ZÁPISKY BAROVÉ HOLKY IF
Dílo je částečně autobiografické. Zčásti jde o smyšlenou fikci, zčásti o skutečné události.
„Dneska je mi třicet. Moc jsem toho nenaspala. Už po půlnoci mi bylo třicet a ve tři ráno taky. Dokonce se to nezměnilo ani po pár ginech s tonikem.“ Úterý 18. 5. 2021 21:30 V suterénu baru Samorost se ještě svítí. Několik lampionových lampiček, jedna černá lampička s velkou industriální žárovkou umístěná na dlaždicové podlaze a ledkové osvětlení osvětlující kamenné zdi, bar a poličky s vybranými lahvemi chlastu a sirupy do koktejlů. Dohromady to tvoří takové decentní a komorní přítmí. Už chybí jen praskání v krbu, na který je ale teplé počasí. Z repro-beden na baru hraje Bonobo, hlasitost je tak akorát na chill, stejně jako pohodlně zvolené pohovky a prostorná křesla. Do jaké míry je atmosféra baru styl, komfort, nebo jen póza, nevím. Každopádně vím, že je dneska prázdno a za půl hodiny zavíračka. Včera se tu odehrálo pár příběhů a dnes píšu tuhle knihu. Společnost mi dělá chlazení výčepu, které občas připomene svou existenci, stejně jako lednička na džusy a plechovkové pivo. To mi říká, že bych si mohla dát pivo, nebo spíše gin tonic. Gin tonic a dokonalé prostředí pro rozjímání o looserství, takže kdybyste chtěli něco takového podniknout, doporučuji si pořídit bar v suterénu, v ulici plné nalíváren, individuí a bezva sousedů, kteří svědomitě zamykají hlavní společný vchod určený také pro zákazníky, protože se „bojí“ o svou bezpečnost po západu slunce. V podstatě je spíše sere, že se otevřela hospoda v nájemním domě a ubírá jim to soukromí nad vlastním chlastáním lahváčů před vchodem a na společné terase. Možná by to vyřešil bezdrátový zvonek, ale to zákazník přece chce zvonit, když chce do baru. 3
Koncept se podařil dobře, nabídka myslím taky, jen éra barů v suterénu už je pryč. Někdy v květnu Vrátila jsem se asi po pěti měsících, zastavil se tu čas. Lístky s časy rezervací ještě na stole, nevytažená myčka s umytými sklenicemi. Vzpomínka na poslední rozlučkový večer před uzavřením všech barů v nouzovém stavu. Ten večer bylo v Samorostu rušno a plno, přesně takhle to mám jako barmanka nejraději: když to za barem šumí, že hudba je jen podkreslením celé atmosféry. Každopádně to byl vydařený poslední večer a nikdo netušil, za jak dlouho se sem vrátíme, a teď tu sedíme v křeslech a díváme se na hořící krb a říkáme si, jak bude asi Samorost fungovat po třetím uzavření kvůli epidemii covidu. Pondělí 17. 5. 2021 Oficiálně se znovuotevřely zahrádky barů a restaurací. Tím pádem i naše ne-příliš úspěšná terasa v Samorostu. Psal Johan, jestli máme dneska nějak vyřešenou situaci s deštníky a slunečníky, protože počasí ten den nebylo zrovna nakloněné nekrytým venkovním zahrádkám. Nemám. Johan dorazil a vyšli jsme na terasu a dívali se na třetinu zahrádky, která patří nájemníkům. Co si budeme vyprávět, byl to trochu bizár. Sošky nahých domorodců s pletenou čepkou, komunistická hvězda, zelený plastový stůl s židlemi, oranžová vanička, do které se chytala voda, a to všechno ve společnosti postarších pánů s lahváčem a vybraným slovníkem.
4
Padla myšlenka, jak část s nájemníky oddělit. Jako třeba postavit zeď. Řekla jsem, že se podívám na nějaký tutoriál na Youtube, ať vím, jak na to. Z barmanky na zedníka, proč taky ne. J. říkal, že můžu začít od cihly k cihle. Další z nápadů kamaráda J. bylo, že tam mám dát policejní pásku a na jejich polovině obkreslit křídou člověka a říkat zákazníkům, že na jejich části se dějí poslední dobou divné věci. 28. 5. 2021 1:40 Jsou skoro dvě ráno a poslouchám koncert ACDC. V Samorostu bylo prázdno jako vždy. Napsal kamarád Forest, že ho to táhne zpět. Takže jsme se domluvili a za dvacet minut přijel na kole, a navíc měl narozky a na narozky by přece nikdo neměl být sám. My jsme taky byli rádi za Forestovu společnost. Před desátou večer jsme si vzpomněli, že máme hlad. No a Forest nemusel vařit a měl vyřešenou večeři místo rýže s vajíčkem. Prý je potom stejně vždycky strašný bordel. No nic, to je zase hodin, snad se zítra probudím dřív, než budu zase za barem. Ztratit se ve spánku Ztratit se ve snech. V momentě, kdy se sami vzdáváme svého orientačního smyslu. Jako tulák po nocích, teď tulák ve snech. Náš orientační smysl ve snech funguje jen na základě naší zkušenosti při vědomí. Takže abychom mohli lépe snít, potřebujeme lépe bdít. Let's dream about it and Let's live! Pojďme posouvat hranice naší představivosti.
5
St 2. května 2021 2:02 ráno A včera bylo úterý. „Really?“ Zněl hlas v mé hlavě. Teď už se lehce chystám ke spánku po skvělých dílech Kominského metody. Akorát si říkám, proč je ta stará klávesnice od Lenova ThinkPad tak hlasitá. Kámoš Forest mi dneska volal, jestli mám v Samorostu pořád Nachmelenou opici, konkrétně jestli ji mám na pátek. Jasně, bez Nachmelené opice ani ránu a dopíjím doma půllitr. Středeční řešení trablů s popelnicemi a večerkovou partou, která se přestěhovala i s večerkou a její nejoblíbenější činnost je chlastat lahváče a zběsile u toho čumět. Čumět všude. Čumět na lidi kolem. Čumět, když taháte těžké věci z auta. Čumět, když parkujete v řadě, jestli to dáte napoprvé, čumět, když vynášíte odpadky. Čumět, když dáváte ceduli na chodník. Čumět, když ji schováváte, když prší. Čumět, chlastat a chcát do křoví na chodníku nebo na popelnice před kadeřnictvím. Jo, večerková parto, jste „nejlepší“. Večerkové partě předsedá Adidas king ulice a je to ten největší boss. Poznáte to na první pohled, taky čumí. Mimochodem taky chrání večerkovou popelnici a krásně plní naši, takže už moc nezbývá pro Samorost a Barber. Třeba vydržet. 2:47 Dobrou.
6