Karel Teige: Deníky. 1912‒1925

KAREL TEIGE

Teige, Karel, 1900–1951

Deníky 1912–1925 / Karel Teige ; eds. Jan Wiendl, Tereza Sudzinová. – Vydání první. –Praha : Filip Tomáš – Akropolis ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Památníkem národního písemnictví, 2022

Anglické resumé

Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík

ISBN 978-80-7470-416-1 (Filip Tomáš – Akropolis ; brožováno). – ISBN 978-80-7671-037-5 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta ; brožováno). – ISBN 978-80-87376-84-3 (Památník národního písemnictví ; brožováno)

* 7.01/.09.072.2 * 316.64 * 7.011:316.72/.75 * 913:910.4 * 929 * (437.3) * (4) * (47+57) * (093.3) * (0.072)

– Teige, Karel, 1900–1951

– 1912–1925

– teoretici umění – Česko – 20. století

– teoretici umění – mládí

– názory a postoje

– umění a společnost

– cesty a pobyt – Evropa

– cesty a pobyt – Sovětský svaz – deníky

– komentovaná vydání

7.01/.09 – Umění [21]

929 – Biografie [8]

Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj. / This work was supported by the European Regional Development Fund project “Creativity and Adaptability as Conditions of the Success of Europe in an Interrelated World” (reg. no.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734).

Publikace vychází za laskavého přispění Ministerstva kultury ČR.

Lektorovali: doc. PhDr. Jiří Brabec, CSc., PhDr. Polana Bregantová

© Karel Teige – dědicové c/o DILIA, 2022

© Editors Jan Wiendl – Tereza Sudzinová, 2022

© Commentary Jan Wiendl, 2022

© Study Josef Vojvodík, 2022

© Graphic & Cover Design Michal Smejkal – Ondřej Lím, Studio Symbiont, 2022

© Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022

© Památník národního písemnictví, 2022

© Filip Tomáš – Akropolis, 2022

ISBN 978-80-7470-416-1 (Filip Tomáš – Akropolis)

ISBN 978-80-7671-037-5 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta)

ISBN 978-80-87376-84-3 (Památník národního písemnictví)

ISBN 978-80-7470-417-8 (PDF; Filip Tomáš – Akropolis)

ISBN 978-80-7671-038-2 (PDF; Univerzita Karlova, Filozofická fakulta)

ISBN 978-80-87376-85-0 (PDF; Památník národního písemnictví)

práce

supported by the European Regional Development

pro regionální

project

and

as Conditions of the Success of Europe in an Interrelated World“ (reg.

Co vede člověka k tomu, sednout si večer, vzít do ruky tužku a psát do pomalu se zaplňující knihy, kterou nazýváme deníkem? […] Je mu jasné, že pouze dvě výpovědi budou skutečně pravdivé: totiž místo a datum?

Godehard Schramm (1991, s. 4)

Toto vše, co píši, je velice smutné, a není to ani vše; mnoho a mnohem smutnějšího bych mohl o sobě teď psát – není to slovanská sebeobžaloba, jak mne teď směšně napadlo – je to prosté konstatování pravdy […].

Karel Teige, deníkový záznam z 20. srpna 1919

Vstoupit do deníků Karla Teigeho z doby dětství a dospívání a jeho cestovních deníků z let 1922–1925 z cest do Paříže, Itálie, Francie a Sovětského svazu je setkáním zvláštního druhu. Deníky končí rokem 1925, rok po vydání prvního manifestu poetismu (srov. Teige 1966d). V té době byl již Teige uznávaným teoretikem poetistické avantgardy a moderní architektury, iniciátorem a spoluzakladatelem Devětsilu a organizátorem jeho aktivit, rychle navazujícím zahraniční kontakty a spolupráci (s Bauhausem, s Theo van Doesburgem, Adolfem Loosem, Le Corbusierem, Amédée Ozenfantem ad.), typografem, redaktorem avantgardních časopisů a sborníků (Disk, Devětsil, Život) i výtvarníkem. Tento až závratně rychlý osobnostní a intelektuální vývoj studenta reálného gymnázia v Křemencově ulici, kde v červnu 1919 maturoval, studenta dějin umění na pražské filozofické fakultě a záhy markantní postavy nejen české, ale také evropské avantgardy, dnes vzbuzuje úžas. Setkání s Karlem Teigem v jeho denících má podstatný význam pro pochopení toho, proč se právě on stal dominantní postavou české meziválečné avantgardy, co mu dávalo jeho zvláštní sílu, kterou dokázal strhnout ostatní.

Jindřich Chalupecký v roce 1980 napsal: „Mnozí teoretikové by rádi vpravili umění do nějakého pevného systému, od induktivní kritiky postoupili k deduktivní vědě. Není to počínání docela nevinné. Pod zdáním fundované obhajoby moderního umění napadá je právě v tom, co je činí moderním uměním. Teigův ideologismus je vzorem takové teorie. […] Nedovedl obhlížet široké souvislosti

a vytvářel si raději zjednodušené formulky, na kterých pak pevně lpěl. […] Byl sečtělý a měl velkou paměť, a byl nade všecky jiné agilní; neúnavný informátor, popularizátor, organizátor. Měl neobyčejné vlastnosti lidské. Málokdy se nalezne ve světě umění a literatury člověk tak skromný, nezištný a obětavý, jakým byl Karel Teige. Neznal ctižádosti. Mnoho lpěl na svých přátelích a mnoho pro ně dělal. Rozdával se. Byl statečnější, než je v této zemi zvykem. Byl statečný, nevěda o tom; z nedbalosti o sebe a v oddanosti myšlenkám, v něž věřil. Osvědčil to v posledních letech před smrtí. Na rozdíl od tolika jiných, kteří přes noc změnili své názory, Teige setrval na svém“ (Chalupecký 1980, s. 27).

Nemusíme souhlasit s  Chalupeckého názorem, že „vznikla legenda o klíčovém významu Teigově pro české umění dvacátých a třicátých let. Historickým skutečnostem neodpovídá“ (tamtéž). Ale jeho charakteristika Teigeho lidských vlastností je velmi výstižná, stejně tak jako poznámka o jeho ideologismu i názor, že s „velkými uměleckými hnutími své doby se těžko vyrovnával“ (tamtéž). Chalupecký má patrně na mysli Teigeho soudy o aktuálním vývoji moderního umění po první světové válce, prozrazující neujasněnost, ale především uplatňování ideologického rastru ve statích z dvacátých a třicátých let. V umění desátých let spatřuje projevy degenerace: „[…] právě tak končí a degeneruje již delší čas kubismus, orfismus“ (Teige 1966j, s. 517). Ve stati Umění dnes a zítra (sborník Devětsil, podzim 1922) Teige píše: „Revoluce nespí. Je tu. – Jest třeba především rozhodně odejíti ze starého světa i ze staré ztrouchnivělé kultury, i ten prach vyraziti z obuvi své. Není jiné báze pro umění, pro kulturu, pro sloh, kromě sociální. Bez sociologických předpokladů zhroutí se nejkrásnější estetická stavba vniveč. Proto předčasně zahynul kubismus, proto je bez budoucnosti senilní novoklasicismus. Toto umění, tyto ismy zhynou a hynou s třídou a kastou, z níž a pro niž vznikly“ (Teige 1966k, s. 518). Podobně i stať Nové umění proletářské z téhož roku začíná konstatováním: „Ruská revoluce cílí nejen k uskutečnění hospodářské rovnosti a spravedlnosti, nýbrž k osvobození práce člověkovy, hmotné i duševní, aby z ní učinila práci vyšší, skutečně produktivní, tvorbu. Osvobozujíc proletariát z područí nelidského řádu starého světa, vybavuje i kulturu z její závislosti na měšťanské třídě a adresuje veškeru činnost osvětovou výhradně proletariátu. Osvobozuje umění. […] Považujeme marxismus nejen za jediný možný a užitečný světový názor, nýbrž i za schopný ovlivniti všechny oblasti teoretické. Tady vidíme nutnost nahraditi dnešní idealistickou, bergsonovsko-croceovskou uměnovědu uměnovědou, estetikou a kritikou novou, vyvozenou z principiálních bodů marxismu“ (Teige 1966b, s. 33 a 35).

Když v lednu 1930 otiskl Jindřich Štyrský třetí část svého proslulého textu Koutek generace, série, která byla polemikou proti Teigemu, napsal, že jeho „projevy literární i výtvarné byly řadou absurdních protikladů. Teige prohlašoval renesanci realistického primitivismu, prohlašoval lidové kolektivní umění, hned nato se přeorientoval ke kubismu, ale napsal monografii o  Zrzavém. Poté, zhnusen vším, prohlásil likvidaci umění, drže se šosů Erenburgových“ (Štyrský 1970, s. 181). I přes ironicko-polemický tón vystihuje Štyrský – ostatně již v prvních dvou článcích Koutku generace – problém napětí mezi autonomií a ideologizací umění, mezi politikou a autonomním uměleckým tvořením, fantazií a experimentem a logickým řádem a „objektivními zákonitostmi“, rozpor, který od roku 1919 s větší či menší intenzitou procházel dále celým Teigeho životem a který velmi

záhy reflektoval. V deníkovém záznamu z 20. srpna 1919 čteme: „Znám-li snad dosti jasně svoje nedostatky, nevidím přece cesty k nápravě a nevím, kde bych se měl učit. Opačným osudem než Wilhelm Meister dokončuji snad, jak cítím, své Wanderjahre a nastoupit Lehrjahre nevím, jak mohu! Konečně jistá složka mé osoby nevzpírala by se tomu, ztotožnit Wanderjahre s celým mým životem; tak je zamilovaná do krásy experimentů, tak chce se zplna oddat jen fantazii a odvážit se všeho, neuznávati zápovědí, ač tak málo poznal jsem dosud krásu tohoto putování, a může mi tedy být jen nadějí a slibem. Ale jiný zoufale vážný hlas, který roste a mohutní (pamatuji se aspoň, že vloni byl téměř neslyšitelný), který nechce experimentovat, ale chce hledat, chce hledat zákon a výtvarnou logiku, který nechce poskytovati jen problematické zadostiučinění, jakého je schopen přívětivý a neurážející popřípadě vzhled jinak zcela neutrálního obrazu, chce zkrátka dobré dílo, které obstojí před objektivními zákonitými kritérii – takto přece jen poněkud profesorskými a starožitnickými.“

Deník: mezi historickým dokumentem, literárním textem a autobiografií

Nápadná produkce deníků po roce 1900 souvisí velmi pravděpodobně s představou krize moderního světa a života, která záhy kulminovala v katastrofě první světové války. Zdá se, že podstatnou roli v diskusích o krizi umění hrálo také zpochybnění jedné z hlavních koncepcí uměleckého tvoření symbolistické moderny: vytvoření uměleckého díla, které by syntetizovalo nejen všechny umělecké formy a média, ale také všechny oblasti kultury a života do monumentálního „gesamtkunstwerku“, vzniklého „organickým vývojem“, analogicky k životu samotnému. Deník je proto některými autory charakterizován jako médium krize (např.  Gräser 1955, s. 102), a není náhodné, že zkušenost tak zásadních a radikálních převratů, „přehodnocení všech hodnot“ a omezení individuální svobody v letech první světové války našly v žánru deníku své médium, v němž píšící subjekt hledal psaním obranu před hrozícím rozvratem identity. V takové situaci „strašlivé nejistoty vnitřní existence“, jak si Kafka poznamenává 3. května 1913, se psaní deníku – a pro Kafku psaní vůbec – stává „bojem o sebezáchovu“: „31. (červenec 1914) Nemám vůbec čas. Je všeobecná mobilizace. K. a P. byli povoláni. Teď se mi za odměnu dostane samoty. Je to ovšem stěží odměna, samota přináší jen samé tresty. Ale přece, celá ta bída se mě jen málo dotýká a jsem rozhodnější než kdy dřív […] Ale psát budu přesto, bezpodmínečně, je to můj boj o sebezáchovu“ (Kafka 1998, s. 111–112).

Specifičnost Teigeho deníků spočívá již v tom, že jde o deníkové záznamy dospívajícího gymnazisty (výjimkou jsou jeho cestovní deníky), a většina záznamů se proto týká školy, spolužáků, kamarádů, četby, trávení prázdnin a především výtvarných pokusů a jejich komentářů. Jde o juvenilní deníky, které byly zvláště

od počátku 20. století u gymnazistů velmi oblíbené, což souviselo s okolností, že čítanky pro vyšší třídy gymnázia obsahovaly často ukázky ze starších „journaux intimes“, které byly gymnaziálními profesory interpretovány jako novodobý příklad delfského „Poznej sám sebe!“ (srov. např. Boerner 1969, s. 53).

Ve vzpomínkovém textu z roku 1948 na gymnaziální léta na Masarykově státním reálném gymnáziu v Praze v Křemencově ulici a na začátky své umělecké a kritické činnosti píše Teige: „Zmatek v našich názorech byl způsoben tím, že léta našeho intelektuálního probuzení byla dobou světové války, kdy umělecké publikace, zejména francouzské, dostaly se nám do rukou jen vzácnou náhodou. Je pozoruhodné, že tato doba, tak nepříznivá avantgardní tvorbě, která byla vyhoštěna z pražských výstav, kde převládaly reakční a konzervativní tendence, nezmátla naše horké hlavy a že jsme, všemu navzdory, zůstali věrni svým moderním ideálům“ (Teige 1994d, s. 577). Vratislav Effenberger zmiňuje, že první školní léta 1907–1911 absolvoval Teige jako soukromý žák a tato izolace nezůstala bez vlivu na Teigeho plachost, „kterou Karel sice později násilím překonával, ale nikdy ji zcela nepotlačil“ (Effenberger 1966b, s. 575). V této situaci mohl být deník dospívajícímu Teigemu médiem sebeartikulace i sebereflexe, později, ve třicátých a čtyřicátých letech se tímto médiem stala korespondence (především s jeho životní partnerkou Josefínou Nevařilovou, přítelkyní Evou Ebertovou, s níž se seznámil na jaře 1941, a s malířkou Marií Pospíšilovou) a koláže, které začal tvořit v polovině třicátých let. Forma deníků a později korespondence byla pro Teigeho médiem rozhovoru se sebou samým i s těmi, k nimž měl nejblíže.

Teige se však ve svých deníkových záznamech snaží vyhýbat „důvěrnému svěřování“, zachovává spíše věcný popis s důrazem na předmětnost a konkrétnost. Forma deníku, jeho více či méně pravidelné vedení, odpovídala, jak se zdá, také Teigeho smyslu pro „seriózní systematickou činnost“ (tamtéž). Ovšem i jeho deníkové záznamy prostupuje „dělicí čára“ mezi vnějším světem a niternou zkušeností, mezi popisem běžných a všedních událostí a reflexí zkušeností s uměním a literaturou, mezi jednotlivostmi zážitků, reflexí druhých a sebe sama. V letech dramatických událostí 1918–1919 se do popředí dostávají také komentáře společensko-politických událostí a hlavně Teigeho nejen ideové, nýbrž i ideologické směřování a politická radikalizace.

Deník představuje specifickou formu autobiografie. Philippe Lejeune specifikuje autobiografii jako „retrospektivní zprávu v próze, kterou pořizuje skutečná osoba o své vlastní existenci, pokud klade hlavní těžiště na svůj individuální život, zejména na příběh své osobnosti“ (Lejeune 1975, s. 14). Předpokladem autobiografie je identita „vypravěče“ a hlavní postavy, jak se nejčastěji manifestuje v první osobě. Přestože Teigeho deníky nejsou retrospektivní zprávou nebo vyprávěním, jsou autobiografickým textem, který bychom mohli číst jako „bildungsromán“ jeho zrání a dospívání: „bildungsromán“, v němž jde o sebetvorbu vzděláváním v esteticko-uměleckém, morálním, racionálním i společenském smyslu, přičemž esteticko-umělecké vzdělání má pro Teigeho stěžejní význam. Tato vzdělavatelská intence nového umění přichází explicitně ke slovu v prvním manifestu poetismu (1924), kde je poetismus charakterizován nejen jako modus vivendi a „zmodernizovaný epikureismus“, ale také jako „harmonizátor životních kontrastů“ a „vznešená výchova“ (srov. Teige 1971c, s. 556, 560). Tento pedagogický aspekt je podstatnou součástí Teigeho programových statí.

Dvanáctiletý Teige píše hned na úvod svého deníku, s čím se jeho čtenář setká: „Obsahuje: jeho životní události, strasti, pak i radosti, i učení, i mučení, historky školní, různé zábavy, cesty, radostné prázdniny, svátky, narozeniny atd., atd., atd., vše pravdivě zde napsal Karel Teige.“ Již toto dětské doznání obsahuje prvek, který se stane jedním z podstatných rysů Teigeho osobnosti i jeho teoretické a umělecko-kritické práce: vůle k pravdivosti, tím silnější, čím neodbytnější byla myšlenka, že podléhá sebeklamu, jak sebekriticky poznamenává do deníku 20. srpna 1919: „Namlouvám si vůbec leccos, mezi jiným i to, že jsem pravdiv k sobě a že si nic nenamlouvám.“ Nicméně již v prvních programových statích a manifestech z let 1921–1924 je právě tento aspekt oproštěnosti a pravdivosti umění v popředí. „Optická slova“ vlajkové řeči a mezinárodních dopravních značek jsou pravdivá, protože nic nesimulují: „Japonský prapor, červený disk uprostřed bílého obdélníkového pole, je nejharmoničtější moderní kompozicí. […] Má s životní skutečností plný kontakt, jímž není naturalistický otisk“ (Teige 1971b, s. 541).

Topos pravdy, který stojí na začátku Teigeho prvního deníkového sešitu, se doplňuje s dalším a pro Teigeho neméně podstatným toposem deníkové literatury, s delfským imperativem „Poznej sám sebe!“, který pro Teigeho znamenal především „vytvoř sám sebe!“. Jestliže Werner Jaeger v úvodu své monumentální monografie Paideia Die Formung des griechischen Menschen (1933) pointovaně píše, že antický „Řek se stal antropoplastem mezi národy“ (Jaeger 1973, s. 13), tedy tvořitelem sebe ve znamení antropocentrického životního pocitu, můžeme tuto charakteristiku vztáhnout i na Teigeho. Spolu s vůlí k pravdivosti je to ideál autentičnosti, „cit pro nearanžovanou skutečnost, k níž ho tak intimně připoutalo smyslové vnímání prvních dětských let, stane se později základním rysem jeho kritického postřehu“ (Effenberger 1966b, s. 575). K Teigeho sebetvorbě patří ovšem, jak o tom bude ještě řeč, i fatální omyly, a to od doby, kdy začal kolem maturity propadat tezím marxistické ideologie: osudný omyl se smrtelnými důsledky.

Pravda deníků je relativní pravdou: momentální pravdou určitého okamžiku a situace, prožitku nebo zážitku, který je zapsán zpravidla ex post (srov.  Maurer 2012, s. 81). Již dospívající Teige se ve svých deníkových zápiscích věcně přidržuje konkrétních situačních zážitků, prožitků a zkušeností. K datu 2. července 1916 si Teige zapisuje: „Byl krásný den. Koukám na vše, na nebe s mraky, tak krásnými, ve všem jest posvátná hudba, předehra ke žním. Jsem pln dojmů.“ Hlavní důraz spočívá na zachycení situace, okamžiku v jeho bezprostřednosti, nestylizovanosti a zároveň i proměnlivosti. Obsah svých deníků vystihuje nejlépe Teige sám, takřka ve finále svého života, v odpovědi na anketu pražských surrealistů v ineditním sborníku Znamení zvěrokruhu (Blíženci), na otázku Proč píšete?: „Od středoškolských dob, tedy z let kolem puberty, stalo se mi navždy nutností zabývat se uměním, třebaže později pouze nebo převážně teoreticky; tušil jsem a cítím, že ze všech odvětví produktivní činnosti je umění – totiž poezie ve všech svých formách a způsobech projevu – nejbližší a nejpříznivější lásce a milostnému životu, že sféra jeho je totožná se sférou toho, co je v lidském životě nejpodstatnější: umění, poezie, toť oblast, kde je možné co nejúplnější sebevyjádření, co nejúplnější projev vnitřního života“ (Teige 1994b, s. 403).

Teigeho deníkové záznamy tuto výpověď dokládají. Již v denících z let 1914–1915 se dovídáme, že mladý Teige kreslí, maluje, fotografuje. K 1. červenci 1915 si

poznamenává: „Prohlížel jsem si z okna Dubovku² – ještě malovat nejde – až bude obilí úplně zralé. […] Musim si namalovat něco do prázdných 3 rámců, aby nevisely jen tak na zdi. – Jestli tu Dubovku nenamaluji, budu mít celý rok vztek. –Ale jak ji namalovat. Zdejší krajina dělá z člověka chtěj nechtěj impresionistu. Ne ovšem Moneta a Pissarra. Ne kvůli obětování formy a uznání světla jako tvárného elementu, ale pro hluboké nálady (né nějaké mařákovské) a prchlivé půvaby. Malovat skutečně tady znamená předně tu zcela žít v pravém slova smyslu, a pak být zdejší – a Čech.“

V této době již patnáctiletý Teige nejen kreslí, maluje, fotografuje, ale také horlivě čte Volné směry a umělecko-historickou literaturu. Snaží se co nejvíce seznámit s aktuálními uměleckými směry a projevy, v Čechách i Evropě. Jeho první výtvarné pokusy (1914–1916), které v denících lakonicky komentuje (např. 2. ledna 1916: „Byl jsem tuhle malovat Na Františku Hradčany. Ubohá skica“), prozrazují silnou inspiraci dílem malířů umělecké avantgardy kolem první světové války, zejména Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Vlastislava Hofmana. Ale na začátku první světové války je mu zatím ještě blízký impresionismus, obdivuje Slavíčka a „impresionistického“ Sovu: „Vůbec, Sova jako krajinář (ne ovšem realista jako v prvních 3 sbírkách) je mi milejší než symbolista a erotik. Jeho krajinné škici dovedou nadchnout. Vůbec, teď mne Sova i  Dyk inspiruje k malbě. Ona Praha od Františku měla býti asi Sovovým: Budoucím přístavem ze Soucitu a vzdoru“ (11. ledna 1916).

Rok 1916 je podle deníkových záznamů rokem intenzivního sebehledání; 6. dubna 1916 píše: „Ze zcela bezpodstatných důvodů a příčin prožívám, totiž: tuším, že začnu prožívati neobyčejně těžkou krizi svého vnitřního života. Alespoň dostavují se její první symptomy. Otázka mé budoucnosti, tak děsně černá a neprůhledná, otázka mého povolání – které, soudím, bude v rozporu s mým přesvědčením. A zdá se, a zdá se mi to stále určitěji, že já, jenž by chtěl vždy prováděti silácké excesy, budu v životě držet hubu. Nejsem utilitarista – a nenávidím každou praktičnost – a to je vada, to je vada moderního člověka. Cítím to jasně.“

Deník se šestnáctiletému Teigemu stává také médiem sebereflexe a sebevýpovědi. Nápadné je rovněž to, kolik záznamů krouží kolem jeho kamarádů, které chce „přesvědčit o modernosti“, získat pro moderní umění, pro společné aktivity a kteří se v roce 1920 stanou členy Devětsilu (Karel Vaněk, Alois Wachsman, Jan Zavadil): „Cítím čím dál tím víc krásu modernosti. Čtu Hamleta německého a přemýšlím o všem vůbec. Mám plán, jak budeme postupovat, naše sdružení, k uměleckému vzdělání ,našeho‘ obecenstva“ (2. července 1916). Komentuje školní výstavy a je mu líto, že jejich kresby a obrazy návštěvníky tak málo zaujaly. Je fascinován, opojen až do zvláštní posedlosti „moderností“, chce hledat „vnitřní tóny ve všech útvarech moderního umění a života“ (30. června 1916), svým výtvarným pokusům chce „vnutiti úkoly modernosti“ (6. července 1916) a ke stejnému datu si do deníku poznamenává: „Kolísám mezi primitivismem a kubismem, ale tohle kolísání není nikterak bolestné. Snese se to. Jsem šťasten a jsem přesvědčen o kráse modernosti. Vzpomínám na Zavadila, rovněž moderního, ale zároveň dobrého člověka. To, to mi schází.“ Také poetismus charakterizuje Teige v prvním manifestu (1924) jako

² Dubovka je malá vesnice, asi 1,5 km na východ od tehdejšího Neveklova, jehož je dnes součástí. Stala se námětem několika Teigeho kreseb.

„vášeň modernosti, modernolatrie (abychom užili slova Umberta Boccioniho)“ (Teige 1971c, s. 557). V souvislosti s touto nutkavou neurózou „modernosti“ působí u Teigeho představa urychlitelnosti dějin, pokroku a vývoje umění. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že se Teige stal obětí této iluze. Hlavní instancí „urychlení“ (také v umění) zůstala pro Teigeho revoluce ve Francii, jejíž význam nepřestával zdůrazňovat od svých prvních textů (např. Nové umění proletářské, 1922) až k fragmentu Fenomenologie umění (1950–1951). Pojem „moderní“ chápal Teige především jako synonymum jednoty i jednoznačnosti: jednoznačnost a jednota všech věd, všech umění, jednota jedné pravdy moderního světa, politická i morální jednoznačnost socialistické revoluce, ale také moderního životního stylu.

O nejaktuálnějším evropském uměleckém i literárním dění se Teige snažil získat co nejvíce informací a především se znovu a znovu pokoušel malovat a kreslit, své pokusy ovšem v denících komentuje značně kriticky.³ Jeho zájem se na počátku první světové války soustředí – jako u většiny jeho vrstevníků, horujících pro modernu – na kubismus, futurismus a expresionismus: „Kubismus a futurismus, částečně i neoimpresionismus a něco z expresionismu jest základem dnešní tvorby“ (3. července 1918). Ale již o týden později se ptá, jaký bude (po válce) další osud kubismu: „Tomu kubismu, jako je například kubismus Légerův, starší díla Čapkova, Kubištova, kubismus Fillův a částečně i  Le Fauconnierův a též někde i Picassův, – na hony jsem vzdálen. Blízko orfismu; z futurismu je mi nejbližší Severini. Na podzim 1917 byla má bolest: Kudy z čapkovštiny? A nyní: Kudy ze Špály? A to bych už konečně věděl.“

Umění Tvrdošíjných bylo pro Teigeho výzvou jako „měřítko“ modernosti, vyhrocené do antiteze „staré“ versus „nové“ umění. V literárním týdeníku Kmen uveřejnil Teige 26. června 1919 kritiku linorytů Josefa Čapka k  Apollinairovu Pásmu (Zone) v překladu Karla Čapka, která je formulována velmi shovívavě, na rozdíl od deníkového záznamu z 8. února 1919: „V novém čísle Června je Čapkův překlad překrásné Apollinairovy básně Zone, s velice slabými ilustracemi J. Čapka – mimo tu pařížskou ulici, Nanebevstoupení a konečnou vinětku, které ovšem také nic neznamenají a jsou hodně slabé, – je to ostuda české moderny, jsou to práce úplně pode vší kritiku a mimo meze kvality. Je to smutné, že Čapek se odváží takové nestvůry uveřejňovat – jde to, zdá se mi, nějak v poslední

³ Šestnáctiletý Teige si 14. ledna 1916 poznamenává, že čte knihu historika umění Maxe Raphaela Von Monet zu Picasso. Grundzüge einer Ästhetik und Entwicklung der modernen Malerei (Od Moneta k Picassovi. Základy estetiky a vývoje moderního malířství), kterou čtyřiadvacetiletý Raphael vydal roku 1913 v Mnichově. Raphael v předvečer první světové války uvažuje o situaci umění vymaněného z metafyzického rámce, umění, které odráží antitetický rozpor mezi světem a člověkem: „To je manko moderního umění, že uvězněno v kruhu egocentrického subjektu není schopné se osvobodit od individualismu a přijmout do své koncepce totalitu světa. Otázka umění se stává otázkou života a viděli jsme, že v moderně jsou stále přeskakovány velké oblasti [života]. Bezmála nikde jsme nenašli člověka, nýbrž estéty, jimž připadá absurdní požadavek, že by bylo třeba uspořádat vážně a upřímně nejdříve svůj život až do nejmenších věcí a až k jeho nejzazším hranicím, ještě dříve, než by bylo vůbec možné i jen vzít štětec do ruky. Podstatné věci se dnes lehkomyslně házejí přes palubu nebo si je přehazujeme přes sebe jako pózu. A zatímco se domníváme, že ve štětci máme prostředek, kterým bychom v tomto ubohém světě zdání zakleli na plátno celý vesmír, promarňujeme zatím možnost dospět k oné dokonalosti ztvárnění, která vyznačuje velké předchůdce: malíře okenních tabulí v Chartres, Giotta, Rembrandta, Corota. Kdybychom se jich mohli zeptat, v čem spočívá tato plnost a dokonalost, tato vnitřní velikost jejich díla, nemuseli by opakovat Poussinova hlubokomyslná slova: ‚Nic jsem neopomenul‘?“ (Raphael 1983, s. 198–199).

době s  Čapky z kopce. Dělají u státoprávníků žurnalistickou kariéru – a k vlastní práci se nedostanou.“

V září 1918 uspořádal Jan Zrzavý v Topičově salonu svoji první samostatnou výstavu, která měla mimořádný ohlas. V té době se Teige již pravidelně stýkal nejen se Zrzavým, ale také s  Čapky, Špálou, Hofmanem, ale nejblíže měl k  Zrzavému. Deníkové záznamy vypovídají o zvláštním postavení Jana Zrzavého na domácí umělecké scéně i o jeho významu pro Teigeho. Do deníku si 6. listopadu 1917 poznamenává: „Byli jsme odpoledne s několika našima věcma s Karlem Vaňkem u  Zrzavého. […] Ostatně není možno se nějak říditi podle úsudku Zrzavého. Má úžasné a prapodivné názory; když Karel odešel, mluvil jsem se Zrzavým o Tintorettovi, Vincim, Raffaelovi, Zurbaránovi, Herrerovi, Riberovi, Murillovi, Grecovi, Velázquezovi, Bellinim, Dürerovi, Holbeinovi; též o Derainovi, Cézannovi, Picassovi, o futuristech, o kubistech, o Matissovi, o Gauguinovi, o Špálovi, Čapkovi a Hofmanovi. A z těch rozmluv jsem poznal – jsouť klíčem k jeho dílu – jak úžasný umělec je Zrzavý. Myslím, že je nyní na cestě k cíli, který je obrovský a kterého on jistě dojde!! Avšak nevím, uposlechnu-li ve všem jeho rad, co se týká kopírování starých mistrů a přírody; což on vřele doporučuje.“

Setkání s Janem Zrzavým dávalo Teigemu odpověď na otázku z citovaného deníkového záznamu z podzimu 1917 – „kudy z čapkovštiny?“ a „kudy ze Špály?“, tedy z kuboexpresionismu a umění, které Teige vnímal jako příliš spojené s vývojovými tendencemi moderního umění kolem a během první světové války. V osobitém stylu Jana Zrzavého našel Teige něco, co Karel Srp výstižně charakterizuje jako „spirituální realismus“ (Srp 1994, s. 10). Ve studii Jan Zrzavý z roku 1923 třiadvacetiletý Teige zdůrazňuje, že hybnou silou uměleckého tvoření Jana Zrzavého je právě „poznání skutečnosti“: „Noetický realismus […], který po více než 400 letech smyslové malby empirické navrací umění k pravému základu, k poznání skutečna. Je to vyšší realismus přísné výtvarné čistoty, svéprávný a samostatný formově, pravý opak napodobivého, vizuálního, opticky iluzionistického naturalismu popisného a tzv. fotografického. Tento realismus nesnaží se přirozeně vykouzliti na plátně výsek skutečnosti, doslovný přepis viděného světa, nesnaží se optickým klamem vás ošáliti a předstírati vám iluzi skutečnosti tam, kde jde o obraz, jenž je věcí lidštější než fotografický snímek. Kde fotograf pracuje čočkou a citlivou deskou, tam pracuje umělec celým svým lidstvím. Poznává svět nejen zrakem, ale všemi smysly, sytě, podrobně. Ze svého poznání světa utváří v nitru či ve vzpomínce nové obrazy, které nechtějí být nápodobou či iluzí zevní skutečnosti, ale skutečností novou, nově z ducha zrozenou“ (Teige 1966c, s. 109).

Hledání nových cest ke skutečnosti, jak Teige píše, odmítání veškerého naturalismu a ztráta důvěry v zobrazovací funkci umění tvoří podstatu nejen umění Jana Zrzavého, ale celé umělecké moderny a avantgardy desátých až třicátých let 20. století.

Již ve studii z roku 1923 mluví Teige o „duchovém výrazu“ Zrzavého malby, o podstatě umění, jemuž dáno hluboko „sestoupiti do tajemství věcí a lidského nitra, intimně se sepnouti s životem veškerenstva, svůj dech s jeho dechem ztotožniti. […] Z tajemných hlubin a propastí života dospívá umění Zrzavého arkadického klidu a jasu. Ze světa stínů vkročilo v svět skutečností. Povýšilo hmotu do duchové oblasti a nadalo ji psychickými silami. Z temna bolestných duševních stavů, kotvících v podvědomí jedincově, ocitlo se na bílém dni“ (tamtéž, s. 105, s. 110).

Co o sobě tedy prozrazuje Teige sám, když ve svých denících již jako dvanáctiletý chlapec zaznamenává, uspořádává a dokumentuje zrání, sebeuvědomování, kontinuitu a proměny vývoje vlastního Já a své individualizace? Jaké možnosti dává žánr deníku svému pisateli? Písmo umožňuje materializovat a fixovat zkušenosti a zároveň poskytuje určitou kontrolu nad pamětí, která působením času prožitky a zkušenosti modeluje pod vlivem vnějších okolností a pozdějších událostí. Psaní uvádí pisatele do stavu niterného usebrání v samotě, je médiem „zvnitřněného a individualizovaného myšlení“ (Ong 2006, s. 172). Od počátku literární kultury deníků v 18. století měla forma deníku blízko k ústním formám komunikace. Podle Waltera J. Onga: „Osobní deník je velmi pozdní literární formou – ve skutečnosti nebyl znám až do 17. století. Druh verbalizovaného solipsistického snění, k němuž vede, vzniká až ve vědomí, které bylo formováno kulturou tisku. Pro jaké ,já‘ vlastně píšu? Pro sebe, jaký jsem dnes? Nebo pro vlastní já, jak si ho představuji za deset let? Nebo jaké doufám, že bude? Pro sebe, jak si sám sebe představuji, nebo jak doufám, že si mě představují jiní? Podobné otázky mohou naplňovat a také naplňují mysl autorů deníků úzkostí a dost často vedou k tomu, že psaní svého deníku přeruší. Tito autoři totiž už nemohou žít s fiktivní podobou sebe sama“ (tamtéž, s. 120). Existují deníky, v tom má Walter J.  Ong pravdu, u nichž je nám od prvního záznamu zřejmé, že jsou psány pro čtenáře, jako např. deníky Maxe Frische (srov. Frisch 1950) nebo deníky Ivana Diviše Teorie spolehlivosti (1960–1994) (srov.  Diviš 1994). Tento typ deníků vyvrací argument, že deník jako žánr je monologické povahy a médiem monologické subjektivity. Podle Ralpha-Rainera Wuthenowa „možno deník (diarium, journal) označit jako základní literární formu, jako vzor literatury, pokud se Já stává samo sobě rolí a poznáním získá také vhled do své nefixovatelnosti. Tzv. identita je zprostředkována psaním, tedy literárně“ (Wuthenow 1990, s. 13). Podle Wuthenowa „subjekt zde, v deníku, nenabízí žádnou souvislou látku k vyprávění, nýbrž jen nesouvislý materiál pozorování a reflexí. Diskontinuita je toho kvazi přirozeným důsledkem, reagováním v momentech, a sice na vnější svět, na sebe sama a své pocity, nálady, názory a formy sebezkušenosti“ (tamtéž).

Deník je tedy literárním žánrem mezi historickým dokumentem a literárním textem, ego-dokumentem a sebesvědectvím, žánrem na hranici soukromého a veřejného, individuálního i paradigmatického, autentického i fikčního. Přestože mnozí autoři usilují právě ve svých denících o věcnost a objektivitu a potlačení osobních peripetií (např. deníky Juliena Greena nebo Cesara Pavese), obsahují deníky také fikční prvky. Deníky a korespondence jsou žánry „všedního dne“, podle Maurice Blanchota jsou „kotvou, kterou necháváme zapustit do dna každodennosti“ (Blanchot 1971, s. 274). Zároveň jsou (často) také prostorem konstrukce vlastní identity, což je v případě Teigeho deníků zvláště podstatný aspekt. Psaní deníku je pro mnohé autory každodenní a všední záležitostí, nevyžadující žádné zvláštní nadání a schopnosti. Z hlediska formy je deník maximálně širokým, amorfním žánrem, jehož stylistické možnosti sahají od zcela nenáročné prózy až k vybroušenému jazykovému umění. Přes formální „rozostřenost“ a amorfní povahu deníků existují určité charakteristické prvky, které deníky jako žánr specifikují, jako datace, u cestovních deníků uvádění konkrétních míst, tedy časová struktura deníků, která jim dává nejen punc aktuálnosti („teď a tady“), ale také možnost změny, doplnění, pokračování.

Z RODINNÉHO

ARCHIVU

1910—1911

DENÍK 1912

DENÍK 1917

1. pondělí, Nový rok

LEDEN

Dnes jsem zase přeložil jednoho Hebbela, a sice: Naposled. Čtu ho. Dopoledne jsem byl v archivu u tatíčka pro kalendáře a přinesl jsem si též Willy Cottet [sic]: Rozhovory zvířat, ¹ pak Pekařovu Knihu o Kosti² a ještě jakousi „Prahu“. Mimo to tatíček při rovnání své knihovny u nás mi zase něco dal.

2. úterý

Napsal jsem báseň: Listopad nad ulicemi a jeden ubohej sonet. Ten ovšem do svých nových básní nedám. Mám zas ještě náběh na 2 básně. Koupil jsem si Weiner: Usměvavé odříkání ³ Čtu Nerudu, Malostranské povídky. 4

3. středa Čtu toho Weinera.

5. pátek

Škola mě náležitě otravuje – jsem unuděn. Poznávám, že Zavadil strašně kostnatí a dřevnatí – čím dál tím hůře – je z něho už zcela školský chlap – z duše mu mnoho už nezbylo. Je mu pravou rozkoší žít v latině, matice a deskriptivě – hned po Vánocích přišel nadřený a furt a furt jen škola. To je jeho celý duševní a myšlenkový svět – to, co mu zbývá, je konverzace s mělkými lidičkami. Podlehl zcela svému prostředí – je takový – školní a mělký – ale je to jeho vina, že si nedovedl to prostředí udělat jiné – ba téměř jiný svět. Jde to s ním příliš rapidně z kopce: a i jeho vzdělání a kultura – ostatně ta byla jaktěživa podprůměrná. To nevím, jak to s ním půjde dál. To je ovšem pak přátelství nemožné. Přečetl jsem Weinerovo Usměvavé odříkání. Je dost dobré. Některé kousky jsou špatné, ale jiné nádherné. A správná, zcela výtvarná dikce. Čtu Nerudovy Malostranské povídky Byl jsem v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea.5

6. sobota

Značná nuda. Čtu Tagoreho Gítandžali a Franz Jungovu Sophie, Der Kreuzweg der Demut. 6 To poslední je dosti sympatické, chce to být upřímně moderní, třebas by to nebylo, neboť je v tom trochu německé maškarády, kterou tak hlavně trpí německé nové výtvarnictví.

7. neděle

Nuda. Stejná jako včera. A ačkoliv je prázdno. Neboť sotva člověk vrazí do třídy, již u lavic jsou seskupeny hlavy z papírmaše7 i ve svátek a do zpěvníků, notesů a na všecky hadry čmárají

¹

Colette Willy: Sedm rozhovorů zvířat. F. Adámek, Praha 1913, s předmluvou F. Jammese, přel. J. Krecar.

² Pekař, Josef: Kniha o Kosti. První díl třísvazkové série autor vydal v roce 1910.

³

Weiner, Richard: Usměvavé odříkání Vl. nákladem, Praha 1914.

4 Neruda, Jan: Povídky malostranské (1878).

5 Knihovna byla slavnostně otevřena v nové budově

Uměleckoprůmyslového muzea (dnešní třída 17. listopadu v Praze-Josefově) v listopadu 1900.

6 Jung, Franz: Sophie. Der Kreuzweg der Demut. Die Aktion (F. Pfemfert), Berlin 1915.

7 Papírmaš – směs drceného papíru, vody a lepidla.

deskriptivní cvičení či matiku, s náramným zájmem, někde i dokonce s gustem a rozkoší. Je mi to velmi odporné a zachvěji se vždy až ke kostem. Jak ta škola zná vysát člověka. A oni ti lidé se dobrovolně dají. A takový je, jak nyní vidím, i Zavadil. Zdá se mi, že takovým byl vždy, že jsem se v něm ale mýlil. Ostatně je mi to tak dalece jedno – bylo by mně to nepříjemné vloni, snad, ale dnes je to lhostejné. Kamarádů mám dost – co na tom, že dosud žádného přítele. Nevím ovšem, kde je to horší – u Zavadila či Vaňka. Zavadil má vady: šosáctví, mělkost, povrchnost, šplhavost, prospěchářství, nabubřelost a naprostá nevzdělanost. Vaňkovy vady: žvanivost, nafoukanost, povrchnost a předstírání, že něco ví, ačkoliv to neni pravda, perverznost – Vaněk není moderní, Vaněk je od své doby odvrácený, fascinovaný katolictvím, zcela dekadentně vypadá – v malířství vyhledává monstrozitu stejně jako v literatuře. Tintoretto je mu milejší než Giorgione, Greca a Dürera chápe falešně, do Ropse byl a ještě je nadšen, ačkoliv ho dobře nezná, Beardsleye nezná ani podle jména, zajisté však by ho měl rád. Obzvláštní záliba v Zrzavém, ostatně zcela pod vlivem Wachsmanovým, je toho rovněž důkazem: staví ho i nad Koníčka, kterého ostatně zná strašně málo. To je také zlé, že Vaněk mnoho mluví a málo ví. Stačí tři dny a tři noci mluvit o literatuře francouzské, ačkoliv zná jen Franceho, Baudelaira, trochu Mallarmého, Maeterlincka, Verlaina a Huysmanse – a má je velmi rád. Ale to, co by měl především milovat a znát – modernu – tu ignoruje a autory nezná ani dle jmen. Co je to Paul Fort, to on vůbec neví! prosím!! takový člověk, tak krásný a originelní – a již starý z generace naturistů – a Vaňkovi je to španělská ves. Neméně španělskou vsí jsou mu jména Vildrac, Apollinaire, Romains, Thogorma, ale on nezná ani starší autory jako Duhamel, Saissiset [?], Ghéon, Guérin, Le Blond, Leley [?], Klingsor, Rimbaud etc., a co novějšího zná jako Verhaeren: ten se mu moc nelíbí, Mercereau rovněž ne, jen ještě trochu Arcos. Jeho, v podstatě tedy romantický a dekadentní naturel, jak jsem již napsal od své doby odvrácený, se stane občas moderním. A to začne najednou mluvit o životě – o němž toho mnoho neví, jako kdyby byl největším moderním filozofem a jak by Mercereaua a též Bergsona – oba!! – spolkl a vykládá, že na všecky -ismy kašle a jeho blouznění o absolutním umění (– zbytek romantismu, z druhé strany zase mělkosti) má povahu psychózy. To právě je Vaňkův život a moderna: mělkost, v níž plave a žije a dýchá Zavadil v jednom kuse. Ať se mají pěkně. Prozatím s nimi nemíním se hlouběji stýkat a znát. Fanfaróni jsou oba. Teď bych po řadě měl zdrbat a ztrhat sebe, ale jsem v dosti dobré náladě a k sobě přívětivé, nač bych to dělal. Ostatně mi to zastane Vaněk a co nejdříve i Zavadil. Zavadil tedy až později, neboť on jest mnohem více tupý než Vaněk a jakživ

nevycítí tu trhlinu, která se dělá, kdežto Vaněk ji cítí poměrně brzo. Ať mě jen trhají – jistě tak, jak mě budou trhati, budou to tak činiti nesprávně. Neříkám, že kdo mě trhá, že lže a že by oni k tomu neměli práva, ale oni mě neznají, hlavně ne Vaněk, ten neměl příležitost k tomu, a Zavadil je zase nechápavý. A já jim o sobě nikdy nic správného neřekl. Zcela dle Weinera: neb jsem se nikomu nesvěřil – a proto jsem pravdiv byl k sobě8 –ostatně to poslední bohužel není pravda, ale komu je co do toho – říkat to mohu. Lžu i sobě rád.

9. úterý

Dnes jsem odešel ze školy – bylo mi poněkud špatně.

10. středa

Dnes jsem nebyl ve škole. Dočetl jsem F. Jung: Sophie. Kreuzweg der Demut. Čtu Weinerovu Lítici.

Chci přepracovat svoji novelu: Plamennou silnicí… a popřípadě s ní něco podniknout.

Mimo to jsem přeložil něco z Hebbela.

[11.] čvrtek

Dnes jsem byl už ve škole.

[12.] pátek

Dneska jsem chodil po Praze s Vaňkem. Již se nepereme. Vaněk dle všeho uznal zcela většinu bodů, o něž jsme se přeli, a myslím, že je to plus. Ostatně zdá se, že mu i dodal Wachsman, také to mezi řečí projevil. Totiž tehdy, kdy jsme se hádali o Vánocích, pak potkal Wachsmana a šel s ním domů a mluvil o tom. A Wachsman asi dal více za pravdu mně než jemu – a na Wachsmana Vaněk dá. A je to divné – že Wachsman, vždyť je zcela jiná povaha než já, [je] Vaňkovi bližší. Nemíním [se] na základě včerejšího rozhovoru s ním smiřovat. Trvám na svém úsudku o něm stále – můj úsudek se liší jen do té míry, pokud se polepšuje Vaněk. Já nechci říkat, že jsem lepší než on, ačkoliv, upřímně řečeno, jsem si to teď občas myslil, ale jisto je, že v mnoha bodech mám pravdu, a on nikoliv. Avšak u Zavadila je úpadek a zřícenina obrovská. Takový hrozný. A teď nakonec je to i vidět na jeho zevnějšku. Jeho dosud hezký obličej suroví, strašně, a s brýlemi [vypadá] jak propadlý německý septimán. To poslední jsem na něm pozoroval už dávno a říkal jsem mu to, jako žert – již v Neveklově. Můžu já za to, že on namaloval několik velmi pěkných obrázků. On také však ne!! Je mi přímo úzko se dívat na jeho debakl, až je to vše odpuzující. Ještě také musím Zavadilovi jednou říct, aspoň trochu, co si o něm myslím. Myslím, že mu to nebude nejpříjemnější, ale on najde v Sallustiovi a kvadratické rovnici útěchu. Amen. Jak se mu líbí.

Půjčil jsem Vaňkovi Theera: Výpravy k Já. Dá mi je od něho podepsat.

Koupil jsem si Bergson: Komika charakteru. 9 [chybějící část] nebaví. Je jen zcela náhodou, že maluje – a že to je skoro jako moderní. Jak se Zavadil stal modernistou! Zamrazil mi vždycky říkal: že Zavadil je modernista jen a jen pro forma a že jsem já z něho udělal modernistu. Nevěřil jsem dříve, teď však ano. V kvartě jsem vetloukl do Zavadila Slavíčka a Březinu, v kvintě na počátku Deraina – toho nechtěl chápat a sotva chápe dosud, ale s Nejedlým se to podařilo. A jestliže já v kvintě v malířství to protahoval od Nejedlého a Slavíčka k expresionismu a novoprimitivismu, o prázdninách pak k novoprimitivismu – a mezi svým Smíchovem a Starými domy si musil špendýrovati¹0 skoro tříměsíční interval, než jsem si zformuloval své nové názory, jestliže jsem totéž v literatuře činil od února do května ve svých Internacionálkách, Zavadil hopsal a skákal velmi žongléřsky. Začal provozovat repetice mých věcí –a kradl mne tak, že on, který vždy byl vitální a neupadl nikdy do historismu – v tom je jeho veliké plus – začal malovat bibli: ukřižování a kázání na loďce. A vím, jakživ neměl bibli ani v ruce. Nechci sprásknout nad ním ruce, v něm je něco dobrého – ale nějak toho ubývá.

Nakreslil jsem tuší Čluny v přístavu, myslím, že dosti dobré.¹¹

15. pondělí

Byl jsem tasen z deskriptivy a uměl jsem.

16. úterý

Dneska jsem dostal z latiny strašlivou kouli. Neuměl jsem vůbec nic. Zeman si myslil, že se občas připravuji. Věděl, že se zmýlil. Na chemii na poslední hodinu jsem s Rašínem¹² švencnul – nezapsal nás – tedy nemusím přinésti omluvenku – nemusím zhotovovati tatiho podpis.

17. středa

Dnes vojenské cvičení. Jsem doma. Byl jsem na Zkrocení zlé ženy.¹³

21. neděle

Před několika dny jsem byl volán z němčiny na báseň. Uměl jsem dost. Čtu Šexpíra Zkrocení, Hebbel Gedichte a Bergsona. Chodím často na led. Chodí tam Zavadil, Šámal, Vítek J., Vaněk a Rašín. Je to zábava – bavení – bože! Jak mělké, nudné. Dělám si ze všech legraci a vodím je za nos. Zavadila šťourám. V sobotu jsme opravovali a psali českou kompónu. Tu starou mi Flajšhans nečetl: napsal tam úprava

Bergson, Henri: Komika charakteru. J. Pelc, Praha 1916, přel. J. Bartoš.

Špendýrovat si – dopřát si.

Věta zatržena tužkou.

Ladislav Rašín, starší syn politika Aloise Rašína.

Shakespeare, William: Zkrocení zlé ženy. Překlad J. V. Sládek, režie J. Kvapil, repríza v Národním divadle 17. 1. 1917 od 19 hodin.

nedbalá. Nová byla Ubi bene, ibi patria.¹4 Je deskriptivní rys. Jsem školou unuděn, chtěl bych – weinerovsky – tichem být…¹5 Byl jsem na Psohlavcích.¹6

22. pondělí

Byl jsem volán z přírodopisu a dějepisu. Obé jsem uměl. Tuhle, tuším v neděli, k nám přijela sl. Minči Garkischova. Byl jsem v komorní hudbě. Bylo to dobré, Jeremiáš, i ten Wolf a Schumann.

23. úterý

V chemii jsem sice byl, nešvencoval jsem, ale šel jsem se omluvit. Volán jsem nebyl z ničeho. Ani nic nečtu – otravuji se.

24. středa

Poznámka o Vaňkovi: Vaněk naprosto už delší dobu nešťourá a chová se nejen velmi kamarádsky, ale i s jistou dosti uctivostí ke mně. Hraje komedii? Nevím co to. Ale je mi to tout égal.¹7 Musím mu připomenout tedy leccos a leccos. Říkal ve vánoční hádce tenkrát, že má důkazy o mé perfidnosti – nemohl je mít a nemá, lhal – budu je na něm tedy žádat. A Zavadil si myslí, že to šťourání a vysmívání, jež na něm provozuji, je zcela v dobré kamarádské vůli. Dobrák. Necítí a nechápe tu propast mezi námi. Byl jsem tasen od Zemana z latiny na obsah a překlad. Obsah jsem zkopal, překlad uměl. Odpoledne byla v Mozarteu¹8 akademie našeho gymnázia. K nám předtím přilítla na mne Daša Hoffmannová, že prý by chtěla taky jít – budou-li ještě lístky. Nu – snad ano! Také byly. Šla s ní ještě sl. Minči Garkischová, která k nám v neděli přijela. Byla to legrace. Daša tam mohla puknout smíchy. Dopadlo to většinou chabě. Ještě tak to vytrhl Čelakovský se Smetanovýma Tancema, ¹9 ale hrál to přespříliš jednotvárně a mdle, kdo slyšel to jen od Štěpána, tak nepozná, že by to byly Smetanovy Tance, co hraje Čelakovský. Největší senzaci působil jakýsi mladý virtuos – ještě v bílé blůzičce – který skvostně skřípal a vrzal: ale housle si naladit neuměl. Jak pravím: hrozná legrace. Zpáteční cestou – utekli jsme před koncem, jsme se smáli, div jsme nepukli všichni tři.

25. čtvrtek

Nic – celkem. Čtu sem tam nějaké moderní básně – moderní či méně moderní: Sova, Březina, Theer, Bezruč, Mácha, Fischer, Neumann, Weiner, Toman, Hanuš, Čapek – kvůli recitaci – pro školu!

26. pátek

Budeme ode dneška ve škole jen do dvanácti.

Ubi bene, ibi patria – Kde je vlast, tam je dobře.

Citace z básně Gustave Courbet (Pohřeb v Ornans) ze sbírky Richarda Weinera Usměvavé odříkání (1916).

Kovařovic, Karel: Psohlavci. Libreto K. Šípek, dirigent F. Picka, režie R. Polák, repríza v Národním divadle 21. 1. 1917 od 19 hodin.

Tout égal – úplně jedno.

Mozarteum – dům v pražské Jungmannově ulici, postavený podle návrhu Jana Kotěry v roce 1913, s velkým koncertním sálem.

Teige má na mysli Smetanův cyklus České tance (1897).

Koupil jsem si Aktion, poslední číslo.²0 Je tam plno obrázků, ale slabých, na titulním listě ten dřevoryt je špatný, Tappertova Zeichnung přímo školácká, Birnbaum: Halluzination, polofuturistický nesmysl; Christian Schad: Café, hloupé, futuristické, týž Zeichnung lepší, ač stále praslabé kvality. Jano Richter: Däubler fauconnierovská kresba, stále slabé, Japanský dřevoryt a Erich Gehre: Landschaft, virtuózní, až mnoho, ale nejlepší z celého čísla. Nevím dobře, jak se mám vůči Aktion postaviti. Je přece jen moderní, je v ní trošku toho „pokubistického ducha“, leč je příliš prušácká, ač antimilitaristická a internacionální. V její moderně nejlepší tón je drsný a surový, je to jakýsi hlas smrti, který se ozývá v prózách bratří Čapků, ale je v Aktion horší. A ostatní vše je pošklebek, grimasa, někdy dosti podezřelého ražení. Weiner by se tam – aspoň většinou – nehodil. 27. sobota

Dopoledne: ve škole jsem byl tažen z češtiny, hlásil jsem se dobrovolně na bratra Lukáše Pražského. Umělcem mnohem více než bylo zapotřebí, ale to, co jsem měl uměti, to jsem neuměl. Avšak přece doufám, že dostanu výbu.

Odpoledne byl jsem na ledě. Byl tam také Zavadil, Flajšhans, Vítek atd. Na Zavadilovi je pozorovat jisté a stále pokračující sejrovatění – vůčihledně. Dávám mu svůj úsudek dosti najevo – on ho nechápe. On – snad pod dojmem Vaňkova výkladu – dává přednost životu před kulturou a uměním. Tak to [je] správné. Ovšem on si myslí, že legrace, flamendrovství, brutálnost a sprostota, to že je život. Můj názor je ovšem zcela jiný. Myslím, že život jaksi není žit, ani zajisté sněn, nýbrž činěn a tvořen každým jednotlivcem, jenž činí tím zářezy do své duše. Možná, že nemám pravdu. Jisto je ale, že je se Zavadilem zle. Je odpuzující.

28. neděle Vidím, že minulý týden je v datech o den chyba.²¹ Dneska mám svátek, dostal jsem Šexpír: Večer tříkrálový, Král Jan, Richard II., Antonius a Kleopatra a Marlowe: Doktor Faust a 12 korun. Dopoledne jsem se procházel s Váňou a Štěpánkem. S Váňou jsme se poněkud hádali – ovšem o starých věcech ještě jako v loni – Váňa chce dnes do mne píchat – ale je na to přespříliš neobratný – a v dnešním sebevědomí a strašné nafoukanosti a nadutosti mojí mi to nepřekáží. Štěpánka ovšem jsem seznal jako zcela fajn člověka, lepšího než Zavadila. On je nadšen pro křesťanství – já křesťanem nejsem, ale cítím přec jeho přednosti – kdežto Zavadil je úplným ateistou, a smát se, smát se, smát. Jsou jisté city Štěpánkovi vlastní: on má na ně právo, i kdyby byly kdesi vypůjčené, neboť on – hebbelovsky –es im Ich genoß.²²

Aktion 7, 1917, č. 1–2, 6. 1.; Richter, Hans: Däubler, tit. list; Tappert, Georg: kresba, s. 6; Birnbaum, Menachem: Halluzination, s. 9; Schad, Christian, kresby, s. 11–13; japonský dřevoryt, s. 19; Gehre, Erich: Landschaft, s. 26.

V souladu s pravidly uvedenými v ediční zprávě byly tyto datační chyby rovnou opraveny.

Úryvek z Hebbelovy básně

Erleuchtung (Osvícení): „[…] kann leicht, wer es im Ich genoß“ –„[…] může snad, kdo to sám v sobě prožije“.

DENÍK 1918

LEDEN

1. úterý

Kreslil jsem tyto dny tuší a některé věci se mi v těch skicách velice podařily, ač jsou jinak navlas podobny mým obdobným náčrtkům staršího data. Jsou to například – spadají téměř všecky do 1917:² Nábřeží u přístavu, Továrna, Nábřeží u mostu, Nábřeží, Rochers rouges, Domy, Nábřeží 2, Kotnov a Šternberk. Podle některých, zejména podtržených, míním dělat obrazy. Rovněž bych chtěl znovu řešeně malovat Křečovice, onu Krajinu s kostelem. Čtu Von Monet zu Picasso, Rosny: Un autre monde; Dostojevskij: Die Sanfte a Zápisky z podzemí ³

2. středa

Dopoledne jsem namaloval olej: Portrét harlekýna, nic extra.

16. [středa]

Dlouho jsem nepsal do deníku: v zlých těchto dnech jsem čekal, co budu moci [napsat] k tomuto osudnému datu, předem v kalendáři zatrženému. A nyní s radostí píši: neodveden. Byly to věru zlé dny, poslední: málo jsem jedl, téměř jsem nespal a všade horečně sháněl protekci. Chvílemi jsem věřil, že není vůbec možno, abych byl vojákem, jindy jsem měl důkladný strach. Strach, docela neheroický, jak rád se k němu přiznávám!!! Konečně přece v několika posledních dnech jsem to dosti dobře snášel, nechci říci statečně, ale naprosto tupě. A to mírnilo mé rozčílení. Nejhorší chvíle nicméně jsem prodělal poslední noc, a především ráno při loučení s mamičkou. Tatíček šel se mnou, neboť tak mu poradil pan rada Jakubů a mamička měla přijíti za námi. Tam tatíček ještě fakticky s radou Jakubů promluvil a vzkázal po něm dr. Klusáčkovi, jenž je rovněž členem městské odvodní komise. Nato téměř hned jsem šel k asentu;4 v rychlosti jsem do sebe nalil lahev černého kafe, které rovněž tak jako cigarety máčené v rumu a karlovarská sůl a též prášek Káli, jenž podle českého vynálezu musí nutně vzbudit příznaky plicního kataru – byly bez účinku. To vše u mne selhalo, jsem příliš zdráv, skoro více, než je mi libo. Zato protekce u Klusáčka, rady Jakubů a obecního staršího Myslíka fungovala znamenitě, a jak jsem se později dověděl, byla to jedině ona, která mne zachránila. Tam, na Střeleckém ostrově, jsem již nebyl nikterak deprimován, byl jsem v takovém obzvláštním stavu duše: věděl jsem, více: viděl jsem, jak funguje protekce: šel jsem k odvodu s jinou desítkou, než byla moje: viděl jsem, jak má legitimace je posunována z ruky do ruky, jak já jsem také jaksi posunován k míře a před odvodního lékaře, Rusína dr. Matkovského, u kterého se Klusáček a snad i Klika, který nebyl v komisi, přimlouval, jak ten člověk prohlašuje:

¹

Zápisky jsou součástí sešitu (9) Deník 1917; 1918, vedeného do 25. června.

²

Vepsáno jako vsuvka.

³

Rosny, J.-H.: Un autre monde, 1895; Dostojevskij, Fjodor Michajlovič: Die Sanfte. Insel-Verlag, Leipzig 1914; Zápisky z podzemí. A. Srdce, Praha 1917, přel. J. Pelíšek.

4

Asent – odvod.

Allgemeine… nicht geeignet,5 až se konečně opět setkávám se svou legitimací podepsanou majorem či obrštem,6 vojenským předsedou komise. Jak byla příjemná cesta domů! Jak rád jsem šel poděkovat panu dr. Ottrubovi, který se upřímně – sice marně – snažil získati mi ještě nějakou protekci, jak rád jsem oznamoval u Hoffmannů, že jsem štatskripl,7 a konečně jak bylo mi blahé psáti o tom lístky všem známým. A jak chutnal oběd!8

18. pátek

Byl jsem u Čapků = vypůjčil jsem si Duhamelovo: Compagnons, 9 a pak u Špály. Chci dopisovat prózu Sázka načatou před odvodem a od které si hodně slibuji. – Z naší třídy je odveden prozatím toliko Vojtěchovský. Ze 7. A jsou odvedeni: Benda, Hýka, Čupr, Forejt; konečně je odveden Sedlák, můj spolužák z prvních tříd gymnázia. Jinak z mých známých tam prozatím nespadl nikdo. Do školy nyní chodí Honza Štanců, jenž dostal z vojny dovolenou. Mluvím s ním někdy. Byl tuhle, tuším včera, u mne: ukazoval jsem mu své věci a půjčil mu něco ke čtení. Též jsme spolu hovořili o jeho pracích. Žádal jsem ho, aby něco vybral a nechal mi něco zde, že by se to příležitostně při nějakém našem podniku použilo. Též mu radím, aby udělal nějaký Linoleumschnitt a poslal to do Aktion

19. sobota

Dneska jsem udělal akvarelem Sedícího muže podle kresby z listopadu 1916 a oleje z prosince 1917: konečně jsem mohl celkem realizovati své chtění. Mám ten obraz rád. Nedávno jsem si koupil E. A. Poe: Dobrodružství A. G. Pyma. ¹0 Přišla mi tuhle nová Aktion, 1.–2. číslo nového ročníku. Je tam Čapkův dřevoryt, co jsem ho viděl jak u něj, tak na výstavě Pomocného výboru, velice krásný, jen poněkud grecovský. Literárně je tam především Laforgue a Hlaváček.¹¹ Přiložen byl Katalog Aktions Kunstausstellung: je tam ohlášena též výstava Tschechische Kunst.¹² Tak čekám.

20. neděle

Musím zapsat, že 4. ledna byl jsem večer u pí Růženy Svobodové, nabídnouti jí svůj Můj let a Venkovskou neděli. Tehdy to rychle oboje pročítala: Začla s Mým letem: viděla tam napsáno Torzo prózy, to prý nemá být: próza musí míti prý! triangulovou kompozici!!!! a směr podle ní, a bůhvíco ještě pitomého řekla. Začala číst a prohlásila, že se to zdá být pěkné. Leč co se zdá, to je sen, myslil jsem si. Čtla rychle dále a prohlašovala, že je to vlastně spíše báseň v próze (!!!!) a že je tam mnoho velmi dobře viděných věcí; však je to nedopracované. To je jediná správná věc, co mi řekla. Ale dopracovat to! Jó, abych nezapomněl.

5 Allgemeine… nicht geeignet –obecně… nevyhovuje.

6 Obršt – hovor. plukovník v rakousko-uherské armádě.

7 Štatskripl – z něm. der Staatskrüppel, doslovně muž neschopný vojenské služby.

8 Karel Teige bude definitivně zproštěn vojenské povinnosti až v roce 1922. 4. května 1922 píše v dopise Artuši Černíkovi: „[…] tak jsem definitivně neodveden.“ (LA PNP, fond Černík Artuš).

9 Duhamel, Georges: Les Compagnons. Édition de la Nouvelle Revue Française, Paris 1912.

Poe, Edgar Allan: Dobrodružství Arthura Gordona Pyma. H. Kosterka, Praha 1900, přel. J. Živný.

Die Aktion 8, 1918, č. 1–2, 12. 1.; Čapek, Josef: Herbst, sl. 11; Laforgue, Jules: Mittelmäßigkeit, sl. 13; Hlaváček, Karel: Kantilene der Rache, sl. 7.

Die Kunstausstellung – umělecká výstava, die tschechische Kunst –české umění.

Jako už jsem vloni, když jsem dal svůj překlad Nerudy do Unionu, tak i tentokrát bylo by mne něco praštilo přes kokos, kdybych mluvil tam jen pravdu. Legrace by nebyla úplná, ba téměř žádná. Tak jsem řekl, že ty věci jsou od mého bratrance, jenž je devatenáctiletý a je na vojně, a že teď je v Praze a poslal ty své věci po mně: má s vojnou málo času a mnoho shánění. – Pak četla Venkovskou neděli, tak se rozplývala. Bylo to, jak když se dá staré herce cukrlátko: tak se rozřehtala. To byla limonáda a rachejtle pro ni. Mezitím vstoupil do pokoje její muž p. F. X. Svoboda. Tomu ona o tom povídá: „koukej se Františku, tady mám krásnou věc…, jak se zahleděla v žhoucí a mihotavou růži nebes, aniž by přivřela brvy majíc hlavu půvabně nakloněnu, smála se do šírého a lichotného prostoru náměstí, smála se na všecky a vzývala život (– tak nějak to tam je): Víš, to jedná o nedělním náměstí a o dívkách, a jak je to krásný, jejej to je krásný, to už celá věc proto je dobrá.“ Dříve mne však představila jemu. On se ptal, jsem-li synem toho historika; jsem mu prý úžasně podoben. Pak ona dočítala a prohlašovala, že má neobyčejný talent ten, kdo to psal, a jak bude pracovat, jistě udělá krásných věcí. Můj let mi nicméně vrátila a o Venkovské neděli povídala, že si ji nechá a pročte ji důkladně. Řekl jsem, že se přijdu já nebo bratranec (chudáku neexistující, vojáku devatenáctiletý!!!) zeptat na rezultát. – Je hloupé, že zamítla Můj let, a snad vezme takovou prskavku. Nu, bohu budiž poručeno. – Dnes v neděli dopoledne asi v ½ 12. jsem se tam šel zeptat. Bylo mi řečeno, abych posečkal v saloně. Za nějakou chvíli přišla jakási návštěva, dvě dívky. Tu z vedlejšího pokoje vyšel p. F. X. Svoboda s dvěma pány je vítat. Jeden z nich byl p. Zrzavý. Bylo mi divné, kde se tu béře. Druhý pán byl p. Zvěřina také – básník komiliton¹³ Svobodky a Šaldy. Pan Svoboda totiž vzájemně představoval nás: o mne prohlásil opět, jak jsem otci podoben. Jak se jmenovaly ty dvě slečny, už jsem zapomněl. Pan Svoboda nám dále ukazoval starý svůj nábytek a porculán. Některé kusy, hlavně empírové, jsou překrásné. Pak ten pan Zvěřina vyprávěl o příběhu také-spisovatelky Anny Turkové, jak si do vyvěšené Zlaté Prahy v průjezdě Ottova nakladatelství ve zdánlivě nestřežené chvíli zapsala: takové básně máte pořád tisknout pod uveřejněný svůj příspěvek. A co se psalo v Kmeni. ¹4 Tu mu o tom velmi správně p. Zrzavý prohlásil, že se mu to v Kmenu nelíbí, že je to jako v Nájemníku ¹5 Zrzavému jsem stranou pověděl, že bratranec sem poslal dvě práce a že se jdu mu optat na výsledek, avšak že to bude asi vyhozeno, neboť je to divoké. Za malou chvíli jsem mohl jíti k pí Svobodové. Řekla, že věc otiskne, opět se stručně přeptala na „bratrance“, i řekl jsem, že před týdnem odejel do Begesčáby¹6 ke kádru, a proto nemohl se jíti sám přeptat. Tu ona se ptala, má-li více věcí, či mám-li od něho dokonce něco s sebou. Odpověděl

¹³

Komiliton – spolubojovník.

¹4 Kmen – časopis určený umění a kritice, založil jej F. X. Šalda se skupinou spolupracovníků v roce 1917. Od 3. ročníku (1919) se redakce ujal S. K. Neumann a podstatně změnil redakční politiku a celkové ideové směřování časopisu. Postupně se z Kmene stal „literární doplněk“ Neumannova časopisu Červen, s nímž na jaře 1921 rovněž splynul.

Pravděpodobně Zrzavého ironická narážka na styl příspěvků uveřejňovaných v lokálních časopisech typu Nájemník nebo Pražský nájemník

Békéscsaba – město v jihovýchodním Maďarsku; v červnu 1915 tam byl přeložen náhradní prapor benešovského pěšího pluku 102.

jsem, že s sebou nemám nic, on mi pak něco tu nechal a něco má, že by mi mohl poslat. Ona povídala, jen abych to donesl –a že ji mrzí, že mi vrátila tu druhou věc, že si ji měla důkladněji pročíst. To prý je psáno s takovým neobyčejným talentem, žvanila, a to ona prý řekne jen málokdy, že má rukopisů, které vrací a bude vracet, i kdyby měla Lípa vycházet bez příspěvků –tak žvástá a tiskne stejně blbé věci, jako je Venkovská neděle. Říkala konečně, že z toho „bratrance“ chlapíka jistě něco bude, když bude důkladně pracovati. Pak jsem odešel. – – – Večer jsem byl na Theerově večeru.¹7 Fischerova přednáška nebyla zvlášť pěkná; avšak Deyl recitoval velice pěkně. – Mluvil jsem s Ludvíkem Vaňkem, Zamrazilem a Süssem.

21. pondělí

Byla francouzská kompóna. Jinak nic. Čtu: Duhamel: Les Compagnons

22. úterý

Byl jsem vyvolán z dějepisu. Uměl jsem. Čtu Molière: Don Juan –v originále.¹8 Byl jsem v kinematografu Koruna ve tři hodiny na Fantômasu: Ramara. ¹9 Začíná to pěkně, ale končí blbě, a pak s Čelakovským v bio Pasáži: Dopisy mrtvé. Utekl jsem před koncem, jak to bylo hloupé. Přeložil jsem Bezručovu Troppau²0 do němčiny.

23. středa

Koupil jsem si u Bačkovského: K. Hamsun: Viktorie²¹ a Pope: Ukradená kadeř;²² oboje vázané; pak též asi 10 čísel Lípy, které mi scházely. Je to dosti zbědovaný časopis, ta Lípa. Co ji drží, jsou články architekta Hofmana, též tu a tam nějaká básnička Tomanova; Holečkův román Pero je prý také dobrý, alespoň Špála to říkal. Autoři jako Šalda, Sova, Olbracht, Svobodová etc. jsou snad důkladné kapacity, ale nepatří mezi to, co já mám rád. Ještě příjemné jsou práce Jakuba Demla. Jinak je Lípa takový hřbitov, skoro jako Topičův sborník, jenomže v ní alespoň nejsou lidi jako Wenig, Borecký, Klášterský, Šimánek, Wojkowicz, Herrmann; – člověk vlastně z toho vůbec nic nemá, že může mít něco otištěno v tak zkrachovaném časopise. Neboť co takové trhlé ženské, jako jsou Benešová, Tilschová, Štechová etc.?? Být mezi nimi! Brrrr!! – Též jsem si objednal ze Sturmu Mynona: Für Hunde und andere Menschen. ²³

24. čtvrtek

Byl jsem vyvolán z latiny a uměl jsem. Koupil jsem si Volné směry 1913. Dopracovávám svou Sázku a opravuji starší báseň: Pohled z okna na mne.

¹7

Theerův večer 20. ledna 1918 –připomínka úmrtí básníka 20. prosince 1917. Obdobně koncipovaná událost se konala také v pozdějších letech v Praze a v dalších městech.

¹8

Molièrova hra, premiéra v roce 1665.

¹9 Ramara – němý detektivní film z roku 1916 z filmové série Fantômas.

²0 Opava, jedna z básní Bezručových Slezských písní

²¹

Hamsun, Knut: Viktorie. Historie lásky. K. Neumannová, Praha 1915, přel. H. Kosterka.

Pope, Alexander: Uloupená kadeř. K. Neumannová, Praha 1917, ed. Knihy dobrých autorů.

²³

Mynona (= Salomo Friedlaender): Für Hunde und andere Menschen. Der Sturm, Berlin 1914.

Zleva: Josef Šíma, Karel Teige a Jaroslav Seifert na návštěvě u Josefa Šímy, Paříž, srpen 1924

Karel Teige: Obrazce složené ze jmen Feuerstein, Seifert, Šíma a Teige z deníku Karla Teigeho z roku 1924

Zleva: Bedřich Feuerstein, Karel Teige a Jaroslav Seifert na návštěvě u Josefa Šímy, Paříž, srpen 1924

DENÍK 1925

¹

[ŘÍJEN]

15. čtvrtek

Odjezd z Wilsonova nádraží. Na nádraží přišla mne doprovodit mamička a Hanča, naše služka Anda, ze známých Krejcar, Obrtel, pí Krejčová, Ela Píšková, Görlich, pí Honzlová, pí Mathesiová a v poslední chvíli přiběhl Sláva Nezval. V ½ 11. se vlak hnul za ukrutného řevu nazdar, čest práci a šťastnou cestu. Kapesníky zavlály ve vzduchu. Hned po odjezdu jsme se v našem kupé, kde sedíme Seifert, Hora, Hart, Mathesius a já, začali alkoholizovat. Dostavily se mírné opičky. Veselo. Nespal jsem celou noc. V Přerově jsem nakoupil na nádraží nový koňak; od Bohumína svítá. Tu a tam je už sníh a jinovatka. Na některých stanicích se procházím v trepkách po peroně, krásná mrazivá noc. V kupé vedle je Honzl, Bartošek, Stolz a Procházka. – Vedle na druhé straně dvě dámy jedoucí do Šanghaje, Češky, budou 3 neděle ve vlaku. Všichni spí. Sám bdící, vzpomínám na Prahu a na svou divnou, ale překrásnou lásku J[ožku] N[evařilovou].

16. pátek

Noc pozdě k ránu, svítá. Líbám na sta mil vzdálená ústa, alespoň na malé fotografii, kterou mám na srdci, v koridoru vagonu, jenž mne, plného očekávání a nedočkavosti, odváží do Nového Světa. – Česká celní prohlídka nebyla vůbec žádná, když jsme řekli, že jde o výpravu studijní do Ruska, polská velmi mírná. Česká pohraniční stanice je Petrovice, polská Dziedzice.² Napřed se projíždí bývalým pruským Slezskem. Uhelný revír, kde se konal plebiscit.³ Od Katovic jedeme v restauračním voze se Seifertem. Krajina velmi průmyslová, ale strašně smutná a chudá. Později, když u Čenstochové, jejíž slavná věž je vidět z vlaku,4 vjíždí se na bývalé ruské území, je cesta ještě pustší a nudnější. Rovina, velice chudý kraj, asi jako v Čechách na Hlinsku. Ještě zoufalejší dřevěné boudy a lesíky kol pasčat [?], a tak hrozně chudé, a přece uprostřed nejbědnějších vesnic a městeček se staví a renovují nákladné katolické kostely. Opravdu je náboženství opiem lidu;5 například jaké karikatury vytvořil jejich strašný rituál z polských židů – to je ještě mnohem strašnější zjev. Ve srovnání s tím je katolictví náboženstvím velmi civilizovaným a civilizujícím, velkého kulturního vkusu a úrovně. Ve Varšavě prý v sadu Lazienky6 je nápis, že osobám v necivilizovaném úboru je vstup zakázán – to se týká židů v kaftanech a pejzech. – Po několika hodinách se stává cesta Polskem strašnou nudou. Poláci jsou

Zápisky jsou součástí sešitu (15)

Cestovní deník 1925 (Moskva, Leningrad). Teigeho cesta do Moskvy a Leningradu se uskutečnila ve dnech 15. října až 16. listopadu. Teige se jí zúčastnil jako člen oficiální delegace Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem (společnost byla ustavena 2. března 1925 za předsednictví Zdeňka Nejedlého, jednatelem byl Bohumil Mathesius, srov. Křesťan 2012, s. 190), jejímž byl významným podporovatelem. Delegace byla pod vedením právníka Theodora Bartoška složena z intelektuálů a spisovatelů, jejími členy byli divadelní režiséři Gabriel Hart a Jindřich Honzl, básníci Josef Hora a Jaroslav Seifert, překladatel Bohumil Mathesius, teoretik práva a úředník ministerstva sociální péče Vladimír Procházka, tajemník odborové organizace Jiří Stolz a Karel Teige (srov. Šimová a kol. /ed./ 2017, s. 225). Cesta se uskutečnila na pozvání a pod patronátem Všesvazové společnosti pro kulturní vztahy se zahraničím (VOKS). Delegace se při příjezdu rozdělila na sekci právnicko-hospodářskou a umělecko-kulturní, jednotliví členové si sestavovali program rovněž podle svých individuálních preferencí (srov. Šimová a kol. /ed./ 2017, s. 61).

² Ofic. Czechowice-Dziedzice.

³ Plebiscit se měl konat na Těšínsku v rámci československo-polského sporu o něj v roce 1920. Prakticky se však neuskutečnil.

4 V Čenstochové se nachází kostel a klášter Jasná Hora s výraznou věží, v němž je umístěna slavná ikona Panny Marie Čenstochovské (tzv. Černá Madona), jde o jedno z nejvýznamnějších poutních míst Evropy.

5 Odkaz na Marxovo tvrzení: „Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu. Zrušit náboženství jako iluzorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadavek vzdát se iluzí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotřebí iluzí. Kritika náboženství je tedy v zárodku kritikou tohoto slzavého údolí, jemuž náboženství tvoří svatozář“ (Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva, 1843).

6 Jeden z centrálních varšavských parků.

celkem nesympatičtí a jejich uniformy, ať už četnické, vojenské, policajtské i železniční, jsou polo pitomé a polo komické. Do Varšavy jsme přijeli na staré centrální nádraží asi ve 4 hod. odpoledne. Přenesli jsme si kufry do šatny odjezdu, což bylo pro mne strašnou svízelí, protože je mám velmi těžké. Pak jsem si dal spravit na Maršálské ulici7 sklo u hodinek, které jsem ve vlaku si rozmačkl, pak jsem se šel dát oholit do znamenité holírny, pak jsem byl navštívit Szczuku, redaktora Bloku. 8 Nebyl doma, ale našel jsem tam vizitku od Rutkowského, abych k němu došel. Nechal jsem tam svou vizitku a svou knížku, ale k Rutkowskému, s nímž se znám z Prahy (byl na jaře u mne), jsem už jít nechtěl a nemohl. Szczuka bydlí v zoufalém domě ve Wspólne ulici. Toulal jsem se centrem města. V jednom krámě na Novém Światě jsem se setkal, kupuje pohlednice, s ostatními. Pak jsem ještě zašel do jedné cukrárny – totiž to je cosi, co u nás kavárna – velmi elegantní na jedné z hlavních tříd – pak jsem se toulal dále. Posléze jsem se projel po tramvaji [sic] a vrátil se na nádraží. Varšava je město dosti zvláštní a v něčem záhadné. Automobilů více než v Praze a mezi nimi veliké procento Laurin & Klement a zejména malých Tater;9 je tu překrásný empír, zejména Alexandrovský chrám a Velké divadlo, spousta toho je, a přece jsem viděl dosti málo. K Visle jsem se nedostal. Je v Polsku a zejména ve Varšavě velmi draho, od rána jsem už utratil 150 Kč – a tím mi došly polské zloté, a na nádraží je sice frizér a parfumerie a krám s květinami, ale ne směnárna. Nakonec se mi podařilo vyměnit dolar za zloté v bufetu. V půlnoci vyjíždíme z Varšavy.

17. sobota

V 0 hodin a několik minut odjezd z Varšavy ke Stołpcům.10 Sedíme v kupé Mathesius, Hora, Seifert, Hart a já, vedle Honzl, Bartošek, Procházka, Stolz. – Tentokrát jsem se přece trochu vyspal, v noci asi 3–4 hodiny v našem kupé, a pak, zrána, jsme si s Honzlem lehli v druhé polovině vagonu nahoru na prkna pro zavazadla a spali statečně dál ještě asi 2–3 hodiny. Asi v 8 hod. ráno stavíme v Baranovicích. Pak jsou vidět z vlaku zákopy a překážky z ostnatého drátu. V půl dvanácté jsme dojeli do Stołpců, kde byla polská celní prohlídka neobyčejně přísná, podrobná a skoro sprostá, rozházeli nám knihy, kufry uvedli do strašného nepořádku, každý notes očuměli, blbci. Sovětský kurýr, s nímž jsme se už seznámili, stál při prohlídce za námi, kdyby bylo potřeba jeho ochrany. Poláci jsou vrcholně nesympatičtí. Pak se jede, ještě v polském vlaku, ze Stołpců do Něgoreloje, pohraniční stanice ruské.11 Na ruské hranici je jakási slavobrána přes vlakovou trať. Směrem na západ, k Polsku, je nápis POZDRAV PROLETÁŘŮM ZÁPADU. Směrem na východ, dovnitř Ruska, je nápis: KOMUNISMUS

7 Ulice Marszałkowska.

8 Blok (Blok Kubistów, Suprematystów i Konstruktywistów) – avant gardní sdružení polských umělců ve Varšavě v letech 1923–1926. Popudem k založení Bloku byla Výstava Nového umění roku 1923 ve Vilniusu. Členy Bloku byli Mieczysław

Szczuka, Jan Golus, Katarzyna Kobro-Strzemińska, Władysław Strzemiński, Teresa Żarnowerówna, Henryk Berlewi, Henryk Stażewski, Maria Nicz-Borowiakowa, Aleksander

Rafałowski, Maria Puciatycka, Witold Kajruksztis, Karol Kryński, Mieczysław Szulc. Sdružení vydávalo ve Varšavě stejnojmenný časopis.

9 Osobní a nákladní vozy českosloven ské výroby.

10 Česky Stoubce, dnes součást Běloruska.

01 Účtenka za občerstvení z jídelního vozu na cestě z Varšavy, 17. 10. 1925, zalo žena do deníku Karla Teigeho z roku 1924

11 Na stanici, ležící přibližně 50 km od Minsku, Teige vzpomene mj. v textu Sovětský konstruktivismus, publi kovaném v listopadu 1927 v 2. čísle ReD

Delegace Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem na cestě do Moskvy, zleva: Jaroslav Seifert, Bohumil Mathesius, Josef Hora, Jiří Stolz, Gabriel Hart, Karel Teige, Vladimír Procházka, foto Jindřich Honzl, říjen 1925

Delegace během oficiálního programu. Zleva ve světlé čepici Jaroslav Seifert, v buřince Josef Šrom, Vladimír Procházka, Jindřich Honzl, Josef Hora, Theodor Bartošek (s plnovousem), ve světlé čepici v pozadí Karel Teige, v tmavém klobouku Bohumil Mathesius, vedle něj Gabriel Hart, říjen 1925

Ve výchozí úvaze nad postupem při ediční přípravě deníkových záznamů Karla Teigeho jsme zohlednili určitý rys, který považujeme za typický pro jeho texty publikované v pozdějších desetiletích, jež se uchovaly v rozpětí rukopis – tištěná verze: autor prokazatelně, v duchu celoživotního progresivistického stanoviska, vycházel vstříc aktuálním jazykovým normám, neutkvěl tudíž na určité úrovni gramatického úzu, a pečlivě připravoval své texty k publikaci. Zároveň jsme se však pokusili uchovat nezaměnitelný charakter těchto ryze osobních zápisků (včetně příznačných jevů jako chvat, který informace sděluje leckdy glosou, někdy až na hranici šifry, roztěkaně; naproti tomu naopak na řadě míst stojí důsledně rozepisovaná a strukturovaná úvaha), jejichž publikaci autor zjevně nepředpokládal. Tento ambivalentní, pro vystižení charakteru Teigeho deníků ovšem zásadní rys proto klíčově ovlivnil volbu kroků při přípravě jejich edičního zpracování.

Edice zahrnuje veškeré dochované juvenilní deníkové zápisy Karla Teigeho, které se staly součástí akvizice Literárního archivu Památníku národního písemnictví a jsou uloženy v nezpracované části autorova fondu pod přírůstkovými čísly 31/2015 a 36/2021 (deník do sovětského Ruska). Při přípravě textu bylo přihlédnuto ke strojopisným přepisům, jež nechal pro pracovní účely pořídit asi na sklonku šedesátých let Vratislav Effenberger. Ovšem, jak se ukázalo při kolaci, míra chybovosti těchto přepisů byla značná, proto jsme při přípravě edice vycházeli výhradně z původního rukopisu deníků. Edice zahrnuje jak hlavní konvolut deníkových záznamů z let 1912–1920, tak dochované cestovní deníky z let 1922–1925 z cest do Paříže, Itálie, Francie a Sovětského svazu, konkrétně do Moskvy a Leningradu. Neboť je povaha těchto cestovních zápisků do značné míry jiného druhu než předchozí, spíše úvahově laděné osobní deníky, rozhodli jsme se je vyčlenit do samostatného oddílu.

Již Vratislav Effenberger (1923–1986) – umělecký teoretik, básník a dramatik, vůdčí představitel poválečného českého surrealismu a na přelomu čtyřicátých a padesátých let nejbližší spolupracovník Karla Teigeho, díky jehož péči se většina Teigeho juvenilních deníků uchovala – upozorňoval na skutečnost, že Teigeho korespondence, zvláště ta z druhé poloviny čtyřicátých let, adresovaná přátelům a zejména celoživotní družce Jožce Nevařilové, vykazuje znaky „deníkového“ psaní – záznamů, které strukturovaly, ozřejmovaly a reflektovaly aktuální životní a tvůrčí zkušenost. Navrhoval přitom sloučit výbor z těchto dopisů s výborem z deníků a vytvořit tak koláž záznamů, které by dokumentovaly vývoj a formování Teigeho osobnosti v průběhu let a tváří v tvář mezním společenským

a uměleckým změnám.1 Rozhodli jsme se však, při vědomí tohoto návrhu, pro samostatné uveřejnění kompletní edice juvenilních deníků. Určujícím faktorem zde byla jednak jejich pramenná a dokumentární jedinečnost, patrná zvláště a právě v jejich úhrnu, jednak jejich rozsah, který v plném znění a včetně edičních komentářů a obrazového doprovodu, jejž chápeme jako podstatnou součást edice, dosahuje značné šíře. Svoji roli při našem rozhodování sehrála i sílící myšlenka na svébytné ediční uspořádání dostupné Teigeho osobní korespondence. Jde o krok v budoucnosti zcela nezbytný, a to pro poznání klíčových okamžiků formování, rozvoje a posléze politické destrukce meziválečné a poválečné české umělecké avantgardy, nahlížených z nezaměnitelné perspektivy jejího teoretika a klíčového spolutvůrce.

Při přípravě edice jsme vycházeli z dílčích celků jednotlivých deníkových sešitů. Jelikož však jsou tyto celky v jednotlivých sešitech rozmístěny nesystematicky, spíše nahodile (svoji roli hrál rozsah toho kterého sešitu, volné místo po určitém ukončeném zápisu časově vymezeného celku apod.), zakládáme naši edici primárně na chronologickém principu, který lépe zviditelňuje konkrétní souvislosti a návaznosti jednotlivých zápisků. Základním kompozičním rámcem tedy zůstává konkrétní rok, a dále měsíce, v nichž si Teige deníky vedl. Poznámkový aparát a jeho číslování se tedy rovněž váže k celku každého takto vymezeného roku. Heslář a rejstřík osobností jsou řazeny abecedně, napříč škálou jednotlivých let.

Pro čtenářovu orientaci uvádíme popis jednotlivých deníkových sešitů:

(1) DENÍK 1912

Deník veden ve dnech 28. ledna – 8. července 1912. Vložen v obálce (25,9 × 18,8 cm) s nápisem pastelkou „1912“ rukou V.  Effenbergera. Je složen ze dvou částí, zapisovaných v sešitě, který obsahuje desky a 10 + 17 listů. Jedná se o školní sešit v měkkých fialových deskách, nadepsaný na štítku černým inkoustem „Zeměpis.

¹ V dopise (Praha, 26. 3. 1969) adresovaném pravděpodobně Janu Dvořákovi, odpovědnému redaktorovi nakladatelství Kruh, Effenberger píše: „[…] Mám teď také před sebou ty Teigovy deníky, o nichž jsme mluvili telefonicky. […] je zřejmé, že by vydání jeho deníků z let 1912–1922 [sic], doplněné cestovními deníky do Paříže 1922, 1924 a do Moskvy 1925, mohly podávat nejzajímavější dokumentární materiál, nejen pokud jde o jeho intelektuální vývoj, ale také, zejména po r. 1919, pokud jde o dějiny nastupující poválečné generace. Je to velmi rozsáhlý materiál (300–400 str. strojopisu), bylo by třeba z toho udělat výbor. Navrhoval bych, aby byl publikován v jednom knižním svazku s výborem z Teigových dopisů, které psal své přítelkyni do Švýcarska v letech 1947–1949 a které jsou tedy jakýmsi jeho deníkem z konce života. Tato vazba by mohla být z čtenářského hlediska dosti poutavá, protože by podávala obraz o myšlenkovém nástupu a nadějích mladého muže, který se má stát vůdcem avantgardy, a zároveň obraz jeho životní bilance, v níž nezaniká jeho romantická mentalita, ani když je vystavován nejtěžším zkouškám a zklamáním. Byl by to jakýsi román života s tím krásným rozdílem, že by tu šlo o výlučně dokumentární materiál. Rozsah asi 300 str. strojopisu“ (LA PNP, fond Teige Karel).

Obecná charakteristika jednotlivých sešitů

U zahraničních místopisných názvů upravujeme psaní velkých písmen podle pravopisné normy daného jazyka a podle skutečnosti činíme běžné hláskové či formální úpravy (psaní hlásek specifických pro daný jazyk, pravopis zdvojených hlásek, psaní spojovníku apod.).

Poznámkový aparát

Poznámkový aparát pod čarou, doprovázející deníkové záznamy, má několikerou funkci. Předně vysvětluje a rozvíjí v základní informativní rovině údaje o událostech, o nichž Teige píše a o kterých uvažuje. Zcela záměrně se držíme bazální informativní roviny, kterou v konkrétních případech doplňujeme o sporadicky dochované dokumenty z této rané doby (jde zvláště o korespondenci), které nabízejí zvláště fondy LA PNP. Nezacházíme detailněji do širších kulturních a společenských, politických, historických, uměleckohistorických či literárněhistorických souvislostí. Jakkoli pochopitelně reflektujeme jejich kontext, promítáme do komentářů jen potřebné údaje a skutečnosti v elementární podobě a v konkrétním dotyku s událostí či problémem, o nichž Teige pojednává. Záměrně tu odhlížíme od široké škály nabízejících se a jistě produktivních interpretačních přesahů. Činíme tak v přesvědčení, že tato rovina aparátu má čtenáři sloužit jako faktografické a kontextové informační východisko, na jehož základě pak může – prizmatem své oborové specializace a zájmu – pronikat k hlubším souvislostem a mezioborovým přesahům.

Další funkce aparátu spočívá v bibliografické a odkazové rovině. V maximální možné míře se snažíme bibliograficky a citačně fixovat a ověřovat odkazy a zmínky spojené s Teigeho četbou a posléze také s jeho publikačními a organizačními aktivitami. V rámci možností rovněž konfrontujeme knižní tituly, o nichž Teige píše jako o (pře)čtených, jednak se Souborným katalogem ČR či katalogem Národní knihovny ČR, jednak s katalogem dochované části jeho knihovny nacházející se ve fondu Knihovny Národního muzea. Jestliže je z kontextu deníkových záznamů vyloučeno přesnější určení konkrétního vydání toho kterého titulu, uvádíme pouhý rok jeho první publikace.

V neposlední řadě poznámkový aparát slouží jako prostor pro případné upřesnění postupu při ediční práci; využíváme jej pro sporadické komentáře k takovým jevům a vazbám, které jsou na stránkách deníků přítomny a jež je třeba šířeji rozvinout, popsat, charakterizovat. V případech, kdy v konkrétní poznámce odkazujeme na poznámku uvedenou v jiném roce, činíme tímto způsobem: rok / číslo poznámky (např. u poznámky v deníku z roku 1915, která odkazuje na poznámku č. XX z roku 1912, píšeme 1912/XX).

Vyobrazení

Ilustrovaný deník z roku 1912 otiskujeme formou faksimile. Ojedinělé ilustrace v ostatních denících reprodukujeme na vnějším okraji stran u příslušných pasáží textu, vybíráme však pouze ty, u nichž je patrná souvislost s vlastním textem. Svébytnou část edice tvoří další obrazový doprovod, který byl volen tak, aby doplňoval výkladovou linii deníků a byl bezprostředně spjat s osobou pisatele,

dalšími osobami zmiňovanými v deníkových záznamech i dobou, kdy text vznikal. Výběr proto kromě obsahu vlastních sešitů (zařazeny byly reprodukce některých titulních listů, kreseb na jejich volných stranách či obálkách i relevantní přílohy volně vložené do deníků) primárně vychází z písemného archivu a sbírky výtvarných děl Karla Teigeho uložených v Památníku národního písemnictví. Členy rodiny, atmosféru prázdninových pobytů i prostředí vily v Neveklově přibližují autentické dobové fotografie, jejichž autory jsou většinou aktéři deníků či sám Teige. Reprezentativně je zastoupeno jeho dochované rané výtvarné dílo včetně prací otištěných časopisecky. Výklad obohacují juvenilní rukopisné literární pokusy, kromě zmíněného zvláštního sešitu zaznamenané především v takzvaných Knihách všeho, rukopisném periodiku studentů reálného gymnázia v Křemencově ulici. Od roku 1918 pak přibývá korespondence, kterou si Teige vyměňoval jak s nejbližšími přáteli ze studií, tak s autory nastupující umělecké generace (Vladimír Štulc, Artuš Černík, Jaroslav Seifert) i klíčovými organizátory literárního života (S. K. Neumann). U cestovních deníků z let 1922–1925 obrazový doprovod rozšiřuje a kontextualizuje informace obsažené ve vlastních záznamech. Přináší další doplňky, rekapitulaci či zobecnění pisatelových dojmů (např. listy Vladimíru Štulcovi a Emy Häuslerové z Paříže, korespondence matce a sestře ze Sovětského svazu), případně vizuálně konkretizuje navštívená místa i atmosféru cest (zejm. bohatá fotodokumentace z Archivu Jindřicha Honzla).

Heslář a rejstřík

Významnou roli v edici hraje rovněž personální heslář. Zahrnuje v abecedním pořadí všechny osobnosti, které Teige ve svých deníkových záznamech zmiňuje. Informace uvedené u každé z osob elementárním způsobem zprostředkovávají základní životopisná a profesní data; v konkrétních případech je lapidárně rozvinuta rovněž specifická vazba té které osoby ke Karlu Teigemu či k situaci, o níž deníkové zápisky pojednávají.

Finální rejstřík jmen pak zahrnuje všechna jména osob včetně nakladatelů vyskytujících se v textech deníků i v doprovodných textech a komentářích.

Seznam literatury a bibliografie Teigeho prací

Seznam pramenné a sekundární literatury přináší výběrový soupis těch zdrojů, které sloužily jako opora pro získávání a ověřování informací uvedených v poznámkovém aparátu a hesláři, popř. v dalších přílohách edice. Vzhledem k šíři a různorodosti dat a informací postupujeme tak, že – z důvodu nezahlcování již tak obsažného poznámkového aparátu – propojujeme informaci s citačním odkazem pouze v případech zcela konkrétních a adresných, nezaměnitelných vazeb mezi danou informací a dílčím badatelským publikačním výstupem, zaměřeným zvláště k Teigeho umělecké a teoretické práci, popř. k šířeji založeným otázkám formování a proměn soudobého českého umění a kultury. Informace o komplexnějších či obecněji založených kulturních a historických jevech, jakkoli vždy kriticky ověřené, zpravidla neprovazujeme s knižními tituly či dalšími

zdroji uvedenými v soupisu sekundární literatury; přítomnost podobně založených kompendií, příruček či internetových zdrojů v seznamu má proto funkci deklarativní.

Bibliografie publikovaných původních prací Karla Teigeho – výtvarných, beletristických, uměleckohistorických a publicistických – zahrnuje všechny práce, o nichž se v denících píše nebo na něž se zde odkazuje. Jakkoli jde tedy o poměrně reprezentativní soupis Teigeho juvenilní tvorby, nejedná se tu o kompletní bibliografii díla z let, z nichž pocházejí jeho deníky. Část této edice (konkrétně výbor z let 1918–1919) byla odborné veřejnosti představena v časopise Slovo a smysl (Wiendl, Jan: Deníky Karla Teigeho v LA PNP v Praze. Slovo a smysl 16, 2019, č. 32, s. 231–309, DOI https://doi.org/10.14712/ 23366680.2019.2.11).

Poděkování

Rádi bychom na tomto místě poděkovali všem, kteří svým dílem přispěli k realizaci této edice, předně paní Heleně Hilmerové, praneteři Josefy Nevařilové, a paní Heleně Stachové, příbuzné Karla Teigeho. Za lektorský dohled a konzultace děkujeme Jiřímu Brabcovi a Polaně Bregantové, bez jejíž počáteční péče a trvalého zájmu by tato edice nevznikla. Za spolupráci na elektronizaci strojových přepisů děkujeme Jiřině Fojtíkové. Za oborové konzultace, dokumentární pomoc a podporu patří poděkování Richardu Bieglovi (Ústav dějin umění FF UK), Annalise Cosentino (Università La Sapienza, Roma), Vratislavu Doubkovi (Ústav politologie FF UK), Jarmile Gabrielové (Ústav hudební vědy FF UK), Miloši Garkischovi, Tomáši Hálovi (Národní filmový archiv), Tereze Havelkové (Ústav hudební vědy FF UK), Libuši Heczkové (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK), Jiřímu Homoláčovi (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Petru Kalačovi (Knihovna Národního muzea), Ivanu Klimešovi (Katedra filmových studií FF UK), Haně a Michalu Kosákovým (Ústav východoevropských studií FF UK; Ústav pro českou literaturu AV ČR v. v. i.), Petru Kotykovi (Literární archiv PNP), Jiřímu Křesťanovi (Národní archiv), Bronislavě Kuzica Rokytové (Umělecké sbírky PNP), Evě Lachmanové (Knihovna Národního muzea), Pavlu Muchkovi (Knihovna Národního muzea), Pavle Pečinkové (Katedra dějin umění a estetiky, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze), Aleně Petruželkové (Knihovna PNP), Martinu Prosovi, Jakubu Rákosníkovi (Ústav hospodářských dějin FF UK), Zitě Skořepové, Kateřině Spurné (Knihovna Národního muzea), Janě Šachlové (Knihovna Národního muzea), Ivanu Šedivému (Ústav českých dějin FF UK), Jiřímu Šetlíkovi, Michaele Šetlíkové, Jakubu Šloufovi (Národní archiv), Michaelu Špiritovi (Ústav české literatury a komparatistiky FF UK), Vladimíru Štulcovi, Janě Štursové (Literární archiv PNP),  Ireně Vaňkové (Ústav jazyků a komunikace neslyšících FF UK) a Gertraude Zand (Universität Wien).

SOUPIS

VÝTVARNÉ PRÁCE

Teige, Karel: Landschaft (kresba). Die Aktion 7, 1917, č. 11–12, 17. 3., sl. 144.

Teige, Karel: Bělice. Z Táborska (Léto 1917) (kresba). Červen 1, 1918, č. 6, 16. 5., s. 84.

Teige, Karel: Lodice (kresba). Červen 1, 1918, č. 6, 16. 5., s. 94.

Teige, Karel: Landschaft (kresba). Die Aktion 8, 1918, č. 27–28, 13. 6., sl. 357.

Teige, Karel: Kresba. Červen 1, 1918, č. 11–12, 1. 8., s. 174.

Teige, Karel: Federzeichnung (kresba). Die Aktion 8, 1918, č. 31–31, 10. 8., sl. 440.

Teige, Karel: Myslivna (celostránkový linoryt). Červen 1, 1918, č. 17, 7. 11., s. 241.

Teige, Karel: Krajina (linoryt), Republika 1, 1919, č. 5, 12. 3., s. 37.

Teige, Karel: Aëllo (kresba). Republika 1, 1919, č. 5, 12. 3., s. 39.

Teige, Karel: Stromy (linoryt). Republika 1, 1919, č. 5, 12. 3., s. 40.

Teige, Karel: Staré zámecké schody (kresba). Rudé květy 19, 1919–1920, č. 16, 15. 1. 1920, s. 185.

Teige, Karel: Větrný mlýn (kresba). Rudé květy 19, 1919–1920, č. 22, 8. 4. 1920, s. 262.

Teige, Karel: Hrad Kost (reprodukce akvarelu). Rudé květy 19, 1919–1920, č. 23, 22. 4. 1920, s. 273.

Teige, Karel: Zlatý den (celostránkový linoryt). Kmen 3, 1919–1920, č. 24–25, 6. 11. 1919, s. 175.

Teige, Karel: Akt (kresba). Červen, 1919, zimní číslo, s. 5. Teige, Karel: Kresba. Červen, 1919, zimní číslo, s. 15.

Teige, Karel: Tři dřevoryty. In: Suk, Ivan: Lesy a ulice. Stanislav Minařík, Praha 1920, typografická úprava Vratislava Hugo Brunnera.

POEZIE A PRÓZA

Teige, Karel: Venkovská neděle (povídka, dat. podzim 1916). Lípa 1, 1918, č. 27, duben, s. 433–435. Teige, Karel: Navečer v parku (báseň). Republika 1, 1919, č. 1, 5. 2., s. 2. Teige, Karel: Jablka jsou zralá… (báseň). Republika 1, 1919, č. 5, 12. 3., s. 34. Teige, Karel: Vojákova píseň (báseň). Republika 1, 1919, č. 9, 7. 5., s. 75.

PŘEKLADY

Mercereau, Alexandre: Zakletý prapor (povídka). Český svět 13, 1916–1917, č. 45, 6. 7. 1917, s. 401–402; pokračování č. 46, 13. 7. 1917, s. 411–412 (K. J. Teige); též: Červen 2, 1919–1920, č. 13, 20. 5. 1919, s. 118–119 /K. Teige/.

Apollinaire, Guillaume: Zázrak války (báseň). Červen 2, 1919–1920, č. 14, 5. 6. 1919, s. 121 (K. Teige).

Mercereau, Alexandre: Jaro. (Z Povídek z temnot). Kmen 3, 1919–1920, č. 5, 5. 6. 1919, s. 33–36 (K. Teige).

Arcos, René: Předtucha. Cesta 2, 1919, č. 13, 26. 9., s. 253–256 (Karel Teige).

Romains, Jules: Ferrerova smrt. Červen 2, 1919–1920, č. 33, 16. 10. 1919, s. 297–299 (K. T.).

VÝTVARNÉ A LITERÁRNÍ STATI A REFERÁTY

Teige, Karel: Dětské kresby. Ruch 1, 1919, č. 2, 20. 2., s. 38.

Teige, Karel: Výstava malíře J. Trampoty a sochaře Jóži Kubíčka. Ruch 1, 1919, č. 6, 24. 4., s. 130.

Teige, Karel: Nové časopisy. Ruch 1, 1919, č. 6, 24. 4., s. 131–132.

Teige, Karel: Poznámky k Philippově románu. Kmen 3, 1919, č. 1, 8. 5., s. 2–4; pokrač. Poznámky k Philippovu románu 2. Otec Perdrix, č. 10–11, 24. 7., s. 78–79.

Teige, Karel: Guillaume Apollinaire. Kmen 3, 1919, č. 7, s. 51–53, 19. 6.; pokrač. č. 8, 26. 6., s. 61–62.

Teige, Karel: Théophile Gautier, Charles Baudelaire. Kmen 3, 1919, č. 8, 26. 6., s. 62.

Teige, Karel: Červen. Ruch 1, 1919, č. 5, 19. 9., s. 106.

Teige, Karel: Nová doba ve výtvarném umění. Ruch 2, 1919, č. 2, 13. 10., s. 33–34.

Teige, Karel: Výstava samouků – členů pražské vojenské policie. Kmen 3, 1919/1920, č. 18, 25. 9. 1919, s. 131.

Teige, Karel: Kučera, Eduard. Obojetnost a prostřednost. Kmen 3, 1919–1920, č. 21, 16. 10. 1919, s. 149–150 (Tge.).

Teige, Karel: Výstava mezzotint M. A. Zajíce. Kmen 3, 1919–1920, č. 21, 16. 10. 1919, s. 155 (Tge.).

Teige, Karel: Výstava Volného sdružení nezávislých českých výtvarníků v Praze

15. 10. až 15. 11. 1919, Rubešův salon. Kmen 3, 1919–1920, č. 24–25, 6. 11. 1919, s. 180.

Teige, Karel: Sochař Bohumil Kafka. Kmen 3, 1919–1920, č. 27, 13. 11. 1919, s. 185–186.

Teige, Karel: Výstava Jaroslava Panušky v Topičově salonu. Kmen 3, 1919–1920, č. 27, 13. 11. 1919, s. 199 (Tge).

Teige, Karel: Podzimní sezona. Právo lidu 28, 1919, č. 291, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka, 13. 12., s. 2 (Tge).

Teige, Karel: České moderní malířství za války. Právo lidu 28, 1919, č. 296, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka, 19. 12., s. 1.

Teige, Karel: Výstava krajin Gustava Macouna. Právo lidu 28, 1919, č. 296, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka, 19. 12., s. 2 (Tge).

Teige, Karel: Vánoční výstava u Topiče. Právo lidu 28, 1919, č. 298, 21. 12., s. 9. Teige, Karel: V. Stretti: Příjezd T. G. Masaryka. Právo lidu 28, 1919, č. 298, 21. 12., s. 9 (Tge).

Teige, Karel: Umění 1919 a 1920. Škarohlídské úvahy novoroční. Právo lidu 29, 1920, č. 1, 1. 1., s. 11.

Teige, Karel: Scénické návrhy Vlastislava Hofmana. Právo lidu 29, 1920, č. 4, 4. 1., s. 9.

Teige, Karel: Umělecké publikace. Právo lidu 29, 1920, č. 3, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka č. 1, 6. 1., s. 4 (Tge).

Teige, Karel: Druhá výstava Tvrdošíjných. Právo lidu 29, 1920, č. 10, 11. 1., s. 2–3. Teige, Karel: Výstava krajin Gustava Macouna. Kmen 3, 1919–1920, č. 34–35, 15. 1. 1920, s. 241–242.

Teige, Karel: Výstavka Jaro Svobody v Rubešově galerii. Právo lidu 29, 1920, č. 16, 18. 1., s. 9 (Tge). Teige, Karel: Umělecký ruch v Paříži. Právo lidu 29, 1920, č. 16, 18. 1., s. 9 (Tge). Teige, Karel: Podzimní salon v Paříži. Kmen 3, 1919–1920, č. 36–37, 22. 1. 1920, s. 253–255.

Teige, Karel: Výstava grafických prací N. Hochsiedera, J. Hegenbarta a E. Helze. Právo lidu 29, 1920, č. 21, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka č. 4, 24. 1., s. 2 (Tge).

Teige, Karel: Umělecké publikace. Právo lidu 29, 1920, č. 32, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka č. 6, 7. 2., s. 1 (Tge).

Teige, Karel: Richard Dehmel, Přednášky o moderním umění, z Francie. Právo lidu 29, 1920, č. 38, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka č. 7, 14. 2., s. 2 (Tge).

Teige, Karel: Kreslíři ze Šibeniček (Výstava Hollara). Právo lidu 29, 1920, č. 44, příloha Sobota. Dělnická kulturní hlídka č. 8, 21. 2., s. 2 (Tge).

Teige, Karel: Posmrtná výstava Bohumila Kubišty. Lidové noviny 28, 1920, č. 107, 29. 2., s. 9 (K. T.).

Teige, Karel: In margine dopisů Paul-Gauguinových. Kmen 4, 1920–1921, č. 50, 10. 3. 1921, s. 593–594.

Teige, Karel: Grafické práce Josefa Čapka. Právo lidu 29, 1920, č. 63, 14. 3., s. 9 (Tge).

Teige, Karel: Václav Radimský. Lidové noviny 29, 1920, č. 142, 19. 3., s. 6 (K. T.).

Teige, Karel: Josef Navrátil: Jeho život a dílo. Právo lidu 29, 1920, č. 69, 21. 3., s. 9 (Tge).

Teige, Karel: Druhá výstava Václava Radimského. Právo lidu 29, 1920, č. 71, 24. 3., s. 2 (-e).

Teige, Karel: Pražské výstavy 1920. K druhé výstavě Tvrdošíjných a Posmrtná výstava B. Kubišty. Musaion 1, 1920, sv. 1, zjara, s. 77, s. 78–79.

Teige, Karel: Hollar. Lidové noviny 28, 1920, č. 204, 23. 4., s. 5 (K. T.).

Teige, Karel: Jubilejní výstavy Josefa Mánesa. Výstava v Obecním domě. Čas 30, 1920, č. 3, 16. 6., s. 4 (Tge.).

Teige, Karel: Novým směrem. Kmen 4, 1921, č. 48, 24. 2., s. 569–571.

Teige, Karel: Obrazy a předobrazy (dat. září 1920). Musaion 2, 1921, sv. 2, zjara, s. 52–58.

Teige, Karel: Tsigouharu Foujita. Kmen 5, 1922, č. 2–3, s. 47–48.

Teige, Karel – Seifert, Jaroslav (eds.): Revoluční sborník Devětsil. Večernice V. Vortel, Praha 1922, podzim.

Teige, Karel: Umění sovětského Ruska. Host 4, 1924–1925, č. 2, 1. 11. 1924, s. 34–46 (Teige).

Teige, Karel: Moskva (dat. 3. 11.). Národní osvobození 2, 1925, č. 308, 10. 11., s. 1–2.

Teige, Karel: Moskva II. Národní osvobození 2, 1925, č. 309, 11. 11., s. 1–2.

Archiv hlavního města Prahy, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920) (http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/ permalink?xid)

Archiv Národního divadla (http://archiv.narodni-divadlo.cz/)

Archiv Univerzity Karlovy (http://is.cuni.cz/webapps/archiv/ public/person)

Archiv výtvarného umění https://cs.isabart.org

https://archive.org/ http://www.artmuseum.cz https://artnet.com https://www.artprice.com/

Bibliografie dějin českých zemí (http://biblio.hiu.cas.cz/).

Blue Mountain Project https://bluemontain.princeton.edu

Česká divadelní encyklopedie (http://encyklopedie.idu.cz)

ZDROJŮ

Česká genealogická a heraldická společnost v Praze (http://www.genealogie.cz/aktivity/ digitalizace/).

Česká literární bibliografie (https://clb.ucl.cas.cz/).

Česká literární věda (http://isis.ucl.cas.cz/index.jsp?form=biblio).

Česká obec sokolská (https://www.sokol.eu/).

České literární osobnosti (http://clo.ucl.cas.cz).

Český hudební slovník (www.ceskyhudebnislovnik.cz).

Databáze regionální literatury SVK Kladno (http://www.svkkl.cz/cs/katalog-a-databaze /regionalni-literatura).

Filmbrno (www.phil.muni.cz/filmbrno). (Od r. 2022 nefunkční.)

Farní matrika Spálené Poříčí (https://www.portafontium.eu/contents/ register/soap-pn/cirkev-rimskokatolicka/ spalene-porici). https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/

Křečovické listy (http://www.krecovickelisty.cz/).

Matrika fondů Literárního archivu Památníku národního písemnictví

Městys Maršovice (https://www.mestysmarsovice.cz/).

Město Neveklov (http://www.neveklov.cz/o-neveklovu/ historie-a-soucasnost/).

Moravská zemská knihovna (https: //www.digitalniknihovna.cz/mzk).

The Museum of Modern Art https://www.moma.org

Národní filmový archiv (https://nfa.cz/cz/sbirky/sbirky-a-fondy/).

Národní knihovna ČR (http://kramerius.nkp.cz/).

Notářská komora ČR (https://www.nkcr.cz/casopis-ad-notam/ detail/39_202-otakar-mokry-notara-basnik).

Průvodce po fondech Literárního archivu Památníku národního písemnictví (https://pamatniknarodnihopisemnictvi. cz/pruvodce-po-fondech-literarnihoarchivu/).

Retrospektivní bibliografie české literatury 1775–1945 (http://retrobi.ucl.cas.cz/retrobi/).

Sbírky Národní galerie Praha (https://sbirky.ngprague.cz).

SK Slavia Praha (https://www.slavia.cz/).

AC Sparta Praha (https://sparta.cz/cs/).

Společnost F. X. Šaldy (http://sfxs.cz/historie-sfxs/).

Společnost Karla Teigeho (http://www.teige.cz/, stránky společnosti do ledna 2022 ve výstavbě)

Společnost Vlastislava Hofmana (http://www.vlastislavhofman. cz/o-vlastislavu-hofmanovi).

Svaz c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české (http://www.vyslouzilci.cz/ir102.html). https://de.wikisource.org/wiki/ https://www.worldcat.org https://www.zvab.com

TIŠTĚNÉ ZDROJE

Adresář výtvarných umělců ČSR. Syndikát výtvarníků ČSR, Praha 1937.

Dějiny české literatury IV. Victoria Publishing, Praha 1995.

Dějiny českého výtvarného umění IV/2, 1890–1938. Ed. Vojtěch Lahoda et al., Academia, Praha 1998.

Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. Slovart, Praha 2013.

Inventáře fondů Literárního archivu Památníku národního písemnictví (Černík Artuš; Teige Karel; Wolker Jiří). Literární archiv Národního muzea, PNP (1972; 1968; 1963).

Lexikon české literatury A–Ž. Academia, Praha 1985–2008.

MRÁZ, Bohumír; MRÁZOVÁ, Marcela: Encyklopedie světového malířství Academia, Praha 1988.

The New Princeton Encyklopedie of Poetry and Poetics. Eds. A. Preminger, T. V. F. Brogan et al., Princeton University Press, Princeton 1993.

Nová encyklopedie českého výtvarného umění I.–III. Academia, Praha 1995–2006.

Revoluční sborník Devětsil. Eds. Jaroslav Seifert a Karel Teige. Večernice V. Vortel, Praha 1922.

Sborník Masarykova státního reálného gymnasia v Praze II, Křemencova ulice 1871–1946. Sbor pro oslavu 75. výročí ústavu, Praha 1948.

Seznam knihovny: Teige K. (fond Knihovny Národního muzea).

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2001–2002.

100 let Křemencárny. Almanach ke 100. výročí školní budovy. Připravil kolektiv SPŠCH. Střední průmyslová škola chemická, Praha 1994.

TOMAN, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců Železný, Praha 2000.

Zpráva c. k. českého reálného gymnasia v Křemencově ulici v Praze. C. k. české reálné a vyšší gymnasium Křemencova ulice, Praha, vydání z let 1911–1921.

SEKUNDÁRNÍ LITERATURA

ANDĚL, Jaroslav (ed.): Umění pro všechny smysly. Meziválečná avantgarda v Československu (katalog výstavy). Národní galerie, Praha 1993.

ANDĚL, Jaroslav: The Czech Avant-Garde and the Book, 1900–1945. Visual Studies Workshop, Rochester, N. Y. 1986.

BENSON, Timothy O. (ed.): Between Worlds. A Sourcebook of Central European Avant-Gardes, 1910–1930. Los Angeles Country Museum of Art –The MIT Press, Cambridge, Mass. –London 2002.

BERNARD, Michel: Praha, město evropské avantgardy. Argo, Praha 2010.

BIEBLOVÁ, Marie: Vzpomínka na Karla Teigeho. Umění 42, 1994, č. 1, s. 90–91.

BIEGL, Richard; PRAHL, Roman; BACHTÍK, Jakub (eds.): Století Ústavu pro dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Filozofická fakulta UK, Praha 2020.

BÍLEK, Jaroslav: Historie brněnského Devětsilu – svazu pro propagandu a tvorbu novodobé činné kultury. Vznik a vývoj spolku „Brněnský Devětsil“ ve světle dokumentů a korespondence (diplomová práce). Filosofická fakulta University J. E. Purkyně, Brno 1964.

BOHATEC, Miloslav: Literární pozůstalost Karla Teiga. Literární archiv 2, 1967, s. 219–222.

BRABEC, Jiří: Karel Teige. Analogon 2, 1991, č. 5, s. 49–51.

BRABEC, Jiří: Panství ideologie a moc literatury. Akropolis, Praha 2009.

BRABEC, Jiří; EFFENBERGER, Vratislav; CHVATÍK, Květoslav; KALIVODA, Robert: Historická skutečnost a falešné vědomí aneb Karel Teige bez pověr a iluzí. Orientace 3, 1968, č. 1–2, s. 58–71, s. 65–73.

BREGANT, Michal: Avantgardní tendence v českém filmu. Filmový sborník historický 3. Československý filmový ústav, Praha 1992.

CABADA, Ladislav: Komunismus a levicová kultura a česká politika 1890–1938. Aleš Čeněk, Plzeň 2005.

COPPLESTONE, Trewin: Moderní umění SNKLU, Praha 1965.

DAČEVA, Rumjana: Dopisy Karla Teigeho Jaroslavu Seifertovi. Umění 42, 1994, č. 1, s. 63–73.

DEJMEK , Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918–1992). Academia, Praha 2013. Devětsil 1920–1931. Katalog k výstavě konané v Domě U Kamenného zvonu ve dnech 11. 12. 2019 – 29. 3. 2020. Galerie hlavního města Prahy, Praha 2019.

DIERNA , Giuseppe: Karel Teige a italský futurismus: odmítnutí a dluhy. Umění 43, 1995, č. 1–2.

DLUHOSCH , Eric; ŠVÁCHA , Rostislav: Karel Teige 1900–1951. L’Enfant Terrible of the Czech Modernist avant-garde. The MIT Press, Cambridge – Massachusetts 1999.

EFFENBERGER, Vratislav: Charakteristika názorového systému Karla Teigeho. Výtvarné umění 15, 1965, č. 4–5, s. 214–218.

EFFENBERGER, Vratislav: Komentář.

In: Teige, Karel: Svět stavby a básně. Čs. spisovatel, Praha 1966, s. 509–573.

EFFENBERGER, Vratislav: Nové umění.

In: Teige, Karel: Svět stavby a básně Čs. spisovatel, Praha 1966a, s. 577.

EFFENBERGER, Vratislav: Nové umění. In: Teige, Karel: Svět stavby a básně. Čs. spisovatel, Praha 1966b, s. 575–619.

EFFENBERGER, Vratislav: Vývoj kritického myšlení: Šalda a Teige. In: František Xaver Šalda 1867–1937–1967. Academia, Praha 1968, s. 119–135.

EFFENBERGER, Vratislav: Realita a poesie. Mladá fronta, Praha 1969.

FABIAN , Jeanette: Karel Teige a evropská moderna. Literární archiv 32–33, 2000–2001, s. 63–96.

FLAIŠMAN , Jiří; KOSÁK , Michal: Bibliografie básní a básnických překladů A. Černíka. In: Černík, Artuš: Severní záře. Protis, Praha 2001, s. 128–138.

FRONEK , Jiří (ed.): Artěl. Umění pro všední den 1908–1935. Arbor vitae, Praha 2009.

GLANC , Tomáš; KLEŇHOVÁ , Jana: Lexikon ruských avantgard 20. století. Libri, Praha 2005.

HÁJKOVÁ , Dagmar; HORÁK , Pavel (eds.): Republika Československá 1918–1939.

Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2018.

HALAS , František: Dopisy. Usp. L. Kundera a Jan Halas. Torst, Praha 2001.

HAMANOVÁ , Růžena: Dopisy Karla Teigeho Emy Häuslerové. Literární archiv 24, 1990, s. 189–250.

HAVEL , Václav M.: Mé vzpomínky. Ed. Jan Heller. Knihovna Václava Havla, Praha 2017.

HOFFMAN , Petr: Dějiny státní autobusové dopravy v Českých zemích a na Slovensku. 1. díl. Poštovní autobusy 1908–1914 Vydavatelství dopravní literatury, Ing. Luděk Čada, Litoměřice 2010.

HOFFMEISTER , Adolf: Předobrazy. Výbor z díla Adolfa Hoffmeistra sv. 4. Československý spisovatel, Praha 1962.

HOROVÁ , Anděla: Karel Teige a evropská avantgarda aneb Je Teige osobnost evropského formátu? Atelier 7, 1994, č. 8, s. 3.

HRADSKÁ , Viktorie: Česká avantgarda a film. Čs. filmový ústav, Praha 1976.

HŘÍBEK , Tomáš: Karel Teige and the „wissenschaftliche Weltauffassung“. Umění 53, 2005, č. 4, s. 366–384.

HUYGHE , René: Umění nové doby. Odeon, Praha 1974.

CHARYPAR, Jan: Premiéra Sukova Zrání a Nejedlého kritika Sukova díla a osobnosti. Hudební věda 55, 2018, č. 3–4, s. 367–389.

CHVATÍK, Květoslav: Teige a báseň. Karel Teige jako teoretik moderny. Příloha obtýdeníku Tvar – edice Tvary, sv. 1, Praha 1994.

JEŘÁBEK , Luboš: Český a československý fotbal. Lexikon osobností a klubů. Grada, Praha 2007.

JIRÁK , K. B.: Meditace. Pět písní na slova Fr. Hebbela, op. 8 (1914), prof. Z. Nejedlému. Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1921, přel. Jaromír Fiala.

KALISTA , Zdeněk: Po proudu života (1). Atlantis, Brno 1997.

KALISTA, Zdeněk: Karel Teige a historie. Souvislosti 16, 2005, č. 1, s. 115–118.

KALISTA, Zdeněk: Tváře ve stínu. Torst, Praha 2016.

Karel Teige a evropská avantgarda. Umění, 43, 1995, č. 1–2, s. 4–174. Soubor referátů z kolokvia Karel Teige a evropská avantgarda, které uspořádal Ústav dějin umění AV ČR ve spolupráci se Středoevropskou universitou a Galerií hlavního města Prahy 22.–23. 3. 1994.

KLIMEK , Antonín: Velké dějiny zemí Koruny české. Paseka, Praha – Litomyšl 2000.

KLIMEŠ , Ivan: Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945. Univerzita Karlova v Praze – Filozofická fakulta, Praha 2016.

KRÁL , Petr: Karel Teige a film. Filmový ústav, Praha 1966.

KŘESÁLKOVÁ , Jitka: Italská literatura v Čechách a na Slovensku. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2017.

KŘESŤAN , Jiří: Zdeněk Nejedlý, politik a vědec v osamění. Paseka – Národní archiv, Praha 2012.

KŘIVÁNEK , Jan (ed.): Příručka zákonů, nařízení a předpisů o národním školství v republice Československé. Ústřední spolek učitelství na Moravě, Brno 1924.

KUNDERA , Ludvík: František Halas. Atlantis, Brno 1999.

KUTNAR , František; MAREK , Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od počátků národní kultury až do sklonku 30. let 20. století. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997.

LAHODA , Vojtěch (ed.): Local Strategies, International Ambitions: Modern Art and Central Europe 1918–1968. Artefactum, Praha 2006.

MALÍNEK , Vojtěch: Kapitán generace? Zdeněk Kalista a nejmladší česká literatura v letech 1919–1924 (disertační práce). FF UK, Praha 2014.

MICHALOVÁ , Rea: Karel Teige. Kapitán avantgardy. Kant, Praha 2016.

NÁDVORNÍKOVÁ , Alena: Knižní grafika výtvarníků Devětsilu ve dvacátých letech (katalog výstavy). Galerie výtvarného umění, Olomouc 1966.

NÁDVORNÍKOVÁ , Alena: Karel Teige redivivus? Literární noviny 5, 1994, č. 14, s. 10–11.

NEŠLEHOVÁ , Mahulena – HILMERA , Jiří – ŠVÁCHA , Rostislav (ed.): Vlastislav Hofman. Společnost Vlastislava Hofmana –Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2004.

NEZVAL, Vítězslav: Z mého života. Praha, Československý spisovatel 1965.

NOVÝ, Otakar: Česká architektonická avantgarda. Prostor, Praha 2021.

PALEK , Karel (ed.): Po sedmdesáti letech. Kritický sborník 1994, č. 1, s. 45–47.

PEČINKOVÁ, Pavla: Generační roztržka. Josef Čapek kontra Karel Teige. Zpravodaj Společnosti bratři Čapků 1995, č. 34, s. 23–31.

PEČINKOVÁ, Pavla: Pracoval jsem mnoho. Soupis výtvarného díla Josefa Čapka I.–II. 8smička, Humpolec 2019–2020.

PEROUTKA , Ferdinand: Mýlil se skoro ve všem, ale měl charakter. Host 16, 2000, č. 10, s. 51–52.

PEŠAT, Zdeněk: Jaroslav Seifert. Československý spisovatel, Praha 1991.

PEŠAT, Zdeněk; CHVATÍK, Květoslav: Poetismus. Odeon, Praha 1967.

PIORECKÁ , Kateřina; PIORECKÝ, Karel: Praha avantgardní. Literární průvodce metropolí v letech 1918–1938. Academia, Praha 2014.

POPELKA, Iša: Teigova prognóza konkrétní hudby. Hudba a zvuk 1, 1967, s. 5–6.

POPELKA, Iša: Devětsil, Teige a jazz. Devět odstavců o devětsilské chvále synkopování hudby. In: Taneční hudba a jazz 1968–1969. Sborník statí a příspěvků k otázkám jazzu a moderní taneční hudby. Supraphon, Praha 1968, s. 49–65.

RICHTER, Hans: Dada. Art and Anti-Art. Thames and Hudson, London 1997.

SEIFERT, Jaroslav: Všecky krásy světa. Československý spisovatel, Praha 1993.

SCHELLE , Karel (ed): Aktuální otázky českého a československého konstitucionalismu. Sborník příspěvků z vědecké konference věnované prof. JUDr. Bohumilu Baxovi. Masarykova univerzita, Brno 1999.

SLAVÍČEK , Antonín: Dopisy. SNKLHU, Praha 1954, s předmluvou Vítězslava Nezvala.

SRP, Karel (ed.): Karel Teige 1900–1951 (katalog výstavy). Galerie hlavního města Prahy, Praha 1994.

SRP, Karel: Karel Teige. Torst, Praha 2001.

SRP, Karel; BREGANTOVÁ, Polana; BYDŽOVSKÁ, Lenka: Karel Teige a typografie. Asymetrická harmonie. Arbor vitae – Akropolis, Praha 2009.

STEHLÍKOVÁ , Blanka: Teigův vztah k sovětské knižní tvorbě. Umění 43, 1995, s. 80–84.

STROMŠÍK , Jiří: Recepce evropské moderny v české avantgardě. Svět literatury 2002, sv. 23–24, s. 19–59.

SZCZEPANIK , Petr; ANDĚL, Jaroslav: Stále kinema. Antologie českého myšlení o filmu. 1904–1950. Národní filmový archiv, Praha 2008.

ŠEDIVÝ, Ivan: Češi, české země a Velká válka 1914–1918. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001.

ŠIMOVÁ , Kateřina a kol. (eds.): Cesty do Utopie. Sovětské Rusko ve svědectví meziválečných československých intelektuálů. Prostor, Praha 2017.

ŠMEJKAL, František (ed.): Devětsil: Česká výtvarná avantgarda dvacátých let (katalog výstavy). Dům umění města Brna –Galerie hlavního města Prahy, Brno –Praha 1986.

ŠMEJKAL, František: Poznámky ke Karlu Teigemu. Umění 42, 1994, č. 1, s. 50–62.

ŠTORCH-MARIEN, Otakar: Sladko

je žít. Paměti nakladatele Aventina I. Československý spisovatel, Praha 1966.

ŠTORCH-MARIEN, Otakar: Aventinum a jeho knižní výtvarníci. Nakl. čs. výtvarných umělců, Praha 1967.

ŠVÁCHA, Rostislav: Vlastní životopis Karla Teigeho z roku 1945. Umění 42, 1994, s. 91–92.

ŠVÁCHA, Rostislav: Karel Teige jako teoretik architektury. Historia Artium 2, 1998, s. 145–156.

ŠVÁCHA, Rostislav: Teigova kritika důstojnosti. Architektura 49, 1999, č. 5–6, s. 12–13.

ŠVÁCHA, Rostislav; ROBOVÁ , Dita; BAUM, Mirko: Forma sleduje vědu / Form follows Science. Teige, Gillar a evropský vědecký funkcionalismus 1922–1948. Galerie Jaroslava Fragnera v Praze, Praha 2000

TEIGE, Karel: Na Křemencárně, čili příspěvek k embryologii jedné generace. Sborník Masarykova státního reálného gymnasia v Praze II, Křemencova ulice 1871–1946. Sbor pro oslavu 75. výročí ústavu, Praha 1948, s. 96–101. Též in: Teige, Karel: Osvobozování života a poezie. Studie ze 40. let. Aurora, Praha 1994, s. 575–581.

VÁVRA, Jaroslav: Devětsil a sovětská avantgarda 1923–1926. Česká literatura 11, 1963, č. 5, s. 418–427.

VESELÁ , Radmila: Bitevní pole: moderní architektura. Auguste Perret versus Le Corbusier – Le Corbusier versus Karel Teige. Umění 61, 2013, č. 3, s. 232–256.

VLAŠÍN , Štěpán a kol. (ed.): Avantgarda známá a neznámá 1–3. Svoboda, Praha 1970–1972.

VOJTĚŠKOVÁ, Jana (ed.): Josef Suk. Dopisy o životě hudebním i lidském. Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005.

VOJVODÍK, Josef: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda. Argo, Praha 2008.

VOJVODÍK Josef: Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě. Host, Brno 2006.

VOJVODÍK, Josef; WIENDL, Jan (eds.): Heslář české avantgardy. Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908–1958. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy – Togga, Praha 2011.

WIENDL, Jan: Řád nového života a tvorby. Karel Teige – sen, utopie a zklamáni. In: týž: Hledači krásy a řádu. Studie a skici k české literatuře 20. století. Filozofická fakulta UK, Praha 2014, s. 30–44.

WIENDL, Jan (ed.): Čtení o Karlu Teigovi Vize, realizace, divergence 1919–1938 Institut pro studium literatury, Praha 2015.

WITKOVSKY, Matthew S.: Creating an Alphabet for the Modern World. In: Nezval, Vítězslav: Alphabet. Michigan Slavic Publication, Ann Arbor 2001, s. 66–69.

WÖGERBAUER , Michael – PÍŠA , Petr –ŠÁMAL , Petr – JANÁČEK , Pavel (eds.): V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014. Academia, Praha 2015.

ZACH, Aleš: Vydavatelská avantgarda mezi dvěma válkami I–XII. Knižní kultura 1, 1964, č. 1–12.

ZÁVODSKÝ, Artur: Vzájemná

korespondence Jiřího Wolkra a Karla Teiga. Česká literatura 13, 1965, č. 6, s. 505–533.

ZIZLER , Jiří: Karel Teige. In: Lexikon české literatury 4/I S–T. Academia, Praha 2008, s. 861–866.

ZUMR, Josef: Karel Teige dnes? Jarmark umění 1994, č. 9, březen, s. 21–22.

ZUSI, Peter A.: The Style of the Present. Karel Teige on Constructivism and Poetism. Representations 88, 2004, č. 1, s. 102–124.

1910–1911

01 Josef a Hana Teigeovi na schodišti vily v Neveklově, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

02 Josef, Hana, Karel a Jana Teigeovi na schodišti vily v Neveklově, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

03–04 Novoroční přání Hany Teigeové sestře Emilii s fotografií dětí Karla a Jany, foto Atelier K. Manger, Praha, 1910; LA PNP, fond Teige Karel

05 Dobová pohlednice s kolorovanou fotografií vily Josefa Teigeho a Neveklova a popisem jednotlivých zachycených míst, kolem 1910; LA PNP, fond Teige Karel

06 Pohled na vilu Josefa Teigeho ze západní strany, v popředí zleva Václav Zamrazil, sedící Karel Teige, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

07 Karel Teige se sestrou v neveklovské vile, foto Emil Šimonek, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

08–09 Pohlednice Hany Teigeové s přípisem Karla Teigeho adresovaná Josefu Teigemu. Na lícové straně fotografie společnosti u stolu, v popředí sedící Karel Teige, jeho sestra Jana a Marie Rákosníková, u stolu pátá zleva Hana Teigeová s Josefem Teigem, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

10–11 Pohlednice z prázdninového pobytu v Neveklově adresovaná Josefu Teigemu s fotografickým portrétem Hany Teigeové a jejich dcery Jany, foto Emil Šimonek, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

12 Josef Teige u psacího stolu v Neveklově, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

13–14 Pohlednice Hany Teigeové sestře Emilii s fotografickým portrétem Karla Teigeho, 31. 8. 1911; LA PNP, fond Teige Karel

15 Hana Teigeová s dětmi, 1911; LA PNP, fond Teige Karel

1912

01 Pololetní vysvědčení Karla Teigeho, 10. 2. 1912; LA PNP, fond Teige Karel

02 Radnická ulice v Neveklově; LA PNP, fond Teige Karel

03 Neveklovská vila Josefa Teigeho od jihozápadu, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

04 Karel Teige se sestrou, foto Atelier K. Manger, Praha, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

05 Josef Teige, foto Atelier Houska, Praha, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

06 Výroční vysvědčení Karla Teigeho, 6. 7. 1912; LA PNP, fond Teige Karel

07 Deníkové záznamy z dubna až června 1912 s ilustrovaným doprovodem Karla Teigeho; LA PNP, fond Teige Karel

1914

01 Karel Teige: Hradčanské purkrabství, akvarel, papír, léto 1914; US PNP, inv. č. 77/72-1

02 Karel Teige: Krajina s potokem, olej, plátno, 1914; US PNP, inv. č. 77/72-3

03–04 Pohlednice z Neveklova adresovaná sestře Janě, 10. 2. 1912; LA PNP, fond Teige Karel

05 Karel Teige se sestrou, foto Atelier K. Manger, Praha, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

06 Hana Teigeová s dětmi, foto Atelier K. Manger, Praha, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

07–08 Rodiče a sestra Karla Teigeho v Neveklově, pohlednice Hany Teigeové zaslaná sestře Emilii, foto Karel Teige, léto 1912; LA PNP, fond Teige Karel

09 Rodina Teigeova v Neveklově, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

10 Josef Teige, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

11 Rodiče se sestrou na lavičce před neveklovskou vilou, foto Karel Teige, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

12 Jana Teigová (vlevo) a Marie Rákosníková, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

Zleva stojící: paní Rákosníková s dcerou Marií, Hana Teigeová s dcerou Janou, Josef Teige, sedící Karel Teige, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

14 Na štaflích: Karel Teige, stojící zleva: paní Nováková, Josef Teige, Hana Teigeová, sedící zleva: Václav Zamrazil a Jana Teigová, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

15 Na schodech neveklovské vily, zleva: Václav Zamrazil, Josef Teige, Hana Teigeová, nezjištěný, Jana Teigová, paní Nováková, Karel Teige, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

16 Karel Teige, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

17–18 Dopis Jany Teigové bratrovi s přípisem nezjištěné osoby, září 1912; LA PNP, fond Teige Karel

19 Na zahradě v Neveklově, zleva: Josef Teige, Karel Teige, Hana Teigeová, Zdena Michalcová, Jana Teigová, 1912; LA PNP, fond Teige Karel

20 Pohled na neveklovskou vilu ze severovýchodu, na zahradě zleva Hana Teigeová, Václav Zamrazil, Jana Teigová, Karel Teige, foto Karel Puchta, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

21 Teigeovi na zahradě neveklovské vily, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

22 Karel Teige na zahradě neveklovské vily, v pozadí Dubovka, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

23 Karel Teige s učitelem Vilímkem, Neveklov, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

24 Hana Teigeová s dětmi v neveklovské vile u klavíru, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

25 Jana Teigová při hře na klavír, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

26 Jana Teigová na houpačce před vilou v Neveklově, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

27 Josef Teige (vlevo) s učitelem Vilímkem při šachové partii, 1913; LA PNP, fond Teige Karel

28 Na lavičce v neveklovské zahradě, zleva: Josef Teige, Hana Teigeová, Karel Teige, Jana Teigová, manželé Mrázovi, foto Karel Teige, 1914; LA PNP, fond Teige Karel

29 Zahradní altán a zahrada na jižní straně neveklovské vily, v popředí sedící Jana Teigová, foto Karel Teige, 1914; LA PNP, fond Teige Karel

30 Vila v Neveklově z jižní strany, foto Karel Teige, 1914; LA PNP, fond Teige Karel

1915

01 Výroční vysvědčení Karla Teigeho, 26. 6. 1915; LA PNP, fond Teige Karel

02 Pohled na Dubovku z okna neveklovské vily, foto Karel Teige, 1914; LA PNP, fond Teige Karel

03 Karel Teige ve svém „ateliéru“ v Neveklově, 1914; LA PNP, fond Teige Karel

04 Pohled na Dubovku ze zahrady neveklovské vily, vpravo Josef Teige, foto Karel Teige, 1914; LA PNP, fond Teige Karel

05 Karel Teige: Orání od Mstětic (v PNP pod názvem Krajina u Neveklova), akvarel, papír, 13. 8. 1915; US PNP, inv. č. 77/72-4

06 Karel Teige: Kondrac pod Blaníkem, akvarel, papír, 1915; US PNP, inv. č. 41/76-2

07 Karel Teige: Domy nad řekou (Cesta v parku), olej, plátno, asi 1915; US PNP, inv. č. 41/76-1

08 Karel Teige: Studie sedící ženy, uhel, papír, 1915; US PNP, inv. č. 77/72-5

09 Karel Teige: Studie tří žen v krajině, uhel, rudka, papír, 1915; US PNP, inv. č. 77/72-6

10 Titulní list deníku Karla Teigeho z roku 1915; LA PNP, fond Teige Karel

11 Na lavičce v zahradě neveklovské vily, zleva: Hana Teigeová, dcera Jana, nezjištěná, Josef Teige, manželé Mrázovi, 1915; LA PNP, fond Teige Karel

12 Jana Teigová před vilou v Neveklově, 1915; LA PNP, fond Teige Karel

13–14 Karel Teige: Hostišov. Několik poznámek k dílu Herbenovu a Slavíčkovu. Fragment eseje nejspíše z roku 1917 dochovaný v sešitě Teigeho literárních pokusů z let 1916–1919; LA PNP, fond Teige Karel

1916

01 Pololetní vysvědčení Karla Teigeho, 12. 2. 1916; LA PNP, fond Teige Karel

02 Výroční vysvědčení Karla Teigeho, 28. 6. 1916; LA PNP, fond Teige Karel

03 Karel Teige: Der Teige Maler, plakátek k výstavě, tuš, inkoust, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-16

04 Karel Teige: Silnice s jeřáby, akvarel, papír, 29. 10. 1916; US PNP, inv. č. 77/72-8

05 Karel Teige: Studie krajiny, akvarel, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-9

06 Karel Teige: Studie krajiny, akvarel, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-10

07 Karel Teige: Most (v PNP pod názvem Studie krajiny), akvarel, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-11

08 Karel Teige: Kubistická skizza 1, tuš, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-14

09 Krajina s loďkou na jezeře (v PNP pod názvem Dívka u jezera s plovoucí plachetnicí), tuš, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-13

10 Karel Teige: Kubistická skizza 2, tužka, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-15

11 Karel Teige: Vesnické domky, tuš, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-17

12 Karel Teige: Vesnice, tuš, papír, 1916; US PNP, inv. č. 77/72-12

13–31 Kniha všeho, 3. ročník, 1. svazek, s původními básnickými a prozaickými příspěvky Karla Teigeho z let 1915–1916, podepsány pseudonymem Karel Vlk, prosinec 1916; LA PNP, fond Teige Karel

32 Karel Teige: „O hvězdy zazvoní jásotu mého stříbrný šíp!“, báseň zapsaná v sešitě Teigeho literárních pokusů z let 1916–1919, červen 1916; LA PNP, fond Teige Karel

01 Pololetní vysvědčení Karla Teigeho, 10. 2. 1917; LA PNP, fond Teige Karel

02 Karel Teige: Dubovka (otištěno pod názvem Landschaft), tuš, papír, 1917; Die Aktion 7, 1917, č. 11–12, s. 144, 17. 3.; US PNP, inv. č. 77/72-97

03 Karel Teige: Krajina, tuš, pero, papír, jaro 1917; US PNP, inv. č. 77/72-23

04 Výroční vysvědčení Karla Teigeho, 28. 6. 1917; LA PNP, fond Teige Karel

05 Karel Teige: Myslivna (otištěno pod názvem Federzeichnung), tuš, papír, 14. 8. 1917; Die Aktion 8, 1918, č. 31–32, s. 440, 10. 8.; US PNP, inv. č. 77/72-100

06 Karel Teige: Aëllo, tuš, papír, léto 1917; Republika 1, 1919, č. 5, s. 39, 12. 3.; US PNP, inv. č. 77/72-30

07 Karel Teige: Lampa a cukřenka (v PNP pod názvem Zátiší s lampou a cukřenkou), akvarel, papír, 21. 7. 1917; US PNP, inv. č. 77/72-20

08 Karel Teige: Portrét (cestovatelův) (v PNP pod názvem Variace portrétu pána v klobouku), akvarel, papír, 22. 7. 1917; US PNP, inv. č. 77/72-28

09 Karel Teige: Portrétní studie (v PNP pod názvem Variace portrétu pána v klobouku), akvarel, papír, 24. 8. 1917; US PNP, inv. č. 77/72-29

10 Karel Teige: Řeporyje, akvarel, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-18

11 Karel Teige: Domy v Neveklově, akvarel, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-19

12 Karel Teige: Pražský motiv, akvarel, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-21

13 Karel Teige: Domy, tuš, papír, 1917; US PNP, inv. č. 41/76-8

14 Karel Teige: Dívčí torzo, tuš, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-32

15 Karel Teige: Hlava, tuš, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-33

16 Karel Teige: Námořník, tužka, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-34

17 Karel Teige: Hlava muže (v PNP pod názvem Kubistický portrét), tuš, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-25

18 Karel Teige: Kubistická studie, uhel, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-24

19 Karel Teige: Kubistická studie, tužka, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-22

20 Karel Teige: Kostel, tužka, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-36

21 Karel Teige: Krajina, tuš, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-37

22 Karel Teige: Zátiší, linoryt, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-82

23 Karel Teige: Krajina s domky, linoryt, papír, 1917; US PNP, inv. č. 77/72-83

24 Karel Teige: Deník. Jaro 1917, titulní list se stylizovanou kresbou stromu; LA PNP, fond Teige Karel

25–33 Kniha všeho, 3. ročník, 3. svazek. Titulní list s kresbou Karla Vaňka. Původní beletristické příspěvky Karla Teigeho (pseudonym Karel Vlk): próza Venkovská neděle a báseň Les adieux, 1917; LA PNP, fond Teige Karel

1918

01 Pololetní vysvědčení Karla Teigeho, 15. 2. 1918; LA PNP, fond Teige Karel

02 Karel Teige: Bělice. Z Táborska. Léto 1917, tuš, papír; Červen 1, 1918, č. 6, s. 84, 16. 5.; US PNP, inv. č. 77/72-101

03 Karel Teige: Lodice, tuš, pero, papír, 1917; Červen 1, 1918, č. 6, s. 94, 16. 5.; US PNP, inv. č. 77/72-99

04 Karel Teige: Předměstí, tuš, papír, květen 1918; US PNP, inv. č. 77/72-44

05 Karel Teige: Zátiší s lahví a šálkem, tuš, papír, květen 1918; US PNP, inv. č. 77/72-43

06 Výroční vysvědčení Karla Teigeho, 28. 6. 1918; LA PNP, fond Teige Karel

07 Karel Teige: Krajina s jezerem, linoryt, papír, 9. 7. 1918; US PNP, inv. č. 77/72-90

08 Karel Teige: Stromy na svahu, pastel, papír, 1918; US PNP, inv. č. 77/72-45

09 Karel Teige: Městys (otištěno pod názvem Landschaft), tuš, papír, 1917; Die Aktion 8, 1918, č. 29–30, s. 385, 27. 7.; US PNP, inv. č. 77/72-98

10 Karel Teige: Kresba, tuš, papír, 1917; Červen 1, 1918, č. 11–12, s. 174, 1. 8.; US PNP, inv. č. 77/72-102

11 Karel Teige: Soutěska, linoryt, papír, 20. 8. 1918; LA PNP, fond Štulc Vladimír, dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi ze srpna 1918

12 Karel Teige: Tanečnice (v PNP pod názvem Žena), linoryt, papír, 6. 9. 1918; Veraikon 10, 1924, č. 5; US PNP, inv. č. 77/72-91

13 Úmrtní oznámení Rakousko-Uherska, 28. 10. 1918, založeno v deníku Karla Teigeho z roku 1918; LA PNP, fond Teige Karel

14 Karel Teige: Myslivna, linoryt, papír, 1918; Červen 1, 1918, č. 17, s. 241, 7. 11.; US PNP, inv. č. IG 11956

15 Karel Teige: Krajina, linoryt, papír, 22. 12. 1918; Republika 1, 1919, č. 5, s. 37, 12. 3.; US PNP, inv. č. 77/72-87

16 Karel Teige: Hlava muže (v PNP též pod názvem Kubistický portrét), akvarel, papír, 10. 2. 1918; US PNP, inv. č. 41/76-3

17 Karel Teige: Stromy na svahu, akvarel, karton, 11. 7. 1918; US PNP, inv. č. 41/76-5

18 Karel Teige: Stromy na návsi (v PNP pod názvem Na návsi v Neveklově), akvarel, karton, 23. 7. 1918; US PNP, inv. č. 25/97-369

19 Karel Teige: Krajinná studie, pastel, papír, 1918; US PNP, inv. č. 77/72-46

20 Karel Teige: Krajinná studie, pastel, papír, 1918; US PNP, inv. č. 77/72-47

21 Karel Teige: Loďky na řece, akvarel, papír, 1918; US PNP, inv. č. 77/72-48

22

23

24

25

26

27

28

29

Karel Teige: Trávní cesta (v PNP též pod názvem Cesta v polích), akvarel, papír, 1918; US PNP, 77/72-42

Karel Teige: Trávní cesta (v PNP též pod názvem Cesta v polích), tuš, papír, březen 1918; US PNP, inv. č. 77/72-38

Karel Teige: Otevřené okno, tuš, papír, 1918; US PNP, inv. č. 77/72-51

Karel Teige: Krajina, linoryt, papír, 1918; Veraikon 7, 1921, č. 5–6, obr. XIV; US PNP, inv. č. IG 11957

Karel Teige: Muž, tuš, papír, 1918; US PNP, inv. č. 77/72-50

Karel Teige: Město, linoryt, papír, asi 1918; US PNP, inv. č. 77/72-89

Karel Teige: Krajina, linoryt, papír, asi 1918; US PNP, inv. č. 77/72-88

Karel Teige: Větrný mlýn, skica z obálky deníku z roku 1918, tužka, papír, 1918; LA PNP, fond Teige Karel

30 Karel Teige: Polní cesta, linoryt, papír, březen 1918; US PNP, inv. č. 77/72-84

31

Karel Teige: Noc nad městem, linoryt, papír, kolem 1918; US PNP, inv. č. 17/74-5

32 Karel Teige: Vojákova píseň, báseň dochovaná v sešitě Teigeho literárních pokusů z let 1916–1919, leden 1918; Republika 1, 1919, č. 9, s. 75, 7. 5.; LA PNP, fond Teige Karel

33 Karel Teige: Bez názvu. „Jablka jsou zralá…“, báseň dochovaná v sešitě Teigeho literárních pokusů z let 1916–1919, 1918; Republika 1, 1919, č. 5, s. 34, 12. 3.; LA PNP, fond Teige Karel

34 Karel Teige: 3. XI. 1918, báseň dochovaná v sešitě Teigeho literárních pokusů z let 1916–1919, listopad 1918; LA PNP, fond Teige Karel

35 Pohlednice Arnošta a Hermíny Garkischových Haně Teigeové, Neveklov, 7. 1. 1918; LA PNP, fond Teige Karel

36 Pohlednice Hermíny Garkischové Haně Teigeové, Neveklov, 18. 3. 1918; LA PNP, fond Teige Karel

37–40 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Praha, b. d., asi březen 1918; LA PNP, fond Štulc Vladimír

41–4 3 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, 8. 7. 1918; LA PNP, fond Štulc Vladimír

44–46 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, 3. 8. 1918; LA PNP, fond Štulc Vladimír

47–48 Korespondenční lístek Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, 12. 8. 1918; LA PNP, fond Štulc Vladimír

1919

01 Pololetní vysvědčení Karla Teigeho, 14. 2. 1919; LA PNP, fond Teige Karel

02 Fotografie Karla Teigeho z maturitního tabla, 1919; LA PNP, fond Teige Karel

03 Výroční vysvědčení Karla Teigeho, 17. 6. 1919; LA PNP, fond Teige Karel

04 Karel Teige: Hrad Kost, fotoreprodukce kresby, 1919; US PNP, inv. č. 77/72-110

05 Plakátek ochotnického představení Molière: Lékařem proti své vůli, Neveklov, 15. 8. 1919, založen v deníku Karla Teigeho z roku 1919; LA PNP, fond Teige Karel

06 Karel Teige: Cesta vsí, fotoreprodukce akvarelu, 1919; US PNP, inv. č. 77/72-52

07 Karel Teige: Bez názvu, fotoreprodukce akvarelu, 1918–1919; US PNP, inv. č. 77/72-108

08 Karel Teige: Hrad Kost, fotoreprodukce akvarelu, 1919; Rudé květy 19, 1919–1920, č. 23, s. 273, 22. 4. 1920; US PNP, inv. č. 77/72-111

09 Karel Teige: Viadukt (v PNP bez názvu), fotoreprodukce obrazu, 1919; US PNP, inv. č. 77/72-113

10 Fotografie maturitního tabla reálného gymnázia v Křemencově ulici, Karel Teige v předposlední řadě zdola druhý zprava, 1919; LA PNP, fond Teige Karel

11–12 Fragment indexu posluchače Univerzity Karlovy, 1919; LA PNP, fond Teige Karel

13 Karel Teige: Jaro, báseň dochovaná v sešitě Teigeho literárních pokusů z let 1916–1919, 1919; LA PNP, fond Teige Karel

14 Dopis S. K. Neumanna Karlu Teigemu, jaro 1919; LA PNP, fond Teige Karel

15–17 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, začátek července 1919; LA PNP, fond Štulc Vladimír

18–20 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, srpen 1919; LA PNP, fond Štulc Vladimír

21–22 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, 9. 9. 1919; LA PNP, fond Štulc Vladimír

23 Dopis S. K. Neumanna Karlu Teigemu, 24. 9. 1919; LA PNP, fond Teige Karel

2 4–25 Dopis S. K. Neumanna Karlu Teigemu, před 8. 10. 1919; LA PNP, fond Teige Karel

26–27 Dopis S. K. Neumanna Karlu Teigemu, 16. 10. 1919; LA PNP, fond Teige Karel

28 Dopis Karla Teigeho Artuši Černíkovi, prosinec 1919; LA PNP, fond Černík Artuš

1920

01 Vysvědčení o absolvování kolokvia k přednášce Kapitoly z dějin antické architektury u Vojtěcha Birnbauma, 6. 7. 1920; LA PNP, fond Teige Karel

02 Karel Teige: Hradčanský motiv (v PNP bez názvu), fotoreprodukce obrazu, 1920; US PNP, inv. č. 77/72-112

03 Karel Teige: Staré zámecké schody, fotoreprodukce kresby, nedat.; Rudé květy 19, 1919–1920, č. 16, s. 185, 15. 1. 1920; US PNP, inv. č. 77/72-106

04 Karel Teige: Větrný mlýn, fotoreprodukce kresby, nedat.; Rudé květy 19, 1919–1920, č. 22, s. 262, 8. 4. 1920; US PNP, inv. č. 77/72-104

05 Vysvědčení o absolvování kolokvia k přednášce Leonardo da Vinci u Karla Chytila, 18. 3. 1920; LA PNP, fond

Teige Karel

06 Vysvědčení o absolvování kolokvia k přednášce Umění 17. a 18. století u Karla Chytila, 19. 3. 1920; LA PNP, fond

Teige Karel

07–09 Dopis Karla Teigeho Artuši Černíkovi, Neveklov, 1. 8. 1920; LA PNP, fond Černík Artuš

10–13 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, 19. 8. 1920; LA PNP, fond Štulc Vladimír

14–15 Dopis Karla Teigeho Artuši Černíkovi, Neveklov, 18. 9. 1920; LA PNP, fond Černík Artuš

16 Vysvědčení o absolvování kolokvia k přednášce Umění 18. a 19. století u Karla Chytila, 5. 11. 1920; LA PNP, fond Teige Karel

17–18 Pohlednice Jaroslava Jíry Karlu Teigemu, Paříž, 12. 12. 1920; LA PNP, fond Teige Karel

1922

01 Dedikace Josefa Šímy z knihy Au temps de Jesus-Christ. Contes populaires tchécoslovaques, Paříž, 28. 6. 1922, publikace uložena v knihovně Karla Teigeho; Sbírka Národního muzea –Knihovna Národního muzea, Teige 02255

02–03 Vstupenka na maškarní ples v Salle Bullier, 30. 6. 1922, založena do deníku Karla Teigeho z roku 1922; LA PNP, fond Teige Karel

04 Josef Šíma: Karel Teige, fotoreprodukce obrazu, 1923; Kmen 1, 1926–1927, č. 3–4, s. 67, 7. 12. 1926; LA PNP, fond Fotoarchiv LA, negativy, č. 16523

05 Karel Teige: Krajina se semaforem, akvarel, koláž, papír, 1922; US PNP, inv. č. 25/97-370

06 Karel Teige: Paris 1922, reprodukce koláže, 1922; Teige, Karel – Seifert, Jaroslav (eds.): Revoluční sborník Devětsil, Večernice V. Vortel, Praha 1922, s. 197; US PNP, inv. č. 77/72-120

07–08 Pohlednice Karla Teigeho Jaroslavu Jírovi, Praha, 14. 6. 1922; LA PNP, fond Černík Artuš

09–10 Pohlednice Karla Teigeho Jaroslavu Seifertovi, Paříž, 18. 6. 1922; LA PNP, fond Lešehradeum, Seifert Jaroslav

11–12 Pohlednice Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Paříž, 19. 6. 1922; LA PNP, fond Štulc Vladimír

13–16 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Paříž, 22. 6. 1922; LA PNP, fond Štulc Vladimír

17–20

Dopis Hany Teigeové a Jiřího Wolkera Karlu Teigemu, Praha, 24. 6. 1922; LA PNP, fond Teige Karel 21–24 Dopis Karla Teigeho Jaroslavu Seifertovi, Paříž, 25. 6. 1922; LA PNP, fond Lešehradeum, Seifert Jaroslav 25–26 Pohlednice Karla Teigeho Haně Teigeové, Paříž, 28. 6. 1922; Sbírka Martina Prose 27–28 Pohlednice Karla Teigeho Jaroslavu Seifertovi, Paříž, 10. 7. 1922; LA PNP, fond Lešehradeum, Seifert Jaroslav 29–32 Dopis Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi, Neveklov, 26. 7. 1922; LA PNP, fond Štulc Vladimír 33–36 Dopis Karla Teigeho Artuši Černíkovi, Neveklov, 28. 7. 1922; LA PNP, fond Černík Artuš

1924

01–02 Pohlednice Karla Teigeho a Jaroslava Seiferta Emy Häuslerové, Vídeň, 9. 8. 1924; LA PNP, fond Teige Karel 03–04 Pohlednice Karla Teigeho a Jaroslava Seiferta Emy Häuslerové, Desenzano, 13. 8. 1924; LA PNP, fond Teige Karel 05 Itinerář části cesty po Itálii, zaznamenán v deníku Karla Teigeho z roku 1924; LA PNP, fond Teige Karel 06–07 Pohlednice Karla Teigeho a Jaroslava Seiferta Emy Häuslerové, Nice, 16. 8. 1924; LA PNP, fond Teige Karel 08–09 Pohlednice Karla Teigeho a Jaroslava Seiferta Emy Häuslerové, Marseille, 18. 8. 1924; LA PNP, fond Teige Karel 10 Vstupenka do zábavního parku Magic City, platná do 30. 9. 1924, založena do deníku Karla Teigeho z roku 1924; LA PNP, fond Teige Karel

11–12 Dopis Bedřicha Feuersteina Jaroslavu Seifertovi, Paříž, 12. 7. 1924; LA PNP, fond Seifert Jaroslav 13–14 Kresby a pracovní náčrtky Karla Teigeho z deníku z roku 1924; LA PNP, fond Teige Karel 15 Karel Teige: Náčrt obálky překladu knihy Louise Delluca Charlie Chaplin pro Lidovou knihovnu Aventina z deníku z roku 1924; LA PNP, fond Teige Karel 16–18 Dopis Karla Teigeho Jaroslavu Seifertovi, před 23. 7. 1924; LA PNP, fond Lešehradeum, Seifert Jaroslav 19–21 Dopis Karla Teigeho Jaroslavu Seifertovi, 23. 7. 1924; LA PNP, fond Lešehradeum, Seifert Jaroslav 22–23 Pohlednice Karla Teigeho a Jaroslava Seiferta Bedřichu Václavkovi, Nice, 17. 8. 1924; LA PNP, fond Václavek Bedřich 24–25 Pohlednice Karla Teigeho Haně Teigeové, Marseille, 19. 8. 1924; Sbírka Martina Prose

26 Jaroslav Seifert a Karel Teige ve Francii, srpen 1924; LA PNP, fond Fotoarchiv LA, negativy, č. 26410

27–28 Pohlednice Karla Teigeho sestře, Paříž, 22. 8. 1924; Sbírka Martina Prose

29 Zleva: Josef Šíma, Karel Teige a Jaroslav Seifert na návštěvě u Josefa Šímy, Paříž, srpen 1924; LA PNP, fond Teige Karel

30 Zleva: Bedřich Feuerstein, Karel Teige a Jaroslav Seifert na návštěvě u Josefa Šímy, Paříž, srpen 1924; LA PNP, fond Teige Karel

31 Karel Teige: Obrazce složené ze jmen Feuerstein, Seifert, Šíma a Teige z deníku Karla Teigeho z roku 1924; LA PNP, fond Teige Karel

32–33 Dopis Karla Teigeho Emy Häuslerové, Paříž, srpen 1924, odeslán dodatečně jako příloha pozdějšího dopisu z Neveklova, 9. 9. 1924; LA PNP, fond Teige Karel

34–36 Část dopisu Karla Teigeho Vladimíru Štulcovi týkající se mj. dojmů z Paříže, asi září 1924; LA PNP, fond Štulc Vladimír

1925

01 Účtenka za občerstvení z jídelního vozu na cestě z Varšavy, 17. 10. 1925, založena do deníku Karla Teigeho z roku 1924; LA PNP, fond Teige Karel

02 Z cesty delegace do Moskvy: přejezd hraničního přechodu ve Stoubcích, foto Jindřich Honzl, 17. 10. 1925; Archiv Jindřicha Honzla

03–04 Rudé náměstí v Moskvě: Leninovo mauzoleum a chrám Vasila Blaženého, foto Jindřich Honzl, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla

05–06 Z komunální školy Narkomprosu, foto Jindřich Honzl, 21. 10. 1925; Archiv Jindřicha Honzla

07 Obchodní dům GUM v noci se slavnostní výzdobou k osmému výročí Říjnové revoluce, foto Jindřich Honzl, 7. 11. 1925; Archiv Jindřicha Honzla

08 Propustka na pohřeb lidového komisaře Michaila Vasiljeviče Frunzeho na Rudé náměstí, založena do deníku Karla Teigeho z roku 1924, 3. 11. 1925; LA PNP, fond Teige Karel

09 Z pohřbu Michaila Vasiljeviče Frunzeho, foto Jindřich Honzl, 3. 11. 1925; Archiv Jindřicha Honzla

10–11 Korespondenční lístek Karla Teigeho Artuši Černíkovi, Praha, 15. 10. 1925; LA PNP, fond Černík Artuš

12 Delegace Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem na cestě do Moskvy, zleva: Jaroslav Seifert, Bohumil Mathesius, Josef Hora, Jiří Stolz, Gabriel Hart, Karel Teige, Vladimír Procházka, foto Jindřich Honzl, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla

13 Delegace během oficiálního programu. Zleva ve světlé čepici Jaroslav Seifert, v buřince Josef Šrom, Vladimír Procházka, Jindřich Honzl, Josef Hora, Theodor Bartošek (s plnovousem), ve světlé čepici v pozadí Karel Teige, v tmavém klobouku Bohumil Mathesius, vedle něj Gabriel Hart, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla

14–15 Karel Teige při procházce na Rudé náměstí v Moskvě, foto Jindřich Honzl, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla

16–17 Dopis Karla Teigeho Haně Teigeové, Moskva, 18. 10. 1925; LA PNP, fond Teige Karel

18–19 Dopis Karla Teigeho sestře, Moskva, 19. 10. 1925; LA PNP, fond Teige Karel

20 Karel Teige před Muzeem výtvarné kultury v Moskvě, foto Jindřich Honzl, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla

21 Při návštěvě jedné z moskevských galerií, zleva: Theodor Bartošek, Karel Teige, Jaroslav Seifert, Josef Hora, Jiří Stolz a Bohumil Mathesius, foto Jindřich Honzl, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla

22 Při výkladu v jedné z moskevských galerií, zleva: Josef Hora, Jiří Stolz, Bohumil Mathesius, Jaroslav Seifert, hlásící se Karel Teige a Theodor Bartošek, foto Jindřich Honzl, říjen 1925; Archiv Jindřicha Honzla 23–24 Pohlednice Karla Teigeho Emy Häuslerové, Moskva, 23. 10. 1925; LA PNP, fond Teige Karel 25–27 Z ulic Moskvy, foto Jindřich Honzl, 1925; Archiv Jindřicha Honzla 28 Před Leninovým mauzoleem na Rudém náměstí, zleva: Jaroslav Seifert, Karel Teige, Josef Hora, foto Jindřich Honzl, 1925; Archiv Jindřicha Honzla

29 Členové delegace během oficiálního programu u vyhlídky na Kreml, zleva: Vladimír Procházka, Josef Hora, Gabriel Hart, nezjištěný, Bohumil Mathesius, Theodor Bartošek, Karel Teige a Jaroslav Seifert, foto Jindřich Honzl, 1925; Archiv Jindřicha Honzla

30–31 Dopis Karla Teigeho rodině, Moskva, 28. 10. 1925; LA PNP, fond Teige Karel

32 Z pohřbu lidového komisaře Michaila Vasiljeviče Frunzeho, foto Jindřich Honzl, 3. 11. 1925; Archiv Jindřicha Honzla

33 Vstupenka na oslavy osmého výročí Říjnové revoluce na Rudém náměstí, 7. 11. 1925; LA PNP, fond Seifert Jaroslav

34 Noční záběr na moskevské Velké divadlo a obchodní dům GUM se slavnostní výzdobou k osmému výročí Říjnové revoluce, foto Jindřich Honzl, 7. 11. 1925; Archiv Jindřicha Honzla

35–36 Pohlednice Karla Teigeho Emy Häuslerové, Leningrad, 9. 11. 1925; LA PNP, fond Teige Karel

HESLÁŘ

A

Adler, Kurd (1892–1916), německý expresionistický básník.

Adler, Paul (1878–1946), pražský německy píšící prozaik a překladatel.

Aischylos (525–456 př. n. l.), řecký dramatik.

Albert, Charles (1869–1957, též Charles-Albert), francouzský anarchistický a socialistický novinář a publicista.

Albert-Birot, Pierre (1876–1967), francouzský avantgardní básník, dramatik a divadelník.

Aleš, Mikoláš (1852–1913), malíř a grafik, dekoratér, příslušník tzv. generace Národního divadla.

Alexejev, Fjodor Jakovlevič (1753–1824), ruský malíř.

Altman, Nathan (1889–1970), ruský kubistický malíř, designér a ilustrátor.

Andrássy, Julius (Gyula) ml. (1860–1929), rakousko-uherský politik, v roce 1918 krátce ministr zahraničí Rakousko-Uherska.

André, pražský antikvář.

Andrea del Sarto (1486–1530), italský renesanční malíř.

Andrejev, Leonid Nikolajevič (1871–1919), ruský spisovatel a dramatik.

Andreu, Mariano (1888–1976), španělský malíř, sochař a scénograf.

Andrlík, František (1852–1939), učitel, spisovatel knih pro mládež, překladatel.

Anger, Herbert (1892–1945), německý expresionistický grafik, ilustrátor a dřevorytec, spolupracovník revue Die Aktion

Anněnkov, Jurij Pavlovič (1889–1974), ruský malíř, grafik a spisovatel.

Antokolskij, Mark Matvejevič (1843–1902), litevský sochař židovského původu.

Apollinaire, Guillaume (1880–1918), francouzský básník, klíčová osobnost moderního avantgardního básnictví. V Kmeni (3, 1919, č. 7, s. 51–53, 19. 6.) otiskne devatenáctiletý Teige pozoruhodně vyzrálou a aktuální stať Guillaume Apollinaire (Několik poznámek k českému překladu Pásma); k Apollinairovu dílu se bude po celý život vracet.

Arbes, Jakub (1840–1914), spisovatel a novinář. Arcos, René (1880–1959), francouzský básník a překladatel.

Archipenko, Alexander (1887–1964), původem ukrajinský sochař a grafik, významný představitel výtvarného kubismu. Archipov, Abram Jefimovič (1862–1930), ruský malíř, představitel realismu.

B

Bačkovský, František (1854–1908), pražský knihkupec a antikvář, obchod provozoval na rohu Legerovy a Žitné ulice. Badovici, Jean (1893–1956), původem rumunský, ve Francii působící architekt a publicista. Bach, Johann Sebastian (1685–1750), německý barokní hudební skladatel. Bachrušin, Alexej Alexandrovič (1865–1929), ruský divadelní pracovník, zakladatel (1894) a první ředitel moskevského divadelního muzea. Bakunin, Michail Alexandrovič (1814–1876), ruský revolucionář, ideolog anarchismu a národnictva. Baldo, Luigi (1884–1961), italský malíř a karikaturista, mj. spolupracovník revue Die Aktion. Balzac, Honoré de (1799–1850), francouzský spisovatel, novinář a kritik. Bampi, Richard (1896–1965), německý keramik a malíř brazilského původu. Bandello, Matteo (1485–1561), italský mnich a spisovatel, pedagog. Banks, Dorothy (pseud. Georges Banks), britská spisovatelka, malířka, divadelní recenzentka. Barbey d’Aurevilly, Jules (1808–1889), francouzský spisovatel, básník a žurnalista. Barbusse, Henri (1873–1935), francouzský prozaik a novinář komunistické a prosovětské orientace.

Barrey, Fernande (1893–1960), francouzská umělecká modelka a malířka, manželka japonského malíře Foujity. Bartoš, Jan (1887–1955), pedagog, spisovatel, literární historik a kritik, překladatel. Bartošek, Theodor (1877–1954), právník, propagátor volnomyšlenkářství a ateismu, od roku 1925 v KSČ.

Barzun, Henri-Martin (1881–1973, vl. jm. Henri Louis Martin), francouzský básník a spisovatel.

Basl, Josef (1865–1913), učitel, geograf.

Basler, Adolphe (1878–1951), původem polský Žid, publicista, galerista, umělecký kritik a historik, obchodník s uměním, od r. 1894 žijící v Paříži.

Baudelaire, Charles (1821–1867), francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Podle Teigeho byly Baudelairovy Malé básně v próze, Šaldovy Boje o zítřek a Volná láska Charlese Alberta třemi knihami, které nejmocněji utvářely jeho duchovní svět v době středoškolských studií (Teige 1948, s. 97).

Bauer, Alexander Georg Rudolf (1889–1953), německý malíř, člen skupiny Der Sturm.

Bautz, pražský knihvazač (v Praze tehdy působilo více knihařů téhož jména, snad šlo o rozvětvenou rodinu původem z Klatov).

Baxa, Bohumil (1874–1942), ústavní právník. Bratr pražského primátora Karla Baxy (1862–1938), synovec Karla Havlíčka Borovského.

Beardsley, Aubrey (1872–1898), anglický secesní malíř a grafik.

Beauduin, Nicolas (1881–1960), francouzský spisovatel a básník.

Beethoven, Ludwig van (1770–1827), německý hudební skladatel.

Behrens, Franz Richard (1895–1977), německý expresionistický básník.

Behrens, Peter (1868–1940), německý malíř, architekt a designér. Jednou z jeho staveb je budova německého velvyslanectví v Petrohradě (1911–1912).

Bellini, Giovanni (1424/28 nebo 1430/34–1516, zv. také Giambellino), zakladatel benátské renesanční malby.

Beltramelli, Antonio (1879–1930), italský básník, prozaik a novinář.

Benda, Vladimír, spolužák, na gymnáziu v Křemencově ulici nematuroval.

Beneš, Ladislav (1883–1956), sochař a malíř, významný představitel neoklasicismu.

Beneš, Vincenc (1883–1979), malíř a grafik, ilustrátor, pedagog, člen Osmy a Skupiny výtvarných umělců, též SVU Mánes, přispěvatel Uměleckého měsíčníku

Benešová, Božena (1873–1936), prozaička, básnířka a dramatička, blízká okruhu Růženy Svobodové a F. X. Šaldy.

Benn, Gottfried (1886–1956), německý expresionistický básník, prozaik, esejista, povoláním lékař.

Benois, Alexandre (1870–1960, někdy též jako Aleksandr Nikolajevič Benua), ruský divadelní scénograf, malíř a baletní libretista. Benua, Aleksandr Nikolajevič viz Benois, Alexandre Béranger, Pierre-Jean de (1780–1857), francouzský básník, tvůrce populárních písní. Bergson, Henri (1859–1940), francouzský filozof, představitel filozofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filozofie. Berlioz, Louis-Hector (1803–1869), francouzský skladatel, spisovatel a hudební kritik.

Bernard, Émile (1868–1941), francouzský malíř, představitel neoimpresionismu; teoretik a spisovatel.

Bernheim, Alexandre (1833–1915), obchodník s uměním, galerista.

Berseněv, Ivan Nikolajevič (1889–1951), ruský filmový a divadelní herec.

Bertoni, Luigi (1872–1947), italský anarchistický spisovatel a typograf.

Beye, Bruno Wilhelm Heinrich (1895–1976), německý malíř a grafik, člen umělecké skupiny

Die Kugel.

Bezruč, Petr (1867–1958, vl. jm. Vladimír Vašek), básník.

Bílek, František (1872–1941), symbolistní sochař, grafik a architekt.

Bílek, František (řeč. Buník), profesor biologie na gymnáziu v Křemencově ulici v letech 1915/16–1918/19.

Bílek, Jindřich (řeč. Vizmut), profesor chemie, fyziky, matematiky a krasopisu na gymnáziu v Křemencově ulici v letech 1914–1919.

Biliánová, Popelka (1862–1941, vl. jm. Marie Biliánová, roz. Popelková), spisovatelka, dramatička a publicistka, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu.

Birnbaum, Menachem (1893– asi 1944), rakouský, původem židovský malíř-portrétista a ilustrátor, spolupracovník revue Die Aktion

Birnbaum, Vojtěch (1877–1934), historik umění, od roku 1928 profesor dějin umění na FF UK. Bissière, Roger (1886–1964), francouzský malíř. Blaho, Jan, Teigeho dočasný spolužák ze Slovenska.

Blahoslav, Jan (1523–1571), kněz a biskup Jednoty bratrské, literát.

Blake, William (1757–1827), anglický malíř, básník a grafik.

Blanchard, María (1881–1932), španělská kubistická malířka.

Blažíček, Oldřich (1887–1953), malíř-krajinář. Bloemaert, Abraham (1566–1651), nizozemský malíř a rytec.

Bloch, Albert (1882–1931), americký modernistický výtvarník, spolupracovník expresionistické skupiny Der Blaue Reiter.

Blok, Alexander Alexandrovič (1880–1921), ruský básník a dramatik.

Bloy, Léon (1846–1917), francouzský katolický spisovatel a publicista, pamfletik.

Boccioni, Umberto (1882–1916), italský malíř, sochař a publicista, teoretik futurismu.

Böcklin, Arnold (1827–1901), švýcarský malíř, grafik a sochař.

Bočánek, Bedřich (1884–?), majitel pražského knihkupectví, které otevřel roku 1911 na rohu Spálené a Myslíkovy ulice (Akademické knihkupectví).

Boettinger, Hugo (1880–1934, pseud. Dr. Desiderius), malíř, grafik, karikaturista, loutkář a ilustrátor.

Boháč, Antonín, profesor francouzštiny, češtiny a filozofické propedeutiky na gymnáziu v Křemencově ulici v letech 1915–1919.

Bohata, Otto (1887–?), hráč fotbalového klubu SK Slavia, jehož byl Teige fanouškem; bratr slávistického hráče Jaroslava Bohaty.

Böhnel, Miroslav Bedřich (1886–1962, pseud. M. B. Böhnel), Teigeho třídní profesor z kvarty a kvinty (zeměpis a dějepis), spisovatel, dramatik a historik, autor próz ze studentského prostředí.

Bol, Ferdinand (1616–1680), nizozemský malíř a rytec.

Boleška, Otto (1880–1917), herec Národního divadla.

Bolz, Hanns (1885–1918), německý výtvarník.

Bonnard, Pierre (1867–1947), francouzský malíř a grafik, postimpresionista.

Borecký, Jaromír (1869–1951), básník, literární a hudební kritik, překladatel z evropských jazyků a perštiny.

Borisov-Musatov, Viktor Elpidiforovič (1870–1905), ruský postimpresionistický malíř.

Börne, Ludwig (1786–1837), německý, původem židovský spisovatel, politický publicista a satirik.

Borodin, Alexandr Porfirjevič (1833–1887), ruský hudební skladatel, profesí chemik.

Borovec, Pavel, divadelní ochotník v Neveklově.

Borový, František (1874–1946), pražský nakladatel.

Botticelli, Sandro (1444–1510), italský renesanční malíř, představitel florentské školy.

Boucher, François (1703–1770), francouzský malíř, představitel rokokové malby.

Bourdelle, Émile-Antoine (1861–1929), francouzský sochař a malíř.

Bourgain, Gustave (1856–1921), francouzský malíř a grafik.

Bouška, Sigismund (1867–1942), kněz a řeholník řádu benediktinů v břevnovském klášteře; básník, překladatel, literární kritik.

Boyer, Émile (1877–1948), francouzský kupec a malíř, autodidakt.

Brahms, Johannes (1833–1897), německý hudební skladatel, klavírista a dirigent.

Brâncuşi, Constantin (1876–1957), původem rumunský sochař a fotograf tvořící ve Francii, představitel expresionismu.

Brand, Karl (1895–1917, vl. jm. Karl Müller), pražský německý básník a prozaik.

Brandl, Petr (1668–1735), malíř, představitel vrcholného baroka v Čechách.

Branžovská, Helena, známá z Neveklova.

Braque, Georges (1882–1963), francouzský malíř a sochař, jeden ze zakladatelů kubismu.

Brauner, Jan viz Bartoš, Jan Braz, Osip Emanuelovič (1873–1936), ruský malíř židovského původu, představitel realismu. Brjullov, Karl Pavlovič (1799–1852), ruský romantický malíř.

Brod, Max (1884–1968), pražský židovský německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel, člen Pražského kruhu, spolupracovník revue Die Aktion

Browning, Robert (1812–1889), anglický básník. Brožek, Josef, divadelní ochotník v Neveklově. Brožík, Václav (1851–1901), malíř, příslušník generace Národního divadla. Bruce, Patrick Henry (1881–1936), americký kubistický malíř.

Brueghel, Pieter st. (1525/30–1569), vlámský malíř, zakladatel dynastie umělců (synové-malíři: Jan Brueghel st. a Pieter Brueghel ml.).

Bruni, Lev Alexandrovič (1894–1948), ruský malíř. Brunner, Vratislav Hugo (1886–1928), typograf a knižní grafik, malíř. Březina, Otokar (1868–1929), básník a spisovatel, klíčový představitel básnického symbolismu. Formativní osobnost pro vývoj české poezie ve 20. století.

Bubelová, Marie (1890–?), spisovatelka, členka Volné myšlenky. Bubeníček, Ota (1871–1962), malíř-krajinář a loutkář. Bucharin, Nikolaj Ivanovič (1888–1938), bolševický revolucionář, sovětský politik, žurnalista a spisovatel. Buklovský, hráč fotbalového klubu Technika v r. 1912.

Burian, Emil František (1904–1959), básník, publicista, zpěvák, herec, hudební skladatel, dramatik a režisér, člen Devětsilu. Burliuk, David (1882–1967, též Burljuk), ruský avantgardní malíř a básník ukrajinského původu.

Burov, Andrej (1900–1957), sovětský architekt. Buzzi, Paolo (1874–1956), italský futuristický básník a dramatik. Byron, George Gordon (1788–1824), anglický romantický básník.

C

Campendonk, Heinrich (1889–1957), malíř a grafik, člen výtvarné skupiny Der Blaue Reiter. Carco, Francis (1886–1958), francouzský prozaik, básník, dramatik, esejista, kritik a novinář. Carlyle, Thomas (1795–1881), skotský spisovatel a historik.

Carrà, Carlo (1881–1966), italský futuristický malíř. Carrière, Eugène Anatole (1849–1906), francouzský symbolistický malíř. Carstens, Asmus Jacob (1754–1798), německý raně klasicistní malíř. Castiaux, Paul (1881–?), francouzský malíř. Cato, Marcus Porcius (234 př. n. l. – 149 př. n. l.), římský senátor, řečník a spisovatel. Cebe-Haberský, Jaroslav (1900–1980), spolužák z gymnázia v Křemencově ulici, později advokát a publicista. Zapojen do protinacistického odboje (krycí jméno Haberský, které si po válce oficiálně připojil k příjmení).

Cendrars, Blaise (1887–1961, vl. jm. Fréderic Louis Sauser), švýcarský, ve Francii působící básník a spisovatel. Cézanne, Paul (1839–1906), francouzský malíř.

JMENNÝ REJSTŘÍK

Rejstřík zahrnuje všechna jména uvedená v edici deníků, v komentářích, v úvodní studii, hesláři a dokumentárních přílohách. Jména vyskytující se v úvodní studii a jejím aparátu jsou uvedena ve stránkovém rozpětí 10–35, jména uvedená v edici a komentářích se vyskytují v rozsahu stran 38–693, jména v hesláři v rozsahu stran 731–761 a jména v dokumentárních přílohách (Ediční poznámka /mimo oddíl Poděkování/, Soupis prací Karla Teigeho, Seznam zdrojů a sekundární literatury, Seznam vyobrazení) v rozsahu stran 696–729. Jména osob totožná s názvy (zvláště nakladatelských, tiskařských či knihvazačských) firem uvádíme včetně paginace kurzivou.

A

Adler, Kurd 349, 373, 423, 732

Adler, Paul 313, 517, 732

Aischylos 325, 394, 479, 732

Ajzpurvit, Kateřina 664

Alabjan, Karo Semenovič 30

Albert, Charles 488–489, 493, 542, 572, 732–733

Albert-Birot, Pierre 26, 600, 602–604, 732

Alejchem, Šolom (vl. jm. Šolom Nochumovič

Rabinovič) 670

Aleš, Mikoláš 183–184, 190, 211–212, 218, 231, 310, 314, 318, 423, 464, 732

Alexejev, Fjodor Jakovlevič 675, 732

Altman, Nathan 667–668, 674, 676, 732 Alžběta Bavorská 181

Anděl, Jaroslav 718, 722

Andrássy, Julius (Gyula) ml. 483, 732 André 224, 732

Andrea del Sarto 327, 732 Andrejev, Leonid Nikolajevič 353, 475, 732 Andreu, Mariano 599, 732

Andrlík, František Josef 57, 732

Anger, Herbert 321, 351, 732

Anněnkov, Jurij Pavlovič 676, 732 Antokolskij, Mark Matvejevič 675, 732

Apollinaire, Guillaume 16, 22, 32, 297, 314, 327, 337, 363, 388, 465, 492, 520, 522–524, 526–528, 530–532, 534, 537, 539, 546, 597, 709, 713–714, 732

Aragon, Louis 31 Arbes, Jakub 363, 435, 732

Arcos, René 215, 231, 297, 313–314, 327, 337, 388, 435, 446, 464, 482–483, 491, 494, 535, 714, 732

Archipenko, Alexander 314, 327, 358, 394, 397, 423, 475–476, 596, 600, 732

Archipov, Abram Jefimovič 676, 732

Arndt, Astrid 33 Arp, Hans 493

B

Bačkovský, František 263, 266, 393, 421, 423–424, 426, 732

Badovici, Jean 671, 732

Bach, Johann Sebastian 384, 480, 732 Bachrušin, Alexej Alexandrovič 732

Bachtík, Jakub 718

Bachtin, Michail Michajlovič 28, 35

Bakunin, Michail Alexandrovič 319, 351, 475–476, 732

Baldo, Luigi 305–306, 732

Balej, František 264, 266

Ball, Hugo 740

Balzac, Honoré de 186–187, 423, 732

Bampi, Richard 312, 382, 455, 732

Bandello, Matteo 459, 732

Banks, Dorothy (pseud. Georges Banks) 312, 732

Barbey d’Aurevilly, Jules 211, 732

Barbusse, Henri 482, 485, 488, 516, 527, 532, 732

Barrey, Fernande 601, 732, 737

Bartoš, Jan (pseud. Jan Brauner) 299, 304, 385, 389, 392, 432, 434, 441, 451, 569, 732, 734

Bartošek, Theodor 660–662, 680, 685, 688, 729, 732

Barzun, Henri-Martin (vl. jm. Henri Louis Martin) 327, 361, 386, 395, 465, 732

Basl, Josef 48, 733

Basler, Adolphe 26, 596–597, 599–601, 733

Bass, Eduard 486

Baudelaire, Charles 22–23, 28, 32, 34, 179, 206, 264–266, 268, 297, 325, 343, 345, 355, 376, 390, 423, 435, 454, 457, 488, 522, 524, 526, 604, 674, 714, 733

Bauer, Alexander Georg Rudolf 330, 341, 354, 371, 453, 477, 733

Bauer, Hermann 28, 32

Baum, Mirko 722

Baumeister, Willy 634

Bautz 50, 306, 315, 733

Baxa, Bohumil 483, 721, 733

Baxa, Karel 733

Beardsley, Aubrey 297, 733

Beauduin, Nicolas 361, 395, 465, 600–601, 733

Beaufort, Edvard 310

Beethoven, Ludwig van 197, 258, 303, 316, 321, 327, 381, 384, 392, 423, 486, 488, 492, 495, 521, 539, 733

Behrens, Franz Richard 433, 733

Behrens, Peter 674, 733

Bellini, Giovanni (též Giambellino) 17, 327, 385, 733

Beltramelli, Antonio 243, 249–250, 268, 337, 341, 733

Benda, Vladimír 419, 733

Beneš, Ladislav 259, 313, 733

Beneš, Vincenc 250, 258, 261, 304–305, 313–314, 331–335, 338, 344, 350, 352, 357–358, 367–368, 383, 388, 391, 430, 438, 442, 447, 476, 492, 668, 733

Benešová, Božena 421, 733

Benn, Gottfried 325, 733

Benois, Alexandre (též Benua, Aleksandr Nikolajevič) 662, 675, 733

Benson, Timothy O. 718

Béranger, Pierre-Jean de 363, 733

Berg, Hubert van den 33

Bergson, Henri 297, 299, 304, 327, 337, 446, 460, 733

Berlewi, Henryk 661

Berlioz, Louis-Hector 327, 733

Bernard, Émile 598, 733

Bernard, Michel 718

Bernheim, Alexandre 598, 733

Bernus, A. von 318

Berseněv, Ivan Nikolajevič 664, 733

Bertoni, Luigi 526–527, 535, 733

Bessonow, Juri 31–32

Bever, Adolphe van 358, 360

Beye, Bruno Wilhelm Heinrich 304, 310, 318, 321, 455, 481, 733

Bezruč, Petr (vl. jm. Vladimír Vašek) 154, 182–184, 186–191, 195, 198–200, 202, 204, 207, 210–211, 216, 218–219, 226, 230–232, 236, 247, 264, 300, 304–305, 309–310, 312, 318, 321, 331, 338, 343, 421, 423, 454, 733

Biebl, Konstantin 31

Bieblová, Marie 718

Biegl, Richard 718

Bílek, František (řeč. Buník) 182, 260–261, 312, 377, 733

Bílek, František (sochař) 184, 218, 302, 318, 733

Bílek, Jaroslav 718

Bílek, Jindřich (řeč vizmut) 250, 325, 377, 733

Biliánová, Popelka (vl. jm. Marie Biliánová, roz. Popelková) 537, 733

Billy, André 492

Birnbaum, Menachem 301, 310, 733

Birnbaum, Vojtěch 571, 727, 733

Bissière, Roger 26, 597, 599–601, 733

Bláha, František 520

Blaho, Jan 489, 733

Blahoslav, Jan 733

Blake, William 318, 733

Blanchard, María 597, 733

Blanchot, Maurice 18, 32

Blažíček, Oldřich 152, 194, 314, 733

Bloemaert, Abraham 250, 733

Bloch, Albert 358, 733

Blok, Alexander Alexandrovič 24, 669, 733

Bloy, Léon 449, 733

Boccioni, Umberto 16, 308, 327, 332, 344, 358, 395, 523, 733

Böcklin, Arnold 184, 667, 733

Bočánek, Bedřich 191, 310, 340, 354, 358, 488, 733

Boerner, Peter 13, 32

Boettinger, Hugo (pseud. Dr. Desiderius) 445, 476, 492–493, 733

Boëx, Joseph (pseud. Rosny, J.-H.) 752

Boëx, Justin-François (pseud. Rosny, J.-H.) 752

Boháč, Antonín 486, 734

Bohata, Jaroslav 734

Bohata, Otto 52, 54, 734

Bohatec, Miloslav 718

Böhnel, Miroslav Bedřich (pseud. M. B. Böhnel) 152, 734

Bol, Ferdinand 602, 672, 734

Boleslavskaja 665

Boleška, Otto 207, 734 Bolz, Hanns 382, 734 Bonaparte, Napoleon 662 Bonnard, Pierre 598, 734

Borecký, Jaromír 183, 421, 734 Borek, Vlasta 527 Borisov-Musatov, Viktor Elpidiforovič 676, 734 Börne, Ludwig 475, 734 Borodin, Alexandr Porfirjevič 484, 734 Borovec, Pavel 529, 734 Borový, František 188, 195, 201, 226, 250, 260, 264, 304, 324, 333, 370–371, 423, 426, 429, 431, 433, 440, 475, 491, 493, 517–518, 521–522, 526, 528, 534–537, 542–544, 546–548, 572, 576, 662, 734 Botticelli, Sandro 249, 326–327, 601–602, 734 Boucher, François 184, 734 Bourdelle, Émile-Antoine 184, 327, 666, 734 Bourgain, Gustave 599, 734 Bouška, Sigismund 321, 734 Boyer, Émile 26, 596–597, 599–600, 604, 734 Brabec, Jiří 718–719 Bradáč, Ludvík 308, 323, 385, 486 Brahms, Johannes 323, 380, 392, 489, 734 Branberger, Jan 436 Branbergerová, Doubravka 436 Brâncuşi, Constantin 26–27, 314, 332, 603–604, 734 Brand, Karl (vl. jm. Karl Müller) 217, 734 Brandl, Petr 220 Branžovská, Helena 372, 734 Braque, Georges 146, 201, 212, 215, 231, 263, 314, 321, 326–327, 332, 342, 346, 367, 444, 471, 596–597, 666, 734, 750 Brauner, Jan viz Bartoš, Jan Braunerová, Zdenka 390 Braz, Osip Emanuelovič 676, 734 Bregant, Michal 719 Bregantová, Polana 528, 543, 547, 722 Breska, Alfons 188 Brjullov, Karl Pavlovič 675, 734 Brod, Max 218, 318, 373, 734 Brogan, T. V. F. 718 Browning, Robert 221, 324, 734 Brož, E. 494, 522 Brožek, Josef 372, 441, 454, 457, 466–468, 472, 477, 482, 487, 492, 529–530, 532–534, 734 Brožík, Václav 184, 212, 734 Bruce, Patrick Henry 344, 444, 734 Brueghel, Jan st. 734 Brueghel, Pieter ml. 734 Brueghel, Pieter st. 602, 734

Brücher, August 309, 329

Bruni, Lev Alexandrovič 734

Brunner, Vratislav Hugo 258, 260–261, 392, 426, 543, 713, 734

Brusilov, Alexej Alexejevič 219, 351

Brzobohatý, Bohumír 200

Březina, Otokar 140–144, 147–148, 150, 154, 156–162, 164, 166, 168, 189–190, 194, 202, 211, 218, 224, 232, 248–249, 251–253, 259, 299–300, 305, 314–316, 318, 321, 333, 336, 341–343, 355, 359, 364, 379, 423, 435, 455, 464, 526, 537, 539, 541–542, 572, 734

Bubelová, Marie 524–525, 734

Bubeníček, Ota 152, 350, 391, 734

Bucharin, Nikolaj Ivanovič 24, 542, 734

Buklovský (fotbalista) 64, 734

Burian, Emil František 249, 734, 740

Burian, Karel 249

Burian, Vlasta 665

Burliuk (též Burljuk), David 358, 674, 676, 734

Burov, Andrej 734

Bursík, Jaroslav 264, 323

Buzzi, Paolo 306, 734

Bydžovská, Lenka 528, 543, 547, 722

Byron, George Gordon 149, 218, 238, 338, 364, 394, 734

C

Cabada, Ladislav 719 Cafourek 59

Campendonk, Heinrich 330, 341, 354, 358, 667, 734 Caravaggio (vl. jm. Michelangelo Merisi) 745

Carco, Francis 598, 734 Carlyle, Thomas 217–218, 734

Carrà, Carlo 327, 332, 344, 358, 598, 734 Carrière, Eugène Anatole 598, 600, 734

Carstens, Asmus Jacob 250, 734 Castiaux, Paul 314, 734 Cato, Marcus Porcius 236, 734

Cebe-Haberský, Jaroslav 488, 734 Cejnek, Rajmund 310 Cendrars, Blaise (vl. jm. Fréderic Louis Sauser) 395, 453, 534, 604, 734

Cézanne, Paul 17, 146, 201–202, 205, 207, 211–212, 220, 222, 228, 230–231, 244, 248–249, 267, 302, 326–327, 334, 337, 346, 350, 359–360, 367, 385, 393, 397, 435–437, 445, 470–471, 598, 602, 666, 668, 675, 734

Cimabue (vl. jm. Cenni di Peppo) 601, 735

Citroen, Paul 371

Claudel, Paul 491, 494, 735

Clemenceau, Georges 596, 735

Clementis, Vladimír 31

Clouet, François 602, 735

Clouet, Jean 602, 735

Cmíral, Adolf 436

Cocteau, Jean 314–315, 361, 386, 395, 465, 600, 735

Cohn-Wiener, Ernst 548, 735

Colette Willy (vl. jm. Sidonie-Gabriella Colette, pseud. Willy, Colette-Willy) 296, 735

Coppée, François 360, 735

Copplestone, Trewin 719

Coquiot, Gustave 479, 735

Corot, Camille 16, 249, 597–598, 601–603, 735, 747

Coubine, Othon viz Kubín, Otakar

Coudenhove, Max hrabě von 186

Courbet, Gustave 250, 298, 300, 346, 597–598, 601, 735

Cranach, Lucas st. 250, 327, 735

Crès, G. 597–598

Cross, Henri-Edmond 598, 666, 735

Csaky, Joseph 597, 735

Cuyp, Aelbert 601, 735

Č

Čada, Luděk 720

Čajkovskij, Petr Iljič 189, 326, 394, 735

Čapek, Jindřich 323, 735

Čapek, Josef 15–17, 196, 215, 218, 221, 226–228, 230, 232, 234, 250, 255, 258–262, 265, 300–301, 303, 310, 312, 314–315, 318, 321, 323–324, 326, 329–333, 335–336, 338–345, 347, 349–351, 355, 358–359, 361–362, 366–368, 370, 373, 375–376, 378–385, 388–393, 395–397, 419, 422–429, 433–434, 437–438, 440–442, 444, 446–450, 452–456, 470–471, 475, 478, 481–482, 486–487, 489, 491, 493, 497, 518, 520, 525, 528, 537, 540–541, 544, 547, 568, 570, 576, 579, 715, 721, 735, 739, 742, 749

Čapek, Karel 16–17, 226–228, 230, 232, 234, 250, 255, 258–262, 301, 314–315, 323–324, 333, 337–338, 345, 364, 373, 375–376, 379–383, 385–386, 388–389, 393, 395, 419, 425, 427–428, 431–435, 441, 443–444, 446, 448–450, 453, 460, 464, 476, 478, 481, 491, 518, 520, 525–528, 536–537, 539, 544–547, 568–569, 572, 579, 735, 739, 742, 749

Čapek Chod, Karel Matěj 142, 167, 735 Čarská, Lidija Alexejevna 264, 390, 735 Čech, Svatopluk 194, 259, 264, 316, 345, 359, 433, 735

Čechonin, Sergej Vasiljevič 676, 735 Čechov, Anton Pavlovič 735 Čechov, Michail Alexandrovič 664, 735 Čelakovský, Vladimír 249, 300, 318, 323, 326, 328, 333, 338, 340, 345, 357, 373, 375, 377, 384, 387, 390, 392, 421, 432, 451, 484–485, 517, 544, 735 Čenkov, Emanuel (vl. jm. Emanuel Stehlík, pseud. Emanuel, rytíř z Čenkova a Treustädtu) 360, 374, 377, 380, 382, 385, 388–389, 395, 735 Čenský, Josef 371 Čermák, Jan 51, 164, 735 Čermáková, Lída 669 Černík, Artuš 419, 522, 535, 538–540, 544–545, 547–548, 565, 571–576, 578–579, 583, 589, 596, 627, 635–636, 679, 709, 711, 717, 719, 727–729, 735 Černovec 676, 735 Černý 493, 543, 735 Černý, Václav 161

Červinková, Berta 749

Čirin, Prokopius 675, 735

Čiurlionis, Mikalojus Konstantinas 674, 676, 735

Čulík, Antonín 457, 735

Čulík, Stanislav 472, 529, 735

Čulíková 448, 454, 735

Čupr, Jaroslav 419, 735

D

D’Annunzio, Gabriele 238, 306, 735

D’Indy, Paul Marie Théodore Vincent 327, 519, 735

Dačeva, Rumjana 634, 719

Ďagilev, Sergej Pavlovič 600, 667

Dagmar Dánská 316

Dalize, René 492

Daněk von Esse 738

Dante Alighieri 215, 327, 735

Däubler, Theodor 301, 303, 305–306, 309, 312, 321, 325, 327, 333, 341, 355–356, 363, 396, 735

Daudet, Alphonse 191, 195, 735

Daumier, Honoré 146–147, 222, 249–250, 310, 312, 325, 331, 382, 598, 603, 735

David, Jacques-Louis 249, 735

Davidsohn, Georg 455, 735

Davringhausen, Heinrich Maria 667, 735

Debussy, Claude 327, 448, 492, 542, 546, 736

Dědina, Jan 218, 736

Degas, Edgar 598, 601, 666, 736

Dehmel, Richard 326, 363, 371, 395, 715, 736

Dejmek, Jindřich 719

Delacroix, Eugène 215, 447, 598, 601–603, 736

Delaunay, Robert 344, 397, 444, 736

Della-Vos-Kardovskaja, Olga 676, 736

Delluc, Louis 728

Deml, Jakub 421, 736

Démokritos z Abdér 476, 736

Děnikin, Anton Ivanovič 669, 736

Denis, Ernest (též Arnošt Denis) 232, 243, 252, 736

Derain, André 17, 146, 201, 205, 211–213, 215, 222, 224, 231, 241, 246–247, 263, 299, 305, 310, 312–314, 321, 325, 327, 329–331, 334, 337, 358, 367, 369, 381, 384–385, 391, 435, 437, 442, 444, 449, 456, 458, 470–471, 596–598, 666, 736

Dermée, Paul 604

Desnos, Robert 22

Destinnová, Ema (vl. jm. Kittlová, pseud. Vít Kárník) 160, 736

Deupmann, Christoph 33

Dewey, John 477, 490, 736

Deyl, Rudolf 201, 252, 421, 736

Dierna, Giuseppe 719

Dismorr, Jessica Stewart 312, 736

Diviš, Ivan 18, 32

Dix, Otto 667, 736

Dlouhá, Marie (pseud. Marie Longa) 489–491, 493, 543, 736

Dluhosch, Eric 21, 32, 719

Doesburg, Theo van 10, 634, 736

Dohnal 448, 454, 736

Dolejš, Venoušek viz Skružný, Josef (pseud. Venoušek Dolejš)

Donath, Adolf 143, 736

Dongen, Kees van 146, 222, 598–599, 666, 736

Dostál, Josef 488–489, 540, 736

Dostalová, Leopolda 207, 736

Dostojevskij, Fjodor Michajlovič 29, 304, 320, 323–324, 327–328, 343, 346, 373, 376, 390, 394, 396, 418, 424–425, 428, 436, 673, 736

Doucet, Henri Lucien 211, 736

Drtina, František 144, 487, 539, 736

Dryák, Alois 63

Dufresne, Georges Charles 596, 736 Dufy, Raoul 597–598, 600, 736 Dughet, Gaspard (též Gaspard Poussin) 602, 736

Duhamel, Georges 297, 314, 337, 419, 421, 427, 429, 446, 465, 535, 537–538, 572, 736, 758

Duchamp-Villon, Raymond 314, 327, 736 Dukas, Paul Abraham 542, 736 Dunoyer de Segonzac, André 597, 736 Durand-Ruel, Paul 599, 736 Durďák, František 527 Dürer, Albrecht 17, 205, 248, 250, 264, 266, 297, 303, 310, 327, 385, 394, 736 Durych, Jaroslav 432, 736 Dvořák (malíř) 314 Dvořák (student) 430 Dvořák, Antonín 192, 217, 219, 258, 311, 323, 345, 380, 422, 431, 436, 479, 484, 490–493, 517, 519, 521, 537–539, 736, 754–755 Dvořák, Arnošt 318, 517, 568, 736 Dvořák, J. 575 Dvořák, Jan (ochotník) 372, 472, 533, 736 Dvořák, Jan (redaktor) 697 Dvořák, Karel 736 Dvořáková, M. 264, 385 Dvořákovi 736 Dyck, Anthonis van 602, 672, 736 Dyk, Alois 250 Dyk, Viktor 15, 154, 157, 160, 178, 183–184, 187–189, 191, 195, 198, 205, 208, 210–211, 213, 218–219, 224, 231, 314, 318, 324, 336, 343, 359, 362, 388, 390, 398, 423, 425, 449, 451, 462, 484, 491–493, 736 Dyková, Marie 575, 736 Dymšic-Tolstaja, Sofia Isaakovna 676, 736 Dyrynk, Karel 218, 308

E Ebertová, Eva 13, 180, 699 Eberz, Josef 319, 321, 329, 349, 451, 736 Eduard II. 264, 268 Effenberger, Vratislav 13–14, 21, 26, 31–32, 459, 483, 516, 531, 577, 596, 696–703, 719 Ehrenbourgová, Natalia Lazarevna viz Erenburg, Natalia Lazarevna Ehrenstein, Albert 355, 476, 736 Eichenholz 669 Einstein, Carl 330, 381, 736 Ejzenštejn, Sergej Michajlovič 663, 665, 736

El Greco (vl. jm. Doménikos Theotokópoulos)

17, 156, 214, 219, 231, 297, 327, 385, 447, 601, 672, 736

Elskamp, Max 325, 737 Ender, Boris Vladimirovič 674–675, 737 Engel, Pantaleon (řeč. Pantofel) 48–49, 52, 56, 61, 737

Engels, Bedřich 671 Epstein, Jacob 600, 737 Erben, Karel Jaromír 141, 149, 394, 431 Erdman, Nikolaj Robertovič 669

Erenburg, Ilja Grigorjevič 11, 30, 667–668, 737 Erenburg, Natalia Lazarevna 601, 737 Ernst, Max 371

Ette, Ottmar 25–26, 32

Ewers, Hanns Heinz 151, 157, 737

Exterovová, Alexandra Alexandrovna 668, 737 Ezop 529

F

Fabbri, Luigi 484, 737 Fabian, Jeanette 719 Fairbanks, Douglas 636 Falk, Robert Rafailovič 667–668, 674, 737

Fantys, Petr 33

Fastrová, Jarmila 528, 737 Faure, Jacques Élie 201, 598, 737

Favory, André 597–598, 737 Fedeovič 207, 249, 253, 263, 319, 326, 332, 354, 737 Federn, Karl 190

Fedorovskij, Fjodor Fjodorovič 737 Fedotov, Pavel Andrejevič 675, 737 Fechter, Paul 220–221, 340, 737 Feininger, Lyonel 344, 737 Ferdinand I. Habsburský 309, 737 Fergusson, John Duncan 312, 737 Feršman, Vladimír 166 Feuerstein, Bedřich 434, 518, 570, 639, 641, 652, 728–729, 737

Feuillade, Louis 388

Fiala, Jaromír 268, 720

Fiala, Kamil 196, 737 Fibich, Zdeněk 323, 345, 436, 538, 737 Figuière, Eugène 249, 478, 530, 532 Filla, Emil 16, 201, 258, 262, 332, 344, 358, 422, 442, 444, 447, 737

Filonov, Pavel Nikolajevič 674, 737 Fischer, Johannes 318, 737 Fischer, Otokar 181, 190, 196, 201, 255, 258, 260–261, 264, 300, 312, 314, 323–324, 330–331, 359, 367, 373, 421, 471–472, 493, 518, 737

Fischerová, Blažena 312, 737

Flaišman, Jiří 719

Flajšhans, Jan (řeč. Flajškuba) 167, 185, 187, 193, 212, 215, 301, 319, 377, 423, 426, 432, 737

Flajšhans, Václav (řeč. Babovar, Bubovák) 187, 189–191, 207, 213–214, 249, 252, 257, 260, 299, 303, 320–321, 334, 375, 377, 432, 437, 737

Flammarion, Ernest 214, 530, 737

Flaubert, Gustave 23, 29, 194, 422, 494, 662, 737

Flégl, Jindřich 231, 335, 490, 737

Flégl, Oldřich 50, 179, 186, 190, 195, 214, 231, 258, 320, 354, 360, 392, 479, 490, 737

Fleischner, Jindřich 454, 471, 737

Flinders Petrie, William 548, 737

Florian, Josef 429, 482

Foerster, Josef Bohuslav 493, 547, 737

Foch, Václav 182, 184, 195–196, 201–202, 211, 221, 737

Folgore, Luciano 306, 313, 315, 737

Foregger, Nikolaj Michajlovič 666

Forejt, Václav 419, 737

Förste, Jomar 318, 329, 737

Fort, Paul 297, 308, 327, 337, 371, 381, 383–384, 386, 395, 465, 737

Fortýnovi 737

Foujita, Tsuguharu 26, 597–603, 715, 732, 737

Foujitová viz Barrey, Fernande

Fouquet, Jean 602, 737

Fousek, Matěj 756

Fousková, Anna (roz. Pössnerová) 756

Fousková, Emilie (roz. Pössnerová) 52, 756

Fousková, Emilie viz Mrázová, Emilie

Fra Angelico 231, 327, 601, 672, 737

Fraenkl, Victor 373

Frágner, Jaroslav 604

Fragonard, Jean-Honoré 184, 217–218, 737

France, Anatole 31, 211, 297, 345, 664–665, 737

Franck, César 326–327, 395, 480, 492, 517, 542, 737

Franck, Henri 313–314, 737

Francl, Gustav 571

František I. 179

František Ferdinand d’Este 758, 666

František Josef I. 48, 53, 59, 62, 161, 183, 258, 738

František z Assisi 382

Freja, Karel 58

Frejka, Jiří 666, 740

Freundlich, Otto 373, 378, 455, 475–476, 738

Frič, Josef (pseud. J. Černý) 328, 333, 338–339, 342, 350, 355–359, 361–362, 368, 370–371, 373, 375, 377–378, 380, 382–384, 387–388, 392, 425, 427–429, 434, 453, 476, 492–493, 519–520, 524–525, 538, 570, 738

Fridrich II. Štaufský 318

Friedl, Antonín 574, 738

Friedlaender, Salomo (pseud. Mynona) 421, 425, 738

Friedrich von Stockau 738

Friesz, Othon 146, 201, 204–205, 211–212, 215, 222, 263, 312, 314, 327, 331, 334, 346, 384, 391, 435, 437, 442, 596, 599, 666, 738

Frisch, Max 18, 32

Fritz, René 598

Fromek, Jan 23, 393, 662

Fromentin, Eugène 548, 572, 738

Fronek, Jiří 719

Frunze, Michail Vasiljevič 670, 691, 703, 729, 738

Frýdková 487–488, 529, 738

Fučík, Julius 31

Fuchs, Rudolf 318

Fuller-Victorová, Metta Victoria 164, 738

Gainsborough, Thomas 494, 738

Galanis, Demetrios 596, 598, 600, 738

Gallien, Pierre Antoine 600–601, 738

Gamma viz Jaroš, Gustav

Gance, Abel 663, 738

Garkisch, Arnošt (též Erni) 146, 151, 157, 160–162, 239, 372, 437, 441–442, 454, 507, 529, 727, 738, 751

Garkischová, Hermína (též Minči) 146, 151, 195, 207, 244, 300, 302–303, 318, 323, 330, 332, 340, 343, 345, 353, 355, 359, 371–372, 375, 380, 385–386, 428–429, 442, 446, 465, 487, 507, 727, 738, 751

Garnier, Tony 638, 738

Gasquet, Joachim 146

Gastěv, Alexej 667

Gauguin, Paul 17, 146, 204, 212–213, 215, 249, 309–310, 327, 346, 385, 394, 546, 598, 603, 666, 715, 738

Gauthiez, Pierre 264, 738

Gautier, Théophile 360, 522, 524, 714, 738

Gehre, Erich 301, 310, 349, 382, 475–476, 738

Gelcera, Jekatěrina Vasilijevna 663, 738, 756

Gellner, František 533, 572, 738

Genette, Gérard 26, 32

Genttner, Emanuel 738, 755

Genttnerová, Aloisie Emanuela (též Míla) 163, 371, 738

Genttnerová, Marie 163, 371, 738

George, Waldemar (vl. jm. Jerzy Waldemar Jaroćinski) 602–604, 738

Gercen, Alexandr Ivanovič (též Hercen) 19, 475, 477, 479, 489, 496, 516, 542, 572, 738

Géricault, Théodore 601, 738

Gernez, Paul Elie 597, 738

Ghéon, Henri 297, 738

Ghirlandaio, Domenico 602, 738

Giannattasio, Ugo 344, 738

Ginsburg – snad Ginsburg, Mojše Jakovlevič 669, 671, 738

Giorgione (vl. jm. Giorgio Barbarelli da Castelfranco) 297, 327, 601–602, 672, 738

Giotto di Bondone 16, 231, 248, 327, 548, 738

Glanc, Tomáš 719

Glazunov, Alexandr Konstantinovič 479, 492, 738

Gleizes, Albert 26, 327, 375, 394, 396, 444, 455–456, 597, 600, 738

Glivenko, Valerij 702–703

Gobineau, Arthur de 542, 738

Gočár, Josef 314, 738

Goethe, Johann Wolfgang von 183, 218–219, 221, 253, 255, 303, 306, 308, 315, 327, 361, 376, 390, 395, 444, 462, 531, 738

Goetz, Arthur 481, 738

Goetz, Margarethe 373, 738

Gogh, Theo van 147, 739

Gogh, Vincent van 146–147, 156, 201, 204, 228, 249, 302, 329, 346, 393, 398, 435, 572, 597–598, 600, 602, 666, 675, 739

Gogol, Nikolaj Vasiljevič 264, 739

Goldbaum, Erich 475, 739

Goll, Ivan 26, 388, 600, 602–604, 634, 739

Goll, Jaroslav 252, 322, 739, 750

Gollová, Claire 602, 739

Golovin, Alexandr Jakovlevič 676, 739

Golus, Jan 661

Gončarovová, Natalia Sergejevna 579, 604, 668, 674, 739

Gorkij, Maxim 151–152, 203, 324, 394, 544, 739

Görlich, Ladislav 660, 739 Gossaert, Jan 739

Gösta, Adrian-Nilsson 371, 739

Gottwald, Adolf 143, 542

Goudiachvili, Lado (vl. jm. Vladimir Davidovič Gudiašvili) 597, 739

Gounod, Charles François 327, 739 Goya, Francisco de 156, 231, 327, 446, 601, 739

Gozzi, Carlo 669 Grabar, Igor Emmanuilovič 676, 739 Graevenitz, Gerhard v. 33 Granovski, Alexej Michailovič (vl. jm. Abraham Ozark; též Alexander Granowski, Alexis Granowsky) 667, 739 Gräser, Albert 12, 32 Grasset, Bernard 382 Green, Julien 18 Grey, Zane 537

Grieg, Edvard 243, 394, 739 Grigorjev, Boris 676, 739 Grimm, Walter Otto 481, 739 Gris, Juan 263, 327, 331, 367, 597–598, 739 Griščenko, Oleksij Vasiljevič 668, 739 Gromaire, Marcel 597, 739 Grosman, Josef 196, 393, 433, 548 Großmann, Rudolf 329, 739 Grosz, George 600, 603, 739 Groš 60 Groys, Boris 22, 32 Grübel, Rainer 30, 32 Grund, Norbert 219, 739 Grüttemeier, Ralf 33 Guerber, Édouard (pseud. Jean Thogorma) 739 Guérin, Maurice de 297, 739 Guevrekian, Gabriel 639, 739 Guillaume, Paul 26, 598, 739 Guillaumin, Armand 598, 666, 739 Guilmant, Félix-Alexandre 480, 739 Guntermann, Georg 33 Gutfreund, Otto 258, 314, 344, 358, 447, 739 Guth, Karel 314, 374, 739 Gutwirth, Václav 520 Guys, Constantin 603, 739

H

Hájková, Dagmar 719 Halas, František 31, 597, 635, 663, 719, 721 Halas, Jan 719 Hálek, Vítězslav 180, 182, 307, 345, 739 Hals, Frans 250, 672, 739 Hamanová, Růžena 25–27, 33, 604, 720, 740, 749 Hampl, Jaroslav 210, 219

Hamsun, Knut (vl. jm. Knud Pedersen) 218, 224, 249–250, 320, 324, 421, 494, 496, 739

Hanuš, Stanislav 260–261, 300, 314, 739

Hanzl 485

Hardekopf, Ferdinand 329, 424, 739

Hardt, Ernst 265, 394, 479, 739

Hart, Gabriel 29, 660–662, 668, 680–680, 688, 729, 739

Hatvani, Paul 318, 739

Hausenstein, Wilhelm 546

Häuslerová, Emilie (též Emy, Ema) 25–27, 33, 160, 490, 496, 521, 523, 525, 539, 596, 600, 602–604, 635–638, 653, 686, 692, 711, 720, 728–729, 739, 749

Hausmann, Raoul 349, 351, 382, 740

Haussmann, Jiří 520

Havel, Václav M. 430, 720

Havlíček, Josef 570, 579

Havlíček Borovský, Karel 63, 146, 195, 224, 522, 733, 740

Hayden, Henri 597, 599, 602, 740

Haydn, Joseph 537, 740

Hebbel, Christian Friedrich 195, 217, 264–265, 268–269, 296, 298–299, 301–304, 308, 323, 327, 346, 355, 361, 372, 380, 394–395, 449, 720, 740

Heemskerck, Jacoba van 330, 341, 354, 423, 434–435, 740

Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 660

Hegenbart, J. 714

Heine, Heinrich 363, 740

Heinrich, K. L. 303, 740

Hejda, Antonín 181, 188, 249, 264, 304, 494 Hejnic, Otakar 220, 740 Heller, Jan 720

Helz, E. 714

Hennings, Emmy 329, 740

Herain, Jan 219

Herben, Ivan 180, 185–186, 188–190, 193–196, 210, 219, 224, 240, 242, 311, 324, 331, 337, 344, 348, 373, 377, 740

Herben, Jan 144, 146, 166, 175, 190, 195, 242, 332, 367, 704, 725, 740, 758

Herben, Jiří 331

Herben, Prokop 331

Herbin, Auguste 597, 599, 740 Herold, Jiří 303 Herrera, Francisco st. 17, 327, 385, 601, 740 Herrmann, Ignát 421, 537, 740 Herrmann, Max 373 Hertzberg, Gustav Friedrich 48 Herz, H. 327 Herzog, Oswald 330, 740 Heřman, Jan 423, 448, 484, 488, 492, 517, 519, 536, 540, 546, 740

Hessel, Jos (též Joseph) 598, 740 Heyduk – snad František 382, 384, 740

Heynicke, Kurt 341, 423, 740

Hilar, Karel Hugo 309, 740

Hilbert, Jaroslav 151–152, 203, 431, 451, 478, 740

Hilditch, Jacob 224 Hilgartner, Valentin 52, 54, 56, 201, 740 Hilmera, Jiří 721

Hirsch, Karl Jakob 378, 475, 740

Hlaváček, Karel 181, 190, 193, 224, 345, 382, 419, 458, 526, 740

Hlavín, Jindřich 391, 740

Hlávková 441, 454, 465, 472, 740

Hloucha, Karel 168, 232, 740

Hněvkovský, Jaroslav 391, 476, 740

Hodačová, Božena 749

Hodler, Ferdinand 346, 740

Hoerle, Heinrich 312, 330, 382, 740

Hoffman, Petr 720

Hoffmann, Camill 433, 740

Hoffmann, Julius 548

Hoffmann, Karel 192, 266, 303, 306, 311, 316, 379, 382, 384, 392, 423, 488, 492–493, 517, 519, 521, 536, 540, 546, 740, 747, 757

Hoffmannová, Dagmar (též Daša) 256, 266, 300, 318, 331, 372, 379, 387, 392–393, 442, 468, 476, 486, 518–519, 523, 536, 740, 747

Hoffmannová, Marie 192, 318, 331, 476, 757

Hoffmeister, Adolf (pseud. Stý, Jaroslav) 540–541, 543–544, 547, 570, 572, 579, 602, 720, 740, 754

Hofman, Vlastislav 15, 17, 218, 250, 260, 262–263, 308, 318, 324, 328–329, 331–332, 338–339, 341, 347, 349, 358, 367, 371, 373, 375, 378–381, 385, 387–388, 390–391, 393, 396–397, 421, 424–429, 432–434, 437–439, 441, 443, 445, 447–448, 452–454, 475–476, 482, 486, 492–493, 518, 568–570, 602, 714, 717, 721, 740

Hofmannsthal, Hugo von 394, 740

Hochsieder, H. 714

Holan, Karel 391, 740

Holan, Vladimír 530

Holbein, Hans ml. 17, 250, 264, 385, 394, 601–602, 740

Hölderlin, Friedrich 310, 312, 327, 740

Holeček, Josef 421 Holle, J. C. 201

Holub, Karel 48, 740

Holzbachová, Mira 666 Homér 189, 740

Homeyer, Lothar 312, 373, 740

Honl, Ivan 50

Honsa, Jan 211, 259, 314, 383, 391, 740

Honzl, Jindřich 28–29, 568, 579, 602, 634, 660–664, 666–672, 677, 680–681, 685, 687–688, 691, 711, 729, 740

Honzlová, Marie 660, 740

Hora, Josef 28, 218, 385, 434, 454, 472, 525, 532–533, 540, 545, 547, 568–569, 571, 660–662, 664, 680, 685, 688, 729, 740

Horák, Pavel 719

Horejc, Jaroslav 259, 261, 314, 316, 383, 388, 390, 476, 488, 741

Horová, Anděla 720 Horthy, Miklós 529 Hořejší, Jindřich 759

Houba, Antonín 51–52, 56, 63, 741

Houdková, Žanka 475, 534, 741 Hovorka, F. 394

Hradecký, Josef Richard 527 Hradská, Viktorie 720

Hrazdil, Antonín 56, 741

Hrbek 472

Hron 52, 741

Hříbek, Tomáš 720

Hübnerová, Marie 195, 741

Hudeček, Antonín 160, 183, 187, 194, 201, 334, 741

Hugo, Victor 154, 163, 210, 249, 268, 308, 313, 320, 327, 361, 395, 599, 741

Hulewicz, Jerzy von 455, 477, 741

Hus, Jan 143–144, 147, 233, 359, 454, 741

Hüttel, Vilém 50, 55, 61, 64, 425, 741

Huyghe, René 720

Huysmans, Joris-Karl 142, 194, 211, 297, 424, 435, 741

Hviezdoslav, Pavol Országh 484, 741

Hýka, Václav 419, 741

Hynais, Vojtěch 184, 212, 741, 757

Hynek, Alois 144, 151, 157, 159, 186, 188–189, 371

CH

Chagall, Marc 312, 330, 332, 341, 344, 371, 394, 425, 453, 600, 667, 741

Chalupecký, Jindřich 10–11, 33

Champaigne, Philippe de 602, 741

Chardin, Jean-Baptiste 325

Charypar, Jan 484, 720

Chateaubriand, François René de 394, 741

Chausson, Ernest 492, 741

Chelčický, Petr 243, 249, 252, 268, 305, 337, 493, 741

Chennevière, Georges 27, 530, 604, 741

Chéron, Georges 599, 602, 741

Chesterton, Gilbert Keith 670, 741

Chittussi, Antonín 183, 194, 741

Chlebnikov, Velemir 24

Chocholoušková, Marie 487–488

Chvatík, Květoslav 719–721

Chytil, Karel 540, 545, 575, 581, 590, 728, 741

I

Ibsen, Henrik 195, 306, 315, 324, 741

Illový, Rudolf 527

Ingres, Jean Auguste Dominique 215, 326, 358, 598, 601–602, 741

Ivanov, Alexandr Andrejevič 674–675, 741

J

Jacob, André 322, 576, 604, 741

Jacob, Max 22, 314, 327, 337, 534, 543–544, 598, 741

Jacobsen, Jens Peter 203

Jaeger, Werner 14, 33

Jahn, Zdeněk 56–57, 741

Jakesch, Alexander 547, 741

Jakobson, Roman 24, 33

Jakovlev, Alexandr Jevgenjevič 676, 741 Jakovlev, Michail Nikolajevič 676, 741 Jakubů – snad Jakubův, František 418, 741

Jakulov, Georgij Bogdanovič 668, 741 James, William 431–432, 444–445, 458, 464, 477, 741

Jammes, Francis 296, 329, 386, 494, 741 Janáček, Leoš 217, 253, 431, 741

Janáček, Pavel 450, 723

Janák, Pavel 193, 258, 302, 313–314, 344, 393–394, 602, 741

Janda 185, 252 Janík, Ladislav 238 Jansa, Václav 167, 334, 741

Janthur, Richard 319, 382, 741 Jareš, Jaroslav 391

Jaroš, Gustav (pseud. Gamma) 479, 494–495, 525, 738

Jaroš, Petr 163, 166–167, 244, 334, 365, 436, 439, 469, 741

Jarůžková, M. 372, 741 Jawlensky, Alexej von 344, 741 Jeanneret, Charles-Édouard viz Le Corbusier

Jedlička, Benjamin 520

Jedlička, Vladimír 48, 51, 126–127, 152, 162, 188, 193, 741

Jedlička-Brodský, Břetislav 127, 264, 394–395, 494, 741

Jedličková, Ludmila 64, 127, 264, 394–395, 494, 741

Jelínek, František „Cína“ 391, 742 Jelínek, Hanuš 26, 179, 183, 263–264, 268, 313, 454, 535, 596, 599, 604, 742 Jeremiáš, Bohuslav 249, 300, 742 Jeremiáš, Jaroslav 249, 742 Jeřábek, Luboš 720 Jesenin, Sergej Alexandrovič 24 Jezdinský, Václav 52, 56, 375, 377, 742 Jež, Štěpán (řeč. Habešan) 263, 330–331, 333, 336–337, 342, 367, 373, 422, 424, 429, 434, 471, 536, 544–545, 742 Jindřich 127, 154 Jindřichová 127, 190, 375 Jíra 575

Jíra, Jaroslav 520, 591, 596, 599–601, 603–604, 606, 728, 742 Jirák, Karel Boleslav 268, 381, 720, 742 Jiránek, Miloš 184, 195, 219, 444, 742 Jirásek, Alois 140, 216, 430, 742 Jirka, Vít 311 Jirko, Miloš 547 Jordaens, Jacob 672, 742 Joriš 676, 742 Jung, Franz 264, 296, 298, 351, 423, 476, 742 Jung, Václav Alois 216, 494, 548 Jungmann, Josef 63, 742

K

Kaanová, Aurelie (pseud. Aurelie Bubnová) 192, 318, 742

Kačalov, Vasil Ivanovič 669, 742 Kadlec, Svatopluk (též Svata) 674 Kafka, Bohumil 314, 488, 540–543, 568, 714, 742 Kafka, Franz 12, 33, 325, 742 Kahnweiler, Daniel Henry 753

Kácha, Michael 425

Kaiser, Georg 600, 742

Kaizel 126

Kaizl, Josef 144

Kaizlová 150, 742

Kajruksztis, Witold 661

Kalašová, Marie 191

Kalinová 671

Kalista, Zdeněk (též Z. V. Kalista) 522, 538, 543, 547, 575, 720–721, 742

Kalivoda, Robert 719

Kallen, Ernst 321, 742

Kalmer, Joseph 634, 742

Kalvoda, Alois 334, 391, 436, 742

Kamelský, Jan 326

Kameněv, Lev Borisovič 670, 742

Kameněvová, Olga Davidovna 663, 742

Kamenskij, Fjodor Fjodorovič 675, 742

Kamínek, Karel 160, 742

Kandinsky, Wassily 327, 332, 335, 341, 343–344, 358, 666, 669, 674, 676, 742

Kandr 472, 529, 742

Karásek ze Lvovic, Jiří 154, 164, 181, 189–190, 195, 198, 211–213, 215, 218, 224, 235, 305, 345, 429, 742

Karel I. Habsburský 322, 351, 742

Karel Veliký 48

Karel, Rudolf 448, 742

Karlíček 52, 54, 56–58, 742

Kárník, Vít viz Destinnová, Ema Kars, Georges (vl. jm. Jiří Karpeles) 447, 596, 742

Kassák, Lajos 742 Katznelson 602

Kaufmann, Julius 475, 481, 742 Kautsky, Karl 517 Kazimour, Josef 231, 487, 742 Keats, John 221, 742 Kehr, Paul Fridolin 238, 742 Kellermann, Bernhard 667–668, 742 Kiesler, Frederick John 634 Kilb, Quido st. 145–146, 371–372, 742 Kilb, Quido ml. 742 Kilbová, Markéta 309, 371, 742 Kilbová, Zdeňka 145–147, 371–372, 455, 520–521, 742

Kirchner, Ernst Ludwig 306, 310, 447, 667, 743 Kirchner, Otto 459 Kisling, Moïse (též Maurice) 600–603, 634, 743 Kisseljow-Gromow, Nikolaï 31, 33 Kitzler, Josef 390, 434, 743 Klapka, Rudolf 58, 743 Klášterský, Antonín 421, 743 Klee, Paul 344, 354–355, 392, 667, 743 Klein, Cesar (též César) 667, 743 Kleiner, Emil 381 Kleiner, Lomikar (vl. jm. Otokar Kleiner) 330–331, 367, 373, 434, 743 Kleist, Heinrich von 253, 327, 376, 743 Klemm, Otto Wilhelm 303, 318, 325, 329, 349, 475–476, 743 Kleňhová, Jana 719 Klika 418, 743

Klika, Břetislav Maria 50, 378, 424, 433–434, 436, 440, 453, 476, 479–480, 486, 491, 496–497, 525, 541, 743

Klimek, Antonín 720

Klimeš, Bohumil Kozina 149, 743

Klimeš, Ivan 720

Klimt, Gustav 183, 194, 743

Klinger, Max 446, 743

Klingsor, Tristan (vl. jm. Léon Leclère) 297, 743

Kljun, Ivan Vasiljevič (též Kliun) 669, 676, 743

Klofáč, Václav 430, 449, 476, 743

Klos, Karel M. 441

Klusáček – snad Bohumil Klusáček 418, 743

Klusáček, Karel Ludvík (též Ladislav) 388

Knap, Josef 547

Knigge, Volkhard 35

Kobliha, František 488, 743

Kobro-Strzemińska, Katarzyna 661

Kocen, Blaž (něm. Kozzen, Blasius) 57, 743

Kocourek, Václav 153, 743

Kočí, Bedřich 50, 213, 221, 319, 370, 375, 432, 494, 743

Kodíček, Josef 260–261, 314, 333, 373, 547, 743

Kodrle, Josef 520

Koffler, Osio 312, 351, 475, 743

Kogan – snad Petr Semenovič Kogan 669, 743

Kohout, František 264, 323

Koch, Alexandr 194

Kokoschka, Bohuslav 330, 341, 667, 743

Kokoschka, Oskar 346, 743 Kolcov, Alexej Vasiljevič 351, 743

Kollár, Ján 236, 743

Kolzow, Alexei viz Kolcov, Alexej Vasiljevič Komenský, Jan Amos 252, 334, 379, 743

Končalovskij, Petr Petrovič 668, 674, 676, 743 Koníček, Oldřich 200–201, 211–212, 215, 231, 259, 261, 297, 305, 315, 356–357, 383, 437, 469, 476, 743

Konjenkov, Sergej Timofejevič 674, 676, 743 Konrád, Edmond 330–331, 367, 743 Konrád, Karel 31

Konstantinovskij, V. 668

Konůpek, Jan (grafik) 324, 329, 367, 383, 390, 434–435, 454, 479, 481, 743

Konůpek, Jan (prof. latiny) 181–182, 187, 743

Koojan 676

Kopp, Otto 194, 743

Kopta, Petr 474

Körber, Ernest von 322, 743

Korten, Lars 33

Kosák, Michal 719

Koselleck, Reinhart 20, 33

Kostelecký, Oldřich S. 51

Kosterka, Hugo 164, 211, 249, 419, 421

Košek, Jan 52, 54, 56–58, 743

Kotěra, Jan 166, 259, 300, 304, 383, 493, 743

Kotík, Jan 51

Kotík, Pravoslav 390, 435, 476, 481, 743

Kotrba 154

Kotrba, Jan 148, 150, 154, 351, 743

Kotrbová, Marta 372–373, 743

Koubová, Věra 33

Kovařovic, Karel 217, 300, 311

Kovtun, Jiří 33

Koyanagui, Sei 599, 743

Kráčmera 448, 454, 743

Král, Petr 517, 720

Kramář, Karel 63, 144, 516, 743

Kramskoj, Ivan Nikolajevič 675, 743

Krapp, A. 455, 475–476, 743

Krásnohorská, Eliška (vl. jm. Alžběta Pechová) 180, 182, 331, 743

Kratina 56–57, 743

Kratochvíl, Zdeněk 259, 304, 314, 383, 391, 442, 743

Krause, Max 351, 378, 743

Krčmář, Jaroslav 574, 743

Krecar, Jarmil 296, 308

Krejcar, Jaromír 602, 604, 635, 660, 743

Krejčí, František Václav 188, 195, 207, 332, 343, 487, 744

Krejčová 660

Kremlička, Rudolf 314, 347, 383, 424, 427–428, 476, 481, 744

Krofta, Kamil 359, 744

Krohg, Lucy 601, 744

Krohg, Per Lasson 599–601, 744

Kronberg, Simon 330, 351, 744

Kropáček, Jan (řeč. Kropec) 181–182, 213, 249, 319, 333, 335, 375, 377, 393, 430, 432, 478, 493, 744

Kropáček, Petr (pseud. Pavel Neri) 314, 744

Kropotkin, Petr Alexejevič 572, 744

Krummer, Rudolf 57, 744

Krupička, Rudolf 477, 744

Krupka – snad Krupka, Jaroslav 518, 744

Kryński, Karol 661

Křečan, Antonín 178, 181–182, 193, 222, 248, 251–253, 257, 302, 313, 375, 377, 744

Křesálková, Jitka 720

Křesťan, Jiří 660, 720

Křička, Jaroslav 219, 249, 261, 311–312, 327, 345, 380, 394, 431, 492, 518, 541, 744

Křička, Petr 219, 312, 345, 359, 363, 704, 744

Křivánek, Jan 492, 720

Křtín, Josef 156, 744

Kuba, Ludvík 142, 145, 744

Kubelík, Jan 384, 744

Kubicki, Stanisław 434–435, 744

Kubíček, Josef (též Jóža) 391, 522, 524, 714, 744

Kubin, Alfred 355, 744

Kubín, Otakar (fr. Othon Coubine) 201, 381, 383–384, 388, 391, 394, 447, 453, 596, 600–601, 744

Kubišta, Bohumil 16, 221, 375, 381, 391, 422, 442, 444, 447, 453–454, 470, 481, 518, 520, 547, 569–570, 573, 577, 604, 715, 744

Kučera, Eduard 533, 540, 714, 744

Kudlač, Leopold 181

Kuchynka, Vojtěch 192, 744

Kukučin 154

Kummer, Josef 310

Kun, Béla (též Kuhn) 19, 528, 744

Kunc, Jan 249, 486, 744

Kundera, Ludvík 597, 719, 721

Kupka, František 183, 212, 453, 600, 744

Kuprin, Alexandr Ivanovič 668, 674, 676, 744

Kurzová, Ilona 259, 744

Kutnar, František 721

Kuzněcov, Pavel Varfolomějevič 668, 674, 676, 744

Kvadašvili, Dilad viz Goudiachvili, Lado Kvapil, Jaroslav 195, 201, 207, 249, 257, 299, 319, 472, 744

Kvapilová, Hana 194, 744

Kvasnička, Arnošt 210, 219

Květ 57, 744 Květ, Jan 574–575, 744 Kysela, František 189, 191, 261, 744

L

La Fresnaye, Roger de 303, 310, 321, 367, 444, 744

Laforgue, Jules 419, 744 Lagut, Irène 597, 599, 744 Lahoda, Vojtěch 721 Laichter, Jan 216, 264, 331, 431, 475, 477, 494, 545, 548, 744

Laichter, Jan J. 574, 744 Laichter, Josef 333, 367, 744 Landauer, Gustav 535, 744 Langer, František 250, 258–259, 319, 324, 388, 393, 494, 744

Larionov, Michail Fjodorovič 26, 579, 600, 604, 668, 674, 739, 744

Lascaux, Élie 598, 744

Lasker-Schüler, Else 341, 373, 744, 758 Laurencin, Marie 325, 327, 346, 423, 597–598, 745 Laurens, Henri 597–598, 745 Le Blond, Jean-Baptiste Alexandre 297, 745 Le Corbusier (vl. jm. Charles-Édouard Jeanneret) 10, 21, 26, 602, 604, 634, 722, 739, 741, 745

Le Fauconnier, Henri 16, 263, 327, 367, 444, 675, 745

Le Nain, Antoine 745

Le Nain, Louis 745

Le Nain, Mathieu 745 Leandrová 669, 671 Leautaud, Paul 360 Lebeděv 29, 665 Lebeděv, Vladimir Vasiljevič 676, 745 Leconte de Lisle 360, 745 Ledvinka, K. 543, 745 Lee, Vernon (vl. jm. Violet Paget) 249, 494, 745 Léger, Fernand 16, 26, 327, 332, 344, 367, 394, 425, 434–435, 442, 444, 492, 532, 597–598, 600, 602, 634, 675–676, 745 Lehár, Franz 492 Lehmbruck, Wilhelm 323, 745 Lehner, Ferdinand Josef 264, 745 Lejeune, Philippe 13, 33 Lejkin, Nikolaj Alexandrovič 154–155, 157, 354, 745 Lemaître, Jules 384, 745 Lenin, Vladimir Iljič (též Lenin, N., vl. jm. Uljanov) 19, 24, 30, 517, 529, 535, 542, 663–664, 667–668, 670–673, 688, 729, 738, 742, 745, 757 Lenoir, Charles-Amable 599, 745 Lentulov, Aristarch Vasiljevič 668, 674, 745 Lenz, Antonín 252, 745

Leonardo da Vinci (též Lionardo) 17, 305–306, 385, 445, 545, 581, 601–602, 672, 728, 745

Lerberghe, Charles Van 325, 745

Lermontov, Michail Jurjevič 166, 745

Lešehrad, Emanuel (též z Lešehradu) 144, 149, 157, 161, 183, 248, 389, 745

Levitan, Isaak Iljič 675, 745

Lhote, André 597, 602, 745

Líbal, František 391, 745

Libion, Victor 599

Liebermann, Max 667, 745

Liebknecht, Karl 516–517, 520, 529, 745–746, 750

Liebscher, Adolf 149, 745

Liemertová, Iza 491

Lincoln, Abraham 443 Lindauer, Karel 388, 745

Lipchitz, Jacques (vl. jm. Chaim Jacob Lipschitz) 26, 596, 600, 602–604, 745

Lisickij, El 24, 664, 669, 671, 745

Lloyd George, David 596, 745

Lobkowicz, Ferdinand 50, 745

Ločák, Karel 484, 745

Lolek, Stanislav 167, 334, 745

Lom, Stanislav (vl. jm. Stanislav Mojžíš) 304, 424, 745

Longen, Emil Artur 665–666, 745 Loos, Adolf 10, 634, 639, 739, 745

Lorca, García 22

Louÿs, Pierre 371, 745

Löwenbach, Jan 218, 318, 329, 518, 745

Löwenbach, Josef 484, 490, 516–517, 519, 521–523, 533–534, 539, 546, 579, 745

Lübke, Wilhelm 377, 745 Ludendorff, Erich 454, 467 Luini, Bernardino 601, 745

Lukáš Pražský 301, 745 Lunačarskij, Anatolij Vasiljevič 19, 532, 746

Lutz, Jacob 634 Luxemburgová, Rosa 516, 520, 529, 745–746, 750

M

Mabuse, Jan viz Gossaert, Jan Macke, August 358, 746

Macoun, Bohumil 54, 58, 746 Macoun, Gustav 547–548, 714, 746 Macpherson, James 188 Máčel, Otakar 30, 33 Mádl, Karel Boromejský 314, 746 Maeterlinck, Maurice 147, 154, 156, 191, 203, 297, 325, 491, 494, 746 Magre, Maurice 354, 361, 386, 395, 465, 746 Mácha, Karel Hynek 55, 194, 203, 211, 237, 260–261, 263–264, 300, 462, 746

Machar, Josef Svatopluk 152, 180, 182, 224, 264, 321, 325, 423, 487, 746 Machoň, Ladislav 429 Maillol, Aristide 346, 639, 666, 746 Maizl 60

Majakovskij, Vladimir Vladimirovič 24, 669, 746 Majerová, Marie 548 Makovskij, Konstantin Jegorovič 675, 746

Makowski, Tadeusz 599, 746

Makropoulos, Michael 24, 33

Malespine, Émile Marius 634, 638, 746

Malevič, Kazimir 234, 668, 674–676, 745–746

Malík, Antonín 422, 475, 746

Malínek, Vojtěch 538, 721

Malířová, Helena 527

Mallarmé, Stéphane 297, 376, 426, 443, 746

Malsagow, Sozerko 31, 33

Malypetr, Jan 677

Man Ray (vl. jm. Emmanuel Rudzitsky) 26, 602–603, 634, 746

Mánes, Josef 183–184, 212, 231, 394, 569, 715, 746

Manet, Édouard 156, 248–249, 446, 598, 601–603, 666, 746

Manguin, Henri 598, 746

Mann, Heinrich 341, 746

Mann, Mathilde 224

Mann, Thomas 746

Manolo, Manuel Ugue 598, 746

Mansurov, Pavel Andrejevič 675, 746

Mantegna, Andrea 601–602, 746

Marc, Franz 332, 341, 344, 346, 358, 746

Marcoussis, Louis (vl. jm. Ludwik Markus) 597, 746

Marek, Jaroslav 721

Marek, Josef Richard 386, 546, 746

Marinetti, Filippo Tommaso 305–306, 308, 312–314, 325, 327, 337, 376, 386, 395, 425, 435, 465, 483, 634, 636, 746

Marková 441, 448, 454, 746

Marlowe, Christopher 264, 268, 301, 323–324, 376, 746

Marold, Luděk 184, 746

Marquard, Odo 33

Marquet, Pierre-Albert 146, 201, 598, 666, 746

Maršik 154

Marten, Miloš 195, 198, 390, 746

Martyš 326

Marvánek, Otakar 347, 383, 391, 427–428, 432, 447, 746

Marx, Karl 19, 24, 468, 542, 660, 664, 667, 671, 746

Mařák, E. N. 164

Mařík, Josef 364, 746

Maříková 162

Maříková, Božena 459, 465–468, 472, 475–477, 489–490, 746

Masaccio 327, 746

Masaryk, Herbert 200, 746, 753

Masaryk, Tomáš Garrigue 144, 164, 322, 449, 480, 484, 493, 519, 542, 547–548, 667, 714, 740, 746, 749

Masner, Rudolf 165, 191, 746

Maspero, Gaston Camille Charles 548, 746

Mašek, Václav 391, 746

Maškov, Ilja Ivanovič 668, 674, 676, 746

Matějček, Antonín 494, 746

Matějovský, František 207, 747

Mathesius, Bohumil 28–29, 33, 660–662, 668, 678–680, 685, 688, 729, 747

Mathesiusová, Zdenka 660, 747

Matić, Dušan 604, 747

Matisse, Henri 17, 146, 222–223, 231, 312, 327, 334, 346, 385, 394, 423, 598, 600, 666, 675, 747, 759

Matjušin, Michail Vasiljevič 674–675, 747

Matkovský 418, 747

Matvejev, Andrej Matvejevič 676, 747

Mauclair, Camille 184, 377, 747

Maurer, Michael 14, 33

Maxa, P. 544

Medek, Karel 64, 747

Mehring, Franz 351, 378

Měcháček, Jiří Gustav 575, 747

Meidner, Ludwig 329, 747

Meier-Graefe, Julius 184, 359–360, 389–390, 747

Meierhofer 472

Mejerchold, Vsevolod Emiljevič 24, 667–669, 676, 747

Melnikov, Konstantin Stěpanovič 663–664, 747

Memling, Hans 602, 747

Mense, Rudolf 349, 355, 382, 747

Menzel, Adolph von 667, 747

Mercereau de la Chaume, Alexandre 26, 212, 215–219, 222, 226–227, 229–232, 234–235, 249, 251, 255, 258–260, 268, 297, 303, 312–315, 321, 323–324, 335, 337, 342–343, 349, 356, 364, 367, 380, 383, 386, 396, 432–433, 439, 449, 493–494, 522, 524–527, 535, 544, 600–601, 713, 747

Meredith, George 325, 747

Merhaut, František 181, 377, 457–458, 471, 747

Merhaut, Luboš 723

Merrill, Stuart (též Meril) 377, 395, 747

Metzinger, Jean 262–263, 314, 321, 327, 331, 335, 367, 394, 435, 455, 497, 597, 599, 747

Meyer, Hannes 21

Mezera 54

Míčko, Miroslav 146

Michalcová, Marie 332, 348, 369, 372, 442, 747

Michalcová, Zdena 133, 332, 348, 372, 442, 725, 747

Michalová, Rea 161, 324, 721, 749

Michel, François Émile 141, 151, 238, 747

Michelangelo Buonarroti 264, 445, 548, 672, 747

Mikeš – snad Adolf Mikeš 332, 747

Mikhaël, Éphraim 396, 747

Milano, Giovanni da 231, 327, 747

Milén, Eduard 527

Millet, Jean-François 601, 747 Mimmerová, Ema 534

Minařík, Karel 52, 56, 747

Minařík, Stanislav 323, 425, 475, 481, 486, 491, 543–544, 570, 713, 747

Minaříková, Bohumila 475, 481 Mirbeau, Octave 249, 268, 747

Miturič, Petr Vasiljevič 676, 747

Mixa, Vojtěch 471, 525, 540, 747

Mjasojedov, Grigorij Grigorjevič 675, 747

Mlčochová 662, 666–667

Modersohn-Becker, Paula 455, 475, 481, 747

Modigliani, Amedeo 596–600, 747, 759

Modráček, František 430

Mokrá, Marie ml. viz Hoffmannová, Marie Mokrá, Marie st. 747, 757

Mokrý, Otokar 747

Molière (vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin) 302, 421, 436, 441–442, 445–446, 448, 450–451, 453–454, 490–491, 518, 527, 529–530, 727, 747

Moll, Margarethe (též Marg Moll) 330, 747 Mombert, Alfred 306, 309, 389, 747 Monet, Claude 15–16, 33, 140, 211, 220, 346, 350, 393, 418, 446, 597–598, 602, 666, 747 Moravec, Alois 520, 524, 540, 545, 547, 747 Morávková, Alena 33 Moreau, Gustave 598, 747 Morfová, Kristina (též Christina) 436, 748 Morgner, Wilhelm 312, 748 Morice, Charles 548, 748 Morisotová, Berthe 601, 748 Morozov, Ivan Abramovič 666–667, 748 Moudrá-Mrhová, Pavla 61, 163, 253, 349, 351, 373, 748

Mozart, Wolfgang Amadeus 321, 486, 489, 495, 517, 748

Mráz, Bohumír 718 Mráz, Josef 60, 126–127, 136, 140–141, 148, 173, 725, 748

Mrázová, Emilie (též Ema) 39, 43, 126–127, 130, 136, 151, 165, 173, 309, 724–725, 748 Mrázová, Marcela 718 Mrha 165

Mrha, A. 748 Mrkvička, Otakar 528, 668, 748 Mrštík, Alois 748 Mrštík, Vilém 166, 194, 198, 218, 748 Mühlen, Elsa von zur 305–306, 310, 325, 748 Much, R. 394 Mucha, Alfons 391, 748 Müller-Dresden, Felix (též Conrad Felix Müller, též Conrad Felixmüller) 309–310, 318–319, 321, 323, 351, 373, 378, 382, 475–476, 748 Multatuli (vl. jm. Eduard Douwes Dekker) 249, 748 Muna, Alois 516, 748 Munch, Edvard 183, 194, 201, 205, 210, 346, 748 Münter, Gabriele 358, 371, 748 Murillo, Bartolomè Esteban 17, 327, 385, 672, 748 Musset, Alfred de 260, 268, 315, 360, 376, 395–396, 398, 422, 473–474, 748 Muzika, František 579, 600, 604 Mužík 60 Mynona viz Friedlaender, Salomo Myslík 418, 748

N Nadelman, Elie 423, 748 Nádvorníková, Alena 721 Nachlinger, Maria 309, 321, 382 Naske, František Xaver 331, 367, 748 Naumov, Alexander Avvakumovič 676, 748 Navrátil, Alois viz Procházka, Arnošt Navrátil, Josef 715 Nebeský, Jaroslav 430, 446–447, 748 Nebeský, Václav 330–331, 367, 373, 429, 434, 454, 471, 479–481, 518, 538, 569, 576, 748 Nečas, Jan 255

Nečas, Vincenc 597

Nedbal, Oskar 747

Nedždet 203

Neer, Aert van der (též Aernout, Artus) 601–602, 672, 748

Nechleba, Vratislav 183, 190, 194, 201, 211, 314, 748

Nechvíle, Vincenc 596, 599–600, 748

Nejedlý, Otakar 164, 183, 190, 194, 200–201, 211–212, 219–220, 242, 244, 261, 299, 302, 313, 334, 338, 365, 368, 383, 391, 437, 446–447, 469, 748

Nejedlý, Zdeněk 268, 492–493, 660, 720, 748

Němcová, Anna 311–312, 754

Němcová, Božena 194, 264, 481, 748

Němec, František 540, 542, 544–547, 579, 748

Němirovič-Dančenko, Vladimir Ivanovič 390, 665, 748

Neradová, M. 465, 472, 529, 748

Neruda, Jan 181–182, 184, 186–187, 189, 195, 199–200, 204, 207, 211–213, 219, 224, 235, 243, 252, 264, 268, 296, 304, 307, 310–311, 314, 320, 336, 343, 345, 364, 395, 420, 457, 488, 491, 748

Něstěrov, Michail Vasiljevič 675, 748

Nešlehová, Mahulena 387, 721

Neuman 60

Neumann, Stanislav Kostka (pseud. Civis Bohemicus, K. Protiva, Petr Pohan, Novotný /SKN) 19, 160, 187, 190, 195, 200–201, 204, 206, 211, 258, 260–261, 264–265, 300, 314, 329, 336, 345, 347, 358–359, 388, 393, 420, 423, 425–429, 432, 435, 440–441, 443, 448, 452–454, 458, 464, 479, 481, 484, 486–488, 517–518, 520, 522, 524, 526–528, 535, 537–538, 540–543, 545–548, 552, 560–561, 563, 568, 572, 576, 579, 711, 727, 747–749

Neumannová, Kamilla 181, 188, 212, 249, 264, 307, 343, 381, 385, 387, 390, 393, 421, 424, 433, 491, 494, 749

Neumannová, Soňa 540, 749

Nevařilová, Josefa (též Josefina, Jožka) 13, 660, 671, 677–678, 696, 702, 749

Nezval, Vítězslav 31, 49, 597, 604, 660, 721–723, 749

Nicz-Borowiakowa, Maria 661

Nietzsche, Friedrich Wilhelm 181, 187–188, 194, 204, 206, 232, 319, 345, 363, 376, 392, 435, 494, 749

Nimen, Lipa 662, 666, 749

Nodier, Charles 394, 749

Novák 249, 345, 381, 431, 436

Novák, Arne 159, 260, 314, 749

Novák, Jiří Zdeněk 247

Novák, Mirko 384, 454, 457, 482, 485, 494, 516–517, 519–521, 523, 525, 537–538, 547, 749

Novák, Vítězslav 249, 252, 258, 326, 472, 490, 496, 521, 538, 749

Nováková 132, 724–725, 749

Nováková, Z. 431, 484, 487, 490, 492, 496–497, 516–519, 523, 525, 534, 536–538, 541

Novalis (vl. jm. Friedrich Leopold svobodný pán von Hardenberg) 264, 749

Novomeský, Ladislav 31

Novotný, František 475

Novotný, Jaroslav 249, 492, 537, 749

Novotný, Miloslav (pseud. Karel Jesenský) 519–520, 524, 749

Novotný, V. J. 491

Novotný, Václav 144, 147, 749

Nový, Otakar 721

O

Obrist, Hermann 327, 749

Obrovský, Jakub 201, 749

Obrtel, Vít 660, 749

Ohly, Waldemar 321, 329, 349, 749

Ohmann, Friedrich 429

Olbracht, Ivan (vl. jm. Kamil Zeman) 421, 527, 543, 545–547, 568, 749

Oliva, Otto 217, 249, 253, 257, 749

Ondrák, Karel 49, 54, 436, 451–452, 749

Ong, Walter J. 18, 33

Opočenský, Gustav Roger 484

Opolský, Jan 181, 190, 493, 749

Oppenheimer, Max 183, 194, 310, 312, 319, 321, 349, 749

Orpen, William 184, 749

Osmerkin, Alexander Alexandrovič 668, 674, 749

Ostade, Adriaen van 672, 749

Ostrčil, Otakar 249, 749

Ostrovskij, Alexandr Nikolajevič 669, 749

Osuský, Štefan 757

Otten, Karl 385, 476, 749

Otto, Jan 59, 61, 141–142, 144, 147, 166, 179, 183, 189, 191, 209, 243, 249, 255, 313, 343, 353, 385, 394, 494

Ottruba, Hugo 419, 749

Ottrubová, Berta (roz. Červinková) 749 Ozenfant, Amédée 10, 26, 604, 749

P

Palacký, František 54, 63, 749, 751

Palazzeschi, Aldo (vl. jm. Aldo Giurlani) 305–306, 308, 325, 327, 749

Palek, Karel 547, 721, 754

Pallavicini 328

Panuška, Jaroslav 242, 542, 544, 714, 749

Papini, Giovanni 306, 749

Papoušek, Jaroslav 521, 749

Parma, Otto 191, 304

Pascin, Jules (vl. jm. Julius Pinkas) 596, 749

Pascoli, Giovanni 306, 749

Patejdl, Václav 50–51

Pater, Walter 264, 385, 394, 749

Paukner, Jiří 185, 188, 190, 193, 219, 388, 398, 750

Paul, Jean (vl. jm. Johann Paul Friedrich Richter) 475, 750

Pavese, Cesar 18

Pea, Enrico 313, 750

Pečinková, Pavla 721

Péguy, Charles 330, 423, 750

Pechač, J. 441, 454, 472, 529, 750

Pechač, Z. 529, 750

Pechstein, Max 330, 346, 447, 667, 750

Pekárek 354

Pekař, Josef 296, 322, 750

Pelc, Josef 299, 542

Pelíšek, Josef 418

Peploe, Samuel John 312, 750

Perec, Jicchak Lejb (též Isaac Leib Peretz) 668

Peroutka, Bedřich 259, 383, 391, 750

Peroutka, Emanuel 545

Peroutka, Ferdinand 19, 33, 547, 721, 754

Perov, Grigorij Vasiljevič 675, 750

Perret, Auguste 639, 722, 750

Perugino, Pietro 327, 750

Pešat, Zdeněk 721

Pešovský 188–189, 219

Petrov-Vodkin, Kuzma Sergejevič 676, 750

Petr, Václav 34

Petřík, Jiří 430, 750

Pevsen 668

Pfemfert, Franz 211, 296, 304, 338, 348, 351, 354, 357–358, 366, 369, 380, 382, 397, 423, 433, 482, 529, 742, 750–752, 754, 759

Philippe, Charles-Louis 426, 428–429, 432, 443, 449, 464, 471, 479, 481, 487, 518, 521–522, 524, 572, 714, 750

Pian, Alexander de (též Alessandro) 351

Picabia, Francis 327, 344, 367, 444, 455–456, 750

Picasso, Pablo 16–17, 33, 212, 215, 220, 231, 249, 263, 304, 306, 310, 312, 314, 321, 325, 327, 331–333, 342–343, 346, 367, 385, 393–394, 418, 423, 435–436, 444, 446, 470–471, 495, 596–597, 666, 675, 750, 759

Piccolomini, Ottavio 354

Picek, Jindřich 189, 209, 219, 325, 430, 750

Pick, Otto 218, 318, 382, 388, 455, 481, 527, 750

Picka, František 300

Pimmer, Karel 56–57, 750

Piorecká, Kateřina 721

Piorecký, Karel 721

Pirek, Anton 373, 750

Pisanello 601

Piskáček 62

Piskáček, Adolf 263, 750

Pissarro, Camille 15, 140, 211, 346, 598–599, 602, 666, 750

Pissarro, Lucien 184, 598, 750

Píša, Antonín Matěj 547

Píša, Petr 450, 723

Píšek, František 662, 664, 666–668, 671, 750

Píšková, Ela 660, 750

Pittermann, Emil Artur 434, 750

Platon 464, 475, 750

Plháček, František 318, 359, 364, 750

Plútarchos 307

Podlaha, Antonín 126

Poe, Edgar Allan 143, 157, 161, 387, 419, 435, 494, 750

Poche, Bedřich 219, 422, 750

Poincaré, Raymond 468

Pokorny, Eduard 62, 191, 429, 750

Polák, Antonín 548

Polák, Robert 200, 217, 300

Polan, Bohumil 526, 528, 750

Polívka, František 51, 750

Polívka, Vladimír 518, 750

Pope, Alexander 421, 750

Popelka, Iša 721

Popovová, Ljubov Sergejevna 668, 674, 750

Pospíšil, Jaroslav 578, 750

Pospíšilová, Marie 13

Pössner, Josef 741, 756

Pössnerová, Anna (roz. Gundermannová) 756 Pössnerová, Marie (provd. Zykmundová) 760 Pössnerová, Marie (roz. Procházková) 741

Pössnerová, Wilhelmina (též Vilma) 455, 750 Pougy, Liane de 187 Poussin, Nicolas 16, 394, 750 Povolozky, Jacques (vl. jm. Jakov Jefimovič Benderskij) 601, 750

Prahl, Roman 718 Prampolini, Enrico 634, 750 Prax, Valentine Henriette 601–602, 750 Pražáková 488, 493

Preisler, Jan 160, 183, 190, 194, 201, 368, 750

Preminger, Alex 718

Procházka, Antonín 258, 344, 447, 750 Procházka, Arnošt (pseud. Alois Navrátil) 183, 188, 195, 218, 221, 305, 426, 491, 494, 750 Procházka, Vladimír 660–662, 672, 676–677, 680, 688, 729, 751

Prokop 126, 441, 454, 751 Pros, Martin 728–729 Prošek 332 Prošek, Václav 57–58, 751 Prox, Karel 579 Prudil 60

Průcha, Otakar 200, 751 Przybyszewski, Stanisław 180, 189, 204, 224, 323, 337, 435, 751 Psilander, Valdemar 439 Puciatycka, Maria 661 Puchta, Augustin 126, 751 Puchta, Ferdinand Augustin 126, 751 Puchta, K. – snad Puchta, Karel 134, 455, 725, 751 Puchtová, Marie 150, 239, 256, 268, 319, 343, 345, 362, 364, 368–369, 372–374, 442, 445–446, 448, 451–454, 458–459, 465, 468, 472, 474–475, 527, 530, 751 Puni, Ivan Albertovič (též Jean Pougny) 674, 676, 751

Puškin, Alexandr Sergejevič 218, 672, 751 Pyšvejc, Oldřich ml. 751 Pyšvejc, Oldřich st. 51, 392, 424, 751

R

Raab, Walter 375, 751

Rabas, Václav 383, 391, 492–493, 751 Rabinovič, Isaak Mojsejevič 667, 751 Rada, Vlastimil 259, 314, 383, 391, 524, 538, 540, 547, 751

Radimský, Václav 570, 704, 715 Rádl, Emanuel 540, 751 Rafałowski, Aleksander 661

Raffael Santi 17, 205, 385, 601–602, 672, 751

Rais, Karel Václav 264, 751

Rákosník, Augustin 49, 751

Rákosníková, Marie 41, 131, 724

Raphael, Max 16, 33, 220, 393, 751

Rašek, Karel 164, 751

Rašín, Alois 299, 483, 516, 751

Rašín, Ladislav 210, 219, 299, 488, 516, 751

Rašín, Miroslav 516, 751

Raynal, Maurice 596–598, 751

Razumov, Alexander 663, 751

Rebay, Hilla von (též Rebay von Ehrenwiesen) 330, 751

Rebec, František 222

Rebikov, Vladimir Ivanovič 448, 751

Redon, Odilon 346, 598, 666, 751

Rees, Otto van 344, 751

Reger, Max 258, 323, 327, 345, 448, 751

Régnier, Henri de 268, 380, 382, 751

Rejsa, Jan 574, 751

Rembrandt 16, 189, 205, 264, 303, 310, 494–495, 548, 601–602, 672, 751

Renard, Jules 429, 451, 751

Reni, Guido 601, 751

Renoir, Pierre-Auguste 346, 393, 446, 597–598, 600, 602, 666, 751

Repin, Ilja Jefimovič 675, 751

Rerich, Nikolaj Konstantinovič 675, 751

Reverdy, Pierre 26, 598, 600, 751

Reynek, Bohuslav 482 Reynolds, Joshua 446, 751

Ribera, Jusepe (José) de 17, 231, 250, 327, 385, 601, 751

Rice, Anne Estelle 312, 751

Rieger, František Ladislav 63, 751 Richepin, Jean 157, 203, 751

Richter, Hans (též Jano Richter) 301, 303, 310, 321, 323, 325, 327, 329, 332, 349, 388, 423, 721, 751

Richter-Berlin, Heinrich 310, 312, 321, 325, 330, 388, 455, 751

Rilke, Rainer Maria 492

Rimbaud, Arthur 297, 751

Rimskij-Korsakov, Nikolaj Andrejevič 662–664, 751 Robová, Dita 722

Rodčenko, Alexandr Michajlovič 22, 24, 668–669, 674, 676, 751

Roden, Josef 222

Rodenbach, Georges 243, 751 Rodin, Auguste 187, 249, 382, 384, 393, 491, 597, 599–600, 666, 751

Rodr, E. 161 Röhling, Vladislav 391, 751

Rolf, Arne 222

Rolland, Romain 31, 527

Romains, Jules 297, 313–314, 324, 327, 337, 355, 386, 392–393, 530, 534, 538, 540, 548, 572, 751

Romov, Sergej 604, 752

Ronsard, Pierre de 382, 752

Rooses, Max 214, 752

Rops, Félicien 297, 325, 369, 666, 752

Ropšin, V. (vl. jm. Boris Viktorovič Savinkov) 481, 752

Rosenberg, Léonce 26, 597–598, 752

Rosenberg, Paul 597, 602, 752

Rösler, Walter 194, 752

Rosny, J.-H. (vl. jm. Boëx, Joseph a Boëx, Justin-François) 418, 425, 752

Rossetti, Dante Gabriel 211, 752

Rosso, Medardo 305–306, 752

Rouault, Georges 666, 752

Roubal, K. 164

Rousseau, Henri 27, 346, 391, 435, 442–443, 478, 577, 596–597, 600–602, 604, 666, 752

Rovov 671, 752

Rozanovová, Olga Vladimirovna 668, 674, 752

Rožděstvenskij, Vasilij Vasiljevič 666, 668, 674, 676, 752

Rubens, Peter Paul 205, 250, 602, 672, 752

Rubeš, Karel Jan 201, 537, 540, 546, 752

Rubiner, Ludwig 323, 329, 752

Rubinstein, Ida Lvovna 675, 752

Rublev, Andrej 675, 752

Rückl, Jan Jiří 209, 219, 231, 237, 244, 305, 325, 334, 343, 365, 431, 437, 450, 459, 470, 752

Rumford, Benjamin Thomson hrabě 259

Runčík, Vojtěch 324, 329–331, 367, 752

Ruring 344, 752

Ruskin, John 158, 206–207, 209–210, 216, 235, 262, 264, 345, 437, 470, 494–495, 516, 752

Russolo, Luigi 344, 358, 752

Rutkowski, Szczęsny 661, 752

Rutte, Miroslav 324–325, 330–331, 367, 386, 388, 432, 443, 464, 525, 544, 752

Ruysdael, Salomon van 250, 602, 672, 752

Růžička, Apollo Ludvík 752

Růžička, Václav 253, 257, 313, 319, 377, 379, 478, 486, 752

Růžičková, Kateřina 423, 752

Rybák, Otakar 494

Rychlíková, Jana 482

Rykr, Zdenek 535, 539, 542, 572, 575, 752

Ř

Řeháčková 318 Říha, Alois 213, 219, 311–312, 488, 752

S

Saint-Pol-Roux, Antoine 22

Sallustius Crispus, Gaius 298, 307, 752

Salmon, André 492, 596–597, 752

Sansot, Edward 425

Sapík, Vojtěch 302, 752

Sarjan, Martiros 676, 752

Sečkina 671

Sedláček, Vojtěch 259, 383, 391, 520, 524, 540, 545, 547, 752

Sedláčková, Anna 252, 752

Sedlák, Prokop 195, 419, 752

Seehaus, Paul Adolf 344, 752

Segal, Arthur 303, 306, 752

Seifert, Jaroslav 26, 29, 50, 166, 303, 378, 528, 546–547, 579, 596–597, 601–604, 607, 617, 622, 634–639, 641, 643, 645, 648, 650, 652–653,

660–662, 664, 666, 669–672, 680, 685, 688, 711, 715, 717–719, 721, 728–729, 743, 752

Seiwert, Franz Wilhelm 481, 752

Sekanina, František 147, 151, 183, 361, 383, 394, 752

Selva, Blanche 540, 542, 752

Semrau, Maximilian Ernst Rudolf 377, 752

Serov, Valentin Alexandrovič 675, 752

Seurat, Georges 346, 393, 442–443, 596, 598, 600, 752–753

Séverac, Marie-Joseph Alexandre Déodat de 542, 752

Severini, Gino 16, 344, 358, 444, 477, 597, 599, 752

Shakespeare, William 182, 191, 194–195, 198–201, 206–207, 214, 230, 244, 252, 257, 299, 301, 315–316, 318, 334, 364, 377, 394, 469, 753, 759

Schad, Christian 301, 312, 330, 475, 753

Scheidemann, Philipp Heinrich 520, 753

Schelfhout, Andreas 344, 753

Schelle, Karel 483, 721

Scherbakowa, Irina 35

Schiele, Egon 385, 423, 753

Schikaneder, Jakub 142, 183–184, 194, 753

Schiller, Friedrich 145, 147, 182, 312, 354–355, 361, 519, 753

Schlein, Gustav 330

Schlichter, Rudolf 667, 753

Schmidt 162

Schmidt, Jan (pseud. Lin) 183, 185, 209, 219, 336, 435, 753

Schmidt-Rottluff, Karl 447, 471, 481, 667, 753

Schmitz, Hermann 31, 33

Schnabel, Eduard 48

Schönberg, Arnold 312, 326–327, 379–380, 393, 448, 753

Schramm, Godehard 10, 33

Schrimpf, Georg 341, 354, 392, 423, 753, 757

Schubert, Franz 192, 318, 490, 517, 666, 753

Schuler, Wilhelm 330, 351, 378, 475, 481, 753

Schumann, Robert 300, 323, 753

Schütz, Heinrich 312, 753

Schwaiger, Hanuš 211, 753

Schwerak, Adolf 753

Schweraková, Růžena 431, 753

Schwimmer, Max 475, 481, 753

Siblík, Emanuel 201, 601–602, 753

Sidorov, Alexej Alexejevič 676, 753

Siemiradzki, Henryk Hektor 675, 753

Sigmond 485

Signac, Paul 211, 346, 393, 598, 666, 753

Signorelli, Luca 327, 601, 753

Simbircev, Vasilij Nikolajevič 30 Simon, André 753

Sinezubov, Nikolaj Vladimirovič 676, 753

Sisley, Alfred 346, 598, 602, 666, 753

Skalský, L. 189, 193, 209, 219, 252

Sklenář, Emil 54, 753

Sklenářová-Malá, Otilie 49, 753

Skolnik, Josif Solomonovič (též Školnik) 676, 753

Skopcová 534

Skotarek, Władysław 434–435, 475–476, 481, 753

Skramlík, Jan rytíř 142, 149, 753

Skrjabin, Alexandr Nikolajevič 448, 753

Skružný, Josef (pseud. Venoušek Dolejš) 53, 753

Skupa, Josef 60

Sládek, Josef Václav 142, 195, 201, 257, 299, 753

Slanec, Václav 155, 162, 252, 479, 753

Slavíček, Antonín 15, 142–146, 150, 152, 155–156, 160, 162–164, 166–168, 175, 183–184, 187, 190, 194–196, 200, 202, 204, 207, 211–212, 222, 224–225, 231, 237–238, 242, 244, 247, 249, 259, 299, 302, 313, 324, 329–335, 337, 350, 356, 365, 391, 422, 436–438, 446, 469, 520, 704, 722, 725, 753

Slavíček, Jan 324, 328–329, 331, 333, 338, 340, 344, 367, 377, 391, 428, 753

Slavíčková-Masaryková, Bohumila (též Míla) 332, 367, 753

Slíva viz Oliva, Otto

Słodki, Marcel 325, 753

Smetana, Bedřich 194–195, 219, 300, 327, 345, 380, 436, 519, 538–539, 753

Soffici, Ardengo 305–306, 314, 321, 327, 332, 343–344, 369, 435, 523, 579, 598, 753

Sofoklés 195, 753

Somov, Konstantin Andrejevič 675, 753

Sonnenschein, Hugo (pseud. Sonka) 544, 634, 753

Souček, Ludvík 266, 346, 753

Součková, Milada 752

Soukup 61

Soukup, František 483, 485 Sova, Antonín (zde též Anton) 15, 142–143, 152, 154, 157–160, 162–164, 166, 178, 181–184, 186–188, 191, 194–195, 205–206, 210–211, 218, 224, 248–249, 251, 264, 300, 304–305, 312, 318, 333, 336, 343, 345, 351, 382, 395, 421, 435, 481, 484, 492, 494, 496, 753

Spemann, Wilhelm 244 Srdce, Alois 160, 418, 494, 519, 522, 524, 548 Srp, Jan 367, 753 Srp, Karel 17, 28, 34, 528, 543, 547, 722 Stach, Eduard 190 Stalin, Josif Vissarionovič 24–26, 31–32 Stanislavskij, Konstantin Sergejevič 665, 748 Stażewski, Henryk 661 Stefan, Paul 753 Stehlíková, Blanka 722 Steiner, Josef 667 Steinlen, Théophile Alexandre 598, 753 Steinová, Gertruda 597 Stendhal (vl. jm. Marie Henri Beyle) 221, 753 Stephanová, Věra 249 Stern, Eugen (též Evžen Štern) 477, 753 Stock – snad Stock, Miloslav 422, 424, 438, 443, 470, 753 Stockar, Rudolf (vl. jm. Stockar von Bernkopf) 250, 324, 329–331, 358, 367, 387–388, 754 Stolz, Jiří 318, 660–662, 668, 680, 685, 729, 754 Storch, G. 351 Straka, Albin 157 Stránský, Antonín 574, 754 Strauss, Johann 192, 380, 754 Strauss, Richard 666–667, 674, 754 Stravinskij, Igor Fjodorovič 662, 664, 754 Stretti, Viktor 152, 547–548, 714, 754

Strohmeyer, Ottheinrich (též Otto Heinrich) 303, 321, 329, 392, 754

Stromšík, Jiří 722

Strzemiński, Władysław 661, 674, 754

Stříbrný, Jiří 483

Stuckenberg, Fritz 371, 754

Studer, Claire viz Gollová, Claire

Stý, Jaroslav viz Hoffmeister, Adolf Suchánek 475

Sucharda, Stanislav 63, 211, 754

Suk, Antonín ml. 318, 323, 328, 373, 384, 392, 434, 453, 754

Suk, Antonín st. 374, 754–755

Suk, Ivan (vl. jm. Josef Suchánek) 526–527, 540, 542–547, 570, 572, 574, 578–579, 713, 754

Suk, Josef ml. 359, 754

Suk, Josef st. 218, 261, 303, 311, 316, 318, 326, 345, 359–360, 374, 384, 392, 395, 422–423, 429, 436, 448, 484, 487, 492–493, 517, 519, 521, 523, 539–540, 720, 723, 754

Suk, Václav František 493, 754

Suková, Emilie 754

Suková, Otilie (roz. Dvořáková) 311, 754

Suková, slečna – snad Němcová, Anna nebo Suková, Emilie 318, 754

Surikov, Vasilij Ivanovič 675, 754

Survage, Léopold Frédéric Léopoldowitsch 597, 599–600, 602, 754

Süss, Ladislav 61, 311, 319, 380–381, 398, 421, 517, 523–525, 530, 536, 539, 541, 546, 569–570, 572, 574–575, 579, 603–604, 754

Sutnar, Ladislav 524, 570

Světlá, Karolina (vl. jm. Johanna Rottová, provd. Mužáková) 264, 754

Svoboda, František Xaver 420, 754

Svoboda, Jan 435, 754

Svoboda, Jaroslav (též Jaro) 714

Svoboda, Karel 184, 754

Svoboda, Václav 196, 393, 433, 548

Svobodová, Růžena 264, 391, 419–421, 436, 444, 733, 754

Svojsík, Alois 52

Svojsík, Antonín Benjamin 52 Svrček, Jaroslav Bohumil (vl. jm. Švrček) 754

Svrčková, Frída 754

Sýkora, Oldřich 394 Szczepanik, Petr 722 Szczuka, Mieczysław 661, 754 Szulc, Mieczysław 661

Š

Šafařík, Pavel Josef 142 Šafránek, Jan 56, 152, 431, 440, 485–486, 754 Šak, Vladislav V. 546–548, 754 Šalda, František Xaver 183, 187, 192–199, 202, 204–205, 207, 210–211, 234, 267, 307, 314, 319, 420–421, 488, 547–548, 717, 719, 733, 754 Šámal, Jaromír (pseud. Kočka) 208–209, 215, 219, 299, 307, 336, 366, 435, 754 Šámal, Petr 450, 723

Šapovalenko, Nikolaj Nikolajevič 664, 754

Šatr, Alois 324, 328–331, 339, 358, 361, 367, 755

Ščukin, Sergej Ivanovič 666–667, 675, 755

Ščusev, Alexej 664

Šedivý, Ivan 722

Šetelík, Jaroslav 126, 167, 334, 350, 365, 436, 573, 755

Ševčenko, Alexandr Vasiljevič 668, 755

Šíma, Josef 26, 314, 338, 383, 391, 596, 599–600, 602, 604–605, 634, 639, 652, 728–729, 755 Šíma, Ladislav 51, 200, 244, 258–259, 334, 369, 436, 755

Šimáček, Matěj Anastasia 198, 755 Šimánek, Josef 421, 755

Šimek, Otokar 243 Šimon, František Tavík 200, 211, 231, 259, 304, 314, 383, 755

Šimonek, Emil 40, 42, 206, 235–236, 343, 348, 724, 755

Šimonek, Emilian 755

Šimonek, Karel 48, 50–51, 60, 140–141, 143, 148, 150–152, 154, 159–160, 164–165, 178, 180, 191–192, 210, 218, 235, 244, 320, 334, 365, 547–548, 755 Šimonek, Vilém (řeč. Vila) 147, 149–153, 155, 159, 165, 231, 233, 320, 347, 354, 362, 755 Šimonková, Marie 147, 755 Šimová, Kateřina 660, 666, 668, 671, 722 Šimsa, Jaroslav 398, 493, 538, 755 Šimůnek, Karel 51, 367, 436, 755 Šindler 151, 755 Šípek, Karel 300 Šír 492 Šíra – snad přezdívka Miroslava Širokého 56–57, 755 Široký, Miroslav 54, 58, 755 Škarda, Václav 50, 755 Šklovskij, Viktor Borisovič 676, 755 Škvorová, Marie 354, 360, 364, 369, 372–373, 441, 755 Šmejkal, František 722 Šmeral, Bohumír 516, 755 Šmíd 215, 755 Šolc 54 Šolc, Emil 182, 342 Šourek, Otakar 379, 393, 755 Špála, Václav 15–17, 196, 200–201, 211, 218, 228, 249, 258–261, 314, 318, 324, 329, 331–332, 338–339, 341, 343, 345, 347, 349, 357–358, 360, 362, 365, 367–368, 373, 375, 378–379, 381, 383–385, 387–388, 390–391, 396–397, 419, 421–429, 431, 433–434, 437–438, 441, 443–445, 447, 449, 452–453, 456, 464, 470, 473, 476, 481–482, 491, 493, 497, 518, 537, 539, 545, 568–570, 572, 755 Špatný, Emil 430, 755 Špet, Gustav 30, 34 Špillar, Karel 190, 194, 755 Špindler, Jaroslav 58, 755 Špíšek, Ferdinand 182, 755 Šrámek, Fráňa 218, 314, 318, 337, 432–435, 441, 451–452, 455, 457, 459, 465–467, 469, 471–472, 481, 484, 487–488, 518, 540–541, 547–548, 572, 755

Šraml, Max 528

Šrobár, Vavro 483

Šrom, Josef Eduard 662–663, 668, 680, 729, 755

Šrůta, Pavel 531

Šrůtek, Jan 51–53, 55–56, 193, 249, 328, 755

Štáfl, Otakar 259, 383, 755

Štanc, Jan (též Honza, Honsa, psed. Vratislav Stejcký) 127, 151, 153–169, 179, 182–183, 185–187, 189, 191–196, 198–200, 202–204, 206–210, 213, 216, 218, 224, 233–235, 239–242, 245–246, 252, 320, 334, 336, 340, 345, 347, 350, 352, 354, 361, 365–366, 419, 423, 435, 442–443, 448, 458–459, 465, 473, 477, 479, 484, 668, 755

Štefánik, Milan Rastislav 468

Štech, Václav Vilém 163, 195, 201, 215, 231, 302, 314, 324, 326, 330, 335, 339, 350, 353, 362, 367, 374, 438, 545, 755

Štechová, Marie 421, 755

Štenc, Jan 266, 302, 321, 327–328, 339, 394, 429, 494, 755

Štěpán, Václav 197, 218–219, 249, 260–261, 300, 311–312, 316, 326–327, 343, 345, 381, 431, 489, 492, 518–519, 744, 755

Štěpánek, Vladimír (též Štěpka, pseud. Leon Lavère) 48, 57–58, 60, 154–155, 161, 180, 183, 185–188, 192–194, 196, 198–199, 203, 209, 212, 215–216, 219, 225, 239, 249, 301–302, 311, 336–337, 378–379, 422, 432, 435, 755

Šterenberg, David Petrovič 600, 668–671, 674, 755

Štern 569

Štorch-Marien, Otakar 526, 541, 544, 546–547, 570, 668, 722, 755 Štorm 669

Štulc, Jaroslav (též Jarka) 482, 490, 493, 516–517, 520–521, 523, 537, 755

Štulc, Josef (též Jouza) 482, 497, 516, 523, 755

Štulc, Vladimír 303, 326, 340, 344–345, 352–354, 371–373, 376–377, 381, 384, 387, 392, 397, 424, 427–429, 431–432, 434–435, 443, 445–447, 450–451, 453, 457–459, 464–467, 472–473, 475–476, 478, 480, 482, 484–490, 492–493, 496, 508–509, 511, 513, 516–523, 525, 528–530, 532–540, 544, 546–547, 554–555, 557, 570–572, 574, 577, 579, 585, 602, 608–609, 623, 654, 711, 717, 726–729, 756

Štulcová, Táňa 484, 488–490, 496, 517–519, 521–523, 525, 532, 536, 539–540, 542–544, 546, 570–572, 574, 756

Šturc 212, 756

Štursa, Jan 211, 219, 261, 304, 319, 321, 341, 492, 756

Štyrský, Jindřich 11, 21–22, 30, 34–35

Šubert, E. 151

Šutera, Josef 541

Švabinský, Max 142, 190, 194, 303, 756

Švácha, Rostislav 667, 719, 721–722, 749

Švarc, Ladislav 520, 545, 756

Švehla, Antonín 483

Švejda, Jindřich 58, 61, 127, 143, 148, 150–151, 162, 180, 185–186, 188, 206, 208–209, 219, 234, 236, 252, 435, 756

T

Tacitus, Publius Cornelius 526, 756

Tagore, Rabindranath (též Rabíndranáth Thákur) 249, 264, 266, 268, 296, 387, 526, 528, 542, 756

Taine, Hippolyte 394, 756

Talich, Václav 484

Tanějev, Sergej Ivanovič 318, 393, 756

Tappert, Georg 301, 306, 310, 318, 329, 351, 373, 378, 756

Tatlin, Vladimir Jevgrafovič 22, 24, 668, 674–676, 756

Taube, Otto von 318, 351

Taussig, Ervín 314, 358–359, 363, 388, 756

Teige, František 756

Teige, Josef 38–42, 49–51, 53, 56, 59, 126–127, 130–133, 135–136, 141–142, 144–145, 147–148, 150, 157–158, 162–164, 166, 173, 181, 186, 190–191, 193–194, 198, 201, 213, 216–217, 219–220, 226, 239–240, 246, 257, 296, 299, 304, 318, 322, 326, 340, 359–360, 371, 373, 392, 418, 422–424, 426, 432–433, 442, 493, 698, 724–725, 756–757

Teige, Karel 756

Teige, Karel Vojtěch 52, 747, 756 Teige, Prokop 200, 366, 756 Teige, Zdeněk 49, 756

Teigeová, Hana (též Johanna) 29, 38–39, 41–43, 48–49, 53, 55, 57, 60, 63, 126–127, 129–136, 143–145, 149, 151, 155, 173, 181, 194, 212, 222, 248, 263, 303, 329, 332, 342, 345, 353, 359, 371, 380, 388, 393–394, 418, 423, 426, 432, 455, 487, 507, 542, 579, 602–603, 613, 621, 649, 651, 660, 663–666, 683, 689, 709, 724–725, 727–729, 738, 741, 748, 750, 755–756, 760 Teigeová, Marie 756

Teigeová, Pavla 200, 208–209, 756 Teigová, Helena ml. 709

Teigová, Helena st. 709 Teigová, Jana (též Hana, Hanča, Johanna, Žana) 29, 38–43, 48–50, 53, 55–57, 59, 63, 127, 129, 130–136, 140, 144–145, 149, 165, 167, 173, 194, 202, 212, 222, 244, 248, 263–265, 322, 329, 332, 342, 351, 353, 359, 368, 390, 393–394, 422–423, 426, 429, 432, 466, 487, 491, 522, 529, 575, 613, 621, 651, 660, 664–665, 683, 689, 709, 724–725, 729, 741, 756 Teinitzerová, Marie 367, 756 Teniers, David 250 Teniers, David III. 756 Teniers, David ml. 756 Teniers, David st. 756 Teniers, Juliaan 756 Teubner, B. G. 548

Theer, Otakar 152, 164, 190, 196, 202, 255, 260–261, 264, 266, 268, 299–300, 302, 306, 309–310, 319, 337, 358–359, 421, 449, 475, 488, 494, 756 Thogorma, Jean viz Guerber, Édouard

Thon, Jan 374, 756

Thuar, Hans 344, 756 Thun-Hohenstein, Franz Anton 50, 756 Tichomirov, Vasilij Dmitrijevič 663, 738, 756 Tichý, František 304

Tilschová, Anna Maria 421, 756

Tintoretto 297, 385, 756

Tittelbach, Vojtěch 31

Tizian 327, 394, 494, 601–602, 672, 756

Tkadlec, Jozef (vl. jm. Samuel Verner) 520, 756

Togores, José de 598, 756

Tolstoj, Lev Nikolajevič 188, 423, 756

Toman, Karel (vl. jm. Antonín Bernášek) 248, 300, 318, 421, 423, 491, 493, 496, 520, 522, 525, 572, 579, 756

Toman, Prokop 718

Tomášek, Jaroslav 518, 525, 538–539, 757

Topič, František 152, 181, 190, 303, 306, 308–309, 349, 359, 388–389, 394, 423, 431, 433, 482, 492, 546–548

Topp, Arnold 434–435, 757

Toulouse-Lautrec, Henri de 312, 398, 596–598, 666, 757

Toupalík 61

Trampota, Jan 200, 211, 334, 365, 383, 391, 522, 524, 714, 757

Trnka, Jiří 60

Trnka, Tomáš 459, 461–462, 464, 757

Trockij, Lev Davidovič (vl. jm. Lev Davidovič Bronštejn) 24, 742, 750, 757

Troníček, Karel 391, 524, 757

Tuček, Bedřich 181, 188, 249, 264, 304, 494

Tučný, František 368, 371, 373, 375–376, 378, 757

Tudesq, André 492

Turek, A. 51, 757

Turek, Petr 32

Turgeněv, Ivan Sergejevič 179, 313, 324, 757

Turková, Anna 420, 757

Turner, Joseph Mallord William 437, 446, 757 Tyl, Josef Kajetán 737

U

Uccello, Paolo (vl. jm. Paolo di Done) 601, 757

Udalcovová, Naděžda Andrejevna 668, 674, 676, 757

Uhde, Wilhelm 478, 757

Uhden, Maria 341, 392, 423, 757

Ullmann, Josef 334, 757

Unzeitig, Vítězslav 50, 61

Uprka, Joža (též Jóža Úprka) 140–141, 160, 184, 757

Urban, František 149, 757

Urbánek 53, 757

Ury, Leo Lesser 143, 757

Urzidil, Johannes 481–482, 757

Utkin, Petr Savič 676, 757

Utrillo, Maurice 596, 598–600, 757

Utter, André 600, 602, 757

Utzinger, Rudolf 634

V

Václavek, Bedřich 31, 635, 648, 663, 717, 728

Váchal, Josef 391, 757

Vachková, Pavla 200, 757

Vachtangov, Jevgenij Bagrationovič 669, 757

Vajtauer, Emanuel 535, 540, 542, 757

Valadon, Suzanne 600, 757

Vallotton, Felix Édouard 319, 757

Valmier, Georges 597, 757

Váňa, František Xaver (pseud. M. Angelo) 48, 147, 151, 166, 180, 183, 185–188, 194, 196, 199, 207, 209, 212–213, 216, 219, 224, 239, 261, 301–302, 310–311, 316, 336–337, 365, 423, 435, 465–466, 488, 757

Vančura, Jan (též Hanuš) 63, 127, 163–164, 166, 194, 201, 234, 246, 757

Vančura, Vladislav 22, 479, 525, 540, 542, 547, 570–574, 577, 579, 603, 757

Vančurová, Ludmila 603

Vančurová, Žofie 127, 163–164, 166, 194, 201, 757

Vanderpyl, Fritz René 598, 757

Vaněk, Karel (též Kódl, pseud. Petr Larm) 15, 17, 60, 143, 145, 147, 153–154, 159–162, 164–166, 168, 179–180, 182–187, 189–191, 193–194, 196, 198–201, 203, 207–216, 218–229, 231, 233–235, 237, 239–240, 243–246, 248–253, 256, 259–268, 297–302, 307, 311–312, 315–320, 324–326, 328–333, 335–340, 342, 344–346, 349–350, 354–358, 361–363, 365–368, 370, 373–378, 380–387, 390–394, 407, 422–426, 428, 433–435, 447, 453, 458, 465, 467, 476, 479–480, 482, 488, 494, 498, 518–520, 522–525, 535, 537–541, 544, 546–547, 570–573, 577, 579, 603, 726, 757

Vaněk, Ludvík ml. 185, 200, 212, 259, 324, 328–330, 333, 338–340, 347, 351, 356–357, 361, 368, 370–373, 375–376, 378–383, 392–393, 398, 421, 424, 428, 433–434, 476, 494, 498, 519–520, 524–525, 538, 540, 757

Vaněk, Ludvík st. 757

Varlet, Théo 386, 757

Vasiljev, Fjodor Alexandrovič 675, 757

Vasiljevna viz Vasiljevová, Maria Ivanovna

Vasiljevová, Maria Ivanovna (též Marie Vassilieff) 599, 758

Vasněcov, Viktor Michajlovič 675, 758

Vauxcelles, Louis 602

Vávra, Jaroslav 722

Vébrová 459, 465–466, 472, 474

Vejrych, Karel 758

Vejrych, Rudolf 391, 758

Vejrychová, Libuše 546–547, 758

Velázquez, Diego 17, 214, 327, 385, 446, 672, 758

Velde, Henry van de 250, 758

Verdi, Giuseppe 380, 758

Verdilhan, André Alexandre 249, 758

Verdilhan, Louis Mathieu 249, 758

Verhaeren, Émile 188–192, 195, 219, 224, 297, 304, 314–315, 318–319, 325, 341, 343, 355, 361, 377, 393, 395, 422, 424, 431, 435, 451, 758

Verlaine, Paul 297, 308, 319, 345, 388, 394–395, 435, 571, 758

Verne, Jules 49–51, 53, 55, 61, 168, 248, 390, 435, 758–759

Veronese, Paolo 601–602, 758

Veselá, Radmila 602, 722

Veselík, Karel 579

Veselý, Richard 54, 56–58, 758

Veselý, Roman 393, 758

Vesnin, Alexander 758

Vesnin, Leonid 758

Vesnin, Victor 758

Viegener, Eberhard 455, 758

Vielé-Griffin, Francis 377, 758

Viertel, Berthold 303, 308, 758

Vildrac, Charles (vl. jm. Charles Messager) 297, 314, 327, 386, 449, 530, 534, 536–539, 542, 736, 758

Vildrac, Rose 600, 758

Vilém II. Pruský 483, 758

Vilímek (učitel) 135, 334, 348, 365, 725, 758

Vilímek, Josef Richard 50–51, 147, 151, 166, 203, 232, 668

Villiers de l’Isle Adam, Auguste 186, 435, 758

Vít, Václav 188

Vítek, Jiří 299, 301, 307, 758

Vladislav, Jan 32

Vladyka, Ladislav P. (vl. jm. Ladislav Přimda) 479, 524–525, 535, 537–538, 540, 542, 544, 547–548, 570, 578, 758

Vlach, Jaroslav 48

Vlaminck, Maurice de 327, 367, 384, 492, 598, 600, 666, 668, 758

Vlašín, Štěpán 34–35, 723

Vobrubová-Koutecká, Jaroslava (též Vobrubová-Veselá) 521

Vočadlo, Přemysl O. 313

Voegelin, Eric 20–21, 35

Vogeler, Heinrich 476, 758

Vojan, Eduard 195, 199, 201, 207, 252, 309–310, 758

Vojtěchovský, Miloslav 419, 758

Vojtěšková, Jana 359, 723

Vojtíšek, Václav 485, 758

Vojvodík, Josef 723

Volnyj, Ivan Jegorovič 491, 494, 758

Voltaire 349

Vorlíček 542–543, 758

Vorovskij, Vaclav Vaclavovič 665, 758

Vortel, Václav 597, 715, 718, 728

Vrbenský, Bohuslav 527

Vrbovec, Josef 542, 758

Vrchlický, Jaroslav (vl. jm. Emil Frída) 154, 180, 187, 194, 213, 218, 258, 264, 318, 333, 343, 345, 360, 491, 494, 521, 758

Vrubel, Michail Alexandrovič 675, 758

Vrzal, Emanuel 166, 758

Vycpálek, Ladislav 249, 261, 311, 327, 345, 431, 448, 484, 496, 758

Vydra, Václav 449, 758

Vysoký, Hynek 539, 758

W

Waescher, Aribert 455, 758

Wagner, Jan 394

Wagner, Richard 200–201, 243, 327, 758

Wachsman, Alois ml. 15, 222, 224–225, 228–229, 248–250, 252, 258–259, 297–298, 317, 320–324, 326, 328–333, 335, 338–340, 342,

344, 347–349, 352, 354–356, 358, 360–362, 366–367, 370, 372–373, 375–378, 380–385, 387–388, 391–392, 424–426, 428–429, 433–435, 444, 448, 453, 478–480, 482, 492–493, 523–524, 537, 539–541, 544, 547, 570, 579, 758

Wachsman, Alois st. 64, 223, 521, 758

Walcamp, Mary 535

Walden, Herwarth (vl. jm. Georg Lewin) 340–341, 344, 397, 423, 433, 451, 758

Walters, Henry Beauchamp 545, 759

Waroquier, Henri de (též Henry) 597, 759

Watteau, Antoine 28, 184, 250, 548, 759

Wauer, William 425, 453, 759

Wedekind, Frank 320, 323–324, 759

Weil, Bedřich 252, 759

Weil, Jiří 31, 252, 398, 538, 759

Weill, Berthe 599, 759 Weiner, Richard 250–252, 254–255, 261, 296, 298, 300–301, 307, 310, 314, 325, 337, 345, 347, 431, 443, 448, 471, 481, 487, 519, 522, 529, 759 Weinert, Rudolf 425, 759

Weinfurter, Eduard 220, 759 Weisgerber, Albert 194, 202, 759 Weiskopf, Franz Carl 579 Weiss, Ernst 527 Wells, Herbert George 61, 157, 168, 435, 759 Wenig, Adolf 183, 421, 759 Wenig, Josef 207, 759 Wense, Jürgen von der 351, 759 Werfel, Franz 304–306, 308, 310, 321, 325, 327, 329–330, 333, 341–342, 349, 363, 396, 423, 538, 540, 547, 759 Werth, Nicolas 30, 35 Westeheim, Paul 598 Wetzel, Ines 329, 481, 759 Whitman, Walt 187–188, 190–193, 195–196, 202, 204, 211–213, 216, 218–219, 226, 228, 235, 315, 318, 344, 355, 361, 395, 435, 441, 443, 463–464, 466, 477, 535, 636, 759 Wiendl, Jan 25, 35, 723 Wilde, Oscar 164, 210, 217, 237, 247, 252, 262, 264–265, 315, 363, 759 Wilson, Thomas Woodrow 483 Winter, Zikmund 219 Witkovsky, Matthew S. 723 Wögerbauer, Michael 450, 723 Wojkowicz, Jan z 181, 190, 260, 313, 315, 421, 759 Wolfenstein, Alfred 382, 759 Wolff, Kurt 325 Wolf, Hugo 300, 480, 759 Wolker, Jiří 547, 575, 597, 602, 613, 717, 723, 728, 759

Worringer, Wilhelm 548, 572, 759 Wroniecki, Jan 434–435, 475, 759 Wuthenow, Ralph-Rainer 18, 35 Wutsdorff, Irina 28, 35

Z

Zadkine, Ossip (vl. jm. Iosel Aronovič Cadkin) 26, 600–602, 634, 750, 759 Záhoř, Zdeněk 160, 359, 759

Zahradník, Isidor (vl. jm. Theodor Zahradník) 432–433, 449, 759

Zach, Aleš 723

Zacharov, Andrej Dmitrijevič 675, 759 Zajíc 185, 195, 208–209, 219, 366 Zajíc, M. A. 537, 540, 714, 759

Zamoyski, August Graf 475, 759 Zamrazil 48

Zamrazil, Václav (řeč. Zabrzdil) 40, 48–62, 64, 127, 132, 134, 147, 154–158, 160–165, 167, 204, 209, 219, 227–228, 230–232, 235–236, 238–239, 241–243, 248–253, 256–258, 263, 299, 303, 311, 313, 319, 323, 333, 340, 343–346, 351–352, 359, 371–372, 374, 421, 441, 454–455, 457, 467–468, 472, 487–491, 517, 523, 526, 529–530, 532–533, 535, 547, 603, 724–725, 759

Zápotocký, Antonín 544 Żarnowerówna, Teresa 661

Zatloukal, Květoslav 186

Závada, Vilém 31 Zavadil, Jan (též Honza, Honsa) 15, 54, 141, 168, 182–183, 185–187, 191, 193–201, 203–204, 208–210, 212–219, 222–232, 234–237, 239–254, 256–257, 259–260, 263–267, 296–301, 303–304, 306–308, 311, 316, 320, 322, 324–325, 327, 334–337, 344, 350, 354, 356–358, 360–361, 363, 366–367, 370–371, 373–376, 381–382, 426, 435, 476–477, 482, 492, 759

Závodský, Artur 723 Zborowski, Léopold 601, 759 Zelenka, Ladislav 303, 484, 759

Zeman, Jan 249, 299–300, 302, 320–321, 375, 377, 379, 393, 436, 526, 759

Zenger, Václav Karel Bedřich 237, 759 Zenkl, Petr 48, 760 Zeyer, Julius 488, 521, 760 Zierath, Willy 318, 760 Zikmund, Antonín 667 Zišková 63, 760

Zita Bourbonsko-Parmská 322, 325 Zítek, Ota (též Otto) 492, 518, 760

Zitzewitz, Augusta von 382, 433, 760 Zizler, Jiří 723

Zola, Émile 166, 329, 396, 760

Zrzavý, Jan 11, 15, 17, 25, 34, 222, 259, 297, 314, 330, 338–340, 347, 349, 358, 362, 368, 373, 381, 383–388, 390–391, 396–397, 420, 425–429, 434–437, 441, 447, 464, 475, 481–482, 518, 541, 547, 568, 577, 604, 634, 760

Zuloaga, Ignacio 666, 760 Zumr, Josef 723

Zurbarán, Francisco de 17, 218, 231, 327, 385, 601, 672, 760

Zusi, Peter A. 723

Zvachová-Spiegelová, Ida 249 Zvěřina, Ladislav Narcis 420, 760 Zykmund, Václav 760

Zykmundová, Aloisie (řeč. Lula) 331, 354, 760 Zykmundová, Marie (roz. Pössnerová) 331, 760

Žalud, Augustin 146, 760

Želenský, Karel 201, 760 Židlický 53, 148, 760 Živný, Jiří 387, 419

OBSAH

S9

VŮLE K PRAVDĚ A VŮLE K SEBEKLAMU

V DENÍCÍCH KARLA TEIGEHO (1912–1925)

Josef Vojvodík

S47 S125 S139 S177 S295 S417 S515 S567 S595 S633 S659

DENÍKY 1912–1920 1912 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920

CESTOVNÍ DENÍKY 1922–1925 1922 1924 1925

S716

EDIČNÍ ZPRÁVA A PŘÍLOHY

Ediční zpráva Soupis časopisecky či knižně publikovaných prací Karla Teigeho, komentovaných či připomenutých v denících 1912–1925 Seznam využívaných zdrojů a sekundární literatury Seznam vyobrazení

REJSTŘÍK

SUMMARY

SRP, Jan: Vilímkovy místopisné mapy zemí Koruny české. List 1. E-5. Benešov–Sedlčany. 1 : 100 000. Jos. R. Vilímek, Praha 1890–1918. 1 mapa, barev.; 33 × 41 cm na listu 42 × 52 cm, přední strana desek 22 × 15 cm. Zdroj: Mapová sbírka, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova.

Karel Teige: Diaries 1912–1925

This edition of the diaries of Karel Teige (1900–1951), one of the most prominent personalities and key organiser of the Czech avant-garde, presents a set of records spanning the period 1912–1925, following the artist’s life from age twelve to twenty and his subsequent travels abroad. The diaries Teige wrote as a student at the grammar school on Křemencova Street in Prague, and later as a university student, provide a comprehensive picture of the development of his personality against the backdrop of historical events that mark the transformation of Czech society before, during, and after WWI, including the founding years of the First Czechoslovak Republic. They also bear witness to the beginnings of Teige as a sensitive artist, as he reflects on his own artistic activities, and on the place of art within the broader artistic, cultural, and social context. The artist here comments on his own interpretations and encounters with various works of art, and on his meetings with the eclectic friends and personalities that made up contemporary artistic and cultural life during that period. He also comments on his correspondence of that time (most of which has not been preserved), ponders over various artistic and theoretical influences, and documents his own decisive role in organising the artistic and artistic-political life of his generation. The diaries also plainly document the background and context of Teige’s political radicalisation, which greatly influenced many friends and companions of his generation: the diaries of 1922 and 1924, for example, written on his trips to France and Italy, as well as the diary, most notably, from the autumn of 1925, when he travelled with the Czechoslovak delegation to Moscow and Leningrad. Describing his stay in the Soviet Union, Teige shares rather uncritically in the enthusiasm of the builders of the nascent communist state – an attitude typical of pro-communist Western visitors to the USSR during that period. Additionally, the edition includes more than 300 reproductions, commentaries, and an essay by Josef Vojvodík. It is published in cooperation with the Akropolis Publishing House together with the Faculty of Arts of Charles University and the Museum of Czech Literature, with the support of the Ministry of Culture of the Czech Republic.

Karel Teige Deníky

Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj a řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Projekt je realizován v rámci výzvy Excelentní výzkum a jeho výstupy jsou určeny pracovníkům výzkumných organizací a studentům doktorských studijních programů.

Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy (nám. Jana Palacha 1/2, 116 38 Praha 1, www.ff.cuni.cz) a Památníkem národního písemnictví (Strahovské nádvoří 132/1, 118 38 Praha 1, www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz) v roce 2022 jako 452. publikaci nakladatelství Akropolis

Publikace vznikla na základě institucionální podpory dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace poskytované Ministerstvem kultury.

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy (nám. Jana Palacha 1/2, 116 38 Praha 1, www.ff.cuni.cz) a Památníkem národního písemnictví (Strahovské nádvoří 132/1, 118 38 Praha 1, www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz) v roce 2022 jako 452. publikaci nakladatelství Akropolis

Ediční příprava Jan Wiendl a Tereza Sudzinová Komentář Jan Wiendl

Uspořádání obrazových příloh Tomáš Pavlíček Bibliografie prací Karla Teigeho Jan Wiendl Rodokmen Karla Teigeho Zdena Wiendlová Heslář Jan Wiendl, Zdena Wiendlová Rejstřík Jaroslav Vlček Redakce Zdena Wiendlová

Stará škola (staraskola.net)

Studie Josef Vojvodík Redakce Zdena Wiendlová Uspořádání obrazových příloh Tomáš Pavlíček Bibliografie prací Karla Teigeho Jan Wiendl Rodokmen Karla Teigeho Jan Wiendl, Zdena Wiendlová Heslář Jan Wiendl, Zdena Wiendlová Rejstřík Jaroslav Vlček Grafická úprava a obálka Michal Smejkal a Ondřej Lím, Studio Symbiont Předtisková příprava obrazových příloh a sazba písmem Matter Stará škola (www.staraskola.net)

Tisk Tiskárna Helbich, a.s., Valchařská 36, 614 00 Brno

Vydání první, 792 stran

– Akropolis)

– Akropolis)

ISBN 978-80-7470-416-1 (Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7671-037-5 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta) ISBN 978-80-87376-84-3 (Památník národního písemnictví) ISBN 978-80-7470-417-8 (PDF; Filip Tomáš — Akropolis) ISBN 978-80-7671-038-2 (PDF; Univerzita Karlova, Filozofická fakulta) ISBN 978-80-87376-85-0 (PDF; Památník národního písemnictví)

Doporučená cena včetně DPH 899 Kč www.eshop.akropolis.info

Soubor deníků Karla Teigeho z let 1912–1925, včetně jeho cestovních deníků, představuje unikátní sled zápisků, které si Teige s větší či menší pravidelností vedl od dětských do raně dospělých let, a to jako student pražského gymnázia v Křemencově ulici, posléze jako univerzitní posluchač a především coby začínající umělec, který přemýšlí o svých výtvarných a literárních aktivitách a o umění a jeho místě ve společnosti obecně.