Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Valencijské společenství (katalánsky Comunitat Valenciana, španělsky Comunidad Valenciana) je historické území a současně jedno ze 17 autonomních společenství, rozkládající se na východě Španělska při pobřeží Středozemního moře, pojmenované podle svojí metropole Valencie (šp. Valencia). Hovoří se zde katalánštinou (zde označována jako valencijština), která je prvním úředním jazykem, na západě regionu španělštinou, která má postavení druhého úředního jazyka.
Valencie se od 30. listopadu 1833 člení na 3 provincie:
Valencijské společenství je jižním sousedem Katalánska na pobřeží Středozemního moře, které láká svým písečným pobřežím (Costa del Azahar, Costa de Valencia, Costa Blanca). Do moře ústí mnoho řek, které vytékají z hor, které na většině území nejsou daleko od pobřeží: např. Mijares, Turia, Júcar. Nejvyšší horou je Cerro Calderón (1837 m) v severní části země. Za zmínku stojí také Penyagolosa (1814 m). Země má rozlohu 23 255 km2 a dělí se na tři provincie: Castelló de la Plana (8 okresů), Valencia (14 okresů) a Alacant (10 okresů). K Valencijsku také patří oblast Ademús mezi Kastílii a Aragonem.[1]
K roku 2009 mělo 15 obcí více než 50 000 obyvatel: