www.fgks.org   »   [go: up one dir, main page]

Dávné světy

Page 1


OBSAH Seznam map Tabulka období

7 9

Úvod: Dům milionů let

11

1. Tání: Northern Plain, Aljaška, USA – pleistocén 27 2. Počátky: Kanapoi, Keňa – pliocén 51 3. Potopa: Gargano, Itálie – miocén 73 4. Domovina: Tinguiririca, Chile – oligocén 93 5. Cykly: Ostrov Seymour, Antarktida – eocén 117 6. Znovuzrození: Hell Creek, Montana, USA – paleocén 139 7. Signály: I-sien, Liao-ning, Čína – křída 163 8. Základy: Švábsko, Německo – jura 187 9. Náhoda: Madygen, Kyrgyzstán – trias 209 10. Sezony: Moradi, Niger – perm 229 11. Palivo: Mazon Creek, Illinois, USA – karbon 247 12. Spolupráce: Rhynie, Skotsko, Velká Británie – devon 267 13. Hlubiny: Yaman-Kasy, Rusko – silur 289 14. Transformace: 309 Soom, Jihoafrická republika – ordovik 15. Spotřebitelé: 329 Čcheng-ťiang, Jün-nan, Čína – kambrium 16. Vznik: Ediacara Hills, Austrálie – ediakar 351 Epilog: Město zvané Naděje Poznámky Poděkování Rejstřík

Davne_svety_blok.indd 5

371 395 439 445

12.10.2023 12:56:46


SEZNAM MAP

1. Severní polokoule, před 20 000 lety 2. Země v pliocénu, před 4 miliony let 3. Středomořská pánev, před 5,33 miliony let 4. Země v oligocénu, před 32 miliony let 5. Antarktida a Jižní oceán, před 41 milionem let 6. Severní Amerika, před 66 miliony let 7. Země v ranné křídě, před 125 miliony let 8. Evropské souostroví, před 155 miliony let 9. Triasová Země, před 225 miliony let 10. Pangea a Tethys, před 253 miliony let 11. Karbonská Země, před 309 miliony let 12. Starý červený kontinent, před 407 miliony let 13. Silurská Země, před 435 miliony let 14. Jižní polokoule, před 444 miliony let 15. Kambrická Země, před 520 miliony let 16. Ediakarská Země, před 550 miliony let

Davne_svety_blok.indd 7

26 50 72 92 116 138 162 186 208 228 246 266 288 308 328 350

12.10.2023 12:56:46



Davne_svety_blok.indd 9

12.10.2023 12:56:46

PROTEROZOIKUM

FANEROZOIKUM

EON

NEOPROTEROZOIKUM

PALEOZOIKUM

MESOZOIKUM

KENOZOIKUM

ÉRA/OBDOBÍ

před 66–56 mil. let

paleocén

před 541–485,1 mil. let před 635–541 mil. let

ediakar

před 443,8–419,2 mil. let

silur

před 485,4–443,8 mil. let

před 419,2–358,9 mil. let

devon ordovik

před 358,9–298,9 mil. let

kambrium

před 298,9–251,9 mil. let

perm karbon

před 201,3–145 mil. let před 251,9–201,3 mil. let

jura

před 145–66 mil. let

před 56–33,9 mil. let

před 33,9–23,03 mil. let

oligocén eocén

před 5,333–2,58 mil. let před 23,03–5,333 mil. let

pliocén miocén

trias

křída

paleogén

neogén

pleistocén

kvartér

STÁŘÍ před 2,58 miliony – 12 000 lety

EPOCHA

PERIODA


Ú VOD

DŮM MILIONŮ LET „Ať nikdo neříká, že minulost je mrtvá. Minulost je všude kolem nás a v nás.“ - Oodgeroo Noonuccalová, The Past (Minulost) „Jaká bouře mě vhání do toho hlubokého oceánu dávných věků, to nevím.“ - Ole Worm

Dívám se z okna přes pole, domy a parky směrem k místu, které je už stovky let známé pod názvem Konec světa. Bylo tak pojmenováno kvůli své odlehlosti od Londýna. Město se postupně rozrostlo a pohltilo je, ale ještě nedávno to opravdu byl konec světa. Zdejší půda vznikla v poslední době ledové jako směs štěrků usazená v řekách, které se kdysi vlévaly do Temže. Jak ledovce postupovaly, odklonily jejich tok, takže Temže se nyní vlévá do moře o více než 160 kilometrů jižněji než dřív. Jíl se zde pod tíhou ledu krabatil a hrnul z horských hřbetů. Když si v duchu odmyslíme živé ploty, remízky, zahrady a pouliční lampy, můžeme si představit jinou krajinu: chladný svět na okraji ledového příkrovu táhnoucího se stovky kilometrů daleko. Pod vrstvou ledovcového štěrku leží londýnský jíl, v němž se zachovali ještě starší obyvatelé této země – krokodýli, 11

Davne_svety_blok.indd 11

12.10.2023 12:56:46


DÁVNÉ SVĚTY

mořské želvy a dávní předkové koní. Žili v krajině pokryté lesy mangrovníků a papájí. V krajině teplé a bohaté na vodu, v níž se dařilo vochám a viktoriím. Byl to tropický ráj. Světy minulosti se někdy mohou zdát nepředstavitelně vzdálené. Geologická historie Země sahá přibližně 4,5 miliardy let do minulosti. Život na této planetě existuje asi 4 miliardy let a organismy větší než jednobuněčné existují možná 2 miliardy let. Světy, které existovaly v průběhu geologického času a které zaznamenal paleontologický výzkum, jsou rozmanité a mnohdy se zcela liší od dnešního světa. Skotský geolog a spisovatel Hugh Miller, který bádal nad délkou geologického času, uvedl, že všechna léta lidské historie „nesahají ani do včerejšího dne zeměkoule, natož aby se dotkly myriád věků rozprostírajících se před ním.“ Nepochybně jde o hodně dlouhý včerejšek. Kdybychom těch 4,5 miliardy let historie Země vmáčkli do jediného dne a spustili přehrávání, uběhly by každou minutu více než tři miliony let záznamu. Viděli bychom, jak rychlým tempem vznikají a zanikají ekosystémy, jak se objevují a vymírají druhy, které v nich žijí. Viděli bychom, jak se kontinenty pohybují, jak se v mžiku mění klimatické podmínky a jak nečekané, dramatické události svými ničivými následky pustoší prastará společenství. K velkému vymírání, které vyhubilo ptakoještěry, plesiosaury a všechny neptačí dinosaury, by došlo jednadvacet minut před koncem. Psaná historie lidstva by začala v poslední desetině vteřiny.1 Uprostřed poslední desetiny vteřiny této zhuštěné minulosti byl v Egyptě, poblíž dnešního města Luxor, postaven zádušní chrámový komplex, pohřebiště faraona Ramsese II. Ohlédnutí za stavbou Ramessea je v porovnání se závratnou propastí hlubokého geologického času jen pouhým 12

Davne_svety_blok.indd 12

12.10.2023 12:56:46


ÚVOD: Dům milionů let

letmým pohledem do minulosti, přesto tato stavba proslula jako připomínka pomíjivosti věků. Chrámový komplex Ramesseum inspiroval Percyho Bysshe Shelleyho k básni Ozymandias, v níž kontrastuje okázalost všemocného faraona s krajinou, v níž nebylo v době vzniku básně nic než písek.2 Když jsem báseň četl poprvé, nevěděl jsem, o čem pojednává. Mylně jsem se domníval, že Ozymandias je jméno nějakého dinosaura. Jméno bylo dlouhé, neobvyklé a těžko vyslovitelné. Obrazným jazykem se zde mluvilo o tyranii a moci, kamenech a králích. Svou podstatou báseň odpovídala ilustrovaným knihám o pravěkém životě, které jsem četl jako dítě. Přečetl jsem si v ní: „Já potkal chodce z končin prastarých, / ten děl: Bez trupu nohy kamenné / ční v poušti, v písku blízko vedle nich…“ Při těchto slovech jsem si představil odlévání pozůstatků nějakého strašlivého pravěkého monstra do sádry. Možná že dříve byl králem tyranských ještěrů, nyní z něj zbyly kosti a úlomky kostí v pustinách Severní Ameriky. Všechno rozbité ale není ztracené. „A na podstavci slova ta jsem čet’: / ‚Jsem Ozymandias, jsem králů král, / má díla, Mocní, vizte a v prach hned!‘ / Nic po stranách víc nezbylo…“* Tyto řádky bychom mohli vnímat jako výsměch, který čas uštědřuje sebestřednému vládci. Přitom se však na svět tohoto faraona nezapomnělo. Socha je důkazem jeho existence, zatímco význam slov a detaily jeho stylu pomáhají pochopit jeho dobu. Budeme-li číst Ozymandia tímto způsobem, poskytne nám možnost přemýšlet o zkamenělých organismech a prostředí, v němž žily. Odmyslíme-li si aroganci, můžeme báseň chápat jako návod k hledání reality minulosti z pozůstatků, které přežily do současnosti. Každý úlomek vypráví * Oba úryvky z básně Ozymandias jsou v překladu Jaroslava Vrchlického.

13

Davne_svety_blok.indd 13

12.10.2023 12:56:46


DÁVNÉ SVĚTY

příběh, je důkazem toho, že v místech, jež teď překrývají osamělé vrstvy písku, kdysi něco existovalo. Svět, který už neexistuje, je stále patrný v náznacích, v tom, co leží mezi kameny. Původní egyptský název Ramessea by se dal přeložit jako Chrám milionů let. Stejným jménem bychom klidně mohli označit Zemi. Také minulost naší planety se skrývá pod zemí. I ona nese jizvy vytvořené při jejím vzniku a spojené s proměnami v její kůře. I ona je márnicí, která své obyvatele zvěčňuje v kameni. A zkameněliny fungují jako náhrobek, posmrtná maska i tělo zesnulého.3 Tyto světy, tyto jiné krajiny nemůžeme navštívit – alespoň ne fyzicky. Nepřemístíme se do prostředí, v němž se pohybovali obrovští dinosauři, nebudeme s nimi chodit po stejné půdě ani plavat ve stejné vodě. Jediný způsob, jak je můžeme zažít, se skrývá v kamenech. Musíme číst jejich otisky ve zpevněném písku a představovat si zmizelou Zemi. Tato kniha zkoumá dřívější podoby Země; změny, ke kterým došlo v průběhu její historie; doklady toho, jak se život adaptoval na změny, anebo se jim nepřizpůsobil. V každé kapitole nás fosilie zavedou na jednu lokalitu geologické minulosti. Budeme v ní pozorovat rostliny a živočichy, pohroužíme se do krajiny, abychom se toho ze zaniklých ekosystémů dozvěděli co nejvíc o našem světě. Doufám, že když budeme k vyhynulým lokalitám přistupovat jako cestovatelé či návštěvníci safari, podaří se nám překlenout vzdálenost od minulosti k současnosti. V takto zviditelněné, zpřítomněné krajině je snazší získat představu o zdánlivě samozřejmých procesech – o tom, jak v ní organismy žijí, soupeří a rozmnožují se, co žerou a jak umírají. Pro každou geologickou epochu kenozoika, tedy naší éry, jsem vybral jednu lokalitu až do posledního velkého vymírání 14

Davne_svety_blok.indd 14

12.10.2023 12:56:46


ÚVOD: Dům milionů let

z Velké pětky, které nastalo před 66 miliony let. Z období před tímto vymíráním byla vybrána jedna lokalita pro každé geologické období (které zahrnuje několik epoch) až k počátkům mnohobuněčného života v ediakaru před více než 500 miliony let. Některé lokality byly vybrány pro pozoruhodný život, který hostily, jiné pro své neobyčejné prostředí. Další proto, že se dochovaly ve vynikajícím stavu a poskytují nám neobyčejně jasný pohled na minulé formy života a jejich vzájemné interakce. Na cesty se většinou vydáváme z domova. Také naši výpravu zahájíme v současnosti a budeme postupovat zpět v čase. Začneme v relativně domácím prostředí ledových dob pleistocénu, kdy v sobě ledovce zachytily velkou část světové vody a globálně snížily hladinu moří. Pak se budeme postupně vracet do minulosti. Rysy života i geografie nám budou stále méně povědomé. Geologické epochy kenozoika nás povedou od počátků lidstva kolem největšího vodopádu, který kdy na Zemi existoval, a zalesněné Antarktidy s mírným podnebím až k velkému vymírání druhů na konci křídy. Když pokročíme dále, setkáme se s obyvateli druhohor a prvohor, navštívíme pralesy s početnými dinosaury, tisíci­ kilometrový útes vystavěný křemitými houbovci a monzunem promočenou poušť. Budeme zkoumat, jak se organismy přizpůsobují zcela novým ekologickým podmínkám, jak se přesouvají na souš a do vzduchu a jak život při vytváření nových ekosystémů otevírá možnost ještě větší rozmanitosti. Po krátké návštěvě ve starohorách před 550 miliony let, tedy v geologickém eonu předcházejícím naší době, se zase vrátíme do současnosti naší Země. Krajina moderního světa se rychle mění kvůli lidskému působení. Co můžeme očekávat v blízké i vzdálenější budoucnosti a jak tato očekávání 15

Davne_svety_blok.indd 15

12.10.2023 12:56:46


DÁVNÉ SVĚTY

obstojí ve srovnání s radikálními otřesy, které Země zakoušela ve své minulosti? S planetou není možné experimentovat, abychom zjistili, k jakým změnám dochází v kontinentálním měřítku v atmosféře s vysokým obsahem uhlíku. Nemáme dostatek času, abychom si překontrolovali, jaké dlouhodobé účinky přinese globální kolaps ekosystému, než přikročíme k jeho zmírnění. Naše předpovědi musí vycházet z přesných modelů fungování světa. Dynamika geologických procesů v průběhu historie nám poskytuje přirozenou laboratoř. Odpovědi na otázky týkající se daleké budoucnosti lze nalézt pouze tak, že se zadíváme na Zemi v minulosti. Tam se odráží to, co očekáváme od budoucí Země. Došlo k pěti velkým vymíráním, k izolaci a opětovnému spojování pevninských mas, ke změnám chemického složení a cirkulace oceánů i atmosféry. To vše nám pomáhá chápat fungování života na Zemi v geologických časových měřítcích. Můžeme si klást nejrůznější otázky týkající se naší planety. Biologie dávných světů není jen kuriozitou k pobavení nebo něco cizího a nereálného. Ekologické principy, které platí pro moderní tropické deštné pralesy a svět lišejníků v tundře, se stejně uplatňovaly i v ekosystémech minulosti. Jde o stejnou hru, ale s jinými herci. Fosilie sama o sobě může být fantastickou lekcí o anatomických variacích, o tvaru i funkci a o tom, čeho dokáže organismus dosáhnout nepatrnými úpravami obecné vývojové výbavy. Ovšem jako antické sochy měly své místo v kontextu své kultury, stejně tak fosilie, ať už živočich, rostlina, houba nebo mikrob, nikdy neexistovaly izolovaně. Patřily do určitého ekosystému, v němž probíhaly interakce nesčetného počtu druhů s jejich životním prostředím. Náležely do složité 16

Davne_svety_blok.indd 16

12.10.2023 12:56:46


ÚVOD: Dům milionů let

směsice života, počasí a chemie závislé také na rotaci Země, poloze kontinentů, minerálech v půdě či vodě a na omezeních, která na ně kladli jejich předchůdci. Rekonstrukce světů, v nichž zkameněliny vznikaly a v nichž žili tvorové, díky kterým se zrodily – to je výzva, která láká paleontology ke zdolání od osmnáctého století. V posledních desetiletích se jim tento úkol daří uskutečňovat stále rychleji a podrobněji. Nedávné paleontologické pokroky umožnily vědcům odhalit detaily života v minulosti, které by ještě nedávno byly považovány za nemožné. Díky podrobnému zkoumání struktury fosilií dokážeme rekonstruovat zbarvení peří, schránek brouků i šupin ještěrů a rovněž odhalit nemoci, kterými živočichové a rostliny trpěli. Srovnáním s žijícími tvory můžeme stanovit interakce živočichů v potravních sítích, sílu jejich skusu nebo pevnost lebky, jejich sociální strukturu a zvyky při páření, ve vzácných případech dokonce i zvuky, které vydávali. Svět zkamenělin už netvoří jen sbírky otisků na skalách a taxonomické seznamy jejich názvů. Nejnovější výzkumy odhalily živá a prosperující společenstva. Poukázaly na to, že před sebou máme pozůstatky skutečných, živých organismů, jež se dvořily i trpěly nemocemi, chlubily se zářivým peřím či květy, vydávaly hluk a bzukot. To vše ve světech, které se řídily stejnými biologickými principy jako náš dnešní svět.4 Lidé si možná paleontologii takhle nepředstavují. Stále přetrvává představa viktoriánského gentlemana a sběratele, který cestuje do cizích zemí, s kladivem v ruce, připraven otevřít zemi. Fyziku Ernestu Rutherfordovi jsou připisována poněkud pohrdavá slova, že „jedinou vědou je fyzika, zbytek je sbírání známek“. Jistě měl na mysli armádu vycpaných zvířat, šuplíky motýlů s dokonale rozevřenými křídly 17

Davne_svety_blok.indd 17

12.10.2023 12:56:46


DÁVNÉ SVĚTY

a kostry tyčící se v expozicích muzeí. Dnešní paleobiolog* tráví svůj den u počítače nebo v laboratoři, kde pomocí kruhového urychlovače částic ostřeluje zkameněliny rentgenovými paprsky; a také pracuje v horku pouště. Moje vědecká práce se odehrávala převážně v podzemních muzejních sbírkách a v počítačových algoritmech, snažil jsem se ustanovit ze společných anatomických znaků příbuzenské vztahy mezi savci žijícími v období po posledním velkém vymírání.5 Není nemožné získat poznatky o dávno minulém životě pouze ze života současného, ale je to stejné, jako byste si přečetli několik posledních stránek románu a snažili se z nich pochopit děj celé knihy. Budete sice schopni odvodit část událostí a současnou situaci postav, které v ději zůstaly až do konce, ale bude vám chybět velká část zápletky, mnohé postavy a hlavní zvraty v příběhu. Pokud jde o historii života na Zemi, ačkoli využijeme zkameněliny, zůstává laikům mnoho věcí nejasných. Všeobecně známí jsou dinosauři a živočichové, kteří žili v době ledové v Evropě a Severní Americe. Ti, kdo se v tématu orientují trochu lépe, slyšeli o trilobitech a amonitech nebo třeba o kambrické explozi. To však jsou jen střípky celého příběhu. V této knize chci některé mezery zaplnit. Je nevyhnutelné, aby tato kniha byla osobní interpretací minulosti. Dávná minulost, skutečné „dávné věky“ znamenají

* Autor často pracuje s pojmy paleontologie, paleobiologie a paleoekologie. Poslední dvě vědní disciplíny jsou v podstatě poddisciplínami té první. Paleontologie studuje život v dávné minulosti, od jeho vzniku zhruba do konce poslední doby ledové. Paleobiologie je někdy používána jako synonymum paleontologie a zabývá se biologií dávných organismů. Vztahy těchto organismů mezi sebou navzájem nebo vůči jejich prostředí studuje paleoekologie. (pozn. odb. lektora)

18

Davne_svety_blok.indd 18

12.10.2023 12:56:47


ÚVOD: Dům milionů let

pro různé lidi různé věci. Někdo cítí vzrušení a nechá se zcela unést, když si představí čas, za který se triliony planktonu usadily, vysrážely a narostly do výšky křídových útesů v Kentu a Normandii – krajin vystavěných ze schránek mikroorganismů. Pro jiné se jedná o druh úniku, možnost přemýšlet o jiných způsobech života než o těch, které zažíváme nyní. Raději dumají o době, kdy ještě neexistovaly obavy z vymírání druhů vinou člověka a kdy pták dodo byl jen budoucí možností. Vše, s čím se zde setkáme, je nicméně podloženo fakty. Ta jsou buď přímo pozorovatelná ve fosiliích, nebo s jistotou odvozená. Tam, kde jsou naše znalosti neúplné, jsou fakta hodnověrně odvozená z toho, co víme jistě. Pokud v některém případu nepanuje shoda, volím jednu z hypotéz a držím se jí. Nejistota nemusí být na překážku, vždyť nedílnou součástí prožívání přírody je i třepot křídel v houští, jen částečně viditelná skrýš nebo pocit, že se tamhle něco pohybuje ve tmě. Trocha nejednoznačnosti může vyvolat stejný údiv jako ustálená pravda. Rekonstrukce, které zde uvádím, jsou výsledkem práce tisíců vědců za více než dvě stě let. Jejich interpretace fosilních pozůstatků jsou v zásadě faktografickým základem této knihy. Hrbolky, prohlubně a otvory v kostech, exoskeletu nebo dřevě poskytují paleobiologovi vodítka potřebná k vytvoření obrazu jednotlivého organismu za jeho života, ať už je dnes naživu, nebo ne. Pohled na lebku současného sladkovodního krokodýla podává informace o jeho charakteristikách. Podpěrné výběžky a oblouky evokují gotickou architekturu. Ne­odolávají zde váze střechy katedrály, ale mohutné síle čelistních svalů. Vysoko posazené oči a nozdry vypovídají o schopnosti pozorovat okolí a dýchat, zatímco je tělo ponořeno pod vodní hladinou. Dlouhá řada špičatých zubů, které 19

Davne_svety_blok.indd 19

12.10.2023 12:56:47


DÁVNÉ SVĚTY

jsou po obvodu zaoblené a zasazené do podlouhlé, široké tlamy, naznačuje způsob lovu. Krokodýl kořist chytí do čelistí, pevně ji drží a škube s ní, což je výhodné při lovu kluzkých ryb. Na kostech jsou patrné jizvy, například srostlé zlomeniny. Život opakovaně zanechává detailní stopy. V dnešní paleobiologii je běžné, že dokážeme vyjít za hranice jednotlivých exemplářů a odhalit charakteristiky minulých ekosystémů, interakcí, nik, potravních sítí a toku minerálů a živin. Zkamenělé nory a stopy mohou odhalit detaily pohybu a životního stylu, o kterých anatomie mlčí. Vztahy mezi druhy nám pomáhají zjistit, jaké faktory byly důležité pro jejich biologii a rozšíření a co bylo hnacím motorem jejich evoluce. Vzorce a chemické složení zrnek písku v sedimentárních horninách zaznamenávají prostředí – byl tento útes kdysi meandrující říční deltou s proměnlivými toky klikatícími se v bahnité pláni, nebo mělkým mořem? Bylo toto moře uzavřenou lagunou, v níž se jemné bahno pomalu snášelo na dno v nehybné vodě, nebo do něho narážely vlny? Jaká byla v té době teplota vzduchu? Jaká byla hladina světového oceánu? Jaký směr větru převládal? Na všechny tyto otázky lze s potřebnými znalostmi snadno odpovědět.6 Ne vždy jsou informace tohoto druhu k dispozici pro každou lokalitu. Někdy se však stane, že se mnoho dílků skládačky spojí tak, že paleoekolog dokáže vykreslit detailní obraz krajiny, od klimatu a geografie až po živočichy, kteří ji obývali. Tyto obrazy minulých prostředí, jež kypěly životem jako ty dnešní, v sobě často skrývají důležitá ponaučení pro náš přístup k současnému světu. Mnohé části přírody, které dnes považujeme za samozřejmost, vznikly relativně nedávno. Trávy, jež tvoří základ nejrozsáhlejších ekosystémů dnešní planety, se objevily jako 20

Davne_svety_blok.indd 20

12.10.2023 12:56:47


ÚVOD: Dům milionů let

vzácné součásti lesů Indie a Jižní Ameriky až na samém konci křídy, před méně než 70 miliony let. Ekosystémy s převahou trav se vyvinuly až zhruba před 40 miliony let. Za časů dinosaurů travnaté porosty nebyly a na severní polokouli tráva jednoduše vůbec neexistovala. Musíme opustit svoje představy o pravěké krajině, ať už vznikly proto, že jsme do minulosti otiskli současné biologické druhy, nebo proto, že jsme spojili dohromady vyhynulé tvory, kteří žili miliony let od sebe. Mezi životem posledního diplodoka a prvního tyranosaura uplynulo více času než mezi životem posledního tyranosaura a vaším narozením. Jurští tvorové jako Diplodocus nejenže nikdy nespatřili trávu, ale nesetkali se ani s květinami, protože kvetoucí rostliny se diverzifikovaly až ve střední křídě.7 V současné době, kdy probíhá krize biodiverzity způsobená ničením biotopů a fragmentací v kombinaci s pokračujícími účinky změny klimatu, velmi dobře víme, co znamená vymírání stále většího počtu organismů. Často se hovoří o tom, že se nacházíme uprostřed šestého velkého vymírání. Zvykli jsme si slýchat o rozsáhlém bělení korálů, tání arktických ledovců nebo odlesňování v Indonésii a povodí Amazonky. Méně často se mluví o dopadech odvodňování mokřadů nebo o oteplování tundry, i když jsou také nesmírně důležité. Svět, který obýváme, se mění na úrovni krajiny. Rozsah a důsledky těchto změn je mnohdy obtížné pochopit. Zdá se být v podstatě nepravděpodobné, že by mohlo v blízké době zmizet něco tak rozsáhlého, jako je Velký bariérový útes, který oplývá živoucí rozmanitostí. Přesto nám fosilní nálezy ukazují, že tak rozsáhlá změna je nejen možná, ale že k ní v historii Země opakovaně došlo.8 Dnešní útesy jsou sice tvořeny korály, ale v minulosti je budovali mlži, ramenonožci, a dokonce i houbovci. Koráli 21

Davne_svety_blok.indd 21

12.10.2023 12:56:47


DÁVNÉ SVĚTY

převzali roli dominantních organismů v útesech až poté, co útesy z měkkýšů zanikly při posledním velkém vymírání.* Útesy budované mlži vznikly v pozdní juře a převzaly štafetu od rozsáhlých houbovcových útesů, které zase zaplnily útesotvornou niku poté, co útesy tvořené ramenonožci zcela zanikly při velkém vymírání na konci permu. Z dlouhodobé perspektivy by se korálové útesy v kontinentálním měřítku mohly stát jedním z ekosystémů, které se již nikdy nevrátí, mohly by být kenozoickým fenoménem, který ukončilo vymírání způsobené člověkem. Budoucnost korálových útesů a dalších ohrožených ekosystémů je nyní nejistá. Fosilní nálezy nám však mohou být mementem a varováním, neboť ukazují, jak rychle nadvláda může přejít v neexistenci.9 Získávat informace o budoucím životě ze zkamenělin se může zdát nelogické. Podivnost fosilních otisků, těchto biologických hieroglyfů, propůjčuje minulosti odstup, jakousi nepřekročitelnou hranici, za niž nás láká jiný svět, který je však nedosažitelný. Básnířka a akademička Alice Tarbucková ve své básni „Příroda je taxonomie, které odolávají všechny malé kosti“ tuto vzdálenost popisuje slovy „dejte mi leviatanovu stopu, dejte mi bouřící se mořskou bestii“. Touží po „stopách, které vedou do hlubin staletí, do sklepení toho, co by mohlo být“, a odmítá muzejní škatulkovou klasifikaci přáním „ať nikdo nezpívá taxonomii“. I když patřím k těm, kdo tráví část svého pracovního života zařazováním organismů do taxonomických škatulek, * Je sice pravda, že během kenozoika byli a jsou dominantními útesotvornými organismy koráli. Nicméně i v některých obdobích geologické minulosti (např. v ordoviku, siluru, devonu nebo v juře) se na tvorbě útesů korálnatci podíleli významnou měrou, ačkoli se většinou jednalo o vymřelé skupiny. (pozn. odb. lektora)

22

Davne_svety_blok.indd 22

12.10.2023 12:56:47


ÚVOD: Dům milionů let

také cítím větší spřízněnost s živou bytostí než s klasifikací. Název může být sugestivní nebo smysluplný, ale většinou nedokáže evokovat podstatu organismu. Latinské názvy jsou pouhé značky, Deweyho desetinný systém biologie. Stačilo by číslo – tento systém v podstatě skutečně takto funguje. Pro každý jednotlivý druh a poddruh existuje někde na světě individuální exemplář, který označuje, co to znamená být například liškou obecnou italskou. Definičním jedincem této lišky (Vulpes vulpes toschii) je ZFMK 66-487, který se nachází v Muzeu Alexandra Königa v Bonnu. Abyste mohli být považováni za příslušníka tohoto poddruhu, musíte být anatomicky a geneticky dostatečně blízcí této konkrétní lišce, dospělé samici odchycené v Monte Garganu v roce 1961. To je sice praktické, ale neřekne vám to nic o provazochodeckém umění městské lišky balancující na vratkém zahradním plotě, o cílevědomém a téměř neslyšném poklusu dospělých jedinců, o pověstné lstivosti bájného lišáka Reynarda ani o bezstarostném spaní mláďat venku. Přitom se jedná o tvora, se kterým se setkáváme v současnosti. Kolik naděje pro ty, kteří už nejsou mezi námi, se skrývá v pouhém jméně? Při jejich představování si beru za úkol překlenout propast mezi jménem a skutečností, mezi pozlátkem a pravým zlatem. Chci vidět dávné formy života, jako by byly běžnými návštěvníky našeho světa, jako zvěř z masa a kostí, která má instinkty a chvěje se po rychlém úprku, jako vrzající kmeny stromů v lese a padající listí.10 Pokud je dnes vyhynulý tvor zobrazován jako živý, nejčastějším obrazem je příšera, něco zlotřilého a nenasytného. Tento přístup má kořeny na počátku devatenáctého století, kdy byli čtenáři novin seznamováni s poznatky geologie formou senzace. Někteří autoři se snažili prosadit svou vizi 23

Davne_svety_blok.indd 23

12.10.2023 12:56:47


DÁVNÉ SVĚTY

dramatické a kruté minulosti tak horlivě, že mamuty a lenochody prezentovali jako nenasytné masožravce, ačkoliv se o nich už tehdy vědělo, že byli býložravci. Například mamut byl veřejnosti představen jako mocný predátor, který zlověstně číhá v jezerech, aby odtud přepadal svou želví kořist. Poddajný býložravý lenochod se zase stal „obrovským jako zachmuřená propast, krutým jako krvavý panter, rychlým jako snášející se orel a strašlivým jako anděl noci.“ I dnes se v nesčetných filmech, knihách a televizních pořadech pokračuje v zobrazování tupé, barbarské agrese pravěkých zvířat. Ale predátoři období křídy nebyli o nic krvežíznivější než dnešní lvi. Jistě představovali nebezpečí, ale jednalo se o zvířata, ne monstra.11 Sbírání zkamenělin jako kuriozit i zobrazování vyhynulých organismů jako příšer má jeden společný rys: chybí jim skutečný kontext přírodních zákonitostí. Rostliny a houby se obvykle opomíjejí a bezobratlým se věnuje pouze zběžný pohled. Přesto je v horninách Země tento kontext obsažen. Ukazuje nám prostředí, v němž vyhynulí tvorové žili, které je formovalo do podob, jež se dnes zdají tak neobvyklé. Jedná se o encyklopedii toho, co je možné, světů, jež zmizely. Tato kniha se pokouší ony světy znovu oživit, vymanit je ze zaprášeného, pevně vymezeného obrazu vyhynulých organismů nebo z nich přestat dělat senzaci pomocí chrčícího tyranosaura v tematickém parku. Chci vám pomoci, abyste prostřednictvím mé knihy mohli zažít realitu dávné přírody tak, jak ji prožíváte v současnosti. Přemýšlet o dávno zmizelých světech je stejně přitažlivé jako cestování v čase. Doufám, že tuto knihu budete číst jako přírodopisný cestopis, ačkoliv půjde spíše o krajiny vzdálené v čase než v prostoru. Doufám, že posledních 500 milionů let 24

Davne_svety_blok.indd 24

12.10.2023 12:56:47


ÚVOD: Dům milionů let

přestanete vnímat jako nekonečný prostor nevyzpytatelného času a začnete je chápat jako sérii světů, jež jsou současně pohádkové i důvěrně známé.

25

Davne_svety_blok.indd 25

12.10.2023 12:56:47


Lascaux

At l a

Evropský ledový příkrov

nt s ký oce

Grónský ledový příkrov

án

IKPIKPUK

h Ti c

Laurentinský ledový příkrov

ý

o

ce

án

Kordillerský ledový příkrov Wrangelův ostrov Brooksovo pohoří

mořský led mamutí step

Davne_svety_blok.indd 26

12.10.2023 12:56:48


5.

CYKLY

Ostrov Seymour, Antarktida eocén – před 41 milionem let „Eppur si muove.“ / „A přece se točí.“ - Galileo Galilei „Vpřed jsou pustou tmou, jsou černým zastřeni stínem.“ - Vergilius, Aeneis (přel. Otmar Vaňorný)

Na pláži se ozývá křik mořských ptáků, starší ptáci naléhavě volají své partnery, zatímco mladší si vyhlížejí možná hnízdiště. Břeh, jenž je posetý oblázky, ulitami ve tvaru rohu jednorožce, tedy schránkami věžulovitých mořských plžů, spirálovitými ulitami plžů rodu Polynices a hladkými miskami návek rodu Cucullaea, se proměnil v mimořádně přeplněné hnízdiště. Kameny jsou zbarveny do běla guánem, exkrementy prosycují vzduch ostrým čpavkovým zápachem, fosfáty z nich prosakují do písku a mění chemické složení horniny, která se zde vytváří. Ptáci si postavili hnízda z oblázků ve všech zákoutích. Menší ptáci hnízdí raději ve skrytu štěrbin nebo vegetace, větší ptáci z nutnosti na volném prostranství. Rozsáhlá, chráněná a úzká zátoka se nachází na závětrné straně podlouhlého poloostrova, a to poblíž místa, kde potok 117

Davne_svety_blok.indd 117

12.10.2023 12:56:56


Anthropornis nordenskjoeldi

Davne_svety_blok.indd 118

12.10.2023 12:56:57


5.

Cykly

protíná sráz od písčitého břehu až k ústí řeky, jedná se o ideální místo pro odchov mláďat. Pláže jsou obklopeny strmými svahy hustě porostlými lesem, po úbočí se rozlévá les pabuků Nothofagus se šupinatou kůrou. Mezi nimi se v nerovnoměrných rozestupech mačkají jehličnany – blahočety chilské, cypřiše, fyloklady – a všechny jsou zcela zahaleny epifyty, tedy rostlinami, které rostou výhradně na povrchu jiných. Liány a jiné popínavé rostliny, kapradiny a mechy tenké jako vlasy, jež jsou doplněné složitými výstavními květenstvími proteí, vytvářejí temně zelenou paletu. Vlahý oceánský západní vítr se při dopadu na úzký pruh pevniny vybíhající do Jižního oceánu proměnil v déšť. Máme před sebou pobřežní deštný les mírného pásma, koláž zeleně bez konce. I v polovině stromu může růst rostlina se vzdušnými kořeny, sbírat živiny z tlejícího spadaného listí a dostatek vláhy potřebné k životu. Spadané hnijící větve ležící na zemi svědčí o zralosti lesa, prastarého, neporušeného místa, kde rostliny šplhají jedna přes druhou, aby se dostaly k nízko visícímu slunci.1 Kontinenty se mohou pohybovat jako v tanci jeden kolem druhého, globální klima se může ohřívat a ochlazovat, ale existují neměnné astronomické konstanty, které určují fyzikální svět, v němž je souzeno organismům žít. Sluneční světlo přichází z takové dálky, že všechny sluneční paprsky dopadají na Zemi zhruba ze stejného směru a se stejnou energií. Na místu, kam záření dopadne, se však velmi liší jeho intenzita, s jakou ho pociťujeme na povrchu. Pokud je plocha dopadu přímo obrácena ke Slunci, teplo se soustředí na menší plochu a více ohřívá prostředí. Pokud se Země v určitém úhlu odkloní od Slunce, takže pozorovatel vidí Slunce nízko na obloze, sluneční paprsky se rozprostřou na větší plochu a v oblasti bude chladněji. To je zhruba důvod, proč je za soumraku i za úsvitu 119

Davne_svety_blok.indd 119

12.10.2023 12:56:57


DÁVNÉ SVĚTY

chladněji než v poledne a proč je chladněji ve vyšších zeměpisných šířkách – v těch částech světa, které jsou dále od rovníku.2 Tento jev sám o sobě však nevysvětluje existenci ročních období. Roční rytmus, v němž se život na planetě usadil, je zvláštním důsledkem rané historie Země. Neopatrné srážky v přeplněné sluneční soustavě vychýlily severojižní osu. Bez tohoto vychýlení by naše oběžná dráha byla jednolitá, každý den neměnný, při cestě kolem světa bychom nezaznamenali rozdíl. S nakloněním Země získal pojem rok na významu. Po šest měsíců je každý pól střídavě obrácen ke Slunci nebo od něj odstíněn, což způsobuje v létě nekonečný den a v zimě nepřetržitou noc. Roční období jsou určována valčíkem, který Země v mírném záklonu krouží kolem Slunce. Obyvatelé vysokých zeměpisných šířek musí buď migrovat, aby se vyhnuli měnícím se podmínkám, nebo zůstat a vyrovnat se s nimi. V dnešní době je jeden kontinent planety, která se nachází ve fázi chladného světa, zakotvený na dně zeměkoule a celoročně zamrzlý, na pevnině se přes zimu nenachází téměř nic. V eocénu však život na pólech vypadá jinak, a to i zde na severním poloostrově západní Antarktidy.3 Na počátku eocénu se svět oteploval téměř bezprecedentním tempem, což bylo způsobeno vysokou koncentrací oxidu uhličitého a metanu. Ačkoli panuje nejistota, proč tomu tak bylo, předpokládá se, že hladina oxidu uhličitého dosahovala až 800 ppm (parts per milion): více než dvojnásobku oproti současnosti a čtyřnásobku ve srovnání s devatenáctým stoletím. Během již tak teplé fáze historie Země se na rozhraní paleocénu a eocénu odehrává takzvané teplotní maximum, pro které je charakteristické, že teplota i hladina oxidu uhličitého dosahují nejvyšších hodnot. Tak obrovský příliv oxidu uhličitého a metanu svět nikdy jindy nezažil – asi 1,5 gigatun za 120

Davne_svety_blok.indd 120

12.10.2023 12:56:57



Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.