Obsah: Tvář č. 1 ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Tvář č. 2 MILUJÍCÍ A MILOVANÁ ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Tvář č. 3 SEBE-VĚDOMÁ ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Tvář č. 4 NOSITELKA POSLÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Tvář č. 5 MILENKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Tvář č. 6 PANNA, MATKA, ČARODĚJKA, STAŘENA . . . . . . . . . . . . . . 49 Tvář č. 7 NEVĚSTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Tvář č. 8 MANŽELKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Tvář č. 9 PARTNERKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Tvář č. 10 INVESTORKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Tvář č. 11 PODNIKATELKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Tvář č. 12 SPOLU-PRACOVNICE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Tvář č. 13 DCERA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Tvář č. 14 ZRANITELNÁ ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Tvář č. 15 MILIONOVÁ ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Tvář č. 16 KRÁSNÁ ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Tvář č. 17 ÚSPĚŠNÁ ŽENA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134
–5–
Věnování od mého manžela Davida Kirše Lze ženě přiřknout 17 tváří? Určitě. A pak ještě nekonečně mnoho dalších. Moje žena je bytost mnoha tváří. Ztělesňuje pro mě proměny, které řídí příroda sama. Mohu říci jedno. Ty tváře nemění ona sama. Mění je skrz nějaký vyšší záměr nebo jsou jí měněny něčím vyšším. Poznal jsem mnoho z nich. Slyšel jsem o mnohých dalších. Nové mě jistě čekají. Neznám lepší zrcadlo než ženu. Alici. Zrcadlí okamžitě vše, co je potřeba vidět. Stejně tak se to děje v této knize, kterou držíte v ruce. Můžete být nadšeni, můžete být pohoršeni. Můžete se divit, můžete závidět, můžete plakat, být šťastní. To vše je v pořádku. To vše je život. Váš i Alice. To vše je tam neustále přítomno a mění se to, jak to dokáže jen sám život. Čím déle jsem partnerem a mužem Alice, tím méně ji mám za co obviňovat. Tím méně se mám nad čím rozčilovat. Ona totiž jen zrcadlí to, co mám právě já sám uvnitř. Ne vždy to ale vidím hned. Někdy to trvá i mnoho dní. :-) Přijmout to a smířit se s tím, byla a ještě bude dlouhá cesta. Ale je to jediná cesta učení. Vidět, co se opravdu děje. Co nám druhý člověk říká o nás samotných. Jací jsme my sami nebo jací bychom mohli být. Jak o sobě pochybujeme anebo se vlastně vůbec neznáme. Co nás přitahuje na příbězích druhých, je to, co sami nosíme v sobě. Tyto příběhy jen mačkají tlačítka, která jsou v nás, a to vyvolává pocity a emoce. Vzpomínky. Minulost a naše myšlenky s námi často hrají hru na život. Ukájíme se jimi, představujeme si, utíkáme k nim. A to nás vzdaluje od života, po kterém každý toužíme. Od toho života, který se děje jen teď. Jen ve chvíli, kdy opravdu jsme se sebou a svým životem přítomni, se dějí zázraky. Děje se náš život, po kterém toužíme. –6–
Občas na to zapomenu. Děkuji Alici za připomenutí těchto okamžiků, kdy opravdu žiju. Kdy jsem sám sebou, přítomný, napojený, živý. Alice sdílí tyto momenty a sdílí také příběhy, které těmto momentům předcházely. Sdílí cestu, která ji vedla a vede hlouběji a hlouběji do podstaty věcí. Do většího prožívání, cítění, bytí. Zní to možná vznešeně, ale je to vlastně velmi obyčejné, velmi jednoduché. Tím bytím je obyčejná radost ze života. Chuť do života a do všeho, co život je. Co jste vy sami. Přeji vám, ať vám dá toto čtení co nejvíce chuti do života. Ochutnejte a smlsněte každý jeho kousek. Je to váš život.
David Kirš, www.davidkirs.cz
–7–
Pro mě je tato kniha především naplněním těchto slov: Knihy se píšou, protože člověk má v sobě příběh, který hrozně moc touží předat ostatním, podělit se o něj. Nezáleží na tom, jestli tu za sto let ještě bude a stane se z něj povinná četba, nebo jestli přinese potěšení byť jedinému člověku. Jde o to, napsat knihu, vidět ji vytištěnou a svázanou a říct si: „Tohle je moje dílo.“ Od malička mě bavilo psát, psala jsem si deníčky, ve škole pro mě slohovky byla brnkačka, na druhou stranu jsem nikdy neměla ambice stát se spisovatelkou, na to jsem asi moc extrovertní. Napsat svou vlastní knihu je však představa, která mě už dlouho pronásleduje. A když jsme si s mým mužem Davidem naplánovali strávit polovinu léta v Anglii, řekla jsem si, že to bude velmi dobrá příležitost.
Ale o čem budu psát? Ještě na jaře jsem byla přesvědčená, že napíšu knihu o vztazích, a hlavně o mém vztahu a manželství s Davidem. Spousta lidí, žen i mužů, se mě ptala na otázky typu: Zajímalo by mě, jak vám funguje rodina. Jak to děláte, že jste spolu tak šťastní? Jak to děláte, že jste tak úspěšní a vyděláváte peníze, cestujete po celém světě? Na tyhle otázky znám odpověď, takže jako idea to znělo skvěle. Můj kamarád mi dokonce vymyslel poutavý název knihy: Jak udělat ze svého muže milionáře. To mě dostalo nejvíc. Možná jednou knihu s takovým titulkem napíšu. Po čase se však tahle inspirace nějak vytratila a já začala uvažovat o tom, že napíšu spíše podnikatelskou knihu. Pro ženy, které chtějí sdílet své znalosti a zkušenosti s jinými ženami, a neví, jak na to. Popsat cestu svého podnikání, popsat nástroje a techniky, –8–
Tvář č. 1 ŽENA Co pro mě znamená být ženou? Být ženou pro mě znamená… Být plné integritě s tím, kdo jsem, být sama-sebou, sebe-vědomá, krásná a zářivá, plná energie, milující a milovaná. Uvědomovat si kvality, projevy a proměnlivost ženské energie a síly a zároveň rozumět energii mužské a umět ji využít, když potřebuji. Spolupracovat a být v harmonii s muži. Umění odevzdat se a následovat svého muže. Důvěřovat. Pouštět kontrolu a být ve flow. Otevřeně komunikovat své potřeby, pečovat o sebe, své tělo a o všechny, které miluji. Vytvářet domov, kde se já i mí milovaní mohou dobít a zrelaxovat. Kultivovat a podporovat v sobě ženskou energii skrze setkávání a sdílení s ostatními ženami včetně žen z mé rodiny. Schopnost otevřít se a umět projevit svou zranitelnost. Mít cit pro krásu, poslouchat a využívat dar intuice, dar své citlivosti a naladění se na prostor. Nechat se opečovávat, hýčkat, rozmazlovat, dobývat a chránit svým mužem. Být mu rovnocenným partnerem bez srovnávání, soutěžení. Vidět svou vlastní hodnotu ve vztahu. Být milující, podporující a pečující ke všem svým milovaným. Kreativní a inspirující, klidná i bouřlivá, anděl i ďábel, noc i den, vzrušující a sexy, plně otevřená své sexualitě a potěšení. – 12 –
Sebeláska je často konfrontující, protože od nás chce upřímnost, autenticitu. Vyžaduje od nás péči o sebe, chtít pro sebe to nejlepší. Chce, abysme byly své. My víme, jak to udělat, protože víme, co je pro nás nejlepší. Vždycky. Jen se podle toho neřídíme.
Zamyslete se nad těmito třemi otázkami: 1. Jaká bych byla, kdybych se přestala soudit, hodnotit a srovnávat? 2. Jak bych žila, kdybych věděla, že mě druzí nebudou posuzovat? 3. Jak bych se cítila, kdybych přestala soudit svět a lidi kolem mě? Každá máme své stíny. Každá z nás. Jsou to části v nás, které nemilujeme. Mohou to být konkrétní fyzické části těla, např. náš zadeček nemáme rády, protože je takový a takový. Mohou to být emocionální části, pocity, které když přijdou, snažíme se je odehnat, dát pryč. Stíny jsou naše zkušenosti, na které se snažíme zapomenout, chceme je vytěsnit ze své mysli. Úžasné však na tom je, že léčení stínů je ten největší dar, který můžete dát své rodině, přátelům, partnerům, dětem, celému světu. Pokud poléčíte a začnete přijímat a milovat své stíny, začnete vysílat i přijímat více a více lásky, která v důsledku do vašeho života přinese hojnost, vitalitu, krásu, harmonii, spokojenost, štěstí… Cokoliv, co vám doposud v životě chybělo.
Láska je vaše DNA. Ještě před pár hodinami, než jsem začala psát tyhle řádky, jsem se cítila mizerně. Měla jsem pocit, že moje podmínky žití ne– 20 –
Cvičení 1: Znáte to, často chcete ve společnosti přátel něco říct. Máte to na jazyku, úplně vás to tam pálí. Místo toho ale zavřete pusu a říkáte si, jak je to hloupé, co si asi o vás budou myslet. Zkrátka to neřeknete, a pak vás to mrzí. Zkuste alespoň 1x týdně překonat tuhle komfortní zónu a říci to, co vás pálí na jazýčku! Budete překvapena reakcí. :-)
Cvičení 2: Stalo se vám, že jste něco opravdu hodně chtěla, ale styděla jste se zeptat? Bála jste se odmítnutí? Není se čeho bát. :-) Vždy, když se nezeptáte, protože se bojíte odmítnutí, prosím, uvědomte si, že v tu chvíli už NE máte. Na druhou stranu, pokud se osmělíte a řeknete si upřímně o to, co chcete či potřebujete, je velmi vysoká šance, že vám osoba na druhé straně vyhoví. Takže co je lepší? Mít 100% NE, anebo mít velkou šanci na ANO? Já jsem pro ANO. :-) Navíc, když do toho půjdete a zeptáte se, nebudete mít pak žádný důvod si něco vyčítat = vaše sebe-vědomí opět naroste. :-) Zkuste tedy alespoň 1x týdně opět překonat komfortní zónu a požádejte o něco, co chcete!
Cvičení 3: Bojíte se partnerovi říct, že se cítíte odstrčeně, když dává často přednost fotbalu či hrám na PC místo toho, aby trávil čas s vámi? Bojíte se odmítnutí či hádky? – 30 –
Tvář č. 9 PARTNERKA Hodně lidí se mě ptá na to, jak to s Davidem děláme, že vypadáme tak spokojeně, jsme takový harmonický pár, dokážeme spolupracovat, společně tvořit a trávit spolu opravdu hodně času? První věcí, kterou jsem se ve vztahu s Davidem naučila, bylo a je respektování prostoru. Jeho i mého vlastního, protože každý potřebujeme vlastní prostor. Ať už je to ve vztahu, v práci či obecně ve společnosti. Vnímám to jako velmi důležité především ve vztahu právě k nejbližším, k partnerům. Nedostatkem vlastního prostoru dochází ke spoustě nedorozumění, trápení a paradoxně nejvíce k odloučení. Jak jsem později zjistila, v mých prvních třech zásadních vztazích s muži fungoval ten stejný model: zamilovala jsem se a milovaný muž byl středobodem mého vesmíru, byla jsem jak omámená a krásně jsem si tohle opojení užívala. My oba. Trávili jsme spolu co nejvíce času. Jeden bez druhého jsme neudělali krok. Dělali jsme vše spolu. Tvořili jsme krásný pár, vše bylo OK. Po čase jsem začala od partnera slýchat: „Už nejsi tak veselá jako dřív.“ To mě zarazilo, na druhou stranu jsem si i já sama musela chtě nechtě přiznat, že náš vztah už není tak naplňující jako dřív, pár věcí mi také začalo vadit. Mrzelo mě, že partnera nic nezajímá (kromě jeho firmy), nemá žádný koníček, nerad chodí mezi lidi. Jít do kina bylo neřešitelným problémem. Mrzelo mě, že mu to vlastně ani nemohu říct. Kdykoliv jsem to zkusila, přišla studená sprcha. Na druhou – 83 –
stranu jsem bez něho nemohla být. Vše jsem mu podřizovala a se slepou nadějí jsem čekala, že si to uvědomí, že se něco změní. Změnilo. Rozešli jsme se. I přesto, že jsme se pořád měli rádi, nemohli jsme spolu dále být. Já však nechápala, co se vlastně stalo. Před šesti lety jsem začala žít s Davidem. Nevím, jak se to stalo, ale s ním jsem mohla mluvit o čemkoliv, osobně a niterně. To byla první věc, kterou jsem neznala. V předchozích vztazích jsem se až někdy bála říct, co mi vadí, že se mi něco nelíbí, nebo co chci. Když jsem to zkusila, výsledkem byl silný argument z protistrany, který mě dokonale odzbrojil. S tím přišel silný pocit viny, většinou se mi udělal opar a otázka: Na co si to vlastně stěžuju? Nový vztah mě posiloval, a tak jsem se začala vnitřně rozvíjet, zajímat se o osobní rozvoj, navštěvovat různé kurzy a semináře – poprvé sama bez partnera. Začala jsem si také hodně věcí uvědomovat. Poznávat se a o tom všem s partnerem diskutovat. Překvapilo mě, že mě neodsuzuje, naslouchá mi a podporuje mě. To mi dodalo sebedůvěry, a tak jsem se otevírala víc a víc. Našla si koníčky a své aktivity. I David na kvalitě svého života začal pracovat, ale po svém. Také si našel koníčky a zájmy, které mu dříve chyběly. Najednou jsme zjistili, že bez sebe můžeme být klidně celý víkend a vůbec nám to nevadí. Naopak, jsme rádi, že máme každý čas jen pro sebe. Že nám to dělá dobře a že si pak hodně vážíme chvil, kdy jsme spolu, a ty si naplno užíváme. Že po sobě rádi smutníme. V ten moment jsem si to uvědomila. Na začátku se musíme rozdělit, abychom se mohli znovu sejít. Odpojit se, abychom se mohli znovu spojit. A v tom jsem začala spatřovat sílu kvalitního a naplněného vztahu. – 84 –
tou nic společného. Tím se jen odřezáváme od lásky, která tam pořád je. Nikam nezmizela. Jen přes ty příběhy k ní nemáme přístup. Moje otázka: Zkuste si odpovědět, jaké příběhy a interpretace jste si vytvořily o svých rodičích? Že vám nerozumí? Že vás nechápou? Že jsou takoví a makoví? Že vám ublížili? Něco škaredého řekli? Způsobili vám bolest, fyzickou bolest? Udělali něco, co se vás dotklo? Nejsou takoví, jací by podle vás měli být? Jaké příběhy tam máte? A teď je zkuste dát na chvíli stranou a podívejte se na rodiče svým srdcem. Co tam je? Co cítíte? Je to láska? Je to potřeba říct jim, že je máte ráda? Tak běžte a udělejte to. Nechte hrdost a domýšlivost stranou a udělejte to. Nebo jim alespoň napište dopis, ve kterém jim popíšete, jaké příběhy jste si o nich vytvořila a co doopravdy cítíte a co si přejete, jaký chcete, aby váš vztah byl? Jaké nové možnosti si pro sebe a své rodiče chcete vytvořit? Udělejte to i přesto, že už jsou třeba mrtví. Můj táta si vybral cestu, kterou si vybral. Stejně tak moje maminka, která na sobě po rozvodu začala hodně pracovat, navštěvovat semináře osobního rozvoje, přeprogramovávat své staré a nefungující vzorce myšlení. Úplně rozkvetla a omládla. Po 18 letech odešla z České pojišťovny a začala pracovat pro mého muže. Jsme denně v kontaktu, protože má kancelář v našem domě, kterému dělá i správcovou. Pečuje o nás i naši zahrádku, což je její vášeň. Hrabat se v hlíně. Jsem velmi vděčná za příležitost vidět ji šťastnou a spokojenou. Každý má svou cestu a jen vy sama si volíte, jaká bude.
– 118 –
Seznam věcí, činností a osob, které mi v životě energii dodávají, nabíjejí mě a baví.
Mé dva seznamy vypadají takto: Věci a činnosti, případně osoby, které mi berou energii: • Když nepožádám o to, co bych chtěla, např. je mi zima na masáži a já mrznu místo toho, abych požádala o přitopení či přikrytí. • Dlouhé sezení u PC a surfování na internetu. • Když je doma nepořádek a všude se válí spousta věcí. • Přejezení. • Přehnané nakupování. • Dlouhé sledování filmů. • Skákání lidem do řeči, nenaslouchání, zbrklé jednání. • Naplánované a domluvené aktivity, do kterých se mi v ten moment nechce. • Strach z mluvení anglicky. • Oblečení si něčeho s čím nejsem OK a pak v tom celý den jsem. • Telefonování. • Vystupování na veřejnosti.
Věci, osoby a činnosti, které mi dodávají energii: • Dobré jídlo v akorát množství. Já vím, co je akorát. :-) • Koupení něčeho, co mi udělá radost. • Masáž. – 137 –