RECENZE: Láska je láska? Čirá lyrická komedie, ale pro koho

Pošetilosti lásky totiž sleduje v širokém generačním záběru. A s nepopiratelným vtipem, který perlí jemně a nevtíravě v domáckých, herecky jistých situacích.

Z filmu Láska je láska 10 fotografií

Ondřej Vetchý u fotbalového přenosu schovává pivo před velitelskou manželkou Simony Stašové jako malý kluk, ale přece jen najde odvahu zastat se syna, jehož homosexualitu se maminka rozhodne rázně léčit. Petr Nárožný své filmové nevidomé vnučce kouzelně líčí "razítkovací" pasáže Ostře sledovaných vlaků nebo jí v rozpacích kupuje vysněná tanga. A Eliška Balzerová si vychutnává koktejl "alzheimera" a marihuany, s nímž její hrdinka jakoby stále roztančená odzbrojuje i policisty: dáma v rauši se slovníkem teenagerů. Přičemž úsměv tu postupně nabude na smutku.

Ovšem objeví se i lidovější, levnější humor, od erotických salonů přes robertky k chlípnému kustodovi Rudolfa Hrušínského. A pak je tu čirá romantika mládí: plavá víla od klavíru a snědý kytarista od škopku se postaví proti hranicím světa, kde od Romů hrozí víc než veselé léto na dvorku.

Vztah téhle modelové dvojice by kýčař nazval čistou studánkou, leč jeho pohádková neposkvrněnost a pozitivní naivismus odzbrojí téměř v duchu hudební romance Once.

Bohužel ve druhé půli se mozaika rozpadá na nevyvážené úseky "mládí" a "stáří", trčí tu sponzorské výrobky a finále plave plačtivostí. Jako celek to není zlé: taková mile nevýbojná, trochu televizní romance se smířlivou náladou a vděčnými situacemi. Nadějný scenárista jen potřebuje silného dramaturga.