Zlatý Grál

David Trčka

ZLATÝ GRÁL

4.

ZÁKONY

VESMÍRU

Mnoho lidí si myslí, že vesmír je něco neživého, co funguje automaticky, náhodně, v chaosu. Jenže opak je pravdou. Vše má svoje pevné zákony, podle kterých se řídí i vesmír. I když se nám zdá, že něco vzniklo náhodně, bohudík tomu tak není. Zkuste se na vesmír spíše podívat jako na jeden fungující celek než ho dělit na několik částí, kterými můžou být galaxie, mlhoviny, hvězdy, planety a mnoho dalších vesmírných objektů.

POZOROVÁNÍ VESMÍRU

Abychom mohli pozorovat samotný vesmír (tím nemyslím z fyzického hlediska, ale pozorovat jeho zákonitosti), musíme si vytvořit pomůcku, která nám v tom pomůže. Pomůcka spočívá pouze v hrátce se slovy, abychom si uvědomili jednu konkrétní věc. Má pomůcka zní, že vesmír rozhodně můžeme nazývat přírodou. Lidé si sice obvykle pod pojmem příroda představí krásnou krajinu se stromy, možná nějaký ten vodopád anebo potůček, ale ve svém slova smyslu je i vesmír přírodou.

Následně můžeme konstatovat toto. Abychom pochopili vesmír, stačí nám pochopit naši přírodu, matku Gaiu. I když Země Gaia je pouze malá částečka obrovského vesmíru, i zde musí platit stejné zákony. Neboť jak v makrokosmu (ve vesmíru), tak i v mikrokosmu (na Zemi) musí platit stejná pravidla. Následně můžeme říct, že Země Gaia není přírodou A a vesmír není přírodou B. Všechno je jedna a ta samá příroda. Výše řečené můžeme pro lepší pochopení názorně ukázat na rovnici, a to s využitím principu jak v makrokosmu, tak i v mikrokosmu.

= → = = Vesmír Příroda Země (Gaia) Pozorování Země (Gaia)

Pozorování vesmíru

Když už jsme pochopili, kam se máme vůbec dívat, musíme jít ještě trošku do hloubky. Pokud říkáme, že Země je příroda, pak logicky docházíme k závěru, že cokoliv, co je součástí Země, je součástí přírody. Proč je tato věta důležitá? Jelikož na Zemi sídlíme my lidé. Proto jsou lidé taktéž součástí přírody, nejsou od ní nijak odtrženi.

= Příroda

Země (Gaia)

Lidé sídlící na Zemi Příroda

Tím pádem opravdu docházím k závěru, že i my lidé jsme součástí přírody. Opět vás asi trošku rozhodím, ale příroda není pouze něco hmotného. Když říkám, že všechno je příroda, myslím tím i vnitřní systém. Základní bázi, na které funguje a odkud dokážeme odvodit základní zákony vesmíru. Opět předvedu v rovnici:

= → = Příroda Lidé Běžný život lidí

Vnitřní systém přírody

Vnitřní systém vesmíru =

Proto jsme potřebovali vědět, jestli opravdu jsou i lidé s přírodou spojeni. Tato informace nám velice pomohla, abychom věděli, kam se máme vůbec dívat. Jelikož hledáme zákony vesmíru, což je něco vnitřního, ne vnějšího.

Zde shrnuji, k čemu jsme se dopracovali a co jsme zjistili: „Pozorováním vnitřních dějů v běžném životě můžeme pochopit, jak funguje vesmír, a odvodit z nich základní zákony vesmíru.“

Pevně věřím, že pokud bych vám tato slova řekl hned na začátku, asi byste si mysleli, že jsem se opravdu pomátl. I přesto si možná říkáte, že je to nesmysl. A jak jsem mohl vůbec něco takového spojit?

Pro pochopení následujících obrázků bych si dovolil znovu zopakovat následují informaci: „Neboť jak v makrokosmu (ve vesmíru), tak i v mikrokosmu (na Zemi) musí platit stejná pravidla.“ Pojďme se prvně podívat na levý obrázek.

Vědec Gregg Braden nám ve videu prezentuje tento obrázek [13], na němž vidíme, jak vypadají neurony v lidském mozku.

Na pravém obrázku vidíme projekt, který měl za úkol simulovat shluky galaxií. Vědci k danému obrázku použili přes 10 miliard částic. Výpočet běžel cca 28 dní [14]. Při porovnání dvou obrázků můžeme vidět velmi blízkou podobnost. Z obrázků můžeme odvodit, že lidské neurony v mozku jsou vytvořeny podle stejné šablony, jako je vytvořen celý vesmír. Samozřejmě ve zmenšeném měřítku.

Z výše uvedených obrázků můžeme také odvodit, že podoba člověka s vesmírem je až ohromující. Nemůžu se ubránit pocitu, že naše tělo je přímo zmenšenou fyzickou kopií samotného vesmíru. Z toho usuzuji, že je opravdu možné vyčíst z běžného života i základní vesmírné zákony. Opět znovu připomínám, že jak v makrokosmu, tak v mikrokosmu.

Tím pádem můžu vypustit jednu krásnou informaci: „Když pozorujeme lidi kolem nás, ve skutečnosti pozorujeme tvůrčí sílu vesmíru.“

To by možná i vysvětlovalo, kdo mohl až tak dokonale navrhnout naše těla. Každopádně nechme danou informaci zatím uležet. Uvidíme, jestli se nám v budoucnu podaří naši informaci s něčím spojit. A teď konečně hurá na základní vesmírné zákony, které jsem vydedukoval ze svého života.

[13] Power of Beliefs and Healing Deep Truths with Gregg Braden In:Youtube [online] 13.11.2017 [cit.2020-12-01].

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=KnxN_nHrO7w&t. Kanál uživatele Mario M Finkbiner. Čas 1:46:04 - 1:46:34.

[14] THE VIRGO CONSORTIUM. The Millennium Project. [online] 2005.06.02 [cit. 2020-11-01].

Dostupné z: http://www.virgo.dur.ac.uk/2005/06/02/Millennium/index.html

ZÁKLADNÍ VESMÍRNÉ ZÁKONY

1. ROVNOVÁHA

Nic nesmí vyvažovat na jednu či na druhou stranu, vše musí být v dokonalé rovnováze.

Abychom mohli moji větu lépe pochopit, uvedu pár příkladů:

Musíme pochopit, že vše okolo nás je ve své nejčistší formě vždy energie. Ale tuto informaci už přece známe z předešlých kapitol. Když někomu něco ukradnete, vlastně vždycky kradete energii, ne hmotu, kterou člověk, společnost anebo zvíře do toho musel vložit. Aby byla nastolena rovnováha, tato energie se mu musí vrátit. Neznamená to zrovna věc za věc, ale energii za energii.

Platí jednoduché pravidlo. Pokud něco ukradnu anebo někomu daruji, vesmír mi to 2× tolik vrátí anebo ubere. Možná si vzpomínáte na známá pořekadla, která zní „dej a bude ti dáno“ a „pomož a bude ti pomoženo“. Tato pořekadla platí hlavně z toho důvodu, že když někomu pomůžete, vytváříte ve vesmíru energetickou nerovnováhu. Buď na jednu, či na druhou stranu a vesmír se snaží opět nastolit rovnováhu dle vašich skutků. Velice trefný je známý obrázek Jin a Jang, který přesně vystihuje danou rovnováhu.

Pro lepší pochopení vám můžu vyprávět pěkný zážitek, který se mi stal, když jsem chodil na vysokou školu v Brně (FAST):

Téměř každý den jsem šel po škole do obchodu Brněnka na občerstvení. Nejčastěji jsem si šel koupit rohlíky na večer. Naberu si radostně 7 rohlíků a už si to šinu k pokladně a na pokladně mi paní prodavačka napočítala místo 7 rohlíků pouze 3 rohlíky! V tu chvíli jsem si řekl: „Paráda, ušetřím pár (přesně 8) korun.“ Ale má to háček, jelikož jsem o tomto podvodu věděl, nemůže to být bráno jako nějaká chyba, ale porušení zákona rovnováhy. Další týden jsem šel opět do stejného obchodu. Když už stojím u pultu, najednou mi vlétla do hlavy myšlenka, že bych si mohl koupit žvýkačky za cca 16 Kč (můžu říct, že jsem si žvýkačky mockrát nekupoval). Víte, co se stalo? Posbíral jsem si svůj běžný nákup a ty žvýkačky jsem nechal na pultu, prostě jsem na ně zapomněl. Tím byla nastolena rovnováha.

Výpočet:

Ušetřené rohlíky 4 ks = 4 × 2 = 8 Kč

Abych napravil situaci, musím vrátit 2× tolik = 2 × 8 = 16 Kč

Zapomenuté žvýkačky = 16 Kč

Upřímně, sám přesně nevím, proč jsem musel vrátit 2× tolik, než jsem vzal. Říkám si, že možná musíte prvně zaplatit stejnou sumu, kolik daná věc stála, ale ještě musíte zaplatit i „pokutu“ za ublížení, které jsem způsobil. Vesměs to může být ta „omluva“ = odčinit věc. Jelikož když něco někomu uděláte, například rozbijete džbán, dotyčný je smutný z rozbitého džbánu. I když další den přinesete nový džbán, musíte se navíc ještě za celou věc omluvit, aby vám to dotyčný neměl za zlé. Lépe nedokážu vysvětlit, proč 2×.

Tím pádem můžeme logicky usoudit, že vám bude dáno anebo ubráno 2× tolik, kolik jste vzali anebo dali. Jenže jsem zjistil, že dávání má trochu odlišná pravidla. Možná se vám to teď bude zdát divné, ale při aplikaci dávání dochází k ještě většímu zvratu. Ne 2×, ale ono to za určitých podmínek může podle mě vystoupat až mnohonásobně výš. Sám jsem zažil zkušenost, kdy mi bylo dáno mnohem více, než jsem dal. Proto můžu říct, že základní pravidlo pro dávání energie zní: Když někomu daruji energii, v konečném důsledku se mi energeticky vrátí minimálně 2× více, než jsem vložil. (Malá vsuvka: Po napsání „minimálně 2ד na mě krásně vykouklo sluníčko [celý den je u nás zataženo]. Beru to jako znamení, že mluvím pravdu.)

Uvedu jednoduché příklady, abych potvrdil svoje slova:

1. Půjdu po ulici a uvidím krásnou paní, která je smutná a potřebovala by trochu podpory. Mám na výběr ze dvou možností, buď paní nějak pomůžu a uvidím, co se stane, anebo ji nechám být. Zvolím si první možnost a krásně se na ni usměji, kdybych měl kuráž, tak ji můžu obejmout, ale to je už trošku riskantní, zůstaneme u úsměvu. Co myslíte, že udělá paní?

Také se usměje. Když budu pěkně upravený, můj úsměv jí udělá ještě větší radost. V tu chvíli automaticky zapomíná na své trápení a vpravila se do úplně jiného pocitu, který předtím neměla, a taky se na mě usměje. Dal jsem jí něco, co předtím neměla, a paní mi vrátila něco, co jsem předtím taky neměl, dobrý skutek a krásný pocit. Tímto způsobem oba dva rosteme.

2. Vzpomněl jsem si na jednu zkušenost, kdy jsem šel na akci a byla tam paní, která mě v průběhu jednoho roka vždycky pěkně pozdravila a já ji taky. Měl jsem v plánu se jí představit, abychom si mohli tykat. Snad čtyři hodiny mi trvalo, než jsem konečně sebral odvahu, zvedl se z lavice

a šel jsem se jí představit, samozřejmě jsem musel vyčkat na správný moment, kdy bude sama. Když jsem k ní přišel, řekl jsem: „Ahoj, můžeme si tykat? Já jsem David,“ a nabídl jsem jí ruku. Paní se krásně usmála, bylo vidět, že jí moje gesto udělalo radost a mou laskavost mi velice ráda opětovala. Představila se mi a stiskla mi ruku. Byl jsem v tu chvíli velmi šťastný, protože jsem překonal sám sebe a ještě jsem dostal krásnou zpětnou vazbu. Když jsem ruku pomalu pouštěl, krásná paní mi ji stiskla ještě jednou, tak jsem ji taky stiskl. Očividně jí moje gesto udělalo větší radost, než jsem předpokládal. Tím jsem chtěl zdůraznit a ukázat, co praví známá pořekadla „pomož a bude ti pomoženo“ a „dej a bude ti dáno“; představil jsem se krásné paní a následně mi moji laskavost vrátila ve větší míře, dvojitým stisknutím ruky.

3. Představte si, že darujete někomu například 1000 Kč. A je jedno, v jaké je to situaci. V konečném důsledku ta tisícikoruna může u dotyčného vyvolat tak obrovskou radost, že vám vrátí klidně i desetinásobně více, než jste mu dal, jelikož emoční energie má obrovskou sílu.

4. Delší dobu jsem uvažoval, že si svoji teorii vyzkouším sám mnohem hlouběji. Princip spočíval v tom, že průběžné po celý rok daruji větší obnos na charitu. Nakonec jsem svůj plán uskutečnil. Už při prvním darování jsem věděl, že můj osud byl jasně napsán a byla zvolena cesta, kterou se vydám. Připadal jsem si v té době jako na rozcestí, buď to udělám a prožiju to a to, anebo to neudělám a zažiji zase něco jiného. Aspoň takový jsem měl pocit. Jediné, oč jsem žádal vesmír, bylo, aby energie, kterou daruji, byla použita pro můj budoucí duchovní vývoj, případně pomoc v těžkých časech. Psal se rok 2018, kdy jsem zhruba po půl roce pocítil danou energii ve formě informací, které ke mně přišly. Jednalo se o informace ohledně tajných projektů a tajného vesmírného programu [15] .

S tímto procesem darování, který jsem popsal v příkladu D, pokračuji až do nynější doby. Sice už ne s tak velkou sumou jako poprvé, ale i přesto je to velmi pěkná částka. Vzhledem k tomu, že můj vědecký projekt skončil a moje teorie se osvědčila v praxi, už to momentálně nedělám kvůli tomu, abych narušoval rovnováhu vesmíru a měl z toho nějaký užitek, ale hlavně čistě

[15] MATRIX CONSULTING s. r. o. & GAIA Inc. Seriál: Odhalený vesmír. Matrix-2001.cz [online]. Datum-neznámé [cit. 2020-11-01]. Dostupné z: https://www.matrix-2001.cz/gaia-video-serial/odhaleny-vesmir-4/serie-1

kvůli pomoci druhému. Vím, že je to tak správné a tak to má být, protože si máme navzájem pomáhat.

Myslím, že není třeba dávat více příkladů, než zde bylo řečeno. Z této logiky se dá usoudit, že pokud si vzájemně budeme pomáhat, všichni porosteme nahoru emočně i fyzicky. Proto se nikdy nedá konflikt vyřešit válkou. Válkou jako takovou nám vzniká ještě více negativní energie, která se potom projeví a se kterou se musíme vyrovnat. Ač se to nezdá, vždycky za to všichni zaplatí. Ve válce totiž neexistují vítězové, pouze poražení, kdy jeden vzal energii toho druhého a naopak.

2. SVOBODNÁ VOLBA

Jeden z dalších pevných zákonů je Svobodná volba. V tomto vesmíru je vše dovoleno a žádná vyšší síla vám v tom nezabrání. Zda budete dobří, anebo zlí, záleží čistě na vás. Samozřejmě z toho následně plynou důsledky ve smyslu „co si zaseješ, to si i sklidíš“.

Abych byl přesný, nedokážeme ovlivnit, co si na nás vesmír přichystá, ale dokážeme ovlivnit, jak se v dané situaci zachováme, a v tom je síla svobodné volby, tu vám nikdo nevezme.

3. VÝSLEDEK JE ZARUČEN

Tímto chci taktéž říct, že nic není náhoda, ať vám říká kdo chce co chce, nikdy nic není náhoda!

Většinou platí krásné přísloví „všechny cesty vedou do Říma“. To samé se děje i s naší duchovní cestou. Všechny cesty vedou ke společnému cíli.

Možná se vám zdá, že si trochu protiřečím, ale „náhody“ podle mě neexistují a je možné přitom zachovat svobodnou vůli. Jak je to možné? Představte si, že stojíte na rozcestí, kde můžete jít cestou A, B a C.

Teď přichází zákon svobodné volby, kdy se vy sami rozhodnete, kterou cestou se vydáte. Jenže co vy nevíte, je, co se stane na té cestě. Koho tam potkáte, s kým se spřátelíte, s kým se pohádáte, jaké nemoci si prožijete atd. Pro nás se to bude jevit jako „náhoda“. Bohužel, ona to „náhoda“ není. Jsou to pouze události, které jsou vztažené k určité cestě.

Potom opravdu můžeme říct, že je zachována svobodná volba, kterou cestou se vydáme, jelikož my jsme si vybrali konkrétní balíček s danými „náhodami“.

Kdybychom věděli, co nás čeká na této cestě, samozřejmě už to není náhoda, že? Viz jak jsem psal v zákonu č. 1 v příkladu D: „Už při prvním darování jsem věděl, že můj osud byl jasně napsán a byla zvolena cesta, kterou se vydám. Připadal jsem si v té době jako na rozcestí, buď to udělám a prožiju to a to, anebo to neudělám a zažiji zase něco jiného. Aspoň takový jsem měl pocit.“

Lehčeji to můžeme vysvětlit na principu kina. Řekněme, že chceme jít do kina na film, jenže nevíme, na jaký film. Máme opět tři možnosti, A (romantický), B (komedie) a C (sci-fi). Když se rozhodnete pro možnost C, víte, co tam naleznete, že? Nebudou tam tanky z první světové války, ale něco z budoucnosti. Jelikož vy znáte náhodu (přibližnou) a taktéž znáte možnost A, kde se nebude vraždit a střílet, ale bude to něco klidného. Možnost B je jasná, tam se jdeme zasmát. Proto máme zachovánu svobodnou vůli (volbu). Jenže ty „náhody“, jak už víte, přichází s tou cestou neboli s tou volbou, kterou si sami vybereme.

Každá cesta má něco do sebe, některá je rychlejší, některá pomalejší, rovnější, klikatější, ale i složitější a jednodušší. Pak je zde další informace, že

výsledek je zaručen = všechny cesty vedou do toho samého cíle (např. Říma).

Jednoduše řečeno i ten film skončí. Samozřejmě některý skončí dříve a některý později atd. Dokonce nás samotný film ani nemusí bavit, ale tu cestu (sezení a dívání se na film) jsme si prošli. V tomto případě je to jasné, film tak či onak skončí a je jedno, na který půjdete. Proto každá cesta A, B i C má svoje „náhody“, ale ten finální cíl je stejný. Proto jsem psal na začátku, že „všechny cesty vedou ke společnému cíli“.

Přesně takhle fungují životní události. Kdybychom věděli přesně, co nás čeká na každé naší cestě, ošidili bychom se o veškeré lekce, které se máme naučit. A proto je zde čtvrtý zákon, a tím je zákon zmatení, který právě zaručuje, aby se do budoucna nenapovídalo, neodhalovalo a nezasahovalo do děje, který probíhá. Právě kvůli tomu, aby byla zachována svobodná volba, viz zákon č. 2. Pokud byste tyto „náhody“ znali, vyberete si logicky tu nejlepší cestu dle „náhod“, které se na dané cestě vyskytují, tudíž jste si nevybrali ze své vlastní vůle, ale byli jste k tomu dotlačeni. Protože pokud by ta cesta byla velmi těžká, zvolili byste si nejspíše jednodušší cestu, a ne tak složitou.

Možná mi řeknete, že je to hloupost, ale představte si, že jste vojákem ve druhé světové válce a víte, co se stane, když půjdete bojovat. Víte, koho ztratíte, kolik bolestí si vytrpíte a jaká zvěrstva uvidíte. Veškeré tyto věci vás vnitřně změní a už nikdy nebudete stejní. Sám nevím, jestli bych se touto cestou vydal, kdybych znal tyto „náhody“, které mě potkají.

Proto opravdu nic není náhoda. Ani když potkáte v práci během jednoho dne snad 15× jednu a tu samou paní z jiného oddělení, což se třeba mně stalo.

4. ZÁKON ZMATENÍ

Zákon zmatení zde musí být, protože musíte být zmatení, abyste se duchovně dokázali posunout na vyšší příčku. Díky tomuto zákonu se snažíte hledat otázky a odpovědi, abyste už nebyli zmatení. Tím sami sebe dokážete vylepšit na ještě lepší človíčky, než jste. Jelikož kdybyste hned všechno znali, máte „dušičku v peří“ a neděláte nic. Tento stav je velice nežádoucí. Abych tento zákon přiblížil více, pokusím se zde uvést pár příkladů.

Příklad ze života může být třeba nové zaměstnání. Když přijdete do nové práce, jste ze začátku zmatení. Nevíte, co máte dělat a jak to máte dělat, tudíž vám v hlavě vyvstává tisíce otázek, abyste pochopili daný princip práce.

Sami se snažíte najít odpovědi na své otázky a překonat sami sebe. Kdybyste už všechno znali dopředu, skoro žádný vývoj se nekoná a vy máte „dušičku v peří“.

Netýká se to pouze práce, ale i veškerých důležitých duchovních otázek typu kdo jste, odkud jsme přišli, proč si nic nepamatujeme z minulosti, jaký je náš úkol atd. Všechny tyto otázky jsou nám skryté. A my jsme z toho zmatení, velice zmatení.

Proto je dobré, abyste si přišli na určité věci sami, jinak budete vždy závislí na druhé osobě a budete samozřejmě zmatení celý život. Zase pozor, nemyslím tím, že na to vždy musíte přijít sám, ale pokud se zajímáte o dané téma, musíte vykonat práci, abyste našli danou odpověď, ať se skrývá v životě, v knize, anebo na internetu. Hlavně hledejte! Kdo hledá, ten najde.

Jinak řečeno můžu vám podat pomocnou ruku, ale z toho bahna se musíte zvednout sám. Dalo by se říct, že je člověk zmaten, že se ocitl v bahně (kdo by nebyl?), ale vy ho z toho bahna zvednout nemůžete, jelikož by do toho bahna za chvíli znovu spadl. Proto, aby nebyl zmatený, musí sám učinit i svobodnou volbu a tu ruku k vám nasměrovat a zvednout se!

Navíc bez zákona zmatení nelze uplatnit zákon svobodné volby, protože vám cestu už dopředu někdo ukázal tak, jak doopravdy povede. Nepotřebujete na sobě tudíž pracovat, protože nejste zmaten, což je opět nežádoucí efekt.

Celý tento princip se uplatňuje i ve větší míře, než byste si mohli představit. Například takový pojem UFO. Kdyby se s námi někdo chtěl zkontaktovat, existují právě zákon zmatení a zákon svobodné volby, které jasně říkají, že by se vyšší civilizace neměla odhalovat méně vyvinuté civilizaci, pokud by si to celá společnost nepřála. Odhalit se může pouze tehdy, pokud je civilizace anebo jedinec připraven na kontakt.

Je možné, že UFO se opravdu těmito zákony musí řídit. Vzpomínám si, že dané pravidlo je snad v každém sci-fi seriálu. Pokud by se UFO odhalilo, došlo by k porušení vesmírného zákona, svobodné volby a zákona zmatení, protože by došlo k narušení přirozeného vývoje dané společnosti anebo duchovní stránky jedince, a to si nikdo nepřeje. Samozřejmě vždycky existují výjimky. Proto se dá usoudit, že UFO by se dalo vidět, pokud byste to chtěli ze své svobodné volby. I když při tomto procesu se bude uplatňovat zákon zmatení, jelikož si nebudete na 100 % jistí, co jste to tedy viděli. Tím jsem chtěl říct, že vás už trošku navnaďuji na kapitolu UFO :).

5. ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI

Existuje jak fyzická gravitace, tak i „duchovní“ gravitace, kdy stejné přitahuje stejné. Prostě jako magnet. Proto může docházet k momentům, kdy svou životní lásku můžete potkat tisíce kilometrů daleko od svého bydliště. Později zjistíte, že bydlí kousek od vás.

Musím se přiznat, že zákon přitažlivosti jsem nepoznal pozorováním okolo sebe, ale narazil jsem na něj na internetu; jde o film Tajemství [16]. V hlavě mi neustále zůstává jedna vzpomínka.

John Assaraf (podnikatel) zjistil, jak funguje zákon přitažlivosti, a chtěl si ho vyzkoušet, tak si začal vytvářet nástěnku vizí. Na nástěnku si dával obrázky věcí, které chtěl v životě mít, jako jsou hodinky, auto, dům, lásku atp. Každý den v práci se díval na tu nástěnku a představoval si, že to už získal. Vytvářel radost, že se tak už stalo.

V dokumentu se vypráví, že se několikrát stěhoval a všechny osobní věci zabalil do krabic, i nástěnku vizí. Uplynulo asi 5 let a on se několikrát stěhoval. Nakonec koupil dům, který rok opravoval, a nechal si do něho poslat všechny svoje osobní věci.

Jednoho dne za ním do pracovny přišel syn, který si sedl na krabici a začal do ní patami kopat a ptát se, co je v těch krabicích. Bylo mu řečeno, že tam má nástěnku vizí, na kterou si přišpendloval věci, kterých chce dosáhnout. Jelikož syn byl ještě dítě, řekl mu, že mu to radši ukáže. Jenže když krabici rozřízl a vytáhl nástěnku vizí, uviděl dům, který si představoval, a radostí se rozbrečel, jelikož zjistil, že žije ve svém vysněném domě.

V dokumentu krásně vysvětlují, že když člověk chce krásné auto, musí cítit, jako by šlapal na pedál, řadil a svištěl si to krásným terénem, přímo jako by prožíval jízdu v autě.

Tímto principem si přitáhnete cokoliv do své reality a ona se dříve či později projeví ve své kráse. Proto neexistují žádné hranice, které byste nedokázali překonat. Jak rád říkám, „všechno jde, když se chce“. Pokud do toho ještě vložíte svoji energii, myšlenky a emoce, výsledek na vás nebude

dlouho čekat. Pak zjistíte, že dokážete sebebláznivější nápady převést do reality. Třeba můj hlavní cíl, této knihy.

ZÁVĚR

Asi jste nečekali takovou salvu informací, že? Aspoň vidíte, že lze z „běžného“ života lidí zjistit, na jakých zákonech vesmír ujíždí.

Snad se mi podařilo vnést trošku světla do vesmírných zákonů. Vesmír není něco, co funguje v chaosu, ale má jasně daný svůj pevný řád, o který se dokonce někdo stará. Řád můžete, a nemusíte dodržovat. Samozřejmě z toho plynou dané následky. Rozhodně netvrdím, že těchto zákonů je pouze pět a více ne. Jsou to zákony, kterými jsem si na 100 % jist a které jsem dokázal poznat během svého života.

Podle mě by lidé měli dodržovat aspoň zákon rovnováhy, jelikož okrádat někoho jakýmkoliv způsobem (emočně anebo hmotně) je velice nevhodné a v konečném důsledku okradete maximálně sami sebe. Pokud bychom se jako lidstvo začali k sobě navzájem chovat, jak praví známé přísloví, tedy „pomož a bude ti pomoženo“, věřím, že bychom mohli změnit celý svět. Ale prvně musíme každý začít uvnitř sebe.

Rozhodně můžu konstatovat, že teprve teď se moje kniha začíná pořádně rozjíždět a slouží jako pevný základ pro moje další témata. Na základě informací, které jsem vám zde ve čtyřech kapitolách podal, byste asi řekli, že se už dávno rozjela, že? No, máte se na co těšit.