť takzvaným urban agingem. Bojuje třeba i s modrým světlem z obrazovek počítačů nebo mobilů. Má stoprocentně přírodní složení, snadno se vstřebává a obsahuje kromě CBD také squalane a makadamiový olej. canneff.cz, 588 Kč

Vysoce regenerační mast s výtažky z konopí – CBD

Cannor

Čistě přírodní mast bez obsahu chemie, konzervantů a umělých barviv s vydatným podílem kanabidiolu skvěle působí na hojení ran, poradí si s ekzémy i akné. Hodí se i na atopickou, psoriatickou a alergickou pokožku a zklidňuje i po štípnutí hmyzem. Kromě toho skvěle hydratuje a omlazuje a je výborná i na péči o pleť v mrazech. cannor.cz, 549 Kč

Regenerační konopné sérum You and Oil

Kvalita především

Na trhu se to nyní přípravky s kanabidiolem jen rojí. Jak ale poznat kvalitní CBD kosmetiku a co všechno musí splňovat? „To je otázka, na kterou nelze jednoznačně odpovědět. Kvalitní kosmetika může být i bez CBD, naopak ani CBD není záruka kvality. Viděla jsem již mnoho produktů s kanabidiolem, které byly z hlediska složení naprosto ostudné. V každém případě parametry na CBD kosmetiku jsou stejné jako na jakékoliv jiné kosmetické produkty, tedy musí mít zhodnocení bezpečnosti a musí být notifikovány v evropském portálu CPNP (Cosmetic Product Notification Portal). Samozřejmě zde popisuji legální cestu, nikoliv doma vyrobené masti z blíže nedefinovaných zdrojů prodávané na internetu,“ říká Lenka Průšová.

Zakázané, nebo povolené?

Přece jen, konopí je stále dost diskutovatelná rostlina a jsou země, kde je její používání celoplošně zakázané. Platí tyto zákazy i na CBD kosmetiku, nebo se tam smějí vyrábět? Lenka Průšová k tomu říká: „CBD obecně jako látka zakázaná není, jsou však legislativy jednotlivých zemí, které produkty s CBD limitují v distribuci. Například na Slovensku smí být prodávána CBD kosmetika jen v lékárně. V Japonsku chtějí, aby CBD mělo syntetický původ, nikoliv aby bylo extrahováno z rostliny. Pokud se ale budeme držet hranice EU, zde je CBD do kosmetiky povoleno.“ Já v tom mám teď už celkem jasno, tento „zelený“ trend jednadvacátého století jsem nutně potřebovala také otestovat. A jsem nadšená! Zde jsou moje úlovky…

Beauty Shot

Sérum obsahuje extrakt CBD a také výživné oleje: konopný, marulový a rakytníkový, které mají epitelizační (hojivé) účinky na lidskou pokožku a na sliznice. Poradí si i při zánětech pokožky, s akné, vyživuje a zklidňuje. Ideální péče pro suchou, zralou nebo aknózní pleť. folly.cz, 399 Kč

Jemný balzám na pokožku

Hemptouch

Je vhodný i pro tu nejcitlivější pokožku, tedy i dětskou. Neobsahuje alkohol, éterické oleje, ani konzervaty. Zvláčňuje, regeneruje a chrání. Ideální na obličej i na tělo. greenwave.cz, 535 Kč

Balzám na rty

Skinny+, Skinny & Co.

Vaše rty ho budou milovat – po jeho použití budou vyživené, hladké a omlazené. Tento příjemný, chladivý balzám v praktické tyčince obsahuje RAW alkalický kokosový olej, CBD, včelí vosk, kakaové máslo a osvěžující peppermint. skinnycoco.cz, 270 Kč

Konopný výživný krém s kmenovými buňkami

Cannabis Derma Care, Ryor

Bohatý pleťový krém ocení majitelky stárnoucí sušší, podrážděné, šupinaté pleti se sklony k zarudnutí. Kanabidiol, arganový olej a bambucké máslo pleť zregenerují, vyhladí a rozjasní. ryor.cz, 241 Kč

12-13_WHAT19-12-krasa.indd 12

28/11/2019 08:30

Zdravý třpyt Vše, co se blyští, je tuto sezonu povoleno – stíny, pudry, rozjasňovače… Jde to ale i v přírodní a pro tělo méně zatěžující formě. Užĳte si večírky, svátky i plesy v té nejzářivější, a zároveň nejšetrnější podobě.

Pohled, který nezapomene

Limitovaná paletka osmi třpytivých očních stínů rozjasní a zvýrazní víčka díky odstínům zlaté, bronzové a měděné. Skvěle s ní zvládnete i kouřové líčení. Minerální složení je velmi šetrné k jemnému očnímu okolí.

Zářivá jako kometa

Stříbro na víčkách

Glow Booster, Merme, odstín Oh my Gold, byssine.com, 270 Kč za kus

Minerální oční stíny, odstín 23 Silver, PuroBIO Cosmetics, prodává Biooo, biooo.cz, 187 Kč

Čistě přírodní, veganský práškový booster neobsahuje žádné chemikálie. Třpytivé pigmenty jsou vyrobené z rozdrcené slídy, díky které pleť okamžitě rozjasní. Stačí jen smíchat v lahvičce s květinovou vodou, nastříkat na pleť a vyrazit ven.

Paletka očních stínů, odstín Opulence, Lily Lolo, greenwave.cz, 855 Kč

Očím dopřejí minerální stíny kovový až stříbrný vzhled. Obsahují kvalitní rostlinné pigmenty, rostlinný glycerin či jojobový olej. Když stíny dopotřebujete, koupit si můžete náhradní náplň za velmi příznivou cenu.

T Soňa Hrabec Kotulková F Michael Dvořák

1 3 1 2 1

4 1

5 1 6 1

Dokonalá manikúra

Zářivé kontury

Diamantový třpyt

Lak na nehty, odstín Awol, AILA, 379 Kč

Krémový rozjasňovač Highlighter – Radiance, Kjaer Weis, prodává Líčírna, www.licirna.cz, 1300 Kč

Minerální rozjasňovač Diamond Glow, Annabelle Mineralas, annabelleminerals.cz, 359 Kč

Přináší zdravou alternativu ke klasickým lakům na nehty – neobsahuje terpentýn, olovo, kyanid, vedlejší produkty živočišného původu a ani vodu, ve které se mohou množit bakterie. Odstín Awol dodá nehtům luxusní transparentní perleťový nádech. Použít ho můžete samostatně nebo přes jiný výrazný lak.

Netoxický krémový rozjasňovač v designovém kovovém balení umí skvěle pracovat se světlem a vykouzlí na obličeji zářivý a svěží závoj. Nanášejte ho pomocí konečků prstů nebo štětcem nad lícní kosti, na hranu nosu, pod obočí a nad horní ret.

Tento hedvábný pudr má velmi jemné minerální složení, obsahuje pečující oleje a vitamin E. Můžete ho použít místo očních stínů, ale také ke konturování obličeje a ke zvýraznění detailů ve tváři. Efektně rozzáří i ramena či klíční kosti.

12-13_WHAT19-12-krasa.indd 13

28/11/2019 16:40

DRE AM JOB

Křeslo jako permanentní radost

Bea Dušek není „jen“ návrhářkou a interiérovou designérkou.

T Eva Karlasová F archiv Beáty Dušek

„Byla bych ráda, aby se lidé na nábytek nekoukali jen z hlediska užitku, ale spíše z perspektivy potěšení. Je přece tak krásné mít doma vlastní trůn,“ říká návrhářka a interiérová designérka Bea Dušek. Sama se nebojí sedět na několika trůnech najednou. Kromě výroby uměleckých křesel totiž pracuje v top managementu americké korporace a zvládá (spolu) kralovat i rodinnému životu. s golfovým handicapem 54,“ usmívá se návrhářka a interiérová designérka.

Vášeň pro řemeslo v genech

Křehký svět umění Bea milovala už od dětství, kdy se věnovala malování.

dyž si její neskutečný výčet aktivit poslechnete, nemůžete se nezeptat: Jak to všechno zvládá? „Působení v obou profesních světech vyžaduje velkou dávku disciplíny a organizace. Obzvlášť, když k tomu máte třetí pilíř v podobě rodiny,“ přiznává Bea. „Čalounictví ale pořád vnímám spíše jako hobby, které mi více energie dává, než bere. Když ředitelé a viceprezidenti mohou v souladu s výkonem práce v korporátní organizaci dosahovat v golfu handicap 5, já můžu čalounit

STARÉ I NOVÉ Výrobky Bey Dušek zdobí domácnosti, kanceláře i veřejné budovy v Americe, Holandsku, na Slovensku a v Česku. Nejaktuálnější projekt míří do Tchaj-wanu. Každý kus je originál. U Beáty si můžete objednat jak renovaci milovaného křesla, tak zbrusu nový kousek, jehož rámy na míru vyrobí v italské Veroně. Originální potisky návrhářce dodávají její partnerské společnosti Designers Guild, Christian Lacroix, Ralph Lauren, Casamance a William Yeoward. V budoucnu by designérka chtěla více malovat a aplikovat potisky maleb na potahy. Celé křeslo by tak bylo uměleckým dílem jednoho autora. Práci Beáty Dušek budete mít možnost zhlédnout například v rámci 6. ročníku mezinárodní přehlídky designu Czech Design Week (12.–15. 12. , Kongresové centrum Praha).

Nejdřív jsem dělala plno chyb, ale postupně jsem se zdokonalovala, učila jsem se další techniky a vznikalo jedno křeslo za druhým. Každý kousek byl těžší, postupně jsem totiž posouvala laťku výš a výš. Křesla jsem nejdřív rozdávala,

„Motivoval mě článek v časopise, kde nějaká paní vyprávěla o tom, že vystudovala ekonomii a teď pracuje jako čalounice.“ Do čalounění se pustila teprve před sedmi lety jako úplný samouk. „Motivoval mě článek v časopise, kde nějaká paní vyprávěla o tom, že vystudovala ekonomii a teď pracuje jako čalounice. Připadalo mi to jako fascinující kontrast, a hlavně mi došlo, že nikdy není pozdě na to zkusit ještě něco dalšího. Ručně vyráběná křesla jsem vždycky obdivovala. Inspirativní je v tomto ohledu zejména Velká Británie. Několik let jsem žila v Cambridge, kde se úžasný kousek najde doslova na každém rohu,“ neskrývá nadšení Bea. Až posléze zjistila, že má vášeň pro řemeslo v genech – čalouníkem byl už její pradědeček. „Přĳde mi neskutečné, že mě cosi oklikou přitáhlo zpátky k rodinnému řemeslu,“ přiznává.

kdybych totiž zohlednila čas, který jsem nad nimi strávila, byla by neprodejná,“ směje se návrhářka.

Touha tvořit rukama

„Od začátku mi dělalo neuvěřitelně dobře, že mám protiváhu k abstraktní činnosti u počítače. Pokud celý den zapojujete hlavu, uleví se vám, když můžete vytvořit něco rukama,“ vysvětluje návrhářka, která se svou rodinou strávila také několik let v Americe. Když však manželé Duškovi zjistili, že jejich syn téměř zapomněl česky, rozhodli se vrátit do Prahy. „Někdy mám pocit, že jsem tady úplně špatně. Češi jsou hodně konzervativní, milují spíše retro věci a klasický design. I když se jim třeba

VÁŠEŇ PRO VĚDU I UMĚNÍ Návrhářka a interiérová designérka Bea Dušek vystudovala obor Preventivní medicíny, má doktorát z epidemiologie. Pracuje na vysokém postu v oblasti vědy a výzkumu, pod sebou má více než 3000 zaměstnanců po celém světě. Čalounění se věnuje od roku 2013. Spolu s manželem založili kreativní studio Dušek Design, v němž vytvářejí originální prvky do interiérů. Více na beadusek.cz

nějaká z mých prací líbí, většinou by si ji domů nekoupili. Zatím prostě nemají tu odvahu,“ podotýká Bea. Přizpůsobovat se místnímu vkusu se však nehodlá. I proto se naučila některé objednávky odmítat. „Nechci dělat na něčem, co se mnou nesouzní, co mě nebaví a pod co se zdráhám podepsat. Byla bych moc ráda, kdyby se Češi tolik nebáli a trochu se otevřeli barvám i životu. Křeslo šité na míru vás v interiéru pohladí víc než béžová sedačka. Je to permanentní radost,“ uzavírá.

Umělecká postupka

Po přečtení osudového článku se Bea přes den věnovala práci v korporátu, po nocích pak sledovala instruktážní videa na YouTube, hltala odborné knihy a posléze se vydala na oběžnou dráhu řemeslných experimentů. „Jakmile jsem měla načteno, koupila jsem si pneumatickou pistoli a kompresor, zrušila domácí kancelář a místo ní zřídila lakýrnictví.

„Od začátku mi dělalo neuvěřitelně dobře, že mám protiváhu k abstraktní činnosti u počítače.“

14_WHAT19-12-prace-snu.indd 14

28/11/2019 08:46

WHAT-inzerce.indd 1 OAKS_What_270x400_19-10_(xxxx)_01.indd 2

29/10/2019 23:17 25.09.2019 17:40:53

S U P E R T Ě LO

Udělejte si na sebe čas a běžte si zatančit! Doslova ze sebe tak setřesete stres.

Ecstatic dance: Tancovačka bez drog, alkoholu a selfies T Michala Bradová F unsplash.com

Není to zumba, hip-hop, balet ani klasická taneční party. Pro některé hraje roli duchovní rovina, jiní sází na emoční stránku, další to berou jako skvělé kardio. Ecstatic dance se v posledních letech stává v zahraničí stále populárnějším a první záchvěvy zájmu se už dají zaznamenat také u nás. Takže o jakou že extázi to jde?

ezasvěcení, kteří o ecstatic dance nikdy neslyšeli nebo někde bez žádného kontextu spatřili fotku či video, si možná představují očarující hippie party à la Woodstock. A bývají k celému konceptu dost skeptičtí. Zbytečně, protože ecstatic dance je zajímavou a trochu spirituálnější sestrou tradičního tance, který má už tisícileté kořeny. Navíc pozitivně účinkuje na tělo i mysl.

A taky to bývá legrace

Žádný alkohol a drogy. Žádné mobilní telefony a fotografie. Žádné mluvení při tanci. To jsou základní pravidla, která musíte jako účastníci lekce dodržovat.

V kontrastu s dnešní moderní dobou vás snadno přenesou do úplně nové dimenze, ale jejich pravý důvod se ukrývá ještě někde jinde. V ecstatic dance jde o to nechat své tělo pohybovat se přesně tak, jak chce. Nikdo vás při tom nebude fotit, posuzovat nebo hodnotit, můžete se proto zcela přirozeně naladit na hudbu a být bez obav sami sebou. Svoboda, meditace, uvolnění, autenticita, sebepoznání a sebevyjádření, to jsou hlavní mise celé této taneční formy. Nejste vedeni instruktorem nebo tanečním partnerem, neexistují ani žádné předepsané kroky. Vše je improvizace vedená rytmem hudby, které byste se měli naplno odevzdat. Tancovat může

úplně každý bez ohledu na věk, kondici nebo taneční zkušenosti, stačí zapomenout na své zábrany, naslouchat svému tělu a uvolnit se. Můžete cokoli – můžete

že skrze tyto vědomé pohyby můžete objevit sebe sama, posílit svůj potenciál a sebevědomí a vydat se vstříc naplňujícímu a smysluplnému životu.

V ecstatic dance jde o to nechat své tělo pohybovat se přesně tak, jak chce. Nikdo vás při tom nebude fotit, posuzovat nebo hodnotit. skákat, kroužit, vlnit se, pohupovat, jak to aktuálně cítíte. Ideálně byste se měli protancovat do téměř transu podobajícímu se meditativnímu stavu. Lektoři a fanoušci ecstatic dance pak věří,

Možná patříte i vy do skupiny lidí, kteří se ostýchají tancovat, jsou nervózní a bojí se odvázat. V klasickém klubu postačí pár skleniček alkoholu, u ecstatic dance vám k tomu dopomohou podobně

Kdy jindy podstoupit něco nového než teď. Vánoce se blíží.

16-17_WHAT19-12-super-telo.indd 16

28/11/2019 09:01

CZ_M

naladění lidé, celková atmosféra a zmíněný zákaz jakékoli dokumentace. Co se stane na tanečním parketu, zůstane na tanečním parketu.

Do tance a pryč od vánočního ruchu Mezi asi nejpopulárnější formu patří 5Rhythms, existují ale další jako Biodanza, Movement Medicine nebo Trance Dance. Za praxí 5Rhytms stojí Gabrielle Roth, která ji světu ukázala už na konci 70. let 20. století. Jde o pohybovou meditaci vycházející z domorodých a světo-

praxe vás napojí na „moudrost života“ a podpoří vás na cestě za svými sny a poznáním skutečného já. Další odnoží pak je třeba Trance Dance, jedinečná směs pohybů těla, léčivých zvuků, dynamických perkusních rytmů a transformačních dýchacích technik, které mají dohromady stimulovat stav transu. Ten pak podporuje naše duchovní probuzení, mentální čistotu, fyzickou a emoční výdrž. Ať už si zvolíte jakýkoli typ, ecstatic dance pomáhá přežít ve světě plném

Nejste vedeni instruktorem nebo tanečním partnerem, neexistují ani žádné předepsané kroky. vých tradic spojených se šamanskou, mystickou a východní filozofií. Základem je pětice rytmů flowing, staccato, chaos, lyrical a stillness, které společně v takzvané vlně proudí v našem těle a duši a pomáhají nám stát se svobodnějšími. Biodanza je strukturovanější než 5Rhytms, ale i tak zde najdete spoustu svobody. Pochází z Jižní Ameriky z 60. let a hudbu s pohybem používá k prohloubení sebevědomí a pozitivních pocitů. Movement Medicine se zase k celé věci staví s větším šamanským přístupem. Tahle pohybová meditační

napětí a učí nás upřímně se radovat ze života. A kdy jindy podstoupit něco nového než teď. Vánoce se blíží. Jinými slovy seznam úkolů se nebezpečně plní. Dárky, cukroví, úklid, pracovní deadliny a tak dál. Naopak čas věnovat se sami sobě se krátí, i když by to v adventní době mělo být přesně naopak. Jak doplnit palivo? Jeden z nejrychlejších a nejsnadnějších způsobů je právě tanec. Volný pohyb pomáhá při úlevě od stresu a dává unavenému a přemoženému tělu i mysli novou energii. A komu by se nehodila… takže smíme prosit?

Volný pohyb pomáhá při úlevě od stresu a dává unavenému a přemoženému tělu novou energii.

P R O M OT I O N

M&S VÍNA

ČA J OV Ý B A L Í ČE K

ČO KO L Á D OV Ý B A L Í ČE K

599 Kč

799 Kč

S G URMÁNSK ÝMI BALÍČK Y M A R KS & S PE N CE R

I TA L S K Ý B A L Í ČE K

MEXICKÝ B A L Í ČE K

859 Kč

marksandspencerfood.cz

16-17_WHAT19-12-super-telo.indd 17 CZ_M&S_Xmas19_270x200_What_Advertorial_Hampers.indd 1

999 Kč

B E Z L E P KOV Ý B A L Í ČE K

799 Kč

VÁNOCE JSOU ČASEM OBDAROVÁVÁNÍ A R ADOSTI . POKUD PŘEMÝŠLÍTE , ČÍM TENTOKR ÁT POTĚŠIT SVÉ BLÍZKÉ , MÁME PRO VÁS ELEGANTNÍ ŘEŠENÍ . V YBERTE PRO NĚ LUXUSNÍ L AHŮDK Y, NA K TERÝCH SI MOHOU BÁJEČNĚ POCHUTNAT NEJEN BĚHEM VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ. V MARKS & SPENCER NAJDE TE DE VĚ T GURMÁNSK ÝCH BALÍČKŮ S V YBR ANÝMI DELIK ATESAMI V DÁRKOVÉM BALENÍ .

BRITSKÝ B A L Í ČE K

699 Kč

M&S VÍNA

899 Kč

LUXUSNÍ B A L Í ČE K

899 Kč

1199 Kč

Prodej alkoholu mladistvým do 18 let je zakázán. Nabídka produktů se může v jednotlivých prodejnách lišit.

28/11/2019 20/11/2019 09:01 13:21

360°

Nula kusů skladem

T Eva Karlasová F archiv Withwithout

„Šaty nejsou věc na jedno použití, měly by se nosit, dokud slouží.“ Takovou filozofii razí slow fashion značka Withwithout z moravských Valtic, kterou před více než třemi lety založily psycholožka Zdeňka Buriánková a právnička Petra Hoštická. Jejich košile s vyměnitelnými rukávy i další nadčasové kousky si své místo na poli udržitelné módy vydobyly tak rychle, až to obě návrhářky zaskočilo. „I bez jakékoliv reklamy jsme v permanentním skluzu,“ smějí se.

Kromě lokálnosti je pro valtickou značku prioritou i udržitelnost.

edna má blíže k racionálnu, vyzná se v zákonech, tabulkách a číslech, druhá se netají spíše bohémským přístupem k životu a touhou poznávat zákoutí lidské duše. Navzájem se jejich protikladné povahové rysy i rozdílné schopnosti skvěle doplňují, kromě nepřímých rodinných vazeb je pojí i láska ke krejčovskému řemeslu. „Obě jsme vyrostly obklopené štosy

na vlastním e-shopu se návrhářkám začaly ozývat první kamenné prodejny s tím, že by měly o oblečení mladé značky zájem. „Úspěch se vlastně dostavil sám od sebe. Neměly jsme žádnou reklamu, spoléhaly jsme pouze na šeptandu a osobní doporučení. A ty měly lavinový efekt. Skoro od začátku díky tomu trochu nestíháme, chtěly bychom totiž uspokojit zájem všech a nerezignovat přitom na kvalitu. Přirozenou součástí myšlenky slow fashion a udržitelnosti je také snaha nehromadit zboží. Nejen z toho důvodu se snažíme, aby skladem bylo pokud možno nula kusů,“ vysvětluje Petra.

Zdravé cash flow

Rozjezd celého podnikání vyžadoval s ohledem na vysokou kvalitu použitého sortimentu poměrně velký vstupní kapitál. Určitá nervozita z neustálých investic drží dvojici ve střehu i dnes. „Růst značky vyžaduje nikdy nekončící

„Hodně sledujeme umělecký svět, ale i dění kolem sebe. Dalo by se říct, že naše tvorba nejvíce odráží schopnost vnímat život ‚tady a teď‘.“

látek a šicími stroji. Moje mamka vystudovala oděvní průmyslovku a většinu oblečení na mě šila. Chtěla jsem se vydat podobnou cestou, ale nějak se mi nedařilo sebrat odvahu. Pak do mého života vstoupila Petra, trochu mě pošťouchla a začaly jsme společně tvořit,“ vzpomíná Zdeňka na začátky podnikání.

finanční injekce, je proto třeba pohlídat si zdravé cash flow,“ upozorňují mladé podnikatelky, kterým kromě Zdenčiny maminky vypomáhají také dvě švadleny. „Zdeňka obvykle něco vymyslí a zkusí to se svojí mamkou našít. Pak se sejdeme

„I když to mezi námi někdy zaskřípe, bereme to pozitivně. Každé nedorozumění nás totiž posune o kus dál,“ přiznává tvůrčí duo.

všechny a já začnu vyhledávat vhodné látky,“ vysvětluje Petra. Při výběru dbá na to, aby materiály a komponenty pocházely z místní výroby nebo byly s Českem úzce spjaty. Kromě lokálnosti je pro valtickou značku prioritou i udržitelnost, což se promítá mimo jiné v samostatné linii Re-cycling Fashion. „Baví nás hledat oblečení v second handech a posléze z něho vytvářet nové kousky,“ vysvětluje Zdeňka.

a konkurenčních tlaků. Žijeme si v takové vlastní ulitě a máme možnost se na věci dívat s odstupem. K zdravému nadhledu nám částečně dopomáhá i místní víno,“ uzavírá Zdeňka se smíchem.

Hrozba stereotypu? Nula procent!

Co tvůrčí dvojici těší ze všeho nejvíc? „Úplně všechno! Každá klientka, každá zakázka i každá látka představují novou výzvu. Vlastně nikdy nezažíváme stereotyp. Je to práce, která sama o sobě přináší plno radosti. Nejšťastnější jsme, když nám klientky píšou, že se v našich šatech cítily skvěle,“ přiznává Petra. „Myslím, že nám hodně prospívá i místní prostředí, na jižní Moravě se tvoří nádherně. Vždycky si říkáme, že jsme rády takto bokem, stranou všeho stresu

Více na wwo.cz

T Ř I K R ÁT O W WO

MALÉ KOLEKCE 1

Zakladatelky značky WithWithout nechtějí, aby jejich šaty kolovaly po světě v mnoha kusech, i díky tomu jsou některé úplný originál.

Jen si, holky, hrajte!

„Rozjezd byl překvapivě rychlý, možná i díky tomu, že jsme obě provdané za podnikatele,“ směje se Petra. „Když jsme doma oznámily svůj záměr, přistupovali k němu naši manželé v duchu: ‚Jasně, jen si, holky, hrajte‘, zároveň nás ale motivovali k tomu, abychom od začátku pracovaly s ‚tvrdými‘ daty, což nás docela nakoplo!“ doplňuje ji Zdeňka. Během čtyř měsíců vznikly návrhy první kolekce, jejichž základem byla variabilní košile z přírodních materiálů s vyměnitelnými rukávy. Následovaly další slow fashion kousky od šatů, kalhot, sukní až po mohérové svetry či plédy. Krátce po představení sortimentu

ZMĚNA JE ŽIVOT 2

Jako několikanásobné maminky navrhují Petra a Zdeňka většinu modelů tak, aby bylo možné je přizpůsobit přirozeným změnám postavy i váhy.

VZHŮRU ZA HRANICE! Každá klientka, každá zakázka i každá látka představují novou výzvu.

Dvojice, jejíž modely si zatím můžete koupit v Česku a na Slovensku, by ráda postupně prorazila na rakouský trh a dostala svou tvorbu dále do světa.

18_WHAT19-12-360-stupnu.indd 18

28/11/2019 01:00

WHAT-inzerce.indd 1 19204_inz_balzam_rty_270x400.indd 1

29/10/2019 23:11 29.10.19 15:12

CHTĚJTE VÍC!

Letos to chci jinak!

T Petra Nováková, Kateřina Bělková F archiv Kateřiny Bělkové I Jozko Barde Murcko

Pohádky, „pyžamové dny“, voňavý jehličnan se zářivou hvězdou, cukroví ke snídani, po obědě i po večeři, zapíjené vaječným koňakem, těšení se, rodina. A pohoda. A ta nepřichází. A my po ní každý rok toužíme snad ještě víc než po Ježíškovi. Jak to zařídit, aby byl Štědrý den opravdu štědrý na klid?

Buďte tolerantní

Za každou cenu neprosazujte svůj pohled na prožívání vánočních svátků. Respektujte vánoční tradice a zvyklosti svého partnera a snažte se dohodnout na výsledné společné podobě.

Nikdo a nic není dokonalé

Nechcete dostat od Ježíška teplé ponožky jako každý rok? Přiznejte to. Sdělte si navzájem svá přání, která vám udělají radost. Vyhnete se tak trapnému předstírání radosti z dárku pod stromečkem, které vás i vaše blízké může zamrzet.

Prožívejte Vánoce spolu

Není lepší si společně pustit vánoční pohádku a zalézt pod deku než běhat ve stresu po obchoďácích? Zkuste si popovídat o tom, jaká je vaše priorita, zda si třeba raději nedáte méně dárků, a budete trávit více času v klidu, pohodě a láskyplně pospolu.

Organizujte společně

V průběhu Vánoc je spousta rodinných sešlostí, různých večírků a akcí. Naplánujte si společně v klidu a s předstihem, kdy se co koná, ať předejdete hádkám typu: „Na Štěpána jdeme na oběd k mým rodičům… Ježíši, to ne, oběd už jsem slíbil mým rodičům, těší se na vnoučátka." A průšvih je na světě.

„Já chci, aby bylo všechno na Vánoce perfektní.“ To chce samozřejmě každý, ale vždycky se něco nevyvede nebo pokazí, důležité je to brát s nadhledem, zasmát se tomu a zbytečně tím nestresovat sebe a okolí. Vždyť přece trochu spálené vanilkové rohlíčky chutnají stejně nejlépe.

Komunikujte spolu

Pokud vás něco naštve či zamrzí, sdělte si to pokud možno hned a neduste to v sobě. Není nic horšího než se o Vánocích přetvařovat a dělat, že se nic neděje, i když jste uvnitř naštvaní a rozzlobení. Vánoce jsou svátky klidu a míru, tak si s klidem a přímo sdělte, co vám vadí, a společně to vyřešte.

Řekněte si, co by vás potěšilo

Nesrovnávejte

„Ale moje maminka dělá vánoční salát úplně jinak.“ Tahle věta zabíjí vánoční klid. Každý je zvyklý na určité tradice, chutě či zvyklosti. Zkuste se vyvarovat srovnávání, které toho druhého spíše pobouří či naštve. Přĳďte s návrhem, jak byste to mohli udělat nebo vylepšit vy, společně.

Kateřina Bělková Je zapsaná mediátorka, koučka a lektorka mediace. Je také předsedkyní zkušební komise Ministerstva spravedlnosti a České advokátní komise pro zkoušky mediátora. Jedinečně využívá svůj speciální psychologický a komunikační talent, který z ní dělá profesionálního vyjednavače a odborníka na dosahování dohod. Patří mezi členy Asociace manželských a rodinných poradců a pomáhá lidem řešit spory, vytvářet mimosoudní dohody, hledat řešení životních konfliktů týkajících se dětí, rodinných vztahů, financí či majetku. V září založila neziskovou organizaci Kappa Beta Institut, která zvyšuje povědomí o mediaci mezi laickou i odbornou veřejností. Mediaci jako metodu při řešení konfliktů zpřístupňuje také nízkorozpočtovým rodinám. Má společnost v Praze a pobočku v Londýně, kde několik let žila a pracovala.

20_WHAT19-12-chtejte-vic.indd 20

28/11/2019 10:48

N OV É H O B B Y

Značka Peel Saver vytváří ze slupek kornouty na hranolky.

Mexická firma BioFase se zaměřila na málo favorizovanou avokádovou pecku.

Příbory z avokáda, šaty z pavučin

T Jana Krivenkaja F unsplash.com, Instagram Angelique Kerber

ovolím si trochu zavěštit z křišťálové koule a předpovědět, co pro nás bude „normální“ a běžné za deset let. S nasazeným tempem je velmi pravděpodobné, že se sluchátka z houby nebo šaty z pavučiny stanou součástí našich životů už za pár let.

Šance pro avokádo

Také patříte k fanouškům avokáda, ale vlivem informace, že je pěstování tohoto zeleného plodu pro naši planetu velice zátěžovou záležitostí, jste byli ochotni obětovat jeho konzumaci? Zbystřete! Mexická firma BioFase usiluje o stoprocentní no-waste spotřebu avokáda, a tak se zaměřila na málo favorizovanou avokádovou pecku a začala z ní vyrábět jednorázové příbory. To, že se do této ušlechtilé činnosti pustili

Mexičané, není náhoda – právě Mexiko je padesátiprocentním exportérem avokáda do světa. BioFase prokazuje službu nejen koncovým uživatelům, ale i producentům avokádového oleje

sluchátek Korvaa! – bez slavného pekařského droždí doplněného o osvědčenou kombinaci cukru a vody. Část replikovaného genomu pavouka začala růst doslova jako z vody – výsled-

Na který vynález se nejvíc těším? Jako velký fanda brambor odpovím bez přemýšlení: na Peel Saver. nebo guacamole tím, že je zbavuje odpadu z produkce. Všechny vidličky, nože, lžíce a – především! – nápojová brčka jsou absolutně biorozložitelné (údajně za 240 dnů!) a vhodné jak na studené, tak i teplé pokrmy a nápoje.

V hlavní roli pavouk

Tenistka Angelique Kerber už „pavoučí“ látku od Stelly McCartney oblékla.

Na nákupy už jsme zvyklí chodit s vlastní plátěnkou nebo síťovkou, zeleninu a ovoce místo do igelitových sáčků dáváme do papíru nebo frusacku a v konfekci – pokud vůbec nakupujeme – se zaměřujeme na organickou bavlnu a zboží s visačkou „fair trade“. Žít zeleně v roce 2019 je rozhodně o poznání jednodušší, než tomu bylo na konci předešlého desetiletí. Co nás čeká dál?

Britská módní návrhářka Stella McCartney šla v rámci své dlouholeté spolupráce se značkou Adidas zase o krok dál. Ve své snaze o udržitelnost v módním průmyslu hledala tentokrát inspiraci v živočišné říši. Do kolekce tenisových sukní a šatů použila novou látku Microsilk, patentovanou kalifornským studiem Bolt Threads. Vědci z Bolt Threads se nechali inspirovat pavoukem argiope bruennichi a vypůjčili si jeho know-how v pletení pavučin, které v laboratoři zcela replikovali. Neobešlo se to zde – stejně jako v případě „houbových“

kem této fermentace vznikla proteinová vlákna, která od sebe byla následně oddělena a přetavena do skutečné látky. Právě z ní pak McCartney ušila šaty, jež byste na pohled nerozeznali od jejich konvenčnější verze. Zatím jsou prototypem, ale rozhodně ne posledním. Co bude dál, možná uvidíme už na Wimbledonu v roce 2020.

Chytré slupky

Pokud se mě zeptáte, na který vynález se těším nejvíc, jako velký fanda brambor odpovím bez přemýšlení: na Peel Saver. Nic mi totiž nepřijde tak nepostradatelné, a zároveň tak zbytečné, jako obaly na jídlo s sebou. (Pseudo)papírových kelímků na kávu jsme se díky Otoč kelímek a množství stylových alternativ částečně zbavili, ale takové hranolky dostáváme ve voskovaných kornoutech stále. Materiál na pomezí papíru

Jak se sportovní materiály podle Stelly McCartney vyvinou dál, uvidíme na Wimbledonu.

a plastu, kteří mnozí mylně vyhazují do modrého kontejneru, však nepodléhá recyklaci. Ekologická alternativa byla navržena italskými designéry Simonem Caronnim, Paolo Stefanem Gentillem a Pietrem Gaelim. Pro přípravu kornoutů Peel Saver jsou použity, jak už jejich název napovídá, přímo bramborové slupky, které se po vysušení dotvarují speciálním kompresorem do požadované a nám dobře známé formy. Až dojíte, jednoduše hodíte kornout do kompostu nebo jím můžete nakrmit chovná zvířata. Brambora k bramboře sedá, nejinak!

21_WHAT19-12-nove-hobby.indd 21

28/11/2019 16:47

LOV E S TO R I E S

To, jakou roli budou hrát sociální sítě v našich životech, předpověděl už v roce 2005 Thomas Friedman ve svém bestselleru Svět je plochý.

Nenávist na síti Dvě dospívající dívky se noří do bazénu. Německý film Schwimmen (Plavání) mladé režisérky Luzie Loose vystřelil na nedávném Das Filmfestu v Česku, ale ještě předtím oslovil mezinárodní publikum a kritiky na filmovém festivalu v Busanu. Není to ale snímek o závodních plavkyních ani o fanynkách plováren, Schwimmen je působivá metafora o odvrácené straně světa sociálních sítí a internetu. Světa, který sice spojuje kontinenty, ale také rozděluje lidi sedící u jednoho stolu. Analogie s nořením se do vody přitom není vůbec scestná: online svět nás jednoduše vtáhne do svých hlubin, jakmile alespoň na okamžik ztratíme kontrolu a necháme se unést podvodními proudy. T Jana Krivenkaja F unsplash.com

řipadáme si všemocní: dokážeme všechno, co chceme, a díky onlinu to pouhým jedním kliknutím dostaneme do světa. Ústřední postavou filmu je mladičká Elisa, kterou spolužáci ponižují a šikanují. Stačí ale jedno menší popostrčení od nové sebevědomé kamarádky, a najednou se ze štvané oběti stane agresor. Videa zachycující spolužáky v nelichotivých situacích jsou anonymně sdílena na YouTube kanálu, když se ale situace vymkne z rukou, řetěz událostí, které

způsobila, už není k zastavení. Luzie Loose se přiznala, že se při psaní námětu inspirovala zážitky z vlastního dospívání: ačkoliv v letech 2004–2006, kdy byla režisérka v podobném věku jako její protagonistka, se situace ještě nezdála být tak všeobjímající a akutní, jak je tomu dnes. Ostatně ani sociální sítě tehdy nehrály tak zásadní roli. „Bojím se, že v dnešní době generace dospívajících bere sociální sítě mnohem vážněji, než jsme je brali my tehdy – pro nás byl internet ještě něčím podivným, neprobádaným,

novým. Pro dnešní teenagery je součástí jejich životů už od narození, neznají svět bez něj.“

Hate speech

Padá pomyslná hranice a stejně tak jednoduché jako okomentovat fotku kamarádce je pro nás zhodnotit příspěvek obdivované celebrity, která je najednou tak lidská. Už to není „idol z plakátu“, ale jen „další uživatel“ sociální sítě, a tak nám již přijde přirozené a dokonce vhodné nejen oslavovat, ale i vyjadřovat vlastní názor. A odsuzovat. Oháníme se „svobodou slova“, od které je to už jen kousek k oblíbené výmluvě insta-trollů: „Když nechce poslouchat názory, tak ať si svůj profil uzavře.“ Velmi rychle a jednoduše zapomeneme, že kdysi ta hranice byla chráněná, posvátná, stejně tak jako někdejší idol z plakátu, kterému se teď cítíme být blíž než kdy předtím. Tímto fenoménem se zabývá i antropoložka a novinářka Marie Heřmanová, která buduje svůj výzkum okolo tématu „hate speech“ na sociálních sítích. Jelikož se dlouhodobě angažuje také v tématu migrace, začala se zajímat o to, jaké jsou motivace lidí, kteří na internetu sdílí osobní názory nesnášenlivosti. „Teď se nejvíce věnuji instagramu: zajímá mě, jak se posilují genderové stereotypy a proč vzniká tolik hate speech projevů, které jsou zaměřené specificky na ženy a jsou často hodně sexualizované – to jest cílené na vzhled.“

Online Divoký západ

Velký rozruch vzbudil květnový článek Marie („Influenceři a falešná autenticita avokádového toastu“ zveřejněný na webu

heroine.cz), v němž se otevřeně vyjádřila proti instagramovým trendům, které nám sice propůjčují zdánlivou svobodu vyjadřování, na druhou stranu nás ale také zahání do rámců a kategorizují. „V dnešní době je hodně propíraným tématem demokracie na sítích – nemyslím si ale, že by ze své povahy byla jiná než demokracie mimo síť,“ soudí Marie Heřmanová. Podle antropoložky existovaly tendence, které se na síti projevují, už dřív, jenomže teď, díky onlinu, je všechno víc a hned vidět. Jádro problému však neshledává v tom, že jsme „neustále online“, ale v tom, že chybí legislativní nástroje regulace, bez kterých se ze sociálních sítí stává jakýsi „Divoký

Na sociálních sítích padají pomyslné hranice.

22-23_WHAT19-12-love-stories.indd 22

28/11/2019 08:16

komentáře ve stylu ‚rasismus neexistuje‘ nebyly jen necitlivě vymazány.“

Budoucnost z minulosti

Zčásti to, jakou roli budou hrát sociální sítě a internet v našich životech, předpověděl už v roce 2005 Thomas Friedman ve svém bestselleru Svět je plochý. V knize, která se zabývá tématem globalizace a propojení světa, vyjmenoval autor několik faktorů, které ho „zploštily“. Jednou z kategorií je takzvaný „Netscape“, tedy rozšíření internetu mezi běžné uživatele v roce 1995, což lidem umožnilo mezi sebou komunikovat, obchodovat, sdílet věci a zážitky. Dále uvádí Friedman kategorii „In-forming“,

v jejímž popředí stojí internetové vyhledávače – hlavně Google –, které lidem umožní snadný přístup k nejrůznějším informacím. V neposlední řadě zmiňuje kategorii „Uploading“, tedy vytváření obsahu a spoluutváření agendy, které však v roce 2005 připisuje výhradně komunitě programátorů a dalším internetovým odborníkům. Střih. Rok 2019. Být v kontaktu (Netscape) nikdy nebylo tak jednoduché. Na druhou stranu ale nikdy nebylo tak složité v kontaktu nebýt. Spíš je náročné hrnoucím se informacím (Informing) odolat, vzdorovat síle modrého hypnotizujícího světla a nezvednout telefon po krátkém pípnutí.

SEDM ONLINE HŘÍCHŮ Sociální sítě jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Slouží jako perfektní prostředek na odreagování, zprostředkovávají nám záplavu pozitivních vjemů a emocí, díky nim se dozvídáme o tom, co se odehrává na jiných kontinentech a doslova v jiných vesmírech. Inspirují nás a nezřídka nám pomáhají s hledáním práce nebo dokonce vhodného partnera. Zároveň nás ale umí šikovně a nenápadně svést z cesty. Nedávno se v prostorách internetu – roztomilý paradox! – objevil obrázek, který přiřadil jednotlivým sociálním sítím a online platformám jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Instagram dle očekávání sloužil ztělesněním závisti, Twitter – hněvu, Netflix odpovídal lenosti a LinkedIn pýše. Smilstvo pak zastupoval Tinder,

západ“. „Bohužel spousta lidí stále vnímá Facebook a další sociální sítě jako veřejný prostor. Musíme ale mít na paměti, že je to ve skutečnosti soukromá firma, která najednou plní funkci veřejného prostoru – není tu ale od toho, abychom vedli slušnou diskuzi, ale od toho, aby na nás vydělávala,“ uzavírá.

Svoboda projevu

O tomto rozporu nedávno hovořila americká zpěvačka Amanda Palmer

obžerství – Uber Eats (Wolt nebo Deliveroo), a starý dobrý Amazon byl obviněn z lakoty.

americký dolar) na kreativní počiny oblíbeného umělce. Se svobodou jde ruku v ruce zodpovědnost, o čemž se Palmer měla možnost přesvědčit v rámci své nedávné evropské tour. Během koncertu se v legendárním pařížském klubu Bataclan strhla vášnivá hádka mezi fanoušky okolo slova „négr“ použitého v jedné ze starších písniček. Přitom právě píseň Guitar Hero, kterou Palmer zazpívala na počest obětem teroristického útoku, jenž v listopa-

„Jádro problému není v tom, že jsmeneustále online, ale v tom, že chybí legislativní nástroje regulace, bez kterých se ze sociálních sítí stává jakýsi „Divoký západ“.

v rozhovoru pro velšský magazín Stereostickman. Palmer se proslavila mimo jiné i tím, že jako jedna z prvních odměnila své fanoušky pravomocí participovat na rozhodnutích, jakou hudbu a za jakých okolností bude vydávat. Bývalá sólistka kapely The Dresden Dolls již několik let úspěšně funguje mimo velká hudební vydavatelství hlavně díky tisícům fanoušků a podporovatelům, kteří prostřednictvím platformy Patreon věnují libovolnou částku (s minimem nastaveným na jeden

du 2015 otřásl Bataclanem, měla hrát symbolickou roli jednotícího prvku. „Uznávám, že ponechat v písničce toto slovo na ‚N‘ bylo ode mě necitlivé už i vzhledem k mé komunitě, ve které se sdružují lidé různých názorů, národností a náboženských vyznání. Po koncertu se debata přesunula na Facebook, a teď už zasáhnout musím. Přitom je nesmírně těžké stát uprostřed dvou rozvášněných pólů, moderovat diskuzi a vytvářet bezpečný prostor, v níž by se ‚barevní‘ lidé nemuseli cítit ohrožení, ale zároveň

Připadá nám přirozené, a dokonce vhodné nejen oslavovat, ale i vyjadřovat na sítích vlastní názor.

22-23_WHAT19-12-love-stories.indd 23

28/11/2019 08:16

U M Ě N Í Z PÁT K Y K L I D E M

Víra & umění T Mária Gálová, F unsplash.com

Moderní člověk západního světa – a zvláště ten, který je „odkojený“ převážně ateistickým prostředím v Česku – většinou chápe religiozitu reprezentovanou náboženskými institucemi jako přežitek. Není to škoda? OTÁ Z K A

Je v dnešním uspěchaném světě ještě vůbec místo pro duchovní prožitky? nešní člověk, který žije převážně bez víry, je orientován hlavně materialisticky, zaměřený na hmotné statky, na výraznou míru individualismu a na cíle spíše krátkodobé. Touží obstát v konkurenčním prostředí, jelikož právě to je dnes měřítkem společenského úspěchu. Aktivity a činy s delším a hlubším přesahem nejsou zrovna to, co naše společnost adoruje a poptává. Souvisí to se zkreslenými hodnotami, pokřivenými vzory a „kvazi“ hrdiny naší doby. To však neznamená, že by potřeba spirituality současníků byla menší než v dřívějších časech. Dalo by se říci, že v posledních dvaceti, třiceti letech ruku v ruce s chaosem kolem nás – i v nás, tato potřeba dokonce možná ještě narůstá. Pokud někomu nevyhovuje křesťanské učení, bude nejspíš hledat naplnění někde jinde. Mnozí se orientují na různá východní učení a náboženství, jiní hledají něco, kde se může více uplatnit jejich vlastní svobodný přístup k víře, třeba silné propojení s přírodou a jakýsi návrat k tradičnímu životnímu stylu. Jsou však i tací, pro které se zdrojem spirituality stává právě umění. Spojení mezi spiritualitou a uměním je staré jako lidstvo samo. Víra i umění jsou spojenci v odporu proti banalizaci světa a proti pokusům vytěsnit z lidského života touhu po přesahu, transcendenci. Víra i umění se vyjadřují prostřednictvím symbolů a je jim vlastní symbolické vidění světa. U obou jsou skryté hlubší významy, které odkazují na to, co je „nad námi“. Asi právě proto má umění schopnost za jistých podmínek a do určité míry

uspokojit potřebu duchovního naplnění. Asi nejvíc a nejpřirozeněji zajišťuje tuto poptávku svými smyslovými a emocionálními prostředky hudba. Může v nás vyvolat nejen spirituální náladu, ale často přináší i silnou katarzi. Hudbě přikládali zásadní význam již v antice. Platon měl dokonce snahu předepisovat hudbu i vojákům na cvičišti, neboť věřil, že si takto zlepší fyzickou kondici, kultivují se a najdou vnitřní spokojenost a harmonii. Zajímavé, a tak trochu v rozporu s dnešními představami o tom, čím má být vyzbrojen ideální bojovník – čím drsnější, tím lepší. Soudím alespoň podle různých trailerů, které tu a tam zahlédnu. Nejen pozitivní, ale troufám si říci, že i hluboký duchovní hudební prožitek procítil snad každý z nás. A určitě nejen ve spojitosti s díly, která primárně vznikla pro sakrální prostor, i když je pravda, že se v takovém prostředí nalaďujeme na spirituální prožitek daleko snáze. Když se chrámem za doprovodu varhan

Patnáct let byla ředitelkou společnosti Dorotheum, největšího aukčního domu v ČR s uměleckými předměty a starožitnostmi. Vystudovala přírodní vědy na univerzitě v Košicích. V roce 1998 pak získala titul MBA na Sheffield Hallam University. V roce 1994 nastoupila na Správu Pražského hradu, kde působila jako ředitelka programového odboru.

síla, která posluchače ohromí i ochromí, rozechvěje celou jeho duši. Když se pak ke sboru v jednom momentu přidá jeden z nejmagičtějších hlasů současné doby – kontraalt Lisy Gerrard –, zastaví se vám dech. Lisa se narodila v Austrálii, umělecky působí od roku 1981 a nejenže zpívá, ale hudbu také komponuje a hraje na různé nástroje. Velmi často užívá jang-čchin, což je čínská verze cimbálu. Spolupodílela se na celé řadě projektů, zejména v oblasti filmové hudby, za hudbu k filmu Gladiátor byla spolu s Hansem Zimmerem nominována na Oscara a v roce 2001 za ni obdrželi Zlatý glóbus. Lisy se její posluchači často

„Když se ke sboru přidá jeden z nejmagičtějších hlasů současné doby – kontraalt Lisy Gerrard –, zastaví se vám dech.“ rozezní Ave Maria, zaburácí celý prostor a rozechvěje se v nás každá buňka. I ten, kdo by se zdráhal označit to, co se v něm děje, za zážitek duchovní, cítí, že se v něm odehrává něco silného, těžce uchopitelného a popsatelného.

Duchovní zážitek na dosah

Dr. Mária Gálová, MBA

Sixtinská madona je světoznámý obraz italského renesančního malíře Raffaela Santiho.

Nedávno jsem měla to štěstí zažít právě takové momenty. Navštívila jsem pražský koncert jedné z nejvýznamnějších pěvkyň současnosti Lisy Gerrard a ženského sboru The Mystery of the Bulgarian Voices. Byl to prožitek jen stěží popsatelný. Dnes již legendární chór, který se na hudební scéně pohybuje několik desítek let, v minulosti spolupracoval třeba s Bobbym McFerrinem, Kate Bush nebo U2, sestává zhruba z třicítky žen různého věku. Jejich styl zpěvu je autentický a navazuje na dlouhou lidovou tradici. Je ve své podstatě nejen nenapodobitelný, ale také – jak samy aktérky říkají – i nenaučitelný. Jde o tvoření vícevrstvých tónů „s otevřeným hrdlem“, což je technika, která – pokud se ji neučíte odmala – by vedla k poškození hlasivek. Speciální způsob tvoření zvuku je však pouze vnější formou. Podstatné je to, co ve vás jejich zpěv vyvolává. Je to

ptají, jakým jazykem zpívá. Odpověď je a zároveň není v kontextu mého povídání překvapivá. Lisa používá slova s prvky z různých jazyků, což je označováno jako glosolálie, neboli „mluvení v jazycích“. Jde v původním smyslu tohoto slova o modlitbu v nadpřirozeném, neznámém jazyce. V raných dobách křesťanství byla chápána jako jeden z darů Ducha svatého, schopnost hovořit mystickým jazykem. Lisa sama říká, že je to jazyk jejího srdce, kterým promlouvá s Bohem. Obrovská škoda, že si Praha nechala ujít tento zážitek v plné síle, jelikož pořadatelé dle mého soudu naprosto podcenili výběr místa. Tento famózní koncert proběhl v Divadle Hybernia, které nespl ňovalo ani základní prostorové požadavky. Nemluvě o tom, že by určitě uvítal vhodnější prostředí a nemám na mysli nezbytně sakrální prostor, nýbrž prostor kultivovaný, který by ještě podtrhnul silné mysteriózní vyznění hudby a dodal celému koncertu na přesvědčivosti. Advent i doba vánoční se blíží, využijme toto období k nalezení harmonie a klidu v duši. Přeji vám krásná a silná setkání s duchovními zážitky v umění. Jejich nabídka bude určitě pestrá, vybírejte prozíravě.

OKNO DO MINULOSTI Celými dějinami lidstva prostupuje dialog mezi náboženstvím a uměním. Duchovní umění bylo v době středověku v evropském kontextu přímo svázáno s křesťanstvím, jež mělo snahu organizovat svět v souladu s duchovními principy. Spirituální přesah lidské existence byl dán jednotnými křesťanskými ideály zhmotňujícími se ve všech oblastech života, umění nevyjímaje. Jeho tvorba i prezentace byly spojeny s příbytkem Božím, církev byla zadavatelem i mecenášem zároveň. Znázorňovaná témata se držela starozákonních výjevů a výkladů evangelií. Pokud šlo o hudbu, i ta byla spjata s různými pobožnostmi a zněla především v chrámech. Důležité je zdůraznit fakt, že až do konce středověku se lidské dílo vnímalo jako „produkt“ Boží a tvorba i interpretace díla byly spjaty s jasnými pravidly. Zlom nastal až s příchodem novověku a změnou ideálů. Tehdy došlo k odpoutání se od všech autorit a výrazně stoupl význam individuality jedince, a tedy i umělce, který se stal svébytnou osobností, vytvářející díla, jež mohou mít i nadále silný duchovní náboj. Čím dál více zobrazuje také různé světské motivy a jeho osobní vklad.

Jedna z nejvýznamnějších pěvkyň současnosti Lisa Gerrard.

24_WHAT19-12-umeni.indd 24

28/11/2019 09:15

P R O M OT I O N

chodí s kanystrem k water pointu, neboli výdejnímu místu. Je to betonový stojan, kde je zpravidla osm kohoutků. Taková výdejní místa jsou umístěna nejčastěji ve školách, nemocnicích či zdravotních střediscích a pak v jednotlivých blízkých vesnicích. Mají místní vodu zdarma, nebo za ni platí? Za vodu se platí. Ze získaných prostředků se hradí provozní náklady spojené s vrtem a výdejním místem. Největší položkou v ceně vody jsou často náklady na energii. Obvykle jeden kanystr s 20 litry vody stojí od 0,25 do 0,75 birrů, přičemž 1 birr je zhruba 80 haléřů. Za jeden kanystr vody tak místní zaplatí v přepočtu 20 až 60 českých haléřů.

Voda je v Etiopii vzácnost. Ve všech navštívených vesnicích nám dlouze děkovali.

Krásná země plná paradoxů

T Veolia F archiv společnosti

Etiopané si vody váží, přesvědčila se při své cestě po etiopském venkově Vendula Valentová, ředitelka Nadačního fondu Veolia.

Vendula Valentová, ředitelka Nadačního fondu Veolia

teré regiony Etiopie jste navštívila? Navštívila jsem jižní Etiopii, část, která se česky nazývá Stát jižních národů, národností a lidu, kde přes 15 let působí Člověk v tísni, náš partner v projektu Voda pro Afriku. Konkrétně jsme pobývali v okresech Alaba, Sidama a ve městě Awassa. Procestovali jsme vesnice, kde Člověk v tísni s podporou našeho nadačního fondu realizoval projekty na stavbu či opravu vodních zdrojů.

Co konkrétně se již postavilo? Na začátku jsme se zaměřili na budování sběrných nádrží pro dešťovou vodu. Podpořili jsme projekt na předměstí Awassy. Šlo o školu v části Cheffe Konbo, kde byly instalovány nádrže na dešťovou vodu, kterou děti i dospělí používali na mytí rukou. Později jsme navázali spolupráci na stavbě vodních vrtů a jejich opravách. V okrese Alaba, konkréně ve vesnicích Guba, Gurura Bucho a Hansha, jsme společně s Člověkem v tísni a Českou rozvojovou agenturou vybudovali nové vodní vrty a distribuční systémy s tzv. water pointy, tedy výdejní místa na vodu, které jsou umístěny ve vesnicích (těm se říká kebele) a také ve školách a zdravotních střediscích. Další vodní vrt, distribuční systém a výdejní místo jsme pak vybudovali ve škole a zdravotním středisku ve vesnici Bargo (okres Sidama). Prostředky z 9. ročníku projektu Voda pro Afriku byly využity na zbudování přípojek pro nemocnici a zdravotní středisko ve městě Daaye.

Jak probíhá příprava projektu? Na vybrané místo přijedou nejprve odborníci České geologické služby, která v regionu dlouhodobě působí. Pokud potvrdí, že vybraná lokalita je vhodná pro vybudování zdroje vody, projekt je zahájen. Pokud jde o hornatý terén, vytlačí se voda nejprve na kopec, kde se skladuje v nádrži, a potom je gravitačně dopravována na 5 až 20 výdejních míst. Obvykle totiž není k dispozici zdroj elektrické energie, a tak je vždy snaha o minimální energetickou náročnost výsledného řešení. Vodní vrt v některých případech pokrývá spotřebu vody až pro několik vesnic, tedy pro stovky až tisíce lidí. Jak si water pointy, neboli výdejní místa, máme představit? Podobně jako u nás se dříve chodilo na náves ke studni, místní vesničané

Jaký vztah mají lidé v Etiopii k vodě? Váží si jí, je to pro ně vzácnost. Ve všech navštívených vesnicích nám dlouze děkovali. Vybudování vrtu znamená obrovskou změnu v kvalitě jejich života. Při návštěvě jižní Etiopie jsem si často uvědomovala, jak jsem ráda, že žiju v České republice. V každodenním shonu často není na podobné myšlenky čas, ale je dobře si to připomenout. Jak hodnotíte práci Člověka v tísni? Člověk v tísni dělá v Etiopii opravdu záslužnou práci. Zaměstnává zde 200 místních lidí (v Addis Abebě a Awasse), na celé misi je povolen jen jeden zahraniční pracovník a to je v Etiopii Srílančan na pozici ředitele mise. Vedle samotného budování a obnovy vodních zdrojů se Člověk v tísni snaží zlepšit i situaci v oblasti hygieny a sanitace, což s vodou úzce souvisí. Dále jsou pak realizovány zemědělské programy zaměřené na rozšíření spektra pěstovaných plodin a účinné zemědělské postupy, programy pro matky s cílem zlepšení výživy dětí a také programy vzdělávací – z prostředků veřejné sbírky českých skautů a škol se staví školy v Etiopii. Jak na vás Etiopie zapůsobila? Je to země krásná, ale plná paradoxů. Na venkově je velká chudoba, lidé žijí v hliněných chýších bez oken a světla a ve městě o pár kilometrů dál bydlí v podobně nuzných domcích, ale v ruce mají mobily. Setkala jsem se s milými lidmi, vděčnými za pomoc.

„Při návštěvě jižní Etiopie jsem si často uvědomovala, jak jsem ráda, že žiju v České republice.“

CO MĚ V ETIOPII NEJVÍC PŘEKVAPILO ČI ZAUJALO 1 Etiopané neznají příjmení. Každý člověk dostane po narození křestní jméno a k němu přijme ještě jméno svého otce, případně děda (tedy např. Marie Karel). Jméno mu zůstane stejné po celý život bez ohledu na sňatky apod.

2 Osobní doklady má pouze asi 20 procent obyvatel. Většinou si je zřizují až v dospělosti, když chtějí začít podnikat.

3 Etiopané mají svůj kalendář, který je oproti našemu posunutý o sedm let a osm měsíců dozadu a rok začíná v září. Na úřadě jsme proto dostali povolení k focení s rokem 2012.

4 Etiopané používají vlastní písmo vycházející z písma Féničanů. Vzhledově se podobá hebrejštině, ale čte se zleva doprava.

5 Venkovští lidé se živí zemědělstvím a pastevectvím. Uvádí se, že Etiopanů je celkem asi 105 milionů a podobného počtu dosahují i tamní stáda skotu. Každopádně se zde chová nejvíce skotu na celém světě.

6 Z pěstovaných plodin je zajímavý teff, nutričně bohatá obilovina vyskytující se pouze v Etiopii. Z jeho mouky připravují tradiční chléb zvaný indžera. Vypadá jako obrovská palačinka, ale je hodně kyselý, protože těsto nechávají tři až čtyři dny kvasit.

7 Jídlo se téměř nesolí, zato hodně koření. Hojně se používají chilli papričky. Doma i v restauracích jí lidé u jednoho stolu z jednoho „talíře“, kdy si pravou rukou trhají kousky tradičního chleba a do něj nabírají zeleninu a hlavně maso.

Podobně jako u nás se dříve chodilo na náves ke studni, místní vesničané chodí s kanystrem k water pointu.

Vzhledem k nedostatku pitné vody a velmi omezené zdravotní péči stále přetrvává vysoká dětská úmrtnost. Dospělí se pak průměrně dožívají kolem 55 let. Nikde není kanalizace.

15_WHAT19-12-adv-veolia.indd 15

28/11/2019 10:39

LOV E P L A N E T

Když slavní pomáhají planetě T Ivana Česnek Marcinová F unsplash.com, archiv firem

Po sychravém Londýně pobíhá Robert Del Naja aka 3D z kapely Massive Attack. Když na ulici vybalí malý soundsystem s mikrofonem, nezačne se ozývat hudba, ale hlasy aktivistů. Mluví o kritickém stavu planety a o naléhavosti sebereflexe celé společnosti. rganizaci Extinction Rebellion podporují Massive Attack skutečně masivně – do krátkého filmu The Deliberate Rebellion věnovali skladbu Hymn of the Big Wheel. Hraní na protestních akcích a agitka na sociálních sítích je samozřejmostí. A nejsou v tom zdaleka sami. Když letos někdo hacknul hudební archiv zpěváka Thoma Yorka a za vrácení nevydaných nahrávek Radiohead žádal v přepočtu tři a půl milionu korun, zareagovala kapela přímo rytířsky – na 18 dní poskytla ke stažení 18 hodin hudby za 18 dolarů, přičemž veškerý výtěžek věnovala právě Extinction Rebellion. V říjnu se pod otevřený dopis adresovaný médiím podepsalo na sto britských celebrit, například herci Jude Law a Benedict Cumberbatch, spisovatel Neil Gaiman, zpěvačky Natalia Imbruglia a Mel B, hudebníci Brian Eno, Bonobo, Jon Hopkins a další. O co šlo? Poté, co se postavili za myšlenky Extinction Rebellion a často se sami účastnili protestů, přišla od novinářů vlna kritiky: mluvíte o ekologii, ale dál si žijete svoje životy s velkou uhlíkovou stopou, jste pokrytci. „Žijeme životy s velkou uhlíkovou stopou a obrovské uhlíkové emise má i průmysl, jehož jsme součástí. Uvízli jsme, stejně jako vy a všichni ostatní, v ekonomice založené na využívání fosilních paliv a bez systémových změn bude náš životní styl nadále způsobovat klimatické a ekologické stopy,“ reagovali signatáři s tím, že mluvit o klimatické a ekologické nouzi vnímají navzdory negativním reakcím jako svoji povinnost. „Život na Zemi umírá. Vaše příběhy, v nichž nás nazýváte pokrytci, nás neutiší. Média jsou tu od toho, aby říkala lidem pravdu. Nikdy nebylo tolik naléhavé jako teď, abyste se vzdělávali v CEE (Climate and Ecological Emergency) a s touto pravdou oslovovali nová publika,“ stojí dál v dopise.

Apel slavných

Asi budete souhlasit, že slavná osobnost je opravdovou osobností až ve chvíli, kdy jen neběhá po filmovém place s bouchačkou a vytváří i něco jiného než písničky, byť třeba ty nejlepší. Mnohem více obdivujeme celebrity vzdělané a s přesahem, skutečné „opinion leaders“, kteří nám umí správným způsobem připomenout, že věci jdou dělat lépe nebo že se světem něco není v pořádku. Bojují za dobré hodnoty. Zrovna v případě environmentálních otázek je jejich role poměrně přirozená (týkají se přece nás všech) a nezbytná. „Vzhledem k nekonečnému množství témat, kterým se lze věnovat, je vždycky důležité, aby z nich

„Žijeme životy s velkou uhlíkovou stopou a obrovské uhlíkové emise má i průmysl, jehož jsme součástí,“ přiznávají celebrity.

někdo vybral ty podstatné a veřejně za ně orodoval. Zvláště pro ty, kdo uctívají kult celebrit a jiné informace často ani nesledují, je tohle mnohdy jediná cesta, jak se třeba dozví o něčem takovém, jako je změna klimatu. Že je to problém a že by se to mělo řešit,“ říká sociolog

věnuje ekologii už víc než dvacet let. Letos také spoluzaložil organizaci Earth Alliance, v rámci ní fond za záchranu deštného pralesa, zastává se Grety Thunberg a obsah svého Instagramu, který sleduje skoro 40 milionů lidí, věnoval právě planetě.

W H AT T I P Y

Táta Avatara mění hru James Cameron je dlouholetým propagátorem veganství a bojovníkem za práva zvířat a byla jen otázka času, kdy tohle všechno začne promítat do své tvorby. Dokument Gamechangers láme rekordy a vzbuzuje vášnivé reakce. Online je například na Netflix a iTunes.

Sleduj Svědectví Veganský dokument vzniká také v Česku! Ukáže dění za zdmi velkochovů, přinese rozhovory s úspěšnými umělci, sportovci, zdravotníky, psychology a právníky. Na sledujsvedectvi.cz najdete trailer namluvený rapperem Jamesem Colem a info, jak film můžete podpořit.

Leonardo opět zasahuje Dokument Led v ohni, který produkoval a namluvil Leonardo DiCaprio, je ‚must see‘ pro všechny, koho zajímá pravda z úst vědců a chtějí si udělat v problematice klimatické krize pořádek. Šanci na záchranu planety prý máme. Když budeme moudří a budeme jednat okamžitě. Sledujte na HBO.

Pomáhají přírodě Marta Jandová, Andrea Růžičková, Iva Pazderková, Přemek Forejt a další celebrity pomáhají přírodě. V jejich společném kalendáři na rok 2020 najdete krásné fotografie, spoustu ekologických vzdělávacích textů a praktických rad. Koupíte na pomahamprirode.cz

Stanislav Biler. A tak zaplaťpánbůh za to, že herečka Daryl Hannah sedí v několika správních radách pro ochranu životního prostředí a nechává se zatýkat na aktivistických protestech. Robert Redford vzdělává vysokoškolské studenty a Leonardo DiCaprio se neúnavně

Jak to opravdu funguje?

„Spolupráce se známými osobnostmi, které sleduje i většinová populace, se úspěšně projevuje na výsledcích našich kampaní. Daří se nám tak lépe upozorňovat na problémy životního prostředí. A když si problém uvědomíme

a mluvíme o něm, je to velmi podstatný krok k jeho vyřešení,“ říká Kristina Marie Kubcová z Greenpeace Česka republika. Rozhlédneme-li se po českých celebritách, zjistíme, že jsou to často právě kampaně, díky kterým najdou způsob (a leckdy i odvahu), jak dát o své lásce k planetě vědět a zapojit se do veřejné diskuze. Greenpeace potvrzují, že se neobracejí výhradně jen na ty, kdo jsou v otázkách ekologie už déle aktivní, a že ke spojení sil vedou různé cesty. „Občas se nám někdo hodí ke konkrétní kampani, jindy se seznámíme náhodou nebo nás sám osloví. Nejdůležitější je zjistit, která témata jsou danému člověku blízká a pak teprve vymýšlíme, jak by naše spolupráce mohla vypadat. Když osobnost ekologii komunikuje hodně a jejím fanouškům se to líbí, víme, že můžeme zvolit nějaké složitější téma. Pokud jde o první takový příspěvek a reakce fanoušků nedokážeme odhadnout, obsah více sleduji a jsem připravená se za Greenpeace vyjadřovat a upřesňovat fakta,“ vysvětluje Kristina Marie Kubcová, jak edukace veřejnosti s pomocí celebrit vypadá.

Zvířata nejíme

Lukáš Vincour, bubeník kapely Pipes and Pints, nejdříve přestal jíst maso, postupně veškeré živočišné výrobky a pak se rozhodl vyrazit bojovat za práva zvířat naplno. Pod vlajkou organizace Zvířata nejíme, kterou založil se svou manželkou, píše a vydává knížky, pořádá protestní a pietní akce, ukazuje realitu živočišného průmyslu. „V současnosti máme kampaň Chci znát pravdu, jejímž prvním krokem je zavedení on-line kamerových systémů na jatkách v ČR. Nedávno jsme zveřejnili záběry brutálního chování zaměstnanců na jatkách ke zvířatům, což se ve velkém rozsahu dostalo do médií,“ říká Lukáš Vincour a přitakává, že pozice hudebníka ze známé skupiny mu v komunikaci s médii i v šíření informací skrz sociální sítě významně pomáhá. „Hodně lidí mi v podstatě každý den píše, že díky našim aktivitám o tom všem přemýšlí anebo už zastává stejný názor.“ Podobně zapálených bojovníků, jako je Lukáš, u nás v porovnání se světem mnoho není, přitom k tomu, aby se situace změnila, můžeme přispět my všichni. V první řadě buďme sami aktivní, sami jděme příkladem, ale taky vysílejme celebritám zpětnou vazbu, když se nám jejich dobré skutky pro planetu líbí, když pozitivně ovlivnily nás nebo někoho z našeho okolí. Dávejme jim vědět, že za nimi stojíme. A že je potřebujeme.

26_WHAT19-12-udrzitelnost.indd 26

28/11/2019 09:06

WHAT-inzerce.indd 1

INZ Maestosa 332x485 What 02.indd 1

29/08/2019 11:13

14/08/2019 17:13

R E P O R TÁ Ž

Frontman v řeznické zástěře

T Petra Nováková F archiv Ambiente

O mase mluví tak, že se začnou sbíhat sliny i vegetariánům. A ve svém řeznictví Naše maso prodává s takovou vášní, že nikomu nevadí čekat v dlouhé frontě. František Kšána mladší je prostě srdcař.

enhle den byl výjimečný. Jiný než klasický všední den řezníka Františka Kšány. Má totiž volno, a tak vyrazíme na brunch do kavárny, kterou mě nechá vybrat. Prý, aby poznal něco nového a aby se nechal překvapit. Volnější režim oblíbeného řeznictví Naše maso, kde je hlavním řezníkem, způsobila plánovaná renovace interiéru. Po pěti letech provozu totiž prochází Naše maso takzvaným faceliftem. Z kavárenského jídelního lístku vybírá kromě sladkého, které moc nemusí, a párků, které má zase až příliš často, i několik dalších položek: hovězí vývar, avokádový toust i vejce do skla. Má hlad, nesnídal, protože dopoledne strávil v nemocnici IKEM. „Jsem v registru dárců kostní dřeně, jdu z vyšetření,

protože mám s někým potenciální shodu. Je to pro mě velmi osobní téma. A teď mi to dává všechno smysl. Moje sestra se tři roky léčí s leukémií. Naštěstí úspěšně. I jí jsem mohl darovat kostní dřeň, ale našel se vhodnější dárce. A teď možná budu moct pomoci já někomu jinému. Se sestrou, která je o čtrnáct let mladší, se máme moc rádi. Staral jsem se o ni, když byla malá, žehlil jsem jí látkové plenky. Máme velmi blízký vztah, který se v posledních letech o to víc prohloubil,“ říká František. Na krku se mu houpe přívěsek, malý stříbrný andělíček, navléknutý na tmavé šňůrce. Probleskne mi hlavou, že je to nezvyklý šperk pro muže, navíc pro řezníka. „To je anděl po mé dcerce. Bude to šest let, co zemřela. Toho andělíčka nosila

„Beru svou práci jako poslání. Můj pozitivismus vychází z mé výchovy.“

28-29_WHAT19-12-reportaz.indd 28

28/11/2019 08:55

ona. Mám ho u sebe jako vzpomínku. Je dobré si uvědomit, že v životě jsou věci, které nechcete zažít, ale někdy je zažijete,“ říká a chytne mě za ruku, když vidí, že se nedokážu ubránit dojetí. S Františkem Kšánou jsem chtěla mluvit o kondici a o síle. A teď se bavíme hlavně o té vnitřní, zásadní síle. „Zaplaťpánbůh se držím, ťukám to na stůl. Ne každý takové životní zkoušky unese. Ale je důležité i o takových tématech mluvit. Lidé se bojí smrti, smrt zcela vytěsňují. Já jsem celý život bytostný optimista, ale některé věci, které se mi v životě staly, mi tenhle náhled na svět trochu srazily a daly mu realističtější obrysy. Vážím si teď mnohem víc i těch obyčejných věcí a i z drobností mám radost,“ míní František.

Jak si udržet optimismus

Nikdy jsem ho za pultem, kde obsluhuje jednotlivce z dlouhého hada fronty, neviděla unaveného, neusměvavého. Právě proto do řeznictví v gurmánské pražské Gourmet pasáži chodí tak hodně zákazníků. Vědí, že kromě perfektního masa dostanou navíc třeba i radu, jak si ho nejlépe připravit. Já si takhle kromě skvělé prorostlé krkovice z přeštického prasete odnesla také recept na nejlepší řízky. (Trik je v tom, že se krátce osmažené dají na dvacet minut do trouby na sto dvacet stupňů na mřížku, aby byly skvěle šťavnaté.) „Beru svou práci jako poslání. Můj pozitivismus vychází z mé výchovy. Vychovávala mě hlavně moje maminka, ta ve mně probudila citlivější a pečující noty povahy. Hodně mě podporovala. Možná proto mám tak rád lidi. Ale to víte, že bývám unavený. Protože se v práci hodně vydávám, chci pak mít úplný klid a ticho,“ vypráví František.

Když ráno zazvoní budík…

Budíček se mu ozve před šestou ráno. Před dvěma lety se s manželkou a dvěma dcerami přestěhovali z Prahy do malého domu se zahradou, to byl Františkův životní sen. „Takže do práce dojíždím, ale vlastně si to užívám. Jezdím autobusem a během té půlhodiny si můžu něco přečíst, poslechnout nebo vyřídit. Zrovna teď čtu knihu od Pavla Koláře Labyrint pohybu,“ říká. Ještě předtím ale doma musí stihnout důležitý rituál. Dá si Caro s mlékem a medem a zacvičí si krátkou

„Budíček se mu ozve každý den před šestou ráno.“

sestavu pozdravu slunci. „Pomáhá mi to, cítím se teď, po pár měsících pravidelného cvičení, mnohem lépe a jsem plný energie,“ prozrazuje, díky čemu zvládá pracovní zápřah.

denně, pět dní v týdnu. „Moje manželka by teď odvětila, že pracuji pořád. Ale když nad svou prací přemýšlím, nevnímám to jako práci. Dřív, když jsem pracoval s tátou, byl náš režim mnohem

„To je anděl po mé dcerce. Bude to šest let, co zemřela. Toho andělíčka nosila ona. Mám ho u sebe jako vzpomínku.“ Fazole s masem pro sílu

S týmem se střídají ve dvousměnném provozu. Ranní směna začíná v sedm ráno, a to řeznickou snídaní. Ta se připravuje na grilu, často si dělají třeba výživné fazole s masem a zeleninou. Vědí totiž, jak je důležité, aby všichni byli plni sil. Fyzicky pracuje osm až devět hodin

náročnější, to jsem byl na nohách až čtrnáct hodin. Takže si teď připadám jako král,“ směje se. Energii si během pracovního dne doplňuje kávou z vedlejšího bistra Sisters. Zásadní přísadou pracovního dne všech řezníků je specifický humor. „Jsou to samé sprosťárny! Jsme parta, která si je blízká, a tak probíráme

takzvané věci ze života. Řezníci mají takový živočišný humor,“ směje se.

Řezník, prodavač a šéf v jednom

Je hlavním řezníkem a spolumajitelem Našeho masa a A-masa. Má na starosti kvalitu masa a uzenin, nad kterými dohlíží svým pohledem řezníka, a zároveň prodává v obchodě. „Moji kolegové s nadsázkou tvrdí, že jsem jako frontman kapely, který vyjde na pódium a začne mydlit do kytary, a oni za mnou zametají bordel. Ale je skvělé, že pracuji ve společnosti, kde každý má svou roli, která mu jde nejlépe,“ vysvětluje Kšána. Ve vedení není sám, ale společně s dalšími čtyřmi majiteli, každý má svůj podíl. „Ano, může se zdát, že je pět kohoutů na jednom smetišti moc, ale ukazuje se, že tenhle ‚kohoutí management‘ má smysl. Když jsou dva majitelé, mohou se snadno rozhádat a jít od sebe. Ale když jsme čtyři, a jeden začne zlobit, tak s nadsázkou říkáme, že mu my ostatní dáme do držky. Vždycky se scházíme u kulatého stolu a můžeme všechno otevřeně probrat. Meetingy jsou spíš přátelská setkání, ale vždycky se snažíme na všechno pořádně připravit. Představit svou vizi, směřování, mít dobré argumenty. Protože i dvě věty mohou rozhodnout o tom, co budeme v budoucnu dělat. Člověk musí mít svůj názor a nesmí se ho bát říct,“ popisuje práci ve vedení firmy. A jako šéf ke svým podřízeným přistupuje s otevřeností a hlavně jim dává důvěru, aby je bavilo nad svou prací přemýšlet.

Jíst, či nejíst maso, toť otázka!

„Moje manželka by řekla, že pracuji pořád. Ale když nad svou prací přemýšlím, nevnímám to jako práci.“

Věří tomu, že stravou se dá mnohé ovlivnit. Zrovna se připravuje na přednášku, kterou povede na lékařské fakultě, o nezbytnosti bílkovin. „Jezte masa málo, vybírejte si to kvalitní, jezte střídmě a pestře. Ale jezte všechno, i to, na co máte chuť. Když propojíte svou hlavu s tělem, tělo vám správně napoví. Zrovna se připravuji na přednášku na První lékařskou fakultu, to proto, že mají spoustu studentů a studentek z řad veganů a vegetariánů. Člověk během osmdesáti dnů vymění v těle polovinu všech bílkovin. Bílkoviny prostě potřebujeme,“ říká oblíbený řezník, který čas od času dostane i nějaký vegetariánský dotaz. „Například jeden pán mi napsal, že by chtěl pochopit psychologii buřtožroutů. Odpověděl jsem mu, že děkuju za dotaz a že mě motivuje k tomu, abych se o mase dozvídal čím dál tím víc.“

28-29_WHAT19-12-reportaz.indd 29

28/11/2019 08:56

DESIGN

Tvarované

T Petra Nováková F archiv značek

Plastické detaily na zimním kabátu, stůl s nohami jako od balustrády, návrat dekoračních desek nebo parfémy se sošnými uzávěry. V poslední době výrazné formy vítězí naprosto na všech frontách. Začněme ale úžasnými hotely, které byly nedávno otevřeny na sever od našich hranic. Ovšem i v nich najdete zajímavé umělecké objekty…

HLAVIČKY

PURO HOTEL, VARŠAVA

Modernistickým sochařstvím, hlavně tvorbou Constantina Brancusiho, je ovlivněna stará značka přírodních parfémů Ormaie. Do podnikání se teprve před rokem pustila Marie-Lise Jonak se synem Baptistem Bouygues, a přestože je okolí odrazovalo, že stoprocentně organický parfém nejde vyrobit, povedlo se.

Stojí mezi velkým streetartovým muralem a socialistickým palácem kultury a vědy, což je víc než symbolické. Také samotný interiérový koncept hotelu jako kdyby stál na hranici mezi východem a západem. Navržený je londýnským studiem DeSallesFlint a vybaven je světovými značkami nábytku, jako jsou Baxter, Moroso, Kettal, Gubi, také špičkovými reproduktory Bang & Olufsen a třeba i drahými koberci Golran. V každém ze 148 pokojů je ale kus ze sbírky představující výhradně polské umělce, lokání tematiku a kresby Michala Loby. purohotel.com

A ne jeden, ale rovnou sedm různých vůní. Flakony jsou vyráběny z recyklovaného skla, zátky zase z regenerovaného dřeva, a proto se nedivíme, že se z nich rychle stal sběratelský artikl. Vybrali byste si temnou vanilku, poctu kolínské vodě, nebo vůni, která připomíná uhelný papír? ormaie.paris

STOPA ŘEMESLA

THE AUDO, KODAŇ

„V předchozích kolekcích jsem měla kabáty většinou v tmavých odstínech, v rámci letošní zimy jsem však cítila, že je potřeba ji trochu rozzářit barevnými tóny,“ uvedla Zdeňka Imreczeová. Nově vyzdvihuje například oranžovou, okrovou nebo růžovou, stejně jako vysoce kvalitní technologické a krejčovské řemeslo. Aktuální řadu tvoří nejrůznější siluety a střihové varianty navazující na typický minimalismus značky. Nám se nejvíc líbí model s prošívanými detaily a praktickou kapucí. Pro každou klientku návrhářka kabát upravuje na míru!

Hybridní prostor budoucnosti… Tak se prezentuje nová dánská hotelová rezidence, restaurace, kavárna, concept store obchod, knihovna materiálů a jiné profesní sdílení v jednom. Projekt si vysnil Bjarne Hansen, zakladatel a ředitel značky MENU, takže je jasné, odkud pochází velká část designového nábytku a doplňků. Norm Architects, kteří stojí za návrhem všech prostor, pak přidali mnoho prvků, které už sériové nejsou, ale stoprocentně originální. Chtěli se totiž přiblížit osobitému domovu současného sběratele umění. Zaujme například dřevěná skulptura Nicolase Shureyho.

imreczeova.com

theaudo.com

AMERIKALINJEN, OSLO Budova bývalého ústředí Norské Americké linky přímo na náměstí Jernbanetorget nabídla při přestavbě na moderní hotel mnoho původních prvků. Nejvíc se jich objevuje v pokoji Vista, který slouží jako knihovna a společenská místnost. Nejen zde, ale také v jiných zákoutích narazíte na odkazy k historii lodního spojení Oslo–New York,

ať už jde o námořní mapy, fotografie, původní menu z lodní jídelny nebo repliky svítidel či skleniček na šampaňské od sklárny Hadeland. Norskou i americkou stopu pak nese také nabídka koktejlů baru Pier 42, současně také umělecká kolekce, v níž jsou zastoupena jména jako malíř Alex Katz, sochař Julian Opie a další. amerikalinjen.com

OBKLAD Francouzsky je to boiserie, česky deštění neboli táflování. Tedy obkládání stropů, stěn či soklů pomocí dřevěných tabulí a desek. Vznik tohoto fenoménu se datuje do konce 15. století a nyní po dlouhé odmlce opět ožívá. A to třeba díky iniciativě italské značky Matteo Brioni, která letos ve spolupráci s designovým

studiem Irvine upoutala kolekcí Arazzi. Modulární systém panelů má různorodé využití, pozadí si můžete sestavit, jak se vám hodí, a také si vybrat odstín sofistikované úpravy, která připomíná hliněný nebo keramický povrch. matteobrioni.com

30-31_WHAT19-12-design.indd 30

28/11/2019 10:24

TA L E N T M Ě S Í C E

Fatalistka

DEBUTANTKA Po letech strávených u módních značek v Hongkongu a Londýně se Veronika Stuedlein rozhodla své zkušenosti zužitkovat založením vlastní značky Verlein. Charakter produktů je postaven na kontrastu hověziny s povrchem „pebble grain“ a měkké semišové kůže v interiérech kabelek, peněženek a dalších doplňků. Každý detail je dokonalý, např. kovové prvky jsou vyráběny na míru, kůže se zpracovává v italském městečku nedaleko Benátek, usně pak putují do Španělska, kde se o celou výrobu starají řemeslníci věhlasných dílen horského města Ubrique. Úvodní kolekce Cinch obnáší velkou tote kabelku Julia, praktickou crossbody Ana a peněženku na karty a mince Inés. verlein.cz

Osud a tvrdá práce. Taková slova často uslyšíte z úst nadějné šperkařky Márie Kobelové, když se jí zeptáte, jaké okolnosti způsobily, že se začala věnovat tomuto oboru. „Celá má tvorba je takový můj osobní deník, odráží, co prožívám, a udržuje mě v koloběhu, který v životě potřebuju. Křivka – tvar – přitažlivost – moment – rovnováha. Těmito elementy jsem posedlá a hledám jejich vzájemnou jednotu. Nejenom ve špercích,“ zmínila mladá designérka, která nás ve svém ateliéru přivítala v černém outfitu s ledvinkou Naut. Její stříbrné doplňky tak obzvlášť vynikaly. vé designérské začátky jsou spojené s porcelánem. Jak se stalo, že ses přeorientovala na šperk? Na FDULS v Plzni jsem začínala v ateliéru kovu a šperku a studium zakončila u Gabriela Vacha v ateliéru keramiky. Když jsem pak toužila po navazující praxi, absolvovala jsem stáž ve šperkařském studiu Zorya. A tak získala cenné zkušenosti. Původně mi založení vlastní značky nepřišlo na mysl, protože jsem neměla nutný finanční vklad. V dílně jsem se ale spřátelila s Hankou Polívkovou a ta mi později nabídla, že má volné místo ve svém novém ateliéru ve SmetanaQ. Být šperkařkou jsem se nijak vědomě nerozhodla, prostě

SLOUPKY Další poctou umělci, v tomto případě architektu Josipu Plečnikovi, je také nízký stolek Odessey od Jiřího Krejčiříka, jehož hvězda vzešla na letošním Designbloku, kde tento absolvent univerzity Ladislava Sutnara v Plzni obdržel cenu za nejlepší novinku designéra. Také všechny další stoly z kolekce Eclectism jsou řemeslně nesmírně náročně provedené, mj. ručně vyřezávané a broušené z třešňového dřeva nebo formované z hliníku a oceli a jen slabě lakované tak, aby prosvítala pravá struktura materiálu. jirikrejcirik.com

T Petra Nováková F Vojtěch Veškrna, Niels Erhardsen

Kolekce SPATULA

se v mém osudu objevila taková příležitost a já se jí naplno chopila. Tvořila bych určitě i tak, možná něco jiného, ale být kreativní potřebuji ve svém životě stejně asi tak jako dýchat. Myslím, že kreativita léčí, je to určitý druh terapie. Návrhy neodvíjíš od typu kamene nebo od nějaké konkrétní předlohy jako někteří autoři. Co tě tedy inspiruje? Pravda. Nejsem klasická šperkařka, k tvorbě přistupuji spíš designérsky, sochařsky, abstraktně. Pro mne je to objekt, který by klidně mohl mít

i jiné měřítko. Porcelán mi dal znalosti ohledně prostorové modelace, grafiky a prezentace, v oblasti šperku jsem pak potřebovala doplnit konceptuální základ a praktické znalosti. Pro první kolekci USUS mne inspirovalo modelářské náčiní – nádherné organické tvary špachtlí, které jsem v návrzích vyzdvihla výš. Živím se totiž také jako umělecká restaurátorka a štukatérka. Při takovém klidném a soustředěném typu práce mne napadají nové tvůrčí souvislosti, mám čas přemýšlet. Každá praktická zkušenost s materiálem nebo technikou mne posune dál. Tak se taky stalo, že teď ráda používám plátkové zlato. Pokrývám jím nyní některé části dřevěných náhrdelníků, stejně jako nově zdobím písmenem M krabičky na šperky. Je tedy zlato tvůj nejoblíbenější materiál? Samozřejmě je nejkvalitnější, ale nejčastěji pracuji se stříbrem. V kolekci SOFA si sama modely formuji z vosku a pak odlévám, stejně jako kdybych vytvářela vázy. Dál pak ručně zpracovávám odlitky, obrušuji, leštím. Každý kus je proto originál. Velké náramky nebo náušnice vydlabávám, povrchově upravuji barvou. Mám je duté, protože zohledňuji cenovou přístupnost. I tak má masivní náramek z kolekce SOFA 70 gramů a prsten 10 gramů. Jejich koupí investujete do materiálu, ale na přání samozřejmě není problém vytvořit model plný. Netvořím éterické šperky, mé jsou z podobného autorského vrhu jako od Markéty Kratochvílové, obdobně jako si jsou blízko strukturované šperky od Janjy Prokić, Nastassii Aleinikavy nebo Hanuše Lamra. Jak při tak silné stylizaci postupuješ? Na papíře vůbec neskicuju, modeluju přímo v hmotě, tvary postupně přibývají. U posledně uvedených kolekcí USUS a SOFA jsem jich vymyslela mnohem víc, než jsem nakonec

Kolekce USUS

Kolekce SOFA

prezentovala. Kov je pro mne krásný sám o sobě, nejraději se věnuji práci s jeho plochou a povrchem. Kvůli tomu preferuji prsteny a náramky, u nichž nemusí člověk tolik řešit zavěšení. Čím dál tím víc mě také láká práce s diamanty. Je těžké je originálně zasadit. A jsem ráda, že dostávám takové zakázky. Klienti za tebou určitě chodí kvůli návrhům solitérů i snubních prstýnků. Jaké bylo zatím nejzvláštnější zadání? Zvláštní potěšení mi přinesla zakázka na přetvoření vintage prstenu tak, abych mu vtiskla svůj styl. Zachovala jsem charakter jeho siluety, jen objemově vyplnila a diamant vsadila bokem. Mám radost, když i klient užívá šperk kreativně. Například malá stříbrná špachtle USUS může dobře sloužit na manikúru. Jak bys vystihla svoji poslední kolekci SOFA? Vznikla extrémně rychle, za měsíc! A to kvůli nabídce návrhářky Daniely Peškové, která mi dala příležitost doplnit její šaty na přehlídce zářijového Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, což nebývá běžné. SOFA je symbol odpočinku, měkkosti. Zaujal mne reklamní slogan značky Ligne Roset, který zní „Harmonie tvarů“… A přesně té jsem chtěla docílit. Aby byla ve špercích vidět i cítit. Snad se mi to povedlo.

Mária Kobelová byla za vibrační šperky EPI nominována v mezinárodní soutěži Talente v Mnichově, své práce vystavovala na Slovensku, v Polsku i Portugalsku, naposledy se zúčastnila Benátského design weeku. Prodává v design shopech, jako jsou Debut, Deelive, a skrze webovou stránku a sociální sítě přijímá přímé objednávky. mariakobelova.com

30-31_WHAT19-12-design.indd 31

28/11/2019 10:24

C E S TOVÁ N Í

Vzhledem k tomu, že se z cestování Stephanovi stala práce, nenechává náhodě ani výběr hostitelů.

Spisovatel na cestách

Vášnivějšího CouchSurfera, než je novinář Stephan Orth, byste hledali stěží: nejenže už více než patnáct let cestuje prostřednictvím této služby, v rámci níž nabízí hostitelé své gauče, nafukovací matrace a karimatky cestovatelům k přespání, ale také o svých zážitcích z CouchSurfingu stihl napsat tři knihy. A aktuálně cestování pro WHAT.

T Jana Krivenkaja F archiv Stephana Ortha

ěmecký novinář Stephan Orth začínal kariéru pravidelnými příspěvky do cestovatelské rubriky v týdeníku Spiegel. Ke spisovatelské dráze ho přiměla až cesta do Íránu v roce 2013. Dva týdny zážitků v zemi, o které v západní společnosti existuje spousta předsudků, ho inspirovaly natolik, že se rozhodl do Íránu vrátit a svoje poznatky přetavit do knihy. Z CouchSurfingu v Íránu se v Německu stal bestseller. Posledním počinem Stephana je CouchSurfing v Číně, který ho obohatil o 256 stránek intenzivních zážitků ze země, kde se ze soukromého života postupně stává archaismus. „Rád bourám stereotypy a klišé o zemích, a zatím u každé z nich se mi to povedlo,“ chlubí se Stephan. Tvrdí, že je často překvapen, nebo dokonce zaskočen, jak moc se mediální obraz jednotlivých zemí liší od skutečnosti. Tomu, že se vydá na cestu, předchází zhruba tři měsíce detailního výzkumu nejenom destinací, které chce navštívit, ale i politického režimu, tradic a obyčejů konkrétní země. „Pročítám si všechny zprávy o tom, co se v zemi odehrává, abych snížil pravděpodobnost nějakého společenského faux pas. Nicméně v okamžiku, kdy vycestuji,

snažím se na všechno naučené zapomenout: mám to sice uloženo někde v hlavě, nechci ale, aby to ovlivnilo můj úsudek o zemi a jejich obyvatelích,“ dodává. Vzhledem k tomu, že se z cestování Stephanovi stala práce, nenechává náhodě ani výběr hostitelů. „Když cestuji

novináři – lidmi, kteří bourají hranice a vystupují proti systému, ale zároveň i s nezaměstnanými, akademiky, představiteli státní mašinerie, studenty. Hledám co nejširší reprezentativní vzorec, ale zejména hledám výstřední lidi a zajímavé příběhy.“

„Rád bourám stereotypy a klišé o zemích, a zatím u každé z nich se mi to povedlo,“ chlubí se spisovatel a novinář Stephan Orth.

soukromě, vybírám lidi podle společných zájmů, koníčků – zkrátka volím ty, se kterými vím, že si sedneme. Ovšem když píšu knihu, vybírám hostitele podle jiného klíče: potřebuji, aby byli co nejvíce různorodí. Chci se potkat s umělci, politickými aktivisty, spisovateli,

Aby přiblížil, jak CouchSurfing funguje, parafrázuje ve své knize Stephan známou pasáž z Forresta Gumpa: „CouchSurfing je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Tvrdí však, že otřesný nebo nepublikovatelný zážitek z cestování přes CouchSurfing nikdy

neměl. „Je ale potřeba mít na paměti, o co v případě této služby jde. Není to alternativa hostelu ani možnost, jak někde přespat zadarmo, je to svého druhu kulturní symbióza, zde jde o budování komunity a propojování lidí s podobnými zájmy z různých koutů světa. Proto dle nepsaného pravidla CouchSurfingu se sluší hostitelům vždy přivézt suvenýr ze své země. V mém případě to byl marcipán z Lübecku, kterého jsem na tři týdny cest vezl doslova přes pět kilo.“ „Jsem známý voyeur nosných polic IKEA Billy, praktikující skříňový analytik a utajený špion hřbetů knih,“ můžeme si přečíst v knize Couchsurfing v Rusku. Stephan se přiznává, že neodolá pokušení utvořit si na hostitele názor prostřednictvím jeho domácí knihovny. Nejde však ani o to, co hostitel čte, jako spíš o to, kolik knih má ve své kolekci. „Asi nejvíc mě překvapilo, když jsem postřehl autobiografii Victorie Beckham v knihovně jednoho postaršího překladatele z Moskvy. Vladimír na konci devadesátých let překládal pro Newsweek, Los Angeles Times a další zahraniční média, zažil i válku v Čečensku. A najednou tu na polici vidím Posh Spice hned vedle Bible!“

32-33_WHAT19-12-cestovani.indd 32

28/11/2019 10:47

STEPHAN ORTH

SYROVÉ CESTOVATELSKÉ ZÁŽITKY Stephan rád bourá klišé, která si kvůli médiální masáži a zarytým předsudkům vytváříme o vzdálenějších destinacích.

(Poho)stinná Čína „Nejvíc mě odrovnal zážitek, který se mi přihodil loni v Číně. V jedné ze vzdálenějších provincií, kde se cizinec neobjeví, jak je rok dlouhý, mě hostil jeden mladý kluk. Na moji počest připravila jeho rodina pokrm z vlastního psa. Nabídku jsem ani nestačil s díky odmítnout, neboť mně bylo vysvětleno, že zavržení této největší delikatesy by se rovnalo urážce na cti.“

„Na Číňanech mě překvapilo, jak jsou inovativní a hi-tech. Jsme zvyklí vnímat Čínu jako zemi, která spíše kopíruje cizí vynálezy, opak je ale pravdou. Před pár dny jsem dokonce zaznamenal na Twitteru zprávu, že Facebook začíná kopírovat některé funkce z čínského WeChatu. Čína 21. století je pokrokovou zemí, kde technologie prostupuje život obyvatel skrz naskrz. Má to samozřejmě svoje stinné stránky, o kterých se teď hodně mluví – nicméně je nabíledni, že si Číňané na gadgety potrpí. Připadal jsem si tam s hotovostí v kapse jako člověk ze středověku.“

Zábavný Írán „V Íránu mě nejvíc překvapilo, kolik je tam nevěřících. To, co my v Evropě vnímáme jako silně islámský stát (ostatně islám je v Íránu přímo součástí politického režimu), je ve skutečnosti zemí, v níž věřících bude odhadem něco mezi 50 až 70 procenty. Nikdo nejde ven z domu v turbanu a ani plnovous, díky kterému si často představujeme Íránce, není zcela běžný.“

„O Íráncích se často hovoří jako o nejpohostinnějším národu. Když chcete zažít ryzí a nefalšovanou vřelost, jeďte do Íránu. Íránci vás rádi pozvou na sklenku džusu nebo na čaj, i když jen procházíte okolo. Angličtina je v Íránu také docela rozšířená, což je obrovská výhoda – obzvlášť v porovnání s Čínou.“

Rusko bez alkoholu „V Rusku jsem se nejvíc bál o stav svých jater: jel jsem tam s očekáváním, že několik týdnů budu nucen nezřízeně pít. O to větší překvapení mě čekalo, když se pak ukázalo, že větší část mých hostitelů alkohol nepožívala ani o svátcích. Alkohol v Rusku již delší dobu nefrčí. Generace dnešních mladých vyznává zdravý životní styl a je posedlá fitnessem, o alkoholu nechtějí ani slyšet.“

32-33_WHAT19-12-cestovani.indd 33

28/11/2019 10:47

L AHŮDK Y

Vůně Vánoc T Petra Nováková, Tomáš Mrvík F Michal Ureš S Tomáš Mrvík, Denisa Kuchtová I Zuzana Bürgerová

Perník býval velice vzácným artiklem a kdysi se do jeho receptu přidával i pepř. Právě ten má na svědomí název perník, původně peprník. Hned, jak dočtete tuto dvoustranu, dejte se do pečení. Abyste si nevylámali zuby, je třeba nechat perníčky tři týdny uležet.

Pe(p)rníčky se sněhově bílou polevou

NA PERNÍČK Y

→ 400 g hladké mouky → 140 g moučkového cukru → 50 g másla → 2 vejce → 2 lžíce medu → 1 lžička jedlé sody → 1 lžička perníkového koření → 1 žloutek na potření po upečení

NA POLEVU

→ 35 g moučkového cukru → 10 ml bílku

V míse smíchejte všechny suché přísady, přidejte ostatní ingredience a ručně vypracujte měkké těsto. Pokud máte kuchyňského robota, usnadněte si práci a všechny ingredience do něj nasypte. Hotové těsto by mělo být měkké a poddajné, asi jako pružná plastelína. Zabalte ho do mikrotenové fólie a nechte přes noc odležet v lednici. Troubu předehřejte na 160 °C a plechy na pečení vyložte pečicím papírem. V malé misce vidličkou rozmíchejte žloutek s jednou lžící vody. Odleželé těsto vyválejte na pomoučněném vále na tloušťku asi 0,5 cm, vykrájejte tvary a skládejte je na plech. Pečte 8 až 10 minut a ihned po vytažení potřete horké kousky (na horní straně) rozšlehaným žloutkem, aby získaly pěkný lesk. Nechte je vychladnout na mřížce a teprve pak zdobte polevou. Pro její přípravu nejprve dvakrát prosĳte cukr přes husté sítko na čaj. Přidejte odměřený bílek a směs poctivě šlehejte tak dlouho, dokud v polevě nejsou žádné kousky (aspoň deset minut). Poté nalĳte do zdobicího pytlíčku a ustřihněte malinký růžek. Poleva musí být hustá a téct v jedné lince. Obarvit ji můžete i nejrůznějšími potravinářskými barvami. Poleva na perníčku za chvíli ztuhne.

Perník se v nejrůznějších podobách pekl například v Německu nebo v Holandsku. Byl velmi oblíbeným obchodním artiklem, protože díky poměrně dlouhé době skladování (vydrží bez problémů i několik měsíců) se mohl dopravovat na velké vzdálenosti.

Fakt, že je perník lahůdkou hodně starou, dokládají i nálezy historických předchůdců našich perníčků v egyptských hrobkách.

34-35_WHAT19-12-lahudky.indd 34

28/11/2019 17:40

První zmínky o českých perníkářích můžeme vyčíst z kronik kolem roku 1330 až 1350, kdy se toto řemeslo objevuje na Trutnovsku.

Perníky měly nejdřív tvar jednoduché ploché placičky, případně se vykrajovaly pomocí různých dřevěných a keramických formiček.

V Česku je nejznámější pardubický perník. Recept pocházel původně z Hradce Králové, ale tehdejší majitel Pardubic Vilém z Pernštejna ho koupil. Postupně se recepty začaly upravovat do dnešní podoby. 35

34-35_WHAT19-12-lahudky.indd 35

28/11/2019 17:40

WHAT-inzerce.indd 1 A-Class_Soho_NGCC_270x400.indd 2

31/10/2019 16:29 31.10.19 11:48