Fuldamobil
| Fuldamobil | |
|---|---|
 Logo | |
 Fuldamobil N-2 (1952–1954) | |
| Základní údaje | |
| Datum založení | 9. března 1950 |
| Datum zániku | 1969 |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | automobilový průmysl |
| Produkty | automobil |
| Majitel | Elektromaschinenbau Fulda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fuldamobil byla německá automobilová značka, která vznikla po druhé světové válce. Název dostala podle města Fulda, kde její minivozy vyráběla společnost Elektromaschinenbau Fulda v letech 1950–1969. Vozy dodávala i jako stavebnice.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Druhá světová válka zvýšila počet lidí s řidičskými zkušenostmi i postižených. Vozový park byl důsledkem přerušení výroby a vojenskému zabavování obstarožní, značně vážně poškozený, mnohdy zničený nebo rozbitý a zbytek většinou opotřebený provozem na náhražková paliva. Ve světě stoupl zájem o nedrahé úsporné vozy.
Norbert Stevenson, jenž studoval krátký čas strojní inženýrství v Berlíně a pracoval jako novinář na volné noze, se za poválečné hospodářské krize rozhodl v Německu navrhnout velmi úsporný a jednoduchý 3kolový minivůz se dvěma místy. Počáteční práce financovaná vydavatelem novin Rhein-Zeitung, pro které Stevenson psal, musela být pro hospodářskou obtížnost v létě 1949 přerušena. Po oslovení několika společností přesvědčil nakonec projektem Dipl.-Ing. Karla Schmitta, prodejce Bosch ve Fuldě a provozovatele malé společnosti Elektromaschinenbau Fulda, jehož dílna mohla omezený počet minivozů vyrábět.
Prototyp představený 9. března 1950 neměl snadný zrod, postrádali výrobní zařízení i zkušenosti a některé díly museli obstarat na černém trhu. Společnosti se přesto podařilo udělat z typu Fuldamobil nejdéle vyráběný německý minivůz. Prošel rozsáhlým zdokonalováním a dík praktičnosti se licenčně nakonec vyráběl téměř na všech kontinentech. Stabilitě vozu při jízdě velmi pomáhal negativní poloměr rejdu předních kol – s podobným řešením přišel až Citroën DS 19 v roce 1955 a používá jej většina automobilů s předním pohonem.
Prodávané typy[editovat | editovat zdroj]
N[editovat | editovat zdroj]
V únoru 1951 přišel na trh první sériový model, Fuldamobil N. Tříkolový trubkový rám s jedním zadním kolem nesl dřevěnou kostru karoserie potaženu překližkou, kterou kryla na rozdíl od ocelového plechu u prototypu umělá kůže. Jednoválcový vzduchem chlazený dvoutaktní motor Baker & Pölling objemu 248 cm³ s 8,5 k umístěný před zadním kolem, které řetězem poháněl, zjednodušoval celý mechanismus. Nahradil obdobný příliš slabý 198 cm³ motor Zündapp u prototypu s 6,5 koní. Maximální rychlost stoupla z 65 km/h na 75 km/h.
N-1[editovat | editovat zdroj]
V srpnu 1951 změnil Fuldamobil poprvé tvar. Původní dopředu vyrovnaně se svažující čelo nepřipomínalo auto a zákazníci chtěli přední kapotu, přestože byl motor vzadu a jediný užitkový prostor nad ním. Vůz dostal falešnou kapotu, byl o 13 cm delší a získal přezdívku "náprsní auto".
Poslední N-1 měly na dřevěnou kostru karoserie přibitý zrnitý hliníkový plech. Lak byl většinou pro úsporu vynechán. Vozům se začalo přezdívat stříbrná blecha.
N-2[editovat | editovat zdroj]
V září 1952 se zaměnil motor za 359 cm³ Fichtel & Sachs s 9,5 k – předchozí byl příliš nespolehlivý, přibyla zadní boční okna a změnila obsaditelnost na 2 + 2 osoby. Roadster měl pouze místo pro dva. Maximální rychlost stoupla na 80 km/h. Oblíbenost začala stoupat a výroba se zvýšila. Vyráběl se paralelně s nástupci až do roku 1955.
S-1[editovat | editovat zdroj]
Byl představen v červenci 1953 jako větší doplněk k N-2. Konstrukčně vycházel z předchůdce, byl ale mírně větší, praktičtější a vypadal moderněji. Křivkami se inspiroval u Porsche 356, záď ale vypadala spíš jako vajíčko a pro celkový vzhled měl přezdívku "kufr na cello". Hliníkový plech karoserie byl tepelně tvarován. Zadní výklopné dveře s malým zadním oknem umožňovaly přístup do zavazadlového prostoru nad zadním kolem a 197 cm³ motorem ILO s 9,5 k. Maximální rychlost zůstala na 80 km/h.
Nordwestdeutscher Fahrzeugbau z Wilhelmshavenu vyráběl tento model od března 1954 do srpna 1955 v licenci s názvem Fuldamobil NWF 200. Ve srovnání s hlavními rivaly Messerschmitt KR 200 a následně představeným BMW Isetta zaostával. Oba byly výkonnější, rychlejší a za 2395, resp. 2580 DM proti 2780 DM levnější. Odbyt klesl a výroba NWF 200 byla v srpnu 1955 zastavena. Peněžní tok Nordwestdeutscher Fahrzeugbau ovládaly záhy problémy a v září 1955 společnost vyhlásila bankrot.
S-2[editovat | editovat zdroj]
V únor 1954 nahradil S-1. Změnou byl 359 cm³ motor Fichtel & Sachs s 9,5 k a větší zadní okno. Maximální rychlost zůstala na 80 km/h.
S-4[editovat | editovat zdroj]
V roce 1955 nahradil S-2. Podstatné snížení daňových výhod na tříkolové vozy vedlo k obvyklé instalaci druhého kola na úzkou zadní nápravu bez diferenciálu. Vůz byl znatelně stabilnější. Motor Fichtel & Sachs objemu 191 cm³ měl 10 k. Maximální rychlost stoupla na 85 km/h.
V malých počtech se stejnou technikou, ale otevřenou karoserií vznikal roadster S-5.
S-6[editovat | editovat zdroj]
V roce 1956 nahradil S-4. Místo dřívějších výklopných zadních dveří s oknem měl pevné panoramatické zadní okno tvaru slzy z plexiskla a skvělý výhled dozadu. Neexistovala verze roadster. Maximální rychlost byla 80 km/h. Nejzákladnější VW Brouk stál 3 770 DM, S-6 jen 2 250 DM. Karl Schmitt hledal společníka na hromadnější licenční výrobu. S motocyklovým výrobcem Zündapp, který se chtěl rozšířit do světa mikroaut, dosáhl ekonomické dohody, Zündapp se ale vyvázal a začal stavět větší čtyřmístný minivůz Janus.
S-7[editovat | editovat zdroj]
V roce 1957 nahradil S-4. Byl výrazně lehčí, měl sklolaminátovou karoserii a větší okna. Maximální rychlost stoupla na 85 km/h. Výrobně mnohem jednodušší karoserie přilákala licenční výrobce v mnoha zemích a model se rychle stal nejúspěšnějším typem. Roadster s názvem Sporty byl k dispozici pouze do září 1965. Tehdy nahradil dvoutaktní motor 198 cm³ vzduchem chlazený čtyřtakt Heinkel s 10 k z minivozu Heinkel Kabine. Současně byla upravena nožní brzda. Ovládala se hydraulicky a ne pomocí lanového táhla. Facelift umístil falešnou masku chladiče nad přední nárazník. Výroba byla ukončena roku 1969 bez nástupce.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Zpočátku byly prodávaly vývojové prototypy. Od roku 1951 do roku 1969 se v mnoha generacích v Německu vyrobilo celkem asi 2900 vozů Fuldamobil, které byly hojně používané.[1] Ve srovnání s jinými výrobci to není příliš, ale na malou společnost je to značné číslo. Není započteno přibližně 700 vozů vyrobených na základě licence další německou značkou Nordwestdeutscher Fahrzeugbau.
Typ S-7 se licenčně vyráběl v mnoha zemích světa. Počet takto vyrobených vozů výrazně předčil závody Fulda, i když většina výroby byla ve srovnání s nimi velice krátká.
Vyráběl se jako Nobel 200 v Turecku, Británii a Chile, Fuldamobil v Jižní Africe, Bambi v Argentině, Bambino v Nizozemsku, Hans Vahaar v Indii a Fram King Fulda ve Švédsku. V Turecku byl prvním sériově vyráběným vozem, vznikal zde v letech 1958-1961. V Řecku byl vyráběn nejdéle, od roku 1962 do roku 1971 společností Attica jako Attica 200 a od roku 1968 do roku 1974 s novou vlastní karoserií společností Alta jako Alta A200. V Argentině se vyráběl i pick-up založený na roadsteru.
Tabulka typů[editovat | editovat zdroj]
| model | výroba | obecně | počet | cena v DM |
|---|---|---|---|---|
| prototyp | 1950 | šikmá přední část karoserie splývající s čelním sklem bez zalomení, motor Zündapp s 198 cm³, karoserie z ocelového plechu, tříkolová | 1 | 1850 (plán) |
| N | 1951 | šikmá přední část karoserie splývající s čelním sklem bez zalomení, motor od firmy Baker & Pölling s 248 cm³, karoserie z ocelového plechu, tříkolová | 74 (z nich nejméně 22 roadsterů) | 2250 |
| N-1 | 1951–1952 | jednoduchá přední část, motor od firmy Baker & Pölling o 248 cm³, původně ocelová karoserie, nakonec hliníková karoserie, přezdívaná Stříbrná blecha, tříkolová | cca 320 | 2490 |
| N-2 | 1952–1955 | jednoduchá přední část, motor od firmy Fichtel & Sachs s 359 cm³, hliníková karoserie z plechu, přezdívaná Stříbrná blecha, tříkolová | 380 | 2760,
od 7/1953 2990, od 6/1954 2200 |
| S-1 | 1954 | jednoduchá přední část, motor MOP 197 cm³, oválná karoserie s víkem zavazadlového prostoru, tříkolová | 3 + cca 700 NWF 1954–1955 | 2780 |
| S-2 | 1954–1955 | jednoduchá přední část, motor Fichtel & Sachs s 359 cm³, oválná karoserie s víkem zavazadlového prostoru, tříkolová | cca 430 | 2990, od 6/1955 3350 |
| S-3 | 1956 | jednoduchá přední část, motor Fichtel & Sachs s 191 cm³, oválná karoserie s víkem zavazadlového prostoru, tříkolová | 2 | |
| S-4 | 1955–1956 | jednoduchá přední část, motor firmy Fichtel & Sachs o velikosti 191 cm³, oválná karoserie s víkem zavazadlového prostoru, čtyřkolová, na přání tříkolová, shodná s S-5 kromě karoserie | cca 168 | 2780 |
| S-5 | 1955–1956 | jednoduchá přední část, motor od firmy Fichtel & Sachs o 191 cm³, oválná karoserie, roadster, čtyřkolová, na přání tříkolová, shodná s S-4 kromě karoserie | ||
| S-6 | 1956–1957 | jednoduchá přední část, motor Fichtel & Sachs 191 cm³, oválná karoserie s panoramatickým zadním oknem, čtyřkolová, na přání tříkolová | cca 123 | 2890 |
| S-7 | 1957–1965 | jednoduchá přední část, motor Fichtel & Sachs o 191 cm³, oválná plastová karoserie s panoramatickým zadním oknem, čtyřkolová, na přání tříkolová | cca 440 | 3100 |
| 1965–1969 | jednoduchá přední část, motor Heinkel o objemu 198 cm³, oválná plastová karoserie s panoramatickým zadním oknem, čtyřkolová, na přání tříkolová, falešná mřížka chladiče | cca 260 | 3450 |
Technické parametry[editovat | editovat zdroj]
- typy: S-6, S-7, N-2, S-2
- rok výroby – 1950-1959
- vyrobených kusů – 2 201
- rychlost – 80 km/h
- místo výroby – Německo, Fulda
- návrhář – Norbert Stevenson
- výhody – snadné parkování, vhodné na nákupy
- nevýhody – nepohodlné, náročná údržba, dřevěný rám
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Nejošklivější auto, které jsme dnes našli na internetu II. - Garáž.cz. www.garaz.cz [online]. [cit. 2023-09-30]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fuldamobil na Wikimedia Commons
- kolorovaný obrázek prvního prototypu https://www.flickr.com/photos/mrscharroo/5990461996/
