KRISTÝNA B R A B E N C O VÁ
ROZERVANÉ ŘÁDKY
VŮDKYNĚ TROSEK Žena, či možná ještě dívka, co tam ve světě, než se dostala sem, měla ráda všechny, všem pomohla, ale s postupem času a s přibývajícími pokusy o sebevraždu jí došlo, že líp jí je bez lidí. Tak se izolovala ve své garsonce. Právě díky naší vůdkyni víme, že drogy a benzáky milujeme svým způsobem všichni, ale líp je nám bez těch sraček. A po pátém neúspěšném pokusu ji opět rodina šoupla sem. Byla krásná, měla průzračné modré oči. Podobné těm, co měl Kurt Cobain. Vlasy měla téměř šedé. Víčka namalovaná stínem pudrové barvy. Ihned zaujme místo u stolu s ženami minimálně o deset let staršími a začne chrlit pokusy a důvody, proč ta sebevražda sakra nevyšla. Při odpoledním klídku se zastaví u mě. Usedne na postel a chvíli mě jen sleduje, očima mi vidí až do mé zdecimované duše a uchlácholí mě, že když byla v mém věku, tak tu byla už potřetí. Okouzlující charisma nám všem učarovalo. Proto k ní sedáme v kuřárně, kde nám mluvou děťátka vypráví o životě. Venku měla vztahy s muži i se ženami, a proto se nazve vztahovým mrzákem. Za sebou jeden nechtěný potrat. Jizvy na rukou můžou mluvit o tom, jaký byl její bývalý manžel hajzl. Ano, tohle mladé stvoření bylo kdysi vdané. Chodili spolu rok, než se za velké slávy vzali, ještě rok krásnýho života, a pak to šlo do kopru. Její život a přání zemřít ji korunovalo na královnu nás trosek. Byly časy, kdy fetovala víc, než měla fetovat, ale nepřineslo jí to nic než to, že si odvařila játra. I díky chlastu, kterým řešila vše, manželství, nebo i to, že nikdy nemohla své děťátko přivinout. Všichni víme, proč nemá další. Kdyby o něj přišla, byl by to další zářez na už tak bolavé duši. Psychiatrům neřekne ani půlku. Proč taky, jí se tu líbí. Až tady žije. Má kolem sebe lidi, co jí
2
konečně rozumí. Představa po propuštění se rozplývá, a i kdyby, tak se jisto jistě vrátí. Opravuje nás, když říkáme, že v necelých třiceti hnije tady. Nehnije, až tady žije. Tady svobodně dýchá. A v noci, když oddělení spí, klekne si na kolena a lokty opře o postel a modlí se. Modlí se k Bohu. Modlí se za nás všechny. Ať se netrápíme, že my to zvládneme, ale když dojde na ni, modlí se, ať ji vysvobodí smrt.
3
Lámaný text V očích jen děs Bolest v hrudi Hlava v loji Neschopnost pláče Jsi jako polámané ptáče V kleci bdíš Přes den spíš V noci se budíš Na svět se mračíš
4
BELL Srpnová noc, sedím na balkoně a sleduji hvězdu. Jedna tam přibyla. Nová, jasně zářící. To je má Bell. Má krásná Bell. Krásné děvče s milým hlasem, zvonivým smíchem a s nejkrásnějšíma očima. S velkýma modrýma, avšak velmi smutnýma. Děvče s aristokratickým původem. Nadějná malířka, políbena múzami. Uměla krásně zpívat i tančit. Byla i nadaná sportovkyně. Všichni věděli, že z ní něco bude… Přesto velmi nešťastná, trpící vnitřními démony. Setkaly jsme se před mnoha lety. Zářila na celou místnost a byla absolutně okouzlující, její matka se zdála jako půvabná milá žena. Až když jsme se znaly více, vyprávěla mi, jak byla Bell špatnou studentkou a že umění ji živit rozhodně nebude. Že neví, kde se u ní bulimie vzala, potom, co jí řekne, že bez svačiny může vydržet až do večeře. Že její muž byl taky slabý na duchu, stejně jako Bell. Ta si po večeři sedne za mnou na schody, zapálí si elegantně cigaretu a vypráví. Jak když jí bylo deset, přišla ze školy a tátu našla mrtvého v kaluži krve, zastřelil se vlastní zbraní. Jak jí její nejlepší kamarádka zakazovala nosit značkové oblečení. Jak dostala pěstí od spolužáka. Jak ji holky nesnášely, jelikož ji maminka vozila do školy drahým autem. Jak nevěděli, jak ji pojmenují, protože otec chtěl syna. Jak jí na její první výstavě matka řekla, že z ní stejně nic nebude. Jak ji matka udeřila za trojku z vlastivědy. Její život formovaly malá traumátka, a bylo jich víc a víc. Nejhorší den v životě byl, když zjistila, že je těhotná. Pár měsíců předtím byla na oslavě, ze které si nic nepamatovala. Dohnalo mě to k pláči, kolik malých věcí může jednu slabou duši zranit. Doprovázela jsem ji na terapie. Nebyly k ničemu, v hlavě to měla dané. Že musí hodně pracovat, málo jíst, za vše být vděčná.
5
Že musí být dokonalá, jinak přijdou rány. Nastěhovala jsem si ji k sobě, ať na ni můžu dávat pozor. Její matka se nikdy nesmířila s tím, že je na holky. A jednoho dne se má malá křehká Bell nevrátila do léčebny. Po čtyřech dnech ji našli v lese. Zabila se na chlup stejnou zbraní jako její otec. Nejspíš ty poslední hodiny myslela na mě, v kapse její bundy našli lísteček. Promiň, já musela, doufám, že jsi to neviděla… Ach, má krásná Bell.
6
Životem zkoušená Tancem znavená Životem opilá Smrtí ochromená Bledá jako stěna Víčka těžká Spánek nehledá Ač bolestí umírá Na čele šrámy Na čele diagnózu Napsáno jest Bipolárně sebevražedná Tomu věř
7
JÁ Přivezena jsem. Koukám do okna s mřížemi a nějak mi nedochází, že tu, kurva, strávím ne jednu, ale hned třicet nocí. Úzkostně jsem se schoulila na postel bez polštáře a peřiny a tekly mi slzy. Jak jsem se proboha mohla ocitnout tady? Věděla jsem, že mám problém. Svůj problém jsem si poprvé uvědomila v první třídě. V hodině jsem si musela zajít na záchod a ze zrcadla na mě koukala hubená holka s rozcuchanými vlasy, která si říkala proč. V Kroměříži střídavě spím, jím, kouřím, píšu a čtu jednu knihu. Než se smutek změní v otupělost. Jediné mé přání bylo dostat se ven. Jenže já to podepsala, byla jsem na dobrovolně nedobrovolné léčbě. Zástupce mého psychiatra mě sem poslal s papíry a já přijala to, že tam půjdu, podepsala jsem, abych blízké už víc nezklamala. Vyzvídám, jakou nejkratší dobu tu kdo byl. Střídavě mám lehké deprese a hypománie. Zkouší to na mě s bipolárkou, hraniční poruchou či s postraumatem, a to jsem jim neřekla věc, kterou jsem tajila patnáct let. Své návštěvy lačně objímám, přítele líbám. Nakonec mě dali dohromady, slepili kousky mě a poslali do světa. Nebyla jsem připravena, teď to vím, ale odcházela jsem lehce otupělá, znavená, ale podivně neklidná. Školu jsem od listopadu zvládla táhnout ještě do dubna, pak jsem odešla. Šla do práce, vyhodili mě, rozešla se, vrátila se do práce a k příteli. Můj život je horská dráha bez brzd. Můj život je barevná roztahaná a pomačkaná stránka knihy. Můj život je někdy prdel, někdy oser jako každý život. Co bude dál?
8
Říkej mi blázne Za mříží čekám na tebe Říkej mi cvoku Složila jsem ti nejednu sloku Říkej mi vězeň Svět je i beze mě plný zel Říkej mi dítě Ve snech stále chci tě Říkej mi pomatenec Ale jsem tvůj nalezenec Říkej mi šílená ženo Pokus se podívat, co je vše zničeno
9