RECENZE: Ridley Scott se svým Prometheem neděsí a bohužel se opakuje

Nikdo nepochybuje o tom, že Scott dával během třiceti let, kdy se vědecko-fantastickému hororu nevěnoval, dobrý pozor. Na své následovníky musel být hrdý. Štafetový kolík příběhu o vraždícím predátorovi po něm převzali James Cameron, David Fincher a Jean-Pierre Jeunet a každý rozvinul Aliena po svém.

Prometheus se k okamžiku, kdy se hromada zubů ve slizkém aspiku objevila ve vesmíru poprvé, vrací jen okrajově. Přestože se starý mistr nakonec rozhodl živočichopisu vetřelce nevěnovat a rozvinul novou zápletku, zároveň z díla, které mu přineslo věhlas, hltavě čerpá. Ano, Ridley Scott se opakuje, i když to dělá krásně a precizně.

Zatímco vějička k prvním Vetřelci varuje, že ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší, plakát k Prometheovi hlásá, že "něco" váš křik přece jen slyšet může. Téměř sto let po začátku třetího tisíciletí skupina vědců zjišťuje, že nám stvořitel nechal vzkaz ukrytý pod silným nánosem prachu. V chrámech a jeskyních starobylých civilizací čeká mapa, která má lidstvo dovést až na práh našich božských rodičů.

O jejich existenci nás Scott nenechá pochybovat ani vteřinu. Přes vulkanickou krajinu přelétá obří stín létajícího talíře a nad vodopádem se bytost podobná lidské soše z bílého mramoru rozpouští ve vodní pěně. Bůh umírá a rodí se nový život v té nejprostší formě. O tisíce let později se potomci tohoto tvora vydávají na zdánlivě vznešenou výpravu. Fakt, že na jejím konci nebude čekat werichovský pán s plnovousem, ale hrůzyplná realita nepřátelské civilizace prozrazuje už v traileru zadýchaná Noomi Rapaceová.

Prometheus 60 % USA / Velká Británie, 2012, 119 min Režie: Ridley Scott Hrají: Noomi Rapaceová, Michael Fassbender, Guy Pearce, Charlize Theronová, Idris Elba Kinobox: 69 % IMDb: 7.0

Bohužel, její badatelka Elisabeth Shawová jako mladší a naivnější verze poddůstojnice Ripleyové představuje hlavní zdroj nekončícího déjà vu, které diváka neopustí prakticky až do konce filmu. A co až se přidá bodrý kapitán, kontroverzní posádka prostořekých vědců, tajnůstkářství autoritativní zástupkyně investora mise a v neposlední řadě zvídavý android David, který krvácí polotučné mléko?

Není to o hercích. Robot Michaela Fassbendera i nacisticky vyhlížející dcera mocné korporace Charlize Theronová jsou jedineční. Nástupkyně Sigourney Weaverové ikonu sci-fi nepředčí, ale v divnosti se jí minimálně vyrovná. Problém je v zápletce.

13 fotografií

Opakující se motivy snad zapůsobí na diváka, který byl v kině naposledy před rokem 1979 a od té doby se o svět kinematografie nezajímal. Ne že by let vesmírem a plavidlo s dokonalými hologramy vypadaly zastarale nebo nedostatečně důvěryhodně. Nádherně působivý je i měsíc, na kterém posádka Promethea hledá odpovědi.

Když ovšem výsadek začne prohledávat mimozemské jeskyně, v nichž jeho členy likviduje hemžící se neznámá forma života, nejenže se divák nebojí, ale začíná se trochu nudit. Děj v atraktivním balení se drápe ke katarzi po zádech zbytečných mrtvol a když k ní konečně doleze, nabídne křečovité pokárání o nutném respektu k přirozenému řádu věcí i k tajemství, která nás přesahují.

Otevřený konec vybízí k různým interpretacím a nechává otevřená vrátka k dalšímu pokračování. Není to špatný film, ale na vizionáře typu Ridleyho Scotta je to prostě málo.